pondělí 31. prosince 2012

EGYPT V JEJICH SRDCÍCH by Gary Wilkerson

Nehemiáš byl pastýřem Izraele – králem, pastorem, vůdcem a obnovitelem, který vzal Izraelity zpět do Jeruzaléma, kde začali znovu stavět hradby, které byly zničeny. Nehemiáš opustil Jeruzalém, aby navštívil Perského krále, a když se vrátil, řekl: „V těch dnech jsem viděl…“ (Nehemiáš 13:15).

Když se Nehemiáš vrátil do města, viděl, jak děti Izraele dělají přesně totéž, co dělali jejich otcové, které to přivedlo do vyhnanství a otroctví. Byli osvobozeni a znovu stavěli své vlastní město, avšak znovu prováděli věci, kvůli kterým byly předtím hradby zbořeny. Dává ti to smysl? Zatímco znovu budovali, prováděli tytéž hříchy, kvůli kterým hradby spadly.

Jednou rukou znovu stavěli město a druhou rukou město ničili. Jednou rukou své životy budovali a druhou rukou je ničili.

A takové je to dnes s mnohými z nás! Jednou půlkou přicházíme k oltáři a voláme k Ježíši a druhou půlkou děláme tytéž staré hříchy. Na jedné straně se modlíme, čteme Písmo a chodíme do církve; na druhé straně stále navštěvujeme bary a kluby, stále sledujeme na počítači porno, stále děláme kompromisy. Jednou půlkou chválíme Boha a druhou půlkou jednáme podle světa.

Izraelité se vraceli do svých starých kolejí. Budovali něco nového, bylo v nich však stále něco starého. Dalo by se říci, že děti Izraele pod vedením Mojžíše vyšly z Egypta, avšak něco egyptského v nich stále bylo (viz Skutky 7:39). Někteří z nás se osvobozují z věcí světa, ale stále je v nás něco světského.

Bůh chce, abychom došli pokory a pokání. Chce, abychom stále chodili vítězně – poráželi nepřítele – vždycky!

pátek 28. prosince 2012

MALÝ KROK

Jaký je to malý a snadný krok od pochybování o otcově lásce ke braní věcí do svých vlastních rukou. A jak je to tragické! Ve chvíli, kdy si vynutíš, aby se věci děly podle tvé vůle, vystavuješ své srdce lavině zla.

První věcí, která se u Josefových bratrů změnila poté, co začali pochybovat o otcově lásce, byl způsob jejich řeči. Poslechni si je: „Pojďte, zabijme ho. Ne, uvrhněte ho do jámy. Ještě lépe, prodejme ho Izmaelcům a vydělejme si trochu peněz!“ Jejich srdce byla plná opovržení a zrady a z těchto zkažených srdcí se vyřítil proud bezbožných slov – jazyk světa.

Nesvatá řeč je jistým znamením zatvrzelého srdce. Josefovi bratři znecitlivěli vůči hříchu a jejich zkažený rozhovor je zavedl ke zločinnému chování. Nejprve mluvili jako bezbožní, a pak podle toho začali jednat. Dlouho předtím, než se stali bezcitnými a vypočítavými zločinci. Nejenže zhřešili, oni svůj hřích zakryli, a potom se věnovali své práci s ovcemi, jako by se nic nestalo.

Jak daleko zajdeme, jakmile pochybujeme o lásce našeho Otce. Jak se staneme zkaženými a bezcitnými. Prorok Malachiáš varoval děti Izraele, aby nezatvrzovaly svá srdce. Stejně jako Josefovi bratři, upadli Izraelci do pochybování a zapletli se do svého zatvrzelého hříchu. Kniha Malachiáše začíná slovy: „Ortel slova Hospodinova nad Izraelem skrze Malachiáše. Miluji vás, praví Hospodin. Jak nás miluješ?, ptáte se“ (Malachiáš 1: 1-2). Neuvěřitelné! Oni se odvážili říci Bohu: „Nevidíme ve svých životech žádný důkaz tvé lásky k nám ani tvé péče o nás.“

Ukažte mi křesťana, který začíná pochybovat o Boží lásce a rozhoduje se vzít věci do vlastních rukou, a já vám ukážu křesťana, jehož rozhovor se stává zkaženým. Téměř přes noc nastane očividná změna. Čím více pochybuje, tím se stává jeho řeč méně svatou. Způsob, jakým mluví někteří křesťané, je naprosto šokující. Kdysi mluvili se zbožnou bázní a úctou a vydávali ze sebe slova víry a radosti. Kdysi mluvili jemně, řečí, která byla příkladem. Nyní mluví jako hulváti, bez úcty. Jejich slova vyzrazují, co je v jejich srdcích: strach, nevíra a zoufalství.

Zbav se všech zlých myšlenek nevíry. Přestaň pochybovat o obrovské Boží lásce!

čtvrtek 27. prosince 2012

ODPOUŠTĚJÍCÍ LÁSKA

Starozákonní příběh o Josefovi a jeho bratrech v sobě skrývá potenciální zprávu pro novozákonní křesťany. Josef je předobrazem Krista a jeho bratři jsou předobrazem Bohem vyvolených lidí na zemi. (Vzpomeň si, že Bůh slíbil Jákobovi v Genesis 35: 11: „Králové vyjdou z tvých beder.“) Josefův způsob jednání se svými bratry je jasným předobrazem Božího způsobu jednání dnes s námi. Tento příběh o odpouštějící lásce jednoho muže svým bratrům, kteří zhřešili, je nádherným obrazem Boží lásky a milosti pro hříšného člověka.

Příběh o Josefovi a jeho bratrech je jednou z nejsmutnějších tragédií v celém Božím Slově. Tato generace vybraných lidí nikdy nedokázala uvěřit, že jsou milováni. Zničující záplava hříchu a zármutku zavdala příčinu jejich skepticismu, který by nám všem měl sloužit jako působivé varování.

