pátek 30. listopadu 2012

PŘEBÝVÁNÍ V KRISTU

Dnešní křesťané žijí v době velikého světla. Duch svatý nám zjevuje význam Ježíšova mocného díla na kříži a neuvěřitelná požehnání plynoucí z Jeho oběti. A přece byla doba známá jako Temný věk, kdy bylo Kristovo úžasné dílo světem zakryto.

Většina bohoslužeb v době Temného věku byla zaměřena na věčné zatracení a Boží hněv. Papežové a kněží kázali evangelium skutků a lidé prováděli rozmanité dobré skutky, když se pokoušeli smířit s Bohem. Cestovali na míle daleko, aby se poklonili posvátným místům, klečeli při uctívání před kamennými modlami, opakovali dlouhé modlitby, hladili modlitební korálky. A přesto všechny tyto věci pouze zvýšili jejich otroctví a přinesli jejich duším hlubší temnotu.

Lidé tenkrát nevěděli nic o užitku a požehnáních dostupných skrze Kristovo vítězství na Kalvárii. Dokonce i dnes, kdy máme dostupné veškeré kázání na toto téma, většina křesťanů stále nechápe mnohé důležité aspekty toho, co pro nás Kristus vykonal, tedy toho, co znamená přebývat „v Kristu.“

Jako pastýř Pánova stáda příležitostně kážu o peklu, věčném zatracení a Božím hněvu. Ale stále více jsem přesvědčený o tom, že jedinou cestou, po níž mohu vést Boží lid k vítěznému životu, je kázat o požehnáních a užitku „přebývání v Kristu.“

Je pravdou, že přebývání v Kristu je jediným základem, na němž lze stavět opravdovou svatost a spravedlnost. Bez tohoto základu se budeme spoléhat na své tělo, když se budeme snažit v sobě vytvořit nějakou formu svatosti. Pravá svatost se získává pouze znalostí Božího bohatství v Ježíši Kristu.

„Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně“ (Titus 2:11-12). Pouze Boží milost nás může naučit té teologii, která vede ke svatosti – a kterou nikdy nemohou vytvořit žádné skutky.

čtvrtek 29. listopadu 2012

ZNALOST VÍTĚZNÉHO HLAHOLU

Mnozí křesťané dnes žijí ve strachu a zmatku, protože nerozumějí vítěznému hlaholu Milénia. Ano, vědí, že Ježíš zemřel a opět povstal a že Jeho krev má moc ke spasení. Ale dosud nepochopili radostný zvuk toho všeho, co On činí, abychom mohli žít ve svobodě.

„Blaze lidu, který zná vítězný hlahol“ (Žalm 89:16). Dnes slyšíme vítězný hlahol Božího prohlášení o našem vysvobození skrze krev Ježíše Krista.

Zde jsou další požehnání vítězného hlaholu Milénia:
  1. „Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine“ (Žalm 89:16). Hebrejština zde naznačuje: „Budou chodit s veselostí, s jistotou v Boží zaslíbení, s vyrovnaností v Jeho přítomnosti.“ Stručně řečeno, nemusíme již chodit v temnotě či zmatku, protože spatříme světlo Jeho tváře. 
  2. „Budou jásat každý den ve tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost“ (verš 17). Víme, že naše vlastní spravedlnost je jako špinavé hadry, a tak musíme nabrat odvahu tím, že se radujeme v Jeho spravedlnosti – kterou si přivlastňujeme jedině vírou. 
  3. „Neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá“ (verš 18). Víme, že Kristus sám je zdrojem veškeré naší síly a že již nemusíme žít pod vlivem ďábla. Vše, co musíme udělat, je podívat se na Satanova záda, kde uvidíme otisk paty našeho Spasitele. Ježíš našeho nepřítele zašlápl! 
  4. „Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele“ (verš 19). Jsme ve svém těle naprosto bezmocní, a tak zcela spoléháme na vítězství Ježíšova kříže. On nás ochrání před každým nepřítelem.

středa 28. listopadu 2012

KRISTUS VYSTOUPAL, ABY SE PŘIMLOUVAL

Stejně jako velekněz vystupoval v den smíření po stupních do svatého místa, náš Velekněz vystoupal do nebeského svatostánku, „…většího a dokonalejšího svatostánku, který nebyl postaven rukama“ (Židům 9:11). Ježíš nevystoupal jenom, aby se těšil ze slávy, kterou si zaslouží, nýbrž aby kvůli nám jednal.

Pisatel listu Židům nám připomíná, že veškerá Ježíšova činnost v nebesích je pro nás. „Neboť je stále živ, aby se za (nás) přimlouval“ (7:25, B21). Kristus to všechno dělá pro nás! Co přesně znamená: „Je stále živ, aby se za nás přimlouval“? Věřím, že se Ježíš za nás přimlouvá třemi způsoby:

První způsob: někteří z nás si představují Ježíše, jak stojí před Otcem a snažně jej prosí, aby se nad námi slitoval, když selžeme. Tak tomu však není. Kristova přímluva za nás se musí vypořádat s tím, že nás obviňuje satan. Víte, ďábel přichází k Božímu trůnu, aby nás obvinil z každého selhání a prohřešku. Volá: „Chci spravedlnost. A pokud jsi spravedlivým Bohem, potom tohoto člověka zatratíš a zničíš. Zaslouží si to.“

Ale pak vystupuje Ježíš. Nemusí Otce k ničemu přemlouvat. Spíše jen předloží vítězství svého kříže. Potom se obrátí k satanovi a říká: „Neslyšíš zvuk trubky? Proti tomuto mému dítěti nemáš co namítnout. Dej ruce pryč od mého vlastnictví!“

Druhý způsob: Kristova přímluva za nás znamená, že zajišťuje, abychom získali všechen prospěch zajištěný Miléniem a radovali se z něj. Stejně jako Levité vyžadovali dodržování zákona, který každému poskytoval požehnání, Ježíš dnes pro nás vyžaduje privilegia Milénia. Ujišťuje nás o tom, že jsme podle zákona volní.

