pátek 29. října 2010

JSI V BEZPEČÍ V LÁSCE SVÉHO OTCE!

Ježíš řekl, že když se marnotratný syn vrátil domů, přijali ho zpátky do otcovského domu. Dostal nové roucho, jedl u stolu svého otce a bylo mu plně odpuštěno. Ale to z něj neudělalo anděla.

Právě naopak – věřím, že jeho otec měl s ním ještě dost problémů, než to vše skončilo. Ale ta hlavní věc, kterou tento syn musel vědět, bylo jeho bezpečné zázemí v lásce svého otce! Musel vědět, že otec s ním bude mít strpení, bude s ním pracovat a milovat jej. Mezi Bohem a námi to je stejné. A přesto pořád říkáme: „Jednoho dne budu natolik dokonalý a spravedlivý před Bohem, že bude pro něj jednoduché mne milovat.“

Ne! On tě miloval, když jsi byl hříšník, zhýralec, nepřítel. O co víc tě miluje nyní, když jsi s ním usmířený! Bůh ti již řekl: „Miloval jsem tě, když si byl pro mne cizincem, ve vzpouře a ve hříchu. Nebudu tě snad milovat víc, když jsi přijal synovství?“

Nespočíváme v jeho lásce s takovou jistotou, jako bychom měli. A přesto Pán o sobě říká, že on JE láska. Jan napsal: „A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm“ (1. Janův 4:16).

čtvrtek 28. října 2010

PROBUĎ SE A ŽIJ – NYNÍ!

Většina z nás je stále ještě zabedněná a vyhlíží své naplnění v budoucnosti. Myslíme si, že nějaká událost v budoucnu nebo nějaká změna našich okolností nám přinese pokoj a radost. Říkáme: „Jen počkej, můj den přijde. Nějak, někdy, někde…Nevím, co to bude, bude to pro mne neobvyklé, ale přijde to.“ Jsme jako děti, které čekají na Vánoce a počítají dny.

Během svého chmurného období, kdy sám sebe zkoumal, napsal David, že cítí, že čas ubíhá příliš rychle. A on se domníval, že vykonal tak málo. V tu chvíli se mu všechno zdálo být marné. „Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se. Shromažďuje a neví, kdo to pobéře. Načež bych tedy nyní očekával, Pane?“ (Žalm 39:7-8). David byl sklíčený a deprimovaný. Jeho tehdejší situace se jevila tak zbytečná. A volal ze svého zmateného srdce: „Na co bych tedy nyní očekával, Pane?“

Nedávno jsem se procházel zcela sám po kopcích Pennsylvánie a Bůh mi položil na srdce tu samou otázku: „Davide, na co očekáváš? Proč není dnešek tím nejlepším dnem tvého života? Proč nemůžeš nyní být naplněn a šťastný? Neexistuje nic mimo to, co jsi už dostal v Ježíši.“

Ptám se tě: Na co očekáváš? Snad odpovíš: „No, na pana Pravého.“ Ten zbožný člověk, jak si myslíš, tě zachrání z veškeré osamělosti a naplní tvou duši nevýslovnou radostí. Někteří jsou již otráveni tím, jak čekají, kdy jejich kamarádi vejdou do slávy, protože se těší na romanci, která přijde do jejich života a vytrhne je z jejich prázdnoty. Ne! Neexistuje nic, co tě změní nebo zachrání od toho, kým již jsi. Pokud si myslíš, že někdo jiný vyřeší tvou opuštěnost, velmi se mýlíš. Musíš nalézt osvobození, pokoj, naději a radost nyní!

Ježíš je tím jediným, který může vyplnit tu nicotu. Probuď se a žij!

středa 27. října 2010

OMEZOVÁNÍ BOŽÍ MOCI A JEHO ZASLÍBENÍ

Písma vypovídají o Izraeli: „Týž i týž navracejíce se, pokoušeli Boha silného a svatému Izraelskému cíle vyměřovali“ (Žalm 78:41). Izrael se odvrátil v nevěře od Boha. A já věřím, že obdobně my omezujeme dnes Boha svými pochybnostmi a nevěrou.

Ve svých životech Bohu většinou důvěřujeme, ale naše víra má vždy hranice a omezení. Přinejmenším máme jednu malou oblast, kterou zablokujeme a ve které nevěříme doopravdy, že se nás Bůh ujme.

Např. mnozí čtenáři se modlí za uzdravení mé manželky Gwen. Ale často, když se jedná o uzdravení jejich vlastního manžela, manželky, syna či dcery, omezují Boha. Já většinou Boha omezuji v oblasti uzdravování. Modlím se za fyzické uzdravení mnohých a vidím, jak Bůh činí zázrak za zázrakem. Ale když se jedná o mé vlastní tělo, tehdy Boha omezuji. Bojím se ho nechat, aby mi byl Bohem. Ponořím se do medicíny nebo běžím k doktorovi předtím, než se za sebe modlím. Neříkám, že je špatné jít k doktorovi. Ale někdy se na mne hodí popis toho, kdo „nehledal Boha, ale lékařů“ (2.Letopisů 16:12).

Ptám se tě: Modlíš se, aby Bůh zbořil zdi Číny či Kuby – ale když jde o záchranu tvé vlastní rodiny, nemáš náhodou jen ždibec víry? Myslíš si: „Bůh to nemůže udělat. Mí nejdražší jsou takovým tvrdým oříškem. Nezdá se, že by mne Bůh v této záležitosti vyslyšel.“

Pokud je tomu tak, nevidíš ho jako Boha. Ignoruješ jeho cesty. Boží touhou je „učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit“ (Efezským 3:20).

Bůh mi řekl: „Davide, svazuješ mi ruce, zbrzdil jsi mne. Jak tě mohu uzdravit, když nevěříš, že skutečně mohu? Tvá pochybnost mi brání, abych ti byl Bohem. Říkám ti, že mne neznáš, jinak bys věděl, že jsem ochotný ti dát více, než dostáváš.“

Izrael opakovaně reptal: „Může Bůh…? Jistě, učinil pro nás cestu přes Rudé moře, ale může dát chleba?“ Bůh jim dal chleba. Ve skutečnosti pro ně na poušti prostřel stůl. „Ale může nám dát vodu?“, ptali se. Dal jim vodu ze skály. „Ale může dát maso?“ Dal jim maso z nebe. „Ale může nás zachránit před nepřáteli?“ Při každé příležitosti to Bůh prokazoval a zachraňoval je. A přece ti lidé prožili čtyřicet let říkáním: „Může Bůh…? Může Bůh…?“

Milovaní, měli bychom říkat: „Bůh může! Bůh může!“ On učinil – a on učiní! Bůh může udělat a udělá vše, o co prosíme a kdy mu věříme, že to učiní!

