pátek 29. dubna 2011

Napsal Gary Wilkerson

„David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vůle zemřel“ (Skutky 13:36)

Ve středu odpoledne skonal můj otec David Wilkerson při dopravní nehodě. Rmoutíme se nad ztrátou milovaného otce, věrného manžela a svatého Božího muže. Má matka Gwen, která byla 57 let jeho ženou, seděla v tom samém autě, ale bylo nám řečeno, že se zcela uzdraví.

Služba mého tatínka trvala přes 60 let a měla vliv na životy jeho nejbližších a ovlivňovala i miliony jiných ve světě. Dnes cítíme osobní ztrátu, avšak rovněž se radujeme, protože víme, že tatínkův život byl nejnaplněnější, obětavě poslouchal Boha a miloval Ježíše.

Byl znám pro svou obrovskou víru. Věřil, že Bůh může změnit životy členů gangů a proměnit i ty nejzoufalejší oběti drog. Věřil, že v centru Times Square v New York City může zahájit činnost dynamická církev. Věřil, že může být tím, kdo dokáže opravdově milovat svou ženu a své děti. A skutečně podle toho jednal.

Tatínek nebyl pro fanfáry, jásoty či obřady. Odmítl pozvání na setkání se světovými vůdci a dával všechno, co vlastnil, aby pomohl chudým sirotkům a vdovám v nouzi.

Stejně jako kdysi král David sloužil tatínek za svého života Bohu. Kázal s důsledným zaujetím a s neúnavnou laskavostí. Psal s úžasným duchovním vhledem, srozumitelně a s přesvědčením. Dobře běžel svůj běh a když byl jeho úkol dokončen, byl povolán domů.

Myslím si, že můj otec nemohl lépe prožít svůj důchod. Myslím si, že nebyl z těch, kdo sedí v houpacím křesle a vzpomínají na minulost. Věřím, že ho Ježíš ve své laskavosti povolal domů, neboť to o něm věděl.

Tatínkova poslední misie na zemi měla vystupovat ve prospěch těch nejchudších z chudých – poskytovat jim úlevu a pomáhat hladovějícím dětem a vdovám a sirotkům. Po založení Teen Challenge, World Challenge a církve Times Square Church, usiloval o to, aby nasytil hladovějící děti v nejzchudlejších zemích světa. Dnes jeho organizace Please Pass the Bread zachraňuje životy tisícům dětí prostřednictvím 56 komunit v 8 zemích.

Stejně jako kdysi král David, poté co sloužil Bohu, zemřel. Vím, že pokud by byl můj otec schopen vás dnes svými slovy povzbudit, vybídl by vás, abyste dali Ježíši všechno, co máte, abyste hluboce milovali Boha a abyste se rozdali pro druhé.

Dílo, které začal, ho přežilo. Všichni můžeme dosvědčit, že nás ovlivnil – nejen svým kázáním, psaním a zakládáním organizací, ale i svou láskou, obětavostí, zanícením a schopností pohnout naší vírou, abychom konali větší skutky.

čtvrtek 28. dubna 2011

Press Release

S velikým zármutkem oznamujeme, že ve středu 27. dubna 2011,nás náhle opustil ctihodný David Wilkerson. Bližší informace budou později zveřejněny na těchto stránkách.

středa 27. dubna 2011

KDYŽ VŠECHNY PROSTŘEDKY SELHÁVAJÍ

Víra, když všechno selhává, Boha mimořádně potěší a je nejvíce přijata. Ježíš řekl Tomášovi: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili“ (Jan 20:29).

Blahoslavení jsou ti, kdo věří, když neexistuje žádný důkaz o vyslyšení modlitby – kdo důvěřují, i když všechny prostředky selhávají.

Někdo přišel na místo beznaděje – ke konci naděje – ke konci všech prostředků. Milovaná osoba čelí smrti a doktoři nedávají žádnou naději. Smrt se zdá nevyhnutelná. Naděje odchází. Zázrak, za který se modlí, se neděje.

Tehdy přichází satanovy hordy, aby útočily na vaši mysl strachem, hněvem, nezodpovězenými otázkami: „Kde je nyní tvůj Bůh? Modlil ses, dokud ti nedošly slzy. Postil ses. Stavěl ses na zaslíbení. Důvěřoval jsi.“

Do tvé mysli budou implantovány rouhavé myšlenky: „Modlitba selhala. Víra selhala. Neodcházím od Boha – jen mu přestávám důvěřovat. To se nevyplatí!“

Dokonce bude do tvé mysli implantována otázka existence Boha. Jsou to způsoby, jež satan používá po staletí. Někteří z nejzbožnějších mužů a žen, kteří kdy žili, byli pod těmito démonskými útoky.

Ti, kdo kráčejí údolím a stínem smrti, slyší toto slovo: Pláč potrvá po dobu temných nocí – a v té temnotě brzy uslyšíte Otce, který šeptá: „Jsem s tebou. Nemohu ti teď říci důvod, ale jednoho dne to pochopíš. Uvidíš, že to všechno byla část mého plánu. Nebyla to náhoda. Nebylo to žádné selhání z tvé strany. Drž se! Dovol mi, abych tě ve tvé bolesti objal.“

Milovaní, Bůh nikdy neselhal ve své dobrotě a lásce. Když všechny prostředky selhávají – jeho láska převažuje. Drž se své víry. Stůj pevně v jeho Slovu. Neexistuje žádná jiná naděje.

