pátek 28. června 2013

POZDNÍ DÉŠT´

V Zachariášovi 12:10 se dočítáme o zaslíbeném pozdním déšti, který předchází finální sklizni. Pán trpělivě čeká, dokud nebude vylit Jeho poslední déšť – protože ten přinese závěrečnou sklizeň!

Na začátku tohoto století začalo v Kanadě letniční hnutí nazvané „Hnutí pozdního deště.“ Trvalo možná čtyřicet nebo padesát let. Dnes zbylo pouze pár církví „Pozdního deště.“ Ale ti, kdo byli do tohoto hnutí zapojeni, byli přesvědčeni, že zažívají veliké, konečné vylití Ducha svatého. Mnozí řekli: „Tohle je ono!“ Ale hnutí se rozpadlo. A další taková hnutí přišla a také odešla. Proč? Protože nebyla zaměřená na sklizeň!

Mnohá takzvaná hnutí Ducha svatého vymizela velmi rychle, protože se soustředily na člověka – byly zaměřené na dary, požehnání, sebevzdělání, sebezlepšení, štěstí. Tančení, smích, burácení, pokřik nebo jakákoliv jiná manifestace přičítaná Duchu svatému, to všechno je tělesné, pokud je nevyvolá zlomenost srdce pro ztracené a nespasené. Jestliže je to skutečně z Ducha, vyvrcholí především hladem a touhou dotknout se ztraceného a umírajícího světa!

Ježíš svázal sklizeň se ztracenými dušemi, když řekl: „Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“ (Matouš 9:38).

Každé pravé vylití Ducha svatého se zaměří na tuto Ježíšovu modlitbu. A těch několik probuzení, která se prokázala jako pravá, byla všechna požehnána velikými sklizněmi duší. Neexistuje pravé probuzení bez veliké žně ztracených duší!

Vzpomeňme si na to, co se stalo jako důsledek Joela 2:28. O Letnicích bylo v jeden den spaseno 3000 lidí – a každý den přibývali další duše! Tito věřící pak byli vrženi do celého světa, aby svědčili ztraceným o Kristovi.

„Až se však na nás vylije shůry Duch, tehdy se z pouště stane sad a sad se bude za les počítat.“ (Izajáš 32:15). Izajáš zde říká: „Až přijde Duch svatý, vyprodukuje ovoce ke sklizni. Ztracené duše jsou získávány v hojnosti!“ 

středa 26. června 2013

ZACHOVANÝ A VYSVOBOZENÝ

„Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků, amen“ (2. Timoteovi 4,18).

Slovo zachovat zde znamená „hlídat, ochraňovat, udržovat, zabezpečit, hájit“. Bůh říká: „Budu vás hlídat, ochraňovat, udržovat v bezpečí a hájit, takže satan na vás nebude moci. Já Sám vás předám do Svého nebeského království.“

Vidíte, jaký je ďábel lhář? Tvrdí, že vás dostane, a zatím Hospodin slíbil vás zachovat!

Nedávno jsem mi stalo něco neuvěřitelného. Vstal jsem brzy ráno k modlitbám a četl jsem si v obýváku Bibli. Vtom mi začal satan pronikat do mysli. Křičel na mě strašné, výhružné kletby: „Zničím tě! Tvá celoživotní služba Bohu byla k ničemu a teď, v posledních letech života, tě dostanu, sklíčím tě a srazím k zemi.“

Viděl jsem všechny ty evangelisty, které ďábel v posledních letech zbavil odvahy a zničil. Křičel na mě: „Dostal jsem je všechny a to milovali Ježíše stejně jako ty. Proč si myslíš, že jsi jiný? Jsi jen lhář a podvodník a bude jedině dobře, když tebe i tvou službu zničím.“

Byl to nejničivější útok, jaký jsem kdy zažil. Byl jsem přemožen – útok mi doslova vyrazil dech! Ale pak na mě sestoupil Boží Duch a já jsem povstal ve svatém hněvu, svázal satana a vyhnal ho pryč.

„Satane, jsi lhář a otec všech lží!“ zvolal jsem spolu s Božím slovem – a Boží slovo mě zbavilo veškerého strachu!

Milovaní, Pán chce pro vás udělat to samé. Necháte Ho? Poslechněte znova Jeho slovo: „On střeží duše svých věrných, svévolníkům je z rukou vytrhuje“ (Žalm 97,10). Pán vás ohlídá, ochrání, zachová a uhájí přede všemi – až do dne, kdy se Ježíš vrátí.

úterý 25. června 2013

UPŘÍMNĚ TOUŽÍCÍ PO KONCI

Crois-le ou non, Pierre dit que nous devons désirer sincèrement la fin du monde présent. Tu te dis peut-être : “Çà parait morbide !” Et pourtant, l'apôtre a écrit que nous devons attendre la disparition de cet âge mauvais : “tandis que vous attendez et hâtez l'avènement du jour de Dieu, à cause duquel les cieux enflammés se dissoudront et les éléments embrasés se fondront !”( 2 Pierre 3/12).

Bien sûr, ça ne veut pas dire que, quand la destruction viendra, nous devrons crier avec joie : “Regarde ! Tout brûle !” Non, ce que dit Pierre ici a pour but de nous soutenir. Chaque fois que cette vie nous décourage, nous devons nous réjouir : “Tout cela va partir en fumée de toute manière !”
Cette vérité a aussi pour but de nous motiver à « améliorer » le type de personne que nous devons être. “Puisque donc toutes ces choses doivent se dissoudre, quelles ne doivent pas être la sainteté de votre conduite et votre piété”(2 Pierre 3:11).

