čtvrtek 31. března 2011

BOŽÍ VELKÝ ZÁMĚR PRO JEHO LID

Věřím, že Bůh má pouze jeden velký záměr pro svůj lid od té chvíle, kdy visel na kříži, a ten se nezmění, dokud se Kristus nevrátí ve slávě. Boží záměr souvisí s pochopením tajemství evangelia, které bylo poprvé zjeveno apoštolu Pavlovi. Již to není tajemstvím.

Pavel řekl: „Mně skrze zjevení oznámil tajemství…které za jiných dob nebylo lidským synům oznámeno tak, jak je nyní skrze Ducha zjeveno…abych všem vysvětlil, jaká je účast na tom tajemství…“ (Efezským 3:3-9).

Zjevené tajemství je prostě toto: Kristovo tělo je dosud zde na zemi! Hlava je v nebesích, ale zbytek jeho těla je zde na zemi. My, kdo ho milujeme a sloužíme mu, jsme jeho tělem, viditelnou částí, kterou lidstvo z Krista vidí.

„Neboť jsme údy jeho těla, z jeho masa a kostí“ (Efezským 5:30).

„On je hlavou těla církve…“ (Koloským 1:18).

Celý Boží záměr pro tyto poslední dny se dá shrnout do tohoto jediného souvětí: Protože jsme Kristovým tělem na zemi, Božím záměrem je, aby se každý úd stal opravdovým vyjádřením Kristovy podstaty!

Bůh zamýšlí, abychom vyjádřili natolik celkovou plnost Krista, aby jakýkoli hříšník v nás mohl vidět Pána Ježíše Krista tak jasně, jako kdyby znovu kráčel tady po zemi v těle. Máme si přivlastnit tolik z jeho plnosti, z jeho slávy, aby svět v nás viděl naději a odpovědi na své potřeby.

Nestačí jen znát Krista. Musíme být plní toho, kým je on! Musíme sledovat všechno, co říkáme a děláme a ptát se: „Reprezentuje to Krista? Je tohle tím, co chci, aby skrze mě poznal tento hříšník o sobě?“ Šel by Kristus ve svém fyzickém těle do obscénního divadla? Navštěvoval by pornografický koutek? Zneužíval by nějak své tělo? Zapletl by se do cizoložství, smilstva, pití? Podváděl by, pomlouval, říkal ošklivé příběhy či lhal? Žil by ve lži, a potom kázal pravdu? Pokoušel by se šířit světlo, kdyby měl ve svém srdci trochu temnoty? Říkal by druhým, aby necizoložili, a pak by to sám potají dělal?

Musíme mít před očima neustále tento jeden Boží záměr – že my, jeho tělo, odrážíme věrně a čistě, kým je on! Nastav své srdce, aby pravdivě vyjadřovalo, kým je Ježíš Kristus.

středa 30. března 2011

HŘÍCH SMĚŠOVÁNÍ SE

Ve Starém Zákoně neexistuje nic tak silného, jako je Pavlovo varování proti spříznění se se světem.

„Netáhněte jho s nevěřícími. Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou? Jaká je shoda Krista s Beliálem a jaký díl má věřící s nevěřícím? Jaké je spolčení Božího chrámu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha, jak Bůh řekl: Budu v nich přebývat a procházet se mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem“ (2.Korintským 6:14-16).

Když chtěl Bůh v Starém zákoně zjevit svou mocnou přítomnost bezbožným Egypťanům, vytyčil hranici rozdělení, která oddělovala Boží lid v Gošenu od zbytku Egypta.

„Hospodin ale odliší izraelská stáda od egyptských…tentokrát tě…zasáhnu naplno, a poznáš, že na celé zemi není nikdo jako já“ (Exodus 9:4,14, B21).

Bůh chce, aby svět viděl rozdíl mezi jeho lidem, jenž ho miluje, a zbylým nevěřícím světem. Chce, abychom byli příkladem zachráněného a vítězícího lidu, který důvěřuje jeho mocné paži, jež nás zachraňuje ode vší újmy a ode všeho zlého.

Důvody pro oddělení od světa (Egypta) jsou v dnešní době stejné, jako byly ty ve starověku. Bůh znovu vytyčuje hranici mezi svým lidem a tímto věkem zla, aby tato generace mohla poznat, že neexistuje na celé zemi žádný jemu podobný, kdo vysvobozuje. Bezbožní tohoto věku musí mít dokonce ještě větší projev Pánovy přítomnosti; ničeho jiného si nevšímají. Nic jiného je neusvědčí ze hříchu. Duch svatý je vyléván, aby se mohlo veškeré tělo podřídit moci Kristovy přítomnosti a být usvědčeno z hříchu, ospravedlněno a souzeno!

Podle svých opravdových učedníků Kristus řekl: „Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa“ (Jan 17:16). A opět: „Já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí“ (Jan 15:19).

Svět miluje to, co je jeho, ale my nejsme ze světa. Kéž nám Bůh pomáhá přijmout s radostí náš zvláštní charakter oddělenosti a odlišnosti. Pouze ti, kdo se doopravdy nemísí se světem a jsou odděleni pro Krista, jsou skutečně spaseni.

„Jestliže někdo miluje svět, Otcova láska v něm není“ (1.Jan 2:15).

úterý 29. března 2011

PŘÍCHOD JEŽÍŠE

Věřím, že Ježíš přijde brzy. Vidíme, jak Pán shromažďuje národy proti Izraeli. Události se rychle posouvají směrem k Armagedonu.

„Stejně tak, až uvidíte toto vše, vězte, že se už blíží, že už je ve dveřích!“ (Matouš 24:33)

„Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.“ (v. 36)

Všechno naznačuje, že dojde k válce na Blízkém východě proti Izraeli. Z vření v arabských národech vzejde jednotné rozhodnutí zničit Izrael. Máme před očima naplnění proroctví, o nichž jsme kázali mnoho let.

Ti, kteří znají Písma, mají skrze Ducha Svatého vnitřní poznání o příchodu Pána. Slyšíme volání Ducha Svatého, který v nás přebývá: „Pane Ježíši, přijď!“ Ježíš řekl:

„Proto bděte, neboť nevíte, ve které chvíli přijde váš Pán.(v. 42)

„Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli.“ (v. 44)

„Blaze služebníku, kterého pán při příchodu zastihne, že tak jedná.“ (v. 46)

Milovaní, vnímáte, že toto jsou poslední z posledních dnů? Sdílíte touhu po Jeho návratu?

Vzhlédněte, naše vykoupení se blíží!

pondělí 28. března 2011

POCITY VERSUS PÍSMO

Četl jsem prohlášení napsané před 150 lety misionářem Georgem Bowenem:

„NECHEJME PODROBIT VEŠKERÉ LIDSKÉ POCITY KŘESŤANŮ PÍSMEM“

Mimo jiné také prohlásil, obstojí naše nejhlubší strachy před Písmem? Obstojí naše zmítaná víra před tím, co je psáno v Písmu? Existují nějaké důvodné pochybnosti, které obstojí v této zkoušce?

Když jsme zavaleni okolnostmi a do našich srdcí vstoupí pochybnosti, máme sklon to omlouvat, protože právě procházíme těžkostmi. Zakoušíme bolest, různá utrpení a zdrcující zkoušky. Otázkou je: Jak se k tomu postavíme? Obstála by naše reakce před Písmem?

