pátek 30. prosince 2011

KRISTOVA NEVĚSTA

45. žalm nám ukazuje nádherný obraz Krista a Jeho nevěsty. Velké manželství se připravuje a pisatel překypuje nadšením a vzrušením. „Slavnostní řeč mi ze srdce tryská…“ (Žalm 45:1)

Žalmista se dokáže jen těžko ovládnout. Zkouší popsat něco, co viděl – neuvěřitelný obraz s velkým a slavným ženichem a nádhernou nevěstou oblečenou ve zlatě.

V roce 1981 byl celý svět uchvácen královskou svatbou v Anglii. Když se princezna Diana a princ Charles oddávali, byly milióny lidí přilepeny u televizních obrazovek. Byla to jedna z nejvíce okouzlujících a nejslavnostnějších svateb v moderní historii.

Nafintění moderátoři různých televizních stanic průběžně popisovali každý detail svatby. Nové klipy ukazovaly nádherný, vznešený, královský život Charlese – jeho zápasy ve vodním pólu, jeho povinnosti jako prince a jeho dědictví jako příštího krále Anglie – jeho trůn, jeho bohatství, jeho palác.

Komentátoři v neobyčejném detailu rovněž popisovali vše o princezně Dianě. Popis byl neuvěřitelný: její účesy, její královské pláště, její družinu, boty, ozdoby, prsteny, kytice a královský kočár. Dokonce během obřadu, když stáli před oltářem, našeptával komentátor do mikrofonu: „Není nádherná? Podívejte se na její závoj, boty, na její květiny.“

Bylo to romantické a doslova to bralo dech, princ a princezna byli sjednoceni ve svatém manželství, „dokud je smrt nerozdělí“. Lidé na celé zeměkouli slzeli. Ale zažili jsme také rozpad tohoto manželství a jeden z nejhorších a nejšpinavějších rozvodů na této zemi!

Manželství popisované v 45. žalmu je na druhou stranu daleko slavnostnější a velkolepější. Také je plné romantiky, krásy a majestátu, ale je to manželství, které nikdy nekončí. Je zamýšleno pro věčnou slávu! Tento žalm pojednává o Ježíši a Jeho nevěstě! Ženichem je náš Král a Pán Ježíš Kristus a nevěstou Jeho církev – věřící, kteří se připravují na Jeho příchod, kteří se Ho velmi váží a jejichž srdce jsou bez poskvrny.

čtvrtek 29. prosince 2011

STARÉ DOBRÉ ČASY

„Neříkej: ‚Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?‘
To není moudré, ptáš-li se na to.“ (Kazatel 7,10)

Byla devadesátá léta opravdu veselá?
Byla třicátá léta vážně nevinná?
Byly vůbec nějaké staré dobré časy?
Neptejte se!
Není to moudré, protože
„Kdo může vědět,
co je člověku v životě k dobru“ (Kazatel 6,12)
Nemluvte o šťastných časech, protože
„Srdce moudrých je v domě truchlení,
ale srdce hlupáků v domě radovánek“
(Kazatel 7,4)
Nemluvte o časech tance a zpěvu, protože
„Lépe je slyšet důtku od moudrého
než poslouchat opěvování od hlupáků“
(Kazatel 7,5)
Nemluvte o dnech práva a pořádku, protože
„Je čas, kdy má člověk moc nad člověkem
a působí mu zlo.“ (Kazatel 8,9)
Nemluvte o časech, kdy byla práce poctivá, protože
„Všechno lidské pachtění je pro ústa,
duše ukojena není.“ (Kazatel 6,7)
Dnešní den je náš
„Shledal jsem, že není nic lepšího,
než když se člověk raduje z toho, co koná,
neboť to je jeho podíl.
Kdo mu dá nahlédnout,
co se stane po něm?“ (Kazatel 3,22)
Dnešní dobu nám budou závidět
Ti, kdo přijdou po nás.

středa 28. prosince 2011

NA KONCI TVÉHO LANA

Pavel napsal“....to vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který kříší mrtvé..“(2Kor. 1:9). V podstatě řekl, „Pán mě dovedl až na konec lidských sil, na pokraj smrti. Bylo to místo beznaděje, jenom Bůh, který kříší mrtvé mě mohl zachránit!“

Jak úžasný stav – nevědět si rady! Vždycky říkám, že když dopadneš na dno skály, tak narazíš na Boha! Přesto pokud posloucháš většinu křesťanů uprostřed jejich utrpení, slyšíš, „Nějak to zvládnu. Nějak se s tím poperu. Žiju jen ten dnešní den.“

Již od dětství jsme „krmeni“ konceptem, kdy si sami vystačíme: „Podívej se na to jako chlap! Muži nepláčí!“ Jak mnohokrát už ses snažil vyřešit svoje potíže? Jak často jsi byl zaplaven pokušeními, která tě přemohla?

Prosím, nerozuměj mi špatně. Věřím, že Bůh chce, abychom bojovali dobrý boj víry, ale Pán má cestu, jak dovolí, abychom byli „zkoušeni nad míru“. Nic, co zkoušíš, nefunguje. Nic, o čem jsi četl, se nezdá, že by pomáhalo. Žádná rada druhých nedává smysl. Náhle, jsi dotlačen do krize, která vymítila jakékoli doufání v sebe sam. Nemáš žádnou naději – kromě toho, že vzdáš svoji lidskou naději. Jsi dotlačen doufat v Boha – a vidíš, že jediná cesta z toho ven, je na něj spoléhat!