úterý 26. října 2010

POZNÁNÍ BOHA ZAČÍNÁ POZNÁNÍM JEŽÍŠE

Nemůžeš znát Boha v plnosti, dokud neuvidíš Krista tak, jak Bůh chtěl, abys ho viděl. Ježíš říká: „Kdo vidí mě, vidí Otce!“ (Jan 14,9). Náš pohled na Krista se nemá zakládat na lidském učení, ale na tom, jak nám jej zjevuje Duch - jak chce Bůh, abychom jej viděli a znali.

Ve své knihovně najdu velké množství knih o Ježíši napsaných dobrými muži. Přesto věřím, že mnoho z těchto mužů nevidí Krista tak, jak chce Bůh, abychom jej viděli. Musíme získat Boží představu a svědectví o Kristu – až tehdy poznáme Boha tak, jak on touží být poznán. Věřím, že Bůh chce, abychom viděli jeho Syna takovýmto způsobem: „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu“ (Jak 1, 17).

Ježíš byl darem. Bůh vložil vše Ježíši a daroval svého jediného Syna. Kristus je Boží dobrota a ohromný dar pro nás od Otce. Vidíš Ježíše jako ohromný dar pro sebe samého? Vidíš ho jako toho, kterého každý z nás potřebuje, aby mohl žít radostně, vítězně, spravedlivě, v plnosti míru a klidu?

Ve starém zákoně dal Bůh Izraeli mnoho úžasných darů v poušti: Oblak, aby jej ochránil před pouštním sluncem. Oheň, aby jej v noci vedl a chránil. Vodu ze skály. Větev pro uzdravení horké vody. Bronzového hada, aby uzdravil hadí uštknutí. Ale tyto všechny dobré věci byly pouze stíny.

Kdo byl tou skálou, ze které vytryskla voda? Kdo byl ohněm? Manou? Bronzovým hadem?

Všechno, co Bůh pro Izrael udělal, bylo skrze Ježíše. Je to tak – Ježíš byl každým tímto darem.

„Chtěl bych vám připomenout, bratři, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem... a pili týž duchovní nápoj, pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus“ (1 K 10,1-4).

My máme dnes mnohem víc než jen stín. My máme tu skutečnou podstatu – Ježíše samotného. A ten žije v nás.

pondělí 25. října 2010

ON NÁS CHCE NAUČIT ZNÁT JEHO JMÉNO!

Ti, kdo doopravdy znají Boha, se naučili, jak rozpoznat jeho hlas mezi všemi ostatními hlasy. On chce, abys byl naprosto přesvědčený, že s tebou touží hovořit – říci ti věci, které jsi nikdy předtím neviděl ani neslyšel.

Pán mi nedávno ukázal, že stále ještě váhám, jestli slyším jeho hlas. Ano, vím, že on mluví a že ovce potřebují znát Pánův hlas. Pochyboval jsem však o své schopnosti ho slyšet. Všechen svůj čas jsem strávil „ověřováním“ hlasu, který jsem slyšel, a když se mi zdál být příliš mohutný nebo příliš tajemný, pomyslel jsem si: „To nemůže být Bůh. Kromě něho může mluvit také ďábel. Tělo mluví. Lživí duchové mluví. Po celý čas k nám přichází spousta hlasů. Jak mohu poznat Boží hlas?“

Věřím, že od těch, kteří by slyšeli Boží hlas, jsou požadovány tři věci:

1. Neotřesitelná důvěra, že Bůh chce s tebou mluvit. Musíš být plně přesvědčen a zcela důvěřovat. On je doopravdy Bohem, který hovoří – a chce, abys znal jeho hlas, abys mohl činit jeho vůli. To, co ti Bůh říká, nikdy nepřekročí hranice Písma.
2. Hodnotný čas a ztišení. Musíš být ochotný se zavřít s Bohem a nechat všechny ostatní hlasy umlknout. Opravdu, Bůh k nám hovoří po celý den. Ale kdykoli chtěl v mém životě něco vybudovat, jeho hlas přišel pouze poté, co jsem vytěsnil všechny ostatní hlasy.
3. Žádat ve víře. Nic od Boha nezískáme (včetně slyšení jeho hlasu), dokud nebudeme pevně věřit, že je schopen nám oznámit své myšlenky – uschopnit nás, abychom porozuměli jeho dokonalé vůli!

Ježíš říká: „Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo mu dal štíra, když ho prosí o vejce?“ (Lukáš 11:11-12). Jinými slovy: Jestliže prosíš svého nebeského Otce o slovo – jasné vedení, Boží nápravu, konkrétní potřebu – pomyslíš si, že by nechal ďábla, aby tě přišel podvést?

Předpokládejme, že nějaký syn volá noc co noc svému otci, aby dostal nasměrování a radu. A pak se jeho otec z ničeho nic rozhodne, že si z něj vystřelí a najme si někoho, aby mu do telefonu odpověděl – někoho, kdo napodobí jeho hlas. Když chlapec zavolá, imitátor mu dá všechny druhy zcestných rad a obalamutí ho. Syn je náhle zcela zmatený a hroutí se mu svět, protože všechno, co slyší, si protiřečí s tím, co se od svého otce naučil. Jakým bys řekl, že je takový muž otcem? Jistě, krutým! A přesto obviňujeme Boha, že nám to dělá, když mu nedůvěřujeme, a myslíme si, že hlas, který k nám mluví, vychází z podvodníka.

Bůh není žádný šprýmař! Nedovolí nepříteli, aby tě podvedl. Když mluví Bůh, přichází pokoj – a satan tento pokoj nedokáže zfalšovat! Pokud jsi na tichém místě odpočinku a přesvědčený, že Bůh k tobě hovoří, potom máš ujištění, které se nikdy nemění. Můžeš jít tisíckrát zpět k Bohu a uslyšíš to samé slovo – protože to je důvěra!

pátek 22. října 2010

OPOŽDĚNÉ ODPOVĚDI NA MODLITBY!

Většina z nás se modlí stejně jako David: „V den, kdy volám, pospěš, odpověz mi“ (Žalm 102:3). „Když se soužím, pospěš, odpověz mi“ (Žalm 69:18). Hebrejské slovo pro pospěš znamená „hned teď, rychle, v tu samou hodinu, kdy volám k tobě, to učiň!“ David říkal: „Pane, vkládám v tebe svou důvěru – ale prosím, pospěš si!“

Bůh vůbec nespěchá. Neskáče podle toho, jak pískáme. Ve skutečnosti se někdy divíme, že v budoucnu vůbec odpoví. Voláš, pláčeš, postíš se a doufáš – ale ubíhají dny, týdny, měsíce, dokonce i roky, a ty nedostáváš ani nejmenší důkaz toho, že tě Bůh slyší. Nejprve se ptáš sám sebe: „Mé modlitby musí něco blokovat.“ Jsi zmatený a jak jde čas, tvůj postoj k Bohu se stává podobným tomuto: „Pane, co musím udělat, abych na tuto modlitbu dostal odpověď? Ve svém Slově jsi slíbil, že mi odpovíš, a já jsem se modlil ve víře. Kolik musím uronit slz?“

Proč Bůh otálí s odpověďmi na upřímné modlitby? Jistě to není proto, že by neměl dostatek moci. A velmi touží po tom, abychom od něj dostali odpověď. Vysvětlení je v tomto verši: „Vypracoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat“ (Lukáš 18:1).