Quand tu lis ces choses concernant un grand feu à venir et un nouveau monde resplendissant où la justice régnera, est-ce que tu te réjouis ? Peut-être que tu t'écries plutôt : “Ô Dieu, je crois ce que dit Ta Parole. Je crois que tu vas un jour envoyer Ton feu pour fondre ce monde maudit par le péché. Et je crois qu'un nouveau monde, saint, va venir. Mais je ne crois pas que je sois à la hauteur en ce qui concerne la sainteté de ma conduite et ma piété ! Je ne crois pas que je corresponds à ce que décrit Pierre. Et j'ai peur de ne pas y arriver.”

Bien-aimé, j'ai une glorieuse nouvelle pour toi : je peux te montrer, sans l'ombre d'un doute, que Dieu désire ardemment te préserver pour Son nouveau monde. Tu as besoin de Sa vérité qui donne la vie dans ton cœur pour te soutenir quand l'ennemi vient contre toi comme un fleuve.

Voici ce que le Seigneur a promis de faire pour toi :

“L'Éternel te gardera de tout mal, Il gardera ton âme ; l'Éternel gardera ton départ et ton arrivée, Dès maintenant et à jamais.” (Psaumes 121:7-8)

“Car l'Éternel aime la justice, Et il n'abandonne pas ses fidèles ; Ils sont toujours sous sa garde” (Psaumes 37:28)

“Il garde les âmes de ses fidèles, Il les délivre de la main des méchants.” (Psaumes 97:10)

“Que le Dieu de paix vous sanctifie lui-même tout entiers, et que tout votre être, l'esprit, l'âme et le corps, soit conservé irrépréhensible, lors de l'avènement de notre Seigneur Jésus Christ ! Celui qui vous a appelés est fidèle, et c'est lui qui le fera.” (1 Thessaloniciens 5:23-24)

pondělí 24. června 2013

VÍRA JAKO DRUHOŘADÁ VĚC by Gary Wilkerson

Jestliže jsi křesťanem, který si zvolil, že nedá víru na první místo, a že bude do církve chodit jen pro útěchu, potom nebudeš mít velkou odolnost vůči nepříteli. Pokud jsi však rozhodnut žít pro Ježíše – jestliže máš vizi pro zraněné a ztracené a pro Kristovo tělo – Satan na tebe vrhne celý svůj arzenál. Tvoje cesta bude plná nebezpečí a zkoušek, že to otřese tvou duší.

Pavlova cesta do Říma, popsaná v 27. kapitole Skutků, znázorňuje, jak někteří z nás reagují na Satanovy údery. Když loď, která vezla Pavla, měla za sebou první etapu cesty, nastalo toto: „Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla plout odtud dále, dostat se – bude-li to možné – do Foiniku a tam zůstat přes zimu“ (Skutky 27:12).

Pavel byl proti tomuto rozhodnutí nejen proto, že to byla zajížďka, ale protože Duch před tím varoval jeho srdce. V tu chvíli se to ale zdálo být tím nejvýhodnějším řešením. Později se loď dostala do vážných potíží a málem je to všechny stálo život.

Poukazuji na to, neboť když se někteří křesťané střetnou na své misii s odporem nepřítele, rozhodnou se „plout do Foiniku a zůstat tam přes zimu.“ Je pravda, že my všichni potřebujeme volno, abychom osvěžili svého ducha po nepřetržité službě druhým. Ale já mám na mysli něco jiného – postoj srdce, který říká: „Neber svou misii tak vážně. Uber a trochu se uvolni.“

Když to křesťané udělají, brzy jsou zcela mimo. Jejich misie již není Kristova, ale spíše se z ní stává starost o loď – a to znamená směřovat pryč od bouří. Ve výsledku se vzdálí od odporu, který je na ně namířen.

Tito věřící však nevědí, že se okrádají o vyšší povolání. To není v Božích očích nic malého. Jestliže se plavím do Foiniku místo do Říma, znamená to, že nikdo nejde do Říma s misií, kterou Bůh uložil mně. Loď je udržovaná pro práci – ale paradoxně nebyla naplněna misie pro tuto loď.

Útěcha a odpočinek nejsou pro království to podstatné. Žijící pro království říká: „Nevlastním svůj život – byl jsem koupen za cenu. Ježíš mě ve všem vede a dodává mi milost jeho věci uskutečnit, bez ohledu na odpor, který může přijít.“

pátek 21. června 2013

NEBE NENÍ DOMOV DŮCHODCŮ

Možná říkáte: „Pane, proč mě to v práci tak rozčiluje? Proč si pořád připadám, jako bych sem nepatřil? Co je se mnou špatně?“

Nic s vámi není špatně. Bůh koná! Udržuje vás otrávené a unavené z tohoto umírajícího světa. Říká: „Nesmíte se příliš starat o to, abyste „to tady zvládli“, protože se tu všechno jednou rozpadne na prach. Soustřeďte se na nebeské věci – na nový svět, který přichází.“

Vy odpovíte, „Ale to je přece škoda! Jsem plný energie. Mám schopnosti, nápady a chci toho tolik dokázat. Ale něco mě potlačuje a brání mi. Je to hrozně frustrující.“

Mám pro vás dobrou zprávu: Až nastane konec všeho a život těch, kteří se vám teď posmívají, se zhroutí – z jejich práce nezbyde nic, jejich kariéry zaniknou a peníze shoří – tehdy vaše práce teprve začne.

Víte, nebe není domov důchodců. Kdepak, náš věčný domov je místem velkých činů, plný nových perspektiv a neuvěřitelných plánů. Bůh se chystá plně využít vaše dary, schopnosti a touhy. Nechce promrhat ani jednu z věcí, které vám dal. Naopak, vaše obdarování budou mnohonásobně zvětšena. Pán vás chce na věčnosti použít pro Svou slávu!

