pátek 29. července 2011

HLADOVĚJÍCÍ PO SVATOSTI by Gary Wilkerson

Byl jeden mladý skotský pastor Robert Murray McCheyne, který zemřel ve svých 29 letech. Před svým skonem přinesl do své církve obrovské probuzení. Tento týden jsem četl od tohoto Božího muže citát, kde stojí: „Největší potřebou mého lidu je moje svatost.“

Máme nadbytek výřečných kazatelů, více než hojnost charismatických osobností, více než dostatečné množství vůdců, kteří přitahují pozornost. To, co požadujeme, jsou svatí Boží muži. Lidé potřebují vidět více než jen duchovní schopnosti svých vůdců; potřebují vidět zbožné srdce.

Žádný pastor nemůže vést svůj sbor do hlubin Kristových dále, než kde je on sám.

Jaký je výsledek církve, která má ohromující program, vynikající vedení, zaplněná sedadla a umělecky ztvárněnou budovu, ale nemá žádnou vizi, aby v jejím středu byli svatí lidé? Co dobrého může vzejít od podmanivých řečníků, kteří mají zábavná vystoupení, když vedoucí není člověk toužící po uctívání ve zlomenosti a pokorném uznání toho, jak jsou vzdáleni – on a jeho sbor – od svatého a bázeň vzbuzujícího Boha?

Naše církve bývají často plné lehkomyslnosti a my o tom víme; neměníme to, protože vedoucí to tolerují místo toho, aby se nad tím rmoutili. Tato situace v církvi je pouhým odrazem pastorova srdce. Světlo plynoucí z jedné zlomené nádoby zastíní výtvory tisíců náboženských bavičů. Pavel řekl, že máme mnoho učitelů, ale málo otců. Dnes by možná řekl, že máme mnoho církevních znalců, ale málo svatých mužů.

R.M.McCheynova slova jsou dnes mnohem potřebnější než tehdy, když poprvé mluvil ke kompromitující, liberální a formální církvi ve Skotsku. A nejen jeho slova, ale především jeho příklad, moc jeho kázání a účinek jeho služby, což přidalo jeho slovům na důrazu. Jeho slovo obsahovalo moc a jeho život byl v čistotě.

Hladovíš po tom, abys byl svatý Boží muž či žena? Existuje pouze jeden způsob, jak toho dosáhnout. Odložit lidská úsilí ve snaze o svou vlastní spravedlnost a být plně oblečen do Kristova roucha a jednoduše si přisvojit dokonané dílo Ježíše na kříži.

Tato svatost je více než svéhlavé odmítání hříchu; je to naprostá odevzdanost Kristu, který uvolňuje obrovské a slavné zanícení pro svatost. Nechci strávit svůj život zápasem se svou starou přirozeností. Chci v sobě vidět Kristovu podobu, úplného nového člověka, kterého on tvoří.

čtvrtek 28. července 2011

VĚŘTE TOMU NEBO NE

„Cokoli není z víry, je hřích“ (Římanům 14:23).

Věřte tomu nebo ne,
Toť otázka.
Kráčel Ježíš po vodě?
Léčil malomocné?
Křísil mrtvé?
Uzdravil slepé, aby viděli?
Poslouchaly ho vítr a vlny?
Vymýtal démony?
Léčil náměsíčné?
A proměnil vodu ve víno?
Aby tomu všemu člověk uvěřil,
Musí věřit na zázraky!
Člověk nemůže vůbec věřit v Krista,
Když nevěří na zázraky –
Jeho vzkříšení
A nanebevstoupení.
On je buď mrtvý anebo živý,
A pokud žije –
Je to zázrak!
A vše, co On učinil, bylo zázračné.
Věřte tomu všemu.
To je víra!

středa 27. července 2011

MÁŠ UTĚŠITELE

Učím se o Duchu svatém něco velmi podivuhodného. Má jedinečnou vlastnost: Nerad mluví o sobě. Nečiní ze sebe hlavní předmět naší pozornosti.

Pokouším se pozorně studovat Ducha svatého, podrobně o něm prostudovat celé svazky napsané uznávanými autory. Některé z těchto knih jdou do velké hloubky a často je obtížné jim rozumět – jsou to knihy o jeho přirozenosti a povaze. Všechny jsou velmi zajímavé – avšak ne vždy poučné. Ve skutečnosti nemohou být poučné, protože můžete chápat pouze to, co sám Duch zjevuje, a on nemluví o sobě!

Pokouším se dopodrobna prostudovat význam jmen Ducha svatého – Utěšitel, Obhájce, Přímluvce – a z toho usuzovat, kým je. Ale nakonec jsem zjistil, že my křesťané nemusíme porozumět osobě Ducha svatého – protože on nám nechce sdělit skryté věci o sobě. Vše, co potřebujeme znát, je, že on je jedním z božství: věčný, Duch Kristův, seslaný na zem, aby přebýval v nás, kteří věříme. A jeho oči se vždy upírají na Krista!

Duch svatý nechce, abychom o něm toho věděli tolik, kolik víme o jeho misii, která nás má vést k Ježíši a udržovat nás v čistotě a svatosti. Vždy pracuje na tom, aby nám ozřejmil Krista a je jeho potěšením, když zkoumáme, proč přichází.

Ježíš řekl: „Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, to bude mluvit; bude vám oznamovat i věci, které mají přijít. On mě oslaví, neboť vezme z mého a bude to oznamovat vám“ (Jan 16:13-14).