Řecké slovo pro ochabnout znamená „pohovět si, zeslábnout, unavit se ve víře, vzdát se boje, přestat čekat.“ Galatským 6:9 říká: „V konání dobra neumdlévejme. Neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.“ Pán hledá modlitebníky, kteří neodpočívají ani nejsou unavení z očekávání na něho. Tito lidé budou očekávat na Pána a nevzdají se předtím, než bude jeho dílo dokončeno. A budou shledáni jako čekající, až on přinese odpověď.

čtvrtek 21. října 2010

TRESTAJÍCÍ LÁSKA!

Protože tě Bůh miluje, pracuje na tom, aby tě očistil. Ale jedná se o milující trestání těch, kdo činí pokání a navracejí se k němu. Možná, že cítíš ve své duši Boží šípy kvůli svým minulým a současným hříchům, ale pokud máš kající se srdce a chceš se odvrátit od svých chyb, můžeš se obrátit na jeho trestající lásku. Budeš napraven – avšak pomocí jeho velkého soucitu a slitování. Nepocítíš jeho hněv tak jako pohané, ale spíše prut jeho kázně v jeho milující ruce.

Možná na tebe přicházejí utrpení, protože činíš špatná rozhodnutí. Kolik žen trpí, protože si vzaly muže, před nimiž je Bůh varoval? Kolik dětí trápí své rodiče a přivádí je ke konci sil? Mnohokrát se tak stane kvůli tomu, že sami rodiče v minulosti zhřešili, kvůli zanedbání něčeho a kompromisu.

Když víš, že jsi došel do nejzazšího bodu, je čas hledat Pána ve zlomenosti, v pokání a ve víře. Je čas, abys obdržel novou dávku síly od Ducha svatého. Je čas na to, abys byl obnoven a občerstven, aby ses nechal zaplavit duchovní silou.

Víš, když voláš k Bohu, Bůh do tebe vylévá svou sílu: „Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu…I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí. Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné“ (Žalm 138:3, 7-8).

Jednou z nejobtížnějších věcí v životě křesťana je přijmout utrpení pro spravedlnost. Až do doby Krista spojovali židé prosperitu a dobré zdraví s bohabojností. Věřili, že pokud jsi bohatý, pokud se těšíš dobrému zdraví nebo pokud jsi jinak požehnaný, děje se tak, neboť Bůh ukazuje, že má v tobě potěšení. Proto bylo pro Ježíšovy učedníky tak těžké pochopit jeho výrok, že „snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království“ (Matou 19.24). Učedníci se ptali: „Kdo tedy může být spasen?“

Podobně dnes existuje chybné učení, které říká, že pokud jsi v souladu s Bohem, nikdy nebudeš trpět. Jen volej k Bohu a přijde rychle a všechno hned vyřeší. Avšak toto není evangelium! Hrdinové víry vyjmenovaní v 11.kapitole Židům vesměs měli úzký vztah s Bohem a trpěli kamenování, posměchy, mučení a násilnou smrt (v.36-38). Samotný Pavel, který byl blízko Bohu, ztroskotal s lodí, byl kamenován, bičován, opuštěn až na smrt, okraden, vězněn a pronásledován. Utrpěl ztrátu všeho. Proč? Všechno to byly zkoušky a pročišťování, aby se prokázala jeho víra k Boží slávě.

Bůh chce do našich srdcí něco zasadit pomocí zkoušek. Chce, abychom byli schopni říci: „Pane Ježíši, ty jsi můj Ochránce a já věřím, že vládneš nade všemi událostmi v mém životě. Pokud se mi něco stane, je to jen proto, že ty jsi to dovolil a já ti důvěřuji, že pro to máš důvod. Pomoz mi pochopit tu lekci, kterou mi udílíš, abys mne tím poučil. Pokud budu chodit ve spravedlnosti a mít radost ve svém srdci, potom mé žití i mé umírání ti přinese slávu. Důvěřuji ti, že máš připravenou slávu, nějaký věčný účel, který má časná mysl nedokáže pochopit. Ale v každém případě budu říkat: Ježíši, ať žiji či umírám, jsem tvůj!“

středa 20. října 2010

BŮH MI ŘEKL NĚCO, CO JSEM NEČEKAL!

Jednou v noci na modlitební mi Bůh řekl něco o církvi, co jsem nečekal.

Pán mi pošeptal: „Tato církev potřebuje léčbu šokem! Příliš mnoho lidí je spokojených. Cítíte se bezpečně a chráněni před veškerými závany a vlnami falešných učení, která se ženou přes zemi – ale nejste připraveni na to, co má přijít!“

Milovaní, tato zpráva o svědectví Ducha, který je v nás, není požadavek – je to záležitost života a smrti! Pokud nemáte v těchto posledních dnech svědectví Ducha svatého, nebudete podle něho jednat. Přidáte se k přicházejícímu duchu Antikrista!

Svědectví Ducha svatého potřebujete každodenně – v práci, ve škole. Potřebujete správně posoudit politiky a vedoucí činitele, abyste náhle nepropadli antikristovu systému.

Proto k nám Ježíš hovoří o pošetilých pannách, kterým došel olej do jejich svítilen. Měli podporu Ducha svatého – ale v konečném okamžiku neměli jeho svědectví.

Neskonči jako pošetilá panna! Jestliže ti dochází olej – důvěra ve tvou církev či tvého pastora, který chrání tvou duši – potom čiň pokání! Pokoř se a zkoumej své srdce! Volej k Bohu, aby z tvé duše odstranil veškerý hněv a hořkost. Vyznej své hříchy a opusť je. A buď závislý na Bohu znovu a ve všem!

Přijmi do svého srdce Boží pokoj, a tak můžeš mít svědectví Ducha svatého. A požádej Otce o větší duchovní obdarování. Pozvi Ducha, aby byl tvým svědkem a strážcem ve všem!

Jít celou cestu s Ježíšem nás něco stojí, ale také obdržíme odměnu: Je požehnáním mít Krista na své straně. Existuje mnoho jiných odměn (viz Matouš 19:29), ale zmiňuji tuto, protože znamená všechno, co kdy budeme potřebovat.