Třetí způsob: Ježíš se přimlouvá v našich srdcích a smiřuje nás s Otcem. Neustále odpovídá na naše pochybnosti a strachy a připomíná nám, že nám bylo odpuštěno. Můžeme důvěřovat Boží věrnosti, jež nám zajišťuje veškerou moc a sílu, kterou potřebujeme.

úterý 27. listopadu 2012

ŽELEZNÁ HŮL

Apoštol Pavel píše o Kristově vstoupení na nebesa: „V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství“ (Koloským 2:15, B21). To je správné! Samotný kníže temnoty vrávorá za Pánovým vítězným průvodem a je spoutaný řetězy. A za poraženým ďáblem – pod koly nebeských zástupů – byly veškeré mocnosti temnoty, spoutané a poražené. Byly vystaveny veřejné hanbě přede všemi, kdo zemřeli ve víře před ukřižováním.

„Bude je pást železnou holí a rozbíjet jako hliněné nádobí“ (Zjevení 2:27). Ježíš vešel do bran s žezlem spravedlnosti ve své ruce, se svou „železnou holí,“ se kterou vládne všem národům. Po vítězném vstupu zaujal svou právem získanou pozici na trůnu, kdy plně třímá veškerou moc, autoritu a nadvládu.

Jaký slavný obraz! Satan nevládne. Komunismus nevládne. Ateismus nevládne. Kristovi nepřátelé existují pouze s jeho dovolením. A právě teď pouze pokračují v dovršení svého poháru nepravostí. Ježíš vládne nade všemi věcmi a až přijde čas, bude „je drtit železnou holí, tříštit je jak hliněné nádoby“ (Žalm 2:9, B21).

Milovaní, naše chápání Kristova vítězství nad satanem a Jeho nadvlády nad hříchem nemůže být nekonkrétní a zmatenou teologií. Musíme vědět a chápat, že satan je zcela poražen. Nemůže nás držet jako vězně a Kristus nás osvobodil svou krví z každé spoutanosti. Nyní sedí na trůně ve vší moci a autoritě a nabízí nám pokoj, radost a svobodu.

pondělí 26. listopadu 2012

ODLIŠNÝ DUCH by Gary Wilkerson

„Můj služebník Káleb má ale jiného ducha …“ (Numeri 14:24, B21).

Proč Bible říká, že Káleb má jiného ducha? Co udělal?

Jsi člověk, který hladoví a žízní a volá k Bohu: „Učiň ze mne člověka jiného ducha“? Nebo jsi křesťanem „zlaté střední cesty,“ který chce bloudit v poušti a žít život jako průměrný člověk?

Co bylo v Kálebovi a Jozuovi, že je to odlišovalo? Proč měli jiného ducha? Co odlišuje člověka, který má jiného ducha? Proč takový člověk není jako ostatní? Co má a proč to někteří z nás nemají? Jak člověk dostane jiného ducha? A ze všeho nejdůležitější otázka: Jak jej mohu dostat já?

Jeden mladík z naší církve nastavil svou tvář jako zrcadlo, aby následoval Ježíše. Když jsem s ním, říkám si: „Ježíši, chci toho zoufale toužícího ducha, kterého má tento mladík. Chci více z toho ohně a z toho pomazání, chci tu čistotu a svatost.“

Tento mladík říká: „Rozhodl jsem se následovat Ježíše ne ve své vlastní síle, ale v moci Ducha svatého.“ Jeho srdce ke mně promlouvá: „Rozhodl jsem se kráčet s čistýma rukama a s čistým srdcem.“ V době kompromisů se rozhodl držet svůj zrak upřený na Ježíše. Když chtějí ostatní kolem něho předstírat malé divadlo s dýmem a zázraky, aby přitáhli zástupy, on volá: „Pane, já to takhle nechci. Ano, chci, aby byly spaseny tisíce, ale hladovím po něčem více z Tebe.“

Když jsem s tímto mladíkem, který má jiného ducha, provokuje mne to k žárlivosti. Duch svatý nám dovoluje žárlit na někoho nebo závidět někomu, kdo má více z Ježíše!

pátek 23. listopadu 2012

JEŽÍŠ JE NAŠE JUBILEUM!

„Duch Panovníka Hospodina na mně spočívá, abych nesl dobré zprávy ubohým. Poslal mě ovázat srdce ztrápených, vyhlásit svobodu zajatým a propuštění spoutaným, vyhlásit Hospodinovo léto milosti a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny plačící ….. dát jim věnec místo popela, olej radosti místo truchlení a oděv chvály místo skleslosti. Budou je nazývat: Duby spravedlnosti, stromy, jež Hospodin zasadil,
aby se na nich oslavil.“ (Izaiáš 61:1–3).

Známe tuhle pasáž jako provolání Kristova vítězství nad smrtí a hříchem. Ale Izaiáš tu používá řeč jubilea. Říká: „Ať se rozezvučí polnice – ohlašující radostný, veselý rok svobody, kterou nám dal náš spasitel!“

Tato pasáž se také vztahuje ke scéně Kristova nanebevstoupení ve slávě. Nebeský otec – poté co popatřil na strašlivé utrpení svého blahoslaveného syna – připravil pro Ježíše slavný vstup do nebe. Opravdu, když Ježíš stoupal do nebe, byl doprovázen zástupem andělů a množstvím vozů: „Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá. Vstoupil jsi na výsost…“ (Žalm 68:17–18).

Naše omezené mysli nejsou schopné pojmout představu této slavné události. Když se Ježíš na svém bílém koni přibližoval k věčnému Božímu městu, byl doprovázen tímto ohromným průvodem. A když vstupoval do brány, začaly troubit Boží polnice: „Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby“ (Žalm 47:5).

