čtvrtek 31. ledna 2013

NEVNÁŠEJ ŽÁDNÁ BŘEMENA DO BRAN

„Budete-li mě opravdu poslouchat, je výrok Hospodinův, a v den odpočinku nebudete přinášet břemena do bran tohoto města, ale bude vám den odpočinku svatý a nebudete v něm konat žádnou práci, budou vcházet branami tohoto města králové a velmožové, kteří dosednou na Davidův trůn, budou jezdit na voze a na koních, oni i jejich velmožové, muži judští a obyvatelé Jeruzaléma, a toto město bude trvat navěky“ (Jeremiáš 17:24-25). Věřím, že celá tato pasáž je proroctvím o Kristu a jeho církvi!

Víme, že Kristus je Davidovým semenem. A také víme, že sedí na Davidově trůnu jako Král. Ale kdo jsou ti králové a velmožové, o nichž zde Jeremiáš píše, ti obyvatelé Jeruzaléma jedoucí na koních a v kočáře?

Těmi lidmi jsme my a bylo nám dáno neuvěřitelné zaslíbení: Když vložíme všechna naše břemena na nosiče břemen, budeme žít navždy v pokoji a budeme veškerých břemen zproštěni. Ježíšův příkaz, abychom vložili svá břemena na něho, vskutku není možností volby. Máme to učinit, protože mu důvěřujeme.

„Nebudete-li mě poslouchat a den odpočinku vám nebude svatý, ale budete-li v den odpočinku nosit břemena a vcházet s nimi do jeruzalémských bran, zanítím v jeho branách oheň a ten pozře jeruzalémské paláce a neuhasne“ (verš 27).

Prorok říká: „Nebudete-li poslouchat Boží příkaz, abyste přestali nosit svá břemena, nakonec vás tato břemena pohltí.“ Je tragické, že to popisuje mnoho dnešních věřících. Někteří nemohou v noci spát, protože nikdy nepřestanou myslet na své problémy. Přetřásají je v mysli stále znovu a diví se: „Kde jsem udělal chybu? Jak mohu ty věci napravit?“

Když se probudí, mají mysl je upřenou ke svým břemenům – ve sprše, když se oblékají, pak u snídaně. Ve chvíli, kdy vycházejí ze dveří, jsou tak obtěžkáni, že se nemohou ani usmát.

Takoví křesťané nikdy nepoznali ani hodinku spočinutí v Ježíši – spočinutí, které On dává zdarma!

středa 30. ledna 2013

PODEPSANÝ ROZSUDEK

Věřím, že Bůh nám zajišťuje velmi specifické zaslíbení pro těžké časy, které přicházejí. Bylo dáno Abrahamovi a jeho semeni jako slib (přísaha).

“...na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi, že nás vysvobodí z ruky nepřátel , abychom beze strachu sloužili jemu ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.” (Lukáš 1:73-75)

Bůh se zavázal přísahou, že nás oprostí od všech nepřátel, každé strach nahánějící věci, tak že Mu můžeme sloužit po všechny dny našeho života beze strachu. Milovaní, hlad (dychtění, prahnutí) je nepřítel. Nahota a chudoba jsou nepřátelé.

Tato přísaha od Boha musí být základem naší víry v každé krizi, neštěstí a hrozném čase. Naučte se to nazpaměť! Nechť je to váš svatý argument u trůnu milosti!

V Žalmu 121 nám David nabízí jeden z nejmocnějších argumentů svatého Ducha, který byl kdy člověku dán. Celý žalm nám říká, že naše pomoc přichází od Pána samého. Žalm 124 je další svatý argument, vaše specifické zaslíbení, které vás zmocní vybudoval speciální víru.

Právě teď je Amerika pod “soudem podpisu” Božího. Soudy podpisu nesou speciální známky Boha, ve kterých se zrcadlí hříchy spáchané proti Němu. Jak se tyto soudy dějí před našima vlastníma očima, naše jediná odpověď je mít Ježíše jako našeho pastýře. Utíkat dnes, abychom se s Ním setkali v skryté komůrce modliby. Nech své kořeny zapustit hluboko do Něj a věz, že tě zachová za všech okolností.

Drž se následujících speciální zaslíbení v připravenosti čelit jakýmkoli neštěstím, jimž můžeš čelit:

“Vychází ve tmách světlo poctivým......Ze zlých zpráv nemá strach, srdce má pevné, na Hospodina spoléhá. Srdce má statečné, nemá strach, nakonec uvidí pád svých protivníků.” Žalm 112:4,7-8

“Sám bude spravedlivě soudit svět...... Hospodin je útočištěm utlačených, útočištěm je v dobách soužení. Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají, neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají!” Žalm 9:8-10

úterý 29. ledna 2013

ZAOPATŘENÍ NAŠEHO OTCE

Během celého mého života jsem nemluvil s tolika vystrašenými lidmi jako v posledních třech měsících. Amerika je naprosto vyděšená!

Stavitelé, investoři, profesionálové z Wall Street, maloobchodníci, vedoucí pracovníci, právníci, majitelé restaurací – všichni říkají totéž: „Je to horší, než si většina lidí myslí. A bude to ještě horší!“ Řítíme se do velmi těžkých časů!

Nikdo z nás neslyší takové zprávy rád – dokáží být velmi depresivní! Puritáni pro to mají rčení: „Naše city podplácejí naši soudnost.“ Všichni milujeme Ameriku a náš způsob života. Ale jestliže se nepodíváme do očí pravdě, že těžké časy v tomto národě jsou nad námi, nikdy nebudeme mít důvěru a jistotu, kterou budeme potřebovat!

Buď si jistý, že nic z toho není pro Ježíše překvapením. Viděl tohle všechno přicházet! Ten, který zná počet vlasů na hlavě každého člověka a který spočítal všechny vrabce spadlé na zem, věděl předem, čemu budou jeho následovníci čelit v posledních dnech.

Věděl, kam půjde každý dolar z federálního rozpočtu – a že tvůj nájem a daně porostou. Věděl o každém propuštění z práce, kterému budou muset jeho děti čelit, věděl o všech tvých složenkách, dokonce znal počet dětí, které budeš mít! Neexistuje jediná věc, o které by náš požehnaný Spasitel nevěděl, když nám v Matouši 6:25–33 výslovně řekl: „Nemějte starosti o tyto věci. Váš nebeský Otec ví o všech vašich osobních potřebách. On se o vás postará!“

Říkáš si, jak může křesťan v případě potřeby nemyslet na svůj fyzický stav a neodvracet se od zaslíbení, která nám Ježíš dal. Právě tato jeho slova jsou věčná: „Říkám vám…“ Vlastně můžeš vzít právě tato slova do Božího trůnního sálu a říci Ježíši: „Toto jsou červeně význačená slova: ‚Proto vám říkám, nemějte starost o své potřeby!‘“

Nezáleží na tom, kolik bank se položí nebo jak poroste nezaměstnanost, náš Pán nasytí ptactvo nebeské, oblékne lilie na poli a zaopatří oceán plný ryb jejich veškerými denními potřebami! „Váš nebeský Otec je živí“ (Matouš 6:26). Ani jedno stvoření nebude trpět, aniž by o tom náš Pán nevěděl.

