středa 19. září 2012

ÚMYSLNÉ PŘEKÁŽKY

Celé peklo se třese před vroucí a intenzivní modlitbou každého věřícího. Stačí mocná modlitba jednoho přímluvce a pekelnou jeskyní to zní jako zuřící bouře. Neexistuje místečko v pekle, které byzůstalo nedotčené věřícím, který popírá sám sebe, bere svůj kříž a následuje Krista celým srdcem.

Ale přesto všechno je dobré si uvědomit, že každá duše, volající s bolestnou touhou po hlubokém vztahu s Kristem se stává ústředním bodem satanových úmyslných překážek.

Jeden pastor mi napsal: "Mojí největší bitvou není nějaký skrytý tělesný hřích, ale to, jak udržovat důsledný modlitební život a hloubat nad Božím Slovem! Satan mě zřídka láká pomocí nějakéhosexuálního hříchu, ale postará se o to, abych byl natolik zaneprázdněn každodenními záležitostmi života, které pak vytěsnují můj čas na modlitbu a učení. Nedělám to úmyslně, ale většinouuvíznu ve snaze vyřešit nějaký projekt nebo překážku. Tento cyklus se opakuje stále znovu a znovu, a Satan mě tím okrádá o můj čas s Bohem."

Stejně jako miliony dalších opravdových křesťanů, tak i tento upřímný pastor je obětí démonického spiknutí, které má snahu vše překazit. A hlavním cílem těchto dábelských útoků je náš tajnýmodlitební koutek. A jak dokáže ďábel udržet věřící pryč nebo dál od tohoto pro něj hrůzostrašného skrytého místa? Láká je pomocí erotických představ, konejšivých myšlenek na únik skrzealkoholu nebo drog, nebo prostřednictvímí snů o slávě a prosperitě?

Ne, nikdy! Ďábel ví, že osoba spojená s Kristem nebude pokušena těmito vulgárnostmi. Místo toho se ten starý lišák snaží překazit nebo zabránit věřícímu v jakémkoliv pokusu vstoupit do Boží přítomnosti či číst Jeho Slovo.

Společenství v modlitbě nebo studium Božího Slova by nemělo být jen bezděčné. Měli byste to brát spíše jako, že bez modlitby nelze přežít než si jen myslet, že bychom se měli modlit. Jobprohlásil: "řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle" (Job 23:12).

Pouze tehdy, pokud se pro vás stane modlitba dostatečně důležitá, bude se vám dařit si na ni udělat čas!

úterý 18. září 2012

BŮH TO MYSLEL K DOBRÉMU!

Jákob stál na faraónově dvoře – muž starý 130 let – a Josef, jeho ztracený syn, spěchal, aby ho mohl obejmout. Když se to stalo, Josef byl druhý největší muž v Egyptě. Jákob všude chodil se svým synem – v paláci, na ulicích v jeho voze – lidé se před Josefovi s úctou a údivem klaněli (více Genesis 46 a 47)

Když se Faraon Jákoba zeptal, jak je starý, odpověděl: „Dnů mého putování je stotřicet let. Léta mého života byla nečetná a zlá...“ (Gen 47:9) Židé čtou, „ Dnů mých bylo málo a žalostných.“ Ve zkratce: „Viděl jsem mnoho utrpení.“

A přesto, stály ty roky za to? Ano, naprosto! Jákob a jeho rodina byli zachráněni od hladomoru. Všech sedmdesát členů jeho rodu bylo nyní v bezpečí před újmou, zasazeni do nejbohatší oblasti Egypta. Jákobův syn byl na trůnu a oni měli dostatek potravy.

Jákob – muž kajícného srdce – se mohl podívat zpět a říci, „Když mě můj bratr Ezau ohrožoval, vypadalo to, že můj život bude ztracen, ale Bůh mě vytáhl. Můj Pán byl po celou dobu tam. Když se Lában snažil mě zničit, Bůh mi žehnal a zachránil mě. A ještě dále, Pán zbavil moji ženu Ráchel a moji rodinu pokušení modlářství.