Pavel nám jasně sděluje, „v nitru jsem už očekával rozsudek smrti. Byl jsem zkoušen za zdroje vlastních sil. A již více jsem nemohl doufat v sám sebe! Musel jsem se obrátit na Boha, s vírou, že On sám mě může zachránit z mého utrpení!“

„Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.“ (1Kor. 10:13)

Jaká je cesta úniku? Docházíš ke konci svých vlastních sil a obracíš se absolutně k Bohu! Stejně jako Pavel,“Nedoufám již víc v sám sebe!“

Cesta úniku je jednoduchá, dětská víra v Boha. Víra, která v Něj absolutně doufá a vidí skrze to vše, poddává se a říká, „Bože, pokládám všechno na Tebe!“

úterý 27. prosince 2011

JEJICH JAZYKEM JE CHVÁLA

Lidé, kteří přestáli utrpení a osvědčila se jim věrnost Bohu jsou silní, jemní a trpěliví. Mají mírnost Krista. Miluji být mezi takovými lidmi. Povzbuzují mého ducha.

Projdeš zkouškou a budeš velkou pomocí pro ostatní, pokud v ní budeš důvěřovat Kristu. Uvidíš, stane se tak v tvé práci, rodině i církvi. Lidé budou tebou fascinování, protože budou vědět, čím jsi prošel a uvidí , že jsi zvítězil skrze sílu Boha samého.

Mnoho věřících, kteří trpí, se skrze to nikdy nic nenaučí. Výsledkem je, že nikdy nepoznají Boha jako utěšitele či potěšitele. Když je uslyšíš mluvit, pomyslíš si, že Bůh je tvrdý, zlomyslný, bezcitný. Ptají se: „Proč já?“ Potom začnou pochybovat o Boží lásce a začnou se od Boha odvracet.Sténají, stěžují si a jejich radosti blednou. Brzy se stanou zatrpklými a obtěžkanými.

Mám přítele pastora, který léta vedl velmi úspěšnou pastorskou službu pro trpící. Ale dnes je hluboko v hříchu, drogově závislý a totálnš na dně. Jeho žena jej opustila a on si začal s jinou drogově závislou ženou.

Když se jej zeptám, co se stalo, obviňeje všechno, jak jej ostatní stáhli dolů. Jeho manželka jej opustila, Bůh neodpověděl na jeho modlitby, ostatní pastoři jej zklamali. Říka: „Opravdu jsem se snažil, ale nebyl jsem s to to zvládnout.“ Bylo tam moc tlaku a mnoho pokrytců. Neodhadl jsem to dobře a nezvládl to.“

Apoštol Pavel, dokonce i v hodině největšího utrpení, oslavoval jméno Pána. Věděl, že Otec je plný milosti a Zdroj všeho dobrého. Neptal se Boha a nestával se zatrpklým, v mlze toho všeho Jej chválil

Nejlepšími učiteli v mnohých církvích nejsou ti za kazatelnou, spíše ti sedící v lavicích vedle tebe – lidé trpící a stále oslavující Pana. Jazykem těch, kteří se učí skrze utrpení je chvála.

pondělí 26. prosince 2011

SLUŽBA ÚTĚCHY

Apoštol Pavel řekl: „[Bůh] nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.“ (2. Korintským 1,4)

Jedna z nejpotřebnějších služeb v dnešní křesťanské církvi je služba útěchy – utěšování druhých v jejich souženích a trápeních. Mnoho věřících jednoduše neví, kam se se svou bolestí obrátit.

Když opravdu hluboce trpím, nepotřebuju si přečíst v nějaké knize návod, jak mám deseti kroky zvítězit, nebo jít za známým evangelistou, který mi vlije energii do žil. To není řešením – protože ani jedno nedosáhne do samého nitra mé bolesti! Ne – já chci mluvit s nějakým obyčejným křesťanem, který zažil těžké utrpení a prošel jím tak, že chválil Boha, a nyní je uklidněný a plný víry!

Jsou to trpící lidé, které Bůh utěšuje a kterým dodává odvahu. Znají Ježíšův soucit, protože Jeho hlas jim přináší opravdovou útěchu do temných chvil. Tito lidé prohlubují svou důvěru, jež se zrodila v přestátých trápeních a zkouškách. A nejlepší je, že jim Bůh dává možnost těšit druhé, které by nedosáhli žádným jiným způsobem.

Myslím na paní Corrie Ten Boom, a na to, jaká to byla úžasná zkušenost pro tisíce lidí, když seděli a poslouchali ji, jak mluví o Ježíši. Mnoho farářů a duchovních z celých Spojených států bylo povzbuzeno touto dříve neznámou ženou – protože všechno prožité utrpení jí přineslo bohaté poznání Pána. Měla mnoho útěchy a povzbuzení od Ducha svatého – a využila to pro Ježíše.

Pavel se dokázal radovat ve všem svém soužení, protože věděl, že jeho utrpení bude mít užitek pro ostatní. Hleděl na svá trápení jako na druh výcviku, kterým prochází. Pravil: „Má to Boží účel, protože On mě trénuje! Přijdou lidé, kteří budou potřebovat útěchu a povzbuzení, která jsem ve svém utrpení dostal!“

Není divu, že Pavel mluvil o svém nebeském Pánu jako o „Otci milosrdenství a Bohu veškeré útěchy“. (1. Korintským 1,3)

pátek 23. prosince 2011

POZNÁNÍ HOSPODINOVÝCH CEST

Je před námi doba, kdy slovo vykoupení nabere zcela nového významu! V minulosti, křesťané uvažovali o vykoupení zejména ve smyslu fyzického uzdravení, ale již brzy největší vykoupení bude ze strachu a hrůzy!