úterý 26. července 2011

POSILUJÍCÍ CHLÉB

Kdysi jsem strávil celý týden vzlykáním a lkaním před Pánem, prosil jsem Ho o poselství útěchy a naděje pro všechny zraněné věřící, kteří píší do našeho sboru. Když jsem v New Yorku pracoval s alkoholiky, narkomany a bezdomovci, modlil jsem se: „Pane, všude kam se podívám vidím bolest, úzkost, smutek a problémy. Jaké poselství bych mohl dát k těm, kteří je zoufale potřebují? Jaké máš pro ně slovo? Určitě ti na těchto vzácných lidech záleží. A dozajista toužíš po tom, abys jim dal své slovo, které je osvobodí.“

Bůh mě ujistil, že zaopatřil způsob, jak posílit každé své dítě tak, aby odolalo nepříteli! Tato síla přichází přijímáním Božího chleba, seslaného z nebe. Naše duchovní zdraví závisí na tom, že tento Boží chléb pozřeme.

Poslouchej pečlivě Ježíšova slova: „Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.“ (Jan 6:57). Ježíš byl v tak úzkém spojení s Otcem, že se zavázal konat pouze Otcovu vůli – Otcova slova se tak stala Jeho opravdovým pokrmem a nápojem! Ježíš byl denně posilněn tím, co slyšel a viděl od Otce a tím, co si Otec přál. Byl to výsledek toho, že s Ním trávil tolik času.

Jednou řekl svým učedníkům: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.… Můj pokrm je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo.“ (Jan 4:32,34). Ježíš je také vyučoval: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka.“ (Jan 6:27). Nesmíme minout toto tajemství síly – stejně jako žil Ježíš z Otce, tak i my musíme přijmout nasycení od Krista pro svůj život.

Když se děti Izraele ubírali pouští, udržovala je při životě mana, která jim byla seslána každý den. Na tomto příkladunám Bůh ukazuje, že to, co jsme přijali z Krista včera, neuspokojí naše potřeby i na dnešek. Musíme si přiznat, že budeme duchovně hladovět, slábnout a stávat se bezmocnými, pokud nepřijmeme denní přísun čerstvéhochleba z nebes. K Pánovu stolu je potřeba přicházet často.

pondělí 25. července 2011

KDE JE VÍTĚZSTVÍ?

Většina z nás ví, že hřích je kořenem všech našich problémů – náš strach, vina, zloba, deprese. Víme, že nás to okrádá o duchovní odvahu a vitalitu, ale co nevíme je, jak přemoci „hřích, který se na nás tak snadno přichytí“ (viz Židům 12:1) pozn.: v aj „sužuje,trápí“.

Víme, že vítězství nad našimi všemi nepřáteli přichází skrze Ježíše Krista našeho Pána. Ale jak dostat moc z jeho vinné révy do naší drobné větévky? Jak to funguje? Miluji Ježíše, vždycky jsem miloval a vím, že má veškerou moc. Také vím, že mi zaslibuje vítězství, ale co to právě znamená a jak to vítězství přichází?

Právě začínám trochu víc rozumět tajemství zbožnosti. Bůh po mě žádá, abych udělal tyto tři následující věci v hledání svého úplného vítězství nad hříchem, který mě sužuje

  1. Musím se učit hladovět po svatosti a nenávidět svůj hřích. Hřích mě pošpiňuje a Bůh se nemůže na hřích podívat; nemůže ho tolerovat. Bázeň před Bohem je základem vší svobody. Neočekávej, že budeš ospravedlněn nebo ti budou dána speciální privilegia. Můj hřích musí být vyznán a opuštěn.
  2. Musím být přesvědčený, že Bůh mě miluje navzdory mému hříchu! Bůh můj hřích nenávidí dokonalou nenávistí, zatímco mě zároveň miluje s nekonečným soucitem. Jeho láska nikdy neuzavře kompromisy s hříchem, ale On lpí na svých hřešících dětech s jediným cílemzískat je zpět.
  3. Musím přijmout milující pomoc svého Otce odolat a překonat hřích. Hřích je jako chobotni-ce s mnoha chapadly, která se snaží rozdrtit můj život. Jen zřídka ztrácejí všechna chapadla nadvládu nade mnou naráz. Je to jedno chapadlo naráz, jedno malé vítězství. Bůh ke mně vysílá svého sv. Ducha s jasným nasměrováním, jak bojovat, kdy běžet, kde zaútočit příště. Bitva proti knížectvím a mocnostem je jeho – nikoli moje. Já jsem pouhý voják, který bojuje v jeho válce. Bůh chce, abych mu absolutně věřil. Moje role v jeho válce je věřit, že Bůh mě z bitvy vyvede vítěžně!

pátek 22. července 2011

VNÉST KRISTA DO SVÉ KRIZOVÉ SITUACE

Ve 3. kapitole Daniela, král Nabukadnezar dal postavit obrovskou, přibližně 27-metrovou zlatou sochu a svolal všechny velitele ze svého rozsáhlého impéria na slavnost zasvěcení. Poté, co dorazili, král jim rozkázal klanět se soše a uctívat ji pod hrozbou smrti, v případě neuposlechnutí.

Přátelé Daniela – Šadrach, Mešach a Abednego –, se odmítli poklonit. Tito mužové byli spolu s Danielem odvlečeni z Jeruzaléma. V té době to nebylo nic neobvyklého, potrestat narušitele králových rozkazů vržením do ohnivé pece (viz. Jeremiáš 29:22).

Když stráže předvedli Hebrejce před krále, zařval na ně: „Takže vy jste odmítli se poklonit soše? Dám vám ještě jednu šanci. Pokud se nepokloníte, budete hozeni do rozpálené ohnivé pece!“ (viz. Daniel 3:14-15)

Hebrejce nakonec hodili do pece. Nicméně, král byl zmatený. Nedošlo k žádnému sežehnutí těl a nebylo cítit zápach hořícího masa. Podíval se do ohně a žasl nad tím, co viděl!

