úterý 30. dubna 2013

NAZÍ KŘESŤANÉ

„Mojžíš viděl, jak si lid bezuzdně počíná, to Áron jej nechal počínat si bezuzdně ke škodlibosti jejich protivníků.“ (2 Mojžíšova 32:25)

To hebrejské slovo nahý tady použité je para, to znamená „ uvolnit se, vystavit se, vzdát se zdrženlivosti.“ Také to znamená: „Nový začátek“.

Izraelci si říkali: „Věci se nedějí tak jak by měli. Jsme unaveni z této bitvy, jsme unaveni z čekání na Boha. A teď si jdeme konečně užít sami. Pryč s tím starým. Chceme novou svobodu, nový začátek – a chceme to teď hned!“

Nahota v Bibli má také něco společného s tím, že v boji nemáme štít. Každý člověk, který neměl štít byl považovaný za nahého. Tito Izraelci byli doslova nazí – svlečení tancovali před zlatím teletem až odložili i jejich zbroj.

Umíte si představit jejich nepřátele? Amálekovci, jak se dívají z okolních hor na tuto divokou scénu? Amálekovci se jednou třásli před každým pohledem Izraele. Bůh jim do srdcí dal hrůzu před svým lidem, ale teď viděli Izrael si svlíkat zbroj a sundávat si oblečení. Amalekovci se jim posmívali: Podívejte se! Oni jsou stejní jako my. Jejich Bůh nemá žádnou moc. Oni mu nedůvěřují. Vidíte? Odkládají všechny své přísné způsoby. Chtějí chtíč, zábavu a žívat si jako zbytek z nás. Jaká svatost! Jaké pokrytectví!

V tomto jednom skutku nahoty, Izrael znevážil jejich Boha. Udělali z jejich Pána Boha bez srdce, krutého, bezcitného a bezmocného. Pošpinili Jeho čest, Jeho majestát, Jeho všemohoucnost. Nebyli už tím příkladem pro svět.

To je přesně co děláme my, když svlékneme plášť víry a vzdáme se té důvěry v Boha. Také bez té dětinské důvěry v Boha, křesťan stojí nahý před tímto světem, vystavený všem pochybnostem, obavám a nedůvěře!

pondělí 29. dubna 2013

BLÁZNIVÁ VÍRA by Gary Wilkerson

Cítíš, že se Bůh chystá uvolnit ve tvém životě něco ohromného? Možná, že mluví ke tvému srdci: „Připravil jsem pro tebe něco zvláštního. Brzy se mnou začneš chodit tak, jak jsi to nikdy předtím nepoznal.“ Možná, že je tvůj život už Bohem velmi požehnaný. A teď Duch svatý říká, že jeho dlouho zamýšlené zaslíbení se brzy zcela uskuteční – a tebe to udiví. Pokud jsem právě popsal tvůj život, můžu ti říci s autoritou Písma: Připrav se prozkoumat své srdce.

Tato další část je o tom, co nazývám prožívání „bláznivé víry.“ Bláznivá víra věří bez ohledu na to, jak dobré jsou okolnosti, že to nejlepší ještě přijde. Je to víra, která říká: „Nakolik sníme a děláme velké věci pro Boží království, jeho vize je vždycky předčí.“ To, co Hospodin dělá po dobu krátké existence církve, kde jsem pastorem, předčilo má nejbujnější očekávání. Nemine jediný týden, aby někdo neodevzdal svůj život Ježíši. Kdykoli rozdáváme jídlo chudým, mnozí příjemci se ptají: „Proč to děláte?“ Odpovídáme: „To Ježíš,“ a oni mu odevzdají své životy.

To všechno se děje zázračně. Za tři roky se naše církev o nedělích rozrostla ze tří manželských párů na téměř 1 500 lidí. Noví věřící rychle dorůstají do věrných učedníků a jejich poznání o Bohu roste.

Bůh nejenže předčí naše očekávání, on nám ukazuje, jaká jsou jeho očekávání, a to je úžasné. Jenom v naší oblasti je ještě čtvrt milionu lidí, kteří neznají Krista, a loni nás Pán přiměl, abychom založili dvě nové církve.

Toto je ze všeho nejbláznivější část: „Věřím, že přijdou ještě velkolepější věci. Jsem přesvědčen, že Bůh zjeví sám sebe mocněji – nejen ve spasených, ale v aktivní pomoci, v pomoci chudým, v dopadu na město.

Zní to neuvěřitelně, že? Ovšem, že je to neuvěřitelné. Ale teď přichází na řadu ta těžká část. Totiž, že Bůh žádá svůj lid, aby prozkoumal svá srdce.

Uvědomujeme si, že naše spravedlnost je jako špinavé hadry, že potřebujeme jeho milost. Ale ve skutečnosti jenom když jsme připravení na okraji Božího nejvelkolepějšího díla v našich životech, tehdy nás žádá, abychom přemýšleli o těchto otázkách: „Je v mém srdci něco, co se Pánu nelíbí? Zanedbal jsem něco, o co mě žádal?“ Nechci, aby něco v mém životě brzdilo Boží dílo!

pátek 26. dubna 2013

ZASTAV SE A NASLOUCHEJ

Zajímalo by mě, jestli se někdy Hospodinu omrzí jeho děti, které přicházejí do jeho přítomnosti a ani jednou se nezastaví, aby naslouchali. Nic není tak prázdné a neuspokojující jako jednosměrná komunikace. Zkus někomu naslouchat pár hodin a neprohodit při tom ani slovo. Zanechá to v tobě pocit osamělosti. Člověk, který „se vypovídal,“ odchází s pocitem úlevy, ale chudák posluchač zůstává neuspokojen.

Jak často zanecháváme našeho Pána v komůrce opuštěného a neuspokojeného? Spěcháme do jeho přítomnosti s: „Chválím tě, Ježíši! Miluji tě, Pane! Zde je můj nákupní seznam a moje karta k uzdravení. Amen.“ Kolikrát je Pán tak ochotný a dychtivý otevřít své vlastní srdce, aby promluvilo, když kupodivu není komu?

Jestliže se modlíme hodinu, pak mluvíme hodinu. Jestliže se modlíme hodiny, pak mluvíme hodiny. Jestliže se modlíme celou noc, pak mluvíme celou noc – miliony hlasů mluví a chválí. Celý svůj kazatelský život jsem strávil tím, že jsem se pokoušel přimět lidi k modlitbě. Nyní vidím, že to není problémem. Skutečným problémem je opouštění Spasitele v komůrce, osamělého a neuspokojeného, aniž by nám mohl říci jediné slovo.