Čemu dnes čelíš ve svém životě? Finančním problémům? Nezaměstnanosti? Velkým zdravotním problémům? Úzkostným stavům? Jak se s tím vyrovnáváš? Ztotožňuje se tvé chování s Písmem?

Kupříkladu v Písmu je psáno: „Kdo pochybuje, podobá se lodi zmítané ve vlnách.“ Pomíjíš Písmo a pokračuješ dál ve zmítání se uprostřed zoufalé situace?

Pochyboval jsem mnohokrát, když má situace vypadala bezvýchodně, ale také jsem čím dál tím víc důvěřoval Duchu Svatému, aby podřídil mé pocity tomu, co je psáno. Písmo trumfne vše co zakoušíme.

Bůh napomáhá všem, abychom prostřednictvím Písma otestovali své reakce. Zeptej se sám sebe: „Je toto chování biblické? Ztotožňují se mé emoce s Písmem?“ Pokud ne, modli se za sílu přiznat to a učinit změnu.
Buduj svou víru!

pátek 25. března 2011

NASTUP DO ARCHY

John Owen, velký puritánsky kazatel, pronesl toto poselství svému sboru 9. dubna 1680:

„Víte, že již mnoho let vás neustále varuji před blížící se katastrofální dobou a zamýšlím se nad hříchy, jež jsou její příčinou. Řekl jsem vám, že soud začne v Božím domě; že Bůh zřejmě zatvrdil naše srdce před Jeho bázní… a že nikdo neví, jaká bude moc Jeho hněvu. Předpověděl jsem vám o nebezpečné, skličující, katastrofální době… Tato doba je již za dveřmi a vchází k nám.“

Bůh skutečně poslal svůj hrozný soud na tehdejší společnost. John Owen se dožil pláče nad planoucím holocaustem, jež pohltil Londýn.

Přesto, dřív než by jakákoliv z katastrof nastala, Owen věrně volal ze své kazatelny: „Ukážu vám, jak bychom se měli chovat během těch zúzkostňujících neštěstí, která na nás přicházejí a možná se do nich ponoříme až po krk.“

Milovaní, my žijeme v úplně stejné době, jaká byla Owenova. A v dobách jako tyto, existuje pouze jedna reakce na přicházející bouři. „Spravedlivý z víry bude žít.“

Owen napomínal své lidi se slzami: „Připravte si archu pro bezpečí vás a vašich rodin.“ Poté přidal: „Archa je Ježíš Kristus. Neexistuje jiná cesta, jiná archa, neboť prorok Izaiáš, veden Pánem, prohlásil: ´Nebo bude muž [Kristus] ten jako skrýše před větrem, a schrana před přívalem, jako potokové vod na místě suchém, jako stín skály veliké v zemi vyprahlé.´ Toto je naše archa! Požehnaní jsou ti, kteří doufají pouze v Něho. Nevím o žádném jiném bezpečí a vysvobození ze zkoušek a soužení, přicházející na zem, než o víře v Krista – On je naše jediné útočiště.“

Můžeme vidět nebezpečí ze všech stran, včetně ďábla a jeho knížat, kteří chtějí naši víru potopit v pochybnostech. Jenomže my máme kolem sebe ohnivou stráž andělů a Boha, který přisahal, že nás provede jakoukoliv katastrofou, které bychom čelili.

Dovolte, abych se vás zeptal: chcete čelit přicházející bouři s tichou jistotou a pokojnou myslí? Tak zemřete dnes vlastním cestám a prostředkům na vlastní záchranu a odevzdejte zachování vašeho života plně do Boží péče. On je váš dobrý a milující Pastýř.

Upřete svůj pohled na Ježíše. On je naše naděje.

čtvrtek 24. března 2011

BŮH JE ODPLATITEL

Je jen malý smysl v modlitbě, pokud plně nevěříme, že Bůh je odplatitel těch, kdo jej horlivě hledají.

Jsem přesvědčen, že Bůh má potěšení v dávání důkazů své dobroty svým drahým dětem. David, Žalmista trval na tom, že Bůh je štědrý a má sklon k soucitu, že jeho milost je velká, a že je pro Něj nemožné odmítnout toho, kdo ho úpěnlivě prosí o pomoc. Dělá mu radost odpouštět hříchy – je vždy smířlivý.

Jedno z mých oblíbených míst v Písmu je Žalm 31:19-20,

„ Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals jsi těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv! Skrýváš je v úkrytu svojí tváře před lidskou hrubostí, chováš je v bezpečí svého stanu před hádavými jazyky.“

Přemýšlej o tom! Nejprve Bůh říká, že musíme věřit, že je odplatitelem víry – potom nám Žalmista říká, „ Ó, jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí..a v tebe doufají.“

Pokladnice velké dobroty – dobroty nastřádané pro jeho lid, nejen ve slávě, ale i nyní v každodenním životě!

Denně se modlím toto: „Pane, tys zaslíbil odměnit mou víru, jestliže budu doufat v tebe i před lidmi, ale já potřebuji, cos zaslíbil. Potřebuji novou sílu a novou naději, více pokoje, který je nad každé pomyšlení. Pane, žádám jen o to, cos zaslíbil. To je ta nejvyšší dobrota, mít nové zjevení tvé sladké přítomnosti. To je to po čem toužím jako po své odplatě.

středa 23. března 2011

PŘIPOMÍNÁNÍ SI DŘÍVĚJŠÍCH BOŽÍCH DOBRODINÍ

Nic nás nemůže lépe povzbudit, abychom přišli ke trůnu milosti, než připomínka dřívějších Božích dobrodiní.

Naše víra by podlehla protivenstvím a naše srdce by zadusil zármutek, kdybychom nebyli vyučeni, abychom věřili podle svých dřívějších zkušeností. To nám pomáhá věřit, že on uslyší modlitby svého lidu a vždycky učiní totéž, co soucitně učinil již dříve.

Co pro tebe Bůh již učinil? Jak jsi s ním kráčel v minulých letech? Nedodržel snad své slovo? Selhal někdy?

„Nechceš nám znovu život darovat, aby se tvůj lid z tebe radoval?“ (Žalm 85:7).

Toto jsem učinil svou modlitbou: „Pane, udělej to znovu! Obnova? Udělej to znovu. Posilnění a občerstvení Duchem svatým? Pane, udělej to znovu! Zázraky v minulosti? Pane, udělej to znovu!“

Vydej se zpět k Zákonu a naslouchej, co je tam zjeveno o jeho povaze: „Hospodin prošel kolem něj a volal: Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích…“ (Exodus 34:6-7).

Takový Bůh byl, je a bude! Bůh tě do nynějška zachoval; proč by se měl nyní od tebe odvrátit?

Požehnaný, kdo doufá v Hospodina!

úterý 22. března 2011

SLZY SPRAVEDLIVÝCH

Bible důrazně prohlašuje, že žádná slza Božích dětí nespadne na zem. David řekl: „Mé slzy schovej do své lahvice- ty sám víš nejlépe, kolik jich je!“ (Žalm 56:9). Slzy zbožných jsou pro Boha velmi cenné, opatruje je. Jestliže Bůh opatruje mé slzy, neopatruje snad také mne?