Jákob Josefa výlučně miloval, bylo to dítě jeho staroby, a učinil zvláštní opatření, aby o něj pečoval. Jeho starší synové si vykládali tuto zvláštní pozornost tak, že jejich otec miluje Josefa více než je: „Když ale jeho bratří zjistili, že ho jejich otec miluje více než je, začali ho nenávidět“ (Genesis 37:4, B21).

Skutečnost, že Jákob miloval Josefa tak vroucně, neznamenala, že by miloval své ostatní syny méně. Věrně se staral a žehnal všem svým dětem. Obdrželi totéž milující vedení a výchovu, a přesto se starší synové stali žárlivými na to, co se jim jevilo jako bratrovo zvýhodněné postavení. Zdálo se jim, že Josef dostává všechno, po čem jeho srdce zatouží, včetně zdobeného pláště mnoha barev. Byl požehnanější, měl více výhod, byl více rozmazlován – a to je přimělo k hněvu a žárlivosti.

Byl jsi někdy vinen tím, že jsi záviděl bratrovi v Pánu, který ti připadal jako ten, kdo dostane všechno, co chce? Jeho modlitby se vždy zdají být rychle vyslyšeny. Nikdy se nezdá být osamělý, nemilovaný či nepotřebný, zatímco ty se cítíš opuštěný a sám. Tyto kořeny hořkosti a žárlivosti začínají růst.

Milovaný, to je nebezpečná půda. Ve chvíli, kdy uvěříme, že náš nebeský Otec nás miluje méně než někoho jiného, otevíráme se všem druhům zla. Kdykoli si stěžujeme na naše okolnosti, ať nahlas či mlčky ve svých srdcích, obviňujeme Boha ze zanedbávání.

Měj se na pozoru! Je to ten samý postoj, který přinesl tak mnoho potíží Josefovým bratrům.

středa 26. prosince 2012

HŘÍCH, KTERÝ ROZPLÁČE BOHA

Řeknu vám to přímo – žádné chození kolem horké kaše. Hřích, kvůli kterému Bůh pláče, je páchán denně. A ne bezbožnými služebníky nepravosti, nýbrž mnoha křesťany – je to hřích pochybování o Boží lásce ke Svým dětem.

Zdá se vám, že pláč činí Boha příliš lidským a zranitelným? Pak se zamyslete, jak by milující Bůh mohl neplakat, když Jeho vlastní lid pochybuje o samotné Jeho povaze, Jeho charakteru. Ježíš Kristus byl Bohem v lidském těle a podle Janova evangelia plakal, když Jeho nejbližší pochybovali o Jeho lásce a zájmu. Byl to ztělesněný Bůh, jenž u Lazarova hrobu plakal nad přáteli, kteří nepoznali, kým On je.

Znovu a znovu nejbližší Ježíšovi společníci tady na Zemi pochybovali o Jeho lásce k nim. Vzpomeňte si na učedníky na lodi hnané bouří, která nabírala vodu. Ježíš byl na zádi a spal. Učedníci se tak báli o své životy, že jím zatřásli a otevřeně ho obvinili, že se o ně nestará: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ (Marek 4,38) Jak moc toto nařčení muselo Pána zarmoutit! Na lodi byl přece Všemocný Bůh! Jak by se mohl nestarat? Ale kdykoli lidé spustí oči z Pána a místo toho se soustředí na okolnosti, vždy je přepadnou pochyby. Ježíš byl šokován! „Jak se můžete strachovat, když jsem s vámi? Jak můžete pochybovat o mé lásce a péči?“

Dnešní křesťané tímto zarmucují Pána ještě více. Naše nedůvěra Ho uráží více než pochybnosti Marie, Marty a všech učedníků, neboť náš hřích je páchán na větším světle. Stojíme na vyšší hoře a vidíme víc, než oni kdy mohli spatřit. Máme celou Bibli s kompletním a podrobným záznamem Boží spolehlivosti. Máme psaná svědectví křesťanů více než dvaceti století, generace a generace zbožných předků, kteří nám předali neotřesitelné důkazy Boží lásky. A naše nespočetné osobní zkušenosti dokazují Boží starostlivou péči a lásku k nám.

Podívejme se na Jeho nesmírnou milost a lásku, přiznejme hříšnost našich pochyb a poznejme, kdo je Bůh!

úterý 25. prosince 2012

UZDRAVUJÍCÍ SLOVO Z NEBE

Ježíše to táhlo k bezmocnému muži, který ležel u rybníka Bethesda. „A byl tam jeden člověk, který byl nemocen třicet osm let. Když ho Ježíš uviděl ležet a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: Chceš být uzdraven?“ (Jan 5:5-6). Ten nejmenovaný mrzák má mnoho podob a představuje zástupy bezmocných křesťanů, kteří pociťují beznaděj.

Bezmocnost může být tělesná, duchovní a duševní – nebo všechno dohromady. Duševně a duchovně na tom můžeš být tak jako ten muž ležící u rybníka. Jsi v situaci, která vypadá beznadějně, a nevidíš žádné východisko. Nikdo doopravdy nerozumí hloubce tvého utrpení, ani jeden přítel nemá čas, lásku ani energii, aby se dotkl tvé rány.

Dobře se podívej na toho bezmocného muže a přemýšlej o těch letech potíží a zraňování, která se na něj vršila od bezcitných a lhostejných lidí. Jak často musel zvednout seschlou ruku k těm spěchajícím, kteří se starali o uspokojení vlastních potřeb, a volat: „Pomozte mi někdo! Prosím! Sám to nezvládnu!“

Zástupy křesťanů jsou duchovně bezradní a bezmocní, protože je neustále přepadává zakořeněný hřích, s nímž musejí bojovat, a okrádá je o duchovní život a elán. Ti leží bezradně na lůžku deprese a zoufalství, stále doufají v zázrak, stále čekají na někoho, kdo dá věci do pohybu a způsobí, aby se něco stalo. Vlečou se od shromáždění ke shromáždění, na porady, semináře, čekají na jeden velký životměnící zázrak. Ale nic se nemění.