Modlitební komůrku jsme opustili poté, co jsme se svěřili s tím, co jsme měli na srdci. Řekli jsme mu o našich nadějích, o našich snech, o našich touhách. Opustili jsme to svaté místo modlitby s uspokojenou myslí. A přece náš Pán tam stále čekal v dychtivém očekávání a toužil se sdílet. Věřím, že náš Pán říká: „Ano, ano, děkuji ti za chválu. Přijímám ji. Jsem tak rád, že sis udělal čas, aby ses se mnou zavřel v komůrce. Slyšel jsem tvou prosbu a Otec ti dá, po čem touží tvé srdce. Ale, prosím, počkej! Neodcházej ještě. O něčem bych se s tebou chtěl sdílet. Mé srdce prahne po tom, že se ti svěří. Posbíral jsem tvé slzy, ukonejšil jsem tvou ztrápenou mysl. A teď mi dovol promluvit! Dovol mi, abych ti řekl, co mám na srdci.“

Náš Pán Ježíš chce hovořit. Chce nám říci, co mu láme srdce v naší době. Chce mluvit s každým dítětem o krásném plánu, jaký má s těmi, kdo mu důvěřují, a chce zjevit nádherné pravdy. Chce nám dát vedení; chce nám pomáhat při výchově dětí; chce nám dát řešení našich problémů; chce nám dát nové služebníky, kteří budou zachraňovat ztracené; chce nám dát konkrétní slova ohledně našich zaměstnání, kariér, domovů, životních partnerů; chce nám dát pravdy o nebi, pekle a přicházejících kalamitách. A ze všeho nejvíce s námi chce hovořit o tom, jak miluje a jak pečuje o ty, kdo mu patří.

„Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zjevení 3:20).

čtvrtek 25. dubna 2013

ČLOVĚK DVOJÍ TVÁŘE

Člověk dvojí tváře — ten, kdo věří, že moc je rovnoměrně rozdělena mezi Bohem a Satanem a je nestálý na všech svých cestách. To vysvětluje proč (někteří) v době pokušení odpadají. (Lukáš 8:13). Upadají nazpět do strachu a ztrácí ze zřetele Boží mocné síly.

Ježíš vyučoval: „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“ (Matouš 26:41). Boží Duch touží naučit Vás důvěře v Jeho moc, ale tělo vyhledává raději strach a bázeń. Věřím, že pravým důvodem, proč učedníci usnuli, zatímco se Ježíš v zahradě modlil, byl strach, ne únava. Právě se dozvěděli, že Ježíš bude zrazen a vydán do rukou hříšníků, že Peter se stane zrádcem a že i oni budou napadáni a roztroušeni. Najednou zapomněli na všechny Jeho zázraky, Jeho mocnou sílu uzdravovat nemocné a křísit mrtvé, Jeho moc rozmnožit chléb a ryby. Byli vyděšení z toho, že je Pán opustí. Spali spánkem mužů odsouzených ke zkáze. Když nás Ježíš žádá, abychom se modlili za to, že nebudeme uvedeni do pokušení, tak vlastně říká: „Modlete se, abyste se již naučili důvěřovat Boží moci, namísto toho, že budete znovu a znovu procházet arénou pokušení, dokud se tomu nenaučíte!“

Písmo nám říká, že „Pán umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek.“ (2. Petr 2:9). Jak? Tím, že nás nechá projít ohněm dokud nezačneme zpívat: „Ten, který je ve vás, je totiž větší než ten, který je ve světě.“ (1. Jan 4:4) Dokud se nenaučíme tomu, že vše lze překonat pouze vírou!

I když nepodleháte snadno pokušení, občas se to může stát! Dokonce i ti nejsvatější občas podlehnou. A to je ten důvod, proč Bůh stvořil zvláštní zaopatření pro tuto situaci. „Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého.“ (1. Jan 2:1).

Náš Pán není zdaleka tak zarmoucen, pokud pokušení podlehneme, ale rmoutí jej, pokud se nenaučíme jak se s tím vypořádat. Mnohem víc ho raní fakt, že nedůvěřujeme Jeho moci vysvobodit nás. Boha ani tak nezrańuje to, co děláme, jako spíše to, co neděláme. Křesťan jež to překonal, vyznává svým životem: „Bůh má království, moc i slávu na věky. Amen!“

středa 24. dubna 2013

DVĚ ABSOLUTNA

Čím déle žiji pro Krista, tím je pro mne těžší přijmout snadná, vše léčící řešení. Ale v mých vlastních bojích jsem nalezl velkou útěchu a pomoc ve dvou nádherných absolutnech.

První zní: BŮH MĚ SKUTEČNĚ MILUJE. Bůh nemá na práci zatracování Svých dětí, bez ohledu na naše chyby. On je milující otec, který nás jen chce vytáhnout z našich slabostí.

Letmo jsem zahlédl tuto lásku nedávno, když jsem se procházel v lesích kolem našeho ranče. Ani jednou jsem se nezastavil, abych přemýšlel o ptácích poletujících kolem, zdravých a svobodných. Ale náhle na zemi, přímo přede mnou spadl na zem zmrzačený malý ptáček. Těžce zápasil s létáním, ptáče se jen bezmocně otočilo v prachu. Zastavil jsem se, abych ho zvednul a tehdy mi hlavou problesklo známe slovo z Písma. „Přitom ani jeden z nich (vrabec) nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce.“ (Matouš 10,29)

Kdysi jsem přemýšlel o tomto verši, „Žádný vrabec nespadne na zem bez toho aniž by to Otec věděl.“ Ale Matoušova verze zní: „Ani jede nepadne bez toho, aby to otec věděl.“

Bůh je s námi, dokonce i když padneme. Otec nepadá do našeho hříchu, ale sestupuje do naší padlé situace. On nás neopouští na naší cestě dolů. Neboť, vidíte, my jsme tím vrabcem.

Občas poznáme Jeho obrovskou lásku jen když narazíme na samé dno. Dosáhneš velké vítězství, pokud přijmeš přesvědčeni, že Bůh tě miluje i ve tvém zraněném, zmrzačené stavu. Naše síla je obnovená Jeho věčnou láskou. Jen odpočívat v této nádherné lásce. Žádnou paniku. Vysvobození přijde.