Vykoupení bude v té době znamenat, že člověk má „jisté slovo z nebe“. Ježíš řekl, že lidská srdce budou zmírat strachy kvůli zoufalé situaci na celé zemi (viz. Lukáš 21:16). Lidé se opravdu budou dožadovat toho, aby věděli, jaký další krok se Bůh chystá udělat. Budou hledat všude, aby slyšeli hlas někoho, kdo je tichý, klidný a neblázní. Budou volat: „Prosím, řekni mi – je toto Boží soud? Kdy to celé skončí?“

A kdo si myslíš, že jim dá odpovědi? Ty! Obyčejný křesťan, který tráví čas v Boží blízkosti. Budeš plný klidu a pokoje, přestože vše kolem se hroutí, díky tomu, že Bůh je s tebou a promlouvá k tobě z nebe. On tě varoval, že tohle má přijít a zaslíbil ti ochranu!

Věřím, že Bůh si v těchto posledních dnech použije svůj svatý pozůstatek k tomu, aby pohnul zástupy, obnovil pastory a probudil církve. Tato armáda obrátí srdce lidí zpět k Bohu tím, že je přivede k pokání – skrze modlitbu a zbožné pokárání.

Když mluvím o svatém pozůstatku, nemám na mysli armádu kazatelů, evangelistů a misionářů. Mám na mysli běžné svaté, milující Ježíše, kteří sami budou důkazem a zázrakem pro svět pro jejich pokoj a klid. Bůh si nežádá profesionální armádu, vycvičenou lidskými metodami. Chce muže a ženy, které Duch Svatý vytrénoval v modlitbě! Hledá věřící, kteří s ním tráví čas, připravují svá srdce před ním a učí se naslouchat jeho hlasu.

Sedí tento popis na tebe? Je zrovna teď tvůj život svědectvím pro vystrašený a otřesený svět? Naléhám na tebe, abys trávil s Bohem čas a dovolil mu promluvit k tobě. Požádej ho, aby odkryl hřích ve tvém životě. Zanech všeho, z čeho tě Duch Svatý usvědčí. Dej se mu k dispozici skrze vytrvalé modlitby a tehdy budeš připraveným vojákem v jeho úžasné armádě posledních dnů.

středa 21. prosince 2011

MOC PROVÁZÍ by Gary Wilkerson

„Svolal dohromady svých dvanáct učedníků a dal jim sílu a moc“ (Lukáš 9:1).

Ježíš dal svým učedníkům moc ne proto, že by byli ctižádostiví, nýbrž protože byli jeho. Patřit Kristu je pro získání jeho moci nezbytné. Moc je počátkem toho, že mu náležíme. To, že mu náležíme, přináší skutečnou moc.

Velké množství křesťanů vede život, který postrádá moc – mají navyklé hříšné chování, slabé svědectví a chudý duchovní život; postrádají vroucí a zásadní modlitební život i jakékoli vyslyšení svých modliteb.

Cítíš, že postrádáš moc? Tento krátký verš je naplněn slovy moci:

„Svolal“ – znamená v podstatě opak našeho vlastního programu, směru, svéhlavosti či zdroje moci.

„Dohromady“ – tato moc není obsažena v jednotlivých nádobách, ale je vyjádřena ve společenství, ve společné práci pro království.

„Učedníci“ – ti, kdo opouštějí všechno, aby následovali život, učení a směr učitele.

„Dal“ – ukazuje, že nemůžeme nic učinit, pokud nám Ježíš k tomu nedá moc.

„Moc“ – není to, co si zasloužíme, čemu se věnujeme, nebo o co usilujeme, ale přichází pouze a výlučně skrze Něj. Nikdy v této části našeho křesťanského života nevyrosteme rychleji. Každému následovníku Ježíše je přikázáno čekat, dokud není vyzbrojen mocí z výsosti.

Postrádáš moc? Nezískáš ji žádným jiným způsobem než, že ti bud dána Tím, jemuž náležíš. Ježíš má moc, aby ji dal těm, kdo jsou naprosto a zcela Jeho.

Neusiluj o moc. Usiluj o to, abys zcela, vášnivě, podřízeně a ambiciózně patřil Tomu, po kom tvé srdce prahne. Potom přijde moc, která tě naplní více, než si dokážeš představit.

úterý 20. prosince 2011

KDO JSEM?

Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží – už se mi nechce žít!“ (Jób 9:21).

Bůh se zdá být tak velký a úžasný;
A já si připadám tak malý a nedokonalý.
Přikáže slunci a ono vyjde;
V bouři se rozlomím na kusy.
Rozprostře nebesa a kráčí po vlnách,
Prochází okolo mne a já Jej nevidím. souhvězdí.
Když na Něj volám k nebesům
Odpověděl mi
A přesto bych nevěřil, že slyšel můj hlas.
Mám pocit jako by mě Bůh ranil
Bez udání důvodu.
On je soudce,
Ale kdo mě obhájí?
Když se sám snažím ospravedlnit,
Moje vlastní ústa mě odsoudí
Pocity narůstají
I kdybych byl dokonalý,
Stálych pohrdal životem
Neboť

Jsme vážně včerejší.

A nevíme nic,

Vždyť život je jen stín.

pondělí 19. prosince 2011

CÍRKEV DUCHA SVATÉHO

Nikdy bys neměl jít do sboru bez toho, aby ses takto pomodlil: „Bože, dej mi uši Ducha Svatého, abych mohl slyšet. Pomoz mi slyšet, rozumět a aplikovat Tvé Slovo v mém životě!“ Duch Svatý musí stejně tak pomazat tvé uši ke slyšení, jako pomazává ústa pastora ke kázání.
V církvi Ducha Svatého je vždycky slyšet hluboké volání pokání. To je věc, kterou Šalomoun nikdy neudělal!