Ježíš nám naznačil, jak to bude vypadat: „Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří“ (Matouš 24,46-47). V původním textu je řecké slovo, jehož význam je „věčné postavení“. Bůh nás ustanoví jako správce Svých věcí navždy!

„Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým‘“ (Matouš 25,21)

„Řekl mu: ‚Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy‘“ (Lukáš 19,17).

Věčné postavení…vládnout nad Jeho domem…vládnout nad Jeho věcmi…vládnout nad městy. Budeme vládnout a panovat s Ježíšem v Jeho království – jako králové a kněží!

čtvrtek 20. června 2013

PROBOUZET NAŠI MYSL

„Milovaní, toto je již druhý dopis, který vám píši. V nich skrze upomínání probouzím vaši upřímnou mysl“ (2. Petr 3:1). Petrova zpráva o konci současného světa a o začátku nové země v nás má probouzet naději a chránit nás, abychom nebyli zakotveni v tomto světě.

To doopravdy znamená „probouzet naši mysl“: „Když se tedy všechno má rozplynout“ (2. Petr 3:11). Všechno, co lidé považují za vzácné, všechno, kvůli čemu se po celý život dřou, aby to měli a těšili se z toho, se rozplyne v náhlém žáru!

Zkus si to představit: Všechny firmy na Wall Street, všechny kanceláře podniků, všechny banky, všechna počítačová centra – nebudou! Spojené národy se vytratí. Státní a federální budovy budou spáleny na prach. Fort Knox a všechno jeho zlato zmizí. Nebudou již tovární závody, mrakodrapy, mosty, tunely, letadla, vlaky. Nezůstane ani žádný popel! Boží slovo jasně říká, že všechny tyto věci „budou spáleny…rozplynou se“ (verše 10-11).

Řecké slovo pro rozplynout se zde znamená „uvolnit, rozpadnout se, rozpustit se.“ Jinými slovy, Bůh způsobí rozpad světských měřítek! Odtrhne lidi ode všeho, po čem dychtí, a potom to všechno roztaví v obrovském žáru!

Chci s vámi sdílet pravdu, která vám pomůže pochopit, proč vás nikdy sekulární pracoviště zcela nepřijme, pokud budete oddaní Ježíši. Nezáleží na tom, kde pracujete – v bance, ve škole, jako metaři, kdekoli – pravděpodobně prožíváte více odmítnutí, povýšenecké shovívavosti a nedorozumění. Setkáváte se s malým či žádným oceněním toho, co děláte. Jste pronásledováni, zesměšňováni, mluví se o vás za vašimi zády. A zjišťujete, že nikdy nebudete „jedním z těch chlapů“ nebo „jednou z těch žen.“ A tak se nikdy necítíte příjemně nebo opravdu bezpečně. Proč je tomu tak?

To všechno je Pánovo dílo! On to dovoluje, abyste se nestali závislými na tomto pomíjivém světě! Mnozí křesťané se v tomto světě příliš zabydlují a končí tím, že se odvracejí od Pána. Prosperita, přijetí a uznání zajaly jejich srdce i mysl.

středa 19. června 2013

DEN HOSPODINŮV SE BLÍŽÍ

Až přijde den Hospodinův, nikdo z následujícího výčtu nebude smět vstoupit: „zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři“ (Zjevení 21:8). Ve skutečnosti ti všichni „najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra“ (tentýž verš).

Domysli si tu hrůzu podvodu New Age! Milióny lidí jsou dnes naprosto přesvědčeni, že budou v novém světovém pořádku. Věří, že brzy bude konečně mír a že budou spokojeni; že zmizí veškerá vina, strach a odsouzení; že je již nebude sužovat hřích; že se budou moci svobodně oddávat homosexualitě a smilstvu bez jakéhokoli postihu, choroby či odplaty. Ubezpečují se: „Pryč se znovuzrozením v náboženství! Pryč s veškerým odsouzením, které působí na lidi tak, že se cítí špatně. Budeme mít nový svět, kde si budeme moci dělat, co budeme chtít. Nikdo nás nebude znepokojovat ani nám nebude dělat potíže.“

Brzy budou čelit tragickému probuzení. Až se ocitnou v bezbožném pekle, uštěpačný ďábel bude škodolibě prohlašovat: „Vítejte do svého New Age. Vítejte do svého nového světového pořádku!“

Není divu, že peklo bude místem pláče, bědování a skřípání zubů. Tam bude ta lež odhalena – ve věčné ohnivé peci. Najednou budou odsouzenci k věčnému zatracení brečet: „Byl jsem oklamán! New Age, o něž jsem byl přesvědčen, že přichází, je věčné peklo!“ A hrůza oklamaných bude nadále růst po celou věčnost.

V Americe se zástupy obracejí k okultismu: Hollywoodští producenti, magnáti na Wall Street, herci na Broadwayi, představitelé vlády, lidé všech profesí. Přijímají falešná evangelia New Age: Scientologii, satanismus, vúdú, astrologii, všechny druhy démonských náboženství východu. Jsou slepí a podvedení – věří lži!

Apoštol Pavel nám říká pravdu o přicházejícím novém světě a o tom, jaký bude. Říká, že současný svět se rozplyne; směřuje k ohnivému roztavení, které způsobí samotný Bůh. Vskutku, Hospodin uvolní svůj vyhrazený oheň, aby očistil jak nebesa, tak i zemi:

„Pánův den však přijde jako zloděj v noci. V ten den nebesa s hřmotem pominou, živly se rozplynou žárem a země i všechny výtvory na ní budou spáleny“ (2. Petr 3:10).