Tohle byl radostný zvuk – polnice vytrubovaly, oznamovaly jubilejní rok věřících! A tento zvuk ohlašoval celému lidstvu: „Učinil jsem pro vás zaopatření – abyste vyšli z vězení, byli obnoveni pro své rodiny a měli všechno, co potřebujete k naplněnému životu. Jste svobodní, abyste mohli žít beze strachu před každým nepřítelem. Vstupte teď do mé radosti!“

čtvrtek 22. listopadu 2012

RADOSTNÝ ZVUK SVOBODY

Když nastal rok odpočinutí, každý dluh byl vymazán. Všechny smlouvy a vlastnictví byly vráceny původnímu majiteli, což znamenalo, že každý farmář dostal svou zemi a rodinu zpět. (více k přečtení v Leviticus 25)

Umíte si představit to jásání, které se dálo v Izraeli a Judei, když trubky zazněly. V tu chvíli, desátého dne sedmého měsíce, zatímco vysoce postavený kněz dělal své povinnosti k odčinění hříchů, každý služebník (otrok), který byl prodán do otroctví, byl osvobozen. A každému člověku, který přišel o majetek, bylo všechno navráceno zpět. Rodiny byli znovu sjednoceny. Domovy byly obnoveny. Byl to čas osvobození a svobody!

Předstvuji si farmáře bez prostředků, jak stojí podél vyznačených čar svého starého vlastnictví a čekají, až budou moci překročit čáru jakmile zazní trumbky. Čekali deset let ...potom pět...potom jeden rok ..a nyní počítají minuty až uslyší radostný zvuk. Asi si musejí myslet, „Dostávám zpět vše, co jsem ztratil. Je to opět moje – protože tento rok je rokem odpočinutí.“

Během roku odpočinutí se nedála žádná setba ani sklizeň. Místo toho měl být čas tráven radostí a jásáním. Byly to vlastně Vánoce po celý rok každý den, rok chválení Boha za jeho milost, zaopatření a svobodu.

Prosím rozuměj, svoboda proklamovaná v roce odpočinutí nebyla nějaká mlhavá idea založená na samotné víře. Byl to zákon té země. Vše, co dlužník musel udělat, aby prosadil zákon bylo, si na tom stát. Levité jednali jako dozorci nebo šerifové, tak že každému byla zaručena spravedlnost.

Příležitostně, pán může říci sluhovi, „Neodcházíš; jsi stále můj služebník! Vrať se ke své práci.“ Ale služebník se mohl vysmát pánovi do tváře a říci, „My oba víme, co znamená zvuk trubek. Je to radostný zvuk mojí svobody. Nemáš už více na mě žádné legální právo. Jsem volný!“

Jak lidé čekali a toužili slyšet ten radostný zvuk. Znamenal svobodu říci,“Nic z mé minulosti nemůže být drženo proti mně. Byl jsem vysvobozen a nikdo mě nemůže o mé dědictví okrást.“Člověk v otroctví musel jednat tak, aby vzal vlastnictví své svobody nebo ztraceného majetku. Mohl tančit a křičet v synagóze, co chtěl, provolávat, „Jsem volný! Vše bylo obnoveno!“ Ale dokud on nevystoupil a nedomáhal se svých práv, nemohl žádné z nich vychutnat. Vidíte tu důležitost zde? Většina křesťanů nedosáhla odpočinutí, které jim Ježíš dal. Mnozí si myslí „radostný zvuk“ dnes je pouze tleskání rukama nebo tančení v emotivním čase chval. Ale je to mnohem víc. Bůh nás volá k přisvojení si svobody, pokoje a slávy. To nám poskytuje skrze odpuštění hříchů. Je na nás vyjít a nárokovat si!

středa 21. listopadu 2012

KDYŽ BŮH ŘÍKÁ „DŮVĚŘUJ MI“, MYSLÍ TO VÁŽNĚ!

Zamysli se na chvíli nad tím, jak se Bůh pokaždé postaral o potřeby svého lidu.

Když Izrael byl na poušti, neexistovali žádné supermarkety nebo obchody s potravinami. Dokonce ani stéblo trávy nebylo v dohlednu. Ale Bůh poslal z nebe manu, aby lid měl chléb a též způsobil, že přiletěly křepelky a zasypali tábor, takže lid měl i maso. Pak jim dal vodu ze skály. Také se nadpřirozeným způsobem postaral o to, že jejich oblečení a obuv se během 40 let neopotřebovala.

Ve Starém Zákoně čteme o tom, že hladovému prorokovi nosili jídlo havrani. Mouka ve džbánu a olej v láhvi se nadpřirozeným způsobem znovu a znovu doplňovali. Celá armáda se dala na útěk, neboť slyšela zvláštní hluk – a zanechala za sebou dostatek zásob pro jedno celé město hladovějících Izraelců.

V Novém Zákoně čteme o tom, že voda se proměnila na víno. Daně byly zaplacené mincí, jež se našla v ústech chycené ryby. Pět tisíc lidí bylo nasyceno pouze pěti chleby a dvěma rybami.

Všechny tyto zázraky k nám volají: „Bůh je věrný. On je hodný důvěry!“ A v 25. kapitole knihy Leviticus čteme o dalším nadpřirozeném fenoménu – o mimořádně požehnané sklizni před rokem odpočinku pro zemi.

Dále, Bůh přikázal svému lidu dodržovat sedm po sobě jdoucích cyklů roků odpočinku pro zemi: „Odpočítáš si též sedm sobotních let, sedmkrát sedm let, takže ti doba sedmi sobotních let vyjde na čtyřicet devět let.“ Jinými slovy: „Oslavujte rok odpočinku každých sedm let, po dobu čtyřicet devět let.“

V biblických poměrech, čtyřicet devět let znamená jednu celou generaci. Z toho vyplývá, že tato doba by znamenala dostatek času pro celou generaci, aby se naučila důvěřovat Pánu. Za tu dobu by rodiče a prarodiče měli za sebou dostatek zkušeností s vírou, aby mohli říct svým dětem: „Ano, je to pravda! Bůh se postaral o všechny naše potřeby během prvních šesti let, ale když nastal sedmý rok, mnozí z nás měli strach. Přesto, to, co nám Bůh dal, stačilo do začátku osmého, a dokonce i do začátku devátého roku. Někdy jsme z toho měli hrůzu, ale vždy bylo všeho dost. Nikdy nehladověl, nikdo nemusel žebrat. On se postaral o všechny naše potřeby. On zkoušel naši vírou – a zůstal věrný!“

Pointa je: když Bůh říká: „Důvěřuj mi“, myslí to vážně!

