úterý 31. května 2011

KRISTUS VLÁDNE!

Často nám lidé píší: „Nemám se komu svěřit, žádný se mnou nenese mé břemeno. Nikdo nemá čas, aby uslyšel můj pláč. Potřebuji někoho, komu bych mohl vylít své srdce.“

Král David byl obklopen lidmi. Byl ženatý, měl velkou rodinu a měl po svém boku mnoho společníků. A přece i od Davida slyšíme totéž volání: „Ke komu půjdu?“ Je to v samotné naší přirozenosti, že toužíme po druhém člověku, který má obličej, oči a uši, aby nás vyslechl a dal nám radu.

Když byl Job přemožen svým utrpením, volal v zármutku: „Kéž by mi někdo poskytl slyšení!“ (Job 31:35, B21). Toto volání pronesl, když seděl před svými takzvanými přáteli. A přece tito přátelé neměli žádný soucit s Jobovým utrpením. Místo toho byli posly beznaděje.

Ve svém žalu se Job obrací pouze na Boha: „Mám svědka v nebi právě teď, tam nahoře mám svého přímluvce…K Bohu přes slzy se dívám“ (Job 16:19-20, B21). V žalmech David naléhá na Boží lid, aby jednal podobně: „V každý čas na něj, lidé, spoléhejte, před Bohem, naší skrýší, své srdce vylijte!“ (Žalm 62:9, B21). David též napsal ve 142.žalmu:

„K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním! Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji. Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past. Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará! K tobě zní mé volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl mezi živými“ (142:2-6).

Věřím ve svém srdci, že toto poselství je pozváním Ducha svatého, aby vás přivedl na tiché místo, kde můžete často vylévat svou duši před Bohem. David „vyléval před ním svoje starosti“, a stejně tak můžete i vy. Můžete mluvit s Ježíšem o všem – o svých problémech, o svých současných zkouškách, o svých penězích, o svém zdraví – a říci mu, jak vás to přemáhá i jak při tom malomyslníte. On vás vyslyší s láskou a soucitem a nepohrdne vaším voláním.

Bůh Davidovi odpověděl. Odpověděl Jobovi. A během staletí odpovídal na volání ze srdce každého, kdo důvěřoval jeho zaslíbením. Stejně tak slíbil, že vás vyslyší a povede. Vskutku se zaručil přísahou, že bude vaší silou. Jděte k němu a vyjdete obnoveni.

pondělí 30. května 2011

BŮH NÁS NIKDY „NENECHÁ NA HOLIČKÁCH“

Nezáleže na tom, co se přihodí v ekonomice, nehledě na to, jaké krizi čelíme, nebo jaké utrpení a potíže nám mohou přijít do cesty – NÁŠ POŽEHNANÝ PÁN NÁS VEDE A PEČUJE O NÁS NA KAŽDÉM KROKU NAŠÍ CESTY.

Bůh se nakonec nemohl znát k těm, které vyvedl z Egypta, protože pochybovali a omezovali ho po té, co byli zázračně „rozmazlováni“ v jeho milující náruči. Není to jednoduše o tom, že by Bůh rád, abychom v Něj v těžkých časech doufali – on to požaduje. To je důvod, proč nás Písmo tak silně varuje před nevěrou. Ta Pána zarmucuje a odděluje nás od každého požehnání a dobrého díla, které zaslíbil. Naše nevěra způsobuje to, že jakékoli zaslíbení nemá žádný efekt.

Pro nás v New Yor City to není mrtvá teologie. Musíme uvádět do praxe to, co kážeme, jen abychom každý den přežili. Kdybychom plně nedoufali v Pánova zaslíbení a nespoléhali na Ježíše vším, co je v nás, zamrzli bychom ve strachu a panice. Ulice zde jsou jako válečné zóny, lidé žijí v neustálém strachu a nebezpečí a okolo stojící jsou zabíjeni napravo i nalevo.

Naše náklady péče o ty, kterým sloužíme, jsou těžké a potřeby zraněných lidí jsou tak enormní.

POKUD BYCHOM NEODPOČINULI V BOŽÍCH NEOTŘESITELNÝCH ZASLÍBENÍCH, BYLI BYCHOM PŘEMOŽENI.

Ale my nejsme přemoženi – nebojíme se. S tím, jak se problémy zhoršují, sílíme my v moci Svatého Ducha.

pátek 27. května 2011

MODLÍM SE, ABYSTE SI UŽÍVALI BOŽÍ BLÍZKOST

Chtěl bych se s vámi podělit o jeden text z původní Hebrejčiny, který byl pro mne obrovským požehnáním: „Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí, od tvého Zákona se ale vzdalují. Ty, Hospodine, blízký jsi; spolehlivé jsou všechny tvé příkazy.“ (Žalm 119:150-151, Bible21)

Davida obklíčili démonické knížectví a mocnosti ve snaze přivést na něj a na Izrael zkázu. Přesto tento Boží muž svědčí o tom, že čím více se nepřítel přibližoval, tím spíše důvěřoval tomu, že se k němu Bůh o to více přiblíží. David řekl, že Bůh jej držel za pravici a převedl jej každým nepřátelským útokem.

V tomto Davidově svědectví je nádherné zaslíbení pro tebe a pro mne. Můžeme si být jistí, že satan je připraven ničit, pronásledovat a strhávat všechny, kteří milují Pána. Nepřítel se pokusí veškerou svou mocí o to, aby nás dostal do pasti zoufalství, zmatenosti, viny a odsouzení.

Blíži se proti tobě zrovna nějací „satanští pronásledovatelé“? Zdrcující pokušení? Zkoušky? Finanční těžkosti? Manželské nebo rodinné problémy? Problémy v podnikání? Přiblíží-li se tví pronásledovatelé s úmyslem tě zničit, neztrácej naději – Hospodin Bůh všemohoucí je ještě blíž, než oni. Je po tvém boku – a je-li při tobě, bude jednat v tvůj prospěch. Nedovedu si představit Boha, že, když je blízko někomu ze svých dětí, by jen tak seděl stranou a nechal zlého obtěžovat nebo poškodit své milované jakýmkoliv způsobem.

Přečti si Žalm 68:1-4 a uvidíš, co Bůh zaslíbil, že pro tebe udělá, pokud se budeš spoléhat jedině na Něj. Můžeš vyznávat tyto verše nyní a i v průběhu roku. Zapamatuj si je, postav se na ně a Bůh bude pronásledovat tvé nepřátele.

čtvrtek 26. května 2011

AŤ VE TVÉM SRDCI VLÁDNE BOŽÍ POKOJ

Duch svatý mi objasnil, že všechny mé modlitby jsou zcela zbytečné, pokud se nemodlím ve víře. Mohu plakat, postit se, přimlouvat se, zoufale se snažit a usilovně se modlit, a přece to s Pánem vůbec nesouvisí – pokud to všechno nedělám s prostou dětskou vírou.

Bůh nebude jednat, když nebudeme věřit. Písmo říká: „Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane“ (Jakub 1:7).