Zdá se to snad příliš neuvěřitelné? Vždycky mne praští do očí, že pokud On počítá každou mou slzu, jak vzácná pro něj musí být moje krev – moje obživa – moje potřeby.

Dokud nejsme ve svých myslích přesvědčeni, že Bůh bere obzvlášť na zřetel každé utrpení, které snášíme, nemůžeme mít takovou důvěru, abychom věřili, že on si naše slzy schovává do lahvice. Dokážeme uvěřit této pravdě – že Bůh, který počítá každý vlas na naší hlavě a schovává si každou slzu – zasahuje v nás prospěch?

Naslouchejte tomuto slovu ve svém nitru: Každá slza, kterou jsi prolil kvůli svým minulým hříchům, každá slza prolitá v dobách trápení a stresu, každá slza prolitá nad ztracenými dušemi, je spočtena.

Možná, že namítneš: „Já nepláču. Zřídkakdy prolévám slzy.“ Věřím ve slzy duše – které vidí pouze Bůh – vnitřní, skryté slzy prolévané často ve chvílích trápení a nouze.

Žádná ze tvých slz nebyla prolitá nadarmo! Žádná není zbytečná. Věřit v Boha znamená věřit této neuvěřitelné pravdě!

pondělí 21. března 2011

ZNAK ZAVÁZANÉHO SLUŽEBNÍKA

Žalmista David řekl: „ Moje ucho jsi propíchnul“(viz Žalm 40:6). To může být interpretováno jako význam, „ Ty, kterýž jsi mne přijal jako otroka,“ narážka na zvyk pánů, kteří probodli ucho otroka, jenž odmítl nabízenou svobodu (viz Exodus 21:6). Jinými slovy, „ V mém uchu je dírka, která mě určuje pro Pána, pro život a věčnost.“ Už jsi dovoli Duchu Svatému probodnout tvé ucho?

To, co označuje zavázaného služebníka je, že zavázal sebe sama k tomu, že dá všechen svůj čas do služby svému pánu. Není nic záhadného na tomto způsobu života. Začíná to závazkem dát Pánu to nejlepší ze svého času a pak je to uváděno v praxi v každodenním životě!

Není to o tom teď navrhnout, že bychom se všichni měli vzdát svých zaměstnání a kariéry a vstoupit do služby na plný úvazek. Příliš mnoho křesťanů se dnes dostává mimo Boží vůli právě tím, že vyjdou příliš troufale, opouští zodpovědnost budování rodiny a vytrhnou kořeny, aby mohli takzvaně „jít vírou“. Větší věc je být vytrvalý v dávání Pánu více kvalitní čas tam, kde právě jsi. Jde o to, učinit Krista středem všeho, jak rodiny, práce a všech věcí točících se kolem toho. Kristus se pak stává ohniskem našich myšlenek a trávíme čas v jeho přítomnosti, naslouchajíc jeho hlasu a poslouchajíc jeho příkazy.

Služebník, který je zavázán, svou duši více dává než bere. Spolu s Pavlem může říci, „Rozhodl jsem se neznat mezi vámi nic víc než Krista ukřižovaného a vzkříšeného.“ Takového služebníka nezajímá služba za odměnu nebo osobní zisk. Jeho mzdou je sláva a čest, kterou uděluje svému Pánu. Pravý zavázaný služebník, který je oddaný celoživotní službě, je označen Pánem zvláštním způsobem. Nemůžete takového služebníka přehlédnout, protože on nese na svém těle znamení svého Pána.

Co označuje zavázaného služebníka v této době? Je to jasně odhaleno v Písmu jako znak zlomeného, kajícného ducha, který pláče nad ohavnostmi učiněnými Pánu. Náš Mistr nepropichuje ucho jehlou, ale „rozbíjí“ srdce svým kladivem.

„Tehdy zavolal onoho muže oděného plátnem a s písařským náčiním po boku. „Projdi to město, projdi Jeruzalém“, řekl mu Hospodin, „ a označ znamením na čele ty, kteří sténají a naříkají nad všemi ohavnostmi, které se ve městě páchají.“ (Ezechiel 9:3-4)

Dalším znakem zavázaného služebníka je obřízka neučiněná lidskou rukou. Ta vyjadřuje totální oddělení od světa pro Krista. To znamená, že všechny vlastní plány, schémata a sny jsou zanechány a zájmy a břemena Pánova se stávají svrchovanými.

pátek 18. března 2011

ZVOLIT SI ZŮSTAT SLUŽEBNÍKEM

„Jestliže ale otrok prohlásí: Miluji svého pána, svou ženu a své syny, nechci odejít na svobodu.“ (Exodus 21:5). U tohoto služebníka se nejednalo o žádné těžké rozhodování -žádné dilema. Nikdy nepochyboval o tomto rozhodnutí. Jeho pán pro něj znamenal celý svět a on s ním byl svázán věčným poutem lásky. Jednoduše nedokázal opustit svého pána a jeho dům.

Život tohoto služebníka se točil okolo toho, jak milovat svého pána a stejně tak jako Pavel, pokládal všechno ostatní za hnůj, aby získal svého pána. Byl to ten typ, který byl ochoten se nechat zatratit, aby ostatní poznali lásku svého pána.

Tento služebník si vážil osobního vztahu se svým pánem nad jakékoliv zemské požehnání. Koho by zajímaly vločky, kukuřice, víno nebo olej, když mohl mít nekonečné společenství a přátelství s pánem? Jeho srdce přetékalo láskou k němu a jednoduše to shrnul: „Miluji svého pána a nechci odejít na svobodu.“

Tento služebník nám vlastně říká: Kristus mi stačí! Nic na tomto světě nestojí za to, abych přišel o pocit Pánovi přítomnosti. Všechna bohatství a blahobyt tohoto pozemského světa se nedají srovnat s jediným dnem, stráveným s Ním. Potěšení z toho správného místa dalece předčí jakoukoliv extázi, kterou jsme jako lidé mohli zakusit. Znát Pána, pobývat s Ním, sedět společně v nebesích, je víc než samotný život. Sloužit mu, být jim veden, přicházet a odcházet dle Jeho příkazů – to je ten život na nejvyšší úrovni.

Chceš mi připomenout, že ty jsi synem a ne služebníkem? Pak jen věz, že Ježíš byl synem, který „přestože sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu.“ (Filipským 2:6-7). Mohl přijít jako nejmocnější Princ Všemohoucího, zašlápnout každého nepřítele, a přesto si Kristus vybral přijít jako služebník, plně odhodlán hájit zájmy svého Otce.