Když byl Pavel uvězněn v Jeruzalémě, celý náboženský systém ho chtěl zabít. Obvinili ho ze znečištění svatého místa a kázání falešného učení. Jeho život byl v nebezpečí, dokonce i vojáci „se báli, že Pavel bude rozsápán“ (Skutky 23:10). A tak jej násilím vyvlekli a zamkli ho v pevnosti. Další noc sám Pán hovořil s Pavlem a jaké slovo mu přinesl: „Hlavu vzhůru! Mají přijít ještě větší těžkosti!“

Cena za následování Krista byla v životech těchto Božích mužů jasná – a pokud chceme být jako náš Mistr, potom se rovněž musíme chopit této ceny. Vytrvání v tom se stane radostí, protože Ježíš slibuje, že zůstane s námi za každé situace. A dokážeme čelit čemukoli a komukoli, když víme, že Pán je s námi.

A tak si spočítej cenu a věz, že tvá odměna za všechno je vzácná přítomnost Ježíše Krista.

úterý 19. října 2010

SVĚDECTVÍ DUCHA

„Duch je ten, který to dosvědčuje, protože Duch je pravda“ (1. Janův 5:6).

Jsou chvíle, kdy vnitřní svědectví Ducha Svatého mi nedovolí zůstat zticha. Duch se ve mně zvedá a musím promluvit.

Duch Svatý v nás přebývá, aby zjevil, co je pravda a co lež. Jeho klidný, tichý hlas zní hluboko v srdci. Mnoho našich svatých praotců věřilo v toto působení Ducha ve věřících. Často kázali o vnitřním svědectví. Jenomže dnes už tato pravda v kázáních nezaznívá. Ve skutečnosti, svědectví Ducha je prakticky něco neslýchaného ve většině dnešních církví!

Věřící potřebují svědectví Ducha víc, než kdy jindy. A čím více se přiblíží den Páně, tím více bude tato potřeba narůstat. Satan bezostyšně přichází jako anděl světla, aby podvedl ty, které si Bůh vyvolil. Jeho zlomyslné svádění rozkvétá: falešná vyučování, falešní učitelé, falešné evangelium.

Vnitřní svědectví Ducha se řídí „principem pokoje“. Boží pokoj je největší věc, kterou můžeš mít. Když je tvůj pokoj narušen, můžeš si být jistý, že k tobě přemlouvá Duch Svatý! Když se tvůj duch chvěje – cítíš chvění a zmatek -, Bůh ti říká, že něco není v pořádku. Pocítíš jeho žal a hněv!

„Ve vašich srdcích ať vládne Kristův pokoj“ (Koloským 3:15). Každý skrytý, neolitovaný hřích ukrátí věřícího o jeho drahý pokoj! Jeho srdce bude tížit hřích, odsouzení a strach – a Duch bude mít pro něj pouze dvě slova: „Čiň pokání! Uprchni!“

Ano, Duch bude k tobě mluvit, aby tě napravil, bude s tebou řešit hřích, spravedlnost a soud. Ale když dojde na udávání směru – což je ten klidný, tichý hlas, říkající co máš dělat a kam máš jít -, Duch nebude působit v nečisté nádobě!

Jestli setrváš ve hříchu – když jej nevyznáš, nebo se s ním nevypořádáš -, tvé srdce tě bude sytit neustálým proudem lží. Uslyšíš vyučování, která tě ukolébají ve tvém hříchu. Pomyslíš si: „Můj problém nemůže být tak strašný. Necítím se usvědčený!“ Jenomže budeš totálně sveden ze správné cesty!

Izaiáš mluví o lidech, kteří volali po naplnění skutečného Božího záměru. Říkali: „Jen ať si pospíší, ať Bůh neotálí s dílem svým, abychom si je prohlédli! Jen ať už přijde s tím, ať Svatý izraelský svůj záměr naplní, abychom ho poznali!“ (Izaiáš 5:19).

Ale tito lidé měli ve svém srdci podvod a jejich záměry byly zvrhlé. Hřích zkazil jejich soudnost! Výsledkem toho nebyli schopni rozeznat zlo a svaté a čisté věci nazývali nespravedlivými. Izaiáš o nich řekl: „Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo nazývají tmou, kdo vydávají hořkost za sladkost a sladkost za hořkost!“ (Izaiáš 5:20).

pondělí 18. října 2010

ZŮSTÁVEJTE V OTCOVĚ LÁSCE

Stalo se ti někdy, že ti tvůj přítel, někdo, koho máš rád, z ničeho nic řekl: „Zlobíš se na mě? Udělal jsem něco špatně?“Ty jsi byl zrovna hluboce zamyšlený. Tak odpovíš, „Ne, nezlobím se, nic jsi neudělal. Jen právě přemýšlím.“

Ale otázky pokračují: „Je to něco, co jsem řekl?“„Ne, nic jsi neřekl, všechno je v pořádku.“

Nakonec, abys ho přesvědčil, musíš ho obejmout: „Mám tě moc rád, vůbec se nezlobím. Ale jestli budeš takto pokračovat, tak mě asi rozčílíš!“

Milovaní, takto se chováme k našemu nebeskému Otci! Na konci dne si říkáme: „Teď se podívám, čím jsem dnes Ježíše zarmoutil? Co jsem udělal špatně, co jsem zapomněl udělat. Je to se mnou hrozné, nechápu, jak On mě může milovat. Pane, ještě jednou mi odpusť! Budu tak poslušný, že bude pro tebe jednoduché, abys mě miloval.“

Ale Bůh stále čeká, aby tě obejmul.Chce ti ukázat, jak moc tě miluje, chce, aby ses o něho opřel a zůstával v jeho lásce!

Když se marnotratný syn vrátil domů, otec ho přivítal. Dal mu nové roucho, pozval ho ke svému stolu a vše mu odpustil. Jeho syn věděl jistě, že je v bezpečí lásky svého otce. Otec mu bude nablízku, bude s ním pracovat, milovat ho. Tak je to i s naším Otcem v nebesích.

Nezáleží, jak daleko se Mu vzdálíme, cesta zpět k Němu je vždy otevřená. Ale musíme věřit, co říká Boží slovo – on nás „přijal za jeho vlastní“ (Efeským, 1:6).

Čeká s oteřenou náručí, aby objal ty, kdo ví, že cesta k Němu je otevřená a vrací se do jeho lásky.

pátek 15. října 2010

SPOKOJEN S PŘÍLIŠNÝM MÁLEM

Bůh vám toho chce dát mnoho. Jeho tužbou je „otevřít vám nebeské průduchy a vylít na vás své požehnání a bude po nedostatku“ (Malachiáš 3:10). Bůh stojí v naplněné sýpce a říká: „Já jsem dávající, milující Bůh – ale jen pár ode mne příjme. Nenechávají mě být pro ně Bohem.

Samozřejmě, jsme tu pro to, abychom děkovali Bohu za vše co už pro nás udělal a co nám už dal. Ale neměli bychom být spokojení s tím, co si myslíme, že už je hodně! Mnoho křesťanů je spokojeno, když sedí v kostele a jsou žehnáni Boží přítomností. Takoví lidé nejsou nic víc než „spokojené houby“! Všechno vysají – ale ohraničují si Boha ve svém životě, ačkoli On tolik touží pomazat je jako služebník.