Pán nám přikazuje, abychom mu důvěřovali. A přesto máme často tak málo důvěry, tak malou víru v jeho ochotu a touhu vyslyšet naše volání, které nám vychází ze srdce. Až se dostaneme do nebe, budeme žasnout nad tím, kolik požehnání, pokoje a moci jsme měli k dispozici, ale kvůli své malé víře jsme si ho nepřisvojili.

JSEM MOCNĚ POHNUT DUCHEM SVATÝM, ABYCH VÁS VYZVAL K RŮSTU VAŠÍ VÍRY. Požádejte Pána, aby vám odpustil vaši nevíru a aby naplnil vaši duši důvěrou, že je ochoten vyslyšet více než to, oč se upřímně modlíte.

Chcete, aby vaše víra rostla? Až se budete opět modlit, použijte následující texty z Písma k domluvě s Pánem. On nepopře své vlastní Slovo. Využijte tyto texty:
• Žalm 62:9
• Žalm 91:4
• Žalm 56:4
• Přísloví 30:5
• Jeremiáš 29:10-14

Vytrvej ve víře! On ti brzy odpoví.

středa 25. května 2011

POZDRAVENÍ V ÚŽASNÉM PÁNOVĚ JMÉNU

Posledních pár dní medituji nad 142.a 143. Žalmem. Doporučuji vám, abyste si udělali čas a četli tyto mocné žalmy, které vás povzbudí ve víře.

Zajímalo mě, čím procházel David, když řekl: „Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku“ (142:4). Totéž opakuje ve verši 143:4: „Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru.“ David vlastně říkal Bohu: „Topím se v problémech. Mí nepřátelé na mě útočí. Skličuje mě to.“ Volal k Hospodinu: „Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán…Vyveď mě ze žaláře“ (142:7-8).

Milovaní, tato slova byla zapsána k našemu užitku, pro naše poučení. Je to povzbuzení pro všechen Boží lid, který je sklíčen problémy a utrpením. Někteří se topí ve finančních problémech, sklíčeni svými dluhy. Mnozí vzácní věřící dokáží stěží vyjít se svými příjmy. Mnoho vdov a starších manželů to sotva zvládá.

Často jsem velmi negativně obviňován z přílišné ponurosti. Lidé říkají, že nikdo nechce slyšet špatné zprávy, že vypínají, když nějaký kazatel hovoří o bolesti, utrpení a problémech. Ale pravdou zůstává, že většina z nás žije ve světě, kde může být občas život naprosto zmáhající. Stejně jako David čelíme záplavě problémů; jsme postiženi i v naší spravedlnosti. Snášíme nemoce, smrt milovaných, období zmatku, kdy nevíme, co dělat. Čelíme satanovým ďábelským útokům směřovaným na naši víru.

V těchto našich velmi krušných obdobích se učíme hledat Boha a učíme se volat v naší bolesti. David řekl: „Před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám“ (142:3). „Odpověz mi pro svou věrnost“ (143:1). Jsi nyní přemožen okolnostmi svého života? Dělej totéž co David:
• „Rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země“ (143:6).
• „Neukrývej přede mnou svou tvář…Ohlas mi hned zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši“ (143:7-8).
• „Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt. Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi! Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení“ (143:9-11).
Buďte povzbuzeni. Bůh má všechno pod kontrolou! V pravý čas uspokojí vaše potřeby.

úterý 24. května 2011

TEN BOJ NENÍ VÁŠ, ALE BOŽÍ (2. Letopisů 20:15)

Nejprve bych vám rád připomněl, že bitva, které čelíte není vaše, ale patří Bohu. Pokud jste Jeho dětmi, můžete si být zcela jisti, že satan obrátí svůj vztek i proti vám.

Ve 2. knize Letopisů kapitole 20, proti Božímu lidu se postavil obrovský zástup. Král Jošafat a jeho lid se rozhodli hledat Hospodina a postit se. Král volal k Bohu modlitby, podobné těm našim, které se většina z nás modlila na vlastní duchovní cestě: „Nemáme sílu na tu ohromnou přesilu, která táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale naše se oči upínají k tobě!“ (20 : 12). „Duch Hospodinův sestoupil uprostřed tohoto shromáždění a řekl: Nebojte se ani se nelekejte té ohromné přesily. Ten boj není váš, ale Boží. (20:14-15).

Izaiáš vydal toto varování všem satanským sílám: „Koho jsi to urážel, komu ses rouhal,
proti komu jsi zvedl hlas? I proti Svatému Izraelovi! (Izaiáš 37:23).

Bůh řekl svému lidu Izraele, a říká to i dnes nám: „Satan nebojuje proti tobě, ale proti Pánovi, který uvnitř tebe přebývá.“ Bůh řekl satanovi: „Ať sedíš, chodíš sem a tam, ať na mě běsníš, já tě znám.“ (37:28).

Nyní se ptám: kde se odehrává vaše bitva? Ve vašem manželství? V práci nebo v podnikání? Týká se financí? Nebo vašeho zdraví? Získává tato bitva den ode dne na své intenzitě? Pokud máte srdce pro Ježíše a touhu přimknout se k němu, budete čelit pekelnému běsnění. Ale pořád se ještě nebude jednat o vaši bitvu.

Je jen na vás, zda skoncujete tuto bitvu rychle - jednoduše to skoncujete a poddáte se vlastním obavám a pochybnostem. Satan nebude obtěžovat ty, kteří se vzdali své důvěry v Pána.

Ano, je to Pánova bitva, ale i my na ní máme určitý podíl - a tím je důvěřovat a věřit jeho slibům, dokonce i když čelíme beznadějné situaci a vše vypadá nemožné. Proč tedy říkáš, Jákobe, proč si, Izraeli, stěžuješ: Má cesta je Hospodinu ukrytá, můj Bůh si nevšímá mých práv?“ (Izaiáš 40:27).

Víra vyžaduje, abychom se vzdali všech svých problémů - všech svých kritických situací , obav, úzkostí – a odevzdali je do rukou Pána. Když uděláme vše, co zmůžeme a víme, že je tento boj nad naše síly, musíme to odevzdat do Jeho rukou.

Náš Pán zná satanův vztek a tak musíme jen upřímně věřit, že bude jednat. Zlý dokáže způsobit povodně i požáry, a nechá nás pronásledovat veškerými duchovními nepřáteli. Boží slovo upozorňuje na to, jak bude Pán jednat: „Tvé běsnění a tvá pýcha ke mně dolehla. Udidlo dám na tvá ústa, do nosu zabodnu ti hák, odvedu tě, kudys přišel, stejnou cestou půjdeš zpět! (Izaiáš 37: 29).

Pokud se budete pevně držet své víry - věřit mu, spočívat v jeho slibech a odmítnete všechny lži zlého, které vám přijdou na mysl - pak můžete očekávat, že Bůh přijde prostřednictvím svého Ducha do těchto záležitosti a přinese očekávaný konec do každé konkrétní bitvy. Pohne nebem i zemí, aby vás vysvobodil. Cesta ven je jen skrze víru, víru a víru! „Ve všech koncích světa boje zastavuje.“ (Žalm 46:10).

pondělí 23. května 2011

ZASLÍBENÍ

V celé knize Židům se opakuje naše velká potřeba trpělivosti:
• „Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě…Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení“ (Židům 6:13-15, B21, kurzíva autorova).
• „Proto nebuďte líní, ale řiďte se příkladem těch, kdo skrze víru a trpělivost dosáhli zaslíbení“ (6:21, B21).
• „Potřebujete však trpělivost, abyste vykonali Boží vůli, a tak dosáhli zaslíbení“ (10:36).
Bůh nám dává hodně úžasných zaslíbení – zlomí každé pouto hříchu; dá nám moc, abychom porazili každou nadvládu hříchu; dá nám nové srdce; očistí nás a posvětí; přetvoří nás do Kristovy podoby. Jeho Slovo nás ujišťuje: „Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a dovést vás do své slávy neposkvrněné a šťastné“ (Juda 24).