Věřím, že Boží obrovská láska se zjevuje jako odpověď na volání ze srdce – a věřím, že Ježíš přišel k tomu muži, aby odpověděl na bolestné volání z hlouby srdce k Otci. Bible hovoří často o takovém volání ze srdce. „V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu“ (Žalm 18:7). Na volání k Bohu ze srdce On vždycky odpoví milosrdným a uzdravujícím slovem z nebe!

pondělí 24. prosince 2012

ROZDĚLENÍ V CÍRKVI by Gary Wilkerson

Korintská církev měla spoustu problémů: rozdělení, pomluvy, závist, konflikt a sexuální hřích. V té církvi byl kompromis a tolerance a lidé zaujali postoj: „No, všichni občas uklouzneme nebo klopýtneme. Opravdu nejsme tak špatní.“ Ve 3. kapitole 1. Korintským píše apoštol Pavel církvi:

„Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu“ (1. Korintským 3:1). Pavel se jim nesnažil dát slovo povzbuzení, ale kázal silné slovo, které by je usvědčilo a zničilo neplodnou půdu jejich zatvrzelých srdcí.

Pavel dále říká: „Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete“ (verš 2). Pavel jim toužil předat hutný pokrm, který by nasytil jejich duše a podnítil je, aby vyrostli v Kristu do nového rozmachu a stálosti. Kvůli jejich nedospělosti jim však musel stále dávat mléko.

„neboť jste dosud tělesní“ (verš 3). Bible používá slovo tělesní, které znamená „mající ducha tohoto věku.“ Tohoto tělesného ducha, o němž hovoříme, lze popsat takto: Nemít sílu Ducha svatého a místo toho konat věci ze své vlastní síly.

„Když je totiž mezi vámi závist, svár a různice, nejste snad tělesní a nechodíte podle člověka?“ (verš 3). Pavel popisuje některé způsoby, jak koná tento lidský a tělesný duch. Vždy je závistivý. Vždy působí v domě Božím svár a rozdělení. Tento tělesný duch obviňuje druhé, anebo má postoj, který vyjadřuje: „Já jsem lepší.“

Bůh si použil Pavla, aby tuto církev volal k pokání a k vyznání: „Bože, chci všechno, co máš!“ Jestliže činíme pokání a jsme ochotni se zavřít ve své komůrce sami s Bohem, stanou se z nás starodávní muži a ženy modlitby.

pátek 21. prosince 2012

AK POZNÁME, ŽE JSME OPRAVDU „V KRISTU“?

(Vemte prosím na vědomí, že tyto důkazy se váží na vaše první pokání, zanechání veškerých hříchů, uvěření v Krista a věčné spasení, a to že jste se jím nechali přenést z temnoty do Jeho království světla.)

1. V Kristu jste, pokud jste neustále obnovováni. Ti, kteří jsou „v Kristu“, nemají jen jednu zkušenost s Kristem, kterou prožili při obrácení. Ale neustále volají po změně a obnově Duchem svatým. Jejich každodenní modlitba zní: „Pane, zbav mne všeho, co se ti nelíbí“.

„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5:17). „Spasil nás – ne pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství. Poskytl nám koupel znovuzrození a obnovení Ducha svatého.“ (Titovi 3:5-6).

2. V Kristu jste, když žijete podle Písma. Ctíte a máte strach z Božího slova?

„Kdo ale zachovává jeho slovo, v tom se láska k Bohu opravdu naplnila. Podle toho se pozná, zda jsme v něm.“ (1. Jan 2:5) Bible nám objasňuje: Víme, že jsme v Kristu, jestliže milujeme a podrobujeme se jeho slovu.

3. V Kristu jste, jestliže je vaše víra smíšena s dobrosrdečností. Písmo říká, že pokud nejste dobrosrdeční nebo nemáte bezpodmínečnou lásku, nemůžete být v Kristu.

„Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic.“ (1.Korintským 13:2) Řecký výraz „nic“ znamená: „Ted jsem nic - a nikdy ničím nebudu“. Jinými slovy: „Bez této bezpodmínečné lásky jsem nic - a ničím vždy zůstanu.“

Můžete být nadanými kazateli, mocnými evangelisty nebo pomazanými učiteli Božího slova, kteří kráčejí ve víře, ale pokud nemáte lásku pro druhé, nejste nic.

čtvrtek 20. prosince 2012

ZAMĚŘENÁ VÍRA

Ježíš se modlil k Otci: „Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich.“ (Jan17:10) „A já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“ (v.26)

Ježíš mluví velmi jasně. Když jsme jedno s Ním, těšíme se stejné lásce Otce, jakou miluje Ježíše. Bůh má v nás zalíbení stejným způsobem, jako ve Svém vlastním Synovi.

Bible nám také říká, že Bůh je naším Otcem, stejně jako je Kristův Otec. Ježíš o tom vydal svědectví: „Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.“ (Jan 20:17)

Takže, jak moc se snažíš zalíbit Bohu? Míváš období, kdy prožíváš, že Mu děláš radost? A jsou u tebe i takové životní etapy, kdy prožíváš, že ses Mu znelíbil?

Milovaní, musíte se řídit fakty a ne pocity. A faktem je, že Boží potěšení z vás nijak nesouvisí s vaším úsilím, intenzitou vaší snahy, dobrými úmysly nebo skutky. Ne, ono to souvisí s vaší vírou.

Věřím, že Bůh chce, abychom měli tzv. „zaměřenou víru“, která říká: „Celá vaše víra může být zaměřena na princip, že pokud chcete být svatí před Bohem, musíte k Němu přicházet v Kristu.“

Autor listu Židům varuje, aby nikdo „neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha.“ Židům 3:12) Toto se týká víry! Když se vzdálíme základnímu učení o tom, že Bůh nás přijímá skrze Krista, obracíme se zpátky k zákonu, k tělu a duchovní otroctví!

„Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých.“ (4:3,10) Písmo mluví jasně. Důkazem víry je odpočinek.