úterý 18. června 2013

BLÍŽÍ SE NOVÝ SVĚT

Bible říká, že se v posledních dnech objeví posměvači, kteří se budou vysmívat zprávě, že se Ježíš Kristus vrátí, aby zřídil nové království. Posměvači říkají: „Kde je Ježíš? Nevidím žádný důkaz, že by přicházel. Všechno pokračuje stejně, jako tomu bylo od počátku!“

Kdyby ses pokoušel tyto posměvače přesvědčit, že Ježíš přichází, aby očistil zemi ohněm a založil království věčné spravedlnosti, nazvali by tě bláznem. Mnozí se vysmívají samotné myšlence na druhý Kristův příchod. A přece ti samí posměvači nehnou ani brvou, když otočí a tvrdí, že přichází „nový světový systém!“

Tito posměvači si zakoupili svůj podíl na lži z pekla. Satan vždycky vytváří podvrh těsně předtím, než nastane skutečnost. Víte, on ví, že se Král Ježíš brzy vrátí a že jeho nový svět je již za dveřmi. Ďábel chce držet své vlastní děti v klamu tím, že propaguje svět fantazie se všemi falešnými nadějemi. A tak si nyní vymyslel nové démonické učení o přicházejícím New Age, aby nepřijali skutečnost o Kristově příchodu!

Nedávný podvrh New Age se poprvé objevil jako Věk Vodnáře.Tato jedenáctá konstelace měla vstoupit do konečného království New Age, které by bylo známé jako „nový světový systém.“

Stoupenci New Age říkají, že tento nový světový systém je již na spadnutí. Předpovídají, že nastane katastrofická kalamita a že nový světový systém povstane ze zmatku a zavede do společnosti lásku, porozumění a světový mír. Všechny nemoci budou uzdraveny. Války ustanou. Chudoba již nebude. A jediný Kristus, který bude existovat, bude povědomí o Kristu – celosvětový bratrský způsob uvažování. Bude kralovat sebeláska a středobodem všeho bude potěšení.

Pro všechny takové posměvače z New Age mám špatné zprávy. Je mi to líto, ale jste oklamáni ďáblem. Neexistuje žádný takový svět fantazie, který ďábel lidstvu v těchto posledních dnech neustále předkládá.

Ano, existuje nový svět, který přichází, není to však „nový světový systém“ ani New Age. Spíše se všechna království tohoto světa brzy stanou Pánovými a všichni jeho nepřátelé budou podnoží jeho nohou. Kristus se vrátí, aby založil své svaté království a posměvači v něm nebudou mít účast: „Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost“ (2. Petr 3:13).

pondělí 17. června 2013

VÍTR VÁL PROTI NÁM by Gary Wilkerson

Do té doby, než se plavil do Říma, vedl apoštol Pavel naplněný život služebníka. Tento muž dosáhl neuvěřitelných věcí, a přesto byl stále zapálen, aby vydával svůj život pro evangelium.

Pavel byl Bohem povolán za apoštola a dohlížel na církve v Asii a v některých částech Evropy. A zároveň byl také evangelistou a obhájcem, který obhajoval Krista před soudy a králi. Pavel obětoval všechno pro službu své Duchem řízené misie. A teď se rozhodl: „Chci jít s Kristovým evangeliem do samého epicentra světa. Rozhodl jsem se jít do Říma, abych kázal samotnému Cézarovi!“

Pavel byl natolik odhodlaný, že hazardoval s vlastním životem, aby to splnil. Tou dobou byl ve vězení a měl příležitost být propuštěn, avšak svému propuštění se vyhnul, aby mohl stanout před Cézarem, jemuž předložil svůj případ. Kdyby prohrál, mohl by ztratit svůj život. Tuto volbu učinil jen pro evangelium (viz Skutky 25:1-12).

Na své cestě do Říma se Pavel nalodil, a loď brzy narazila na odpor: „Vítr vál proti nám“ (Skutky 27:4). Byl to přírodní jev, ale Pavel to mohl zrovna tak vidět jako duchovní překážku. Ve skutečnosti, jestliže se zasadíš o evangelium, celé peklo se vrhne proti tobě.

Tato fráze by mohla popisovat Pavlův život do té chvíle. Vydržel již mnohá soužení, od ztroskotání na lodi až po bičování a snahu ho zabít. Pavel byl schopen to všechno snášet, protože jeho mysl byla vždy upnutá na jeho misii: život, kázání a službu pro Krista. Dokážeš snést mnoho utrpení, když je tvé srdce upnuté k nějakému cíli, ale pokud tvé srdce tíhne k pohodlnosti, nedokážeš snést vůbec žádné utrpení.

Bible objasňuje, že jsme povoláni hlásat Boží milost padlému a hříšnému světu. Jsme povoláni milovat se navzájem a společně uctívat v opravdovém společenství evangelia. Jsme povoláni sloužit chudým. A tím, že činíme všechny tyto věci, přinášíme Kristovo světlo do temného světa. Stručně řečeno: jsme povoláni doručit Boží lásku druhým prostřednictvím našich slov a činů, aby se svět mohl změnit.

pátek 14. června 2013

BŮH JE JEDNAJÍCÍ

Klíčová zpráva pro věřící dnes je, že Bůh předpřipravil celou budoucnost. On zná přesný moment kdy se Ježíš vrátí a kdy bude konečné soužení, Soud a Bitva u Armageddonu všechny jsou v jeho kalendáři.

Bůh který vládne celému nebi a zemi řekl: „Hle, národy jsou jako kapka do vědra, neváží víc než smítko na vahách, on zvedá ostrovy jako prach... ...Všechny národy jsou před ním jako nic, jsou pro něj nicota a ještě míň!“ (Izajáš 40,15;17)

Bůh chce, aby jsem byli aktivní dokud se Ježíš nevrátí. To jednoduše znamená, že máme pracovat jako kdyby konec neměl nikdy přijít a žít jako kdyby měl přijít již zítra.