Otcovo zaopatření nezastaví žádné krize nebo těžká období: „Nejste snad vy mnohem dražší?..... Neoblékne snad mnohem spíš vás?“ (Matouš 6:26,30).

pondělí 28. ledna 2013

MILOST PO CELÝ ŽIVOT by Gary Wilkerson

Udílí Bůh laskavost, hojnost požehnání a štědrost své milosti hladovějícím a čekajícím srdcím? Odpověď zní: ano – a najdeme ji znázorněnou v první kapitole Lukáše.

Anděl se ukázal Marii, aby jí oznámil úžasné události, které se v jejím životě stanou: „Byl poslán od Boha anděl Gabriel do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: ‚Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.‘ Ona se nad těmi slovy zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená“ (Lukáš 1:26-29, zvýraznění přidáno).

Bibličtí učenci říkají, že Marie byla velmi mladá, pravděpodobně náctiletá. Představ si, jaká to pro ni musela být zvláštní událost. Byla to prostá dívka z téměř neznámé vesnice a rodiny a před ní stojí anděl: „Anděl jí řekl: ‚Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš“ (Lukáš 1:30-31, zvýraznění přidáno).

Marie se zdá být na rozpacích, když to slyší; tomu je snadné porozumět. Žije v kultuře, kde dominují muži, má malý vliv a pravděpodobně malá očekávání ve svém životě. Má výsadu být dobrou manželkou a matkou, ale nic dalšího.

Mnozí z nás jsou jako Marie. Rádi bychom viděli, jak se naše okolnosti proměňují. Chceme vidět své nemocné příbuzné uzdravené. Toužíme po tom, aby naše problémové dítě nalezlo svůj smysl v Kristu, nebo aby se naše napjaté manželské vztahy navrátily ke dřívější radosti. Myslíme si jako Marie: „Pane, můj život vůbec nezrcadlí tvou milost. Potřebuji, abys do něj vnesl své světlo.“ Jak bychom se cítili, kdybychom uslyšeli hlas z nebes, který nám říká: „Ty máš Boží milost!“?

Hlavu vzhůru! Bůh skutečně na tebe shlíží s milostí – zvláště, pokud budeš volat spolu s Marií: „Pane, chci vidět, jak se v mém životě oslavíš!“

pátek 25. ledna 2013

NEZANEDBÁVEJ SVÉ BDĚNÍ NA MODLITBÁCH

Bůh se chce ujistit, že je tvé srdce odhodlané k vytrvalosti, bez ohledu na to, jak dlouho čekáš na Boží odpověď. Ježíš nám dal podobenství, aby ukázal, že Bůh vyčkává kvůli nám, abychom se rozhodli nepřestávat. Je to podobenství o vdově ve finanční tísni, která neustále chodila za soudcem a žádala spravedlnost (viz Lukáš 18:2-8). Soudce nakonec vdovině žádosti vyhověl, ale jen proto, že se nechtěl vyčerpat jejími neustálými prosbami. „Dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedá pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří“ (verš 5). Ježíš dodává: „Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane“ (verše 7-8).

Říkáš: „Ale nevypadá to snad tak, že si Ježíš v těchto verších odporuje? Nejprve říká, že Bůh ‚prodlévá s pomocí,‘ a potom zas říká, že ‚se nás brzo zastane.‘“

Většina z nás si tyto verše vykládá naprosto mylně. Ježíš nemluví o otálení po dlouhou dobu – vůbec ne! Říká, že Bůh nám chce rychle odpovědět, avšak „snáší něco,“ co volá po trpělivosti z jeho strany. Říká: „ Budu se muset smířit s tou věcí, kterou vidím ve tvém srdci. Budu muset prodlévat, dokud nebudeš ochoten ji odložit, abych ti mohl odpovědět.“

Když se ohlédnu zpátky na některé věci, pro které jsem setrvával na modlitbách, vidím, že Pán říkal: „Držím tu tvoji žádost a nastavuji ji jako zrcadlo. A jejím prostřednictvím ti ukážu, co je hluboko ve tvém srdci.“

Viděl jsem pochybnosti…strach…nevíru…věci, které mne přiměly vrhnout se Ježíši k nohám a volat: „Pane, už mne ta odpověď nezajímá, pouze mi odeber tohoto ducha. Nechci tě zpochybňovat.“

Nejtěžší částí víry je poslední půlhodina. Když to vypadá, že Bůh neodpovídá, vzdáváme se a věnujeme se něčemu jinému. Myslíme si, že se odevzdáváme Boží prozřetelnosti a že jsme závislí na jeho svrchované vůli. Říkáme: „Dobře, Bože, určitě jsi to nakonec nechtěl.“

Ne! To není tím, co Bůh zamýšlel. Když se modlíš o zřejmou Boží vůli – např. za spásu rodiny – máš plné právo vytrvat a nikdy to nevzdat, dokud Ježíš neodpoví.

čtvrtek 24. ledna 2013

JSTE ZKOUŠENI

Buďte si jisti, že pokud se snažíte poctivě kráčet za Pánem, jste zkoušeni. Vlastně čím hlubší je vaše cesta s Kristem, tím silnější budou zkoušky. Písmo o tom hovoří jasně:

„Ti, kteří se znají ke svému Bohu, zůstanou pevní a budou podle toho jednat…Když budou klesat, naleznou trochu pomoci… Někteří z prozíravých budou klesat, budou zkoušeni, tříbeni a běleni pro dobu konce, totiž do jistého času“ (Daniel 11,32-35).

Velké zkoušení přijde na „prozíravé“. Kteří to jsou? Ti spravedliví, ti, kteří hrdinně jednají pro Pána, kteří chodí s Hospodinem a mají Kristovu moudrost.

Právě teď se možná ptáte: „Proč jsem zkoušen? Proč se mi to děje?“

Vzpomínáte si na školní dny? Když přišel test, ukázalo se, kolik jste se skutečně naučili z toho, co vás učili. Pavel však mluvil o jiné škole, v níž se „učíme u Krista“ a „jsme v něm vyučováni podle pravdy, která je v Ježíši“ (viz Efezským, 4,20-21). Patříte-li Kristu, jste v Jeho škole. Možná jste si mysleli, že už jste dostudovali, ale to se stane, až vstoupíte do slávy.