Hebrejci se volně procházeli po žeravém uhlí. Oheň spálil pouze puta, kterými byli svázaní a teď chválili Boha s pozdviženýma rukama. Nabukadnezar se zeptal jednoho ze svých úředníků: „Kolik mužů jsme vrhli do pece?“

„Tři, ó Králi,“ zněla odpověď.

„Ale já vidím čtyři a nikdy z nich nehoří. Vůbec nic jim není! A jeden z nich vypadá jako boží syn!“ (viz. Daniel 3:24-25)

Ježíš vstoupil do krizové situace těchto tří mužů pouze z jednoho důvodu – bylo to kvůli nim samotným! Přišel je potěšit a zachránit, neboť je miloval. Pán slávy se jim oddal v hodině jejich krize – protože oni byli naprosto oddaní jemu!

čtvrtek 21. července 2011

NÁŠ SPOLEHLIVÝ PORADCE

Nedávám rady ve finanční oblasti, ale jsem v kontaktu s jedinečným a spolehlivým poradcem na tomto světě! Můj důvěryhodný poradce má odpověď na jakoukoliv otázku, týkající se jakékoliv záležitosti. S naším sborem je od samotného začátku. Když jsme přestěhovali naše kanceláře zpět do New Yorku, přestěhoval se s námi. A řídil každou realitní transakci, kterou jsme zde učinili. Pomohl nám koupit i historické divadlo Marka Hellingera na Broadwayi, kde se konají bohoslužby našeho sboru Times Square Church.

Dokonce není jen naším finančním a realitním poradcem, ale je i naším právníkem, rodinným konzultantem, rádcem a průvodcem. On nás vede doslova ve všem, co děláme a čemu čelíme. Naposledy když jsem s ním mluvil (což bylo dnes ráno), mě ujistil, že nás bude i nadále spolehlivě vést během nadcházejícího těžkého období. Řekl mi, že se není čeho bát.

Nejlepší na tom všem je, že mému poradci nevadí, pokud mu volám každý den a v jakoukoliv dobu během dne či noci. On mě povzbuzuje: „Nemusíš se ničeho bát. Tímto jsem prošel už mnohokrát.“ Je úžasné se znovu a znovu v Písmu dočítat, jak je náš Bůh v jakékoliv krizi, úzce spjat se svým lidem.

Pán byl s žalmistou Davidem v jeho těžkých obdobích. Když se David se svou armádou vrátil do Ciklagu, zjistil, že jeho město bylo dobyto bandou lupičů a lehlo popelem (viz 1. Samuelova 30). Davidův dům byl zničen a jeho rodina zajata a odvlečena, nic mu nezbylo. Všechno, pro co žil a pracoval - dobytek, vybavení i všechen majetek, bylo pryč. David v té chvíli neměl nikoho, na koho by se obrátil. Dokonce i jeho vlastní vojáci byli připraveni jej ukamenovat, protože jej obviňovali z toho, že je vedl do bitvy a nechal všechny jejich milované opuštěné a bez ochrany.

Písmo říká, že se David obrátil ke svému poradci (i mému): „David se ptal Hospodina: „Mám tu hordu pronásledovat? Dostihnu je?“ „Pronásleduj,“ zněla odpověď. „Jistě je dostihneš a zajatce vysvobodíš.“ (1. Samuel 30:8). David uposlechl rady svého poradce a všechny vysvobodil!

středa 20. července 2011

ŘEKA ŽIVOTA

Proroku Ezechielovi se dostalo neuvěřitelné vize. Písmo říká, že Boží ruka přenesla Ezechiele na vysokou horu, kde se mu zjevil muž „napohled jako z bronzu“ (Ezechiel 40:3).

Pochopitelně ten muž nebyl nikdo jiný než sám Kristus. Uvedl Ezechiele ke dveřím Božího domu, kde dal prorokovi úžasnou vizi. Byla to vize o budoucnosti Božího lidu a zjevovala, jaké bude tělo Kristovo, až se přiblíží konec věků. „Poté mě přivedl zpět ke vchodu do chrámu. A hle – zpod chrámového prahu směrem na východ proudila voda....”(Ezechiel 47:1).

Podobenství o vodě v Bibli téměř vždy představuje Božího Ducha. Tato vize zcela jasně zjevuje mocné vylití Ducha svatého v posledních dnech. Vize byla tak mocná a ohromující, že ji Ezechiel nemohl pochopit. Nedokázal ani vysvětlit její význam, vše, co dokázal udělat, bylo zapsat ji. Vlastně dříve než vize skončila, Pán ji přerušil a zeptal se Ezechiele: „Vidíš to, synu člověčí?“ Bůh se v podstatě ptal: „Chápeš důležitost a velikost toho, co vidíš? Víš, o čem mluví tyto vystupující vody? Vím, že je toto zjevení pro tebe ohromující. Ale nechci, abys minul jeho pravý význam. Vody ukazují, jak vše skončí.“

Prorok Izaiáš zahlédl stejnou řeku, která se objevila v Ezechielově vizi. A Izaiáš viděl ještě mnohem víc. Podle něj bude mít Boží lid v posledních dnech velkou ochranu proti všem satanským útokům: „ … budou tam široké řeky a potoky, nepřistane tam ale loď s veslaři, nepoplují tam mocné koráby.“ (Izaiáš 33:21).

Izaiáš zde mluví o válečných lodích poháněných otroky. Poskytuje nám obraz nepřítele, ďábla, jak se pokouší zahájit útok na všechny, kteří plavou v řece. A je to obraz úplného zmatku.

Bůh v těchto pasážích dává jasně najevo, že jeho živé vody jsou za hranicemi dostupnosti pro satana. Jak svědčí žalmista: „Ať jsou zahanbeni, ať se stydí ti, kdo mě chtějí o život připravit!

Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit!...Hospodinův anděl ať je dohoní!... Hospodinův anděl ať je stíhá.“ (Žalm 35:4–6).

úterý 19. července 2011

POKRAČUJ V UCTÍVÁNÍ

Mojžíš měl podobnou povahu, jako mnozí z nás, takže byl pouze jeden způsob, jak mohl setrvat ve vítězství. Byl v neustálém společenství s Pánem: „Hospodin mluvíval s Mojžíšem tváří v tvář, jako mluví člověk se svým přítelem.“ (Exodus 33:11) Věřím, že tajemství svatosti je velmi jednoduché: Zůstaň blízko Ježíše! Neustále se dívej na jeho tvář, dokud nebudeš jako obraz, který vidíš.

Jeden večer mne na ulici zastavila hysterická žena a vyhrkla zoufalé přiznání: „Pane Wilkerson,“ říkala s pláčem,“ procházím nejtemnější hodinou svého života a nevím, jakým směrem se vydat. Můj muž mne opustil a je to moje vina! Zklamala jsem Boha a svou rodinu. Co si jenom počnu?“

Vnímal jsem, že jí mám říct: „Pozvedni své ruce přímo tady na tomto rohu a začni uctívat Pána. Řekni mu, že víš, že jsi selhala, ale přesto jej miluješ. Poté jdi domů a klekni si. Nežádej Boha o nic, pouze zvedni své ruce a své srdce a uctívej ho.“

Nechal jsem tu paní na ulici s rukama zvednutýma k nebi, se slzami tekoucími po tváři, chválíc Boha a již ochutnávajíc vítězství, které se vracelo do jejího života. „Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval.“ (Žalmy 22:3) Pán přebývá uprostřed svého lidu, který jej chválí a tam, kde je Pán, přichází vítězství.

Kristus říká: „Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.“ (Jan 6:37)

„Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11:28)

Neboj se selhání. I přesto pokračuj. Uctívej Boha, dokud přijde vítězství! Toto může znít jako přílišné zjednodušení, ale cesta přes selhání je vlastně jednoduchá.

pondělí 18. července 2011

MOC JEHO VZKŘÍŠENÍ

„Chci ho znát, znát moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení! Chci se s ním ztotožnit i v jeho smrti, abych, ať už jakkoli, dospěl ke vzkříšení z mrtvých.” (Filipským 3:10-11).

Možná vás následující sdělení překvapí: „Vzkříšení Ježíše Krista je jen o moci. A tím nemyslím jen Boží moc, která našeho Pána vzkřísila z mrtvých. Je zřejmé, že se jedná o naprosto zázračný druh moci, které se může se dostat jen od samotného Boha.

Kromě této nadpřirozené události poukazuje Kristovo vzkříšení ještě na další moc, která rovněž pochází jedině od Boha. Mluvím zde o moci, která nás nutí vést svatý život ….. osvobodit se od nadvlády hříchu ….. překonat každičký zlozvyk a chtíč, který je nám znám ….. být spravedlivý, což přijmeme od Boha samotného, a to vírou. Abychom docílili této moci, musíme poznat Krista v moci svého zmrtvýchvstání.

Apoštol Pavel poukazuje na tuto moc vzkříšení. Měl hlubokou vnitřní touhu poznat Krista, která pocházela z jeho vlastního hlubokého volání po svatosti. Apoštolu se dostalo zjevení o Ježíšově vzkříšení a týkalo se moci. Jak píše v Římanům 1:3-4: „Ježíš Kristus náš Pán…tělem pocházel z Davidova semene; Duchem svatým však byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých.“

Pavel ve vzkříšení poznal něco neuvěřitelného, což jej zaplavilo radostí, ale také mu to dalo odpověď na jeho celoživotní volání po svatosti. Stručně řečeno poznal, že Ježíš přišel na zem jako člověk, na kterém spočinula veškerá nebeská moc. Ježíš Kristus tuto nádhernou Boží moc projevoval zde na zemi tím, že uzdravoval nemocné, vysvobozoval ze svázanosti, křísil mrtvé a dával věčný život. Samotný Ježíš byl vzkříšen z mrtvých, což je doprovázeno Božím prohlášením: „…ale Duchem svatým byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých” (Římanům 1:4).

pátek 15. července 2011

LÁSKA SE PŘIPOJUJE K BOŽÍMU SLOVU

Když je naše láska napojena na Boží Slovo – když přijmeme jeho lásku a milujeme se navzájem bezpodmínečně – žijeme beze strachu. Budeme schopni žít tady a teď stejně jako žil Kristus, a budeme moci před ním stanout v soudný den se smělostí.

Když odejde veškerý strach, jsme v dokonalé lásce. Naslouchej slovům, která zpíval David: „Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti, síla a radost je tam, kde přebývá“ (1.Letopisů 16:27, B21). Kořen slova zde přeloženého jako radost znamená „skákat radostí“ a těšit se plnosti dokonalé lásky.

Právě teď se svět topí ve strachu. Lidé se třesou kvůli globálnímu oteplování, terorismu, nukleární válce, poklesu ekonomiky, AIDS, masovým vrahům, vzestupu Islámu, politickému chaosu, celosvětové závislosti na drogách, alkoholu a pornu. Ptám se vás: Jak můžeme učinit cokoli pro Krista, když jsme napadáni tím samým duchem strachu jako svět? Jakou naději můžeme nabídnout – vskutku, jaké evangelium kážeme – když nás nemění a nezbavuje nás strachu?