Tento odevzdaný služebník, o kterém se dočítáme v 2. knize Mojžíšově, věřil že má v životě jediné poslání, kterým bylo sloužit svému pánovi. Nedělal to pro nějaké dědictví, přestože je psáno:„Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna, s jeho bratry se o dědictví podělí.“ (Přísloví 17:2). Láska způsobila tu nezměrnou ochotu uposlechnout, a od rána do večera, každičkou hodinu, kdy bděl – ochotně sloužil svému pánovi. Jen láska byla tou hnací silou – žádný pocit viny nebo smysl pro povinnost. Není tedy divu, že Ježíš prohlásil: „Jestliže mě milujete, poslechnete mě.“

čtvrtek 17. března 2011

NEVOLNÍK

Boží cesty se zdají být paradoxními pro lidskou mysl. On říká: „Abys žil, musíš zemřít. Abys našel svůj život, musíš ho ztratit. Aby ses stál silním, nejdřív se musíš stát slabým.“

Jeden z největších paradoxů je tento: Abys byl doopravdy svobodný, musíš se stát zavázaný. Chceš-li získat největší svobodu v Bohu, musíš se vzdát všech práv a stát se celoživotním otrokem Ježíše Krista. Existuje slavné otroctví z lásky, jež vede k nejvyšší formě volnosti. Je to dobrovolné vzdání se, vyvěrající z lásky a vroucnosti, jež způsobí, že otroctví budeme považovat dokonce za úžasnější než synovství.

V době, kdy Boží děti jsou posedlí dožadováním se svých práv a zaujatí požehnáním od Pána, prospělo by nám nechat Ducha Svatého otevřít naše oči, abychom uviděli nové, ještě neobjevené místo v Bohu. Přijímat všechny dobré věci je v souladu s dokonalým božím řádem, a žádné Boží dítě by se nemělo cítit provinile kvůli požehnání, jež se na něj vylévá.

Přesto musíme vidět, že existuje něco lepšího než požehnání a prosperita, něco mnohem více odměňující, nežli všechen ostatní mnohonásobný přínos, jež denně dostáváme.

Otrok je někdo, kdo vstoupil do svátosti služby se svým pánem. Je to nádherně popsáno v této části Písma:

„Když koupíš hebrejského otroka, ať u tebe slouží šest let, ale sedmého roku ať zadarmo odejde na svobodu. Jestliže přijde sám, odejde sám; jestliže měl ženu, odejde s ním i jeho žena. Jestliže mu jeho pán dal ženu a ta mu porodila syny nebo dcery, zůstane žena s dětmi u svého pána a on odejde sám. Jestliže ale otrok prohlásí: ‚Miluji svého pána, svou ženu a své syny, nechci odejít na svobodu,‘ pak ho jeho pán přivede před Boha; přivede ho ke dveřím nebo k veřeji, probodne mu ucho šídlem a on zůstane navždy jeho otrokem.“ (Exodus 21:2-6)

Toto je mnohem více, než obraz Božího zájmu o otroky a služebníky – je to jasným zobrazením otroka Pána Ježíše Krista.

V tomto smyslu je Kristus Pánem a my jsme služebníci, jejichž svoboda byla koupena. Kříž je Boží Sobota, rok propuštění všech vězněných, zajatců, otroků a služebníků a my, kteří jsme byli zaprodaní pod Zákon, jsme osvobození z milosti!

Jsme osvobození od hříchu, přesto otroci Kristovy, po všechny dny, z vlastní volby.

středa 16. března 2011

ŽÍT V PÁNOVĚ PŘÍTOMNOSTI

„My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.“ (2.Korintským 3:18). Stáváme se tím, co spatřujeme a pozorujeme! To, na co zaměřujeme svou pozornost, šíří svůj vliv na celé naše životy. Co spatřujeme svýma duchovníma očima, to nás zachvátí, posedne! Pavel si zvolil být posedlý Kristem. Samotný Spasitel se stal předmětem jeho myšlení, jeho kázání i jeho učení. „Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.“ (1. Korintským 2:2). Upínal své oči na Hlavu těla, ne na potíže a nemoci uvnitř těla.

Boží touhou pro nás je, abychom byli oděni do Kristovy přítomnosti. Chceš vítězství nad hříchem a být vysvobozen z moci nepřátel? Tak se pilně modli za nadpřirozený projev Kristovy přítomnosti. Když to budeš myslet vážně, Jeho milující oči tě obměkčí a přivedou tě na místo zlomení a zkroušenosti.

Tato jemná přítomnost Pána pak promění tvé srdce v opravdové i život tvé duše. Budeš spočívat v jeho náručí a všechen strach odejde, nahradí jej dokonalý klid a pokoj. Můžeš čelit hříchu a satanovi, který je oděn do chvástající se moci své přítomnosti. V Božím slově máme však zaslíbeno: „Kdo vítězí, bude se oblékat bílým rouchem a jeho jméno nikdy nevymažu z knihy života, ale vyznám jeho jméno před tváří svého Otce i před jeho anděly.“ (Zjevení 3:5).

Církev vstupuje do těchto posledních dnů jako „žena zahalená sluncem“ (Zjevení 12:1). To je Kristus - On je naše bílé roucho! Oblékli jsme Krista, přebýváme v Jeho přítomnosti, nade všemi knížectvími a mocnostmi.

Opravdu to není složité. Jednoduše to můžeme shrnout několika slovy: ZŮSTÁVEJ V PÁNOVĚ BLÍZKOSTI! Přebývej v Jeho přítomnosti a s vírou přijmi místo vedle Pána na nebesích. Uvidíš Ježíše stojícího po pravici Otce - ve tvém jménu a nic tě nedokáže zastavit. Povzneseš se nade všechno, stejně jako Štěpán, uzříš Pána v nebi. (viz Skutky 7:56).

úterý 15. března 2011

MOCNÁ BOŽÍ RUKA

„Tvá pravice, Hospodine, je velkolepá v moci, tvá pravice, Hospodine, nepřítele drtí!“

Dokonce i přestože někteří křesťané vědí, že jim je odpuštěno a jsou zachráněni, postrádají vědomí moci proti tělu. Nedošli k poznání „plnosti vysvobození“ ze své zlé přirozenosti.

Křesťane, svou krví on nás vysvobozuje, svou mocnou rukou láme moc hříchu v nás. Hřích stále přebývá v nás, ale nevládne!

„Vysvobozen z otroctví silou jeho ruky.“ Jak neuvěřitelně povzbuzující slovo v těchto dnech deziluze a nadlidského úsilí být svobodný od moci hříchu. Zdráháme se uznat dílo Boží ruky. Jde to proti naší pýše, našemu smyslu pro spravedlnost, naší teologii, přijmout pravdu, že naše záchrana z nadvlády hříchu přichází z moci Boží ne z naší vlastní.

Ale podívejme se na náš příklad: Izrael vyšel ozbrojený, ale všechny bitvy byly Pánovy.

„Ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin. Toto je Hospodinův boj „ (1 Samuel 17:47)

Je to zaznamenáno v Exodu, že děti Izraele zpívali chvály Bohu poté, co mocnou rukou Boží přešli bezpečně Rudé moře.

Krev ochránila Izrael před Božím soudem, ale mocná Boží ruka vysvobodila je z moci těla. Oni zakusili bezpečí a jásali v něm; nyní potřebovali moc!

Moc vypořádat se se starým nepřítelem a moc vyzbrojit se proti všem novým nepřátelům, kteří přijdou. Tato moc je v Pánově silné a mocné ruce.

Byla nám dána velká a vzácná zaslíbení, která předčí ta, co byla dána Izraeli. Bůh zaslíbil, že nás vysvobodí ze všeho zlého a posadí nás na nebeská místa v Kristu Ježíši, svobodné od nadvlády hříchu.