Jediná cesta k pokoji pro vaši ustaranou a ztrápenou duši je, přesvědčit sám sebe: „Jsem v Kristu a Bůh mě přijímá. Má ve mně zalíbení, bez ohledu na to, jestli se cítím dobře nebo špatně. Bez ohledu na své prožívání, vím, jaké je mé místo v Kristu – trůním s Ním v nebesích!“

středa 19. prosince 2012

STÁT PŘED SVATÝM BOHEM

„Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna?“ (Micheáš 6,6-7)

Izraelci zde položili dobrou otázku: „Jak může kterýkoli člověk předstoupit před svatého Boha? Jak ho vůbec můžeme potěšit a být jím přijati? Jaký druh oběti od nás žádá? Naši krev, naše těla, naše děti?“

Hospodinova odpověď se objevuje v celém Písmu: „Nechci vaše oběti, slušné chování, sliby či dobré skutky. Nic z těchto lidských věcí pro mě není přijatelné. Jen jedno mi působí radost a těší mě – můj Syn a všichni, kdo jsou v něm shromážděni.“

Vzpomeňte si na toho nejmorálnějšího, nejčestnějšího člověka, jakého znáte. Ani on (či ona) není v Boží přítomnosti přijat bez Krista. Všechny dobré skutky toho člověka, vlídná povaha a štědrost jsou v Božích očích jen špinavé cáry.

Jak jsme tedy Hospodinem přijati? Pavel píše: „Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném!“ (Efezským 1,6) Naše dobré skutky jsou důsledkem toho, že jsme v Něm.

Jestliže jste své srdce plně odevzdali Ježíši, pravděpodobně jste vyslovili stejnou otázku jako Izraelci: „Pane, jak Tě mohu potěšit? Jak Ti můžu dělat radost? Spoustu jsem toho slíbil a snažil jsem se, jak jsem mohl, přesto však pokaždé, když si myslím, že dělám pokroky, vrátím se o dva kroky dozadu. Měl bych číst více Bibli? Měl bych se více modlit? Nebo více svědčit? Pane, co ode mě chceš?“

Bůh nám odpovídá, tak jako odpověděl Izraeli: „Nechci žádné z tvých obětí a dobrých skutků. Uznávám jen dílo svého Syna, který mě potěšuje. Vyvolil jsem si tě od založení světa, abys byl mému Synu zaslíben. Dvořil jsem se ti, usvědčil tě a skrze svého Ducha jsem tě k Němu přivedl. Nemohu nenávidět své vlastní tělo!

úterý 18. prosince 2012

BŮH SI OBLÍBIL SVÉHO SYNA

Bůh promluvil k Izajášovi o jistém služebníku, který potěší jeho srdce: „Hle, můj služebník, jehož podpořím, můj vyvolený, jehož jsem si oblíbil“ (Izajáš 42:1, B21). Kdo je Tím, koho Bůh podpoří a jehož každý krok bude střežit? Kdo je jeho vyvoleným, Tím, jehož si tak oblíbil?

Odpověď nalezneme v Matoušově evangeliu: „Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. Vtom se z nebe ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil“ (Matouš 3:16-17, B21).

Bůh řekl: „Oblíbil jsem si svého Syna, Ježíše Krista!“

Napříč Starým zákonem byly předkládány Pánu za oběti nespočetná množství ovcí a dobytka. Po staletí tekly potoky zvířecí krve. A přece Bible neříká, že by některá z těch obětí Pána potěšila: „“Krev býků a kozlů přece nemůže hříchy nikdy odstranit…Zápaly a oběti za hřích neoblíbil sis“ (Židům 10:4, 6, B21).

Hned v dalším verši čteme tato úžasná Ježíšova slova: „Tehdy jsem řekl: Zde jsem, Bože, …přicházím konat vůli tvou“ (verš 7) Kristus přišel na zem, aby učinil to, co nemohla učinit žádná zvířecí oběť.

„A proto Kristus, když přichází na svět, říká: Oběti ani dary sis nepřál, místo toho jsi mi tělo připravil“ (verš 5). Bůh připravil fyzické tělo pro Ježíše zde na zemi, tělo, které poskytne poslední a dokonalou oběť.

Ve stručnosti: Bůh se ponížil v náš prospěch. Uzavřel se v lidské děloze, vzal na sebe naši přirozenost. A vzdal se nebeského bohatství, aby se stal chudým, a dal svůj život, aby nás vykoupil.

pondělí 17. prosince 2012

VEZMI SI ZE MNE VŠECHNO, JEŽÍŠI by Gary Wilkerson

Začátkem 19. století, po své návštěvě jednoho manželského páru a jejich osmi dětí, napsala mladá žena píseň. Všichni členové rodiny chodili do kostela, avšak během pěti dnů strávených s nimi cítila v jejich srdcích chlad vůči Božím věcem. Zdálo se, že postrádají duchovní zapálení a úctu k Bohu.

Velmi obtížena tímto modlitebním břemenem se tato mladá dáma horlivě modlila za své hostitele po celou dobu, co byla s nimi, ve víře, že Bůh bude jednat v jejich srdcích. Též v lásce mluvila pravdu a s odvahou je varovala. Než odešla, v domě nastalo probuzení. Hodiny plakali, když se radovali z toho, co Duch svatý uskutečňoval v jejich životech!

Skladatelka té písně, Frances Havergal, řekla: „Byla jsem příliš šťastná na to, abych spala. Většinu noci jsem strávila ve chvále a v obnově svého vlastního zasvěcení. Tato krátká dvouverší se utvářela sama a vyzváněla v mém srdci, jedno po druhém, dokud neskončila slovy: ‚Vždycky celá pouze tvoje!‘“

HYMNUS ZASVĚCENÍ

Vezmi můj život a ať je zasvěcen tobě, Pane.
Vezmi mé dny a mé chvíle, ať plynou v ustavičné chvále.
Vezmi mé ruce a ať se hýbou na podněty tvé lásky.
Vezmi mé nohy a ať jsou svižné a pro tebe krásné.

Vezmi můj hlas a nechť vždy zpívám jen pro tebe, můj Králi.
Vezmi mé rty a ať jsou poselství od tebe plny.
Vezmi mé stříbro a zlato, ať nezadržím z nich ani trošku.
Vezmi můj rozum a použij všechnu moc, jak sám zvolíš.