Bůh přináší v Nové Smlouvě své církvi ujištění o jeho lásce a o plném odpuštění hříchu…aby nás přivedl k poznání, že z nás má potěšení a že se z nás raduje, abychom mohli poznat jeho lásku k nám a žít po všechny své dny beze strachu. Zamysli se: „Hospodinovi zachránění se navrátí a na Sion přijdou s jásáním, s věčnou radostí na tvářích. Tehdy je přemůže radost a veselí; zármutek a úpění je opustí“ (Izajáš 35:10, B21). „Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se měl bát? Hospodin je síla mého života, z koho bych měl mít strach?…I když se proti mně vojsko utáboří, mé srdce se toho neleká“ (Žalm 27: 1, 3, B21).

Již dlouho dává Boží lid všechno do Boží ruky. Naléhám na tebe, přestaň se pokoušet přijít na svou vlastní cestu, kudy ven z problémů. Místo toho spočiň v moci Božího Slova. Ať ti Pán dá radost hned teď, ještě dnes. Tvé radostné srdce bude „šokovat a udivovat“ všechny ty, kdo žijí kolem tebe ve strachu: „Všem národům, mezi něž tě Hospodin rozptýlí, budeš za strašáka, pořekadlo a posměšek“ (Deuteronomy 28:37).

čtvrtek 14. července 2011

V BITVĚ NEJSI OSAMOCEN

Velké množství křesťanů, včetně pastorů, mi říká, že jsou neustále obtěžováni dřívějšími hříchy. Říkají: „Bratře Dave, kdybys jen věděl, co jsem udělal, jak jsem zhřešil, pochopil bys, proč jsem tak sklíčen. Můj hřích mi neustále leží v hlavě a cítím se vinen. Věřím, že Pán mi odpustil, že jeho krev je dostatečná, aby přikryla má přestoupení, avšak nemám pokoj, který z tohoto poznání vyplývá.“

Jiní mi říkají: „Věřím, že je mi odpuštěno, ale má mysl je neustále bombardována ďábelskými myšlenkami. Stává se mi to kdekoli, dokonce i v církvi, a proto se cítím tak nečistý. Je pro mne těžké uvěřit, že jsem v Božích očích čistý.“

Tito věřící zapomněli, že satan pokoušel i Ježíše příšernými a ošklivými myšlenkami, když byl na poušti. Dnes ďábel posílá do vašich životů malá znepokojení, aby vás přinutil si myslet, že jste bez naděje a že Bůh je na vás naštvaný. Tato znepokojení vnikají do vaší mysli a ničí vaši víru, že Kristova krev vás dokáže obmýt.

Milý svatý, neposlouchej tyto útoky na svou mysl. Zastav je voláním: „Duchu svatý, vím, že jsi při mně. Pomoz mi!“

Všichni, kdo berou kříž a bojují dobrý boj víry, jsou v neustálé bitvě. Všichni čelíme ďáblovým myšlenkám – myšlenkám, které přicházejí kvůli naší minulosti, nebo kvůli pocitu odmítnutí, nebo jednoduše proto, že žijeme ve zlé a smyslům lahodící době. A přece když použijeme na tyto kořeny pochybností Kristovu krev, zasáhne každou buňku naší bytosti, včetně mysli, a zcela nás očistí. A to přináší svobodu a opravdovou radost.

Ve svém zápase nejsi osamocen. On ti sesílá Ducha svatého, který ví, jak jednat s tímto nepřítelem a osvobozuje tě ode vší svázanosti. Má tichý, jemný hlas, který tě povede a provede tě všemi tvými bitvami.

Modli se se mnou: „Duchu svatý, chci růst v plnosti ovoce Ducha. Chci opustit veškeré pokrytectví a chci laskavost, trpělivost a lásku. Vím, že mne stále miluješ, navzdory tomu, že mi tyto věci chybí. A tak při mně stůj a pomáhej mi. Amen.“

středa 13. července 2011

DUCH SVATÝ JE TADY

V Times Square Church zpíváme písničku, která má tato slova:

Sešli jej, Pane, sešli na nás.

Pane, ať Duch Svatý přijde k nám.

Potřebujeme jej, sešli jej na nás.

Ve skutečnosti, Duch Svatý je již tady. Byl seslán z nebe o Letnicích a poté nikdy neodešel!

Ježíš zaslíbil: „Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás.“ (Jan 14:16-17)

Zamyslete se nad výrazem, jež tady Ježíš použil: „Vy ho však znáte.“ V poslední době se musím k tomuto neustále vracet, neboť jsem si uvědomil, že ve skutečnosti toho nevím tolik o Duchu Svatém.

V církvi se mluví hodně o Duchu Svatém. Mluvíme o naplnění Duchem, o životě a chození v Duchu, o darech Ducha a o přijetí potěšení Ducha.

Přesto, je možné znát všechna učení o Duchu Svatém a stejně ho neznat. Pokud bych se tě zeptal: „Přijal jsi Ducha Svatého?“, jak bys odpověděl?
Někteří by řekli: „Přijal jsem Ducha, když mne Ježíš zachránil. Byl to Duch Svatý, který mne přivedl do Božího království.“ Odpověď jiných by zněla: „Ano, přijal jsem Ducha, protože jsem mluvil jazyky, když přišel do mého života. Modlím se v Duchu a jazyky jsou důkazem, že jsem ho přijal.“

Jenomže, přijmout Ducha je více, nežli jednorázová zkušenost. Slovo „přijmout“ znamená „zmocnit se něčeho, co bylo dáno.“ Ve zkratce, přijetí je touha po narůstajícím poznání toho, kdo Duch je a o čem je jeho služba. Fakticky, Ducha Svatého nemůže přijmout ten, kdo mu zatím neodevzdal plnou moc nad svým chrámem.