úterý 26. dubna 2011

JSME ZKOUŠENI SVÝMI PÁDY A SELHÁNÍMI

Nemyslím si, že by křesťané, kteří padají zpět do svých starých hříchů a vracejí se zpět do světa, byli zkoušeni. Ne, tito věřící čelí ztrátě víry.

Ale Petr nás varuje: „Střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu“ (2. Petr 3:17). Petr varuje věřící, kteří rostou ve svatosti a upínají se k následování Pána.

Někteří z vás snad upadli navzdory celému procesu, který již s Pánem prošli. Pokud bych se vás zeptal, co tento pád způsobilo, možná byste odvětili: „Bratře Dave, byl to záchvat hněvu. Má vlastní rodina mne vyprovokovala a já vybuchl. Nemůžu to pochopit. Myslel jsem si, že se stávám vlídnějším a podobnějším Ježíši. Ale jen někdo stiskne špatný knoflík, tak tyto vlastnosti ztratím.“ Asi řekneš: „Jsem jen člověk. Kolik se předpokládá, že unesu?“

Nezáleží na tom, jestli jsi byl vyprovokován, ani jestli jsi dokonce byl v právu. Provokování jen zkouší tvou potřebu oproštění. Písmo říká: „Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost“ (Efezským 4:31).

Bůh tě bude zkoušet, dokud neřekneš: „Je ve mně nečistý duch, který musí odejít.“ Neuvidíš žádný růst v Kristu, žádný pokoj doma či na pracovišti, dokud nebudeš moci říct: „Ano, Pane – vyžeň ho!“

Pokud jsi zkoušen v této či jiné oblasti, asi si myslíš: „Cítím se tak nehodný. Kolik jsem toho ztratil? Pane, miluješ mne ještě?“

Milovaný svatý, pokud činíš opravdové pokání, vůbec nic jsi neztratil. Bůh tě obejme svou milující paží a řekne: „Dovolil jsem, aby se to stalo a ty jsi uviděl, co je ve tvém srdci. Ale děláš pokroky. Řekl jsi, že chceš chodit se mnou a já tě vyučuji. Vím, co je v tobě a dovolím, aby tě okolí provokovalo, dokud se toho všeho nezbavíš.“

Jsi zkoušen? Pokud ano, modli se: „Pane, ukaž mi na některé oblasti, které mám v sobě. Vytrhni je z mého srdce. Povzbuď mne, Pane, ať nejdu zpátky – ať jdu s tebou kupředu!“

pondělí 25. dubna 2011

DOUFAT V BOHA TVÁŘÍ V TVÁŘ TĚŽKOSTEM

Nic neuctí Boha víc, než když v Něho doufáme tváří v tvář těžkostem. Jak rychle zapomínáme zázraky a minulá požehnání.

V Žalmu 106 vidíme Izrael, jak spatřuje neuvěřitelný zázrak, neboť Rudé moře se uzavřelo nad Egyptskou armádou, a každý voják se utopil.
„Když viděli Egypťany ležet v moři, potom oni uvěřili Bohu a zpívali chvály.“ A další slova, která následují jsou, „Brzy ale zapomněli na jeho dílo“ (verš 13).

Nemůžeme ale důvěřovat naší víře v minulé zkušenosti – jsme příliš zapomnětliví a vzpomínka je příliš křehká. Minulá zkušenost sama o sobě nebude dostatečná, aby nás posílila v současných těžkostech. Potřebujeme čerstvou víru – ukotvenou v denní podpoře Božím slovem – čerstvým slovem od Boha!

Doufej v Boha, když čelíš těžkostem a Bůh Ti svěří ještě více ze své milosti, jeho dostatek a jeho sílu.

Doufat v Boha tváří v tvář naléhavým těžkostem vyžaduje odvážnou víru – odevzdání všech věcí do jeho pečujících rukou. Pak přichází čas, kdy musíme vyrazit do hlubiny a hodit veškerou starost na Něj. Tato odvážná víra je mu milá.

Víra je naše jediná naděje, naše jediná cesta z těžkostí. Tak vykročme a odevzdejme všechno Jemu!

pátek 22. dubna 2011

KOTVA V BOUŘI

„Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou a vcházející až dovnitř za oponu“ (Židům 6:19).

Kotvou, o níž se mluví v tomto verši, je naděje. Ne naděje bezbožného světa, ale naděje založená na Božím slibu, že ty, kdo mu důvěřují, zachová, požehná a povede.

Samotná tato naděje je naší kotvou v bouři, která v dnešních dnech přichází na zemi. Pisatel epištoly Židům napomíná: „Abyste nebyli líní, ale následovali příklad těch, kdo se skrze víru a trpělivost stali dědici zaslíbení“ (6:12).

Bůh přísahal těmto „dědicům zaslíbení“, což jsou všichni ti, kteří jsou v Kristu. Přísahal, že ukončí veškerý zápas – všechny pochybnosti – „abychom měli pevné potěšení my, kdo jsme se utekli k uchopení předkládané naděje“ (6:18).

Toto je naše naděje: BŮH PŘÍSAHAL, ŽE NAPLNÍ SVÉ SLIBY A JE NEMOŽNÉ, ABY BŮH LHAL.

On dodržel své slovo řečené Abrahamovi – dodrží své slovo řečené tobě, když mu budeš důvěřovat. V dnešní době potřebujeme pevné potěšení.

Přece jen je řečeno a dokonáno – a všechna kázání jsou o naději – kterou lze takto zredukovat: Jsme ochotni všechno mu odevzdat do rukou – spočinout v Jeho Slovu – a stát bez kolísání v Boží lásce, zcela přesvědčeni, že jeho sliby budou dodrženy?