úterý 20. listopadu 2012

MILOSTIVÉ LÉTO

O historii židovského milostivého léta se dozvídáme z 25. kapitoly knihy Leviticus. Tento zvyk začal Božím příkazem, aby Izraelci nechali půdu každý sedmý rok odpočívat a neobdělávali ji. Sedmý rok byl svátečním létem, v němž měla půda ležet ladem. Po celý rok se nic nesázelo ani nesklízelo: „Šest let budeš osívat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat z ní úrodu, ale sedmého roku bude mít země rok odpočinutí, slavnost odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Nebudeš osívat své pole ani prořezávat svou vinici“ (Leviticus 25,3-4).

Bůh na jeden rok prostě zastavil všechny zemědělské činnosti. To znamenalo, že Izraelci museli tuto dobu žít bez zřejmých prostředků obživy. Museli složit své životy zcela do Božích dlaní a důvěřovat Mu, že naplní všechny jejich potřeby.

K tomu bylo samozřejmě zapotřebí hodně víry. Vezměte si to: Po celý jeden rok nebude žádný přísun plodin…žádné žně a žádné zrní na nakrmení dobytka…žádná práce pro rolníky ani pro majitele vinic. Spoustu dnešních křesťanů by zpanikařilo už po týdnu takové situace, což je mnohem kratší doba než rok. Izraelci se opravdu obávali: „Jak ten sedmý rok seženeme jídlo? Jak nasytíme své rodiny a zvířata? Šestý rok spotřebujeme všechno, co máme, a hned potom přijde sváteční rok. Máme jen nečinně sedět, zatímco naše děti budou hladovět? Opravdu Hospodin očekává, že budeme sledovat, jak hrozny na vinicích tlejí a hnijí?“

Bůh však pro půdu nařídil sváteční rok s jasným záměrem. Mělo to ukázat, jak je svému lidu věrný. „Snad řeknete: Co budeme jíst sedmého roku, když nebudeme sít ani sklízet žádnou úrodu? Na můj rozkaz sestoupí na vás šestého roku mé požehnání, takže vydá úrodu na tři roky“ (verše 20-21).

To byl úžasný slib! Hospodin Izraeli zajistil trojitou úrodu (viz verš 22): „Jestliže vykročíte ve víře a budete mi důvěřovat, dám vám šestý rok úrodu, která vás dostatečně zásobí na tři roky.“

Věřím, že zde Pán říká něco důležitého - že ať jsou okolnosti jakékoliv, On zaopatřuje ty, kdo mu důvěřují a poslouchají ho.

pondělí 19. listopadu 2012

BŮH JEDNÁ ZA TEBE by Gary Wilkerson

Jeruzalémské hradby byly obnovovány, ale Nehemiáš viděl, že se do lidských srdcí začíná vkrádat hřích, svázanost a odrazování.

„Když se tedy …začínalo šeřit… přikázal jsem, ať zavřou vrata. Zakázal jsem je otevírat, dokud neskončí sobota“ (Nehemiáš 13:19, B21).

V tomto verši vystupuje Nehemiáš jako forma Ducha svatého a Duch Boží říká: „Znám vaše sklony, vím, k čemu jste náchylní. Vím, že v sobotu přijde pokušení a znesvětí ji…a vy na Mne zapomenete.“ A tak ještě před setměním Nehemiáš zavřel vrata.

Tvůj nebeský Otec je na tahu ve tvém životě, aby vyřešil tvůj problém ještě předtím, než poznáš, že nějaký problém máš. Bůh je na tahu místo tebe ještě předtím, než propukne hřích, ještě předtím než se tě hřích chytne. Bůh pracuje! Staří Puritáni to nazývali předcházející milostí – milostí, která jedná předtím, než přijde pokušení. Ještě předtím, než Adam s Evou opustili Eden, ještě předtím než ve hříchu uchopili ovoce, Bůh řekl hadovi: „Syn (Mluvil o svém Synu, Ježíši Kristu) ti rozdrtí hlavu“ (Genesis 3:15, moje parafráze). Poté, co Satan oklamal Adama s Evou, předtím než se odplazil a začal hýbat celým světem, aby tak oklamal syny Adama a Evy, Bůh řekl: „Mám plán, který již běží.“

Bůh nestojí mimo dění a neříká: „Když padneš do hříchu, přijď ke Mně a čiň pokání a já ti zase odpustím.“ On to sice dělá, avšak činí více než to. Bůh pracuje za tebe ještě dříve, než k tobě přijde pokušení, On ve tvém životě buduje zeď. Buduje v tobě milost a dospělost, vede tě duchovním procesem tvého růstu, aby tě posílil – řádku po řádce, pravidlo po pravidlu.

pátek 16. listopadu 2012

VYSVOBOZENÍ ZE SODOMY

Většina z nás si představuje Sodomu jako bezbožné město moderní doby, jako San Francisco, New York nebo New Orleans. Ale ve skutečnosti se jen potřebujeme podívat do našich vlastních srdcí, a nalezneme Sodomu. Všichni jsme se narodili se sodomskou povahou – se srdcem, které je nesmírně podlé, plné každé špatnosti. „V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou“ (Žalm 58:3).

Věřím, že následující verš ukazuje, jak nás Bůh vyvádí ze Sodomy:

„Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha“ (2. Petr 1:3-4).

Bůh přichází k nám, do našich pošetilých a svazujících situací, s mocnými zaslíbeními plného a kompletního vysvobození. Říká: „Zavazuji se k tomu, že vás vysvobodím a uchráním vás před nepravostí. Dám vám srdce, které mne bude poslouchat, a tak se nyní pevně držte mých zaslíbení.“

Jaká nádherná a osvobozující pravda. Když se pevně držíme Božích zaslíbení, jsme vyváděni ze svých hříchů . Na chvíli se nad tím zamysli. Petr říká, že věřící, které v tomto listu oslovuje, „unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha“ (verš 4). Jak tito křesťané unikli hříchu? Byla jim dána božská moc – život a zbožnost – prostřednictvím jejich víry v Boží zaslíbení.