Když se apoštolové divili Kristovým zázrakům, Ježíš jim odpověděl: „Bůh s vámi zamýšlí ještě větší činy!“ Většina z nás je jako ti apoštolové. Vidíme jeden zázrak a hned jsme natolik spokojení, že o tom můžeme mluvit až do konce života. A přitom, kdybychom opravdu znali Boha a nechali ho být pro nás Bohem, žádali bychom ho o mnohem více:

• Dosáhli bychom nebes pouhou vírou, věřili bychom, že Bůh sesadí ty bezbožné hlavy místních, státních i federálních společností. Sesadili bychom nadřazenost a mocnosti, jak říká Bůh!

• Věřili bychom, že Bůh nám pomůže nasytit naše město slovem Ježíše Krista. Povstali bychom proti každé proti nám použité zbrani a umlčeli bychom satanovo navádění v našich rodinách i církvích.

Naše představa by byla neomezená. Věřili bychom Bohu pro mnohem větší věci, pro Jeho království!

čtvrtek 14. října 2010

ZNÁT BOHA TAK, JAK ON TOUŽÍ BÝT POZNÁN

Jezus powiedział, „Kto mnie widział, widział Ojca” (Jan 14:9). Musimy widzieć Jezusa nie tak, jak człowiek uczy, ale jak objawia nam Go Duch – tak, jak Bóg chce, byśmy Go znali i widzieli! Mamy mieć Boża wizję i świadectwo Chrystusa – wtedy będziemy znać Boga tak, jak On chce być poznany!

Wierzę, że Bóg chce, byśmy tak poznali Jego Syna: „Wszelki datek dobry i wszelki dar doskonały zstępuje z góry od Ojca światłości; u niego nie ma żadnej odmiany ani nawet chwilowego zaćmienia” (Jakub 1:17).

Jezus był darem! Bóg umieścił wszystkie Swoje źródła w Jezusie – „dał Swojego jednorodzonego Syna...” (Jan 3:16). Chrystus jest dobrym i doskonałym, Bożym darem dla nas i przyszedł od Ojca! Czy widzisz Jezusa, jako doskonały dar Boga dla ciebie? Czy widzisz Go, jako wszystko, co jest potrzebne do radosnego, zwycięskiego i sprawiedliwego życia, pełnego pokoju i odpocznienia?

Wiele wieków temu, zanim zostałeś stworzony, Bóg widział, jakie będą twoje potrzeby i bóle. On wiedział przed czasem, czego będziesz potrzebował, by rozwiązać twoje problemy. On nie zapakował odpowiedzi i nie wysłał ich do ciebie w formie książki z poradami, ani nie wysłał „armii ludzi” z odpowiedziami. Nie – On dał nam wszystkim jedno rozwiązanie na wszystkie nasze kryzysy i potrzeby – jednego Człowieka, jedną Drogę, jedną Odpowiedź na wszystko, czego potrzebujemy: Jezusa Chrystusa!

Bóg mówi do ciebie, „Nie chcę, byś żył dla jutra. Zobacz, że dzisiaj mógł być twój najlepszy dzień. Jezus nie może być dla ciebie lepszy ani mocniejszy, niż jest teraz. Dlaczego nie pozwolisz Mi być Bogiem dla ciebie dzisiaj”?

středa 13. října 2010

VÍTĚZSTVÍ SKRZE KRISTA

Aby se kdokoli mohl těšit z pevného pokoje, když se zabývá sám sebou, musí se přestat zabývat sebou a musí naslouchat Božímu Slovu a spočinout, bez jakékoli otázky , na jeho čistém, vzácném a věčně trvajícím záznamu. Boží Slovo se nikdy nemění. Já se měním: má nálada, mé pocity, mé zážitky, mé okolnosti se mění neustále. Ale Boží Slovo je stejné včera a dnes a navěky.

Závažným a zásadním bodem je, aby duše pochopila, že Kristus je jedinou definicí toho, čím je věřící před Bohem. To dává nesmírnou moc, svobodu a požehnání. „Neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě“ (1.Jan 4:17). To je naprosto úžasné!

Zamysleme se nad tím. Přemýšlejme o ubohém, podlém, provinilém otroku hříchu, otroku satana, ctiteli světa, který směřuje do věčného pekla – o takovém, který je uchvácen nejvyšší milostí, úplně osvobozen od satanova sevření, od nadvlády hříchu a moci přítomného zla – je omilostněn, omyt, ospravedlněn, přiveden blíže k Bohu, přijat v Kristu a dokonale a navždy ztotožněn s ním tak, jak říká Duch svatý: „Neboť jaký je Kristus, takový je on v tomto světě!“

Všechno se to zdá být až příliš dobré, než aby to byla pravda. A bez jakéhokoli sporu, je to až příliš dobré pro nás, než abychom to mohli dostat. Ale nechť je požehnán Bůh veškeré milosti a nechť je požehnán Kristus, protože nám to dává. Bůh tak dává sám sebe. On bude Bohem navzdory naší ubohosti a satanově opozici. On bude jednat v hodnotě sebe sama a v hodnotě Syna své lásky.

Vybráno ze spisů J.B.Stoney a použito Davidem Wilkersonem v osobním zamyšlení.

úterý 12. října 2010

PŘIJETÍ SKRZE KRISTA

Aby se kdokoli mohl těšit z pevného pokoje, když se zabývá sám sebou, musí se přestat zabývat sebou a musí naslouchat Božímu Slovu a spočinout, bez jakékoli otázky , na jeho čistém, vzácném a věčně trvajícím záznamu. Boží Slovo se nikdy nemění. Já se měním: má nálada, mé pocity, mé zážitky, mé okolnosti se mění neustále. Ale Boží Slovo je stejné včera a dnes a navěky.

Závažným a zásadním bodem je, aby duše pochopila, že Kristus je jedinou definicí toho, čím je věřící před Bohem. To dává nesmírnou moc, svobodu a požehnání. „Neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě“ (1.Jan 4:17). To je naprosto úžasné!

Zamysleme se nad tím. Přemýšlejme o ubohém, podlém, provinilém otroku hříchu, otroku satana, ctiteli světa, který směřuje do věčného pekla – o takovém, který je uchvácen nejvyšší milostí, úplně osvobozen od satanova sevření, od nadvlády hříchu a moci přítomného zla – je omilostněn, omyt, ospravedlněn, přiveden blíže k Bohu, přijat v Kristu a dokonale a navždy ztotožněn s ním tak, jak říká Duch svatý: „Neboť jaký je Kristus, takový je on v tomto světě!“

Všechno se to zdá být až příliš dobré, než aby to byla pravda. A bez jakéhokoli sporu, je to až příliš dobré pro nás, než abychom to mohli dostat. Ale nechť je požehnán Bůh veškeré milosti a nechť je požehnán Kristus, protože nám to dává. Bůh tak dává sám sebe. On bude Bohem navzdory naší ubohosti a satanově opozici. On bude jednat v hodnotě sebe sama a v hodnotě Syna své lásky.