Bůh stále má přehled o počtu vlasů na naší hlavě. Stále má spočtené vrabce, kteří spadnou, stále vyslýchá prosby předtím než je žádán a též odpovídá předtím než je volán. On stále dává mnohonásobně více než oč žádáme nebo na co vůbec pomyslíme. Tak tedy proč se bát? (viz Matouš 6,25-34)

Připravení křesťané probuďte se! Vše je pod kontrolou a Bůh jedná! On zachraňuje, uzdravuje, křtí a uvádí svůj dům do pořádku. Bát se je tak rouhavé. Je nám přikázáno povzbuzovat se v Pánu a začít zpívat a radovat se když vidíme blížící se finální hodinu. Někdo se může ptát: „Ale jak se mohu radovat, když vidím tento starý hříchem klatý svět, rozpadající se na kusy?“

Moje odpověď je odpověď Bible: „Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu... ...to jest vykoupení svého těla.“ (Římanům 8,22-23)

Žena při porodu může křičet kvůli bolesti, ale přitom v srdci se raduje kvůli novému narození které probíhá. Království Boží přichází. Království Satana upadá. Tak tedy křesťané mohou s důvěrou říci: „Bůh má vše pod kontrolou!“

čtvrtek 13. června 2013

POD JEHO KONTROLOU

Lidské srdce selhávají ze strachu z věcí, které se dějí na této zemi. (Lukáš 21:26) Dokonce i oddaní křesťané jsou přistiženi v této vlně strachu a úzkosti z budoucnosti. Lidé se bojí, že se loď potápí. Lidstvo touží po bezpečí.

Zní to děsivě? Jistě všechno vypadá na to, že se to rozpadá, pokud jde o pohled lidského oka. I v těch upřímných chvílích musí skeptik přiznat, že se na světě něco apokalyptického děje.

Spolu s vizí kalamit mi Bůh dal velmi zvláštní poselství naděje pro všechny opravdové věřící. Zoufale jsem se ptal Boha na všechny věci, které jsem viděl přicházet. Požádal jsem ho, aby mi ukázal, jak mají křesťané činit vše, co mají v omezené době, kdy tolik lidí jdou do záhuby. Jak se křesťané mohou zbavit strachu jejich srdcí? Jak mohou čelit všem zprávám a předvídat katastrofy bez obav o své domovy a děti?Rezignují a nechají tento svět tomu zlému aby jednal? Splatí všechny své účty, dají si stranou nějaké rezervy do banky, pak jen doufají, že přijde lepší období? Koupí si farmu nebo kus půdy a uprchnou na venkov v naději, že uprchnou přicházející tragédii? Nechají zemřít jejich motivaci a odevzdají se strachu? Opustí všechny své sny a ambice a stanou se něco jako poustevníci?

Drahý příteli, slyš co mi řekl Duch Svatý. Jenom pět slov, ale tak silných, že ve mě probudili novou naději a víru. Těchto pět slov je: Bůh má všechno pod kontrolou.

Přesně tak, všechno má pod kontrolou. Já a ty, a všechno co se nás dotýká je pod jeho kontrolou. Bez ohledu na to, jak tento opilý svět vypadá, všechny věci napomáhají těm kdo milují Boha a jsou povoláni k jeho účelu. (Římanům 8:28)

Budoucnost vypadá zle, ale David říká: Když půjdu roklí širé smrti, nebudu se bát zlého, neboť se mnou jsi ty. (Žalm 23:4)
Zpráva pro všechny věřící je, že budoucnost je pod Jeho kontrolou, a tak se nemusíme bát.

středa 12. června 2013

ZÁCHRANNÉ PLÁNY PRO ČAS KRIZE!

Ať se svět stává jakkoli nestabilním, Boží lid může být v klidu a stále se radovat, protože náš Pán nám slíbil zvláštní ochranu pro dobu, kdy je jí nejvíce zapotřebí.

Copak neměl Hospodin záchranný plán pro Izraelce během celosvětového hladomoru? Poslal Josefa napřed do Egypta a povýšil ho na správce celé země. Naplnil sklady dostatkem obilí, aby vydrželo řádící hladomor, a potom přišla jeho rodina a nasytila se z těchto sýpek.

A neměl snad Hospodin záchranný plán pro Eliáše? Když na jeho národ těžce dopadlo zhroucení ekonomiky, jídlo bylo vzácné a vypukl zlý hladomor – a bezbožný král vypsal na prorokovu hlavu výkupné – Bůh spustil Svůj záchranný plán pro Eliáše. Ukryl ho u potoka a krmil ho skrze ptáky, kteří mu přinášeli potravu. Tento plán přežití také zahrnoval tajemný džbán mouky, které nikdy neubylo.

A co Noe? Jak propracovaný plán měl pro něj i jeho rodinu Hospodin! Archa se s nimi bezpečně plavila přes světovou potopu přinášející smrt a zkázu.

A Lot? Bůh poslal anděly, aby ho i s jeho dětmi osobně dostali ze Sodomy odsouzené k zániku. Hospodin svůj hněv nevykonal, dokud nebyl Lot bezpečně pryč z města. Lotovi šlo o víc než o ztrátu práce, zhroucení ekonomiky či pád vlády. Šlo o vyhlazení celé společnosti – ale on byl bezpečně zachráněn.

Pavel zakusil možnosti Boží záchrany znovu a znovu. Tento apoštol ztroskotal na lodi, byl pronásledován zloději, uvězněn, obviněn ze zrady, vrahové proti němu strojili úklady, a přesto, v každé krizi, měl Bůh plán pro jeho vysvobození.