A přece pro nás Bůh činí všechny tyto věci ve svém čase, podle svého božského harmonogramu. Nemá žádné termíny, které by na něho tlačily. A ignoruje všechny žádosti o okamžité uzdravení všech nemocných najednou. Stručně řečeno, pravá víra od nás požaduje, abychom trpělivě čekali na našeho Pána. Naší odpovědí by mělo být: „Pane, věřím, že ve svém Slovu říkáš pravdu. A díky moci tvého Ducha ve mně budu trpělivě čekat, dokud tyto věci nevneseš do mého života. Mým úkolem je setrvávat ve víře a čekat na tebe.“

Možná, že snášíš těžké zkoušky a pokušení. A třeba slýcháš příšerné lži, které ti satan šeptá. Občas snad selžeš. Ve skutečnosti by ses asi divil, kdybys pokaždé dosáhl cíle. Ale když podstupuješ všechna tato soužení, jestliže se prostě trpělivě držíš víry – důvěřuješ Bohu, že koná své dílo, držíš se jeho Slova a je tvým Jehovah Tsidkenu – potom na tebe pohlíží jako na spravedlivého. On přísahal: „Vírou obdržíš zaslíbení.“

Pavel poskytuje Pánovu definici spravedlivého v Římanům 4: 20-23: „[Abraham] nepochyboval tedy v nevíře o Božím zaslíbení, ale byl posílen vírou, když vzdal slávu Bohu, v plné jistotě, že co Bůh zaslíbil, je schopen i vykonat. A proto mu to bylo počteno za spravedlnost. Že mu to bylo počteno však není napsáno jen kvůli němu“.

Bible to nemohla více objasnit. Jednoduše vyjádřeno, spravedlnost je víra v Boží zaslíbení, kdy jsme zcela přesvědčeni, že Bůh dodrží své slovo. A naopak, nevíra je váhání o jeho zaslíbeních a pochybování, zda Bůh učiní to, co slibuje.

pátek 20. května 2011

DEJ MI VŠECHNY SVÉ ZÍTŘKY

Hospodin se ukázal Abrahamovi a dal mu neuvěřitelný příkaz: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu“ (Genesis 12:1, B21).

Jaká úžasná věc. Náhle si Bůh někoho vybere a řekne mu: „Chci, aby ses zvedl a šel, abys všechno opustil: svůj dům, své příbuzné i svou zemi. Chci tě poslat na jiné místo a ukážu ti, jak se tam dostaneš, až budeš na cestě.“

Jak Abraham reagoval na toto neuvěřitelné slovo od Hospodina? „Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu“ (Židům 11:8, B21).

Co měl Bůh za lubem? Proč by kvůli jednomu člověku zkoumal národy, a pak ho povolal k tomu, aby se všeho zřekl a vydal se na cestu bez mapy, bez předem určeného směru, bez znalosti cíle? Zamysli se nad tím, co řekl Bůh Abrahamovi. Nikdy mu neukázal, jak se o jeho rodinu postará. Neřekl mu, jak daleko má jít, ani kdy tam přijde. Na začátku mu řekl pouze dvě věci: „Jdi,“ a „ukážu ti cestu“.

V podstatě Bůh Abrahamovi řekl: „Ode dneška chci, abys mi dal všechny své zítřky. Budeš žít v odpočinutí, když vložíš svou budoucnost do mých rukou, den po dni. Žádám tě, abys dal svůj život v sázku a důvěřoval slibu, který jsem ti, Abrahame, dal. Pokud do toho půjdeš, já ti požehnám, budu tvým průvodcem a povedu tě na místo, jaké si nedokážeš představit.“

Tím místem, na které chtěl Bůh Abrahama vést, je místo, kam chce vzít všechny členy Kristova těla. Abraham je, jak říkají bibličtí učenci, „předobrazem“, někým, kdo slouží jako příklad chození s Pánem. Abrahamův příklad nám ukazuje to, co je od každého, kdo chce potěšit Boha, vyžadováno.

Neudělej chybu. Abraham nebyl mladý, když ho Bůh povolal k tomuto rozhodnutí. Pravděpodobně již měl plány jak zabezpečit rodinu, a tak se musel znepokojovat mnohým rozvažováním, nakolik si cení Božího povolání. A přece Abraham „uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost“ (Genesis 15:6, B21).

Apoštol Pavel nám říká, že každý, kdo věří a důvěřuje Kristu, je Abrahamovým dítětem. A stejně jako Abraham jsme pokládáni za spravedlivé, protože dbáme na stejné volání, abychom svěřili všechny své zítřky do Hospodinovy ruky.

čtvrtek 19. května 2011

PRYČ Z PRACKY LVA

Je pro náš prospěch, že nám Bůh říká si pamatovat. Vzpomínka na naše minulá vysvobození nám pomáhá mít větší víru na to, čím procházíme právě nyní.

Čelíš zrovna teď nějaké krizi? Ohrožuje tě obr nějaého problému, doma, v práci, v rodině? Jediný způsob, jak čelit obrovi, je dělat to, co dělal David: vzpomenout si na lva a medvěda. David mohl jít proti Goliášovi beze strachu jen proto, že si upamatoval na Boží věrnost jemu v minulých krizích.

Když se David dal k dispozici, aby bojoval s Golijášem, „Saul řekl Davidovi: Nemůžeš se s tím Filištínem bít, jsi ještě chlapec a on je bojovník už odmalička. David mu odpověděl: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev nebo medvěd a vzal ze stáda ovci, pustil jsem se za ním, srazil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. A když se vrhl na mě, chytil jsem ho za hřívu a tloukl ho, dokud jsem ho nezabil. Tvůj služebník už zabil lva i medvěda. A tenhle filištínský neobřezanec dopadne stejně, protože urážel šiky živého Boha“, pokračoval David, „Hospodin, který mě vysvobodil ze spárů lva i medvěda, mě vysvobodí i ze spárů toho Filištína.“
„Tak tedy jdi,“ řekl na to Saul Davidovi. „Kéž je Hospodin s tebou!“ (1 Samuelova 17:33-37)

David znal nebezpečí, kterému proti Golijášovi čelil. Nebyl žádný nováček, naivní chvástající se dítě, které by vyhledávalo boj. Ne, David si jednoduše připomenul svá minulá vysvobození.
Pohlédl svému nepříteli přímo do očí a prohlásil, „Hospodin, který mě vysvobodil ze spárů lva i medvěda, vysvobodí mě i ze spárů toho Filištína.“ (17:37)

Spousty Božích lidí dnes čelí obrům na všech stranách. Jsou přemoženi strachem. Co to popisuje? Copak jsi už zapomněl na dobu, kdy jsi byl tak nemocen, že jsi byl blízek smrti, ale Pán Tě pozdvihl? Vzpomínáš na tu finanční pohromu, když sis pomyslel, „Tak a je to, skončil jsem,“ a přesto Pán Tě tím provedl a zachoval tě až do dnešního dne?