Když jsem chodil do školy, nenáviděl jsem „přepadovky“, neohlášené testy. Ale Pán nám řekl, že máme být neustále připraveni kdykoliv projít testem a že zkoušky budou pokračovat, dokud se Ježíš nevrátí. Všichni, kdo milují Boha, budou v plamenech procházet zkouškami a budou očištěni od všeho, co není Kristovo. Je to příprava na Beránkovu svatbu.

David často mluvil o tom, jak byl podrobován zkouškám: „Poznal jsem, můj Bože, že ty zkoumáš srdce a že máš zalíbení v přímosti“ (1. Paralipomenon 29,17). „Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřešel mi přes rty“ (Žalm 17,3).

středa 23. ledna 2013

PŘESNĚ NA ČAS!

Před lety, poté, co jsem chodil ulicemi New Yorku – vyčerpaný, unavený v duši i na těle – jsem dostal mononukleosu. Skončil jsem na šest týdnů v nemocnici a otekl mi krk. Nemohl jsem polykat a občas jsem nemohl ani popadnout dech. Moje váha spadla na méně než 57 kilo. Protože jsem nemohl cestovat, veškerý peněžní příjem na službu se rychle vypařil a vypadalo to, že s Teen Challenge je konec!

Pamatuji si tu noc, kdy jsem zoufale volal: „Pane, já to vzdávám! Teen Challenge je celá tvoje. Já ti budu důvěřovat. Jestli chceš zavřít dveře této služby, je to tvoje věc. Ale, prosím, Bože, odstraň tu věc z mého hrdla!“ Během hodiny jsem dokašlal a otok splaskl na velikost většího vlašského ořechu.

Za den či dva jsem opustil nemocnici a brzy se mi navrátily síly. A zjistil jsem, že co jsem byl pryč, Teen Challenge přežila! Nevím, jak to Pán udělal, ale po dobu, co jsem byl nemocný, začal personál důvěřovat Hospodinu, místo aby se spoléhal na mne. A toho chtěl Bůh dosáhnout!

Milovaní, vaše problémy nejsou nepředvídatelnými náhodami. Nezáleží na tom, čím procházíš, ani jak hluboce jsi zraněn, Bůh je přesný, co se týče cíle i času.

Asi si myslíš, že ďábel vešel a přerušil Boží plán pro tvůj život, když řekl: „Pust mne na něj.“ Nikoli. Tak tomu není. Nezáleží na tom, jestli jsi udělal něco hloupého nebo neopatrného. Jestliže činíš pokání, Pán si může použít všechno, co bylo míněné špatně, a obrátit to v dobrou věc.

Nezaměřuj se na své dřívější chyby – Odstraň své oči z hrůz. Bůh slíbil, že ti vynahradí všechny roky, kdy tě požírali červi. Seber odvahu z těchto slov a dovol jim, aby se stali tvým životem a nadějí: „Můj Bůh může učinit cokoli. Nezapomněl na mne. Nikdo nemůže změnit jeho plány. Ať to vypadá jakkoli špatně, on všechno řídí!“

úterý 22. ledna 2013

PRŠÍ NA SPRAVEDLIVÉ I NESPRAVEDLIVÉ

Lhal bych, kdybych vám řekl, že křesťané si budou všude všímat ztrápených, lidí v těžkostech, nezaměstnaných a depresivních, zatímco sami zůstanou v bezpečí vprostřed útulného zámotku zdraví a bohatství. Bible říká, že Bůh dopouští, aby déšť padal jak na spravedlivé, tak i na nespravedlivé (Matouš 5:45). Job byl svatý – a přece trpěl! Ale stejně jako Bůh vyvedl Joba z jeho utrpení, tak vyvede nás, přestože projdeme i ohněm.

Stovky služebníků se setkávají k modlitbám v různých městech a je slyšet totéž vyznání: „Nikdy nebýt tolik zkoušen. Satan přichází jako povodeň s trápením, těžkostmi, hlubokým zármutkem a bolestí, aby tím postihl zbožné.“

Satan přivodil trápení Jobovi a dělá ho i tobě. Stojí opět před Bohem a předkládá velké obvinění proti církvi posledních dnů? Možná vyzývá Boha: „Je poslední hodina, ale ty nemáš žádnou pravou církev. Nemáš žádnou neposkvrněnou nevěstu. Jsou to pošetilé panny; ve skutečnosti většina z nich spí. Podívej se na ně – materialistické, sebestředné, chamtivé bohatství a dobrého života. Poslechni si jejich učitele, kteří jim říkají, že nemusí trpět, že je všechno jejich, jen požádat.

„Strhni svou ochrannou zeď, Bože! Dovol mi, abych je podrobil zkoušce. Nezůstane ti ani ostatek svatých. Odeberu jim zaměstnání. Udeřím na ně s trápením. Vyliji ducha strachu a zoufalství a zaplavím je pokušeními. Uvidíš, jak se tato poslední a zhýčkaná generace poddá. V téhle církvi nejsou žádní Jobové. Jsou tam duchovní slaboši!“

Milovaní, proto Písmo říká: „Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá“ (Zjevení 12:12).

Vprostřed zkoušek někteří z vás již přijali Jobovu beznadějnou mluvu. Vaše srdce volají: „Bože, co jsem udělal špatně? Nechápu, proč na mne přišla tato pohroma, když jsem miloval nejvíce tebe, chodil ve svatosti, měl čisté srdce a můj duch po tobě toužil. Zdá se, že čím jsem ti blíže, tím více upadám do problémů a tím více utrpení přichází.“

Nechápeme, jak důležité je pro Boha, když mu důvěřujeme navzdory záplavám těžkostí, které na nás přicházejí z pekla. Víte, ďábel se vás nemůže dotknout, ani vás zkoušet, dokud Bůh prvně nenechá padnout zeď a nedovolí mu to.

pondělí 21. ledna 2013

JSME MY TOU GENERACÍ?

Celý svět je vyděšený, popletený a zmatený. Dokonce i nejsvatější křesťané se udivují nad tím, jak rychle dochází na všechny prorocké výroky. Vím, že věřící na celém světě si kladou otázku, nad kterou přemýšlím i já: Jsme v poslední dekádě naší lidské historie? Nevím, ale jedna věc je jistá: Vidíme zrychlení světových událostí. Náhle a bez varování padla železná opona. Téměř přes noc byla východní Evropa osvobozena. Sovětský Svaz, který kdysi ohrožoval Spojené státy americké – se bleskurychle octl na pokraji pádu a naprostého nepokoje.