My také máme záchranný plán pro přežití – byl speciálně navrhnut pro každého věřícího.

Ať je v tom jasno – Bůh nám pomůže v každé krizi. Žádná ze situací, do nichž Satan může Boží děti uvrhnout, je nemůže přemoci. Žádná deprese, hladomor, ztráta práce, nemoc či utrpení jakéhokoli druhu. Hospodin Své děti vysvobodí a není jediný důvod mít strach. „Nedělejte si tedy starost o zítřek“ (Matouš 6,34).

úterý 11. června 2013

NAPROSTÝ PŘÍSTUP

Každé čtyři roky uvádí Amerika slavnostně do úřadu prezidenta, což se nazývá „nejmocnější úřad na zemi.“ Jeho podpis je zákon. Velí nejmocnější světové armádě. Ale moc, kterou má, je nicotná ve srovnání s mocí, jakou dává Ježíš tobě a mně.

Máme naprostý přístup do samotné přítomnosti Stvořitele, živého Boha! „Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou …přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry“ (Židům 10:19-22).

Slovo odvážit se v tomto verši znamená „jednat otevřeně s přesvědčením nebo zajistit si pozornost.“ Milovaní, ta „pozornost“ je kvůli ďáblu. Znamená to, že můžeme říci každému démonu v pekle: „Mám právo skrze krev Ježíše Krista chodit do Boží přítomnosti a hovořit s Bohem – a on se mnou!“

Věříš, že máš toto právo, věříš, že Bůh je ochoten vyjít a setkat se s tebou? Přistupme k němu blíže se srdcem plným jistoty víry! Nepřicházíme skrze krev nějakého ptáka či kozla nebo býka, ale skrze krev našeho Pána Ježíše.

„A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal vykoupení. Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu!“ (Židům 9:12-14).

Nic nerozechvěje Boží srdce více, než když k němu přicházejí jeho děti odvážně, bez rozpaků. Chce, abychom přicházeli a říkali: „Mám právo zde být. A i když mě mé srdce odsuzuje, Bůh je větší než mé srdce“ (viz 1. Jan 3:20).

pondělí 10. června 2013

OPRAVDU JE NA TOMTO MÍSTĚ HOSPODIN by Gary Wilkerson

„Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě“ (2. Korintským 3:18).

Jakému úžasnému Bohu to sloužíme. Říká: „Až přijdeš v neděli do mého domu, abys byl naplněn mou slávou, ta sláva se v pondělí nezačne vytrácet. Nezeslábne do úterka, abys musel toužit po příští neděli. Moje sláva v tobě přebývá stále a nevytrácí se – roste!“

Tato zpráva není jen pro malou skupinku z těla Kristova. Je to pravda pro všechny, kdo následují Ježíše, od nejslabšího po nejsilnějšího, od nejmladšího po nejstaršího. Boží zaslíbení, že nás naplní svou slávou, je „ano a amen“ pro každého křesťana.

Jak prohlašuje Pavel, Boží očividná sláva přináší svobodu od pout hříchu, od beznaděje a porážky, od vlažnosti a apatie (viz 2. Korintským 3:17). Jsme proměňováni jeho slávou do jeho vlastní podoby. Je to druh slávy, která působí, že lidé spěchají k Bohu s bezostyšným hladem.

Je na čase, abychom odložili všechno, co Boží slávu v našich životech zahaluje. Brání něco ve tvém srdci, aby Boží sláva k tobě přitahovala druhé? Jsi obtěžkán navyklými hříchy? Přebývá ve tvém srdci pomluva, hořkost a neodpuštění?

To nemusí pokračovat. Závoj strachu, kterým tě zahalil Satan, již nebude fungovat. Jeho lež, že jsi příliš slabý, nebude mít nadále nad tebou moc. Bůh říká, že jeho sláva přebývá ve slabých hliněných nádobách. Září skrze lidi, kteří mají zlomené srdce, jejichž životy jsou ve zmatku. Když náš Pán projevuje svou slávu, proměňuje porážku na vítězství, tělesnou slabost na nebeskou sílu.

Věř jeho slovu, které ti říká: „Nemusíš vést poraženecký život. Nemusíš žít bez svědectví. Projevím se takovými způsoby, že budeš žasnout. Ztracení lidé ke mně budou přitahováni skrze tvůj život. A až se to stane, řeknou: ‚Opravdu je na tomto místě Hospodin.‘“

pátek 7. června 2013

POZŮSTATEK LIDU

V každé generaci je pozůstatek, který běží za Ježíšem s nadšením a díkůvzdáním. Věřím, že ten malomocný Samařan běžel zpět k Ježíši, protože nebyl svázán formami a rituály (viz Lukáš 17:11-19). Nemusel se je všechny „odnaučit.“ Víte, těch dalších devět bylo vychováno ortodoxně, jejich mysl byla od dětství vyučována o rituálech a ceremoniích a stále byli spoutáni svou tradicí. Ale jakmile ten Samařan uviděl celý ten náboženský systém, vykřikl: „V žádném případě!“

Svědčil o falešnosti náboženských vůdců a lidí, kteří chodili do chrámu. Viděl, jak farizeové okrádají vdovy a zabírají jejich domovy. Viděl, jak kněží podplácejí a jak berou úplatky. Viděl, jak jsou chrámy plné směnárníků, kteří dělají z Božího domu doupě zlodějů. Viděl, jak zákoníci vymýšlejí pro druhé lidi pravidla a sami je nedodržují.

