středa 31. července 2013

SDÍLENÝ DOPIS Z NAŠÍ SLUŽBY

“Milý pastore Davide. Před několika lety přišel můj manžel o práci, která pro něj byla velmi důležitá. Bylo to pro něj tragické, protože s prací ztratil veškeré svoje sebevědomí a dobrý příjem a už se z toho nikdy nevzpamatoval. Přestože je zaměstnaný, jeho současný příjem je menší než polovina toho, co měl. Nyní jsem já prvotním rodinným živitelem.

Před několika týdny jsem hledala něco ke čtení, když mne Pán vedl do krabice s papíry, které jsem schovávala. Našla jsem jedno z vašich starších kázání “Místo nazvané Konec důvtipu.” Jak jsem si ho četla, Duch Svatý mi ukazoval, že to je přesně to, kde se nacházím – na konci svých schopností!

Bůh mi skrze vaše kázání ukázal, že jsem se obrátila v hněvu proti svému manželovi. Spoléhala jsem na něj – to je vlastně, že jsem spoléhala na tělo. Potřebuji se sama obrátit k Ježíši jako svojí naději, jako k tomu, který jediný mě zabezpečuje a vyvádí mě z těchto problémů. Vím, že můj muž mě nyní z nich nemůže vyvést. Zatímco čtu vaše kázání, Bůh mě ujišťuje, že je se mnou.

Ještě nemám za sebou tuto zkoušku. Je to stále velmi těžké. Někdy, když se podívám na zem, vidím potenciální pohromy obklopující nás stejně jako děti Izraele. Bůh mi ale ukázal, že pochybuji o Jeho lásce ke mně a jeho věrnosti mě zabezpečit.

Taktéž jsem si uvědomila, že jsem dobře potlačovala svoje strachy a nikdy jsem se nezasadila smrtelnou ránu svým pochybám. Nyní chci s tímhle vším skončit. Vybrala jsem si chválit Boha za to, že mě zabezpečuje a miluje, ačkoli zatím jeho zaopatření nevidím.”

Drazí svatí, možná přijde ještě více zlých dnů. Ale musíte říci “Ježíši, odevzdávám všechny svoje starosti tobě. Jsem dědicem bohatství od Boha skrze Ježíše Krista. A vím, že toto bohatství zahrnuje plné zabezpečení všech mých fyzických potřeb.

Můžeš věřit a doufat Bohu právě v této věci!

úterý 30. července 2013

ÚTĚCHA OD OTCE

Představ si adoptovaného syna, který dospěl a zdědil vládu nad veškerým bohatstvím svého otce. A přesto tento syn pokračuje v živoření se svými služebníky a žije hůře než otrok.

Je správné, aby otec tohoto mladíka utěšoval v jeho otročení a ujišťoval ho, že je milován a že všechno bude v pořádku? Zcela jistě ne. Každý otec, který miluje svého syna, by chtěl, aby si jeho syn činil nárok na své dědictví a opustil chudobu. Naléhal by na něj, aby si přisvojil bohatství, které mu patří!

Stejně tak nás Bůh neutěšuje v našem otročení. Spíše k nám přichází se slovy: „Synu, dcero, kdy zaujmeš své místo po mém boku? Kdy přijdeš do mého domu a chopíš se všeho, co ti právem patří?“

„Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, tedy z moci Boží i dědic“ (Galatským 4:6-7).

Jestliže je Ježíš tvým Pánem a Spasitelem, potom jsi Božím dítětem. A protože jsi jeho dítě, jsi automaticky dědic, a spoludědic s Kristem, veškerého Otcova bohatství!

Samozřejmě, že naše postavení dědiců nemá nic do činění s materiálním bohatstvím. Říkat, že Kristus zemřel, aby z nás učinil boháče, co se týče zlata a stříbra, je rouhání. Bible říká: „V něm je přece vtělena všechna plnost božství“ (Koloským 2:9). To znamená, že Bůh dává Ježíši všechno bohatství slávy. A proto má všechny zdroje, které potřebuje k tomu, aby nás vyvedl ze špatných dnů, kterým čelíme.