Je možné, aby se stejně rychle objevil ve vedení na zemi antikrist? Může se také stát, že by Bohu došla trpělivost s hříchy Severní Ameriky, tak jako se to stalo se Sodomou a Gomorou?

Děsivé bankroty našich spořitelen a úvěrových bank, narůstající národní dluh, nemoci a celosvětové epidemie - jsou toto všechno náznaky toho, že naše země vstupuje do koridoru božského prokletí, jak je uvedeno v 5. Knize Mojžíšově 28? Přečtěte si, co Bůh činí národům, které hřeší proti světlu. Jak vidno, děje se to právě teď!

Ocitli jsme se již v raném stadiu největší krize celé naší historie? Velká hospodářská krize v roce 1930 byla považována za vůbec nejhorší, ale mnozí ekonomové se domnívají, že jsme na pokraji deprese, která bude ve srovnání s ostatními nejhůře potlačitelná.

Začíná Bůh pomalu odstranovat přísun chleba? Přináší na nás zkázu, jako to udělal na Jeruzalém a Judu, protože zhřešili? V Izajáši 3:1-6 je popisováno, jak Bůh odřízl zásoby a nastala velká nezaměstnanost. Když padl soud na Sion: „lidé i zvířata dosud pracovali bez odměny.“ (Zachariáš 08:10). Nastane masivní nezaměstnanost až Bůh začne soudit hříchy Američanů?

Ve vzduchu je cítit nebezpečná atmosféra; všechno se zdá nestabilní. Zdá se, že se řítíme směrem, ze kterého není úniku. Mluvíme o válkách, rasových válkách, svatých válkách. Izrael se, tak jako nikdy předtím, horečně připravuje na válku a schyluje se k vážnému konfliktu.

Je toto ten den, který Ježíš předpověděl, že lidská srdce z drtivého strachu odpadnou, neboť se budou dít děsivé věci na zemi? Je možné, abychom my byli tou generací, která spatří příchod Pána Ježíše Krista? Ocitli jsme se v tom bodu lidských dějin, kdy může být řečeno: „Tato generace nepomine, než se to všechno stane?“ Stane se to opravdu v naší době?

pátek 18. ledna 2013

SLOŽTE SVÁ BŘEMENA

Odložení břemen vyžaduje velké odhodlání a druh duchovní operace, kterou může provést jedině Duch svatý.

Vidíme to názorně v knize Nehemjáš. V té době Izraelci svědomitě a pilně pracovali na obnově jeruzalémských bran. Ale jakmile je dostavěli, vůbec nedbali na zachovávání dne odpočinku. Každý týden dlouhé řady plně naložených zvířat pochodovaly skrze jeruzalémské brány a nesly zboží na městský trh.

Když Nehemjáš viděl, co se všechno v den odpočinku děje, zlobil se (viz Nehemjáš 13,5). Varoval lidi, aby složili všechna svá břemena a ctili Hospodinův den odpočinku. Když ho neposlouchali, naléhal o to více: „Měl jsem o to spor s judskými šlechtici a ptal jsem se jich: „Jakého zla se to dopouštíte? Znesvěcujete den odpočinku!“ (verš 17). Říkal: „Káral jsem je, napomínal jsem je, varoval jsem je. Ale nic na ně nepůsobilo.“

Nakonec toho měl Nehemjáš dost a odhodlal se k drastické akci: „Když přede dnem odpočinku padl na jeruzalémské brány stín, rozkázal jsem, aby byla zavřena vrata a aby je neotvírali dříve než po dni odpočinku. Některé ze svých služebníků jsem postavil k branám, aby nikdo nenosil břemena v den odpočinku“ (verš 19).

Nehemjáš postavil k branám strážné. Ale ani to lidi nesoucí břemena neodradilo. Tábořili celou noc venku, náklad položený u sebe, a čekali, až se brány otevřou (viz verš 20).

Milovaní, vaše břemena budou stále tábořit za branou vaší mysli a čekat na příležitost, aby mohly vpadnout zpět dovnitř. Můžete je v noci odložit, ale ráno tam zase budou, ty samé staré obavy a starosti, které čekají na to, až je znovu seberete.

Co tedy udělal Nehemjáš, aby celé to nošení břemen zastavil? Řekl: „Varoval jsem je a vytýkal jsem jim: „Proč nocujete před hradbami? Bude-li se to opakovat, vztáhnu na vás ruku.“ Od té doby v den odpočinku nepřicházeli“ (verš 21).

Když mu došla trpělivost, pohrozil Nehemjáš silou. A, milovaní, přesně to máme dělat, abychom svá břemena udrželi za branou naší mysli. Stejně jako Nehemjáš máme volat z celé své duše: „Takhle to Bůh nechce! Žiji ve dni odpočinku, ale má duše vůbec nemá klid. Všechny mé starosti a obavy přicházejí, jak se jim zachce. Musím nad těmito břemeny získat vládu, za každou cenu!“

čtvrtek 17. ledna 2013

NEBÝT VZNĚTLIVÍ

Nejzřetelnějším důkazem, že v tobě přebývá Kristus, je, když vlastníš toto ovoce: „Láska … není vznětlivá“ (1. Korintským 13:4-5)..

Řecké slovo pro vznětlivost je „paraxuno,“ které pochází z kořene slova, jež znamená „nelaskavý“ a „rychlý či náhlý.“ Také má další kořen, který znamená „nedaleký.“ Spojením se tyto významy stávají hodně výmluvné. Být vznětlivý znamená používat nelaskavé poznámky, neovládat záchvaty vzteku – a namířit je na někoho, kdo je ti blízký.

Bible prostě říká: „Jestliže jsi v Kristu, miluješ bezpodmínečně, nebudeš již vznětlivý. A tvé největší zkoušky přijdou od těch, kteří jsou ti nejblíže: tvůj manžel/ka, tvé děti, tví přátelé.“

Ptám se tě: Vybuchuješ snadno? Jak snadno se rozohníš? Jestliže jsi v Kristu, zvedne se v tobě hlas, když se naštveš, a volá: „Pane, pomoz mi! Duchu svatý, uklidni mě!“

Jen pár dní předtím, co jsem napsal tuto zprávu, jsem musel praktikovat to, co kážu. Moje žena Gwen řekla něco, co ve mně nevědomky spustilo tlačítko. Nemínila to jako urážku, ale já jsem to tak vzal a popíchlo mě to. Okamžitě jsem se rozčílil a z mých úst se vyřítil proud nelaskavých poznámek, zlostných a rozčilených slov, každé bylo urážkou.