Viděl celou tu obílenou fasádu, falešné obličeje a dvojí metr a řekl si: „Tady slepý vede slepého. To není nic pro mě. Já chci skutečnost.“

Když spolu s devíti dalšími zamířil k vesnici – zpět ke knězi, do chrámu, ke společnosti, a k dobrému životu – zastavil se a uvažoval: „Počkej chvilku! Pamatuji si, jaké to bylo, když jsem měl všechno – peníze, prestiž, zajištění. Byl jsem ubohý! Mí takzvaní přátelé mě do jednoho odmítli při prvním příznaku mého malomocenství. Byl jsem prázdný – spoután hříšnými zvyky, plný nenávisti a hořkosti. Bylo to živé peklo. Proč bych se měl k tomu vracet?“

Potom začalo v jeho srdci něco hořet: „Podívejte se na mě. Jsem čistý. Ježíš mě uzdravil. Chrám může počkat; moje rodina a kariéra – to všechno může počkat. Půjdu k Ježíši! Chci poznat Toho, který mě uzdravil!“ Došel ke stejnému závěru, k jakému přichází veškerý pozůstatek lidu: „Kromě tohoto není nic, co bych si přál. Všechno je marnost! Jdu k Ježíši a On bude mou skutečností!“

čtvrtek 6. června 2013

VÍCE Z KRISTA

„…jdi…ukaž se knězi…jim na svědectví“ (Lukáš 5:14). V nadcházejících letech mohlo těch deset malomocných, kteří byli uzdraveni, trávit své životy mluvením o tom, jak Ježíš pouze řekl slovo a uzdravil je: „Kdysi jsem byl malomocný! Byl jsem úplně sám a bez naděje – špinavý, ztracený, umírající. Potom přišel Ježíš a uzdravil mě. Nyní jsem zdravý již dvacet pět let a chválím Jeho jméno!“

To všechno zní úžasně. Ale je v tom háček. Mluvili by o Člověku, kterého neznali, svědčili by o moci Spasitele, o němž nic nevěděli. Pouze ho zahlédli v dálce. Mohli by ti říci, jak vypadal, jak mluvil, jak šel, ale nikdy nepřišli blíže k Němu a k Jeho srdci.

Jednu z velkých bolestí mé služby dosvědčují bývalí závislí na drogách a alkoholu, kteří byli zázračně vysvobozeni ze života v příšerném hříchu a zločinu. Mnozí z nich byli Bohem povoláni kázat, ale církve a pastoři je neustále žádají, aby přišli a vydali své působivé svědectví. Byli přemluveni a povzbuzeni, aby poskytli brutální detaily o své minulosti.

Nyní, po letech, říká mnoho z těchto bývalých závislých tentýž příběh: „Před patnácti lety jsem dělal pasáka. Žil jsem s prostitutkami a dvacetkrát jsem šel do vězení. Jednoho dne mi někdo řekl o Ježíši – a já byl očištěn a uzdraven!“

Milovaní, stovky takových vzácných obrácených jsou nyní vyčerpaní, sklouzávají zpátky a jsou z nich ztroskotanci! Nemají žádnou Kristovu vlastnost, žádný vztah s Bohem, protože žijí z minulosti, z bývalé zkušenosti. Nikdy se nevrátili k Ježíši, nikdy Ho nepoznali ani nepřišli blíž k Jeho srdci!

Mnoho lidí se ptá, proč nemá církev Times Square Church obrácené z našich aktivních pomocí, které pořádá každý týden. Vskutku tito muži a ženy mají mnohá z nejneuvěřitelnějších svědectví, která jste kdy slyšeli. Ale chceme jim dát více, než aby skončili u starého a otřepaného svědectví. Chceme, aby přišli k Ježíši, aby dokázali stát a mluvit o živém a každodenním chození s Ním, o tom, co pro ně dělá dnes!

Chceme, aby měli z Krista více!

středa 5. června 2013

POZNEJ JEŽÍŠE

Po setkání s deseti malomocnými (viz Lukáš 17:11-19) Ježíš a apoštolové pravděpodobně něco snědli a byli již na cestě daleko za vesnicí. Najednou za sebou uslyšeli hluk, a když se ohlédli, uviděli, jak k nim běží muž a křičí a mává na ně! Jeden z učedníků řekl: „To je jeden z těch deseti malomocných, kteří byli za vesnicí.“ Když se přiblížil, slyšeli ho, jak volá: „Sláva Ježíši! Chvála tobě!“

Byl to ten malomocný Samařan! Když přišel k Ježíši, padl tváří k zemi u Jeho nohou a propukl v chválu a díkůvzdání! Z jeho nejvnitřnější bytosti proudil hluboký obdiv k Synu živého Boha: „Ty jsi Boží Syn! Sláva!“

Ježíš na něho pohlédl a řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?“ (Lukáš 17:17). Ptal se: „Jenom ty? Kde jsou tví přátelé, které jsem uzdravil?“

Milovaní, takto se Ježíš stále ptá i dnes! Z mnoha zástupů, které uzdravil, se k Němu vrací pouhé zbytky! A tak tedy, kde jsou ti ostatní? Jsou na tom stejně jako těch devět uzdravených malomocných: ztraceni v církvi, pohlceni náboženstvím.

Věřím biblické statistice. A pokud je statistika z tohoto příběhu v Lukášově evangeliu přesná, devadesát procent těch, jichž se dotkl Ježíš, končí návratem do nějaké mrtvé církve. Nikdy nepřišli k Ježíši – protože se ztratili v náboženství.