A přesto se ptáš: „Nezajímá snad Boha náš fyzický blahobyt? Všechny mé špatné dny se týkají nedostatku financí. Neustále si dělám starosti, jak vyjdu s penězi.“

Milovaný, tvůj Otec začíná uspokojováním tvých fyzických potřeb. Jeho Slovo slibuje: „Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:19). Řecké slovo pro potřebujete zde znamená „poradit si se vším podnikáním, se vším, co schází nebo je nezbytně nutné.“

Pavel říká: „Bůh je věrný v péči o všechny vaše záležitosti – pracovní, finanční a jiné. To pokrývá vaše zaměstnání, vaše jídlo, váš oděv a vaši domácnost. A přece ještě k tomu existuje bohatství jeho dobroty – síla, moudrost a milost, a rovněž bohatství jeho plného ujištění o spasení. A mimo to všechno existuje ještě jeho nepropátrané bohatství.“

pondělí 29. července 2013

MOC V TĚŽKÝCH ČASECH by Gary Wilkerson

Navštívil jsem církev v El Salvadoru, jejíž členové mají průměrný příjem 4 dolary denně. Udivilo mě, když jsem se dozvěděl, že ti lidé dávají dva ze svých vydělaných dolarů na dobročinné účely. Když jsem se jich zeptal, proč dávají tak hodně, všichni mi odpověděli: „Protože Ježíš nám řekl, že máme dávat chudým.“

Když jsem poukázal na to, že oni jsou potřební, zareagovali: „Ale ne! My jsme požehnaní a na oplátku chceme žehnat.“

To nejsou ani nesvatá srdce ani srdce pohlcená domýšlivostí. Můžeme říci totéž o sobě? Budeme jako křesťané dychtiví, abychom žehnali druhým, když budeme mít málo na vlastních kontech? Nebo se stáhneme zpět, když přijde na to, abychom žehnali?

Nadcházející těžkosti zjeví, co je v našich srdcích. Poprvé v historii se méně než 50% Američanů označuje za lidi, kteří v něco věří. Toto číslo je dokonce menší (30%) u lidí pod třicet let. Mnozí z nich zaškrtávají „žádný“ ohledně náboženské příslušnosti. Odhaduje se, že během jednoho desetiletí bude tato generace naprosto ztracená v sekularismu a bezbožnosti.A nesnášenlivost vůči křesťanům jen poroste.

Co s tím máme dělat? Pisatel listu Židům odpovídá: „Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením“ (Židům 10:32). Bůh změnil utrpení těchto raných křesťanů na nástroje pro moc evangelia: „Někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni…s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé. Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen ‚docela krátký čas a přijde…avšak můj spravedlivý bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.‘ Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života“ (10:33-39).

Ujišťuji vás, že je to těžký úsek z Písma, ale je zde pevně vtisknutá dobrá zpráva. Bůh nám říká, že vprostřed rostoucí temnoty činí něco slavného a že v posledních dnech pozvedne církev na svědectví své moci v těžkých časech. 

čtvrtek 25. července 2013

I APOŠTOL PAVEL ZAŽÍVAL ŠPATNÉ ČASY

Když Pavel odjel do Makedonie, udeřily na něj zlé časy: „Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň: navenek boje, uvnitř úzkosti“ (2. Korintským 7,5). Tento zbožný muž přiznal, že byl uvnitř sužován ne jedním, ale mnoha strachy!

Opravdu, Pavel nebyl žádný nadčlověk. Byl vystaven těm samým emocím jako my. V jednu chvíli se všichni věřící v Asii obrátili proti němu, lidé, pro které dělal všechno na světě. Napsal: „Když vás tak velice miluji, mám snad za to být méně milován?“ (2. Korintským 12,15)

Ano, i Pavel procházel těžkými dny. Ale nikdy nepodlehl svým pocitům ani pokušením, která je doprovázela. I v těch nejhorších dobách svědčil: „Potěšili jste mě a naplnili nesmírnou radostí uprostřed všeho našeho soužení“ (2. Korintským 7,4). Potom přidal: „Ale Bůh, který těší sklíčené, potěšil i nás“ (verš 6).

Zažíváte špatný den, týden či celé dlouhé období? Jste sklíčení, ztratili jste odvahu, chcete všeho nechat? Pokud ano, jak si myslíte, že Bůh zareaguje na vaše trápení? Pokárá vás nebo potrestá? Ne, nikdy! Pavel prohlašuje: „Pán vám nikdy není blíže, nikdy není více připraven vám pomoci, než když jste na dně a trpíte.“

„Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha“ (2. Korintským 1,3-4). Řecké slovo potěšovat je zde ve významu „dodat odvahu, povzbudit, zavolat k sobě“. Jak je to úžasné! Když zakoušíme špatné dny, náš nebeský Otec toho využívá, abychom se k Němu více přiblížili. 

středa 24. července 2013

KDYŽ PŘIJDOU ŠPATNÉ DNY

Mé špatné dny nejčastěji přicházejí, když jsem sám s Pánem a hledám jeho Slovo. Mohu být zahlcen pocitem neznalosti, když cítím celý oceán pravdy přede mnou když vím, že to nemohu pravděpodobně pochopit, protože je tam toho tak mnoho.