„Zvítězil jsem nad všemi svými nepřáteli. Žádný z nich už nikdy nepovstal. Žil jsem, abych viděl své sémě se množit a prosperovat – počátky velkého národa. Žil jsem, abych kráčel uprostřed svých vnuků, a dokonce i pra-pravnuků. A nyní moji synové budou praotcové Izraele, vůdcové svým vlastních kmenů. Žádné ze slov, které mi Bůh řekl na začátku, se nezmýlilo. Můj Pán dodržel každé svoje slovo.“

A, milovaní, tak bude On je s námi i dnes!

pondělí 17. září 2012

VYKROČIT VE VÍŘE


Gary Wilkerson

Nedávno jsem popsal první část příběhu, jak mě a mou ženu Pán vedl do Londýna založit tam sbor. Když jsme si mysleli, že budeme muset asi naše plány zrušit, protože jsme neměli kde bydlet, Bůh nám zázračně poskytl domov skrze obchodníka, kterého jsme potkali při misijní cestě v Jihoafrické republice.

Mysleli jsme si, že je to beznadějné, že to nezvládneme a budeme muset s prací skončit. Potom jsme však potkali toho obchodníka. Jedině Bůh to mohl zařídit tak, že manželé z New Yorku jedou do JAR najít bydlení v Londýně. Pár dní po tom, co jsme se do Londýna přistěhovali, jsem vzal syna do nedalekého parku. Zatímco jsem ho houpal na houpačce, modlil jsem se: „Pane, povolal jsi nás sem založit tu sbor. Děkuji Ti, že máme kde bydlet, ale nikoho tu neznám a nevím, jak začít.“

Na hřiště přišel starší muž s vnučkou. Otočil se ke mně, představil se a zeptal se, co v Londýně dělám. „Jsem pastor,“ odpověděl jsem, „a jsme zde, abychom založili sbor.“

„Já jsem také pastor, a tohle je můj sbor,“ řekl muž a ukázal na krásný velký Bromptonský kostel Nejsvětější trojice, který stál dole v ulici. Pověděl jsem mu o Teen Challenge a Times Square Church a o tom, co děláme teď. Pastor mě pozval k sobě domů na čaj a tam mi řekl: „Celé odpoledne jsem se modlil a Duch svatý mi vložil do srdce toto - máme kavárnu ve čtvrti, kde mladí lidé žijí večírky a drogami. Přicházejí ke Kristu, ale není tam žádné společenství.  Modlili jsme se, abychom tam mohli založit sbor, ale nemáme kazatele. Byl byste ochoten nám pomoci ten sbor založit? A byl byste jeho pastorem?“

Dělal jsem si starosti a znepokojoval se, ale Pán měl všechno pod kontrolou! Pravdou je, že když nevykročíme ve víře a nejsme ochotni riskovat, zmeškáme ty nejlepší Boží věci.

pátek 14. září 2012

JDI ZPĚT DO BETHEL


Bůh promluvil k Jákobovi ve snu: „Jdi zpět do Bethel, na místo, kde jsem se s tebou sešel po prvé. Postav tam oltář, jak jsi slíbil.“ (Viz. Genesis 28:10-22 a 31:13).
Jákob slyšel od Boha jasné slovo a uskutečnil ho v plné poslušnosti. Věděl, že je pod smlouvou – že by ho Bůh zachovával a plnil plán s ním. Nicméně Jákob se postavil proti nebezpečí, co mu přineslo únik ze zkázy!
Jákob se vracel zpět a čekalo ho setkání se svým bratrem Ezauem a otcem Izákem, které podvedl. V jednom momentu přichází k Jákobovi posel, aby ho varoval: „Ezau se k tobě blíží s armádou se čtyřmi sty muži, aby tě dostal!“
Písmo říká: „Tu padla na Jákoba velká bázeň a tíseň…“ (Genesis 32:8) Rychle rozdělil kmen do dvou skupin a myslel si: „Jestliže Ezau povraždí jednu skupinu, alespoň druhá může uniknout.“ Přesto i uprostřed této nejstrašlivější zkušenosti jeho života vidíme důkaz Jákobova zlomeného, kajícího srdce.
Dále Jákob řekl: „Bože mého otce Abrahama, a Bože mého otce Izáka, Jahve, tys mi pravil – Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo. Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které si svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory.“
„Vytrhni mě prosím, z ruky mého bratra, z ruky Ezauovi, neboť se ho bojím. Ty jsi přece řekl: – Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.“ (Genesis 32:10–13)
Jákob se držel smlouvy, kterou s ním Bůh uzavřel. V podstatě řekl: „Pane, uzavřel jsi se mnou slib! Vím, že toho nejsem hoden. Vím, že mé jméno znamená ‚úskočný‘. Ale teď, na téhle cestě poslušnosti jsi mi přinesl úplnou beznaděj. Řekl jsi mi, že půjdeš se mnou. Ale teď mám přijít o svou rodinu a vše ostatní. Netvrdím, že je ve mně něco dobrého, ale vím, že tě miluji a poslouchám tě. Tak kde je, Bože, tvá smlouva?“
Na konci svého života Jákob mohl prohlásit: „Když mi můj bratr Ezau hrozil, vypadalo to, že přijdu o svůj život. Ale Bůh mě přes to přenesl! Můj Pán byl se mnou pořád!“