Církev krále Davida nebyla dokonalá. Ve skutečnosti to byl druh Korintské církve. David spáchal cizoložství, zabil nevinného člověka, jedno celé období žil v hrozném podvodu. Přesto, poté, kdy zhřešil, bolestivě zvolal z hloubky svého srdce: „Smiluj se nade mnou, Bože, ze své lásky, v hojném svém soucitu odstraň mé poklesky. Důkladně omyj mě od mého provinění, od mého hříchu mě očisti! Uznávám všechny své zločiny, svůj hřích mám stále na mysli. Proti tobě, tobě samému, jsem zhřešil, před tvýma očima jsem se zla dopustil! … Nevyháněj mě ze své přítomnosti, svého svatého Ducha neber mi!“ (Žalm 51,3-6.11)

Srdcervoucí volání je znakem církve Ducha Svatého! Samozřejmě, jsou takoví lidé v tomto sboru, kteří selhávají a žijí v podvodu. Ale podobně jako David, stali se natolik citlivými na práci a vanutí Ducha Svatého, že nepotřebuji pokaždé proroka, aby jim řekl, že zhřešili. Činí pokání dokonce dřív, než za nimi prorok přijde – protože je zraňuje jejich vlastní hřích!

David o svém hříchu řekl: „Smrtelné vlny mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba, provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla. Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem… Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl.“ (2. Samuelova 22:5-7.17-18)

Bůh se chystá zruinovat církev Šalomouna a z jeho trosek vzkřísit církev Davidovu. Tento pozůstatek bude mít zbožný zármutek kvůli hříchu. Bude volat v trápení a v pokání a bude plně závislý na Duchu Svatém.

„Znovu se vrátím a obnovím zbořený stan Davidův. Jeho trosky obnovím a vztyčím jej.“ (Skutky 15:16)

pátek 16. prosince 2011

CÍRKEV ZE SIÓNU!

Hnací silou Davidovy církve byla absolutní závislost na Duchu svatém. David se lišil tímto:

„Samuel tedy vzal roh s olejem, a pomazal ho u prostřed jeho bratrů. A Duch Hospodinův se Davidova zmocňoval od onoho dne i nadále.“ (1. Samuelova 16:13).

Když David ležel na smrtelné posteli, řekl svému synu Šalomounovi: „Chci ti povědět, proč mi Bůh žehnal. Chci, abys znal tajemství mé služby.“ Davidova poslední slova vůči jeho synovi zněly: „Promlouvá ze mě Hospodinův Duch, jeho slovo ve svých ústech mám.“ (2. Samuelova 23:2).

David říkal: „Nespoléhal jsem se na své znalosti a moudrost. Nespoléhal jsem se na žádnou část svého těla. Byl jsem slabý muž – ale závisel jsem na Duchu svatém! Každé slovo, které jsem vyřkl, byla od Něho pomazaná. Jeho slova plnila má ústa!“

Když jsme otevírali tady v New Yorku centrum Teen Challenge pro drogově závislé a alkoholiky, bylo naším mottem: „Nechejme se vést Duchem svatým!“ Kázání typu „jak se s tím vyrovnat“ nebylo to, co spasilo členy různých gangů. Nepadli na kolena, protože jsme kázali hutná, výstižná kázání. Nebyli usvědčeni pádným znázorněním nebo skutečnými příběhy. Ne – tito bývalí drogově závislí svědčili svým přátelům: „Kdysi jsem byl na ulici,stejně tak jako ty. Ale podívej se na mě teď! Duch svatý mě změnil!“

Šalomoun mluvil o stromech, yzopu, šelmách, zeměplazech, rybách. Ale David mluvil o intimitě s Hospodinem, o zlomenosti a kajícnosti. David byl usvědčený a změněný svým vlastním kázáním. Tolik si vážil přítomnosti Ducha svatého ve svém životě, že žádal Hospodina, aby od něho Ducha svatého nikdy neodebral. David věděl, že bez Ducha svatého by nebyl ničím!

Pavel řekl: „Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech, ale v prokázání Ducha a jeho moci, neboť jsem nechtěl, aby se vaše víra zakládala na lidské moudrosti, ale na Boží moci.“ (1. Korintským 2:4–5).

„O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch)… Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně.“ (verše 13–14).

čtvrtek 15. prosince 2011

ŠALOMOUNOVA CÍRKEV

„Šalomoun, syn Davidův, pevně vládl svému království a Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a nesmírně jej vyvýšil.“ (2. Paralipomenon 1,1)

Dnešní křesťanská církev byla Bohem upevněna a požehnána. Poskytuje se mnoho peněz na spoustu různých činností. Vzpomeňte si na všechny ty velké, krásné stavby. Na to, jak je církev obdarovaná po finanční stránce. Utrácejí se miliony na televizní evangelizace, knížky, CD, misie, nadace, školy a církevní věci všeho druhu.

Když všechny tyto práce začaly, každá měla něco z Božího posvěcení. Jistě jich mnoho začalo se stejným požehnáním, jaké Hospodin vylil na Šalomouna. Ten byl mnohem více vzdělaný a organizačně schopný než jeho otec David. Všechno dělal větší a lepší, než by si kterákoliv předchozí generace vůbec dokázala představit.