Potom si můžete tuto víru vzít s sebou za oponu do nejsvětější!

čtvrtek 21. dubna 2011

POHLED NA JEŽÍŠE

„S pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle“ (Židům 12:2).

Pokud byste se mne zeptali na to, co se děje teď ve světě, odpověděl bych: „Všechno, před čím nás Ježíš varoval, že se tak stane v posledních dnech!“ Varoval před zmíráním strachem z věcí, které se dějí na zemi. Varoval před zemětřeseními na různých místech – národ povstane proti národu – etnická skupina proti etnické skupině.

Zažíváme na vlastní oči počátek proroctví doby konce, které se naplňuje. Mějte na zřeteli Lukáše 21:11: „Na různých místech budou veliká zemětřesení.“

Co řekl Ježíš, že máme udělat, až uvidíme, že se to všechno děje? Řekl: „Vzpřimte se, pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení“ (21:28).

Milovaní, pokud milujete Ježíše, nemělo by vás to překvapit ani vylekat. BŮH MÁ VŠECHNO POD KONTROLOU.

Jistě se zachvějeme, když poprvé vidíme a slyšíme tak hrozné zprávy – ale to je právě ten čas hledět na Ježíše. On nás tím provede – vede naši víru od počátku – dovede nás až do cíle s nadějí a v pokoji bez ohledu na to, co se děje.

V dnešních dnech nedovolte žádné špatné zprávě, aby sklíčila vaši duši. Podívejte se vzhůru – udržujte se, abyste byli cele zaměřeni na Ježíše. Přijde velmi brzy.

„Držme se neochvějně vyznání naší naděje, neboť Ten, který dal zaslíbení, je věrný“ (Židům 10:23).

středa 20. dubna 2011

DŮVĚRA BĚHEM BLÍŽÍCÍ SE BOUŘE

David nám dává jasný obraz o Ježíšovém postoji ve chvíli, když čelil přicházející bouři. Mluví prorocky o Kristu: „Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám.“ (Skutky 2:25) Doslovní význam této pasáže zní: „Byl jsem vždy v jeho přítomnosti, hledíc na jeho tvář.“ David citoval slova Ježíše takhle: „Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v naději odpočívá.“ (2:26)

Tajemství spočívá v tom, že Ježíš pořád upíral svůj zrak na Otce! Neustále vyhledával tajná místa, kde mohl být sám se svým Otcem. Sloužit vycházel pouze poté, když se během chvil strávených v Boží přítomnosti přesvědčil o tom, že Otec je stále s ním. „Je po mé pravici – a pro nic za světě nezakolísám.“ Řecké slovo „kolísat“ znamená „rozrušený, neklidný“. Ježíš říkal: „Žádný ze současných nebo přicházejících problémů mne nebude deprimovat a neotřese mojí důvěrou. Můj Otec má všechno pod kontrolou.“

Milovaní, máme-li čelit přicházející bouři, musíme být připraveni, aby nic nezneklidnilo našeho ducha. Jediný způsob, jak toho dosáhnout, je trávit čas v přítomnosti Otce a hledět na jeho tvář. Musíme s ním trávit čas na kolenou, vyhledávat jej – až budeme plně přesvědčeni o tom, že je po naší pravici.

Bůh nám jasně říká: „Nenechte se rozrušit událostmi kolem sebe. Pořád zaměrujte svůj pohled na mne a udržíte si radost.“ A, podle Davida, Ježíš svědčil slovy: „Cesty života jsi mi oznámil, ve své přítomnosti mě sytíš radostí.“ (Skutky 2:28)

Je to, jakoby nám Kristus říkal: „Čelil jsem všemu, čemu budete muset čelit také v posledních dnech. Měl jsem špatnou předtuchu, když jsem zahlédl blížící se bouři. Ale přiběhl jsem do přitomnosti svého Otce a on vzal všechny mé obavy. Ukázal mi, jak to všechno dopadne. V jeho přítomnosti jsem nalezl všechnu radost, naději a odpočinek, kterou budu kdy potřebovat – až do konce. Mám pokoj a radost, protože jsem strávil čas s ním.“

„Mé tělo v naději odpočívá.“ (2:26)

úterý 19. dubna 2011

VÍRA MUSÍ BÝT ZALOŽENA NA SLOVĚ

Bůh je znepokojen nad tím, že jeho lid není pevný ve své víře - že mu nevěří, když se ocitnou v krizi. Milovaní, našim nejhorším hříchem je naše neochota uvěřit, že Pán učiní, co přislíbil. Uráží jej to více než cizoložství, smilstvo, závislost na alkoholu a drogách, nebo jakýkoliv jiný tělesný hřích.

Ve Slově se říká: „Pán tedy umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek“ (2.Petr 2:9). „Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.“ (1.Korintským 10:13).

Tyto verše jsou buď svatá pravda nebo lež. Pokud je to svatá pravda, pak si na ni musíme stát. Bůh chce, abychom byli schopni říct: „Pane, stojím zde ve víře, že mě přes to převedeš, a jestli zde umřu, pak mě nech umřít ve víře. Živý nebo mrtvý, jsem tvůj.“

Nechť všechny větry a vlny pekelné se na tebe snesou. Ať se ti přihodí cokoli. Náš Bůh řekl, že to dokáže – a On ví, jak nás z toho dostat.

Pán zamýšlel jak pro tvou tak pro mou životní cestu - radost, pokoj, vítězství a odpočinek. On hledá muže a ženy, kteří se postaví tomu, co přijde v této temné době; služebníky, kteří tomu budou čelit s klidem a v pokoji, protože Kristus přebývá v nich.