Gwen se zkusila omluvit (za něco, co ani neudělala), ale já se od ní odvrátil a šel do své pracovny. Hodinu jsem seděl ve tmě a stěžoval si Pánu: „Bože, ona mne zranila na citlivém místě, a to bolí. Musel jsem reagovat!“

A přece když jsem se zkoušel modlit, nebesa byla jako mosaz. Druhý den ráno, když jsem si vzal Bibli, abych začal se svým každodenním studiem, rozevřela se v 1. listu Korintským a zrak mi padl na tento verš: „Láska … není vznětlivá“

Náhle jsem se díval do zrcadla Božího Slova a uviděl jsem tvář kazatele, který je vznětlivý! Mé srdce bylo ohromeno, a já volal: „Pane, to jsem já. Bože, odpusť mi!“

Okamžitě jsem zavolal Gwen, aby přišla do mé kanceláře. Když vešla, poněkud vyjevená, dokázal jsem jen ukázat na ten verš a říci: „Miláčku, přečti si to. Že mě to popisuje? Jsem příliš vznětlivý. Gwen, prosím tě, odpust mi!“

středa 16. ledna 2013

DYCHTIVÍ PÁNOVA PŘÍCHODU

Toužíš a dychtíš po Pánově příchodu? Dychtíš po dni, kdy se objeví?

„v očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista“ (Titus 2:13,B21). „Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod“ (2. Timoteus 4:8, B21).

Tento svět není naším domovem. Ptám se tě však: Zapouštíš anebo rušíš kořeny a modlíš se, aby Ježíš zachoval tvé srdce bdělé?

Stávají se Boží nepřátelé tvými nepřáteli? Jsi zapojen do bitvy proti těm, kdo odporují Bohu? Začal jsi s jeho bojem proti tělesnosti, světu a ďáblu?

Ano, Ježíš řekl, že máme milovat své nepřátele, co však jeho nepřátelé, kteří jej nenávidí, odmítají jeho milost a slitování a hanobí jeho jméno a vláčejí ho špínou? Nemáme nenávidět lidi, nýbrž hřích, který je v jejich srdcích, a démonské mocnosti, které jim vládnou. Máme nenávidět bezbožnost, která je ve světě!

Máš ve zvyku opouštět dům Boží? „Neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den“ (Židům 10:26, B21).

Není náhodou, že hned další verš v této pasáži pojednává o „vědomém hříchu“ poté, co byla pravda zjevena. „Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy“ (Židům 10:26, B21).

Je to prokázaná historická skutečnost: Lidé se stávají nejlehkomyslnějšími a nejnedbalejšími právě před přicházejícím soudem a kalamitou.

Jestliže soudíš sám sebe a zjišťuješ svou nedostatečnost, potom se modli takto ze srdce: „Ježíši, potřebuji, abys mi odpustil. Vyznávám veškerý svůj hřích. Zanedbával jsem tě, Pane. Nedal jsem tě na první místo, ale od dnešního dne tě činím svým životem – jsi mé všechno!“

úterý 15. ledna 2013

RADOST A SMĚLÁ DŮVĚRA V SOUDNÝ DEN

„Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. Král tehdy řekne těm po své pravici: Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa“ (Matouš 25:32-34, B21).

V soudném dni nejdříve ze všeho Soudce oddělí své ovce od kozlů. Nedovolí, aby byli jeho spravedliví započteni spolu s provinilci.

Bible se vyjadřuje velmi jasně, že ti, kdo zůstávají v Kristu a vyhlížejí jeho příchod, budou mít v ten den smělost a smělou důvěru:

„Ano, drazí, zůstávejte v něm, abychom očekávali jeho zjevení se smělou důvěrou a nemuseli se stydět, až přijde“ (1. Jan 2:28, B21). „Takto láska mezi námi došla naplnění, takže smíme mít smělou důvěru v soudný den – vždyť jsme na tomto světě takoví, jaký je on“ (1. Jan 4:17, B21).

Jak můžeš mít takovou smělost – takovou radost a smělou důvěru – v soudném dni? Ta přichází pouze ze známosti Soudce, který je tvým přítelem, bratrem, příbuzným vykupitelem, veleknězem, zastáncem, přímluvcem, Pánem, láskou tvého srdce – samotným tvým životem!

Víš-li ve svém srdci, že nejsi připraven stanout před Ježíšem – a že ta chvíle přijde velmi brzy – potom musíš reagovat na to, co zde píši. Toto poselství je dostatečné na to, aby tě odsoudilo k věčnému peklu, jestliže je odmítneš. V soudný den bude svědkem.

Stávají se tvé zájmy – tvá práce, tvůj majetek, či dokonce tvá služba – pro tebe důležitějšími než zájmy Pánovy? Zanedbáváš svou rodinu? Jsi spokojen, protože v neděli chodíš do kostela a říkáš: „Dělám něco pro Boha“? Boží Slovo k tobě mluví jasně: To není dost!

pondělí 14. ledna 2013

ODRAZOVÁNÍ by Gary Wilkerson

Odrazování může bránit Božímu plánu na vítězství, nikdy však jej nemůže zhatit. Gideon bojoval proti 100 000 nepřátelských vojáků se svou skupinou 300 mužů a získal tak obrovské vítězství, že jen 15 000 nepřátel uniklo. Po vítězství se ho někteří ze spolubratrů zeptali: „Cos nám to udělal? Proč jsi nás nezavolal, když jsi šel bojovat s Midiánci?“ (Soudců 1:8, B21).

Tito lidé z Gideónova vlastního národa zpochybňovali jeho vůdcovství, jeho rozhodnutí, jeho pohnutky a jeho konání. Některé z našich nejdeprimujících a duši zraňujících zápasů často nebývají na válečném poli života, nýbrž v obecenství věřících. Někdy nás naši vlastní bratři a sestry zavalí obviněními a zdá se, že je toho hodně, na co si mají stěžovat. Takové věci očekáváme od našich nepřátel, ale když nás nemilosrdně obviní jeden z našich spolubratrů, můžeme být zaskočeni a překvapeni.

Gideon neztratil odvahu, nevyvedlo ho to z míry, ani nezmenšilo jeho víru, když byl tázán. Setrval v bitvě! Moc se mi líbí, co udělal: „On jim však odpověděl: Co jsem vlastně dokázal ve srovnání s vámi?“ (8:2, B21). Gideon řekl těm, kdo ho obviňovali: „Co jsou má vítězství ve srovnání s vašimi?“ Gideon místo toho, aby byl naštvaný a bránil se, udělal totéž co Nehemiáš, když budoval hradby a jeho nepřátelé mu říkali: „Pojď dolů. Musíme si promluvit o tom, co děláš.“ Nehemiáš na své nepřátele reagoval: „Nemám čas, abych diskutoval o tom, co dělám; Jsem tím příliš zaneprázdněn“ (viz Nehemiáš 6: 1-9).