Vezmi mou vůli a učiň ji tvou, ať již nadále není mou.
Vezmi mé srdce, je tvým vlastnictvím, ať je tvým trůnem královským.
Vezmi mou lásku, můj Pane, vylévám u tvých nohou svou pokladnici.
Vezmi mne a já budu vždycky celá pouze tvoje.

Požádal jsi Boha, aby tě znovu naplnil mocí Ducha svatého? Vyzývám tě, aby ses modlil: „Vezmi si ze mne všechno, Ježíši. Chci, aby byl můj život cele zasvěcen tobě!“

pátek 14. prosince 2012

NÁVRAT VÍTĚZNÉHO JÁSOTU

Král David zcizoložil a potom zařídil, aby byl věrný voják zavražděn, a tak si mohl činit nárok na jeho ženu. Přivedl pohanu na Izrael a na jméno nebeského Otce. Po celý rok skrýval svou příšernou temnotu a ocitl se na pokraji zničení. A přece, po tom všem, Bůh Davida nazval „mužem podle mého srdce“ (Skutky 13:22, B21). Jak to? Tím tajemství je, že těsně před tím než David padl, tak se pokořil a činil pokání.

„Vyznávám svoje provinění, trápím se pro svůj hřích“ (Žalm 38:18, B21). „Proti tobě, tobě samému, jsem zhřešil, před tvýma očima jsem se zla dopustil! Ve svých výrocích jsi proto spravedlivý, oprávněn jsi mě odsoudit“ (Žalm 51:6, B21).

„Stvoř ve mně, Bože, srdce ryzí…svého Ducha svatého mi neber“ (Žalm 51: 12-13, B21).

Jsi znepokojený a rmoutíš se pro svůj zakořeněný hřích? Cítíš, že jsi na pokraji pádu pod těžkým nákladem? Pokud ano, pak jsi na cestě k uzdravení a osvobození. Víš, když David činil pokání, byl konečně schopen zahlédnout světlo na konci tunelu.

„Svůj hřích jsem však potom doznal tobě, své provinění jsem odhalil. Řekl jsem: Vyznám Hospodinu své zločiny! a tys mi odpustil mou vinu a hřích…Ty jsi má skrýše, před úzkostí mě chráníš, vítězným jásotem mě obklopíš“ (Žalm 32: 5,7).

Milovaný, můžeš svou radost získat zpět. Prostě vyznej svůj hřích a opusť jej a Pán tě omilostní a osvobodí. Je připraven políbit tě na krk, obléci tě do šatu spravedlnosti a prostřít před tebou velikou hostinu. Potom budeš moci dosvědčit spolu s Davidem:

„Mnoha bolestmi trpí ničemní, doufajícího v Hospodina však láska obklopí. Radujte se v Hospodinu, jásejte spravedliví, vesele prozpěvujte, všichni upřímní“ (Žalm 32: 10-11).

čtvrtek 13. prosince 2012

BRANÍ HŘÍCHU NA LEHKOU VÁHU

Prorok Ezekiel nám barvitě líčí, co se stane lidem, kteří berou svůj hřích na lehkou váhu. V této zprávě přišlo za Ezekielem 70 starších z Judy, aby obdrželo slovo od Pána. Všichni tito muži sloužili v chrámu, a když se shromáždili i s prorokem k uctívání, bylo Ezekielovi dáno úžasné vidění:

„Seděl jsem ve svém domě a přede mnou seděli judští starší. Tam na mne dolehla ruka Panovníka Hospodina. Měl jsem vidění. Hle, cosi vzhledem podobné ohni. Od beder dolů to vypadalo jako oheň…jako záře, jako třpyt oslnivého vzácného kovu. Vztáhl cosi, co se podobalo ruce, uchopil mě za kštici na hlavě a duch mě vynesl mezi zemi a nebe; v Božích viděních mě přivedl do Jeruzaléma“ (Ezekiel 8:1-3).

Duch svatý padl na toto shromáždění a Boží svatý oheň naplnil toto místo světlem: „A hle, byla tam sláva Boha Izraele“ (4. verš). Kdykoli se ve shromáždění objeví Boží planoucí přítomnost, vždy je odhalen hřích. Náhle prorok uviděl, že mysl těchto mužů je plná „všelijakých zpodobenin plazů a ohyzdných zvířat“ (10. verš). Popisuje démonické pevnosti, zlé bytosti. A ty pronikly do Božího domu při bohoslužbě!

Sedělo tam 70 starších, klidně a tiše, vypadalo to, jako by ti, kdo uctívají, hledali Pánovo vedení. Ve skutečnosti však zakrývali skrytý hřích. Vykonávali bohoslužbu v chrámu jen navenek, ve skutečnosti všichni patřili k tajné skupině uctívačů slunce. Zaměstnávali v chrámu prostitutky, a jako součást rituálu měli tito starší, u nichž se očekávala zbožnost, účast na smilstvu.

Ze všeho nejhorší bylo, že tito muži nebyli ze své příšerné modloslužby usvědčeni. Přesvědčovali sami sebe, že Bůh nad jejich modlářstvím mhouří oči. David byl tímto hříchem velmi obtížen, ale těch 70 starších necítilo žádné šípy obvinění, žádnou ztrátu fyzické síly, žádnou vnitřní bolest. Místo toho byli oklamáni „falešným pokojem,“ jak to nazval Mojžíš.

„Mohlo by se stát, že by někdo slyšel slova této kletby a duchu by si dobrořečil: Budu mít pokoj, i když si budu žít v zarputilosti srdce, vždyť to dopadne stejně s opilým jako se střízlivým“ (Deuteronomium 29:19).