Bůh velmi touží po tom, abys se dostal až do tohoto bodu důvěry. Chce, abys už se nikdy nebál, ale doslova odpočíval v jeho síle a schopnostech. Neboť On ví, jak tě vysvobodit ze všech léček, zkoušek a pokušení – ale jen pokud mu budeš věřit.

pondělí 18. dubna 2011

„NALOŽ SE MNOU, JAK UZNÁŠ ZA VHODNÉ“

Martin Luther, na vrcholu svých zkoušek dosvědčil: „Pane, teď když jsi mi vše odpustil, nalož se mnou, jak uznáš za vhodné.“ Luther byl přesvědčený, že Bůh, který dokázal smazat všechny jeho hříchy a zachránit jeho duši, se dokáže dozajista také postarat o jeho fyzické tělo a materiální potřeby.

Ve skutečnosti Luther říká: „Proč bych se měl bát toho, co mi člověk provede? Sloužím Bohu, který mě dokáže očistit od mého hříchu a navrátit pokoj mé duši. Nezáleží na tom, jestli vše okolo mě se rozpadne. Pokud je můj Bůh schopen mě zachránit a zachovat mou duši na věčnost, proč by se nedokázal postarat o mé fyzické tělo, zatímco pobývám zde na zemi?“

„Ó Pane, teď když ses nade mnou smiloval, je mi odpuštěno a předstupuji před tebe v tento Soudný den s obrovskou radostí!

Bratře, sestro – raduj se! Náš dosavadní život není realitou. Tou je věčný život v přítomnosti našeho požehnané Pána.

Uchovávejte si víru! Kruh se pomalu uzavírá — ale my stoupáme kupředu!

pátek 15. dubna 2011

ON ZASTAVUJE VÁLKY

"Ve všech koncích světa boje zastavuje..." (Žalm 46:9).

Jak vítaná zpráva pro Boží dítě, otřesené a rozervané bojem v duši! Bitva v mé duši je jeho bitvou. Jen on ji může ukončit. Můj milující Otec nedovolí, aby mě smyslnost nebo ďábel zastrašili až k porážce.Moji válku jasně definoval Jakub, který napsal:

"Odkud pocházejí boje a sváry mezi vámi? Nepůsobí je snad vaše choutky, které se ve vás perou?" (Jakub 4:1). Tyto choutky jsou chamtivost, pýcha a závist.

V průběhu věků se svatí muži ptali na stejnou otázku: "Skončí ve mně někdy ta válka s chtíčem?" Neptají se dnes ti, kdo Pána úplně milují, na to samé?

Odpovědí samozřejmě je, že válka musí skončit a skončí. A ten největší mír bude nevyhnutelně následovat. Ale jak ta válka skončí a kdo ji ukončí? Pokud je to můj boj a moje povinnost, ji ukončit , pak mi Bůh musí ukázat jak. Pokud je to jeho boj, pak ho ukončí tehdy a tak, jak On sám bude chtít. Dá mi trpělivost, zatímco boj bude pokračovat. Dá mi poznat, že mě miluje přes to všechno.

Řecké slovo stratenomai, které Jakub používá, naznačuje tělesný boj, jako bojuje voják ve válce. Pochází ze slova stratia, to znamená vojsko, utábořená armáda. Nemluvil David o vojsku utábořeném proti nám? Naše tělesné sklony jdou proti nám jako armáda , jako zlé vojsko odhodlané nás podkopat a držet ve zmatku. Vojsko, které doufá, že zničí naší víru tím, že útočí na naši mysl strachem a nedůvěrou.

Pokud se podíváme na hebrejské slovo pro válku, které použil David v Žalmu 46:9, zaradujeme se. Tím slovem je milchamah, což znamená živit se něčím, strávit, pozřít.

To, co nám zde Bůh říká, je úžasné. Bůh zastaví nepřítele. Nepřítel nás nestráví, nepozře. Žádostivost už se na nás nebude živit, už nás nepřekoná. Nebojte se! Bůh způsobí, že tento boj s touhou ustane. Je to Boží bitva-a on se nikdy neprohraje..

čtvrtek 14. dubna 2011

ZASTRAŠENÍ

Když nás něco bolí, když jsme osamělí, obáváme se něčeho nebo jsme přemoženi okolnostmi, jež se vymykají naší kontrole – rychle přehlížíme pravé zdroje pokoje a vítězství a vzhlížíme k lidským způsobům a zdrojům. Jak tragické! Víme, že Bůh je stále na trůnu a čeká, až k Němu budeme volat. Víme, že odpověď na všechny naše potřeby je nalezena jen v Bohu, když se obklopíme jím. Budeme dokonce vyznávat našim duchovním přátelům, „Já vím, potřebuji se modlit! Vím, Bůh má odpověď! Vím, potřebuji to vše ze sebe vykřičet v jeho přítomnosti!“

Je to zastrašování nejhoršího druhu podvolit se strachu a beznaději a ignorovat majestátnost a věrnost milujícího Otce. Bůh řekl Izraeli,“.. Mluvil jsem s vámi z nebe...na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, k tobě přijdu a požehnám ti.“(Exodus 20:22,24)
Ale Izrael odpověděl, „Bůh už zapomněl být milostivý“(Žalm 10:11). „Ale Sión řekl, Hospodin mě opustil, zapomněl na mě Panovník.“ (Izaiáš 49:14)

Jsi zastrašený křesťan? Jsi, pokud ignoruješ Pánova velkolepá zaslíbení a pochybuješ, že on skutečně myslí vážně, co říká! On slíbil, „Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem? I kdyby však ony zapomněly, přece já nikdy nezapomenu na tebe! Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích.“ (Izaiáš 49:15-16)

Budeš sklíčený a deprimovaný, jestli půjdeš dál a poneseš zbytečná břímě viny, strachu, osamělosti, úzkosti a nepokoje jednoduše proto, že odmítáš spočinout na Pánově velkých a vzácných zaslíbeních.