Je mnoho věcí, kterým nerozumíme a nebudeme rozumět, dokud nejsme doma u Ježíše.
Ale já naprosto věřím, že Bůh může uzdravit, a že má cestu ven z každé situace. Otázka pro nás je, kde nalezneme víru, odvahu se postavit a získat vítězství v něm?

Víra přichází jen připomenutím si lva a medvěda. Přichází, když jsi schopen si znovu vzpomenout na neuvěřitelnou Boží věrnost a minulá vysvobození, která ti daroval. Nemůžeš čelit obrovi dokud si nejsi schopen představit a rozumět vznešenosti a slávě Boží ve svém životě.

středa 18. května 2011

NALEZENÍ NOVÉ SÍLY

Jak rychle zapomínáme na velká Boží vykoupení ve svém životě! Jak často považujeme jeho zázraky ve svém životě za samozřejmost! Přesto, Bible nám říká znovu a znovu: „Pamatuj na svá vykoupení.“

Jsme natolik podobní učedníkům. Nerozuměli Kristovým zázrakům, kdy nadpřirozeně nasytil tisíce s pouze pár chleby a rybami. Ježíš tento zázrak učinil dvakrát – jednou nasytil 5000 lidí a podruhé 4000. Pár dnů poté učedníci vypustili této události z paměti.

Stalo se to, když je Ježíš varoval před kvasem farizejů. Učedníci si mysleli, že to řekl, protože zapomněli vzít chleba na cestu. Ale Kristus jim odpověděl: „Copak ještě nechápete? Nevzpomínáte si na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik jste nasbírali košů? Ani na těch sedm chlebů pro ty čtyři tisíce, a kolik jste nasbírali košů?“ (Matouš 16:9-10)

Dle Marka, Kristus byl zdrcený tím, jak rychle učedníci zapomněli. Řekl: „Proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte tvrdé srdce? Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? Už si nevzpomínáte? Když jsem nalámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?““ (Marek 8:17-19)

Co nám tyto pasáže říkají? Je jasné, že nikdo z učedníků se nezamyslel nad tím, co se dělo během těch zázračných nasycení. Zkuste si představit této muže, jak chodí v davu, nesouce koše a rozdávajíce chleby a ryby, které se rozmnožili před jejich zrakem. Mohlo by vás napadnout, že učedníci padli na kolena volajíce: „Jak je to možné? To je prostě úžasné. Je to úplně nad lidské chápání. Ježíši, ty jsi skutečně Pánem.“ Já si je představuji, jak říkají lidem: „Tady, pochutnejte si na zázračném jídle, poslaném ze slávy. Ježíš se o to postaral.“

Učedníci viděli tyto zázraky na vlastní oči, a přesto si nepovšimli jejich významnosti. Nerozuměli zázrakům a podobně, ty a já také zapomínáme na Boží zázraky ve svém životě. Na vykoupení včerejška se rychle zapomíná uprostřed krizí dnešního dne.

V Nové i ve Staré smlouvě čteme: „Pamatuj na silné rameno Hospodina, kterým koná zázraky ve tvém životě. Nezapomínej na žádné předešlé vykoupení.“ Zamyslete se nad Mojžíšovou výzvou Izraelcům po zázraku při Červeném moři: „Mojžíš tedy lidu řekl: Pamatuj na tento den, v němž jsi vyšel z Egypta, z domu otroctví, neboť Hospodin vás odtud vyvedl silou své ruky.“ (Exodus 13:3)

úterý 17. května 2011

VYVYŠUJEME JMÉNO JEŽÍŠE KRISTA, NAŠEHO PÁNA!

Některý čtenář potřebuje Ježíšův dotyk. Když Pán sloužil tady na zemi, zabýval se uzdravováním trpících tak, že se jich prostě dotknul. Když se Ježíš dotkl Petrovy tchyně, „horečka ji opustila“. Dotkl se rakve s mrtvým dítětem a chlapec ožil. Dotkl se očí slepých a oni uviděli. Dotkl se ucha hluchého a on najednou uslyšel. Rodiče přinášeli své děti k Ježíši, „aby se jich dotkl“. Jeho jemný dotyk všechno měnil. Zástupy přinášely své nemocné a nemohoucí a Ježíš si udělal čas, aby je všechny oslovil a dotkl se jich, a tak je uzdravil.

Pokud opravdu znáš Pána důvěrně, zakoušíš dotyk Ježíšovy ruky. V době opuštěnosti, zastrašování, zmatku, bolesti a nejistoty voláš z hlouby své duše: „Pane Ježíši, potřebuji tvůj dotyk. Potřebuji pociťovat tvou přítomnost. Přijď, Ježíši, a dotkni se mé žíznící duše.“

Někdo potřebuje, aby se Ježíš dotkl jeho mysli. Satan přichází se svými zlomyslnými mocnostmi, aby znepokojoval a přetěžoval naši mysl takovými myšlenkami, které jsou ďábelské: myšlenkami o nevíře, o nenásledování Krista, o bázni, o nehodnosti, o Boží nespokojenosti. Upřímní věřící vám řeknou, že zažívají tyto útoky na svou mysl. Satan se rozhodl zničit naši víru a závislost na Pánu.

V Písmu přichází Ježíšův dotyk jako odpověď na volání. Neexistuje žádný důkaz, že by někdy takové volání ignoroval či odmítl. Neodvrátí se od vašeho volání, ale soucitně zareaguje na vaši potřebu. V 8.kapitole Matouše čteme, jak k němu přišel malomocný a řekl: „Pane, jestli chceš, můžeš mne očistit.“ Ježíš vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci; buď čist.“ A hned jeho malomocenství zmizelo.

Najdi si dnes místo, kde budeš sám s Ježíšem, a řekni mu to, co řekl ten malomocný: „Pane, ty můžeš. Očisť mne.“ Potom očekávej, že on, jenž nedělá rozdílu mezi lidmi, se tě dotkne a uzdraví tvou mysl, tvé tělo, tvou duši a tvého ducha. Pánova paže je k tobě napřažena, ale on čeká na tvé volání, na volání o pomoc, které je též voláním v očekávání.

„Egypťané nás ale trápili, utiskovali a drtili těžkou robotou. Volali jsme tedy k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin nás vyslyšel. Viděl naše utrpení, dřinu a porobu a vyvedl nás z Egypta mocnou rukou a vztaženou paží, ve veliké hrůze, uprostřed znamení a zázraků. Přivedl nás až sem a dal nám tuto zemi, zemi oplývající mlékem a medem“ (5. Mojžíšova 26:6-9, B21).

pondělí 16. května 2011

BŮH TI ŽEHNÁ A DÁVÁ TI POKOJ

Duch svatý mne podnítil, abych četl 12.kapitolu 2. Mojžíšovy, kde se píše o způsobu vysvobození Izraelitů z Egypta.