Druhé zní: JE TO MOJE VÍRA, KTERÁ SE MU LÍBÍ NEJVÍCE. „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu.” (Židům 11,6). Bůh počítá naší důvěru za spravedlivost. „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost. ”

Možná nepochopím, proč se někdy zdá, že trvat dlouho než On zasáhne, ale vím, že On své slovo ke mně dodrží.

úterý 23. dubna 2013

PŘIJETÍ POŽEHNÁNÍ KŘÍŽE

Bůh má potěšení v tom, že využije naše nedostatky - muži a ženy si myslí, že nemůžou skoro nic udělat správně. Jedna žena mi před nedávnem napsala: "Moje manželství se hroutí. Mám pocit, že dělám všechno špatně ve výchově svých dětí. Cítím, že nejsem hodna ničeho a nikoho. Nikdy jsem nebyla moc dobrá manželka, matka nebo křesťanka. Myslím, že jsem to nejhorší selhání tohoto světa."

Ona je přesně ten typ člověka, kterého Pán hledá - lidé, kteří ví, že i když se skrze ně stane něco dobrého, musí to být kvůli Bohu. Všichni ti výteční křesťané, kteří převálcují lidi kolem nich s jejich úžasnými schopnostmi nemůžou potěšit Boha. Bůh shlíží na intrikářství, podstatu a slabost člověka jménem Jákob a říká: "Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu . Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele. Hle, učiním tě okovaným smykem na mlácení , novým, z obou stran ostrým. Budeš mlátit a drtit hory, s pahorky naložíš jako s plevami. Rozevěješ je a odnese je vítr, bouřlivý vichr je rozptýlí, ty však budeš jásat k chvále Hospodina, budeš se chlubit Svatým Izraele.“ (Izajáš 41,14-16)

Člověk často užívá Boha na to by mu ukládal bohatství, slávu, uznání a respekt. Talent, osobnost a moudrost jsou užity pro rozšíření Božího království, ale On není potěšený. Jeho síla je dokonalá v našich slabostech, v našich neschopnostech poslechnout Jeho přikázání naší vlastní silou.

Bůh nás povolává k životu ve svatosti a odluce. On nám říká abychom byli svobodni od otroctví hříchu. Jeho slovo k nám přichází s nemožnými výzvami: "Vzepři se ďáblu. Choď v Duchu. Odděl se od nich. Miluj svoje nepřítele. Nech za sebou všechny své obavy a strach. Polož své chlípné touhy. Nenech hříchu nadváhu nad tvým srdcem."

Když si upřímně přemýšlíš nad tím, jak málo můžeš udělat abys naplnil své výzvy, zjistíš jak jsi slabý. Tvé srdce začíná křičet: "Pane, jak můžu udělat tak velké a svaté věci?" A to je kdy to Pán převezme! On přichází s tak utěšující zprávou:" Polož své zbraně. Přestaň se snažit být soběstačný a silný. Já jsem tvoje zbraň a tvoje síla. Nech mě udělat co ty nikdy nedokážeš. Já ti dám moji spravedlnost, moji svatost, můj pokoj, moji sílu. Ty se nedokážeš zachránit nebo mě uspokojit žádným způsobem jen tím, že přijmeš požehnání kříže skrze víru. Nech mě být tím nabitím tvého růstu ve svatosti.

pondělí 22. dubna 2013

DAVID NEMĚL V RUCE MEČ by Gary Wilkerson

„Tak zdolal David Pelštejce prakem a kamenem, zasáhl Pelištejce a usmrtil ho, aniž měl v ruce meč…Když Pelištejci viděli, že jejich hrdina je mrtev, dali se na útěk. Izraelští a judští muži vyskočili, spustili válečný pokřik a pronásledovali Pelištejce až tam, kudy se vstupuje do údolí, a až k branám Ekrónu; i padali ranění Pelištejci“ (1. Samuel 17:50-52).

Když David zabil Goliáše, osud se tak dramaticky obrátil, že Izrael přinutil klopýtající Pelištejce, aby prchali. V těchto verších je nejdůležitější jedna krátká věta: „David neměl v ruce meč.“ Bůh sám dokázal věrnost skrze Davidovu víru – a to naplnilo vírou všechny izraelské vojáky. Veškerý výsměch a ostuda byly pryč a Izraelitům se navrátila sebedůvěra – důvěra, že jejich Bůh půjde do bitvy s nimi.

Když vidíme jednat Boží moc v náš prospěch, je to silným zážitkem a naše sebedůvěra je obnovena, abychom mohli vstoupit do boje. Bitva je Kristova, který na nás volá: „Pojďte a vizte mou vítěznou ruku. Odřízl jsem hlavu vašeho žalobce!“ Nyní máme oprávnění Ho následovat a říkat: „Pane, ty jsi mne neopustil. Ty jsi tohle všechno dovolil – každou komplikaci, dokonce i výsměch. A učinil jsi tak z milosti, abych mohl v Tebe věřit.“

A přesto se mnozí z nás ptají: „Kdy se Hospodin pohne v můj prospěch?“ Odpovědí na to je, že Ježíš se už pohnul! Vaše vítězství bylo zajištěno před 2 000 lety na kříži. Jeho triumf na kříži je totéž vítězství, které přivádí k úprku každého obra v našich životech. Možná máš problémy v manželství, ale tvůj Pán pro tebe připravuje budoucnost a naději. Tvé děti možná nevedou zbožný život podle tvých představ, ale Ježíš získal jejich spásu. Můžeme bojovat na mnoha frontách, ale naše vítězství zajišťuje Kristus.

Dokážeš teď vidět své nepřátele, jak jsou poraženi? Mysli na všechny obviňující hlasy, které jsi slyšel. Můžeš jim všem odpovědět: „To je tvůj konec, ďáble. Ježíšovo vítězství tě nutí uprchnout. Moje vítězství je již zapečetěno a získáno. Kdykoli se Mu zachce, bude můj Hrdina to vítězství prokazovat a svět Ho spatří ve vší Jeho slávě. Všichni poznají, že nebojují proti meči a kopí, nýbrž proti Hospodinu.“

pátek 19. dubna 2013

TO JE TO VÍTĚZSTVÍ

„A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra“ (1. Jan 5:4).