Bible říká, že Gideon se svými 300 muži „…překročil Jordán…byli vyčerpáni pronásledováním“ (Soudců 8:4). Gideon si zvolil, že se vrátí do boje s nepřítelem. Přešel na druhou stranu řeky a vrátil se do bitvy, do které ho Bůh povolal. Když strávíš život misií, do které tě volá Bůh; když nejsi zastrašen a odrazen tím, co o tobě říkají druzí; když je tvou duchovní ctižádostí, abys dělal to, do čeho tě Bůh povolal – potom ti to přivodí vítězství.

Stále buď zaměřen na svou bitvu, stále buď zaměřen na své povolání, a Bůh ti dá vítězství!

pátek 11. ledna 2013

NEUŽITEČNÝ SLUŽEBNÍK

„Neužitečný služebník“ je ten, který „schoval“ svůj talent. Byl příliš líný, aby investoval svůj život a čas do Božích zájmů, a tak se stal „lenivým“ v Božích věcech. Byl to vytížený muž či žena, kteří přijdou jednou týdně do kostela, aby udrželi zdání víry.

Toto Pán řekne o tom, kdo Mu sloužil nahodile a polovičatě:

„Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel… Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem…A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů“ (Matouš 25,26-27.30).

Až bude otevřena kniha neužitečného služebníka, nastane mnoho lkaní a bědování. Soudce ukáže světu, jak mnoho času a úsilí ten člověk strávil vyděláváním peněz, vlastním zabezpečováním, budováním bankovních účtů a starostmi, jak často se nezajímal o rodinu, zapomínal na Boha a nechodil na shromáždění věřících.

Toho dne Hospodin vytáhne na světlo každou zanedbanou návštěvu církevního shromáždění, každou lenost a sebestřednou činnost. Pak se přímo před očima toho služebníka objeví všechno, co celý život shromažďoval: domy, auta, nábytek, lodě, oblečení, šperky, akcie a obligace.

Pod Soudcovým pohledem to celé vzplane jako vodíková bomba. Před Soudcem bude stát anděl s hrstí prachu. Pán se obrátí k neužitečnému služebníku a řekne: „Tomuto se rovná tvé celoživotní snažení. Potřeboval jsem tě a volal jsem tě, ty jsi mě však opomíjel. Dával jsi mi jen málo svého času, až jsi mě nakonec zcela vytlačil ze svého života. Promrhal jsi svůj život pro hromádku prachu. Byl jsi varován, že to celé shoří jako tráva!“

Jak moc bude jednou litovat ten, kdo nyní nemá na Boha čas! Chodí se ženou a dětmi každou neděli do kostela, protože „tak to lidé dělají“. Ale nemá srdce pro Boha!

čtvrtek 10. ledna 2013

SVĚDKOVÉ

V den soudu předvolá soudce Ježíš Kristus své svědky, kteří budou svědčit buď pro tebe nebo proti tobě.

Prvním svědkem je Slovo samotného Boha: „Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil. “ (Jan 12:48).

Za každé kázání nebo evangelizační píseň, kterou jsi kdy slyšel, za každý biblický verš nebo traktát, který jsi kdy četl, se budeš zodpovídat. Ježíš říká:„Každé slovo, které jsem k tobě promluvil, tě bude v ten den soudit. Moje slovo bude svědkem!“ Povstanou svědkové jako muži z Ninive, muži ze Sodomy a královna ze Sáby.

Ježíš říká:„Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš. Královna Jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.“ (Matouš 12:41–42).

Až budeš stát před Soudcem a tvá kniha bude otevřená, ohromné množství Ninivetských vystoupí dopředu. Ti, kteří zemřeli při holocaustu Sodomy a Gomory vykročí vpřed stejně tak jako ti z Týru a Sidonu. Tito hříšníci se shromáždí nevěřícně kolem, až uslyší soupis všech příležitostí, které jsi měl, abys přijal Boží slovo: Bible, rádio, televizní kazatelé, svědci, přátelé, rodina.

Budou vykřikovat:„Soud nad tímto člověkem by měl být horší než náš! Jak mohl odmítnout tolik příležitostí a zapřít tak mocné světlo? My jsme neměli Bible, žádné neustálé připomínání, žádnou druhou příležitost. Ale on tohle všechno měl.“

Ježíš říká, že Sodomští by činili pokání, kdyby slyšeli, co vy slyšíte:„Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí v tobě, staly v Sodomě, zůstala by stát až dodnes.“ (Matouš 11:23).

Kazatelé a pastoři budou předvoláni jako svědkové. „Toto evangelium o Království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům.“ (Matouš 24:14).

My pastýři budeme muset stát a přinášet svědectví, že jsi byl účastníkem v Božím domě. Slyšel jsi svědectví kázaného evangelia. A musíme před Soudcem všech lidí místopřísežně potvrdit každou pravdu, kterou jsi slyšel – ať už pro tebe nebo proti tobě.

středa 9. ledna 2013

KNIHA ŽIVOTA

Bůh zaznamenal každou vášeň a pohnutku každého člověka – každou jednu myšlenku, slovo a skutek. Záznamy o všech křesťanech se nacházejí v Knize života a v den posledního soudu Kristus bude pamatovat na ty, kteří jsou v knize zapsáni.

„Tehdy spolu rozmlouvali ctitelé Hospodina a Hospodin naslouchal a slyšel je. Byla před ním sepsána pamětní kniha o těch, kdo ctili Hospodina a jeho jméno měli na mysli. Ti budou v den, který připravuji, mým zvláštním pokladem, praví Hospodin zástupů, a já k nim budu laskavý, jako je laskavý otec k synovi, který mu slouží.“ (Malachiáš 3:16-17)

Pokud miluješ Ježíše celým svým srdcem a jsi očištěný Jeho krví, tak je tvé jméno zapsáno v pamětní knize. Tato zpráva by neměla vyvolat strach, nýbrž by měla být důvodem pro velikou radost z toho, co Bůh připravil pro ty, kdo Jej milují!

Mluví se i o knihách, ale pak je tady „Kniha“ s velkým K. Bible říká, že o každý život má svou vlastní knihu – záznam celé životní cesty na zemi:
„Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků.“ (Zjevení 20:11-13)

Bezbožní lidé budou stát před Soudcem všech a budou souzeni na základě záznamů těch knih – každý jednotlivě.

