pondělí 30. listopadu 2009

PŘÍSTUP K PÁNU

Hledal jsem Pána v modlitbě a zeptal jsem se ho, „Jaká je nejdůležitější stránka toho, že jsme stvořeni jako Tvůj chrám?“ Toto mi přišlo za odpověď: přístup se smělostí a důvěrou.

Pavel říká o Kristu, „V něm smíme směle a s důvěrou skrze jeho víru přistupovat k Bohu“(Efezským 3:12).

V židovském chrámu byl velmi omezený přístup k Bohu. Ve skutečnosti, takový přístup byl možný pouze pro nejvyššího kněze, a jen jednou v roce. Když nastal daný čas, kněz vstoupil do Boží přítomnosti v chrámu s bázní a třesením. Věděl, že může být sražen za přiblížení se k trůnu milosti s neodpuštěným hříchem ve svém srdci.

Dnes Bůh opustil tento malý, omezený prostor. A přišel přímo k nám, do vší naší hanby a špíny. On nám praví, „Přišel jsem, abych bydlel v tobě. Nemusíš přede mnou skrývat svou špínu a beznaděj. Vybral jsem si tě, protože tě chci přivést k sobě, do mého příbytku.“

„Pošlu svého Ducha Svatého, který vás posvětí. On očistí a vymete každé místo, připraví vaše srdce jako moji nevěstu, ale to ještě není všechno. Chci vás posadit po své pravici a naléhavě vás žádám, přistupte směle k mému trůnu, s důvěrou. Toužím, abyste mě žádali o sílu, milost, moc, vše co potřebujete. Přinesl jsem nebe na zem, do vašich duší, takže můžete mít přístup k tomu všemu. Jste bohatí, jen si to stále neuvědomujete. Jste dědicové mé slávy.“

Jediná možnost, že tvé tělo je svaté, je díky tomu, že v něm bydlí Duch Svatý. A zůstává svatým pouze Jeho kontinuální přítomností a mocí. Nemůžeš to zvládnout sám. Byl bys jen nervózní troska, která se snaží hlídat všechny vchody. Byl bys jen odrazen neúspěchem, kdy se snažíš udržet venku všechen prach a špínu, která se dere dovnitř. Je únavné běhat z místa na místo, zametat a čistit, snažit se, aby vše vypadalo dobře.

Každý křesťan ať se raduje z jedné skutečnosti: Bůh je v nás! A když On je vždy s námi, kdo může být proti nám?

pátek 27. listopadu 2009

ROZŠÍŘENÍ SRDCE

Evangelisté George Whitefield a John Wesley byli dva z největších kazatelů celé historie. Tito muži kázali tisícům na otevřených mítincích, na ulicích, v parcích a vězeních. Skrze jejich službu přišlo mnoho lidí ke Kristu. Ale v jedné věci ohledně učení vznikl mezi těmito muži spor. Jednalo se o otázku toho, jak je člověk posvěcován. Oba tábory zastávaly své učení tak silně,že dokonce mezi některými následovníky těchto směrů došlo k výměně zlých slov.

Následovník Whitefielda k němu jeden den přišel a zeptal se ho,“Uvidíme Johna Wesleyho v nebi?“ Ve skutečnosti se tím vlastně ptal,“Jak může být Wesley spasen, když káže takové nesmysly?“

Whitefield odpověděl, „Ne, Johna Wesleyho v nebi neuvidíme. On bude tak vysoko, blízko Kristova trůnu, tak blízko Pánu, že my ho neuvidíme.“

Pavel nazývá tento druh ducha jako „rozšířené srdce“. A on jej sám měl, když psal Korintským, sboru, kde ho někteří obviňovali z tvrdosti a vysmívali se jeho kázání. Pavel je ujišťoval, „Pro vás, Korinťané, se otevřela naše ústa a rozšířilo se naše srdce.“(2 Korintským 6:11)

Když Bůh rozšíří tvé srdce, najednou je odstraněno tolik hranic a bariér. Už nevidíš skrze úzký objektiv. Místo toho zjistíš, že tě Duch Svatý vede k těm, kteří jsou zranění. A zranění jsou přitahováni k tvému soucitnému duchu magnetickou přitažlivostí Svatého Ducha.

Cítíš soucit v srdci,když vidíš zraněné lidi? Když vidíš bratra nebo sestru, kteří klopýtají v hříchu, nebo mají problémy, máš pokušení říci jim, kde je jejich problém? Pavel říká, že zranění potřebují být obnoveni duchem trpělivosti a pokory. Potřebují se setkat s duchem, kterého demonstroval Ježíš.

V mém srdci je volání pro mé zbývající dny:“Bože, vezmi všechnu omezenost mého srdce. Chci tvého ducha trpělivosti pro ty, kteří jsou zranění.. tvého ducha odpuštění, když uvidím někoho, kdo padl..tvého ducha obnovení, který vezme jejich hanbu.