čtvrtek 13. září 2012

BOŽE, KDE JSI?


„Jednou v noci Jákob seděl na otevřeném prostranství a promlouval s Pánem: „Bože, jak to dopadne s těmito obtížemi? Učinil jsi mi tak veliká zaslíbení. Řekl jsi mi, že mě povedeš, podržíš a naplníš se mnou svůj plán. Jak může něco z toho být tvým vedením? Co je to za dohodu? Pane, jednoduše nemám žádnou budoucnost.“ (viz Genesis 32:24-26)
Můžeš mít nyní důvod si říci, „Možná Jákob nehledal Boha ohledně některých rozhodnutí, která učinil. Možná, že jednal podle těla.“ Ano, možná, že ano, ale toto všechno není to nejdůležitější. Bůh by býval mohl zakročit a jednat v zastoupení Jákoba, ale neučinil to.
Skutečnost je, že můžeme mít kajícného ducha a stále ještě mít problémy. Ty a tvůj manžel(ka) můžete procházet strašnou zkouštou. Modlili jste se, „Pane, nerozumím. Vím, že moje srdce je v pořádku a kráčím s tebou, tak proč dovoluješ tuto ukrutnou zkoušku?“
Většina z nás si myslí, stejně jako Jákob, že kajícní a modlící se křesťané by neměli snášet velká utrpení. Neměli bychom čelit hrozným časům strachu, ve kterých je naše budoucnost ohrožena. A přece, realita je, že pokorní, modlící se křesťané s postojem pokání pořád trpí velkým nebezpečím a trápeními.
Nikde v Bibli nám Bůh nezaslibuje, že budeme uchráněni problémů. Nikdy nám neslibuje hladkou cestu v zaměstnání nebo kariéře. A ani neslibuje, že nás zprostí potíží a strastí. Ve skutečnosti říká: „Mnoho je strastí spravedlivého: ale Pán jej ze všeho vysvobodí“ (Žalm 34:19). Tento verš neříká, že nás Bůh zprošťuje potíží, ale vyprošťuje nás z nich.
Pavel hovoří o poznání výšek a hloubek Boží lásky k němu. A přesto Bůh neochránil Pavlovu loď před ztroskotáním. Dokonce dovolil, aby byl apoštol kamenován, bit a zostuzen. Pavel říká, že byl vystaven nebezpečenstvím na zemi i na moři, od zlodějů a jeho vlastních lidí.
V dobách, kdy pláčeme, přemítáme, „Bože, kde jsi? Proč jsi mě nevzal z tohoto pryč?“ Ale dokonce, i když Bůh dopouští, abychom šli skrze věci, které zkouší naše duše různým způsobem, On nás z nich vysvobozuje, právě jako to činil Jákobovi a Pavlovi.