Vybráno ze spisů J.B.Stoney a použito Davidem Wilkersonem v osobním zamyšlení.

pondělí 11. října 2010

HLOUBKA BOŽÍ LÁSKY

Pavel řekl o Boží lásce: Překonává veškeré poznání. Je dlouhá, široká, vysoká a hluboká. Chci se zaměřit na hloubku jeho lásky.

„A aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích. A tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme…“ (Efezským 3:17-20).

Nedávno jsem obdržel emaily od odpadlých křesťanů, kteří se vrátili zpět ke své první lásce. Jeden napsal: „Bylo mi odpuštěno. Miloval jsem Pána. Ale po léta jsem žil ve strašném hříchu. Nyní jsem zpět, avšak nemohu přijmout odpuštění. Bojím se, že mi Bůh nemůže odpustit ty nevyslovitelné hříchy v mé minulosti – hrozné hříchy. Nemám žádný pokoj. Necítím Pánovu přítomnost.“ Jiný napsal: „Zhřešil jsem tak příšernými hříchy. Chci zpět k Ježíši, ale cítím, že Bůh mnou pohrdá. Zhřešil jsem proti světlu. Obávám se, že mi nebude odpuštěno. Patřím mezi ty nejhorší hříšníky.“

Jonáš zhřešil značně, když zdrhnul od Božího pověření. Jeho neposlušnost potřísnila jeho ruce krví mnoha lidí. V břiše velryby, v nejhlubší hloubce jeho hříchu a vzpoury, byl Bůh s ním. (Viz Jonáš 2). Jonáš věřil, že ho Bůh kvůli jeho hříchu opustil. „Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny…vyhnán jsem od očí tvých…propast obklíčila mne…až k spodkům hor dostal jsem se…když se svírala ve mně duše má“ (Jonáš 2:4-8). Když došel do propasti – do nejhlubší hloubky – dostal čerstvý dotyk, speciální povolání. Bylo mu odpuštěno a byl osvobozen. To dokazuje, že Duch svatý pracuje dole, v hloubce našeho hříchu. Nikdo nezašel příliš daleko. Nikdo není zavržen. Duch svatý jedná s mnohými a říká: „Čiň pokání. Jsem s tebou, když jsi na dně, abych tě přivedl nazpět.“

Nic nás nemůže oddělit od Boží lásky. Nic! „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Ale v tom všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 8:35, 37-39).

Ježíšova krev dosahuje do hloubky hříchu, nabízí svobodu, milost, slitování a usmíření s Otcem. Nehledě na to, jak hluboko jsi padnul, láska a odpuštění jdou hlouběji.

Ó hloubko jeho lásky!

pátek 8. října 2010

ZNÁT JEHO HLAS

Ti, kdo doopravdy znají Boha, se naučili, jak rozpoznat jeho hlas mezi všemi ostatními hlasy. On chce, abys byl naprosto přesvědčený, že s tebou touží hovořit – říci ti věci, které jsi nikdy předtím neviděl ani neslyšel.

Věřím, že od těch, kteří by slyšeli Boží hlas, jsou požadovány tři věci:

1. Neotřesitelná důvěra, že Bůh chce s tebou mluvit. Musíš být plně přesvědčen a zcela důvěřovat. On je doopravdy Bůh, který hovoří – a chce, abys znal jeho hlas, abys mohl činit jeho vůli. To, co ti Bůh říká, nikdy nepřekročí hranice Písma.
2. Hodnotný čas a ztišení. Musíš být ochotný se zavřít s Bohem a nechat všechny ostatní hlasy umlknout. Opravdu, Bůh k nám hovoří po celý den. Ale kdykoli chtěl v mém životě něco vybudovat, jeho hlas přišel pouze poté, co jsem vytěsnil všechny ostatní hlasy.
3. Žádat ve víře. Nic od Boha nezískáme (včetně slyšení jeho hlasu), dokud nebudeme pevně věřit, že je schopen nám oznámit své myšlenky – uschopnit nás, abychom porozuměli jeho dokonalé vůli!

Bůh není žádný šprýmař! Nedovolí nepříteli, aby tě podvedl. Když mluví Bůh, přichází pokoj – a satan tento pokoj nedokáže zfalšovat!

„Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají“ (Jan 10:2-5).

čtvrtek 7. října 2010

KDE STOJÍŠ

V Exodu 33, Mojžíš nevěděl, že Bůh mu chce zjevit svou slávu a charakter ve větší míře než je znal. Toto zjevení šlo daleko za hranice přátelství a důvěrnosti a Bůh chce, aby jej znal celý jeho zraněný lid.

Pán řekl Mojžíšovi, že mu ukáže svou slávu: „Nechám před tebou projít všechnu svou dobrotu a vyslovím před tebou jméno Hospodin“ (Exodus 33:19). Potom dodal: „Nebudeš moci spatřit mou tvář. Žádný člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.“ ... „Hle, u mne je místo, kde staneš na skále. Až tudy půjde má sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a přikryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu“ (33:20-22).

Hebrejský výraz pro slávu v této pasáži znamená „moje vlastní já“. Bůh říkal Mojžíšovi: „Já sám přejdu před tebou.“ Jeden překlad to vyjadřuje slovy: „Ukryju tě do skalní rozsedliny a budu tě chránit ochranou své moci, dokud nepřejdu.“

Toto má apoštol Pavel na mysli, kdy říká, že jsem „skryti v Kristu.“ Když zklameme Boha – když žalostně hřešíme proti světlu, nemáme setrvávat ve svém padlém stavu. Naopak, utíkejme rychle k Ježíši, abychom byli skryti ve Skále. Pavel píše: „[naši otcové] .. pili tentýž duchovní nápoj (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus)“ (1. Korintským 10:4).

Co bylo to velké zjevení, které Bůh dal o sobě Mojžíšovi? Co je tou pravdou, kterou máme posvěcovat ve svém srdci? Zní takto: Hospodin Mojžíšovi řekl: „Připrav se na ráno. Ráno vystoupíš na horu Sinaj ... Hospodin sestoupil v oblaku a postavil se k němu. Tehdy vyslovil jméno Hospodin. Hospodin prošel kolem něj a volal: „Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích. Nezapomíná však trestat, ale za nepravost otců volá k odpovědnosti syny i vnuky do třetího i čtvrtého pokolení“ (Exodus 34:1,2 a 5-7).