Těch devět malomocných silně toužilo znovu žít se svými rodinami. Řekli: „Chci zpět svou důstojnost. Chci znovu chodit do synagogy a studovat o příchodu Mesiáše!“

Asi řekneš: „Co je na tom všem špatného? Nedostal snad člověk příkaz starat se o svou domácnost? A nemluví snad David o rozjímání nad hlubokými Božími věcmi? Nepředpokládá se snad u křesťanů, že budou motivováni k pilné práci a že budou dělat přesně totéž, co těch devět malomocných? A neřekl jim snad Ježíš, aby šli rovnou za kněžími?“

Ano, to všechno je pravda – ale to všechno je bezvýznamné, pokud nejprve nepoznáš Ježíše!

úterý 4. června 2013

RADOSTNÁ VOLÁNÍ

Když Ježíš na své cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou, přišel do nejmenované vesnice. Před vesnicí tábořilo deset malomocných v příšerné špíně a hanbě. Devět z nich byli očividně Židé a ten desátý byl Samařan. V té době se Židé Samařanů ani nedotýkali, nedovolovali jim bydlet s nimi, avšak společné utrpení dalo těch deset dohromady, když sdíleli svou bídu. Jako vyděděnci bez domova čelili životu v táboře odříznutém od vesnice.

Od malomocných se vyžadovalo, aby se drželi nejméně 60 – 90 metrů od ostatních. Když se k nim lidé přibližovali, malomocní museli křičet: „Nečistý, nečistý!“ Tito muži žebrali a jedli to, co ostatním nestálo ani za pohled. Pravděpodobně žili z odpadků na skládce.

Písmo nám ukazuje malomocného jako hříšníka, který žije v ostudě – vysíleného a vyčerpaného příšerným účinkem hříchu.

Nevím, jak se těchto deset malomocných dozvědělo o Ježíši. Možná, že okolo nich prošel nějaký potulný malomocný a řekl jim o zázračných uzdraveních, která Ježíš předvedl na malomocných v jiném městě či vesnici. V každém případě se nějak dozvěděli, že Ježíš projde kolem, a s úzkostí ho vyhlíželi!

Často bych rád věděl, jestli, když uviděli Ježíše a apoštoly přicházet po cestě, na ně začali mávat zbytky svých paží. Ukazovali na chybějící končetiny? Mávali svými špinavými hadry, které měli na sobě? Nevíme, jak zaujali Jeho pozornost, když se však Ježíš přiblížil na doslech, hlasitě volali: „Ježíši, Pane, slituj se nad námi!“

Nežádali peníze ani nebe, až zemřou. Volali po slitování! Jako by prosili: „Ježíši, jak se můžeš dívat na takový soucit budící pohled a neslitovat se?“ Jsem si jist, že Ježíš neucukl ani se na chvíli neodvrátil. Podíval se jim zpříma do tváře a s obrovským soucitem řekl: „Jděte a ukažte se kněžím“ (Lukáš 17:14).

Věřím, že do všech těchto mužů okamžitě vproudil život, zdraví a síla. Jeden po druhém se podívali na své ruce, na tváře ostatních, a viděli, jak se začíná jejich šupinatá a popelavá kůže měnit. Zdravě vypadající kůže byla obnovena na jejich údech i v jejich tvářích. Byli uzdravováni!

Pamatuješ si chvíli, kdy se Ježíš nad tebou slitoval a ty ses cítil tak čistý a oživený? Volal jsi, protože jsi pociťoval jeho očišťující moc? Cítil jsi v sobě nový život? Tito muži museli takový život pociťovat! Můžeš si být jist, že tou skupinou proběhlo vzrušení a že křičeli radostí.

pondělí 3. června 2013

JAK BÝT NAPLNĚN BOŽÍ SLÁVOU? by Gary Wilkerson

„Jak mohu být naplněn Boží slávou?“ Mnozí ve Staré Smlouvě kladli tuto otázku a Mojžíš vyslovil toto velké volání. Překlad Bible „The King James Version“ překládá tato Mojžíšova muka mnohem jasněji: „Naléhavě tě prosím, zjev mi svoji slávu“ (Exodus 33:18). Toto naléhavé volání v sobě zahrnuje úpěnlivou prosbu, sténání v duši, výraz potřeby, která jednoduše musí být naplněna.

Bůh musel být Mojžíšovou žádostí potěšen, protože souhlasil a zjevil svou slávu. Instruoval Mojžíše, aby se skryl za skálu a krátce vykouknul, až půjde kolem, protože věděl, že ani Mojžíš by nemohl pohledět na zářivost jeho slávy. Tak Mojžíš uzřel jen malou část Jeho slávy – ale i tak ho “dávka” slávy mocně ovlivnila.

Většina z nás byla vyučena, že po té, co Mojžíš sestoupil, musel si dát přes obličej závoj, protože jeho tvář zářila tak oslnivě. Písmo říká, “Když s nimi Mojžíš domluvil, dal si na tvář závoj”(Ex 34:33). To bylo po té, co Mojžíš mluvil k lidu. Co to znamenalo?

V druhé Korinstkým Pavel vysvětluje: “Mojžíš...si dával závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.” (2Kor. 3:13) Podoba Boží slávy vlastně končí se slávou zračící se na Mojžíšově tváři. Dokonce i zářící sláva Boží přítomnosti nakonec vybledá.

Pavel ale také říká, že je druh Boží slávy, která nevybledá. “Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, cozůstává” (3:11). Pavel tady mluví o Boží slávě ztělesněné v Ježíši Kristu samém. “Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně. Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.”(3:12-13). Protože díky Kristově slávě, jsme povzbuzeni tak, jak nebyl ani Mojžíš! Pavel vysvětluje: “Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.” (3:16-18)

V Kristu, máme uvnitř nás slávu, která nevybledne. Naše odvaha převyšuje dokonce i tu, co měl Mojžíš, protože je zmocněna samotným Duchem Kristovým. Máme permanentní, neměnitelnou, nevybledající slávu!