Pavel se zeptal Galatských: „Jak jste přijali Ducha? Nepřijali jste ho vírou?“ Poté vyznává: „Tvrdili jste vírou, že to, co víte o Duchu, jste přijali skrze víru. Takže, pokračuje ve vás služba Ducha skrze víru? Jdete skrze víru hlouběji do vztahu s Duchem?“

úterý 12. července 2011

OTCOVA RADOST

Příběh Marnotratného syna je velmi povědomý, takže nebudu zabíhat do detailů. Co však chci řícit je, že to není primárně o ztraceném synu. Spíše je to o radosti Otcově.

Jistě, podobenství o Marnotratném synu je o návratu, ale není to jenom o synově konečném návratu domů. Je to také o tom, co syna přitahuje, že doma zůstává i nadále. Je to o milosti, odpuštění a obnově. Přečtěte si celý příběh znova a všimnete si, že příběh nekončí, když se syn vrací – a to je podstatné.

Co je to, co syna drží doma i nadále? Je to vědomí, že otec se z něho raduje! „Neboť tento můj syn byl mrtev a nyní znovu žije; byl ztracen a je nalezen. A začali se veselit. (Lukáš 15:24-25)

Otec Marnotratnému synovi nikdy nevynadal, nikdy ho nezavrhl a dokonce nikdy ani nemluvil o jeho odchodu z domu. Namísto toho uspořádal velkou oslavu a pozval rodinné přátele a sousedy.
Tento otec toužil, aby se jeho syn vrátil domů a nyní se to uskutečnilo.

Marnotratný syn nejprve protestoval, řekl svému otci, „Ne, ne, nejsem hoden.“ Otec to ale ignoroval, nechal mu přinést šaty, prsten a obuv. Nyní vše, co otec vlastnil, bylo najednou dostupné i synovi. A byla tam velká radost, s hudbou, tancem a hodováním.

Věřím, že to byla láska, co přivedlo tohoto mladého muže domů. Ale byla to otcova radost, co ho tam drželo i nadále! Víš, Marnotratný syn zůstával s otcem díky jednoduchému aktu, kdy vstával každý den a viděl, že jeho otec má radost, že ho má doma. Otec se radoval z toho, že je přítomný.

A navíc, všechno, co bylo v životě tohoto mladého muže sežráno „rakovinovým červem“, bylo obnoveno.

Znám mnoho bývalých závislých, kteří jsou jako Marnotratný syn. Mohou se zaměřovat jenom na to, co bylo před všemi těmi roky ztracenými kvůli jejich závislosti: manžel(ka), děti, služba. Oni cítí Pánovo poučení, a mohou cítit bolest, ale Ježíš jim říká v tomto podobenství, „Nic není ztraceno v mém království. Skrze toto budeš učiněn silnějším. Nyní jsi doma a moje milost tě obnoví do plnnosti.“

pondělí 11. července 2011

ŽÍT BEZE STRACHU

Bůh nám ukazuje, jak můžeme žít beze strachu: „V lásce není žádný strach. Láska, jež došla naplnění, zahání strach pryč….“ (1. Jan 4:18). Stručně řečeno, pokud žijeme ve strachu, nemůžeme poznat dokonalou lásku. Jan neříká: „Dokonalá láska ke Kristu vyhání strach ven.“ Nemluví o neochvějné lásce nebo vyzrálé lásce v křesťanovi, jak vysvětlují někteří překladatelé. Tam pro opravdové věřící dokonalá láska nezačíná.

Samozřejmě, že milujeme Boha, to je nade všechny pochybnosti. Ale zamyslete se nad tím, co Jan říká o dokonalé lásce na začátku kapitoly: „Jestliže milujeme jeden druhého, Bůh v nás přebývá a jeho láska je v nás dovedena k dokonalosti“ (4:12). Dokonalá láska je podle Jana - v první řadě bezpodmínečná láska k našim bratrům a sestrám v Kristu.

Křesťan může říkat, že miluje Boha, že činí Boží vůli a že věrně vykonává práci pro Boží království. Může se jednat o uctívače ve chválách nebo i učitele Božího slova. Ale jestliže si drží zášť nebo mluví proti někomu jinému – jestliže se uzavírá před někým v těle Kristově – chodí v temnotě a je na něm duch smrti. Celý jeho život, všechny dobré skutky, jsou u tohoto člověka v nepořádku. Přemýšlejte, co o něm říká Jan: „Kdo říká, že je ve světle, a nenávidí svého bratra, je až dosud v temnotě“ (1. Jan 2:9).

Máš-li zájem o život beze strachu – Jan říká, že existuje způsob, jak ho získat. Opravdu existuje dokonalá láska, která vyhání všechen strach ven. A zde je první krok, který musíme my všichni udělat: „Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, máme i my milovat jedni druhé“ (1. Jan 4:11). První krok je vypořádat se s našimi vztahy v těle Kristově.

Podle Jana máme milovat druhé, tak jako Kristus miloval nás, abychom zakusili dokonalou lásku. Ale co je myšleno láskou k druhým? Je to víc než odpuštění, mnohem víc. Je to odpustit všechny hříchy a provinění, kterých se druzí vůči nám dopustili a nabídnout opětovné přátelství. Znamená to velmi si jich vážit, tak jako ostatních členů těla Kristova. Když dovolíme, aby v nás přebývala Boží láska a napravovala nás, strach bude zahnán pryč.

pátek 8. července 2011

ŽÍT A MILOVAT TAK JAKO JEŽÍŠ

„A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. Takto láska mezi námi došla naplnění, takže smíme mít smělou důvěru v soudný den – vždyť jsme na tomto světě takoví, jako je on.“ (1. Jan 4:16–17).