Toto bylo to významnější zjevení, ten úplný obraz o tom, kdo Bůh je. Pán řekl Mojžíšovi: „Vystup na tuto skálu zítra ráno. Dám ti naději, že tě zachovám. Ukážu ti své srdce, jak si ho dosud ještě neviděl.“ Co tedy byla ta sláva, o kterou Mojžíš žádal Pána?

Toto je ta sláva: Bůh, který je „milosrdný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství, odpouštějící nepravost, provinění a hřích a který nezapomíná trestat.“

Kristus je dokonalým vyjádřením té slávy. Skutečně, všechno, co je v Otci, je ztělesněno v Synovi. A Ježíš byl poslán, aby nám tu slávu přinesl.

středa 6. října 2010

ČAS DÍKŮVZDÁNÍ

Nedávno, v době velkých osobních těžkostí, mne oslovilo téma díkůvzdání. V té době potřeboval náš kostel velké opravy. Nahromadily se problémy lidí ve farnosti. Každý, koho jsem znal, procházel nějakou zkouškou. A já jsem se cítil tím vším svázaný.

Šel jsem do své kanceláře a posadil se, litoval jsem se. Začal jsem si stěžovat Bohu: „Pane, jak dlouho mne budeš držet v tomto ohni? Jak dlouho se musím modlit za všechny tyto věci, než ty něco uděláš? Kdy mi odpovíš, Bože?“

Náhle na mne padl Duch svatý – a já se cítil zahanben. Duch mi šeptal do srdce: „Jen mi začni hned teď děkovat, Davide. Přines mi oběť díkůvzdání – za vše, co jsem pro tebe udělal v minulosti a za to, co učiním v budoucnosti. Dej mi oběť díkůvzdání – a náhle bude všechno vypadat úplně jinak!“

Tato slova se usídlila v mém duchu. Ale podivoval jsem se: „co myslí Pán tou obětí díkůvzdání?“ Vyhledal jsem si tuto frázi v Písmu a byl jsem ohromen všemi odkazy, které jsem našel:

• „Ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích“ (Žalm 107:22).
• „Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno“ (Žalm 116:17).
• „Vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů“ (Žalm 95:2).
• „Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu“ (Žalm 100:4).

Žijeme v době, kdy náš velekněz Ježíš již předstoupil před Otce s obětí své vlastní krve, aby usmířil naše hříchy. Kristus vymazal všechny naše přestupky, aby nám již nikdy nebyly připomínány. A tak je pro nás dílo smíření hotovo.

A přece, stejně jako Izraelité, máme také přicházet do Hospodinových nádvoří tak, jak říká Žalm 100 – s díkůvzdáním a chválou. A máme s sebou přinést dva „kozly“. „Vraťte se k Hospodinu a vezměte s sebou slova modlitby: Odpusť nám všechnu naši vinu a laskavě nás přijmi, ať ti přineseme jako býčky ovoce svých rtů“ (Ozeáš 14:3). Slovo „ovoce“ zde představuje naše rty či slova. Plný význam této fráze v hebrejštině je: „Obětujeme mladé býčky, dokonce naše rty.“

Naše oběť díkůvzdání má být učiněna se dvěma kozly, které přineseme – obětí našich rtů či hlasů. Bůh říká: „Přineste do mé přítomnosti svá slova díků. Mluvte, zpívejte mi své chvály!“

Nemusíme již přinášet Bohu oběti krve či oběti zlata a stříbra kvůli smíření. Místo toho mu máme přinášet ze svých rtů oběť chvály a díkůvzdání: „Skrze něj neustále přinášejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno“ (Židům 13:15). „Ovoce rtů“ je vděčnost a díky!

úterý 5. října 2010

SPRÁVNÁ PÍSEŇ – ŠPATNÁ STRANA

Když procházely děti Izraele zkouškou, doopravdy se od nich očekávalo, že vprostřed zkoušek vyjádří vděčnost a vzdají díky? Když byly obklíčeni a v beznadějné situaci, očekával od nich Bůh skutečně takovou reakci?

Ano – naprosto! Bylo to tajemství, jak vybřednout z potíží. Bůh od nás něco chce v době nepřekonatelných překážek a zkoušek. Chce, abychom mu obětovali oběť díkůvzdání, když se nacházíme vprostřed těžkostí!

Věřím, že Jakub objevil toto tajemství, když napomínal: „Mějte z toho jen radost, moji bratři, když na vás přicházejí rozličné zkoušky“ (Jakub 1:2). Říkal: „Nevzdávej se! Učiň ze svého srdce oltář a obětuj radostné díkůvzdání vprostřed svých zkoušek.“

Samozřejmě, že děti Izraele přinesly Hospodinu oběť chvály a díkůvzdání – ale učinily tak na špatné straně Rudého moře! Ano, lid se radoval celou noc – ale Boha to nijak nepotěšilo. Každý umí vděčně volat, když vyhraje. Ale otázkou, kterou Bůh položil Izraeli, bylo: „Budeš mě chválit předtím, než ti sešlu pomoc – dokud jsi uprostřed bitvy?“

Věřím, že kdyby se Izrael radoval u Rudého moře na „straně zkoušky“, nebyl by opět zkoušen u vody v Maře. Pokud by uspěli ve zkoušce u Rudého moře, vody v Maře by nechutnaly hořce, nýbrž sladce. A Izrael by viděl všude v poušti pramenitou vodu a nemusel by žíznit.

Bůh nám pomáhá zpívat správnou píseň na straně zkoušky. Našemu nebeskému Otci to přináší největší potěšení.

Nacházíš se právě teď v největších potížích? Pak zpívej! Chval! Řekni Pánu: „Ty to můžeš učinit – vysvobodil jsi mne dříve, dokážeš mne vysvobodit nyní. Mám spočinutí v radosti.“

pondělí 4. října 2010

OBĚŤ DÍKŮVZDÁNÍ

Jeden z nejdůležitějších veršů celého Písma nalezneme v prvním listě Petrově. Apoštol zde mluví o tom, jak je nutné, aby naše víra byla podrobována zkouškám: „I pomíjivé zlato se přece zkouší ohněm - vaše víra je ale mnohem vzácnější, a když se ukáže její ryzost, bude vám to ke chvále, cti a slávě v den zjevení Ježíše Krista“ (1Petr 1:7).

V té samé pasáži nám Petr říká, co můžeme očekávat, a to, že budeme čelit takovým zkouškám víry: „..., i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky“ (v. 6.).

Řecké slovo, které je zde použito pro vyjádření slova „zkoušky“ znamená: „zkoušení, zkoumání, testování obtížemi a neštěstím.“ Petr říká: „ Pokud jsi následovník Ježíše Krista, potom budeš procházet mnoha těžkými zkouškami a pokušeními. Budeš hrozně zkoušen.“

Tato pasáž připomíná, co nám Bůh říká: „Tvoje víra je pro mě vzácná – mnohem vzácnější než všechno bohatství tohoto světa, které jednoho dne pomine. A v tyto poslední dny, kdy nepřítel pošle všechny druhy zla proti tobě – já chci, abys byl schopen stát silně s neotřesitelnou vírou.“

On dále říká: Budu tě opatrovat a budu ti žehnat za každého temného dne. Tvůj úkol je prostě mít víru ve mně. Mojí silou budeš opatrován skrze svoji víru.“...vás Boží moc skrze víru opatruje ke spáse, která se zjeví na konci času (v. 5).