Milovaní, váš Otec chce, abyste poznali plnost radosti v Kristu. Té radosti, která propukne pouze tehdy, když jste osvobozeni z moci hříchu. A tak dovolte Duchu svatému, aby vešel do lůna vašich zvrácených tužeb a odstranil všechno, co není kristovské. Hned teď se modlete k Pánu:

„Otče, souhlasím s Tebou, co se týče mého hříchu. Zápach mého kompromisu dosáhl do nebes a já vím, že se ho musím okamžitě zbavit. Pane, přijímám Tvé milující božské ultimátum a všechno kladu před Tebe. Spal ve mně všecko bezbožné a ať Tvá zaslíbení ovládnou mé srdce. Veď mne k hoře Tvé svatosti.“

čtvrtek 15. listopadu 2012

PŘEJÍT DO BOŽÍ PLNOSTI

Lot by býval v Sodomě zahynul, kdyby záležitost nevzal do svých rukou Hospodin. Pán doslova popadnul Lota a jeho rodinu a vytáhl je z města: „Ale on váhal. Ti muži [andělé]ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery – to shovívavost Hospodinova byla s ním –, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem“ (Genesis 19,16).

To je nádherný obraz milosti! Když Lot otálel na pokraji zkázy, bez síly či vůle se sám zachránit, Bůh odvedl tohoto zmateného, pošetilého a hříchem spoutaného muže do bezpečí. V podstatě Lotovi říkal: „Miluji tě a nenechám tě v tomto masakru zemřít. Jsi spravedlivý člověk, Lote, a já jsem tě varoval. Teď pojď!“

„Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné“ (Římanům 5,6) Doslovný význam spojení „být bezmocný“ tady je „být bez vůle a schopnosti“. Hospodin říká, je že ochotný jednat za nás, protože my nemáme co nabídnout.

Pán měl pro Lota ještě jeden příkaz: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět…Uteč na horu, abys nezahynul“ (Genesis 19,17). Hora zde představuje Boží přítomnost, místo, kde je člověk sám s Bohem. V Písmu se tento obraz opakuje: Na hoře se Mojžíše dotkla Hospodinova sláva…na hoře byl Kristus před svými učedníky proměněn…na hoře Ježíš hledal v modlitbě svého nebeského Otce. Všechny tyto věci se staly na hoře.

„Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře“ (Žalm 48,1). „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit“ (Izajáš 2,3). Poselství je toto: „Když vás Hospodin vysvobodí vírou v Jeho zaslíbení, běžte přímo na horu Jeho svatosti!“

Lot stále ještě nebyl ochoten utéci do Boží přítomnosti, místo toho Hospodina poprosil, aby mohl jít do Soáru. Řekl: „Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel“ (Genesis 19,19).

Hospodin mu to dovolil a Lot nakonec přišel na horu, ale tam se stalo něco horšího než Sodoma. Lot se opil, jeho dvě dcery ho svedly a obě z tohoto incestu otěhotněly. Byla to opravdu tragická věc! A všechno se to stalo, protože Lot – ač byl zachráněn – nechtěl přejít do Boží plnosti.

středa 14. listopadu 2012

PŘESTAŃ SMLOUVAT SE SVÝM HŘÍCHEM

„I volali na Lota, a řekli jemu: Kde jsou ti muži, kteříž přišli k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme“ (Genesis 19:5). Lotův den zúčtování nakonec přišel. Divoká chátra Sodomitů obklíčila jeho dům, bušila na dveře a vykřikovala oplzlosti. Dožadovali se, aby jim Lot poslal ty dva anděly, aby je mohli znásilnit.

Byla to hrůzná scéna. Přesto se Lot ve své reakci pokusil mužům nabídnout dohodu. Očividně byl Lot soudcem v Sodomě, protože seděl v městské bráně a měl reputaci, která ho chránila. Tak se pokusil chátře domluvit. Šel dokonce tak daleko, že je nazýval „bratry“ – což dokazuje, že bral hřích Sodomy příliš na lehkou váhu!

„…Prosím, bratří moji, nečiňte zlého. Aj, mám teď dvě dcery, kteréžto nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, čiňte s nimi, jak se vám líbí; toliko mužům těmto nic nečiňte…“ (verše 7–8)

Jeden teolog píše, že Lot věděl, že tito muži jeho dcerám neublíží, protože to byli homosexuálové. Možná si Lot sám pro sebe odůvodnil: „Tito muži jsou homosexuální prostituti, hledající uspokojit své perverzní chtíče. Nejsou pro ženy žádnou hrozbou. Když jim teď pošlu své dcery, vrátí se zítra domů nedotčené.“

Jak směšné! I kdyby to byla pravda, Lot by se snažil zbavit jednoho hříchu jiným. Ale je nemožné vyjednávat s chtíčem!

Lot je příkladem toho, co může skrytý hřích udělat se spravedlivým člověkem. Je jasné, že byl oklamán. Jeho hřích v něm vyvolal tak nebezpečný stav, že by se vzdal všeho – včetně své milované rodiny – aby si zachoval tvář.

Tento muž nebyl připravený čelit realitě! Zbytečně prodlužoval čas, kdy bude skládat účty – stále čachroval, pokoušel se odložit Boží vysvobození ve svém životě. A moji milí, tohle je postoj mnoha dnešních křesťanů. Přesvědčují sami sebe: „Můj Bůh je milosrdný Bůh. Osvobodil mě z hříchu dříve a udělá to zas.“

Ne! Bůh ti v této pasáži říká: „Žádné další smlouvání. Žádné další obchodování s lehčím hříchem za těžší hřích. Všechno to musí pryč!“

úterý 13. listopadu 2012

MUSÍME VZÍT BOHA ZA SLOVO

„Hospodin řekl: Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký“ (Genesis 18:20, B21). Všichni rádi slyšíme o Božím slitování, milosti a nesmírné trpělivosti. Nechceme už ale čelit skutečnosti, že již brzy zakročí proti všemu, co je sodomské.