Šalomounovou hnací silou byla moudrost a znalosti. Takto celým srdcem volal k Bohu: „Dej mi tedy moudrost a poznání, abych dovedl vycházet i přicházet v čele tohoto lidu. Vždyť kdo by dokázal spravovat tento tvůj nesmírný lid?“ (1. Paralipomenon 1,10)

Není to úžasná modlitba? Zní skvěle a Hospodina potěšilo, že Šalomoun nežádá vlastní bohatství. Přesto je tu problém – takováto modlitba je naprosto sebestředná! Tento talentovaný, sebejistý král v podstatě říkal: „Jen mi dej, Bože, náčiní a o zbytek se postarám. Dej mi moudrost a vědomosti, a já dám v tomto království všechno do pořádku. Vše to zvládnu!“

Šalomoun se modlil jinak než jeho otec David, který byl přesně podle Božího vkusu. Šalomounova modlitba je znakem nové generace – generace vzdělaných lidí s novými nápady a schopnostmi. Prosil: „Dej mi moudrost a poznání!“ Domnívám se, že Šalomoun představuje stejného ducha a stejný charakter, jako měla laodikejská církev, o níž se píše ve Zjevení. Tato církev směřovala ke stejné zkáze jako Šalomoun!

Šalomoun měl hlavu plnou poznání a rty plné písní. Díky svým obrovským schopnostem mohl kázat a vyučovat. Měl ve všem dobře zorganizovaný systém s talentovanými vůdci. Všechno se zdálo být správné a v pořádku. Ale celé Šalomounovo dílo skončilo větou z Kazatele 1,14 „Vše je pomíjivost a honba za větrem.“

Šalomounova církev má na všechno odpovědi. Zvenčí vypadá krásně, ale je zcela bez života! A končí marností, modlářstvím, tělesností, prázdnotou a beznadějí.

středa 14. prosince 2011

ZŮSTÁVEJ V LÁSCE

„Jsem si jist, že ani smrt ani
život, ani andělé ani mocnosti,
ani přítomnost ani budoucnost, ani
výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém
tvorstvu nedokáže nás odloučit od
lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“
(Římanům 8: 38-39).

Smrt je hluboká a temná.
Život je marný a působí mrzutost ducha.
Mocnosti a moci jsou neochvějné,
Přítomnost je nejistá:
Nevíme, co přijde.
Jsou tajemství výšin a hlubin
tohoto vesmíru,
a přece nic z toho nás nemůže odloučit
od lásky Boží,
která je v Kristu, našem Pánu.
Co nás odloučí od jeho lásky?
Soužení či utrpení?
Pronásledování či hlad?
Nahota, nebezpečí či meč?
Nic! Neboť Bůh je láska.
Tato láska předává nepochopitelné-
svazek dokonalosti –
a tak choďte v jeho lásce.
Ten, kdo přebývá v lásce,
přebývá v Bohu –
a Bůh v něm.

úterý 13. prosince 2011

PŘIVÁDĚT BOŽÍ LID NA KOLENA!

„Tehdy pohlédnou na mě, jehož probodli. Budou ho oplakávat“ (Zachariáš 12:10, B21). V Zachariášově proroctví spatřuji nové vidění Kristova kříže.

Právě teď jedná Duch svatý v Izraeli. Zástupy židů se shromažďují u Zdi nářků a s pláčem vyhlížejí příchod jejich Mesiáše. Avšak jednou, a to již brzy, Bůh odstraní závoj a oni poznají Ježíše takového, jaký je a budou plakat nad tím, že ho probodli!

Existuje ještě další uplatnění tohoto verše, které souvisí s církví. Brzy přijde velmi osobní jednání Ducha svatého. Církev Ježíše Krista je natolik otupená hříchem – tak ho natírá na bílo a přehlíží ho – že až přijde Duch s duchem modliteb, přinese rovněž očištění. Tehdy nastane pláč, truchlení, zlomenost – zjistíme, jak naše hříchy zarmucují Boží srdce!

Duch svatý se takto chystá pohnout nejen sbory, ale i rodinami a jedinci. „Země bude oplakávat rod za rodem, každý rod zvlášť; rod Davidova domu zvlášť a jejich ženy zvlášť“ (Zachariáš 12: 12, B21).

Jaký velký dar by mohl Bůh dát své církvi těsně před svým příchodem? Ne snad mocnou a usvědčující zprávu o hříchu? Přijde s tak bodavým usvědčením, že nebudeme schopni v sobě tolerovat žádnou nesvatou či nečistou věc!

Abych to shrnul, uvádím předpoklady a znaky vylití Ducha v posledních dnech:

  1. Zaměření na závěrečnou sklizeň duší.
  2. Duch milosti vedoucí k pokání a zbožnosti.
  3. Duch pokorných proseb mající za následek kapitulaci a naléhavost modlitby v Duchu.
  4. Touha po Ježíši a truchlení, zlomenost a pláč se zbožným zármutkem nad hříchem. Jedině pak bude jednání Ducha požehnané a přinese radost!

Nechci promeškat poslední Boží vylití! Modlím se, aby mne do něho zahrnul, a naléhám na tebe, abys činil totéž. Modli se teď se mnou: „Pane, nemám disciplínu potřebnou pro tvou svatou práci. Musíš mi ji dát! Dej mi své břemeno pro ztracené duše; vlož do mne svého plačícího Ducha. Jsi mou jedinou nadějí; a tak se ti poddávám a zcela se k tobě obracím. Udělám, cokoli mi řekneš, a ve všem budu na tobě závislý!“

pondělí 12. prosince 2011

MODLITBY, JAKÉ SVĚT NEPOZNAL!

Jeden misionář hovořil v naší církvi o velkém probuzení po celém světě. V každém případě je „duch modlitby“ spojen s poslední žní. Ve Vietnamu, v Číně, na Sibiři, v Amazonii, v Africe a na mnoha dalších místech se Boží lid modlí se zapálením a s horlivostí – s pláčem volají k Bohu, hledají jeho tvář, vypořádávají se se hříchem a obracejí se ke spravedlnosti.

Tento druh modlitby nelze vykonstruovat. Je to výsledek Ducha pokorných proseb – jak Bůh slibuje v Zachariáši 12:10. A tito věřící to již zažívají!