Selhal jsi? Je nějaký hřích, který tě snadno přepadne? Cítíš se jako ochablý zbabělec, který není schopný zvítězit nad skrytým hříchem? Ale s tou ochablostí, která je v tobě, cítíš také sžíravý hlad po Bohu? Toužíš po Něm, natahuješ se po Něm? Ten hlad a žízeň jsou klíčem ke tvému vítězství. Odlišují tě ode všech ostatních, kteří se provinili tím, že selhali ve vztahu k Bohu. To tě odděluje. Musíš si ten hlad udržet. Udržuj si žízeň po spravedlnosti. Nikdy neospravedlňuj svou slabost, nikdy se jí nepoddávej, nikdy ji nepřijímej do svého života.

Tvým vítězstvím je víra. Abraham měl slabost; lhal a téměř svou ženu uvrhl do cizoložství. Ale Abraham „věřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ Bůh odmítl počítat mu jeho hřích – protože věřil!

Jistě, že selháváš. Možná jsi selhal včera – nebo dokonce i dnes! Věříš však, že Ježíš má moc absolutně tě osvobodit od moci hříchu? Věříš, že Ježíšův kříž znamená, že je zlomeno otroctví hříchu? Přijímáš skutečnost, že zaslíbil, že tě oprostí od Satanovy léčky?

Dovol mi, abych ti řekl, kde, jak věřím, leží to vítězství. Ať tvé srdce přijme všechna zaslíbení o vítězství v Ježíši. Potom ať tvá víra řekne tvému srdci: „Asi ze mne není to, co bych chtěl, ale Bůh ve mně jedná a má moc uvolnit hřích, který se mě drží. Možná to půjde krůček po krůčku, ale přijde den, kdy zvítězí víra. Nebudu navždycky otrokem. Nejsem loutka ďábla a nenechám ho vyhrát. Jsem slabé Boží dítě a chci Ježíšovu sílu. Chci vyjít jako zlato přečištěné ohněm. Bůh je na mojí straně! Všechno svěřuji Tomu, kdo je schopen ochránit mě před selháním a uvést mě jako bezchybného před Boží trůn – s nesmírně obrovskou radostí.“

čtvrtek 18. dubna 2013

JEHO POKLADY NEVYČÍSLITELNÉ HODNOTY

Bůh se rozhodl, že své cíle zde na Zemi uskuteční prostřednictvím slabých lidí.

Veliký prorok Izajáš byl člověkem jako my ostatní. David, muž podle Božího srdce, byl vraždící cizoložník, který neměl morální právo na žádné z Božích požehnání. Petr zapřel samého nebeského Pána – zatratil toho, který ho nejvíce miloval. Abraham, otec národů, žil ve lži, když použil svou manželku jako zástavu na zachránění vlastního života. Jákob se spikl proti otci. Adam a Eva přeměnili dokonalou manželskou úmluvu v noční můru. Šalomoun, nejmoudřejší člověk na zemi, udělal jedny z nejhloupějších věcí v historii lidstva. Josef se posmíval svým bratrům s téměř dětinskou radostí – dokud se to neobrátilo proti němu. Jonáš opovrhnul Boží milostí k lidem činícím pokání a chtěl vidět celé město v plamenech, aby se vyplnilo jeho proroctví. Lot nabídl své dvě nevinné dcery davu šílených Sodomitů.

Ten seznam pokračuje dál a dál – lidé, kteří milovali Hospodina a které si Bůh mocně používal, téměř padli kvůli své slabosti. Přesto byl Hospodin stále zde a říkal: „Já jsem tě povolal, já budu s tebou. Naplním svou vůli bez ohledu na cokoliv.“

Jedním z nejpovzbudivějších veršů v Bibli je 2. Korintským 4,7: „Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.“ Poté Pavel dále popisuje tyto pozemské nádoby – umírající lidé, utrápení, nechápající, pronásledovaní, zdeptaní. Přesto se však nikdy nevzdali. Tito lidé, které si Bůh používá, neustále sténají pod břemenem svých těl a s úzkostí čekají, až budou oděni do nových.

Hospodin se vysmívá lidské síle. Směje se našim sobeckým snahám o to být dobří. Nikdy nepoužívá urozené ani mocné, místo toho si používá slabé věci tohoto světa, aby moudré zahanbil.

„Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem“ (1. Korintským 1,26-29).

Bůh dává své nesmírně cenné poklady do pozemských nádob, protože ho těší dělat nemožné věci.

středa 17. dubna 2013

UPROSTŘED BOUŘE

„Loď byla daleko od země, vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: ‚Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!‘“ (Matouš 14:24-27).

Učedníci byli tak zavaleni, tak náhle přemoženi, že samotná myšlenka, že je Ježíš kousek od nich a dohlíží na ně, byla absurdní. Jeden pravděpodobně řekl: „To je Satanova práce. Ďábel se nás pokouší zabít kvůli všem těm zázrakům, na nichž jsme se podíleli.“ Jiný řekl: „Kde jsme udělali chybu? Kdo z nás žije hříšně? Bůh se naštval na někoho, kdo je na této lodi!“ Někdo další se mohl zeptat: „Proč my? Děláme, co nám říká. Jsme poslušní. Proč ta náhlá bouře?“

A v nejtemnější hodině „Ježíš šel k nim.“ Jak muselo být pro Ježíše těžké čekat na nápor bouře, když je tolik miloval a cítil každou jejich bolest a tak moc je chtěl ochránit před zraněním a toužil po nich jako otec po svých dětech. A přece věděl, že by Ho nikdy plně nepoznali ani by Mu plně nedůvěřovali, dokud by na ně nepřišla zuřící bouře v plné míře. Zjevoval sám sebe pouze, když dosáhli nejzazší meze své víry. Loď nešla ke dnu, ale jejich strach je utápěl rychleji než vlny bičující loď. Strach z utonutí pramenil z jejich zoufalství – nikoli z vody!

„Když ho učedníci uviděli…vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem“ (Matouš 14:26).

V té bouři Ježíše nepoznali. Uviděli přízrak – zjevení. Myšlenka, že by byl Ježíš tak blízko, natolik součástí toho, čím procházeli, jim ani nepřišla na mysl.