Písmo říká, že tehdy každý člověk bude mít vzkříšené tělo. Tělo hříšníků bude určeno „ke zničení“ (Římským 9:22). Ale zbožní dostanou nové tělo, podobné tělu Páně! A když soud skončí, Beránek se zvedne ze Svého trůnu a povede své stádo do věčného blaha.

úterý 8. ledna 2013

VĚRNÝ SLUŽEBNÍK

Apoštol Pavel byl jedním z nejvěrnějších Božích služebníků. Jsem přesvědčen, že Pavla motivovaly k věrnosti tři důležité věci: naděje, láska a bázeň.

Pavel měl radostnou naději věčného života, která jej motivovala k věrnosti. Také měl obrovskou lásku ke Kristu. Ve 2. Korintským 5:14 říká: „Kristova láska nás zavazuje.“ (B21), což znamená, že od něj vyžadovala setrvat ve věrnosti Bohu. Ale Pavlova věrnost byla též motivována ještě něčím jiným: uctivou bázní z okamžiku, kdy stane v soudný den před Soudcem světa!

Dnes má valná většina křesťanů pouze první dvě motivace. V podstatě, každý věřící tvrdí, že má naději věčného života. A mnozí říkají se vší upřímností: „Vím, že miluji Ježíše celým svým srdcem.“

A přece pravda o přicházejícím dni soudu vytváří vážné a zbožné věřící. Ti, kdo ji vytěsnili ze své mysli, bývají obvykle chladní, lehkomyslní a příliš benevolentní. Skutečností však zůstává, že někdy hodně brzy každý člověk, který kdy žil, bude přiveden k soudu, aby byl souzen Ježíšem Kristem: „Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kteří páchají zlo“ (Matouš 13:41, B21).

Všichni ti bohatí, slavní a mocní všech dob budou přivedeni, aby před Ním stanuli: „Králové země a velmoži, boháči, vojevůdci i mocní…se ukryli do jeskyní a do horských skal. Tehdy říkali horám a skalám: Padněte na nás a skryjte nás před Tím, jenž sedí na trůnu, a před hněvem Beránka! Přišel ten veliký den jeho hněvu, a kdo obstojí?“ (Zjevení 6: 15-17, B21).

pondělí 7. ledna 2013

EVANGELIUM MOCI by Gary Wilkerson

Evangelium Ježíše Krista není evangeliem o hlásání samotného evangelia, nýbrž o posvěcení. Moc, která nás zachraňuje, je stejná jako ta, která nás vede, a my máme chodit v bázni a s třesením. Musíme se učit o zbraních našeho válčení a začít růst a dospívat.

To všechno mluví samo za sebe, ale též mám pro vás dobrou zprávu. Existuje dostupná moc, dílo Ducha, které je nesmírné, báječné, dynamické! Když přichází Duch Boží do srdcí věřících, kteří stojí pevně na svém základě a víře, pak rostou do dospělosti. Vchází do nich osvobozující moc, která uzdravuje nitro a zavírá dveře vedoucí ven. Miluji to, co říká Nehemiáš, který představuje Ducha svatého, těm, kdo se pokoušejí vstoupit do Jeruzaléma.

„Já jsem je ale varoval. Co tady nocujete před hradbami? říkal jsem jim. Ještě jednou, a vztáhnu na vás ruku“ (Nehemiáš 13:21, B21).

Představuji si Ježíše, jak stojí u dveří mého života! Když přichází satan, aby se mnou zápasil, Ježíš stojí mezi mnou a nepřítelem a říká: „Už jednou jsem tě varoval. Vypadni! Jsi na nesprávném místě. Začal jsi s něčím, co nedokážeš dokončit. Zabýváš se někým, kdo je větší než ty.“

Představuji si Boží moc na zdi mého života. Uvnitř jsem čistý, avšak slyším, jak něco uvíznutého venku volá: „Nemůžeš zůstat čistý.“

Ale já můžu zůstat čistý, protože mám na zdi svého života Ježíše, který říká: „Kdo si myslíš, že jsi, satane? Co to děláš s mým synem, s mou dcerou, kteří jsou přikryti krví Beránka, očištěni a posvěceni a učiněni svatými? Kdo jsi, že říkáš takové ohavné věci?“

„V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje“ (Římanům 8:37).

Ježíš působí, abychom v Něm všichni vítězili!

pátek 4. ledna 2013

SPECIFICKÁ ZASLÍBENÍ PRO KONKRÉTNÍ OBDOBÍ

Všichni křesťané mají všeobecnou důvěru v Pána. Všichni stojíme na několika zaslíbeních, které aplikujeme na celé tělo Kristovo, jako jsou:

Židům 13:5:„Nikdy tě neopustím a nikdy nenechám.“

Římanům 8:28:„Všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.“

Žalm 84:12:„Vždyť Hospodin Bůh je slunce i štít! Milost i slávu dává Hospodin, neupře žádné dobro upřímným.“

Tato dobře známá zaslíbení přinášela velikou útěchu a požehnání Božím lidem na celém světě po mnoho století. Ale za těmito všeobecnými sliby nám Bůh dává speciální zaslíbení pro konkrétní období – tvrdé časy. Musíme je znát a přinášet je s sebou, když přicházíme směle k Jeho trůnu milosti!

Puritáni, kteří byli Bohem mocně požehnáni, říkali, že každý Hospodinův slib je svatý argument. Věřili, že křesťané nemohou přicházet před Pána jen se všeobecnou vírou.

Když ti Bůh říká, abys přicházel směle k jeho trůnu milosti, abys přijal jeho milost a milosrdenství ve svém čase potřeby, nemůžeš mít jen povšechnou představu o tom, proč tam jsi. Nemůžeš jen říci:„Dobře, Pane, Ty znáš mé srdce. Dej mi, cokoliv se ti zdá vhodné.“

Možná to zní dobře – ale Bůh chce konkrétní, specifická zaslíbení pro specifický čas v našich životech. A chce, abychom se jich chopili celým svým srdcem, tak abychom mohli stát pevně a s jistotou, že jsme s Ním domluveni. Chce, abychom stáli před Jeho trůnem s dokonalou útěchou, absolutním ujištěním a bez jakýchkoliv pochybností!

Možná, že důvodem, proč neslyšíš od Boha, je, že mu dáváš pouze povšechnou víru, aniž bys byl vůči němu konkrétní. Bůh říká: „Přijď, vytáhni své přesvědčivé důvody (viz. Izajáš 41:21). Proč bych to měl pro tebe udělat? Proč bych tě měl požehnat?“ On samozřejmě ví proč – ale On chce, aby ty jsi věděl proč!

čtvrtek 3. ledna 2013

OBNOVÍM TĚ

„Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky, larvy, ponravy i housenky „(Joel 2:25).