Bůh se neposmívá svým dětem, když zaslibuje, „ Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.“ (Římanům 8:28)

Bůh nelže, když zaslibuje, „Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým své uši naklání k jejich volání.... Volání spravedlivých Hospodin slyší, vysvobodí je ze všech úzkostí!“ (Žalm 34:16,18)

A tak se nestaňme netrpělivými a nejednejme dle našich pocitů. Když se dostaneme do potíží a voláme k Bohu o milost a pomoc, celé nebe se dá do pobyhu v náš prospěch. Pán by nás měl nechat nahlédnout do duchovního světa ve prospěch dobrých věcí, které připravuje pro ty, kdo volají k Němu a doufají v Něj. To by byl pro naše oči neuvěřitelný pohled.

středa 13. dubna 2011

VYJÁDŘENÍ KRISTOVY DOKONALOSTI

Jako větev jsme vštěpeni do Krista, který je Réva (Římanům 11:17-19). Ta samá moc, která je v Něm, nás uschopňuje. Ten samý Duch, který jej oživil, oživuje i nás. Místo po pravici Boží, kde sedí, je to samé místo, kde jsme i my, skrze víru a v Duchu. Jak víme, že nám bylo odpuštěno? Pouze skrze víru! Musíme důvěřovat Bohu, když nám to říká a jestli to uděláme, naplní nás úžasný pokoj.

Je to stejné i s Jeho mocí. Musíme věřit, že Jeho moc v nás nyní působí chtění a činění toho, co se Mu líbí! A tato moc se dá přivlastnit pouze vírou. Musíme se postavit čelem své slabosti s vírou, která nám pomůže splnit Jeho přikázání.

Chromý muž, který vstal, šel a nesl své lůžko, je typem věřícího, jež má kontrolu nad svým hříchem! Jakým byl vyjádřením Kristovy moci! Jakou naději musel dát všem těm, kteří byli beznadějní a v nouzi.

Není to přesně to, po čem dnes Bůh touží? Nehledá vítězné lidi, kteří budou příkladem pro svět, ukazujíc špatné generaci, že Kristus dokonale vysvobozuje z nadvlády hříchu? Hříšníci by měli vidět věřící, kteří se povznáší nad žádostivost a radovánky tohoto světa. Muže, kteří milují své ženy a jsou věrní; manželky, které nepodvádí, jsou dobré matky a udržují domácnost; mladé lidi, dodržující čistotu.

Máme dostatek křesťanských rádio vysílání a televizních stanic a zaneprázdněných křesťanů, odvádějících pozoruhodné výkony. Máme dost kampaní, koncertů a misií. Máme více než dost plánů, projektů, programů, seminářů, knih, nahrávek, pásek, magazínů a zpravodajů.

Nezavrhuji všechny tyto dobré díla. Čeho však nemáme dost, jsou křesťané, kteří skutečně ukazují, kdo Ježíš je. Je úbytek těch, o kterých lze říci: „Támhle jde křesťan, na kterém lze skutečně vidět, kým Ježíš je. Tam zase druhý, v jehož životě se dokazuje vzkříšený a oslavený Kristus! Támhle stojí bratr, sestra, která svítí nádherou a jednoduchostí Pána Ježíše Krista! Tady je jeden, který má to, co bych chtěl mít také – skutečnost, jež se nedá popřít!“

Toto by měl být hlavním a jediným cílem našeho života! Naplnit Boží záměr – být svědkem, který vyjadřuje plnost a dokonalost Krista!

úterý 12. dubna 2011

VSTAŇ A CHOĎ

Tomu ochrnutému muži ve druhé kapitole Marka bylo odpuštěno a byl v Božích očích očištěn, avšak stále zůstával vězněm své nemoci. Ulevilo se mu od hříchů, ale stále byl nemohoucí. Znal Krista jako úlevu, avšak ne jako útočiště!

Nestačí být mrzákem, kterému je odpuštěno, vězněm, který má úlevu. Existuje něco, co musíme udělat. Kristův podíl je očistit nás před Bohem a náš podíl je vstát a chodit! Musíme jít dále, než je úleva od hříchů, až do jeho svobody.

„Je snadnější říci ochrnutému: Odpouštějí se ti hříchy, anebo říci: Vstaň, vezmi své lože a choď? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy…Pravím ti (ochrnutému), vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ (Marek 2:9-11).

Ten muž nevstal za pomoci své vlastní síly; Kristus mu propůjčil svou sílu. Bez Krista nemůžeme nic učinit. Můžeme vítězit pouze pomocí jeho síly a moci z Ducha svatého!

Kristus tomu muži řekl: „Učiním z tebe příklad své moci nad hříchem! Tam, kde jsi byl nejslabší, budeš nejsilnějším. To, co tě drželo ve vězení, zvedneš a poneseš. Překonáš tu samou věc, která tě omezovala.“

Duchovní mrzák nemůže být opravdovým vyjádřením Ježíše Krista. Musíme žít v plné moci a vítězném životě, svobodni od pout hříchu. Všichni známe své slabosti, místa, kde jsme zranitelní, a satan nám říká, že vždycky budeme tak slabí a že jednou nás to přemůže.