Jinými slovy: „Podvedená osoba je podobná opilci; ztratila svou rozlišovací schopnost. Nedokáže rozlišit ani mezi žízní a opilostí.“

středa 12. prosince 2012

BŘÍMĚ SKRYTÉHO HŘÍCHU

Břímě skrytého hříchu, který král David nesl po celý rok jej velmi poznamenalo. Zlomilo mu to zdraví, potrápilo mysl a zranilo také jeho ducha. V jeho domě to natropilo zmatek, meziBožím lidem deziluzi a výsměch mezi bezbožnými. Nakonec sám provolal: „Vždyť už jsem přece na pokraji pádu a stále trpím bolestí“ (Žalm 38:17). Židovské slovo „halt“ zde má význam „padat“. Myslel tím tedy: „Brzy spadnu dolů z této velké hromady bolesti.“

Někteří křesťané si mohou při pohledu na toto Davidovo období plné otřesů pomyslet: „Jak hrozné věci dokázal satan Davidovi připravit. Jak se mohl tento kdysi tak citlivý žalmista dostat na pokraj pádu? Bůh se na něho musel strašně zlobit.“

Ne! Nebyl to ďábel, který tolik obtěžkal Davidův hřích, byl to Bůh. Ve svém velkém milosrdenství Bůh dovolil tomuto muži klesnout až na dno, aby uviděl velikost svého hříchu. Obtěžkal Davidův nevyznaný hřích natolik, aby jej už nebyl schopen nést a byl veden k pokání.

Pravdou je, že jen spravedlivý muž jako David mohl být tak mocně ovlivněn svým hříchem. Jak vidíme, jeho svědomí bylo stále ještě citlivé a pociťoval ostrou bolest každého usvědčujícího šípu, kterým byl od Boha zasažen do srdce. Proto David mohl říci: „Stále trpím bolestí.“

To je tajemství celého tohoto příběhu: David měl zbožný zármutek, hluboký a vzácný strach z Boha. Dokázal přiznat: „Vidím za tím Pánovu usměrňující ruku - jak mě tlačí na kolena, a uznávám, že můj hřích si zaslouží Jeho hněv.“

V knize Pláč je psáno: „Ano, i já jsem pocítil, jak trestá jeho rozzuřený kyj. Odehnal mě, do tmy zavedl, a ne ke světlu..... Rozdrtil mi kosti a obrací ruku proti mně ..... Ohradil mě a obklopil hořkou útrapou…. Usadil mě do temnoty jak dávno mrtvého. Zazdil mě, nemohu pryč, obtížil mě okovy….. Kamennou zdí mi cesty zahradil….“ (Pláč 3:1-9).

Spisovatelův záměr zde je jasný: Pokud žijeme ve skrytém hříchu, Bůh samotný učiní naše řetězy natolik těžké, chaotické a děsivé, až jsme vedeni k otevřenému vyznání a hlubokému pokání.

úterý 11. prosince 2012

SBOR V EFESU

Křesťané v Efesu žili v úzkém obecenství s Pánem. Když si čtu Pavlův list Efeským, jsem v úžasu nad evangeliem, jež tito lidé slyšeli a žili. Pavel je vlastně dlouho chválí. Dopis adresuje: „věrným v Kristu Ježíši …“ kterých „Bůh … požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích“, „vyvolil ještě před stvořením světa“ a „předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní.“ (Efeským 1:1-5)

Je to skutečně popis požehnaných, svatých lidí! Ježíš také vzdává poctu efeským křesťanům v knize Zjevení: „Znám tvé skutky, tvou práci i tvou vytrvalost.“ (Zjevení 2:2) Jinými slovy: „Znám všechny dobré věci, které se dějí ve vašem životě. Trpělivě pro mne pracujete, bez reptání a udělali byste všechno pro druhé. Jste pilní ve vykonávání dobrých skutků a to je velice chvalitebné.“

Ježíš poukazuje i na něco jiného v srdcích těchto Efesanů, na něco hluboce špatného. Říká: „Vidím všechny tvé skutky – tvůj nenávist vůči hříchu, lásku k pravdě, spravedlivou odvahu. Přesto, nechali jste svou první lásku vychladnout. Vaše láska ke Mně umírá.“ „Mám ale proti tobě, že jsi ztratil svou počáteční lásku.“ (v.4) Milovaní, tento verš jsem si četl znovu a znovu a došel jsem k závěru, že jeho vážnost nemůžeme přehlížet.

Rád bych si myslel, že jsem typ křesťana z Efesu – věrný pracovník. Chci věřit, že trpím pro Krista, že mé dobré skutky Ho oslaví, že žiji spravedlivý život a že mé místo je vedle Něj v nebesích. Ale když čtu o Ježíši, jak prochází takovými nevšedními věřícími, jako byli křesťané v Efesu a říká jim: „Mám něco proti tobě,“ svírá to mého ducha. Musím se ptát svého Pána: „Ježíši, máš něco proti mně? Také jsem ztratil svou lásku k Tobě?“

pondělí 10. prosince 2012

MŮŽETE MÍT Z JEŽÍŠE TOLIK, KOLIK CHCETE by Gary Wilkerson

Když jsem byl malý chlapec, můj otec David Wilkerson, mě naučil věc, kterou považuji za nejdůležitější ze všeho. „Gary,“ řekl, „můžeš mít z Ježíše tolik, kolik chceš.“

Každý z vás, kdo čte tento článek, může mít z Ježíše tolik, kolik chce! Bůh jen náhodně neříká: „Tebe jsem si vybral a tebe ne.“

„Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni“ (Matouš 5,6). Tento verš mluví o mužích a ženách, kteří řeknou: „Chci vše, co Ježíš nabízí. Budu duchovně hladovět po všem, co mi může dát.“

Bible říká, že Hospodin hledá muže a ženy, jejichž srdce Mu zcela patří, a tak může zjevit Svou sílu. „Hospodinovy oči procházejí celou zemi, aby posiloval ty, kdo jsou mu oddáni celým srdcem“ (2. Letopisů (Paralipomenon) 16,9).

Bůh nechce, aby 10 nebo 75 procent křesťanů žilo zasvěcený a oddělený život. Chce, aby 100 procent Jeho církve, Jeho těla, mu bylo odevzdáno celým srdcem.