Takto Bůh zjevil svou povahu Mojžíšovi: „Hospodin prošel kolem něj a volal: ‚Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích“ (Exodus 34:6-7, B21). A přece v tom samém verši Bůh dodává: „Nezapomíná však trestat“ (verš 7).

Hospodin řekl: „Nad hříchem nepřimhouřím oči! Ano, jsem slitovný a nesmírně trpělivý, přichází však čas, kdy má trpělivost se hříchem bude u konce. A tehdy bude Sodoma spálena!“

K Lotovi přišli dva andělé s varováním: „Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery, které tu jsou, aby tě nesmetl trest tohoto města“ (Genesis 19:15, B21).

Lot zřejmě nebral toto varování vážně, protože druhý den ráno spal a andělé ho museli probudit. Jeho zeťové si určitě mysleli: „Kdyby tomu varování skutečně věřil, byl by teď na cestě odsud. Když tomu nevěří, proč bychom měli my?“ To by nám všem mělo udělit lekci. Potřebujeme žít, jako kdyby se Kristus měl již brzy vrátit, aby ostatní našemu svědectví naslouchali.

Věřím v to, co se nazývá „božská ultimáta“ - časy, kdy Duch svatý ví, že tě tvůj hřích už přivádí ke zničení. Pán k tobě přichází a říká: „Jsem Bůh milostivý a chci tě od toho uchránit. Nyní se odvrať od svého hříchu. Poslechni mé Slovo!“

Tato ultimáta nacházíme v celé Bibli. Například Skutky nám říkají, že Ananiáš a Safira byli varováni, aby nezarmucovali Ducha svatého tím, že by mu lhali. Oni však neposlechli a lhali – a okamžitě se skáceli mrtví.

Nezáleží na tom, jak často se modlíš či postíš, ani jak jsi věrný v konání Božího díla. Jestliže nevěříš, že Bůh se bude vážně zabývat tvým hříchem, děláš si iluze!

pátek 9. listopadu 2012

JE STARÝ ZÁKON STÁLE AKTUÁLNÍ?

Jednou jsem slyšel kázat pastora: „Starý zákon není již nyní aktuální, takže jej nemusíme již více studovat.“

Jak moc se mýlil? Jeden z důvodů, proč miluji čtení Starého zákona, je proto, jelikož vysvětluje Nový zákon jasně a jednoduše. Ve Starém zákoně je například Izrael obrazem církve a Egypt reprezentuje svět. Cesta Izraelitů skrze divočinu připodobňuje naši duchovní práci jako křesťanů. Také strom, který uzravil vody v Marahu je jako Kristův kříž a kámen, který byl zdrojem vody v poušti, je obrazem Spasitele.

Písmo ukazuje, jak veškeré izraelské fyzické bitvy jsou obrazem našich duchovních bitev: „To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků.“ (1 K 10,11). Dokonce i svatostánek a jeho nábytek je příkladem nebeské věci: „Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: „Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.“ (Ž 8,5)

Všechny tyto starozákonní příklady jsou tu pro, abychom my neupadli do pochybností, stejně jako Izrael. Autor knihy Židům píše: „A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.“ (Ž 4,11) Jinými slovy: „Studuj Starý zákon a pouč se příkladem Izraelitů. Nedopust, abys udělal stejný omyl jako oni.

Kdykoli nerozumím pravdě o Novém zákoně, obrátím se ke Starému zákonu, abych našel, jak je to tam ilustrováno. Například, řekněme si, že se zjistit, jak porazit duchovní zdi, které již postavil ďábel v mém životě. Obrátím se k příběhu o Jozue, abych viděl, jak byly poraženy zdi Jericha. Izraelské bitvy s těmito zdmi mi slouží jako vzor, který mi pomůže pochopit, jak mám porazit zdi, které mi brání dosáhnout plnosti v Kristu.

čtvrtek 8. listopadu 2012

NIKDY NEUPOSLECHLI

Děti Izraele si sice rády vyslechly mocné Ezekielovo kázání, ale nikdy ho neuposlechly. „Přicházejí k tobě, jako když se schází lid k rokování. A sedají si před tebou jako můj lid. Poslouchají tvá slova, ale podle nich nejednají. V ústech mají horoucí slova o tom, co udělají, ale jejich srdce tíhne za jejich mrzkým ziskem. Tys pro ně jako ten, kdo horoucně a krásně zpívá a pěkně hraje. Poslouchají tvá slova, ale vůbec podle nich nejednají“ (Ezekiel 33:31-32).

Mnoho lidí za mnou po bohoslužbě přijde, obejmou mě a řeknou: „Pastore, tvé kázání bylo mocné.“ Jakmile však odejdou, Duch svatý mi pošeptá: „Oni neslyšeli ani slovo z toho, co jsi říkal.“

Kniha Židům nás silně varuje: „Proto, jak říká Duch svatý: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti“ (Židům 3:7-8). „Kdo slyšel a zatvrdil se“ (verš 16). Tyto verše jasně ukazují, že zatvrzelost není spojena s ateismem, komunismem či nějakým dalším „ismem,“ ale spíše je spojena se slyšením Božího Slova a posléze s jeho neplněním.

Izrael s radostí naslouchal mocnému kázání proroka Izajáše, a přesto neustále omlouval své hříchy, nazýval zlo dobrem a dobro zlem. A tak Bůh pověřil Izajáše: „Jdi a řekni tomuto lidu: Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte. Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven“ (Izajáš 69-10).