Petr nám říká:“Pán tedy umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek...“ (2Petr 2:9). Zde řecké slovo, které je použito pro výraz zkouška znamená „přidat osvědčené neštěstí.“

Pavel píše: „Jak vidíte nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti, uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát“ (1 Kor 10:13).

Jednoduše řečeno, Bůh nás nechce držet v našich zkouškách. Proč by pro něj bylo zajímavé držet nás uprostřed pokušení a soužení? On nebude oslavován díky zkoušení svých dětí – nýbrž díky výsledkům, které tyto zkoušky přinesou.

Je pouze jediná cesta, jak uniknout z našich zkoušek a tou je – projít zkouškou. Přemýšlej o tom: Když jsi byl ve škole, jak jsi jednou provždy „unikl“? Tím, že jsi složil závěrečnou zkoušku. A pokud jsi ji nesložil, vrátil ses zpátky do třídy.

Stejně tomu bylo v případě pradávného Izraele, kdy jej Bůh přivedl k Rudému moři. Bůh tím zkoušel Izraelce – podroboval je zkoušce. Přivedl je na pokraj zničení - na dvou stranách je obklopil horami, na další mořem a na jiné zase blížícím se nepřítelem.

Jenomže Pán dal Izrael do této situace očekávajíc jistou reakci. Chtěl tím svému lidu potvrdit jejich vlastní bezradnost. Chtěl slyšet, aby říkali: „Pamatujeme si, jak nás Bůh zachránil z našich trápení. Pamatujeme si, jak nás vyvedl z pece utrpení, kde jsme vyráběli cihly bez slámy a neměli žádný klid. Bůh nás následně zachránil – a udělá to znovu. Radujme se v jeho věrnosti. On je Bůh - a on nám dal slib, že nás ochrání. On nás bude bránit před každým nepřítelem, který půjde proti nám.“

pátek 1. října 2010

ZNÁT BOHA

Hodlám učinit velmi šokující prohlášení, a myslím to zcela vážně: Boha doopravdy neznám! Znamená to, že ho neznám tak, jak by si On přál.

Jak to vím? Duch svatý mi to řekl. Láskyplně mi zašeptal: „Davide, opravdu neznáš Boha tak, jak by On chtěl. Nedovoluješ mu, aby byl tvým Bohem.“
Ve Starém zákoně přijal Hospodin za svůj lid, který nebyl o nic víc bohatší nebo chytřejší než ostatní – jen proto, aby se mohl stát jejich Bohem: „Přijmu vás za svůj vlastní lid a budu vaším Bohem“ (2. Mojžíšova 6:7). Jinými slovy Pán říká: „Naučím vás být mým lidem – abych mohl být vaším Bohem!“

Hospodin se skutečně zjevoval a odhaloval svému lidu stále znovu a znovu. Posílal anděly. Jasně k nim promlouval. Velikým vysvobozením vyplnil každý příslib. A stejně po čtyřiceti letech zázraků, znamení a podivuhodných divů, byl Boží odhad svého lidu: „Neznáte mě – nevíte jak jednám!“

Po čtyřicet let mi bylo na obtíž toto pokolení, až jsem si řekl: „Ten lid má pobloudilé srdce, mé cesty vůbec neznají!“ (Žalm 95:10). Pán říká: „Nikdy jste mě doopravdy nenechali být Vaším Bohem! Po celých čtyřicet let, kdy jsem vás chtěl vyučovat, jste mě stejně nepoznali – nepochopili jste jak jednám!“

Bůh stále hledá lidi, kteří ho učiní svým Pánem – až do bodu, kdy ho opravdu budou znát a poznají jak jedná!

Písmo nám říká o lidech Izraele: „Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili!“ (Žalm 78:41). Izrael se nevěřícně obrátil od Boha. A stejně tak věřím tomu, že i my dnes omezujeme Hospodina svými pochybami a nedůvěrou.

Důvěřujeme Bohu ve většině oblastí našich životů – ale naše víra je vždy omezená a má hranice. Vždycky se u nás najde alespoň malá oblast, kde Pána blokujeme a nedůvěřujeme, že se o to postará.

Já nejvíce omezuji Boha v oblasti léčení. Modlil jsem se za již za mnohá fyzická uzdravení a viděl jsem činit Boha zázrak za zázrakem. Ale když přijde na mé vlastní tělo, Pána omezuji! Bojím se ho nechat být Bohem. Utápím se v lécích nebo hned běžím k lékaři - dřív, než se vůbec za sebe modlím! Neříkám, že je to špatné jít k lékaři. Ale někdy na mě sedí popis těch, kteří „ve své nemoci však nehledal Hospodina, ale lékaře“ (2. Letopisů 16:12).

Ptám se: Modlíš se k Bohu, aby strhnul zdi v Číně nebo na Kubě – ale když přijde na spasení ve tvé vlastní rodině, nemáš ani špetku víry? Myslíš si, „Pán to možná nechce udělat. Můj milovaný je tvrdý oříšek. Nevypadá to, že by mě Bůh vyslechl v této záležitosti.”

Pokud je tohle pravda, tak pak se na něj nedíváš jako na Boha. Neznáš Jeho způsobu jednání! Božím toužebným přáním je tohle: „Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme” (Efezským 3:20).

Po sedmdesát starších lidu Izraele jedlo a pilo na hoře v úžasné Boží přítomnosti. A přesto o nich Pán prohlásil: „Nikdy jste nepoznali mě ani mé způsoby.“
Učedníci strávili tři roky v Pánově přítomnosti – s Kristem, který byl převtěleným Bohem. Seděli s ním a poslouchali jeho vyučování ve dne i v noci. A nakonec ho stejně všichni opustili a utekli od něj – protože nepochopili jeho jednání!

Ježíš říká, že Bůh neslyší naše modlitby a chvály jednoduše proto, že je pronášíme stále a stále dokola, hodiny po sobě. Je dokonce i možné se modlit, postit a konat dobro, a přitom nehladovět dostatečně po Jeho opravdovém poznání a pochopení Jeho způsobu jednání. Neučíme se poznávat jeho cesty jen ve svých modlitebních komůrkách, i když každý, kdo Pána opravdově zná, je s ním v úzkém vztahu. Nemůžete poznat Boží cesty bez toho ,aniž byste trávili hodně času v modlitbě. - položit každou potřebu a požadavek do Jeho rukou a nechat je tam.