Před nedávnem jsme měli v Times Square Church týdny modliteb a též jsme zakoušeli trochu z tohoto vylití Ducha. Vskutku jsme ve všech částech našeho národa viděli zapálení a horlivost v modlitbách. Avšak doposud jsme nezažili vylití Ducha pokorných proseb!

Bůh mi ukazuje, že i touha k modlitbě musí přijít od Ducha svatého. Nyní mám toto dilema: Bůh slibuje vylít na svou církev Ducha pokorných proseb a já chci být součástí tohoto opravdového Božího jednání. Jak si tedy mohu být jistý, že jsem toto vylití obdržel?

Odpověď je v Zachariáši 10:1: „Žádejte od Hospodina déšť, když má na jaře pršet. Hospodin působí hojnou průtrž mračen, každému na poli zeleň dopřeje“ (Zachariáš 10:1, B21).

Musíme žádat Hospodina o tohoto Ducha pokorných proseb! Hojná průtrž mračen v tomto verši naznačuje „blesky a hromy.“ Bůh nám slibuje déšť! V Zachariáši nám říká: „Proste a dám vám z nebes. Musíte to ode mne vyhledávat!“

Je čas, abychom začali Hospodina prosit: „Bože, vylij na mne svého Ducha svatého, abych se mohl naučit modlit! Otevři zásobnici vody. Dovol mi být součástí tvé poslední žně!“

Jakmile na tebe sestoupí jeho Duch pokorných proseb, shledáš, že se modlíš o svatost, zbožnost a čistotu. Budeš se přimlouvat za své blízké, kteří jsou ztraceni, a budeš plakat nad tímto umírajícím světem. Musíš však žádat Ducha svatého, aby to v tobě vypůsobil – a potom mu důvěřovat!

pátek 9. prosince 2011

DUCH POKORNÝCH PROSEB

Výraz pokorná prosba (viz Zachariáš 12:10) se v Bibli nikde nepoužívá vyjma naznačení volání či modlitby, která je vokalizována. Jinými slovy, není soukromá či meditativní. Pokorná prosba se musí vyjádřit hlasem!

Hebrejské slovo pro pokornou prosbu znamená „olivovou ratolest zabalenou do vlny či jiné látky, kterou prosebník mával, když požadoval pokoj nebo se někomu vzdával.“ Těmto ratolestem se říkalo „ratolesti pokorných proseb.“ Zkrátka to byly prapory, které naznačovaly volání naprosté a bezpodmínečné kapitulace.

Představte si bitvou znaveného vojáka, rozedraného a vyčerpaného, přemoženého, který uvízl v zákopu svéhlavosti. Je opuštěný, unavený a k smrti vyčerpaný a u konce svých sil. Ulamuje větev stromu a přivazuje na ni svůj bílý nátělník, zvedá to a plazí se ze svého zákopu s voláním: „Vzdávám se – přestaňte!“

To je pokorná žádost! Říká se zde: „Vzdávám se! Nemohu již dále bojovat. Jsem ztracen a bez naděje.“

Pokorná prosba není jen volání k Bohu, aby vyhověl vašemu přání. Není to škemrání a prošení, aby vám asistoval ve vašich plánech. Je to naopak úplné se vzdání své vůle a svých cest!

Křesťané po staletí volali k Bohu, a byli přitom plni svéhlavosti, škemrali a křičeli: „Bože, pošli mne sem, pošli mne tam, dej mi tohle a dej mi tamto.“ Avšak v posledních dnech sestoupí Duch svatý s velkou mocí a způsobí, že pocítíme duchovní úpadek. Uvědomíme si skutečnost, že ani se všemi svými penězi, myšlenkami, programy, službami a plány ani trochu nezasahujeme tento svět. Pravdou je, že církev ztrácí pevnou půdu pod nohama a stává se slabou a ubohou.

To je kapitulace! Naše volání musí být doprovázeno ochotou vzdát se v našem životě všech věcí, které nás odlišují od Ježíše Krista.

Danielova modlitba ukazuje, co všechno zahrnuje pokorná prosba: „Nyní tedy, Bože náš, vyslyš modlitby a prosby svého služebníka. Kvůli sobě samému, Pane, rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní. Nakloň své ucho, Bože můj a slyš! Otevři své oči a pohlédni na naše trosky, na město, které nese tvé jméno! Neprosíme tě pro svou vlastní spravedlnost, ale pro tvůj veliký soucit“ (Daniel 9:17-18, B21).

čtvrtek 8. prosince 2011

DUCH MILOSTI

Bible říká, že Duch Svatý bude vylit „....Duch milosti a modliteb“ (Zachariáš 12:10)

Kniha Titovi nám říká, že milost je nám dána jako moc nad hříchem, aby nás zmocnila žít střízlivé a svaté životy: „Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili v tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista. (Titus 2:11-13).

Obrovská míra jeho milosti je v Božích lidech od doby Letnic. Duch svatý seslal usvědčení z hříchů na všechny národy, učíc věřící všech ras a jazyků, jak zanechat bezbožnosti a světských chtíčů. Výsledem je člověk, který žije střízlivě a spravedlivě v přítomném světě, a který touží po příchodu Ježíše.

Věřím, že Zachariáš 12.10 prorokuje, že v posledních dnech, Duch svatý mocně padne na Boží lid duchem milosti, který je kompletně obrátí od vší světskosti. Vyprodukuje to v nich pláč po čistotě srdce!