Na dveře každého izraelského domu, na obě veřeje a nadpraží, byla stříknuta krev beránka. Ta měla ochránit Boží lid od anděla zhoubce. Když nastal den, velký zástup Izraelitů vypochodoval z otroctví; čítal 600 000 mužů a ženy a děti. „Právě toho dne…vyšly všechny Hospodinovy zástupy z Egypta“ (2. Mojžíšova 13:3, B21). Boží lid byl vysvobozen díky Hospodinově síle, nevděčili za to žádným lidským prostředkům.

David prohlašuje: „Tento Bůh mě vyzbrojuje silou, otvírá dokonale cestu mou…sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl…on je štít všech, kdo v něho doufají!“ (2. Samuel 22:33, 17, 18, 31, B21).

Naše víra a síla může zeslábnout, ale v době naší slabosti nám Bůh dává úžasné zaslíbení, že nás obnoví a posílí:
• „Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji“ (2. Samuel 22:40, B21).
• „Ti, kdo klopýtali, síly nabyli“ (1. Samuel 2:4, B21).
• „Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin svému lidu žehná pokojem“ (Žalm 29:11, B21).
• „Bůh Izraele mocí a silou svůj lid obdaří. Bůh ať je požehnán!“ (Žalm 68:36, B21).
• „Když síly pozbývám, neopouštěj mě…přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství“ (Žalm 71:9, 16, B21).
• „Blaze tomu, kdo v tobě sílu nachází…od síly k síle putují – před Bohem na Sionu se všichni ukáží“ (Žalm 84: 6, 8, B21).

Milovaní, věříte, že náš Bůh je silný? Jestliže je silný, žádná moc před ním neobstojí. Proto tedy svěřte všechno do jeho mocné a silné ruky. On umožní cestu. Především věřte tomuto slovu: „Vyslyšel jsi mě, když k tobě volal jsem – dodals mi odvahy“ (Žalm 138:3, B21).

Bůh vás miluje a žehná vám.

pátek 13. května 2011

ODPUŠTĚN

Ježíš nám říká: „Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.“ (Jan 5:24)

Skutečně, Písmo je plné zmínek o tom, že když nám Pán odpouští naše hříchy, vymaže je ze své paměti.

„Já, já sám kvůli sobě smažu tvé přestupky a nevzpomenu na tvůj hřích.“ (Izaiáš 43:25)

„Jak oblak zaženu viny tvé, tvé hříchy jak mlhu rozptýlím. Navrať se ke mně zpět – vždyť jsem tě vykoupil.“ (Izaiáš 44:22)

„Odpustím jim jejich viny a už nikdy nevzpomenu na jejich hřích.“ (Jeremiáš 31:34)

„Tehdy se slituji nad jejich vinami a na jejich hříchy nevzpomenu nikdy víc.“ (Židům 8:12)

„Toto je smlouva, kterou s nimi po těch dnech uzavřu, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich srdce a vepíši jim je do mysli. Už nikdy nevzpomenu na jejich hříchy a zločiny.“ (Židům 10:16-17)

„Znovu se nad námi slituješ, naše provinění pošlapeš, všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře!“ (Micheáš 7:19)

Toto jsou úžasné zprávy pro každého křesťana, který se už někdy ve svém životě snažil umrtvovat skutky těla svou vlastní sílou. Stalo se ti to již také? Kolik slibů jsi už dal Bohu, jenom proto, abys je pak porušil? Kolikrát ses již snažil zalíbit Pánu překonáváním svých žádostí a zvyků, jenomže poté jsi znovu selhal?

Takto zní dobrá zpráva pro tebe z knihy Micheáše: „Já, Hospodin, pošlapu všechny tvá provinění.“ Bůh v těchto pasážích popisuje různými obrazy, jak vymaže naše hříchy ze své paměti. On je zahladí, nevzpomene si na ně, vrhne je do moře, pošlape je – ve smyslu, že je dostihne a zajme.

Izaiáš dokonce píše, že Bůh vezme naše provinění a hodí je za sebe. „Všechny mé hříchy zahodil jsi pryč.“ (Izaiáš 38:17) To znamená, že Bůh se již nikdy nepodívá na naše hříchy, ani se o nich nezmíní.

Dovol mi zeptat se – jestli Bůh odpouští naše hříchy, proč to ty a já také neděláme? Proč pořád necháváme, aby satan vykopal nějaké bahno z naší minulosti a mával s ním před naší tváří, když všechen náš hřích je pokrytý Kristovou krví?

Očišťující a odpouštějící moc Kristovy krvi zahrnuje všechno. Zakrývá celý náš život!

čtvrtek 12. května 2011

TĚSNĚ PŘED VÍTĚZSTVÍM

Jestliže jsi zažil zmatek, bolest a utrpení, možná má pro tebe Bůh vlastní cestu. Nejčastěji svrchované dílo našeho Boha odkrývá mistrovský plán, který je znám pouze Jemu. On pracuje skrze utrpení Božího lidu. Po zmatku bude brzy následovat zázrak.

Studuj svou Bibli a objevíš stejné předlohy v životech všech, kdo patří Bohu. Případ po případu, když Bůh začal naplňovat své zaslíbení, nejprve se zdálo, že selže!

Přemýšlej o Danielovi a třech hebrejských mládencích. Dali se na život ve svatosti a oddělili se od světa a od všech jeho požitků. Daniel se sám zavázal k životu modlitby, slz a přímluvných proseb, ale co to přineslo jemu a jeho třem hebrejským přátelům? Zkoušku těsně před vítězstvím!

Nejdeš z modlitební komůrky do nějakého vrcholného vítězství – jdeš do jámy lvové. Nejdeš od požehnání do života, který je pouze snadný a požehnaný – jdeš do rozpálené pece. Tito muži se nebáli čelit bolesti a utrpení, protože věděli, že vždy skončí v Božím plánu. Přes lvy a doruda rozpálené pece do Boží dokonalé vůle!

Přemýšlej o Eliáši. Bůh mu dal skvělý slib ohledně duchovního probuzení v zemi; ohledně velkého lijáku; ohledně nového dne vítězství Božího lidu; a svržení Achaba a Jezábel. Ale podívej se na všechen ten zmatek, který vypuknul poté, co byl ten slib dán. Jezábel ohrožovala jeho život, pronásledujíc ho do úkrytu v horách. Bezbožníci zabíjeli Boží proroky a v zemi pokračovala bezbožnost a sucho. Doopravdy se zdálo, že Boží slovo byl podvrh.

Dokážeš si představit, jak musel být Eliáš zmatený? „Co je to za vyslyšenou modlitbu? Jsem ponechán na holičkách. Kde je Hospodin? Selhal jeho slib?“ A po celou tu dobu dělal Bůh přesně to, co řekl, že učiní. Zmatek brzy pominul a přišla odpověď.

Kristus dal svým učedníkům slib, který je mohl provést přes období zmatku a bolesti, ale oni byli natolik zlomeni na duchu, že si ho nepamatovali. Řekl jim: „Po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje“ (Matouš 26:32).