Bůh věděl, že Izraelité nejsou ochotni odložit své zakořeněné hříchy. Milovali svá tělesná potěšení a své bezbožné společníky až příliš. A tak Pán řekl Izajášovi: „Tito lidé nikdy nezmění svá srdce a já k nim od nynějška nepromluvím. Místo toho chci, Izajáši, abys urychlil jejich zatvrzelost. Možná, že tehdy budou někteří naslouchat, než bude příliš pozdě!“

Jednoduše řečeno, Bůh od svého lidu požadoval plnou vydanost. Děkuji Bohu za zástupy křesťanů, kteří začali svou cestu s Ježíšem správným způsobem, kdy milovali pravdu a poslechli Jeho Slovo. Když opustili cesty, kam je táhla tělesnost, zamilovali si Pána a Jeho Slovo se jim stalo lampou a vodítkem.

středa 7. listopadu 2012

TOTO JE TEST

Udělej si tento test a zjisti, jestli už máš nakročeno k zatvrzelosti srdce.

1. Kolikrát jsi už slyšel kázání o rizicích zanedbávání každodenní modlitby a čtení Bible?

Zanedbáváš-li ztišení doma, neboť si myslíš, že si vystačíš s modlitbami na shromáždění, tak problémy budoucích dnů tě zničí. Pokud se neřídíš Slovem, které ti má přinášet uzdravení a sílu v dobrých časech, potom jak najdeš sílu zvítězit, když nastanou časy zlé? Osobní vztah s nebeským Otcem je jediný způsob, jak se připravit na to, co má přijít!

2. Kolikrát tě už varovali před hroznými následky pomluv?

Někdy jsou má varování na téma pomluv jako jemný déšť, jindy připomínají spíš hřmění. Izraelité byli znovu a znovu varováni před nebezpečím tohoto hříchu. Přesto zůstali neposlušní vůči Bohu, což jim přineslo celoživotní bídu v hady zamořené poušti. Pomluvy a reptání je připravilo o všechno.

Šířil jsi nějaké pomluvy o některém bratrovi nebo o některé sestře v uplynulém týdnu? Nebo si byl posluchačem pomluv? Jestliže ano, dovolil si, aby bylo ve tvém srdci zaseto semínko pochybností o dané osobě? Budeš-li pokračovat v pomlouvání navzdory všemu varování, již kráčíš cestou zatvrzelosti srdce.

3. Kolik varování jste slyšeli proti přechovávání tajného hříchu?

Co bude s tím tajným hříchem, o kterém k tobě Boží Duch opakovaně mluví? V průběhu let jsem napsal mnoho varování o nebezpečí flirtování s hříchem. Přesto, nekázal jsem pouze proti hříchu, nýbrž jsem vyučoval také o Boží moci ke vzkříšení. Kázal jsem o tom, že Pán nás vyzbrojí mocí k vítězství skrze svého Ducha a vloží do našeho srdce vůli činit dobré.

Osoba, jež si týden co týden vyslechne milující pokárání, a přes to si troufá pokračovat ve hříchu, již kráčí cestou zatvrzelosti srdce. Nebuď takovou osobou!

úterý 6. listopadu 2012

ZATVRZELÉ SRDCE

„Z často káraného se stane zatvrzelý, když náhle zhroutí se, nebude pomoci. “ (Přísloví 29:1).

Hebrejské slovo pro „kárán“ se v tomto verši týká nápravného vyučování. A výraz pro „nebude pomoci“ tu znamená „nevyléčitelný - bez jakékoliv možnosti vysvobození“. Tento verš nám říká, že za prvé tvrdost srdce přichází jako důsledek odmítání opětovných varování i odstrkování všech vábivých pravd. A za druhé nám říká, že za nějakou dobu nebude možné takovou tvrdost vyléčit. Takže, kdo jsou ti lidé, kteří slyší tato varování nejčastěji? Rozumí se samo sebou, že jsou to křesťané – ti, kteří sedí každý týden v Božím domě a naslouchají kázání plnému domluv!

Možná se ptáte: „Co to přesně je tvrdé srdce?“ Tvrdé srdce je takové srdce, které je rozhodnuté, že se bude vzpírat uposlechnutí Božího slova. Je nemožné jím pohnout, je imunní vůči všem usvědčením a varováním Ducha svatého.

Je tragickou pravdou, že navzdory tomu, že slyší ohnivá poselství seslaná z nebe, mnoho křesťanů neuplatňuje v praxi to, co slyší. Odmítají Bohu umožnit, aby vstoupil do určitých oblastí jejich životů. A jak dál jen slyší, aniž by slyšenému věnovali pozornost, začíná se objevovat tvrdost.

Naproti tomu existuje mnoho hříšníků, jejichž tvrdost srdce byla vyléčena. Z počátku Krista proklínali a hrozili Bohu zaťatou pěstí do tváře. Ale když slyšeli evangelium a pocítili ryzí, milující domlouvání Ducha svatého, jejich srdce roztálo. Činili pokání a obrátili se k Ježíši.

Názorným příkladem je syn Madalyn Murray O'Hairové. Byl vychováván v pravděpodobně nejateističtějším domově v Americe. Později pracoval pro svou matku, pořádal tažení proti Bohu a náboženství. Ale když slyšel evangelium, byl slavně spasen – a později se stal služebníkem, kázal Krista, místo aby ho proklínal. Tvrdost tohoto muže byla také vyléčitelná – protože neslyšel napomínající kázání, které neustále odmítal.

Ze své zkušenosti vím, že ta nejtvrdší srdce – ta nevyléčitelná – se vždy nalézala v doslechu Duchem svatým pomazaných kázání. Taková tvrdost neexistuje ve studených, mrtvých, formálních církvích, kde bylo po generace evangelium komoleno. Ne – vždy se nalézá tam, kde je z kazatelen kázáno ryzí slovo – a v lavicích je odmítáno!

pondělí 5. listopadu 2012

VĚZTE, ŽE BŮH JE DOBRÝ! by Gary Wilkerson

Bůh je dobrem ve vašem životě, dává na vás pozor a ochraňuje vás. Nemáte v životě žádnou věc, žádný zlozvyk, hřích či těžkou situaci, nad kterými by Ježíš neměl moc.