Nebezpečím, kterému všichni čelíme, je neschopnost vidět Ježíše ve svých starostech. Místo toho vidíme přízraky. V tom vrcholném okamžiku strachu, když je noc nejčernější, bouře nejzuřivější, vítr nejhlasitější a naděje natolik přemožena, se vždycky k nám blíží Ježíš, aby zjevil sám sebe jako Pána nad povodní – Spasitele v bouřích.

„Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky“ (Žalm 29:10).

úterý 16. dubna 2013

DNES MŮŽEME USLYŠET JEHO HLAS

Miliony se obracejí, protože jeden muž uslyšel Jeho hlas. Saul „padl na zem a uslyšel hlas“ (Skutky 9:4). A když se z něho stal Pavel, nadále slyšel Pánův hlas. Znal hlas svého Pastýře.

Petr dovolil, aby k němu promluvil hlas Spasitele. „Petr vyšel za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil…Tu k němu zazněl hlas“ (Skutky 10:9,13). Všichni pohané směli vejít do království, spolu s Kornéliovým domem, protože jeden muž poslechl Boží hlas. Také my musíme dovolit, aby k nám zazněl Jeho hlas. „Uslyšíte-li dnes jeho hlas…“ (Žalm 95:8). Co by mohl Bůh vykonat s křesťany, kteří se učí slyšet z nebes!

Místo toho, abychom čekali, až k nám zazní Boží hlas, běžíme za poradci a psychology, čteme knihy a posloucháme nahrávky, a při tom doufáme, že uslyšíme Boha. Chceme vůdce, kterého bychom následovali, nějaký plán do budoucna, jasné slovo vedení. Ale jen hrstka ví, jak jít k Pánu a slyšet Jeho hlas.

Bůh chce ještě jednou otřást zemí. Celý vesmír je přichystán na zvrat, který přijde od Božího Ducha! „Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe. Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: ‚Ještě jednou otřesu‘ nejen ‚zemí,‘ nýbrž i ‚nebem‘“ (Židům 12:25-26).

Slibuje: „Ještě jednou bude slyšet můj hlas. Ti, kdo ho uslyší, otřesou zemí. Nebe a země se pohnou. Když uslyší můj hlas, cokoli je rozvázáno na zemi, bude rozvázáno v nebi.“

Pán volá k poslední církvi, k Laodicejské církvi: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zjevení 3:20).

Takové je poslední Kristovo volání k církvi: „Otevři. Nech mne vejít do své komůrky. Hovoř se mnou a dovol mi hovořit s tebou. Mějme obecenství. Tak tě uchráním před hodinou pokušení, která přichází na celý svět.“

pondělí 15. dubna 2013

„KRISTUS VÍTĚZ“ by Gary Wilkerson

„Kristus vítěz“ je latinský výraz, který používali dřívější církevní otcové k vylíčení Ježíše a Jeho vykoupení. Zhruba přeloženo to znamená, že „naše vítězství není v nás, ale v Kristu.“ Pokud porazíme nepřítele, u kterého je pravděpodobnost padesát na padesát, myslíme si: „Tu bitvu jsem vyhrál.“ Ale pokud by náš nepřítel byl jednou tak vysoký; pokud by se po tom, co jsme mu pohrozili, vrátil ještě silnější; pokud bychom vyčerpali všechny zbývající možnosti; pokud bychom složili ruce do klína a pronesli: „To nezvládnu“, pak nám Bůh odpovídá: „Ted´ tě mám přesně tam, kde jsem tě chtěl mít.“

Starozákonní příběhy jsou obvykle představovány dětem spíše jako mravní poučení, než jako duchovní pravdy. Například lekce z Jonáše povětšinou bývá: „Pokud neuposlechneš Boha, dostaneš se do mnohem větších potíží.“

Většina z nás se setkala s příběhem Davida a Goliáše v nedělní školičce a ponaučením bylo -„Buď statečný a odvážný.“ Problém s touto interpretací Davidova příběhu je ten, že učíme naše děti, aby udělali něco, čeho nejsou schopné. Žádný izraelský voják by nepřežil souboj jeden na jednoho s Goliášem. Ani ten nejstatečnější muž by to nezvládl.

Podobně je tomu i když procházíme duchovním bojem, pouze statečnost a odvaha nestačí. David si byl vědom toho, že pro Goliášem není žádným soupeřem. Ve skutečnosti nebyl ještě ani vojákem, protože byl příliš mladý. Když se David objevil na frontě, byl vyzbrojen pouze chlebem a sýrem pro své bratry. Jediný rozdíl byl v tom, že David věděl, že tato bitva nebyla jeho, ale Boží. Když uslyšel Goliášovy posměšky, prohlásil:

„Dnes tě Hospodin sevře do mé ruky, zabiju tě a useknu ti hlavu … Všichni, kdo se tu shromáždili, poznají, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin. Toto je Hospodinův boj a on vás vydá do našich rukou!“ (1. Samuelova 17:46-47).

Duchovní vítězství není nikdy naše vlastní, pochází od našeho vysvoboditele. V tomto příběhu ztotožnuje David našeho zachránce Krista. Skrze každou úzkost a beznaděj prochází s autoritou, které žádný démon nedokáže čelit. Goliáš toho dne neměl žádnou šanci, a to z jednoho jediného důvodu - byla to Pánova bitva.

pátek 12. dubna 2013

PŘINÁŠET OVOCE

Je část Bible která mě hluboce usvědčuje. Ježíš řekl: „Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří." Jan 15,1-6

Čítal jsem tyto silné Kristovy slova a nemohl jsem uniknout jejich usvědčující moci. Duch svatý mi vtikl tu důležitost porozumění těchto slov: "Můj Otec je vinař... každou ratolest, která ve mně nenese ovoce , odřezává.

Tato záležitost křesťanů nést ovoce není volitelná s Bohem. On sleduje všechno jeho víno s velkou žárlivostí a obavami. Čeká na ratolesti až přinesou ovoce. Stojí hned vedle s nožem v ruce a s láskou sleduje sebemenší důkaz zkaženosti, která by mohla bránit růstu. Bůh očekává ovoce od každé ratolesti. Bez ovoce není možné ho uctívat a oslavovat. nebo být tím pravým učedníkem. Ježíš říká: "Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci." Jan 15, 8

Nesení ovoce má hodně společného s potěšením Boha - naplnění naší mise v Kristu a s tím, že naše modlitby a prosby jsou vyslyšeny. Ježíš řekl: "Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli ho poprosíte v mém jménu." Jan 15, 16.