Ale nejprve se musíme naučit nenávidět hřích – žádný souhlas, žádné kompromisy. Rozmazluj svůj hřích, hraj si s ním, nech ho zůstávat, odmítni zničit ho – a jednoho dne se stane tou nejúmornější věcí ve tvém životě.

Nemodli se za vítězství nad hříchy těla dokud si nevypěstuješ nenávist k nim. Bůh nebude mít co dočinění s našimi výmluvami a ústupky. Jsi zotročen tajným hříchem, který zapříčiňuje nepokoj a trápení jak fyzicky tak duchovně? Nenávidíš ho? Cítíš Boží svatý hněv proti tomuto hříchu?

Dokud nebudeš toto cítit, vítězství nepřijde.

pondělí 14. března 2011

UŠETŘENI PŘED SOUDEM

Krev Kristova očišťuje od každého hříchu. Je naším vzkoupením. Ale v první řadě je naším bezpečím. Je to Boží způsob, jak ušetřit lidi připravené na úplné osvobození. Pamatujte si, že v noci paschy byli Izraelité v bezpečí, ale nebyli ještě vysvobozeni. Ještě museli projít Rudým mořem, pouší, bojovat s obry, čelit hradbám a nepřátelským pevnostem.

Jsem přesvědčen, že předtím, než budu moci bojovat proti knížectvím a velmocem, předtím, než odolám pokušení a chtíči (naším moderním obrům), musím vědět, že v Kristově krvi jsem v bezpečí! I když ještě nejsem úplně vysvobozen, jsem ušetřen soudu. Pozemští nepřátelé se vynořují, ale krev ze mě udělala neohroženého vojáka.

Nemůžete bojovat proti obrům, bourat pevnosti nebo stát proti drtivé převaze, pokud v krvi nemáte záruku naprosté bezpečnosti. Musím si být jistý, že jsem v bezpečí! Bez ohledu na to, co mé srdce říká, bez ohledu na to, jak vinný nebo odsouzení hodný se cítím, bez ohledu na hlasy, které slyším. Nebudu souzen, protože krev na dveřích mého srdce mě zachrání před jeho pohledem.

Stále pochybujeme o naší bezpečnosti. Kdyby Bůh založil naši bezpečnosti na naší lásce k němu, nebo na naší osobní dobrotě, byli bychom ve větším nebezpečí, než ti, kteří porušili zákon. Tam, kde je víc milosti, jsou vyšší nároky. Nemáme naši bezpečnost ve svých rukou. Bůh ji bere do svých a je založena jen na jeho milosti a milosrdenství. Není to naše oddanost, poslušnost nebo naše dobro, ale pouze jeho milosrdenství. Poslušnost a oddanost jsou výsledky naší lásky ke Kristu.

Nebyl to nekvašený chléb, který zachránil děti Izraele, ale krev. Ani jeden Izraelita nebyl v nebezpečí kvůli nějaké osobní chybě. Všichni byli v bezpečí, dokud soud nepřešel. Uposlechli a natřeli krev na veřeje. Jsme povoláni, abychom vyznali Kristovu vykupující krev a důvěřovat v ni.

Bůh nikdy nezamýšlel, aby jeho děti žily ve strachu, s úzkostí nebo vinou. Připravil pro ně odpočinek, dokonalou, úplnou bezpečnost v krvi jeho drahého Syna. Tímto laskavým činem řekl Bůh Izraeli: "Vidíte, že jsem vás zachránil a ušetřil soudu. Nechte mě nyní, abych vás vysvobodil tělesně. Ušetřil jsem vás, abyste se stali svatými.

Neměnnou skutečností je, že ke Kristově krvi nemůže být nic přidáno, abychom byli více v bezpečí. Krev je naším dokonalým útočištěm a chrání nás před hněvem. Díky ní nás Bůh přijímá . Apoštol Pavel říká: "Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše jím budeme zachráněni před Božím hněvem" (Římanům 5:9).

pátek 11. března 2011

DĚKUJEME BOHU ZA JEHO MNOHONÁSOBNOU MILOST A LASKAVOST

Duch Svatý mne vede k tomu, abych psal o tom, jak Bůh otevírá zavřené dveře. Pro někoho ze čtenářů to je velmi aktuální, protože stojíte před jedním nebo více zavřenými dveřmi. Jsou tam, přímo před vašima očima – dveře, jež se zdají neustále zavřené. Je to třeba vážná finanční situace a modlili jste se za otevření nějaké možnosti. Přesto všechny vaše pokusy selhaly a dveře se prostě neotevírají.

Nevím, co pro vás zavřené dveře přesně znamenají, ale pro mnohé se zdá, že okna a dveře nebes jsou zavřené.Jako by byla z mosaze a vy se nemůžete dostat přes ně. Zavřené dveře, o kterých mluvím, je nějaký problém, nějaká situace nebo potřeba, za kterou se hodně modlíte. Může to být krize, kterou vyřeší pouze zázrak. A přesto jste od Boha zatím nedostali odpověď na vaše horlivé modlitby a prosby.

Ve Zjevení, Kristus o sobě říká, že ON OTEVÍRÁ A ZAVÍRÁ DVEŘE (3:7). Píše se to v dopisu, jež byl poslán věřícím v starověké Filadelfii – zboru, který Bůh chválí za to, že zachoval Jeho slovo a nezapřel Jeho jméno. Jednoduše řečeno, tito lidé stáli věrně na Božím Slově uprostřed největších zkoušek. Neobvinili Pána z toho, že je zanedbal, nebo se odvrátil od jejich volání.

Evidentně, satan přišel proti nim se lží. Jeho kněžství a moci temnoty, lžící duchové nám říkají, že Bůh zavřel všechny dveře a že není hoden uctívání a víry. Ale tito věřící, o nichž Ježíš říká, že mají malou moc, vytrvali v důvěře, očekávajíc trpělivě na Boha, aby vložil klíč do dveří a otevřel je. On má klíče ke každým dveřím a jedině On nás staví před otevřené dveře.

Tak znělo Pánovo zaslíbení pro ně – takto zní také pro nás:

„Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já tě zachovám od hodiny zkoušky, která má přijít na celý svět, aby byli vyzkoušeni obyvatelé země.“ (3:10)

Hodina pokušení přišla i na nás. Přináší neuvěřitelné zkoušky víry, jež jsou tak obrovské a hrozné, že mnozí upadnou do smrtelné nevíry. Skutečně – celý svět je dnes poznačen obrovským odpadnutím od vytrvalé víry.

Ale vy – jelikož pořád důvěřujete Jeho zaslíbením a jste ochotni zemřít ve víře, přesto že nevidíte naplnění zaslíbení – budete uchráněni od celosvětového pokušení upadnout do nevíry. Bůh slyšel vaše volání a On zná přesnou dobu pro každé otevřené dveře. Takže, nikdy se nevzdávejte. Nikdy nepochybujte. Držte se Jeho zaslíbení – On vás nezklame.

čtvrtek 10. března 2011

CHVÁLA BOHU ZA JEHO NĚŽNÉ MILOSRDENSTVÍ

Mám krátké poselství pro ty, kdo procházejí nějakou bolestivou, přemáhající situaci. Nemluvím teď k těm, kdo nyní vychutnávají čas odpočinku od trápení, kteří neprocházejí žádný druh bolesti nebo zármutku. Díky Bohu za období tichého odpočinku.