A to ne! Díky své moci nás Bůh činí v našich nejslabších místech nejsilnějšími. To ukazuje Písmo, když hovoří o jeho síle, která naši slabost přivádí k dokonalosti.

Co ti brání? Zakořeněný hřích, slabost, nevyřešené vnitřní spory? Ať je to cokoli, musí to odejít! Nemůžeš již nadále zůstávat připoután k loži selhání. Vše je dokonáno vírou v Boží zaslíbení.

Hospodin chce, abys vstal ze svého lože! Dá ti veškerou moc, kterou potřebuješ, abys zvítězil a chodil v naprosté svobodě!

pondělí 11. dubna 2011

ÚŽASNÁ MILOST

Co je na nás tak přitažlivého, že získáváme od našeho Spasitele úžasnou milost, slitování a omilostnění? Je to nějaká krása, dobrota či síla? Je to nějaký potenciál, který je v nás?

Ne! Je to naše velká potřeba a naprostá bezmoc, která získává jeho milost. Je to naše slabost, která získává jeho sílu. Náš stav bezmoci je ilustrován ochrnutým mužem ve druhé kapitole Markova evangelia: „Tu k němu přišli s ochrnutým…“ (Marek 2:3).

Zde je znázornění naprosté bezmoci, člověk bez jakékoli síly a moci. Dokonce ani nemůže sám přijít ke Kristu. Znovu si prohlédni to třesoucí se, slabé a bezmocné stvoření – uvězněné ve své vlastní posteli. To jsi ty i já předtím, než jsme poznali Kristovu moc.

Ježíš stál před tímto bezmocným mužem, kterého k němu spustili střechou, a ani se nezmínil o jeho fyzickém stavu. Pán ho chtěl přivést do Otcovy přítomnosti čistého a očištěného. Byl přijat předtím, než byl uzdraven. „Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: Synu, odpouštějí se ti hříchy“ (Marek 2:5).

Jak krásné znázornění Boží lásky v Ježíši Kristu! Zde je bezmocný muž přemožený svou vetchostí, že nemůže ani skučet. Dokonce nemůže ani pronést tichou zpověď.

„Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni…“ (Efezským 2:10). Ten farizeus se všemi svými dobrými skutky a svým chvástáním si nikdy Pánovu milost nezasloužil. Není to kvůli našim skutkům, aby se nikdo nechlubil.

Ukažte mi Boží dítě, které bojuje proti nenáviděnému a zakořeněnému hříchu, které je zdrcené pod tíhou viny a zoufalství, které se cítí být bezmocné a slabé – a já vám ukážu toho, kdo je předmětem nadměrné milosti. Kde se rozmáhá hřích, tam se ještě mnohem více rozhojní milost (viz Římanům 5:20).

Když činíš pokání, postav se vírou na dovršené dílo na kříži! Skrze tuto víru v něho jsou tvé hříchy přikryty krví. Nyní žiješ na druhé straně opony, posazený s Kristem v nebesích, přijatý, v jednotě s Kristem a Otcem! Boží hněv kvůli tvému hříchu byl uspokojen. Nyní jsi více než vítěz, žiješ a pohybuješ se v Duchu. Jsi naplněn plností Kristovou, abys měl moc čelit všemu, co tě ve zbožném životě potká. Jsi zřítelnicí jeho oka, obnoven ve své mysli a učiněn dědicem všeho, co patří Kristu, tvému Pánu!

pátek 8. dubna 2011

SVATOST

Když mluvím o naprostém důvěřování Kristu, nemyslím tím pouze důvěru v jeho spasitelnou moc, ale také důvěru v jeho podporující moc. Musíme důvěřovat jeho Duchu, aby nás přetvářel do Ježíšovy podoby a v ní udržoval.

Přemýšlej o svém vlastním životě. Jednou jsi byl bezbožnými skutky odtržen od Boha. Jaký dobrý skutek jsi udělal, abys s ním dal věci do pořádku? Žádný! Nikdo nemůže spasit sám sebe.

Stejně tak se nikdo nemůže učinit svatým a setrvávat ve svatosti. Denně jsme pouhou vírou přetvářeni do Kristovy svatosti, když důvěřujeme tomu, co říká Boží Slovo: „Jestliže jsi v Kristu, jsi svatý, jako on je svatý.“

„I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony – pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře“ (Koloským 1:21-23).

Povšimněte si výrazu „pokud setrváte ve víře“. Ježíš říká: „Pokračuj ve své důvěře ve mně a žij vírou. Představím tě svému Otci jako čistého, bezchybného, neposkvrněného a svatého.“

Milovaní, všechno je to světící dílo Ducha svatého. Jak tě Duch zmocňuje k umrtvování skutků těla, tak tě povede svým usvědčováním a posilováním.

Existuje pouze jedna svatost: Kristova! Proto nemůže být žádný věřící „svatější než ty“. Neexistují žádné stupně svatosti, pouze stupně dorůstání v Krista. Můžeš být nově obráceným křesťanem a přitom absolutně svatým v Ježíši. A tak je pošetilé poměřovat se s někým, koho máš za vzor „svatosti“. Všichni jsme měřeni jedním měřítkem, a tím je Kristova svatost. A pokud jsme v něm, potom se jeho svatost rovná naší svatosti.

Nikdy se nemusíš dívat na jiného křesťana a říkat si: „Chci být tak svatý jako on.“ Nemusíš mít jeho ukázněnost nebo jeho modlitební život; třeba častěji zápasíš a děláš víc chyb než on. Ale on není Otcem přijat více než ty. Máš se porovnávat se sebou a ne s někým jiným, protože nikdo jiný není v očích Otce milován více než ty!