Přinášení ovoce se týká spíše toho co se stáváme než jednoduše co děláme. Já přináším ovoce, když tam není nic co by mě brzdilo od života s Bohem. To je to co měl Ježíš na mysli, když řekl: "Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil." Jan 15, 3 Říká:"Protože jsi uvěřil v mé slovo, u kterého ses až třásl, odkryl jsi všechna skrytá tajemství, přinesl světlo do každé tmavé věci a nechal jsi Boží slovo očistit tvou duši - všechny překážky jsou pryč!"

čtvrtek 11. dubna 2013

VLÁDA KRISTOVA

Ti kteří se podřídili Kristově vládě rostou v síle a znalosti Něj. Oni doslova získávají novou duševní a fyzickou sílu. Oni neomdlévají podél cesty, protože Ježíš vlívá svou vlastní sílu, když jdou za ním.

Ode dne, kdy jsme o vás uslyšeli, proto nepřestáváme v modlitbách prosit, abyste byli ve vší moudrosti a duchovním porozumění naplněni poznáním jeho vůle a abyste svým životem vždy dělali Pánu čest a radost: abyste stále nesli ovoce dobrých skutků, rostli v poznání Boha, byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste mohli všechno trpělivě překonat a abyste s radostí. (Koloským 1,9-11)

Bůh zachová ty kteří se podřídili jeho svrchovanosti bez úhony do dne Kristova příchodu. Pokud se podřídíme Ježíši— jednat jak On, nespoléhat se na naše vlastní chápání —nikdy nám nic nebude scházet. On dodá všechno, co potřebujeme, aby jsme Ho potěšili. Pán sám nás bude držet bez úhony až do konce samého!

“Byli jste v něm obohaceni v každém ohledu, každým slovem a veškerým poznáním. Kristovo svědectví je mezi vámi tak pevně ustaveno, že nemáte nedostatek vžádném daru, zatímco očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista. Ten vás bude posilovat až do konce, aby vám v den našeho Pána Ježíše Krista nebylo co vytknout. Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!” (1Korintským 1,5-9).

Svěřujme naše životy do Ježíšových rukou. To se pak stává jeho odpovědností držet nás uchovávat nás: : "Pán je však věrný - on vás posílí a ochrání od zlého." (2 Tesalonickým 3,3). Onříká, "Pokud mě necháte vládnout ve svém srdci, Já vás uchovám bez úhony až do Mého příchodu. Já vás ochráním od pádů! " "ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré." (1 Petr 4,19).


středa 10. dubna 2013

JEŽÍŠ JE KRÁLEM MÉHO ŽIVOTA

Možná si říkáte: „Chci, aby byl Ježíš pánem mého života. Chci dělat všechno, co mi nařídí!“ Rád bych vám ukázal dvě z nádherných požehnání, která přicházejí ke všem, kteří Ježíše vyvýšili jako krále svých životů.

Zaprvé, Písmo říká, že když se odevzdáte Kristu a budete očekávat Jeho rady a pokyny, budete mít účast na Jeho svatosti. „Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti“ (Židům 12,9-10).

Pavel nás vybízí, abychom přišli za Ježíšem a požádali Ho, aby převzal moc nad všemi našimi hříchy a obavami: „ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí“ (Římanům 6,13-14).

Bůh říká: „Jestliže chcete poznat život v hojnosti – opravdový, plný život – pak se mi podřiďte a já vám dám život beze strachu, viny a odsouzení.“
Zadruhé, ti, kteří se podřídí Kristu, budou žít v pokoji – bez strachu či starostí. „abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života… pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje“ (Lukáš 1,74-75.78-79).

Jak nádherné je to zaslíbení! Když Mu vydáme své životy, Jeho světlo ozáří naši temnotu a povede nás do míru a odpočinku. Když někdo dosadí na trůn svého srdce Ježíše, poznáte to. Takový život rodí pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení a který vidíte ve tváři i chování toho člověka.

úterý 9. dubna 2013

SMĚLÁ DŮVĚRA K VSTOUPENÍ

10. kapitola Židům obsahuje neuvěřitelné zaslíbení. Říká, že Boží dveře jsou pro nás vždycky otevřené a umožňují nám naprostý přístup k Otci.

„Máme tedy, bratří, smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější svatyně skrze Ježíšovu krev, tou novou a živou cestou, kterou pro nás otevřel, skrze oponu, tj. jeho tělo. Máme také velikého kněze nad Božím domem, a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou“ (Židům 10: 19-22).

O pár veršů dále jsme varováni, že den Páně rychle přichází: „A neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den blíží“ (verš 25). Bůh říká: „I teď, když se přiblížil Kristův návrat, musíte hledat moji tvář. Je čas vejít do svých komůrek a poznávat mě!“

Věřím, že již vidíme znamení, že se blížíme k zhroucení našeho finančního systému; stoupá násilí a nemorálnost a naše společnost je pěkně doháněna k šílenství. Falešní proroci – „andělé světla“ – podvádějí mnohé svými démonskými naukami. A neustále můžeme očekávat hodinu soužení, která ochromí lidská srdce strachem. A přece, předtím než k tomu všemu dojde, pisatel listu Židům říká:

„Nedopusťte, aby se od vás vzdálila pravda! Zůstávejte bdělí a pozorní. Máte otevřené dveře do Boží svaté přítomnosti, a tak vejděte k němu s plným ujištěním víry a předneste své žádosti. Kristova krev již pro vás připravila cestu a mezi vámi a Otcem není žádná zábrana. Máte všechna práva vejít do nejsvětější, abyste dostali veškerou pomoc, jakou potřebujete!“

pondělí 8. dubna 2013

CHOZENÍ V DUCHU by Gary Wilkerson

Většina z nás by připustila, že zřídka cítíme, že v nás pracuje Boží milost. Proto máme sklon pochybovat o tom, že v nás zůstává jeho přítomnost. Pavel toto naše dilema nastínil v listu Galatským, kde píše: „Říkám však: Choďte Duchem a nevykonáte žádost těla“ (Galatským 5:16).