„Vezmi z mého srdce každou výlučnost, a rozšiř moji kapacitu milovat své nepřátele. Když se setkám s někým, kdo je v hříchu, pomoz mi jej nesoudit. Místo toho, dovol, ať ze studnice v mém nitru, vyplyne k nim láska. A ta láska, která se jim ukáže, ať roznítí v nich lásku pro druhé.“

čtvrtek 26. listopadu 2009

BUH MILUJE CÍRKEV

Pravá církev Ježíše Krista je zřítelnicí Božího oka. Již od počátku jeho církev čelila odpadlíkům a falešným prorokům. Prvotní církve – společenstva, jež zakládal Pavel a apoštolové – si byly plně vědomy, že na ně Bůh myslí. Kristovým následovníkům nebylo odmítnuto nic „ prospěšného k růstu a neotřesitelného“. Byla jim dána pravda, nejen ve slově, ale i v demonstraci a síle Ducha Svatého.

Pavel varoval Timoteje, že přichází doba, kdy někteří z Božího lidu „ nestrpí zdravé učení, ale budou se podle vlastních chutí obklopovat učiteli, kteří jim budou lechtat sluch. Odvrátí uši od pravdy a uchýlí se k bájím.“ (2 Tim 4; 3-4)

Historie dokazuje, že se stalo přesně to, co Pavel předpověděl. Poté co zemřeli apoštolové - a generace jimi vyučovaná – zaplavilo církev zločinné spiklenectví. Věřící byli klamáni podivnými doktrínami, vědami a filosofií, jež podlamovali Kristovo evangelium.

Zamyslete se nad tím,co Pavel řekl o čistotě Kristovy církve: „…jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony.“ (Ef 5; 25-27)

Největší Boží zájem není zaměřen na odpadlou církev. Odpadlíci nejsou schopni zabít nebo zničit církev Ježíše Krista. Navzdory všem problémům má Bůh vše pod kontrolou a jeho tajuplná, neviditelná a přemáhající církev nevymírá. Dá se říci, že řeka Ducha Svatého teče do „mrtvého moře“ odpadlé církve, čelíce hříchu a vlažnosti. A to způsobuje, že vytryskne nový život.

Ti, kteří se nakonec oprostí od mrtvé církve mohou být možná v menšině. Ježíš nicméně prohlásil: „Pole jsou zralá ke žni. A je čas, aby na ně dělníci vyšli.“ Nikde v Bibli se nepíše, že by Duch Svatý už odešel a zanechal za sebou pustou úrodu. Boží Duch stále pracuje, přesvědčuje, přemlouvá a směruje ztracené ke Kristu, včetně odpadlíků.

Oblak nebeských svědectví nás upozorňuje, že bychom neměli soudit či se soustředit na to, že „zaskakujeme“. Je to stále Duch Svatý, kdo čeká, aby naplnil každou ochotnou nádobu.

Bůh stále miluje svou církev, poskvrněné i všechny ostatní!

středa 25. listopadu 2009

BUĎTE PŘIPRAVENI

V evangelii podle Matouše 24, Ježíš v podobenství učil o tom, jak máme být připraveni k Jeho návratu: "Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je věrný a rozumný? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.

Když si však špatný služebník řekne: "Můj pán nejde", a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úďel mezi pokrytci, tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Matouš 24:44-51)

Všimněte si, že Ježíš zde hovoří o služebníku, což znamená věřící. Jeden je nazýván služebníkem věrným a druhý špatným. Co v Božích očích dělá špatného služebníka? Podle Ježíše, je to něco, "co si řekne ve svém srdci" (24:48). Tento služebník neříká své mysli a nekáže, ale myslí si to. Prodal své srdce démonické lži, "můj pán nejde". Všimněte si, že neříká: "pán nepřijde", ale "on má zpoždění". Jinými slovy: "Ježíš nepřijde náhle nebo nečekaně. Nevrátí se v době mé generace.“

Tento "zlý služebník" je jasně typ věřícího, možná dokonce věřícího ve službě. Byl mu dán příkaz aby "sledoval" a "byl připraven". "Neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete" (Matouš 24:44). Přesto tento muž snadno přijímá satanovy lži.

Ježíš nám ukazuje ovoce tohoto druhu myšlení. Jestliže služebník je přesvědčen, že Pán má zpoždění, pak necítí potřebu pro čestný život. Není nucen uzavřít mír se svým kolegou. Nevidí, že je třeba zachovat jednotu ve svém domě, v práci, v kostele, ve sboru. Může bít své spoluslužebníky, obviňovat je, cítit k nim zášť a zničit jejich pověst. Petr říká, že tento služebník se nechá řídit svými vášněmi. Chce žít dvojím životem, žít ve zlu, zatímco věří, že je v bezpečí před spravedlivým soudem.

úterý 24. listopadu 2009

LŽI NEPŘÍTELE

V naší době plné zkoušek a pokušení, k nám satan přichází se svými lži: "Ty jsi nyní obklíčen a není cesty ven. Boží sluhové, větší než ty, se ve tvé situaci dávno vzdali. Nyní je řada na tobě. Vzdej se. Ty jsi selhal, jinak by jsi se neocitl na tomto místě. S tebou není něco v pořádku a Bůh je velice nespokojený".