Drahý svatý, zuj si svou obuv. Přestaň se spoléhat na své tělo. Toto je základ, na kterém máš postavit svůj život: „Požaduji svou svatost, která je v Kristu Ježíši. Jsem částí jeho těla. A můj Otec mne vidí zrovna tak svatého, poněvadž zůstávám v něm.“

čtvrtek 7. dubna 2011

CHVÁLA BOHA ZA JEHO DOBROTU

„Ať hlásají památku tvé hojné dobroty, o tvé spravedlnosti ať zpívají“ (Ž 145,7)

Nemůžeme popřít Boží požadavek chválit Jej v celé jeho dokonalosti, jsme ale především vyzváni chválit Jej za jeho dobrotu.

Všimněme si, jak žalmista trvá na překypující chvále v památce Otcovy dobroty – zpívali hebrejsky při ohromných promluvách: tryskat jako voda řítící se z fontány.

V žalmu 107, 8-9, David píše: Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi. On přece uspokojí duši lačnou, bohatě nasytí toho, kdo hladoví!

Tato pravda o chvále Boha za jeho minulé dobré skutky rezonuje v mém srdci – motivuje mě k tomu chovat se jako David. Jsme žádáni oslavovat jeho dobrotu.

David odkrývá dobrotu, o které mluví – Bůh má sklon být milosrdný, tak jak sympatizuje s našimi soužemími a útrapami. David si propůjčil verš z Ex 34,6, kde Bůh mluví k Mojžíšovi: Hospodin prošel kolem něj a on volal, Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný.

Milý, ohlédni se zpět do minulosti a vzpomeň si, jak dobrý byl Pán k tobě. Pamatuj na jeho slitování, které tě nikdy nepřestane přivádět dál. Hledám radost v chválení Boha za vše, ale obzvláště za jeho dobrotu. Ne pouze za minulou dobrotu, ale za všechnu, kterou denně vidím – dobrotu, kterou vidím kolem sebe nyní v přítomnosti.

„Dobro a láska mě budou provázet po všechny dny mého života, zůstávat budu v domě Hospodinově po dlouhý, věčný čas!“ (Ž 23,6)

středa 6. dubna 2011

ŠÍLENSTVÍ SOUČASNOSTI

Jsem šokován šílenstvím současného světa. Bůh postihl předsedy vlád slepotou, jako projev soudu. Nedá se jinak vysvětlit slepota tak mnoha politiků a vůdců. Tápou, jako když slepý vede slepého.

Zdá se, že se zapomnělo na všechny zábrany a morální šílenství zatvrdilo mnohé.

Když vidím celou tu pomatenost, o to více se raduji z toho, že Ježíš Kristus oživil nás, kteří jsme byli mrtví ve svých přestupcích a ve hříchu. Raduji se z toho, že ti, kteří jednou chodili dle kursu tohoto světa – kteří byli pod nadvládou prince vzdušných mocností a ducha, který nyní pracuje v dětech neposlušnosti – kteří kdysi plnili všechny žádosti těla a mysle a byli mrtví ve hříchu, jsou nyní vzkříšeni z mrtvých, oživeni Duchem a sedí na nebeských místech v Ježíši Kristu.

Dnes, když cítíš žal kvůli současnému šílenství, vzdej chválu Bohu, že tě z toho všeho zachránil.

Chvála Bohu!

úterý 5. dubna 2011

JDI V POKOJI, TVOJE VÍRA TĚ UZDRAVILA

V dnešním zamyšlení jsem natrefil na část kázání Williama Bridge, které kázal v 17. století. Cítil jsem vedení ho s vámi sdílet.

Je to ta víra, o které nyní mluvím: věřit, když všechno znamená nezdar a leží mrtvé před námi; ta víra, která ctí Boha specielně která ospravedlňuje duši: To je duši zachraňující víra.

Podívejme se do Lukáše 7 a srovnejme to. Je řečeno v posledním verši, „ Ježíš řekl ženě, Tvoje víra tě zachránila, jdi v pokoji.“ Není zde ale žádná zmínka před tím o její víře. Je tam zmínka o její lásce, o které Ježíš mluví ve 47. verši. „Říkám vám, její hříchy, kterých je mnoho, jsou jí odpuštěny, neboť mnoho milovala.“

Je tam zmínka před tím o jejích slzách, ve 38. verši, „Žena, hříšnice z toho města, přinesla alabastrovou nádobku s olejem a stojíc s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a mazala je olejem.“

Je zde zmínka o jejích slzách, o její štědrosti a daru a lásce k Ježíši Kristu. A přece náš Pán a Spasitel Kristus neříká toto: Ženo, tvé slzy tě zachránily, jdi v pokoji; Ženo, tvé pokání a pokoření tě zachránili, jdi v pokoji. On neříká, Tvoje láska ke mně a tvoje štědrost ke mně tě zachránily, jdi v pokoji, ženo.

Nikoli, ale náš Pán a Spasitel, on viděl v této ženě skrytý vlivspolehnutí se na něj, neboť ona byla velká hříšnice a on jí řekl: „Ženo, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“

JDI V POKOJI, TVOJE VÍRA TĚ UZDRAVILA

V dnešním zamyšlení jsem natrefil na část kázání Williama Bridge, které kázal v 17. století. Cítil jsem vedení ho s vámi sdílet.