Jinými slovy: „Nepokoušejte se všechno vyřešit. Nepochybujte ve chvíli zmatku. Není to vaše bitva. Bůh pracuje! Až to všechno skončí, ještě vás předejdu. Váš pastýř tady bude stále.“ Jaké povzbudivé slovo!

středa 11. května 2011

UDRŽOVÁN SKRZE BOŽÍ MOC

Petr říká: „Boží moc nás skrze víru střeží ke spáse, která bude odhalena v posledním čase.“ (1. Petr 1:5). Toto proroctví mi naznačuje, že Bůh v posledních dnech ještě jednou odhalí svému lidu svou moc, kterou nad námi drží .

Kristus se modlil ke svému Otci za své učedníky: „Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul.“ (Jan 17:12). Učedníci nedokázali sami naplňovat Pánovu vůli, udržovala je mocná síla zvenčí. Nedokázali by projít bez Kristovi podpůrné moci ani jediný den.

Zde je nádherná modlitba za nás za všechny: „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil před zlým.“ (Jan 17:15).

Řecké slovo chránit má mnoho významů. Ve verši 1.Petr 1:5 naznačuje:

• Založení vojenských základen.
• Střežit, obklíčit a chránit posádku.
• Založení pevnosti s plnou armádní linií – v plné armádní výzbroji.
• Rozeznat nepřítele v předstihu a chránit před nebezpečím.

Pán není jen silnou pevností, ale v každém z nás má svou vojenskou základnu, vybavenou plně ozbrojenou armádou. Tyto mocné vojenské základny s armádami vojáků a koňských spřežení jsou nejen připraveny k boji, ale mají i výborného strážce, který pozná nepřítele na míle daleko.

Ježíš se modlil, „Ochraň je od zlého....“. Řecké slovo ochránit zde znamená:

• Vysvobození od účinku nebo vlivu všeho zlého, špatného, ohavného, zhoubného, nemravného, záludného a zkaženého.
• Vysvobození nejen od ďábla samotného, ale i všeho prohnilého a zkaženého.

Když si to dáme všechno dohromady, tak to zní až neuvěřitelně krásně. Jsme Boží vojenské základny, chráněné plně vybavenou duchovní armádou, která zahrnuje nespočet koní, spřežení a vojáků v plné polní, a plně informované o každém kroku a plánu nepřítele — jsme plně chráněni před ďáblem i ostatními zlými mocnostmi tohoto vesmíru. Teď už možná lépe porozumíme verši, který říká: „Ten, který je ve vás, je totiž větší než ten, který je ve světě.“ (1 Jan 4:4).

úterý 10. května 2011

DRŽEN PÁNEM ZÁSTUPŮ

Svatí muži Starého zákona znali Boha způsobem, jakým svatí Nového zákona o něm vědí jen velmi málo. Znali ho jako Pána zástupů! Více než 200krát ve Starém zákoně – od Samuela do Malachiáše – je Bůh takto nazýván. Čteme, že David se stával větším a větším, neboť Pán zástupů byl s ním. Toto majestátní pojmenování se opakovaně objevuje v Žalmech:

  • Pán zástupů je s námi; Bůh Jákobův je naše útočiště (46:7)
  • Ó Pane, Bože zástupů, kdo je silný jako Ty? Za všech okolností věrný jako Ty? (89:8)
  • Pane zástupů, slyš mou modlitbu (84:8)
  • Pán zástupů, on je král slávy (24:10)

Hebrejské slovo pro „zástupů“ je tsbaah. To znamená „armáda hotová a přichystaná k bitvě.“ Vojáci, koně a válečné vozy připravené jít do války v určený čas; armáda schromážděná, čekající na pokyny.

Jednu dobu, Asyrská armáda vykročila proti králi Ezechiášovi. Tento král byl pevný a klidný, když byl obklopen zuřivou armádou a řekl Božímu lidu, „Buďte silní a stateční! Nebojte se ani se nelekejte asyrského krále ani té spousty, která táhne s ním. S námi je někdo větší nežli s ním! S ním je jenom lidská síla, ale s námi je Hospodin, náš Bůh, připravený nám pomáhat a vést náš boj.“ (2. Letopisů 32,7-8).

Svatí Starého zákona spočinuli ve své představě všemohoucího Boha, jehož všemocná, neviditelná armáda se schromáždila k jejich ochraně. David se vychloubal, „Božích vozů jsou myriády, jsou jich tisíce a tisíce – Pán je mezi nimi...“ (Žalm 68:18). Podle žalmisty, jsou zajištěny pro nás: „ Pán je tvůj ochránce“ (121:5)

Nechráníme sami sebe od zlého vlastní mocí; nebojujeme se satanem vlastní silou. Pán zástupů to musí udělat. Slyš, co říká Bible: „Sehnul se z výši, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl.“ (Žalm 18,17-18)

V listu Judově je nám zaslíbeno, „Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a dovést vás do své slávy neposkvrněné a šťastné ..“ (Juda 24.verš)

pondělí 9. května 2011

HOSPODIN JE TVŮJ OCHRÁNCE

Nejlepší ilustraci toho, co znamená být chráněn Boží mocí, nalezneme v napínavém starozákonním příběhu z 2. Královské 6.

Ben-hadad, král Sýrie vyhlásil vojnu proti Izraeli a táhl proti němu s obrovským vojskem. Jak jeho jednotky postupovaly, často v tajnosti probíral plán dalšího dne se svými rádci. Jenomže prorok Elíša neustále posílal vzkazy izraelskému králi s detailním popisem každého pohybu nepřítele. Ve skutečnosti, Elíšova varování několikrát pomohla Izraeli uniknout porážce.

Ben-hadad zuřil a svolal své služebníky. „Povězte mi, kdo odkrývá naše plány izraelskému králi! Kdo je zrádce?“ Služebníci mu řekli: „Nikdo, pane můj, králi. To Elíša, ten prorok v Izraeli, prozradí izraelskému králi i to, co říkáš v ložnici.“ (2. Královská 6:12)

Ben-hadad okamžitě poslal zástup koní, vozů a vojáků, aby zajali Elíšu. „Jeďte do Dotanu a přiveďte mi ho,“ rozkázal. Jeli tam přes noc a obklíčili město se záměrem zajmout starého proroka při úsvitu, jenomže Elíšův sluha se vzbudil brzy. Když viděl „kolem celého města vojsko, koně a vozy“ (v. 15), zděšeně utíkal za Elíšou a volal: „Ach můj pane, jsme obklíčeni, co si počneme?“

Elíša odpověděl se sebejistým úsměvem: „Neboj se. S námi jich je víc než s nimi. Pak se Elíša modlil: „Hospodine, otevři mu oči, ať vidí.“ Hospodin mládenci otevřel oči a hle – uviděl kolem Elíši horu ohnivých koní a vozů!“ (2. Královská 6:16-17)

Podobně žalmistovi, Elíša mohl stát uprostřed krize a říct s absolutní jistotou:

• „Z tisícihlavých šiků nemám strach, i když mě svírají ze všech stran.“ (Žalmy 3:6)
• „I když se proti mně vojsko utáboří, mé srdce se toho neleká; i kdyby proti mně vypukla válka, i tehdy se budu spoléhat.“ (Žalmy 27:3)
• „Bůh mě vykoupí z tohoto boje, pokoj mé duši dopřeje, i když jich tolik je proti mně!“ (Žalmy 55:18)

Má modlitba zní jako ta Elíšova: „Pane, otevři naše oči, ať vidíme kolem sebe horu, plnou koní a ohnivých vozů Hospodina zástupů!“

pátek 6. května 2011

UPOKOJTE SE A VĚZTE

Po slovu, které nám říká, že je to Bůh, kdo zastavuje války, se dodává: „Upokojte se a vězte, že já jsem Bůh…“ (Žalm 46:11).