V polovině takové zkoušky Chizkijáš přiznal svojí bezmocnost. Král si uvědomil, že nemá sílu zastavit vnitřní hlasy, hlasy zastrašování, hrozeb a lží. Pochopil, že nemá sílu vyjít z této bitvy, proto hledal pomoc u Hospodina. Hospodin mu odpověděl tím, že poslal proroka Izajáše s tímto poselstvím: "Hospodin slyšel tvůj křik. Nyní vstaň u své brány a řekni satanovi, "Ty jsi vyvrhnut. Odejdi tou cestou, po níž jsi přišel“.

Chizkijáš se málem chytil nepříteli na háček. Faktem je, že pokud se nepostavíme proti satanově lži, pokud se v hodině naší krize neobrátíme k víře a modlitbě, pokud nebudeme čerpat sílu vysvobození z Božího zaslíbení, tak ďábel zesílí své útoky.

Chizkijáš získal odvahu ze slova, kterého se mu dostalo a byl schopen říci Sancheríbovi: "Chceš být podobný Bohu? Nerouhej se. Můj Hospodin mě vysvobodí. A protože jsi haněl Boha živého, budeš čelit jeho hněvu“!

Bible nám říká, že Bůh tu noc nadpřirozeně vysvobodil Chizkijáše a Judu: „Stalo se pak té noci, že vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc. Za časného jitra, hle, všichni byli mrtví, všude mrtvá těla.“ (2 Královská 19:35)

Věřící dnes nestojí pouze na zaslíbeních, ale taktéž na prolité krvi Ježíše Krista. Skrze Jeho krev máme vítězství nad každým hříchem, pokušením a bitvou, které budeme muset čelit. Možná jste nedávno obdrželi dopis od ďábla. Ptám se vás: „Věříte, že Bůh znal dopředu o každé vaší zkoušce? O každém vašem pošetilém kroku? O vašich pochybnostech a strachu? Pokud ano, tak si vemte příklad z Davida, který se modlil: „Tento chudý muž vzýval a Pán ho vysvobodil.“ Uděláte totéž?

pondělí 23. listopadu 2009

POKOJ A DUCH SVATÝ

Komu daruje Ježíš svůj klid? Můžete si pomyslet "Já nejsem hoden žít v pokoji Krista. Mám příliš mnoho zápasů v mém životě. Moje víra je příliš slabá".

Budete silnější, pokud si uvědomíte, komu prvnímu dal Ježíš svůj pokoj. Žádný z nich toho nebyl hoden a žádný z nich na to neměl právo.

Přemýšlejte o Petru. Ježíš daroval svůj pokoj jemu, ministru evangelia, který brzy může být proklet. Petr byl horlivý ve své lásce ke Kristu, přestože ho později zapřel.

Pak tam byl Jakub a jeho bratr Jan, muži se soutěživým duchem, kteří chtěli být vždy uznáváni. Žádali sedět po Ježíšově pravici a levici až On bude stoupat k trůnu své slávy.

Ostatní učedníci nebyli o moc spravedlivější. Měli zlost na Jakuba a Jana, že je chtěli předejít.

Byl tam také Tomáš, muž Boží, který byl v pochybnostech. Ježíš byl překvapen a zneklidněn, když viděl, že všichni učedníci jsou malověrní. V Jeho nejtěžší hodině ho opustili a uprchli. Dokonce i po vzkříšení, kdy uslyšeli slova "Ježíš vstal z mrtvých", měli učedníci pochybnosti.

A dokonce ještě více. Tito muži byli také zmatení. Oni nerozuměli cestám Páně. Jeho podobenství, po ukřižování, ztratila smysl pro jednotu a rozptýlila se po všech směrech.

Máme před sebou obraz mužů, kteří byli plni strachu, nevíry, rozpolcenosti, smutku, zmatenosti, konkurenceschopnosti, hrdosti. Ano, to byli ti samí neklidní služebníci, kterým Ježíš řekl,"Já vám dám Svůj pokoj".

Je srozumitelné, že učedníci nebyli vybráni, protože byli dobří a spavedliví. Ani proto, že měli talent a schopnosti. Byli to rybáři a nádeníci, tiší a pokorní. Kristus povolal a vybral učedníky, protože uviděl něco v jejich srdcích. Uviděl, že každý z nich se oddá Duchu svatému.

Vše co učedníci měli, byl slib od Krista o předání Jeho pokoje. Plnost tohoto pokoje jim byla dána o Letnicích, když Duch svatý přijde a bydlí v nich. Dostáváme pokoj Krista od Ducha svatého. Tento pokoj k nám přichází, když nám Duch odhalí Krista. Čím více si přejeme Krista, tím více nám Ho Duch ukáže - a tím více budeme mít skutečný Kristův pokoj.