Skutečně, přijímám tolik dopisů od vzácných následovníků Ježíše, kteří žijí s neuvěřitelným vnitřním smutkem a v obdobích krize: rozvod, děti na drogách nebo ve vězení, úmrtí partnera. Jedna žena, která je tak zamilovaná do Ježíše, truchlí nad smrtí třech svých dětí, které se udusily v ohni. Jeden pastor truchlí pro svou ženu, která opustila jeho i děti kvůli lesbické milence. A to pokračuje dál a dál, tak mnoho dobrých lidí nese tíhu žalu a bolesti.

Mám poselství pro ty, kdo trpí smutkem, mají nějaké hoře nebo žijí s bolestí. V Žalmu 40, David volá, „Obklopily mě pohromy, jež nelze vypočíst. Moje viny mě dostihly, že přes ně nevidím – je jich víc, než mám vlasů na hlavě, všechnu odvahu ztratil jsem! Kéž mě Hospodine ráčíš vysvobodit, na pomoc Hospodine pospěš mi!“(Ž 40, 13-14) „Ať se však radují a veselí v tobě všichni ti, kdo tě hledají. Ať navždy říkají: Veliký je Hospodin! ti, kdo milují tvé spasení. Já sám jsem nuzný a ubohý – kéž bys na mě, můj Pane, pomyslel!“ (Ž 40, 17-18).

Byl jsem tak požehnán a potěšen tím jedním řádkem ve verši 18: „Kéž bys na mě Pane pomyslel.“ Představuji si to. Pán Bůh, který stvořil všechny věci, Bůh vesmíru, přemýšlí o mně.

Dokonce i nyní, v této těžké hodině, jeho myšlenky patří tobě, ve chvíli, kdy to potřebuješ.

Když byl Izrael zajatcem v Babylonu, oplákávající ztrátu svých domovů a rodin, snášející hoře a potíže, Bůh jim poslal slovo skrze Jeremiáše: „Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději.“ (Jer. 29,11), Bůh řekl svému lidu, „Vaše noční můra skončí. Mám o vás jen dobré a milující myšlenky, a když mě budete hledat celým srdcem, naleznete mě“ (viz Jer. 29,11-13)
.
Bůh na tebe není rozzuřený. Svatý lide nermuť se a nekolísej ve své důvěře v Něho. V časech tlaků a pocitů osamělosti a odmítnutí, uchyl se k modlitbě. Vylej své srdce Pánu. On na tebe myslí a pracuje pro tebe.

středa 9. března 2011

BOŽÍ LÁSKA KE SVÉMU LIDU NIKDY NESELŽE

Čtení Žalmu 13 mne inspirovalo k tomu, abych vám poslal pár povzbuzujících slov, které jsem získal z této požehnané kapitoly.

Slova tohoto žalmu pocházejí od Davida. Ptal se: „Jak dlouho mne budeš opomíjet, Pane? Navěky? Jak dlouho budeš skrývat svou tvář přede mnou? Jak dlouho budu den co den cítit zármutek v srdci? Jak dlouho bude nade mnou můj nepřítel vítězit?“

Zní to tak, že Davidovi se zdálo, že Bůh jej úplně nechal se trápit a probouzet se každý den s černým oblakem, visícím nad ním. Jedno celé období, David volal ze zoufalství: „Bože, bude tento pocit osamělosti trvat navždy? Kdy odpovíš na moje modlitby?“

Když nás zavalí problémy, přestože víme, že milujeme Pána – když se vysvobození zdá vzdálené a beznadějné -, klesáme pod tlakem. Právě teď, někteří ze čtenářů těchto slov, klesá pod hrozným tlakem zdánlivě neřešitelné situace. Jsou na pokraji totálního zoufalství.

Uprostřed své zkoušky, David se ptal: „Jak dlouho budu mít úzkost v duši?“ Vymýšlel jeden plán za druhým, jak vyváznout ze svého problému – avšak všechny jeho plány a úmysly ztroskotali. Pak už nemohl přijít na nic dalšího, na žádné přijatelné řešení. Byl úplně na konci.

Jak zarmucující je vidět záblesk naděje, paprsek slunce, které pak opět pohltí zoufalství. Pamatujte na to, že toto vše se stalo zbožnému muži, člověku podle Božího srdce. David se prokázal jako člověk s velikou důvěrou v Pánu. Přesto, podobně nám, David procházel těžkými obdobími, jak to popisuje v tomto žalmu.

Jak se David zvedl z této jámy zoufalství? „Na tvoji lásku spoléhám… Hospodinu svou píseň zazpívám.“

Dovolte mi, abych se s vámi podělil o důvody, proč projít s důvěrou vaší momentální zkouškou:

- Bez ohledu na zuřící bouři, náš drahý Pán bude pořád živit ptáky na obloze, oblékat polní lilie a starat se o oceán plný ryb. „Váš nebeský Otec je živí.“ Ani jeden pták nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce.
- Co by to bylo za Otce, kdyby se staral o všechna stvoření na zemi a zároveň by zanedbával své děti? Ježíš nás pobízel, abychom neměli starosti kvůli každodenním potřebám a problémům, protože „On se o vás stará.“

Opravdu, Pán vás miluje a neodvrátí se od vašich proseb. Držte se Jeho zaslíbení. Jděte dál ve víře. Očekávejte na Něj trpělivě. On vás nikdy nezklame.

úterý 8. března 2011

VELEBÍME JMÉNO JEŽÍŠE KRISTA, NAŠEHO PÁNA!

Někdo ze čtenářů těchto řádků potřebuje Ježíšův dotek. Když Pán sloužil zde na zemi, zabýval se uzdravováním. Činil tak pouhým dotykem. Když se Ježíš dotkl Petrovy tchyně, „horečka ji opustila“. Dotkl se rakve s mrtvým dítětem a chlapec se vrátil do života. Dotkl se očí slepců a oni uviděli. Dotkl se ucha hluchého a ten najednou slyšel. Rodiče přinášeli své děti k Ježíši, „aby se jich dotýkal“. Jeho jemný dotek všechno měnil. Velké počty lidí přinášely své nemocné a nemohoucí a Ježíš si udělal čas na to, aby je oslovil, všech se dotkl a uzdravil je.

Jestliže opravdu znáš Pána důvěrně, znáš a cítíš dotek Ježíšovy ruky. Ve chvílích opuštěnosti, zastrašování, zmatku, chvílích tak bolestných a nejistých, voláš z hlouby své duše: „Pane Ježíši, potřebuji tvůj dotek. Potřebuji cítit tvou přítomnost. Přijď, Ježíši, a dotkni se mé žíznící duše.“

Někdo potřebuje, aby se Ježíš dotkl jeho mysli. Satan přichází se svými bezbožnými mocnostmi, aby obtěžoval a přetěžoval tuto mysl myšlenkami, které jsou pekelné – bez víry, nepodobné Kristovým, plné strachu, myšlenky o nehodnosti a Božím pohoršení. Poctiví věřící řeknou, že takové útoky na svou mysl zažili. Satan je rozhodnut zničit naši víru a závislost na Pánu.