Hebrejské slovo pro „upokojit se“ je raphah a znamená zastavit; opustit; zeslabit, oslabit. Kořen tohoto slova je rapha, což znamená spravit a důkladně ucelit rukou lékaře.

Jak se Boží Slovo zcela shoduje! On zastavuje boje a dokud nedokoná své dílo, máme zastavit své samospravedlivé snahy, svěřit všechno do jeho rukou, vyznat své slabosti a oslabení a svěřit svou budoucnost i obnovu do rukou Krista, našeho Velkého Lékaře.

Milovaný věřící, trhá tě tvůj vnitřní boj na kusy? Můžeš být satanem bičovaný, ale nemůže tě zranit či zničit. Nejpravděpodobněji jsi svlékán při přípravě na hlubší zjevení kříže, abys mohl být připraven na větší službu pro Boha.

Jsi jako Petr, který byl zbaven všeho před příchodem Letnic. Věz, že tento velký Boží muž bloumal bez cíle po Judských kopcích – u úpatí skály. Petr šel jednou po vodě a pomohl zázračně nasytit zástupy. Zakusil skutečnou Boží slávu a byl požehnaným, významným, potřebným, Kristem milovaným služebníkem. Avšak žalostně zhřešil, opustil Pána tak jako další a poté plakal a rmoutil se, když si myslel, že ztratil svou spásu a službu.

„Co je u mě špatného?“, se ptal sám sebe znovu a znovu. „Proč jsem neměl žádnou moc ani sílu, když jsem byl pokoušen? Ani žádnou morálku – žádnou vůli odolat nepříteli? Proč jsem musel selhat? Jak mohl Boží muž udělat svému Pánu tak strašnou věc? Jak jsem mohl kázat jiným, když sám nemám v kritické situaci žádnou moc?“

Bůh Petrovo selhání nezavinil, ale z tohoto selhání vyšlo velké dobro. Byla to část svlékání Božího muže pro zjevení toho, co je hluboko zakořeněno v srdci člověka. Pouze selhání mohlo odhalit pýchu a soběstačnost. Selhání Petra zlomilo a zjevilo mu jeho potřebu absolutní závislosti na Pánu ve všem včetně jeho neposkvrněnosti a spravedlivosti.

Ve stínu kříže je, že vydržíme naše největší pokušení a selhání a potom postoupíme ke vzkříšení!

čtvrtek 5. května 2011

BOŽÍM ZÁMĚREM JE, ABYCHOM MĚLI POKOJ A ODPOČINUTÍ

Božím konečným záměrem je, aby všechny jeho děti měli hojný život. Nikdy nechce, abychom se ve svém životě soustředili na své hříchy a na svá selhání. Je dobrou zprávou, že sloužíme Bohu, který absolutně miluje – Bohu, který je plný slitování a který touží po tom, aby své milované přivedl na místo, jež ční vysoko nad veškerý nepokoj. Ale nemůžeme zaujmout toto místo a posadit se s Kristem v nebesích, dokud s ním plně nezemřeme a nebudeme vzkříšeni.

Není žádný vstup do života v nebi bez zakušení smrti na kříži. Duch svatý v nás působí poznání, že nemůžeme nikdy opravdově žít, dokud opravdu nezemřeme. Zdá se, že víme, že máme schůzku se smrtí, která je určená vztahem ke Kristovu kříži.

Dobře se podívejme, kde jsme se všemi svými strachy, prázdnotou, opuštěností, selháními a kompromisy se hříchem. Uvědomte si, jak málo z Pánova zaslíbeného pokoje skutečně vlastníme. Málo se blížíme své znalosti o tom, jaký by měl vítězně žijící křesťan být. A přesto víme, že Boží slovo jasně hovoří o vítězství, pokoji a svobodě od nadvlády hříchu. Vidíme některé, kdo jsou přivedeni do toho krásného života, kdy mají jistotu, a rádi bychom se zeptali: Jak jsi došel k takovému vítězství? A potom bychom se divili, jak můžeme postoupit.

Duch svatý nás musí přivést ke kříži a přimět nás, abychom čelili realitě umírání světu a hříchu. Tehdy začínáme hledat Pána přičinlivě s touhou být pod jeho vedením ve všech věcech a začneme být neodolatelně taženi Duchem. Budeme přivedeni až ke konci svých sil, nazí, slabí a bez spoléhání na svá těla.

Jsem přesvědčen, že Duch svatý přivádí svou církev zpět ke slavným pravdám o ztotožnění se s Kristovou smrtí, vzkříšením a životem v nebi.

Smrt může být velmi děsivá, zvlášť pokud na její druhé straně nevidíme slávu. Ale on nás ujišťuje o své ustavičné lásce navzdory našemu selhání a dává nám pokoj a radost a naději prostřednictvím svého vzkříšení.

středa 4. května 2011

POKRAČOVÁNÍ VIZE

Tmavé mraky, liják a skrz stan foukal studený vítr, skrz ten stan, kde mého otce dávali do země. Ale ti, kdo se shromáždili u jeho hrobu po skvostném pohřbu, nalezli útěchu a dokonce i radost, neboť věděli, že David Wilkerson běžel svůj běh a dokončil jej a zanechal po sobě miliony životů, které hluboce ovlivnil a proměnil. Naše rodina, blízcí přátelé a spolupracovníci v duchovní službě zpívali: „Brzy, brzičko uvidíme Krále! Tam více neumřem, uvidíme Krále!“ Protože jsme věděli, že žihadlo smrti ztratilo svou moc, radovali jsme se.

Dnes, když je pohřeb už za námi, práce pro Ježíše, která byla zahájena skrze duchovní službu otce, neustále postupuje dál v plné moci. Tatínek rád říkával: „To nejlepší teprve přijde.“ Jsem přesvědčen, že měl pravdu. Sycení hladovějících dětí, služba těm nejchudším z chudých, zachraňování sirotků bez domova, kázání evangelia těm nejméně dosažitelným se nezmenšilo.

Dokonce tento týden založíme nová pracoviště pro organizaci Please Pass the Bread. Tento týden stavíme domy pro bezdomovce díky misijnímu týmu World Challenge z Haiti. Tento týden jsou zakládány nové sbory mezi špatně dosažitelnými lidmi v severní Indii. V nadcházejících týdnech, měsících, a dá-li Pán, letech, budeme pokračovat v sycení hladovějících srdcí pomocí Denních zamyšlení Davida Wilkersona a buletinu World Challenge Pulpit Series.