Jeden milý bratr v Pánu, vedoucí služby si mě zavolal, aby mi řekl, že vedoucí v jeho službě se setkali, aby hledali Pána. Duch svatý začal odhalovat hřích v jejich středu a několik z teamu služebníků muselo být propuštěno. Ten bratr mi řekl, „ Nyní Duch svatý sestoupil, vytváří tlak činit dobré.“

To, co řekl mě zasáhlo a nemohl jsem se toho zbavit: tlak činit dobré. Když Duch svatý sestupuje a zjevuje hřích, ti, kteří byli vlažní nebo dělali kompromisy, bývají usvědčováni.
Služebníci se probouzí k pravdivému „vyučování o milosti“, tomu druhu učení, které usvědčuje lidi z každé skryté věci v jejich životech.

Milovaní, tlak opustit hřích a činit správné bude „horký a těžký“ v církvi Boží posledních dnů!

středa 7. prosince 2011

DÉŠŤ SVATÉHO DUCHA

Ať už se takzvaná probuzení projevují jakkoliv, nejedná se o opravdový Boží pohyb, pokud nejsou soustředěna na žeň. Déšť Ducha svatého vždy padá a způsobí sklizeň duší.

Hospodin vylil o letnicích svého Svatého Ducha, aby připravil půdu pro semeno evangelia. První křesťané byli naplněni Duchem svatým a posláni do celého světa, aby Ježíši získávali učedníky.

Církev zažila téměř 2000 let setby a růstu a nyní je čas žně! Všichni, kteří až podnes zemřeli v Kristu, představují první ovoce rané sklizně. Ještě nenastal Ježíšův druhý příchod, protože On trpělivě čeká na konečnou, velikou žeň!

„Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště.“ Jakub 5,7

V první polovině minulého století se v Kanadě objevilo hnutí „Poslední déšť“. Trvalo kolem čtyřiceti až padesáti let. Dnes z něj zůstalo už jen několik církví „Posledního deště“, přestože účastníci hnutí byli tenkrát přesvědčeni, že zakoušejí mocné, závěrečné vylití Ducha svatého. Mnoho lidí říkalo: „Je to ono! Naplňuje se slovo ze Zachariáše 12,10.“ Ale hnutí se rozptýlilo, stejně jako další podobná přišla a odešla. Proč? Protože se nezaměřili na žeň!

Hodně takzvaných hnutí Ducha svatého rychle vymizelo, protože se soustředili sami na sebe - na dary, sebezdokonalování, osobní štěstí - a ne na záchranu ztraceného a umírajícího světa!

Ježíš spojil pojem žně se ztracenými dušemi, když řekl: „Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ Matouš 9,38

Pravé vylití Svatého Ducha se cele zaměří na tuto Ježíšovu prosbu. Těch několik obrození, která se prokázala jako opravdová, bylo požehnáno velkou žní duší.

úterý 6. prosince 2011

HLUBOKÉ VODY

„V bahně hlubiny se topím,

není na čem stanout,

do hlubokých vod se nořím,

dravý proud mě vleče.“

Žalm 69,3

Zachraň mě, Pane,

Neboť mou duši zaplavila

Pošetilost.

Své hříchy před Tebou neukryji.

Klesám níž a níž,

Nemám se na co postavit;

Jsem v hlubokých vodách.

Proudy mě zaplavily;

Čekám na záchranu od Hospodina.

Hrdlo mám vyprahlé

Od volání k Němu.

Pláči a kárám svou duši,

Vysmívám se své vlastní slabosti.

Kéž mě, Hospodine, uslyšíš,

A neskryješ svou tvář.

Potřebuji utěšitele:

Obrať se ke mně

Se svým slitováním.

Zachraň mě z tohoto bahna.

Nenech mě utonout.

Zachraň mě z těchto hlubin:

Jsem ve velkých nesnázích –

V nebezpečí.

Nedovol, aby mě hlubiny pohltily.

Nedopusť, aby se mě uvěznila jáma.

Pospěš si, Pane,

Neotálej;

Jsi moje pomoc,

Můj zachránce.

pondělí 5. prosince 2011

BŮH JE OCHOTEN ZACHRÁNIT ZLÉ A ZARPUTILÉ HŘÍŠNÍKY!

Boží lid v Judsku měl problém. Pochyboval o Boží ochotě a moci vykoupit lid, pevně zakořeněný v modlářství. „‘Oni však na to řekli: Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.’“ (Jeremiáš 18:12)

Juda se vzdal naděje, říkajíc si: „Zašli jsme příliš daleko a už neexistuje cesta zpět. Opustili jsme Hospodina, vysmívali se mu, zavrhli a zneužili ho. Padli jsme tak hluboko – není pro nás žádná naděje! Dokonce ani Bůh nás nedokáže přivést zpátky!“

Po všech letech mé služby, já sám musím pořád bojovat proti tomuto způsobu uvažování. Možná se cítíš podobně. Možná je tvůj manžel ateista, krutý a bezbožný. A přesvědčila jsi sama sebe: „Všude kolem mne jsou lidé zachraňováni, ale můj manžel je jiný. Je tak tvrdý!“

Boží odpověď pro Judu byla: „Což je má ruka krátká k vykoupení?“ (Izaiáš 50:2)

Zkrátit znamená odseknout. Bůh říkal: „Povězte mi, odsekl nepřítel mou mocnou ruku? Přišel jsem o svou moc zachránit? Ne! Má mocná ruka vysušila Červené moře. Ona oděla nebesa černotou. Otevřela nevidomé oči! Viděli jste, že se záchranou jdu do krajností. Proč si myslíte, že jsem ztratil mou moc vykoupit vás?“

Milovaní, kdy ztratil Bůh svou moc zachránit nejhnusnějšího hříšníka na světě? Kdy ztratil ochotu vysvobozovat drogově závislé, alkoholiky a prostitutky i bez toho, že by se za ně někdo modlil?