V Písmu přicházel Ježíšův dotek jako odpověď na volání. Neexistuje žádný důkaz, že by někdy takové volání ignoroval. A nejen že se neodvrátí od tvého volání, ale bude milosrdně reagovat na tvé potřeby. V Matouši, v 8.kapitole, čteme, že k němu přišel malomocný a řekl: „Pane, jestli chceš, můžeš mne očistit.“ Ježíš vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist. A hned jeho malomocenství zmizelo.“

Najdi si místo, kde budeš dnes s Ježíšem o samotě, a řekni mu to, co řekl ten malomocný: „Pane, ty můžeš. Očisti mne.“ Potom očekávej, že on, jenž nedělá mezi lidmi rozdílu, se tě dotkne a uzdraví tvou mysl, tvé tělo, tvou duši a tvého ducha. Pánova paže je vztažena k tobě, ale on čeká na tvé volání, volání o pomoc, které je též voláním naděje.

„Egypťané nás ale trápili, utiskovali a drtili těžkou robotou. Volali jsme k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin nás vyslyšel. Viděl naše utrpení, dřinu a porobu a vyvedl nás z Egypta mocnou rukou a vztaženou paží, ve veliké hrůze, uprostřed znamení a zázraků. Přivedl nás až sem a dal nám tuto zemi, zemi oplývající mlékem a medem“ (Deuteronomium 26:6-9).

pondělí 7. března 2011

NEOCHVĚJNÉ ZASLÍBENÍ

Bůh nám dal pro život na této zemi neochvějné zaslíbení. Říká, že když se nás pokusí náš nepřítel podvést, „Můj lid pozná jméno mé! V ten den pozná, že já jsem ten, který prohlašuje: Hle, jsem zde“ (Izaiáš 52:6, B21). Jinými slovy, Bůh říká: „Když budeš v nejtěžší zkoušce, já přijdu a promluvím k tobě. Uslyšíš mne, jak říkám: ‚To jsem já, Ježíš, Tvůj Spasitel. Neboj se.‘

V Matouši, ve 14.kapitole, byli učedníci v hrozné bouři na člunu. Byli zmítáni větrem a vlnami. Náhle uviděli Ježíše, jak k nim kráčí po vodě. Písmo říká: „Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy“ (Matouš 14:26, B21). Co udělal Ježíš v ten hrůzu budící okamžik? „‘Vzchopte se, to jsem já!‘, promluvil na ně hned Ježíš. ‚Nebojte se.‘“(14:27, B21, kurzíva autorova).

Divil jsem se, proč Ježíš použil právě tato slova: „Vzchopte se.“ Proč by to říkal mužům, kteří si myslí, že jsou na pokraji smrti?

Výraz vzchopit se znamená „být osvobozen od strachu“. A zde, ve chvíli úzkosti, která na učedníky dolehla, Ježíš použil slovo označující jeho totožnost. Mějte na mysli, že tito muži jej znali osobně. A on očekával, že budou na jeho slovo reagovat vírou. Říkal: „Otec slíbil, že k tobě přijdu ve tvé bouři. Je psáno: ‚V ten den poznají, že já jsem ten, který prohlašuje: Hle, jsem zde‘(Izaiáš 52:6). Přicházím k tobě ve tvé bouři. Jsem to já, Ježíš, jsem zde s tebou uprostřed toho všeho. A tak se vzchop.“ Náš Spasitel od nás očekává, ve chvíli naší úzkosti, reakci víry.

pátek 4. března 2011

ZCELA ODKÁZANÝ NA PÁNA

Bůh vždy toužil po lidu, který by kráčel, před zrakem celého světa , plně odkázán na něj. To je důvod, proč si vybral malý bezvýznamný národ Izraele a izoloval je v poušti. Poslal je do školy zkoušek, aby tak vytvořil lid, který se na něj bude spoléhat bez ohledu na to, jaké jsou okolnosti. Přál si, aby Izraelité svědčili „mohu projít jakoukoliv zkouškou, všemi potížemi, dokonce i těmi, které jsou nad mé vlastní síly. Jak? Vím, že můj Bůh je se mnou v každé zkoušce. Vždy mě přesto přenese.“

Podívejme se na Mojžíšovo prohlášení k Izraelcům: „Bůh dopustil, abyste hladověli“ (5. Mojžíšova 8:3). Pán jim tímto prostřednictvím sděloval: „Nachystal jsem tuto zkoušku. Nebyl to ďábel, ale já jsem zadržoval veškerý chléb a maso, které jste po celou dobu potřebovali. Kdykoliv jsem byl připraven, poslat vám je z nebe dolů. Všechno bylo nachystáno a čekal jsem jen na okamžik, kdy to přijmete. Ale chtěl jsem to ještě na chvíli pozdržet. A zadržoval jsem potravu dlouho. Čekal jsem, až dojdete na pokraj všech vlastních možností, na které se spoléháte. Chtěl jsem vás přivést až do krizového bodu, kde bych vás dokázal zachránit jen já sám. Dovolil jsem vám zakusit být „s rozumem v koncích“ - lidskou bezmocnost. Aby se ode mě vyžadovalo zázračné vysvobození.“

I dnes, Pán stále hledá ty, kteří se na něj plně spoléhají. Touží po církvi, která dosvědčí jak slovy tak skutky, že Bůh dokáže cokoliv v jejich prospěch. Touží po tom, aby lidé ze světa mohli vidět, jak mocně jedná za ty, kteří ho milují.

Job prohlásil: „Zato on zná mé cesty i mé zastávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší.“ (Job 23:10). To je nádherný výrok, obzvláště pokud vezmeme k úvahu situaci, ve které byl tento výrok Jobem vyřčen.

Job podstoupil jedny z nejtěžších zkoušek, jakými jen může člověk projít. Při tragické nehodě přišel o všechny své děti, poté ztratil svůj majetek a bohatství. Nakonec přišel i o fyzické zdraví. A to všechno se událo v tak krátké době, že to bylo naprosto zdrcující.

Přesto Bůh Joba na tuto cestu poslal. A jen Pán sám věděl, kam až nakonec povede. Jednalo se o plán, natolik božsky zorganizovaný, že Bůh dokonce dovolil satanovi, aby Joba sužoval. To je důvod, proč Job nemohl Boha v tomto poznat: „Jdu-li však na východ, není tam, ani na západě ho nevnímám. Působí-li na severu, tam ho nevidím, míří-li k jihu, já ho nespatřím. Zato on zná mé cesty i mé zastávky.“ (Job 23:8–10).

Job tímto říkal: „Vím, že Hospodin ví o všem, čím procházím. A On ví, jak tím vším projít. Můj Pán mě právě teď zkouší. A jsem si jist, že mě tím vším provede a dá mi ještě silnější víru. Vyjdu z toho umytý a očištěný, s vírou vzácnější než zlato.“

čtvrtek 3. března 2011

SÍLA NA CESTU

Nikdo na zemi Tě nemůže ustanovit do služby. Můžeš dostat diplom v semináři, být vysvěcen biskupem nebo pověřen označením. Ale apoštol Pavel ukazuje jediný zdroj pravdy, který nás může volat ke službě: „Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil mě ke své službě“ (1 Tm 1, 12)

Co zde má Pavel na mysli, když říka, že Ježíš mu dal sílu a uznal jej za spolehlivého? Vzpomeňme si na apoštolovu promluvu. Tři dny po této události, Kristus povolal Pavla do služby – konkrétně, služby utrpení: „Ukažu mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno.“ (Sk 9,16) Je to kněžský úřad, na který se Pavel odkazuje, říka-li: „A proto, když nám byla svěřena tato služba...“ (2 K 4,1). Dále pokračuje a přidává, „...když jsme obdrželi milost, nepoddáváme se skleslosti.“On mluví o službě utrpení. A říká jasně, že je to služba, kterou všichni máme.