Chtěl bych vás ujistit, že vize a služba mého otce a World Challenge budou pokračovat. Máme stále stejný Ředitelský výbor, stejné zaměření a stejné vedení Duchem svatým pro práci, kterou Bůh vložil do našich rukou. Já sloužím aktivně jako předseda World Challenge od minulého roku a nyní budu do této služby oficiálně jmenován. Neuděláme žádné velké změny, ale budeme pokračovat v tom samém duchu a v té samé vizi, jakou započal můj otec.

I když můj otec odešel k Pánu, dílo bude pokračovat. Potřeby jsou stále velké a vaší pokračující podpory si vážíme, neboť díky ní můžeme oslovovat chudé a potřebné.

pondělí 2. května 2011

MUŽ BEZMEZNÉ VÍRY

Milující manžel a otec, shovívavý dědeček. Přítel vyděděnců a zraněných. Neohrožený svědek Kristovy spasitelné moci. Zanícený hlas Boha ke své církvi. Laskavý pomocník vdov, sirotků a chudých. A duchovní otec několika generací – od strádajících k mocným, od dospělých k náctiletým, od milovaných k zavrženým.

Tyto znaky jsou pouhým počátkem definice života Davida Wilkersona. Přes šest desetiletí věrně sloužil Pánu v duchovní službě, zakládal a vedl komunity, které se rozrůstají po celém světě. Za tím vším je pevná víra v Boží lásku ke každé lidské bytosti a v Jeho neústupnou touhu dotýkat se lidí.

„Bratr Dave,“ jak se rád nechával oslovovat, byl znám mezi doslovnými miliony lidí pro svou bezmeznou víru. Věřil, že Bůh může změnit životy členů gangů a proměnit ty nejzoufalejší oběti drog – a Pán to skutečně učinil. Věřil, že v centru Times Square v New York City může zahájit činnost dynamická církev. Věřil, že může být tím, kdo dokáže opravdově milovat svou ženu a své děti. A skutečně podle toho jednal.

David Ray Wilkerson se narodil 19.května 1931 v Hammondu v Indianě do rodu zanícených letničních kazatelů. Poté, co byl ordinován do Božích Shromáždění, se oženil se svou životní láskou – Gwendolynou Carosso, která s ním 57 let sloužila v jeho duchovní službě.

Od samého začátku používal Bratr Dave ve službě kreativního a netradičního ducha. Na počátku svého pastýřského úřadu projel autem uličkou v kostele, aby předvedl humorné znázornění. A přece kázal v trápení a bolesti s vírou, že Bůh jedná skrze jeho slabosti. Věděl, že Bůh uvedl moudré tohoto světa ve zmatek, aby zjevil Sebe – a tato pravda byla stále znovu dokazována prostřednictvím služeb, které Bratr Dave zřídil.

Roku 1958 vycestoval ze svého malého sboru v Phillisburgu v Pennsylvanii, aby oslovil členy gangu na soudním procesu v New York City. „Nikdy předtím v New Yorku nebyl a jistě se nikdy dříve nesetkal se členem gangu či s drogově závislým“, tvrdí jeho bratr Don Wilkerson. „Prostě tam přijel se svou jednoduchostí či naivitou, jakkoli to nazvete, a změnil lidské životy.“

Jak napsal reportér New York Times, přítel Bratra Dave, McCandlish Phillips: „Jeho metoda byla naprostým příkladem jednoduchosti, přímočarosti a úplné bezelstnosti – prostě vyšel do ulic a smísil se s dětmi a domlouval jim tváří v tvář, přičemž často citoval Bibli – a zabralo to.“

Kromě tohoto smělého hnutí byla založena služba Teen Challenge, což je na Krista soustředěný rehabilitační program pro alkoholiky a drogově závislé. Tato služba se stala velmi dobře známou díky knize Dýka a kříž, která byla přeložena do 30 jazyků a prodalo se přes 50 milionů výtisků. Tato služba se rozšířila do více než 1 000 středisek v USA a 80 dalších zemí.

Pán potom povzbudil Bratra Dave, aby založil Youth Crusades (Mladé křižáky), evangelizační službu mladým lidem. To ovlivnilo celou generaci k tomu, že jejich životy měly pro Boha velký význam. Bratr Dave též plodně psal, jeho knihy pohnuly generacemi čtenářů, aby odevzdali své životy Kristu. Tisíce knih, které vydal, byly plné mocného vhledu, srozumitelné a přesvědčivé. Sám žil jako příklad Kristova služebníka, o němž psal, a neustále hovořil o své slabosti a Kristově věrnosti k němu.

Stejně jako jeho jmenovec, král David, sloužil Bratr Dave za svého života Bohu. Kázal s důsledným zaujetím a s neúnavnou laskavostí. Nebyl pro fanfáry, provolávání slávy či obřad. Odmítl pozvání na setkání se světovými vůdci a dával všechno, co vlastnil, aby pomohl chudým sirotkům a vdovám v nouzi.

Jeho poslední misie na zemi měla vystupovat ve prospěch těch nejchudších z chudých – poskytovat jim úlevu a pomáhat hladovějícím dětem a vdovám a sirotkům v USA a v rozvojových zemích. Organizace Please Pass the Bread, kterou za tímto účelem založil, slouží denně tisícům dětí prostřednictvím 56 komunit v 8 zemích.

Dobře běžel svůj běh a když skončil, jeho Pán ho povolal domů. David Wilkerson ovlivnil doslovné miliony životů a Bohem inspirované dílo, které zahájil, ho přežilo. Vliv jeho života je nezměrný – nejen co se týče jeho kázání, psaní a zakládání služeb, jež mění svět, ale též jeho lásky, obětavosti, soucitu a schopnosti pohnout naší vírou, abychom konali větší skutky. Všem, kdo znali a milovali jeho otce, posílá Davidův syn Gary toto slovo: „Vím, že pokud by byl můj otec schopen vás dnes svými slovy povzbudit, vybídl by vás, abyste dali Ježíši všechno, co máte, abyste hluboce milovali Boha a abyste se rozdali pro druhé.“

Poslední spis Bratra Dave s názvem „Když všechny prostředky selhávají“ hovoří ke všem, jejichž životů se dotkl: „Milovaní, Bůh nikdy neselhal ve své dobrotě a lásce. Když všechny prostředky selhávají, Jeho láska převažuje. Držte se své víry. Stůjte pevně v jeho Slovu. Na světě neexistuje žádná jiná naděje.“

Smrt Davida Wilkersona je pro mnohé hlubokou osobní ztrátou. A přece se radujeme, protože víme, že svůj život prožil v té největší plnosti, v poslušnosti Bohu a lásce k Ježíši.

Přežili ho: jeho manželka Gwen Wilkerson; dcera Debi Jonker, její manžel Roger, synové Brent a Matthew a Matthewova žena Christina; dcera Bonnie Hayslip, její manžel Roger, synové David a Brandon a Brandonova žena Christina; syn Gary Wilkerson, jeho žena Kelly a děti Ashley, Elliot, Evan a Annie; syn Greg Wilkerson, jeho žena Teresa a jejich děti Alyssa a Ryan; bratři Don Wilkerson a Jerry Wilkerson a sestra Ruth Harris. Jeho vnuci nesli jeho rakev.