Podívej se na poslední část této pasáže. Jan nám říká, že teď žijeme tak, jako žil náš Pán: odpouštíme a milujeme své nepřátele. Nezůstává v nás žádná zášť, myšlenky na pomstu nebo rasové předsudky – nic, co by nás usvědčilo. A tak teď musíme znát a plně věřit jeho lásce, kterou pro nás má.
„V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.“ (1. Jan 4:10). Vidíš, co tu Jan říká? Je nám dána láska k Bohu. Dokonalá láska ale také znamená znát a věřit Boží lásce k nám.

Navíc Jan říká, že tato láska nezná žádný strach, žádné pochybnosti o ní. Proč? Budeš-li pochybovat o jeho lásce k nám, budeš zakoušet muka: „neboť strach přináší muka“ (4:18). Důvěra v Boží lásku znamená vědět, že On má trpělivost s našimi nezdary, den po dni. Slyší každý náš pláč a volání, registruje každou slzu, cítí bolest našeho srdce a je pohnut soucitem, když naříkáme.

Tento aspekt Boží lásky je názorně objasněn v knize Exodus, kde Pán touží zjevit svou milující přirozenost svému lidu. Řekl Mojžíšovi: „Osvobodím Izrael,“ a Písmo říká: „Synové Izraele kvůli svému zotročení sténali a úpěli a jejich křik o pomoc stoupal z jejich zotročení k Bohu. A Bůh uslyšel jejich úpění.“ (Exodus 2:23–24).

Hospodin říká: „Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě, slyšel jsem i jejich naříkání …… Ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je zachránil” (3:7-8).

Věříš, že Bůh vidí tvé potřeby a zná tvé poměry, jako je viděl u Izraele? Často zbrkle říkáme: „Kristus je všechno,“ avšak když čelíme krizi – když se jedna věc za druhou nedaří, když se zdá, že naše modlitby zůstávají nezodpovězeny, když mizí jedna naděje za druhou – upadáme do strachu. A podléháme mu. Ale faktem je, že Bůh nikdy nezradí své děti v období jejich bolestí a trápení, i když se všechno zdá naprosto beznadějné. Vždycky mu můžeme věřit!

čtvrtek 7. července 2011

UTĚŠITEL PŘICHÁZÍ

Ježíš nazývá Ducha svatého „Utěšitelem“. Jedna věc je poznat Ducha svatého jako našeho přímluvce, ale věc druhá je poznat způsoby, kterými nás těší, abychom dokázali rozlišit, co pochází z těla a jaké potěšení je od Ducha.

Zkusme se například zamyslet o bratrovi či sestře v Kristu, kteří jsou přemoženi samotou. Takový člověk se modlí za útěchu Božího Ducha a očekává, že toto potěšení přijde jako pocit. Představuje si, že je to nějaký druh náhlého závanu z nebe, něco jako duchovní sedativum pro duši.

Možná se mu tohoto pocitu dostane, ale následující ráno je opět pryč. V důsledku toho začne tento člověk věřit, že Duch svatý odmítl jeho požadavek. Ne, nikdy! Duch svatý nás neutěšuje tím, že manipuluje s našimi pocity. Jeho způsob, jak nás potěšit, je diametrálně odlišný. Názorně se o tom dočítáme v Písmu. Nezáleží na tom, o jaký se jedná problém, zkoušku nebo potřebu, jeho utěšující služba spočívá v přinášení pravdy: „Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“ (Jan 16:13).

Pravdou je, že naše útěcha pramení z toho, co víme, ne z toho, co cítíme. Jen pravda překoná pocity. A utěšující služba Ducha svatého začíná touto základní pravdou: „Bůh se na tebe nehněvá. On tě miluje.“

„Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám daroval.“ (Římanům 5:5). Řecký význam je mnohem silnější než tento překlad. Udává, že láska Boží tryská do našich srdcí prostřednictvím Ducha svatého.

Strach, stud, bolest, utrpení, pokušení nebo zastrašení dokáží způstobit nesnesitelné břemeno. Avšak nezáleží na tom, co jej způsobuje, útěchy je třeba.

Náhle je slyšet hlas, který proniká každým koutem naší duše. Je to hlas Ducha svatého, který prohlašuje: „Nic tě nemůže oddělit od Boží lásky.“
Jakmile uvěříš této pravdě, stane se rychle pramenem živé vody, který smete každou překážku. „Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“ (Jan 14:26).

úterý 5. července 2011

VÍTĚZNÁ CÍRKEV

I nyní povstává vítězná církev, která přichází z velkých zkoušek víry. Tato církev posledních dnů vystupuje z dlouhých dní soužení a ohnivých pecí.

Duch svatý pracuje, aby přivedl svůj lid k naprosté zlomenosti. Vede je ke zjevení slabosti v jejich tělech, aby jim ukázal svou sílu. Jeho lid přichází ke konci svých sil, jejich nepoddajná vůle je drcena, dokud se jim nedostane na mysl: „Buď vůle tvá.“ A skrze to všechno se stávají plně závislí na Pánu.

Popisuje to tvou situaci? Možná, že již chodíš s Ježíšem roky a nikdy jsi nemusel čelit takové zkoušce, jakou máš teď před sebou. Věci, které na tebe přicházejí, se zdají být nepřekonatelné. Jsou to věci, s nimiž může něco udělat pouze Bůh. A ty zjišťuješ, že jedině On tě může přes ně přenést.

Právě teď se muslimové připravují na závěrečný džihád, aby „zabrali svět“ pro Alláha. Muslimská školící střediska povstávají všude po světě, aby šířila poselství nenávisti. A přece Pán školí svůj lid, který se chystá použít, aby čelil zlobě tohoto světa. Školí je a vyzbrojuje svou laskavostí a pokojem. Náš Bůh je Bohem lásky a nepoužívá bomby, děla nebo sebevražedná komanda, nýbrž používá vítězící lid, který je beze strachu a jde v síle Pánova slitování.