středa 12. září 2012

ZKROUŠENÝ DUCH


Proč se Bůh díval tak příznivě na Jákoba, podvodníka? V Izajáši čteme: „Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdetaný poníženého ducha, abzch oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných. (Iz 57,15)
Tato pasáž popisuje muže, Jákoba, který je sklíčený, na útěku a Bůh jej oživuje, žehná mu, oslavuje ho. Izajáš pokračuje: „Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utišený a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem“. (Iz 66,2)
Víme, že lidem záleží na vnějším vzhledu, ale Bůh se vždy dívá do srdce. Můžeme vidět Jákobovu lakomství, chamtivost, manipulaci. Ale Bůh viděl za jeho lidství a viděl něco v jeho srdci – zkroušeného, zlomeného ducha. Bůh věděl, že něco v Jákobově srdci touží po změně.
To je přesně to, co Bůh hledá v nás. Hledá zlomené, kajícné srdce, na kterém by mohl pracovat. Nemůže udělat nic s člověkem typu Ezaua, který bere Boží věci za samozřejmost a pláče falešné slzy pokání. Ezau byl smyslný a měl tvrdé srdce. Byl jako mnoho dnešních křesťanů, pachtících se životem bez smyslu a toužících pouze po potěšení smyslů.
Jákob stěl Boží slovo. Jak to vím? Přemýšlej o tomto: Jákob musel slyšet svého otce, Izáka, opakovaně vyprávět o tom, jak Bůh uzavřel smlouvu s Jákobovým dědečkem, Abrahámem. Slyšel o tom, jak Izák ležel na oltáři, aby byl obětován, ale když Abraham vytáhl nůž, Bůh ho zastavil a ukázal mu beránka, který měl být obětován. Konečně, Jákob také slyšel o svatém semenu, které mělo vzejít z patriarchární linie.
Navíc k tomuto všemu, Jákobova matku mu pravděpodobně připomínala sen, která jí byl dán – že Jákob by měl být tím svatým semenem. Jákub musel být vzrušený při pomyšlení, že jednoho dne by měl být hlavou rodu nesoucího pochodeň rodokmenu, z kterého měl vzejít Mesiáš.

úterý 11. září 2012

JÁKOBŮV ŽEBŘÍK


Jednou z nejzajímavějších postav Starého zákona je Jákob – muž, který podváděl, klamal a manipuloval. Přesto ho Hospodin nesmírně miloval.

Jákob obelstil svého bratra Ezaua o jeho právo prvorozeného. Když se vyhladovělý Ezau vrátil z lovu, Jákob mu nabídl čočkovou krmi výměnou za jeho prvorozenství. V tehdejší kultuře měl nejstarší mužský potomek právo být v čele rodu. Také dostal „dvojité požehnání“ – to znamená, že obdržel dvojnásobný podíl z otcova majetku. Ještě důležitější bylo, že z potomků toho, kdo měl právo prvorozenství, měl přijít Kristus: „V tobě a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny čeledi země“ (Genesis 28,14).

Jákob také ukradl Izákovo otcovské požehnání – požehnání, které patřilo jeho staršímu bratrovi Ezauovi – tím, že předstíral, že je Ezau. Když Ezau zjistil, že to Jákob udělal, chtěl ho zabít.

Jejich matka Rebeka přesvědčila Izáka, aby poslal Jákoba pryč ke svému bratrovi Lábanovi. Rebeka chtěla, aby si tam Jákob našel manželku a poklidně tam žil. Když byl Jákob na cestě, dal mu Hospodin neuvěřitelné zjevení. Viděl žebřík, jehož vrchol sahal k nebi a po němž vystupovali a sestupovali andělé, kteří plnili Boží příkazy (viz Genesis 28,12).

Hospodin odkryl závěs a ukázal Jákobovi Boží činnost, která probíhá bez přestání. Všichni tito andělé měli pověření – chodit na zem a zpátky a provázet a vést Boží lid, starat se o ně, být jim nablízku, varovat je, bránit je, chránit je a naplňovat jejich potřeby.

Milovaní, tento žebřík zde stále je! A ti andělé nezestárli ani o hodinu od té doby, co je Jákob spatřil. Opravdu, i dnes stále pracují a starají se o nás.

Bůh potom řekl Jákobovi (a skrze něj i nám): „Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ (Genesis 28,15).