Pavel nám říká, že Ježíš mu dal slib v jeho službě. Kristus slíbil, že mu zůstane věrný a umožní mu projit skrze všechny zkoušky. Recké slovo „umožnit“ znamená „neustále podporovat silou.“ Pavel potvrzuje: „Ježíš slíbil víc než jen dát mi dostatečnou sílu na cestu. Umožňuje mi zůstat věrný v této službě. Kvůli němu nebudu slabý, nevzdám to. Vydám svědectví.“

Proměna má místo v našich životech. Je pravda, že bývame proměněni tím, co nás zachvacuje. Staváme se věcmi, které okupují naši mysl. Náš charakter je ovlivněn tím vším, co je v našich srdcích.

Děkuji Bohu za všechny, kteří krmí svou mysl a duši duchovními věcmi. Takoví služebníci fixují své oči na to, co je čisté a svaté. Drží svůj pohled upřený na Krista, když tráví čas tak, že jej chválí a budují si tak posun ve víře. Duch Svatý pracuje v těchto svatých, neustále mění jejich charaktery v Kristu. Titi věřící budou připraveni na těžké, náročné utrpení, které přijde. Leniví, málo se modlící věřící budou trpět selháním srdce nebo zlomením. Budou zničeni svým strachem, jelikož Duch Svatý v nich nepracuje, neproměňuje je. Když přijdou těžké časy, jednoduše to nezvládnou.

Tady je Pavlovo konečné slovo v této záležitosti: „Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, ale ve všem se prokazujme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v soužení, tísni, úzkostech, pod ranami v žalářích...máme se proč rmoutit, ale přesto se stále radujme, jsme chudí a přece mnohé obohacujeme.“ (2 K 6,3-5,10)

Jak můžeme mnohé obohatit ? Rozdáváním naděje v Krista v mlze našich utrpení. Nabízíme opravdové bohatství, způsobujeme-li, že se ostatní ptají: „Jaké je jeho tajemství? Kde nalezl takový pokoj?“

středa 2. března 2011

SPOKOJENOST

Spokojenost byla v Pavlově životě obrovskou zkouškou. Konec konců, Bůh řekl, že si ho bude mocně používat: „On je má vyvolená nádoba, aby přinášel mé jméno pohanům, králům i synům Izraele“ (Skutky 9:15). Když Pavel obdržel toto pověření poprvé, „hned v synagogách kázal, že Kristus je Boží Syn“ (9:20).

Pavel nespěchal, aby viděl, jak se všechno během jeho života naplňuje. Věděl, že má neochvějné zaslíbení od Boha a lpěl na tom. Nyní byl spokojen se službou všude, kdekoli byl: svědčil žalářníku, námořníku, pár ženám na břehu řeky. Tento muž měl pověření do celého světa, a přece věrně vydával svědectví jednomu člověku po druhém.

Pavel dokonce ani nežárlil na mladší muže, kteří by ho mohli ignorovat. Zatímco oni cestovali po světě a získávali židy i pohany pro Krista, Pavel seděl ve vězení. Musel poslouchat zprávy o velkých zástupech obrácených lidí, kteří byli obráceni těmi, kdo bojovali proti evangeliu milosti. A přesto Pavel nezáviděl. Věděl, že člověk vydaný Kristu ví, jak se pokořit i jak mít nadbytek: „Velikým ziskem je však zbožnost se spokojeností…máme-li tedy jídlo a oděv, budeme s tím spokojeni“ (1.Timoteus 6:6,8).

Dnešní svět by mohl Pavlovi říci: „Nyní jsi na konci svého života. A přece nemáš žádné úspory ani investice. Všechno, co máš, je změna oděvu.“ Vím, že by Pavel odpověděl: „Ale získal jsem Krista. Říkám, že jsem vítěz. Nalezl jsem perlu obrovské hodnoty. Ježíš mi dal sílu všechno odložit. A tak jsem všechno odložil a nyní mne čeká koruna. V tomto životě mám pouze jeden cíl: setkat se s Ježíšem tváří v tvář. Veškerá současná utrpení jsou nesrovnatelná s radostí, která mě čeká.“

úterý 1. března 2011

CESTA VYDANOSTI

Bůh začíná tento proces tím, že nás shodí ze sedla našeho vysokého koně. Doslovně se to stalo Pavlovi. Jel si svou sebejistou cestou do Damašku, když z nebes přišlo oslepující světlo. Pavel byl shozen na zem a celý se chvěl. Potom z nebes promluvil hlas: „Sauli, Sauli, proč mě pronásleduješ?“ (Skutky 9:4).

Pavel věděl, že v jeho životě něco chybí. Znal Boha, ale neměl o něm zjevení z první ruky. A teď, na kolenou, slyšel z nebes tato slova: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ“ (9:5). Tato slova převrátila Pavlův svět vzhůru nohama. Písmo říká: „Řekl tedy s rozechvěním a bázní: Pane, co chceš, abych dělal?“ (9:6). Pavlovo obrácení bylo pozoruhodnou prací Ducha svatého.

Pavel byl veden Duchem svatým do odevzdaného života. Ptal se: „Pane, co chceš, abych dělal?“ a jeho srdce volalo: „Ježíši, jak ti mohu sloužit? Jak tě mohu poznat a potěšit? Na ničem jiném mi nezáleží. Všechno, co jsem dělal, je lejno. Ty jsi teď pro mne vším.“

Pavel neměl žádné jiné ambice ani žádnou jinou hybnou sílu svého života, než toto: „Abych získal Krista“ (Filipským 3:8). Podle dnešních měřítek úspěchu Pavel totálně zkrachoval. Nepostavil žádnou budovu. Neměl žádnou organizaci. A jeho metodami ostatní vůdci pohrdali. Ve skutečnosti zvěst, kterou Pavel kázal, urážela velký počet jeho posluchačů. Občas byl dokonce za své kázání kamenován. Jeho téma? Kříž.

Až budeme stát před Bohem při posledním soudu, nebudeme souzeni podle našich služeb, úspěchů či počtu obrácených lidí. Ten den bude platit jiné měřítko úspěchu: Byla naše srdce plně vydaná Bohu? Odložili jsme stranou svou vlastní vůli a svůj rozvrh dne a převzali jeho? Podlehli jsme tlaku vrstevníků a následovali dav, anebo jsme hledali jeho, aby nám on sám určil směr? Běhali jsme od jednoho semináře ke druhému, abychom hledali smysl života, anebo jsme našli své naplnění v Něm?

Mám jen jednu ambici, a to čím dál tím více se učit říkat pouze to, co mi dává Otec. Nic z toho, co řeknu či udělám sám ze sebe, nestojí za nic. Chci prohlásit: „Vím, že můj Otec je se mnou, protože činím pouze jeho vůli.“