Tím, kdo potlačuje pomazání Svého Ducha, není Hospodin, nýbrž naše nedostatečná odpověď na to, co On vylévá. V těchto posledních dnech Bůh roztrhl nebesa a jasně zjevil Svého Svatého Ducha. Člověk, který zareaguje na to, co nám Pán chce dát, povstane a řekne: „V této poslední hodině chci být naplněn Duchem svatým. Rozhodl jsem se žít posvěcený život. Nic mě od toho neodradí, nic mě nezadrží. Nic nezabrání v osudu, který pro mě Bůh dá – hořet pro něj, zcela naplněn Duchem svatým.

pátek 7. prosince 2012

JE TVÁ LÁSKA ŽIVÁ?

Jestliže můžeš žít svůj každodenní život a čelit všem možným vyrušením a požadavkům, a přesto nestrávit deset minut v Boží přítomnosti, tvá láska umírá.

Zamysli se nad tím: Jestliže někoho miluješ nade všechny, bude š se chovat tak, aby ten člověk cítil, že je nejdůležitější bytostí na zemi. Všechno ostatní ve srovnání s ním vybledne.

Není to snad jako tvoje první láska ke tvé manželce, když ses o ní ucházel? Pokud ti zavolala, když jsi měl hodně práce, všechno jsi opustil, jen abys s ní hovořil. Nelibě jsi nesl, když vás někdo vyrušil ve chvíli, kdy jste byli spolu sami. Všechno ostatní zaujalo, při vaší snaze o rozvíjení lásky mezi vámi, druhé místo.

Mnoho dnešních křesťanů žije týdny, dokonce i měsíce, bez času stráveného s Ježíšem. Jak mohou milovat Ježíše celým srdcem, když ho den za dnem bez přestání zanedbávají?

V Šalomounově písni nemohla nevěsta spát, protože její milovaný „…zmizel…“ (Píseň 5:6). Tato žena vstala uprostřed noci a řekla: „…duše mě opustila spolu s ním. Hledala jsem ho, ale nenašla, volala jsem ho, a on se neozval“ (tentýž verš). A tak rychle vyběhla do ulic a svého milého hledala všude a volala: „Neviděli jste mého milého?“

Proč to pro ní byla tak závažná věc? Protože, jak řekla, „Takový je můj milý, takový můj druh“ (verš 16). „Jsem nemocná láskou“ (verš 8). Bez svého milého nemohla být.

Jak se cítí Ježíš, když prostírá stůl a s úzkostí očekává naši společnost, a my přesto nikdy nepřijdeme? Bible nás nazývá jeho nevěstou, jeho milovanými, jeho velkou láskou. Je řečeno, že jsme byli stvořeni pro přátelství s ním. Jaké odmítnutí tedy musí cítit, když neustále klademe druhé před něho?

čtvrtek 6. prosince 2012

CO SI DRŽÍŠ VE SVÉM SRDCI?

Co si v tomto okamžiku držíš ve svém srdci? Prahne tvá duše po Ježíši anebo po věcech tohoto světa?

Jedna žena napsala na náš mailový seznam tuto znepokojivou poznámku: „Můj manžel byl kdysi zapálen pro Boha. Léta se věrně nasazoval pro Pánovo dílo, ale nyní je zcela zahleděn do nového snažení. Již nemá na Pána čas. Bojím se o něj, protože tak ochladl.“

Ježíš řekl podobenství o stejném druhu odůvodněného snažení. Bohatý muž poslal své sluhy, aby pozvali všechny jeho přátele na velikou hostinu, kterou pořádal. Ale, jak říká Písmo, ti přátelé „se všichni jeden jako druhý začali vymlouvat“ (Lukáš 14:18, B21).

Jeden přítel řekl tomu sluhovi: „Koupil jsem pole a musím se jít na něj podívat. Prosím tě, omluv mě.“ Další přítel řekl sluhovi: „Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě, musím jít s nimi orat na pole.“ Další řekl: „Oženil jsem se a chystám se na líbánky, a proto nemohu přijít.“

Tento muž pozval všechny své přátele, aby se radovali z přátelství s ním. Všechno zařídil, aby měli pohodlí. Stůl byl prostřen a všechno bylo připraveno, ale nikdo nepřišel. Všichni byli příliš zaměstnáni či něčím zaujati.

Každý měl dobrý a legitimní důvod, proč nemůže přijít. Vždyť se svému příteli nevyhýbali, aby si mohli chodit po večírcích či barech. Naopak, Bible všechno, co tito lidé dělali, chválí: Nakupování a prodávání poskytuje rodině zabezpečení a vyzkoušení větší koupi zní jako obchodní praktika. A konečně manželství je požehnáním, ke kterému Písmo pobízí.

A přesto, jak reagoval ten bohatý muž? Písmo říká: „Pán tehdy sluhovi poručil: Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný. Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři“ (verše 23-24, B21).

Ježíš tímto podobenstvím ukazuje na velice důležité hledisko. Každá z těchto dobrých a legitimních věcí se stává hříšnou, když jí dáme přednost před Pánem.

středa 5. prosince 2012

JEŽÍŠ A EFEZSKÁ CÍRKEV

V úžasné Janově vizi, jak je zaznamenáno v prvních třech kapitolách knihy Zjevení, vidíme Ježíše jak se prochází mezi sedmi církvemi v Asii. Kristovy oči jsou planoucí a má na sobě kněžský šat. Je jasné, že přišel, aby spravedlivě tyto církve soudil.

Petr píše: „Přišel čas soudu a první na řadě je Boží dům.” (1 Petr 4:17). A teď, když se Ježíš objevil uprostřed těchto sedmi církví, začne je soudit podle obojího co spatřil – toho dobrého i špatného. Tyto soudy jsou popsány ve Zjevení 2. a 3. kapitole, obě červeným písmem, což znamená, že každé slovo pochází přímo z Ježíšových úst.

Těchto sedm církví se rozkládalo na skutečně pravém místě: Efes, Smyrna, Laodikea a další. Přesto Boží hlas, který Jan slyšel, promlouval nejen k těmto jednotlivým církvím, ale i k ostatním církvím po celém světě – ve skutečnosti ke všem věřícím, kteří očekávají Ježíšův návrat.
Ježíš začíná Svůj soud tím, že vyčísluje o církvích spoustu dobrých věcí, které Ho těší, a každou církev za tyto věci chválí. Ale vidí také několik věcí, které jej hluboce zarmucují a vydává tak varování pro každou církev.