Všude na světě prožívá Boží lid utrpení, soužení a trápení. Jsem si jist, že existuje božský věčný záměr pro intenzitu těchto duchovních a fyzických bitev, které jsou nyní snášeny v celém Těle Kristově. „Nade vším, co učinil, se slitovává“(Žalm 145:9).

Náš Pán měl plán po celou dobu. Samotný Bůh sestoupil a vzal na sebe podobu a postavení člověka žijícího mezi hříšníky. Vydržel jejich nenávist, zažil jejich odmítnutí, čelil nepředstavitelné potupě a přes to všechno se nikdy nebránil.

Ježíš nikdy nezaložil armády pomstychtivých a nenávistí naplněných džihádistů. Nepoužil žádné tělesné zbraně. Místo toho bořil pevnosti svou mocnou láskyplnou péčí. Náš Pán měl pouze jediný bitevní plán: laskavost a soucitnou lásku. Opravdu veškeré jeho dílo na zemi řídí láska. „Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy“ (2. Korintským 1:3).

pondělí 4. července 2011

NA CESTĚ K VÍTĚZSTVÍ

Hrůzu nahánějící duchovní pokles, který následuje po vrcholu, kdy jsme prožili požehnání či vítězství, je známý každému následovníku Ježíše. Tyto zážitky nazýváme „období sucha“, avšak zdají se být jako hluboký ponor do duchovní temnoty, ponoření do velké zkoušky poté, co jsme poznali zvláštní Boží dotyk.

Tato období sucha můžeme najít v životech zbožných mužů a žen v celé Bibli. Toto období poklesu v duchu přichází hlavně na ty, které se Bůh chystá použít. Vskutku je pro každého běžné, že trénuje, aby šel po svých cestách hlouběji a dále.

Když se podíváš zpátky na svůj vlastní prožitek sucha, zeptej se sám sebe, jestli toto období následovalo po obnovení Ducha ve tvém životě. Možná jsi zažil čerstvé probuzení, vroucí modlitbu, kdy jsi žádal Pána: „Ježíši, dotkni se mne. Cítím, že jsem vlažný. Vím, že má služba tobě se nedere kupředu tak, jak by měla. Hladovím po tobě. Chci mít z tebe více. A chci tvou práci dělat s horlivostí – modlit se za nemocné, zachraňovat ztracené, přinášet naději zoufalým. Obnov mě, Pane. Chci se nechat používat pro tvé království v mnohem větším měřítku než doposud.“

Protože to bereš s Bohem vážně, začal odpovídat na tvé modlitby a ty jsi začal jasně slyšet Boží hlas. Důvěrnost s ním byla tak úžasná, tvá horlivost rostla a ty jsi tak mocně zakoušel Boží pohyb ve svém životě.

A pak jsi se jednoho dne probudil a nebesa se zdála být jako mosaz. Byl jsi sklíčen a nevěděl jsi proč. Modlitba pro tebe byla bolestí a neslyšel jsi Boží hlas tak jako předtím. Tvé pocity se začaly vytrácet, tvůj duch byl vyprahlý a prázdný. Musel jsi žít pouhou vírou.

Milovaný, pokud se ti to stalo, nepanikař! A netrap se tím. Tento druh poklesu znám osobně, od vrcholu do nejspodnější jámy, zdánlivě příliš rychlý pád. Petr o tom výslovně mluví a radí nám, abychom si nemysleli, že se nám děje něco divného: „Nebuďte zmatení výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení“ (1.Petr 4:12-13).

Pán připouští naše období sucha, protože chce jednat v našich životech. A tak se raduj a chval ho, i když se snad na to necítíš!

pátek 1. července 2011

BUĎTE PŘIPRAVENI

V Matoušově evangeliu 24. kapitole Ježíš svým podobenstvím vyučuje jak se připravit na Jeho návrat: „Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli. Kdo je tedy věrný a moudrý služebník, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? Blaze služebníku, kterého pán při příchodu zastihne, že tak jedná. Amen, říkám vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem.

Zlý služebník by si v srdci řekl: ‚Můj pán je pryč nadlouho,‘ a začal by bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci. Jeho pán ale přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, odhalí ho a vykáže ven mezi pokrytce. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Matouš 24:44-51)

Ježíš zde promlouvá o služebnících, za které jsou považování věřící. Jeden je nazýván služebníkem věrným a druhý špatným. Kdo je v Božích očích špatným služebníkem? Podle Ježíše, je to to, „co si říká ve svém srdci“ (24:48). Tento služebník neříká tyto myšlenky nahlas ani je nekáže, ale myslí si to. Prodal své srdce satanově lži, „můj pán nejde“. Všimněte si, že neříká: „pán nepřijde“, ale „má zpoždění“. Jinými slovy: „Ježíš nepřijde náhle nebo nečekaně. Nevrátí se v době mé generace.“

Tento "zlý služebník" je zřejmý příklad věřícího, dost dobře možná i věřící, který slouží ostatním. Byl mu dán příkaz aby „dával pozor“ a „byl připraven!“. „Neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete“ (Matouš 24:44). Přesto tento muž snadno přijímá satanovy lži.

Ježíš nám ukazuje ovoce tohoto druhu myšlení. Jestliže je služebník přesvědčen, že Pán má zpoždění, pak necítí potřebu pro čestný život. Nic ho nenutí aby udržoval příměří se svými bratry a sestrami. Nevidí, že je třeba zachovávat jednotu ve svém domě, v práci a ve sboru. Může uhodit své spoluslužebníky, obviňovat je, cítit k nim zášť a zničit jejich pověst. Petr říká, že tento služebník se nechává vést svými vášněmi. Chce žít dvojím životem, žít ve zlu, neboť věří, že je v bezpečí před spravedlivým soudem.