Je to ta víra, o které nyní mluvím: věřit, když všechno znamená nezdar a leží mrtvé před námi; ta víra, která ctí Boha specielně která ospravedlňuje duši: To je duši zachraňující víra.

Podívejme se do Lukáše 7 a srovnejme to. Je řečeno v posledním verši, „ Ježíš řekl ženě, Tvoje víra tě zachránila, jdi v pokoji.“ Není zde ale žádná zmínka před tím o její víře. Je tam zmínka o její lásce, o které Ježíš mluví ve 47. verši. „Říkám vám, její hříchy, kterých je mnoho, jsou jí odpuštěny, neboť mnoho milovala.“

Je tam zmínka před tím o jejích slzách, ve 38. verši, „Žena, hříšnice z toho města, přinesla alabastrovou nádobku s olejem a stojíc s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a mazala je olejem.“

Je zde zmínka o jejích slzách, o její štědrosti a daru a lásce k Ježíši Kristu. A přece náš Pán a Spasitel Kristus neříká toto: Ženo, tvé slzy tě zachránily, jdi v pokoji; Ženo, tvé pokání a pokoření tě zachránili, jdi v pokoji. On neříká, Tvoje láska ke mně a tvoje štědrost ke mně tě zachránily, jdi v pokoji, ženo.

Nikoli, ale náš Pán a Spasitel, on viděl v této ženě skrytý vlivspolehnutí se na něj, neboť ona byla velká hříšnice a on jí řekl: „Ženo, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“

pondělí 4. dubna 2011

BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ

V 9.kapitole Skutků se dozvídáme o muži nazývaném Saul z Tarsu, o jednom z nejnábožnějších lidí, který kdy žil. Mohl se chlubit: „Doposud jsem žil s dobrým svědomím před Bohem.“ Ale co tento nábožný muž dělal?

Saul byl natolik plný nenávisti k Ježíši, že zarytě pronásledoval Boží církev až za židovské území. V 9.kapitole Skutků je na cestě do Damašku, aby zničil Pánův lid.

Uvažuj o Božím jednání s tímto mužem, který se stal největším křesťanským evangelistou, který kdy žil.

Náhle kolem něj zazáří světlo z nebes. Proč? Překazit mu plány? Obvinit jej a odsoudit? Zničit ho? Vyslovit nad ním spravedlivé rozhořčení a soud? Ne – ale zvěstovat mu, že jeho nepravost je odpuštěna a jeho hříchy přikryty.

Představ si ležícího Saula před tímto světlem a Ježíšův hlas místo odsouzení od svatého Boha kvůli cestě, na kterou se Saul vydal. Uslyšel: „Já jsem Ježíš!“ Žádné slovo o bezbožnosti, kterou páchal. Proč? Ten, kterého pronásledoval, byl jeho největším přítelem.

Milovaní, totéž nabízí Ježíš nám, totéž milosrdenství. Zasluhujeme soud a odsouzení, ale slyšíme ho, jak říká: „Já jsem Ježíš, tvůj Vykupitel.“

Poděkuj mu dnes za milosrdenství, které ti ukázal.

(Myšlenky inspirovány J.B.Stoneem)

pátek 1. dubna 2011

BYLO TO VYŘEŠENO NA KŘÍŽI

Musíme konečně jednou provždy pochopit, co pro nás udělal Kristus na kříži. Navždy odstranil to, co uráželo svaté Boží oko, abychom vždy měli právo přístupu do jeho přítomnosti. V Božích očích jsme přijati a neexistuje nic, co by proti nám Bůh měl!

Nedělej další krok, dokud neporozumíš účinku, jaký má Kristova krev – že jsi plně ospravedlněn! Kříž nás v Božích očích očišťuje. Můžeme na to zapomenout, ale Bůh nikdy nezapomene. Byla roztržena opona, abychom mohli vstoupit a Bůh řekl: „Jsi přijat! Přistup směle k mému trůnu, neboť jsi nyní můj skrze toho Milovaného.“

Jestliže je Bůh spokojen, proč bychom neměli být my? Musí být vyřešena jediná věc. Existuje nějaká překážka mezi tebou a tvým Otcem v nebesích? Snad říkáš: „Mé srdce mne odsuzuje! Říkám a dělám věci, které zarmucují Ducha svatého. Cítím se být špatným a nebesa jsou pro mne mosazná.“ Na toto všechno můžeš odpovědět: „Ale Bůh je větší než mé srdce!“

Nenávidíš své hříchy? Vyznáváš je? Věříš, že skrze Ježíše „se zvěstuje odpuštění hříchů“ (Skutky 13:38)?

Zde mnozí křesťané selhávají. Žijí ve zbytečném strachu a otroctví, protože nerozumí vítězství kříže. V Božích očích jsou čistí, neboť je to plně uspokojeno Kristovou obětí; ale oni o tom nevědí. Neexistuje nic, co by zablokovalo přístup k němu, kromě našeho strachu a nedostatku poznání. Když byla odstraněna opona, Bůh vykročil k tobě a ke mně! My jdeme dovnitř – on vychází ven!

Jak neuvěřitelné! Urážíme Boha, a on přesto touží nás ve svých vlastních očích očistit, posílá za naše hříchy svou vlastní oběť. Hřích byl odsouzen a urážka odstraněna. Nyní Bůh může říci: „Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu“ (Židům 8:12). On sám odstranil ten odstup!

Bůh nás nechce obviňovat. Místo toho hledá, jak by nás se sebou usmířil. Touží po tom, abychom žili v požehnaném poznání, že otázka hříchu byla navždy vyřešena na kříži.