Když přišel Nehemjáš do Jeruzaléma, a uviděl, v jak hrozném stavu pobořené město je, vedl místní Židy k duchovnímu průlomu a k rekonstrukci Jeruzaléma. Dnes vám mohu říct, stejně jako řekl Nehemjáš svým lidem, že pokud budete důvěřovat Ježíši a odevzdáte mu celé své srdce, sílu i život, tak ďábel i vaši nepřátelé budou rozdrceni a zcela přemoženi. I kdyby byli proti vám sebepevněji usazeni, budou donuceni odtáhnout a uprchnout.

Staré návyky, staré strachy a závislosti přicházejí a trápí nás a někdy se k nim vracíme. Bůh nám však říká: „Upřete své oči na mě! Když mě necháte být vaším vítězstvím, tak s těmi starými věcmi skoncuji.“ Naslouchejte tomu, co Hospodin říká!

Když Ho necháme být naším vítězstvím, už naše nepřátele víckrát neuvidíme. Tedy, nepřítel nám stále bude zasazovat údery, stejně jako to dělal Ježíši po pokušeních na poušti. Uchováte-li však Ježíše jako zeď svého srdce, svého života, On vymýtí všechny tyto nesnáze.

Možná žijete ve strachu z navyklých hříchů a věcí, ke kterým byste se mohli vrátit. Víte, že jste od nich očištěni, ale jsou tak blízko, že cítíte, že by vás to kdykoliv mohlo stáhnout zpět do jejich otroctví, a bojíte se.

Jsem zde dnes proto, abych vás zavolal do bezpečí a jistoty v Ježíši Kristu, když Mu budete důvěřovat celým srdcem.

„Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ (1. Korintským 15,57)

pátek 2. listopadu 2012

OBROZENÍ SRDCE

Přišel jsi poprvé k Pánu jen proto, že jsi od Něho něco chtěl? Obrátil ses k Bohu, abys zanechal drog, aby se obnovilo tvé manželství, abys byl zproštěn finančních problémů?

Pravda, Kristus pro tebe dělá zázraky. Koná ve tvém životě nemožné. Přicházíš-li však k Němu pouze, abys od Něho něco získal – pouze, aby tě zbavil problémů – nikdy nedorosteš do dospělosti ani o píď. Naopak, porosteš jen stěží.

Připomeň si dobu svého obrácení. Nastalo poté, co nějaké saranče všechno sežralo? Bylo tvé zdraví oslabeno? Bylo některé z tvých dětí v nesnázích? Skončil jsi ve zkáze, na pokraji smrti a zničení?

Prosím, nechápej mne špatně. Ovšem, že Bůh rád zachraňuje lidi, kteří si přivodili zkázu. Když je vše ztraceno, On je vždycky blízko a věrně vysvobozuje. Avšak, milovaný, nemůžeš přicházet k Ježíši jen pro úlevu. Musíš k Němu přicházet, protože je Bohem a protože si zaslouží tvůj život, tvé uctívání, tvou poslušnost.

Možná, že si zrovna říkáš: „Ano, připouštím, že jsem nedbal na Boží Slovo a že jsem stále v poutech zakořeněného hříchu. Zacházím příliš daleko na to, abych získal od Pána uzdravující dotek?“

Ne, vůbec ne! Pokud jsi začal vzývat Pána dnes, při své potřebě, dodá ti čas občerstvení. Kdykoli mu přineseš opravdově kající srdce, bude jednat jako tvůj prostředník a přímluvce, nikoli jako tvůj soudce.

Chceš dorůst do dospělosti v Kristu? Chceš, aby tě Pán v lásce napomínal a vedl ke zbožnosti? Potom jej dnes vzývej. Nic jiného tě neudrží na jeho cestě, kterou pro tebe přichystal, než zlomené a zdeptané srdce!

„Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné a jehož jméno je Svatý: Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných“ (Izajáš 57:15).

čtvrtek 1. listopadu 2012

NEUSKUTEČNITELNÉ POSLÁNÍ

„Syn člověka přece přišel, aby hledal a spasil to, co zahynulo.“ (Lukáš 19:10). Kristus řekl,“Přišel jsem na tento svět z jednoho důvodu – zasáhnout a zachránit ztracené duše.“ Toto však nebylo jenom posláním Ježíše, svěřil nám to jako i naše poslání: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“

Ježíš tady mluví k malé skupině věřících asi okolo 120 lidí, kteří se shromáždili v horní místnosti. A jaký neuskutečnitelný úkol před ně staví!

„Jděte k cizím národům, žijte s jeho lidmi a studujte jejich jazyky. Pokládejte ruce na nemocné, vyhánějte démony, vyhlašujte dobrou zprávu. Jděte až k samému sídlu Sanata a kažte moc a vítězství vzkříšeného Spasitele.“

Musíme si uvědomit, že Ježíš mluvil k běžným, obyčejným, nevzdělaným mužům a ženám. Položil budoucnost své církve na jejich ramena. Museli být ohromeni.

Dokážeš si představit rozhovor, který se musel uskutečnit, jakmile jejich Mistr vystoupil na nebesa? „Slyšel jsem ho správně? Jak bychom asi mohli začít s celosvětovou revolucí? Jsme chudí a Římané nás bijí a zabíjejí nás. Jestliže se takto jedná s námi v Jeruzalémě, jak s námi budou zacházet, když budeme svědčit a kázat v Římě?“.

Další z nich možná mohl říct, „Jak může náš Pán očekávat, že půjdeme do celého světa s evangeliem, když dokonce nemáme ani dost peněz, abychom šli do Jericha? Jak se máme učit jazyky, když nemáme vzdělání? To všechno je nemožné.“

A skutečně to bylo neuskutečnitelné poslání. A výzva pro nás dnes je právě tak odrazující!

Kdyby každý, kdo čte toto poselství dovolil Duchu svatému, aby učinil to slovo reálným – hledat Ho pro Jeho břímě a vedení – nelze s určitostí říci, jaký druh sklizně Duch může sklízet. Pravda je, že největší dílo pro věčnost je uděláno nikoli pomocí masových kampaní, ale díky každému jednomu svatému, který zasáhne jednu ztracenou duši.