Jeho první zpráva je určena křesťanům v Efesu, církvi založené na zbožném vyučování apoštola Pavla. Ježíšův soud nad Efeskými zní: „Ale že jste opustili tu svou první lásku“ (Zjevení 2:4).

Ježíšův použitý výrok „první láska“, neznačí nezralou lásku, kterou zakoušíme při spasení. Mluví zde spíše o vyjímečné lásce: „Kdysi jsem zabíral to nejvyšší místo v tvém srdci, ale kde je tvávášeň pro mě dnes? Dovolil jsi ostatním věcem, aby zabraly Mé místo.”

Je příznačné, že ze všech těch hříchů, na které Ježíš poukazuje v těchto sedmi církvích - cizoložství, chamtivost, vlažnost, falešné učení, přenechání moci Jezábel, mdlé uctívání, duchovníslepota – tak první hřích, který zde jmenuje, jej rmoutí také nejvíc: ztráta lásky k Němu. Náš Bůh je žárlivý milenec a nedovolí ničemu, aby se dostalo před naší lásku k Němu.

úterý 4. prosince 2012

ZPÁTKY K PRVNÍ LÁSCE

„Mám ale proti tobě, že jsi ztratil svou počáteční lásku.“ (Zjevení 2:4)

Věřím tomu, že toto varování, adresované sboru v Efesu je míněno také všem křesťanům, žijícím v těchto posledních dnech. Jednoduše řečeno, Bůh nám říká: „Nestačí, že jsi laskavý, štědrý a pilný služebník, který je zarmoucený hříchem a hlásá pravdu. Nestačí, že dodržuješ morální zásady, snášíš kvůli mně utrpení nebo dokonce jdeš na smrt kvůli své víře. To všechno je součástí toho, že si bereš na sebe můj kříž.

Můžeš dělat všechny tyto věci v mém jménu, ale pokud během toho tvá láska ke mně neroste, pokud se nestávám stále víc a víc tím největším potěšením tvého srdce, tak jsi ztratil svou počáteční lásku. Jestli tvá láska ke mně již není v centru tvého zájmu, tak mám něco proti tobě.“

Přemýšlej nad slovy Davida: „Koho jiného měl bych na nebi? S tebou netoužím po ničem na zemi!“ (Žalmy 83:25) Je to silné vyjádření, přesto tím David nemyslí, že nemiluje lidi. Spíše má na mysli, že nikdo nemá takové místo v jeho srdci, jako Pán. Touží po něm nade vše.

David také píše: „Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože, má duše žízní po tobě! Po tobě dychtí tělo mé jak suchá země prahnoucí po vodě.“ (63:2) „Jako laň prahne po proudící vodě, má duše prahne, Bože, po tobě! Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má: Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?“ (Žalmy 42:2-3)

David říká: „Žízním po Bohu, jako když laň vyprahne po honičce. Laň půjde i za hranici vyčerpání, jenom aby nalezla vodu.“

Podobně, Ježíš říká křesťanům v Efesu: „Přestali jste po mne prahnout, jak prahne laň. Již nejsem centrem vašeho zájmu. Možná jste ochotni mi sloužit, ale již nejsem na prvním místě ve vašich srdcích!“
Vrať se ke své počáteční lásce ještě dnes. Popros Ježíše o milost a sílu, abys znovu začal střežit svou lásku k Němu!

pondělí 3. prosince 2012

BARNABÁŠ, SYN POVZBUZENÍ by Gary Wilkerson

Velmi obdivuji Barnabáše, laskavého a vlídného muže, jehož jméno znamená „povzbuzení“. Na cestách spolu s Pavlem kázali evangelium a zakládali křesťanské obce. Došlo však mezi nimi k neshodě. V knize Skutků 15,36-41 čteme, že Pavel s Barnabášem přestali pracovat společně kvůli mladému muži jménem Jan Marek. Pavel se o něm domníval, že poškodil jejich službu, když od nich nečekaně odešel a nechal je samotné. Barnabáš chtěl být k Janu Markovi laskavý a dát mu novou šanci, ale Pavel řekl ne.

Barnabáš měl jiný charakter. Ačkoliv všichni chtěli zavrhnout člověka, který selhal, Barnabáš se tak nezachoval. Postavil se proti Pavlovi a řekl: „Já tohoto mladého muže neodvrhnu.“ Tomu se říká smělost – to je odlišný duch!

Když Saul chrlil jedno obvinění proti církvi za druhým, věznil Kristovy následníky a zabíjel je, kdo k němu přišel? A když zažil zjevení z nebe, kdo za ním přišel? Byl to Barnabáš, syn povzbuzení. Měl smělé srdce a odlišného ducha, který mu uvnitř říkal: „Je mi jedno, jestli je to falešná zpráva, stojí za to riskovat a podívat se, zda byl Saul opravdu zachráněn.“

Barnabáš je příkladem muže odlišného charakteru. Ten nemá nic společného s tím, který typ osobnosti jste. Můžete být tichý, jemný a klidný, a přesto mít to, co měl Barnabáš. A nejvíce ze všeho můžete mít to, co měl Ježíš.

Nezáleží na tom, jestli jste mladý, starý, muž či žena, protože Bůh nedělá mezi lidmi rozdíly. Svatý Duch touží po tom na vás sestoupit. Možná dnes čtete tento text a v duchu si říkáte: „Co tím myslíte, mít odlišného ducha? Mým duchem je duch alkoholu a drog, duch zoufalství. Jsem ztracený!“

Víte co? Bůh se na vás dívá. On nařídil, abyste si to přečetli, neboť vás vyzývá k tomu, abyste povstali a byli člověkem odlišného ducha. Ne ducha tohoto světa, ne ducha hříchu, ne ducha alkoholu a drog, ale člověkem ducha Božího. Duch Krista, Božího syna, může proměnit váš život a přetvořit vás ve člověka odlišného ducha.