Toto zaslíbení je úžasné! Chceme vynahradit ty ztracené roky, kdy jsme ho ještě nenásledovali, odškodnit je a splatit Jemu! Ale On říká, „Špatně! Vy nemůžete splatit ani jednu jedinou promarněnou hodinu. Kráčejte přede Mnou ve spravedlnosti nní a obraťte se odhříchů a já nahradím všechny ztráty, ať už vaše, vaší rodiny nebo Moje!“

Hříšníkům činícím pokání Pán říká, “Nebojte se ...buďte vděčni a radujte se: neboť Pán bude činit velké věci” (Joel 2:21).Nemusíš se hanbit za ztracené roky. Bůh hodlá svrhnout armádu zlého a ty budeš jíst a budeš nasycen. Nikdy již nebudeš zahanben (viz Joel 2:19-20, 26-27).

Narodil ses pro Jeho věčný záměr. On pro tebe naplánoval život ve spokojenosti, radosti a prospěšnosti v Jeho království, ale potom vstoupil hřích, a Boží plán pro tvůj život byl přerušen. Požírač přišel a roky byly promarněny, ztraceny.

Ale nyní, v Kristu, vše je nové – dokonce i kalendář! Pán jde zpět až ke dni, kdy se objevila kobylka, a odvolává (čistí) všechny ty ztracené roky a začíná počítat znovu od chvíle, kdy jsi činil pokání. Všechna ta požehnání, která jsi zmeškal, byla nahromaděna (do zásoby). Všechna radost, pokoj, obnova, prospěšnost, o kterých jsi myslel, že jsou mrtvé a pryč na pořád, tak byly drženy u Pána.

V pekle, prokletí mohou být chyceni vizí, čím jejich život mohl být. Někteří mohou vidět, co ztratili. Ale to neplatí pro ty, kteří činí pokání. Vše bude obnoveno. Oni už nikdy nemusí říct, “Oh, co jsem zmeškal, promarnil. Co jsem mohl být. Bůh pro mě měl toho tolik, ale promarnil jsem to.”Ne! Bůh může obnovit všechna ta promarněná požehnání.

Pán touží na nás vylít všechna požehnání a radost v Něm, které jsi dříve promeškal. “Tvá humna budou plná obilí, tvé lisy budou tonout ve vínu a oleji.” (Joel 2:24)

V pokání je velká moc. Přináší zpět to, co zhoubce zničil. Bůh to vše křísí!!!

středa 2. ledna 2013

MNOZÍ DNES TRPÍ

Vím, že naše rodina není jediná, jež trpí a prochází velkým soužením. Dostávám mnoho srdcervoucích dopisů od zbožných křesťanů, kteří zažívají největší zkoušky ve svém životě.

Nikdy předtím nemělo rakovinu tolik lidí. Nikdy nebylo tolik rozvodů. Nikdy nebylo tolik lidí, zápasících s finančními problémy. Nikdy nebyla taková doba zkoušek, zmatku, bolesti a hlubokého zranění. Boží milované děti prochází pročišťujícím ohněm. Zatímco je pravda, že „mnohá trápení zažívá spravedlivý,“ platí také, že „Hospodin jej ale ze všech vysvobodí.“ (Žalm 34:19)

Modlil jsem se: „Bože, řekls nám, abychom v čase nouze směle přicházeli k Tvému trůnu milosti. Zoufale potřebujeme Tvou milost.“

Existuje pro nás vůbec nějaká naděje v těchto těžkých časech, bez Hospodinovy milosti? Co my věřící uděláme, když nepřítel udeří? Proč musí ti, kdo jsou hluboce oddáni Kristovi, vystát tak neobvyklé zkoušení?

Neznám všechny odpovědi. Vím, že spravedliví trpí a vím, že mnoho věřících lidí si během čtení těchto řádku klade otázku, proč musí snášet tolik bolesti. Vím také, že když zaujmeš své místo ve svatyni svatých, poznáš zkoušky, jež neznají ti, kdo jsou na vnějším nádvoří.

Zprávy jsou plné hrůzy a násilí, ale to ať nekazí tvůj obraz o vítězné církvi, povstávající uprostřed zkázy a zmatku, aby převzala vedení a autoritu a ohrozila moc Satana.

Prognóza pro Kristovo tělo je neuvěřitelně slavná a nic z toho, co tento bezbožný svět dělá, ji nemůže zvrátit nebo změnit její účel!

úterý 1. ledna 2013

VŠECHNO, CO JE POZEMSKÉ, SE OTŘÁSÁ

Ve snu jsem viděl armádu, která odmítla porušit rozkaz – vprostřed vší bezbožnosti a krutého násilí, kterým byla obklopena, byla ledově klidná. Šla na kolena do živých vod chvály a uctívání a vyšla na druhé straně řeky s dokonalým pokojem a odpočinutím. To jsou ti vykoupení Pánem, kterým dává pokoj převyšující veškeré chápání.

„Pokorní ale obdrží zemi, rozkoš naleznou v hojnosti pokoje“ (Žalm 37:11, B21).

Joel viděl armádu mocných mužů a řekl: „Směru se drží každý z nich, ze své dráhy se neodchýlí“ (Joel 2:7, B21).

Boží lid neporuší rozkaz ani se strachy nerozprchne, protože ví, že je v bezpečí pod vzácnou krví Beránka. Ví, že navzdory veškerému násilí a lidskému hněvu, se tělo Kristovo na zemi těší výbornému zdraví a jeho síla každý den vzrůstá.

Zatímco všechno, co je pozemské, se otřásá, a světové vlády se neovladatelně mění, pravá církev Kristova je pevná a nepohnutelná.

Hrozba otřesného násilí a možné pohromy oloupila lidstvo o pokoj a bezpečí – zatímco v tutéž dobu přináší Bůh svému lidu nejvelkolepější období pokoje a bezpečí. Zatímco bezbožní volají po pokoji a bezpečí, a nikdy to nenalézají, Boží vyvolení nyní vlastní velkolepý pokoj a dokonalé bezpečí.

Boží lid, který v Bohu spočívá, může vyznat spolu s žalmistou Davidem: „Kdyby s námi nebyl Hospodin tenkrát, když nás lidé napadli, tehdy by nás zaživa spolykali ve svém zuřivém běsnění. Tehdy by nás byly pohltily vody v onom vzedmutí. Požehnán buď Hospodin, že nás nevydal jejich tesákům napospas! Jak ptáče unikli jsme z pasti ptáčníka, my jsme unikli, léčka selhala! Naše pomoc je ve jménu Hospodin – nebe i zemi on sám učinil!“ (Žalm 124:2-8, B21).