Zní to dost jednoduše, ale my máme sklony brát tuto Pavlovu radu jako příkaz, který musíme uposlechnout. Zatínáme zuby a říkáme: „Dnes budu chodit v Duchu.“ Potom, když zakopneme, si myslíme, že nejsme „duchovní,“ a tak to zkoušíme ještě namáhavěji. Náhle jsme znovu pod zákonem, protože se obracíme na naši tělesnou schopnost více, než na důvěru, že již jsme v Duchu.

Pavel říká: „Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem“ (5:18). Jinými slovy: Duch Boží ve vás přebývá, dává vám úspěch v každé době díky jeho milosti, která vás zmocňuje. Když Pavel říká, „Choďte v Duchu,“ myslí tím, „Choďte pod milostí, a ne pod zákonem.“

Pavel nám dále ukazuje výsledek chození v Duchu. „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací“ (5:22-23). Povšimněte si: Tyto věci nepřicházejí díky našemu konání. Jsou ovocem spravedlnosti, kterou do nás Bůh vložil - jsou výsledkem jeho činnosti v nás.

Někdy asi necítíš, že hodně miluješ, ale láska je v tobě, protože ji tam Bůh vkládá. Asi necítíš radost a pokoj, ale Bůh do tebe obojí pevně zasadil. Jeho Duch v tobě pracuje každou hodinu každého dne, k jeho velké slávě a ke tvému obrovskému požehnání.

V jedné z nejúžasnějších pasáží Písma nám Pavel poskytuje Boží odpověď na lidské okolnosti: „Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho…Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti“ (Římanům 7:25, 8:1-2).

pátek 5. dubna 2013

NEVĚŘÍ, ŽE BŮH SLYŠÍ JEJICH MODLITBY

Některé nevěřící odradí neodpovědnost jejich modliteb a nakonec to prostě vzdají. Myslí si, "Modlitba nefunguje a tak proč bych se měl modlit?"

Israelci v době Izajáše měli ten stejný postoj. Izajáš píše: "Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. Proč se postíme, a nevšímáš si toho ? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.‘ Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky." (Izajáš 58:2-3)

Tito lidé říkají, "Miluji tě Bože. Chovám se správně, vyhýbám se hříchu až do nedávna jsem byl věrný v hledání Boží tváře. Ale víte co? Nikdy mi neodpověděl. Tak proč bych měl pokračovat a trápit svou duši před Ním?
Jakub píše, že Bůh neodpovídá na modlitby těch, kteří se modlí jen aby uspokojili sami sebe. "Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně." (Jakub 4:3) Jinými slovy: "Žádáme Boha o jeho vůli. Nejsme schopni mu předložit cokoliv chce. Spíše si mu snažíme diktovat věci, které by uspokojili naše srdce.

Náš Bůh je naprosto věrný. Pavel píše: "Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale ‚každý člověk lhář, jak je psáno: ‚Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud."(Římanům 3:4) Říká nám, že nezáleží na tom kolik milionů hlasů slyšíte křičet: "Modlitba nefunguje, Kristus mě neslyší."Nechť každý člověk je nazván lhářem, protože Boží slovo stojí. On je věrný a slyší nás.

Ježíš řekl, "A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit" (Matouš 21:22) Kristus říká jednoduše, "Pokud skutečně věříš, budeš ochotný čekat a očekávat odpověď od svého nebeského Otce. Bez ohledu na to, jak dlouho to trvá. Vydržíš ve víře, že on odpoví."

Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. (Žalm 31:19) Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. (Žalm 34:10)

čtvrtek 4. dubna 2013

ZVRÁCENÉ PRIORITY

Křesťané, kteří zanedbávají modlitbu, mají své priority převrácené. Mnoho věřících se zaváže k tomu, že se budou modlit, jestliže a když si na to najdou čas. A přesto se každý týden pro ně stává hledání Krista méně důležité než mytí auta, uklízení, návštěvy přátel, chození do restaurací, nakupování, sledování sportovních událostí. Prostě si neudělají čas na modlitbu.

Za dnů Lota a Noe nebyli lidé jiní. Jejich hlavními prioritami bylo jíst a pít, nakupovat a prodávat, ženit se a vdávat se, pečovat o své rodiny. Neměli čas naslouchat zprávě o přicházejícím Božím soudu. A tak nebyli připraveni, když udeřil soud!

Očividně se nic během staletí nezměnilo. Pro mnohé dnešní křesťany zůstává Bůh ve spodní části seznamu priorit. Navrchu je plat, bezpečí, potěšení, rodina.

Milovaní, Pán nechce vaše zbytky – ty kousíčky času, které jsou vašimi jedinými okamžiky rychlých prosebných modliteb. To není oběť.

Malachiáš říká: „Když k oběti přinášíte slepé zvíře, copak to není špatně? Když přinášíte chromé a churavé, copak to není špatně? Jen to zkus nabídnout svému vladaři, jestli se mu tím zalíbíš a zahrne tě přízní, praví Hospodin zástupů“ (Malachiáš 1:8, B21).

Bůh očekával, že jeho lid pečlivě projde svá stáda a prohlédne každé zvíře a vybere toho nejdokonalejšího jedince, kterého mu obětuje. Podobně dnes Bůh totéž očekává od nás. Chce náš kvalitní čas – neuspěchaný. A udělat si takový čas má být naší prioritou!

Jednou jsem se setkal s pastorem jedné z největších amerických církví. Tento člověk byl jedním z nejzaměstnanějších služebníků, jaké jsem kdy poznal. Řekl mi bez omlouvání: „Nemám čas se modlit.“ Ale to, co tím mínil, bylo: „Nepřiřadil jsem modlitbě žádnou prioritu.“ Když jsem navštívil jeho církev, nevnímal jsem tam žádný pohyb Božího Ducha. Ve skutečnosti to byla jedna z nejmrtvějších církví, ve které jsem kdy kázal. Jak by tam mohl být nějaký život, když se pastor nemodlil?

Žádný křesťan si nevyhradí čas na modlitbu, dokud neučiní modlitbu prioritou svého života – před rodinou, kariérou, volným časem, vším. Jinak je jeho oběť zvrácená!

středa 3. dubna 2013

POMĚRNĚ LEVNÁ LÁSKA

Když používám slovo „vlažný,“ abych popsal něčí lásku k Ježíši, nemyslím tím, že je ta osoba chladná ve vztahu k Pánu. Spíše tím myslím, že je její láska „poměrně levná“ – nijak drahá. Dovolte mi uvést příklad. Když Ježíš v 2. kapitole Zjevení oslovuje církev v Efezu, nejprve ji chválí za všechno, co dělá. Oceňuje, že se namáhá ve víře – nenávidí hřích a kompromis, odmítá přijmout falešná učení, nikdy neumdlévá ani se nevzdává, když je pronásledována, vždycky stojí na straně evangelia. Avšak Kristus říká, že má proti ní jednu věc: Opustila svou vášnivou a drahou lásku k němu! „Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku“ (Zjevení 2:4).