Rozhodl by se Bůh z nějakého důvodu, že nespasí tvé blízké, za které se věrně postíš a modlíš? Vůbec ne! Musíme k němu volat ve víře: „O, Pane, ty dokážeš zachránit Wall Street. Můžeš vysvobodit hříšníky v New Yorku. Dokážeš vykoupit kteréhokoliv muslima v kterékoliv cizí zemi a můžeš kteréhokoliv člena mé rodiny. Tvá ruka není příliš krátká. Ty můžeš zachránit kohokoliv!“

Nevěř tomu, že jeho ruka byla odseknuta – věř mu, že pro něj není nic nemožné! Získej pohled na jeho lásku a milosrdenství – na jeho mocnou vystřenou ruku, připravenou zachránit!

Na nás je, abychom se modlili, a on shromáždí naše milované, jednoho za druhým!

„‘Vraťte se, můj odvrácený lide, praví Hospodin, vždyť já jsem vaším manželem. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z rodiny a přivedu vás na Sion.’“ (Jeremiáš 3:14)

pátek 2. prosince 2011

TMA NEMŮŽE ZASTAVIT SVĚTLO!

V době, kdy jsem začínal tuto službu, mluvil jsem ve sborech po celé Americe, varujíc před blížícím se morálním úpadkem. Řekl jsem lidem v Iowě, Oklahomě a ve všech Jižních státech, že drogy udeří i na nejmenší vesničku a dealeři se objeví ve školách a na hřištích. Varoval jsem před nestydatou homosexualitou, před nudistickými pochody v našich městech a prorokoval jsem, že nahota a sex se budou vysílat během hlavní vysílací doby.

Mnozí z posluchačů mých kázání si tehdy mysleli, že jsem přijel z Marsu. Pastoři mi spílali a zralí křesťané přicházeli za mnou, říkajíc: „To není možné! Bůh nikdy nedopustí, aby k tomu v Americe došlo.“ Dnes, někteří z nich jsou prarodiče. V televizi se dívají na filmy, které jsou mládeži přístupné pouze v přítomnosti rodiče nebo jiné dospělé osoby a jejich vnoučata jsou závislé na drogách a alkoholu. Tma, před kterou jsem varoval, již nastala.

Dovedete si představit, jak hustá ta tma bude o deset, nezasáhne-li Bůh?

Přesto se vás ptám: Když sledujete narůstající tmu ve všech oblastech, věříte, že pohltí světlo evangelia? Máte strach, že ji udusí?

Ne, nikdy! Boží lid se nikdy nesmí zastrašit tmou a zuřivostí nepřítele. Bible říká, že Ježíš povstane a bude svítit ve tmě, bez ohledu na to, jak bude veliká. „Lid, který chodil v temnotách, veliké světlo uvidí, těm, kdo žili v zemi stínu smrti, světlo zazáří. (Izaiáš 9:2)

Žijeme v době, kdy smrt a tma jsou velmi rozšířené. Ale Bůh říká, že právě tehdy bude jeho světlo svítit nejjasněji. „Slepé povedu cestou, kterou neznali, provedu je stezkami, o nichž netuší. Proměním před nimi tmu ve světlo a hrbolatá místa budou rovinou. Učiním pro ně toto vše a neopustím je.“ (Izaiáš 42:16)

Žádná tma nedokáže pohltit Boží světlo! Takže odhlédni od tmy, od hříchu, od zuřivosti násilníků a věř, že Boží zářivé světlo se rozlije!

čtvrtek 1. prosince 2011

PŘIPRAVENI NA OBROZENÍ

Můžeme být připraveni pro obrození, když věříme, že veškerá naděje je pryč – že hřešíme v den milosti a že neexistuje nic než odsouzení? Milovaní, nemůžeme mít víru v obrození, dokud nebudeme přesvědčeni, že Bůh stále chce na nás vylít svého Ducha!

Proč by neměla být Amerika souzena? Proč by již neměl přijít Ježíš? Protože je před námi ještě veliká sklizeň a Bůh „…nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání“ (2.Petr 3:9, B21).

Tuto obrovskou Pánovu milost vidíme ve verších z Izajáše, kde dává Bůh instrukce prorokovi, aby řekl Judě: „Kde je rozlukový list vaší matky, se kterým jsem ji odehnal? Komu jsem se tak zadlužil, že bych mu vás musel odprodat? To svými hříchy jste byli zaprodáni, vaše matka zahnána je vašimi vinami! Proč když přicházím, nikdo tu není? Proč nikdo neodpovídá na mé volání? Což je má ruka krátká k vykoupení? Nemám k vysvobození dost sil?“ (Izajáš 50:1-2).

Bůh se již dříve rozvedl s Izraelem a dal jim „…rozlukový list“ (Jeremiáš 3:8). Ale nyní se obrací na Judu, na lid, který ho podvedl a odešel od něho. Bůh Judu stále miloval a přišel k nim s pláčem, aby viděl rozlukový list (viz Izajáš 50:1). Řekl: „Ukažte mi dokumenty o rozvodu! Ukažte mi, že jsem od vás odešel! Přece jsem ještě neodňal svého Ducha svatého. Místo toho stále pracuji nade vším v tomto národě – stále se vás snažím získat, volám vás, přicházím k vám!“

Hospodin mluví k tomuto národu z mnoha kazatelen. Mluví prostřednictvím zbožných mužů a žen, kteří tráví vzácný čas, aby Ho hledali. Volá Ameriku zpět k pokání – zpět k jeho vlastnímu srdci!

Musíme být zcela přesvědčeni, že je stále ještě čas, stále ještě naděje a že když se modlíme, Duch pracuje na všech úrovních společnosti a volá a vábí lid k sobě!