Nějak vprostřed všeho jejich konání opustili svou milující a disciplinovanou cestu s Ježíšem. A on jim teď říká: „Opustili jste svou první lásku a nákladnou disciplinu chození do mé přítomnosti, abyste se mnou byli v těsném kontaktu.“

Prosím, všimněte si: Ježíš zde hovoří o věřících, kteří začali s hořící láskou k němu, nikoli k chladným nominálním křesťanům, kteří nikdy nemilovali Pána ze všeho nejvíce. Říká: „Je možné, aby někdo, kdo měl srdce plné lásky ke mně, dovolil, aby jeho nadšení zvlažnělo a modlívá se jen zřídka.“

Pomysli, jak to musí Krista, našeho Ženicha, urážet. Co je to za manželství, kde manžel s manželkou nemají žádný čas pro intimitu? A o tom zde Ježíš mluví. Chce všechny tvoje chvíle pro sebe!

Nezáleží na tom, jak hlasitě chválíš Pána v církvi, kolikrát říkáš, že ho miluješ, kolik slz jsi prolil. Můžeš být štědrý v dávání, milovat druhé, nenávidět hřích, kárat provinilce, ale jestli tvé srdce není neustále přitahováno do Kristovy přítomnosti, ztratil jsi svou lásku k němu.

Veškeré naše konání je marné, pokud se nenavrátíme k naší zářící a planoucí lásce k Ježíši. Musíme zjistit, že „milovat Ježíše neznamená jen něco dělat. Zahrnuje to každodenní disciplínu, kdy udržujeme vztah, a to něco stojí.“

úterý 2. dubna 2013

PROČ JE PRO KŘESŤANY TĚŽKÉ SE MODLIT?

Písmo jasně říká, že odpovědí na všechny věci v našem životě je modlitba spojená s vírou. Apoštol Pavel píše: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu“ (Filipským 4,6). Pavel nám říká: „Hledejte u Pána radu v každé oblasti svého života a předem mu děkujte, že vás slyší.“

Pavel zdůrazňuje, že modlitba má být vždy první a ne poslední řešení situace. Nemáme nejprve jít za našimi přáteli, potom za kazatelem či poradcem a až nakonec skončit na kolenou. Ježíš nám říká: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Matouš 6,33). Máme jít nejprve za Pánem!

Naši duchovní dostávají srdcervoucí dopisy od mnoha zlomených křesťanů. Rodiny se rozpadají, lidé, kteří po léta kráčeli ve víře s Kristem, žijí ve strachu a porážce. Každého z těchto lidí něco přemohlo – hřích, deprese, světské požitky, chtivost – a zdá se, že se jejich problémy rok za rokem zhoršují.

Nejvíc mě však na těchto dopisech šokuje, že jen málo z těchto křesťanů vůbec zmiňuje modlitbu. Obracejí se ke kazetám, knihám, poradcům, rádiovým pořadům a terapiím všeho druhu, ale zřídkakdy k modlitbě.

Proč je pro křesťany tak obtížné žádat v těžkých životních obdobích o pomoc Boha? Vždyť bible je jedním velkým svědectvím, že Hospodin slyší pláč svých dětí a odpovídá jim s něhou a láskou.
  • „Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho“ (Žalm 34,16). 
  • „Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil“ (verš 18). 
  • „Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho“ (1. Janův 5,14-15). 
  • „A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit“ (Matouš 21,22). 
Tato zaslíbení jsou nepřekonatelným důkazem Boží péče.

pondělí 1. dubna 2013

ON TĚ UČINIL NOVÝM by Gary Wilkerson

Jste svobodní? Nejspíš si myslíte: „Samozřejmě, byl jsem očištěn, vykoupen, posvěcen Ježíšem a žiji pro něj.“

A teď následující otázka. Odráží tvůj každodenní život nádhernou svobodu kterou jsi právě popsal? Mohou tví přátele, tvá manželka, tvé děti říci, že jsi byl osvobozen? Či jsi jako zástupy křesťanů, kteří cítí, že jsou na duchovní houpačce? Je tvá cesta s Ježíšem neustále nahoru, dolu. Zdánlivě duchovní v jednom okamžiku a tělesná v druhém?

Vírou přijímáme velké pravdy o Ježíšově „práci“ pro nás – spáse, vykoupení, posvěcení, vysvobození. Přesto pro mnoho z nás, toto jsou "duchovní pravdy", které existují v jiném světě. Zpíváme a radujeme se v církvi každý týden z toho co Ježíš udělal pro nás – ale je Jeho dar svobody realitou našich každodenních životů?

Občas my všichni zápasíme, aby jsme zůstali čistí v myšlenkách i činech. Možná jsi tento týden řekl něco nelaskavého své ženě a teď se dusíte otázkou, „Co je špatně se mnou? Proč nemůžu být požehnáním v mém manželství?“

Kdykoliv my padneme na naší cestě s Bohem, ptáme se: „Skutečně nás Bůh osvobodil? Možná občas dokonce zpochybňuješ své spasení. Příteli, toto není svoboda. Tak co tedy skutečně znamená být vysvobozený v Kristu? První důkaz toho je od Ježíše, který říká: „Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? ... Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno.” (Matouš 6,27; 33 B21)

Kristus nabízí stejná slova pro každého z nás, kdo je obtížen starostmi s duchovním životem: Nedělejte si starosti! Nezáleží na tom, jak zničeně se cítíte z vaší cesty s Ním. On vyhlásil: „Jste novým stvořením“ (viz. 2 Korintským 5,17) V okamžiku kdy jste se rozhodli následovat Ježíše, on vás učinil novými – a to se nikdy nezmění. Dokonce i když si myslíte, že jste zabloudili příliš daleko. Ježíš říká opačné: „Netrapte se starostmi. Já jsem vám poskytl všechno potřebné, abyste mohli mít společenství se mnou. “