Jsem ještě více frustrován, když čtu velké spisy kazatelů kteří žili před 300 lety. Končím s voláním: „Ach, Pane, jsem jako dítě v mém chápání ve srovnání s těmito duchovními obry. Žili údajně v neosvíceného věku a přesto, jako mladí muži psali věci, které já stále ještě musím uchopit v mém stáří. Proč je tak těžké pro mě tomu porozumět?“

Jediná odpověď kterou jsem přijal, jsem slyšel v Pavlových slovech: „není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.“ (Efezským 2,9). Všechna moc spočívá v Bohu, i moc pochopit pravdu a žít zbožný život. Tento velký poklad je obsažen v hliněných nádob, aby všechna sláva připadla Jemu.

Pokud tvůj špatný den zahrnuje démonický útok na tvou víru, možná budeš pokoušen, aby jsi přemýšlel, že nejsi dostatečně duchovní, aby jsi tím mohl projít. Ale nic nemůže být dále od pravdy.

Zbožný mladý muž mi volala se slzami v očích a vyhrkl: „Právě jsem měl nejhorší den mého života a já nevím, co mám dělat! Divný pocit na mě dnes přišel a nemohu to setřást dolů. Bratře Davide, já nevím, jestli je Bůh!“

Mladý muž neměl tušení, kde se jeho pocity pochybnosti vzaly a byl šokován a zraněn myšlenkami, které vstoupily do jeho mysli. Přiznal, „Necítím Boží přítomnost. A teď si nemůžu pomoct ale neustále pochybuji jestli vůbec existuje. Co mám dělat? Nechci mít v hlavě tyto hrozné myšlenky!“

Řekl jsem mu: „Neboj se, neztrácej odvahu. Věřte mi, je to starý trik od ďábla, který miluje hrát na mladé věřící, kteří jsou drazí Bohu. Snaží se zaútočit na tvou víru a zmást tě.“

Byl jsem schopen říci, tomuto mladému muži to samé, co jsem řekl svému synovi Garymu, když procházel těžkým obdobím: „Prostě tím projdi. Tvůj nebeský Otec ví přesně, čím procházíš. Pamatuj, Bůh slíbil, že tě nikdy neopustí. Jen se stále obracej na něj – skrze víru samotnou!“ 

úterý 23. července 2013

POKLAD V HLINĚNÝCH NÁDOBÁCH

Křesťanský život není život jasného plachtění. Každý věřící bude mít špatné dny, bez ohledu na to, jak on může být svatý. Většina křesťanů ví, že Ježíš není jen spasitel pro “dobré časy.” On je s námi nejen když se věci daří, ale též během špatných dní. Když nás zasáhnou těžké časy. On nezmizí se slovy: “já se vrátím až si to všechno vyřešíš.” Ne, On je věrný a stará se o nás v každé době.

Apoštol Pavel se k tomu vyjadřuje když píše: “Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby bylo zřejmé, že ta úžasná moc je Boží, a ne z nás.” (2 Korintským 4:7) Poklad o kterém zde Pavel mluví je znalost a přítomnost Ježíše Krista.

Řecké slovo, které Pavel používá pro hliněné nádoby je "křehký jíl", což znamená "slabý, snadno rozbitelný, snadno v pokušení. "On říká:" Ano, máme Ježíšovu přítomnost v našich tělech, ale naše těla jsou slabá, snadno v pokušení a snadno rozbitelná.

Faktem je, že všichni trpíme tím, co Bible nazývá "slabosti". Pro mnoho křesťanů, společný neduh života je křehká konstituce nebo špatný zdravotní stav. Pavel mluví o častém onemocnění, Timotea, nazývá je "častými slabostmi" (1. Timoteovi 5:23). Řecké slovo zde použité znamená slabost "neduživý, bez síly, slabého těla a mysli."

Přesto existují i ​​jiné slabosti kromě fyzické a je stejně obtížné je zvládnout. Podle mého názoru, slabosti mysli jsou pravděpodobně nejrozšířenější. Mluvím o těch nevysvětlitelných časech, kdy vás vaše pocity zrazují a hrají triky na mysl. Dovolte mi to vysvětlit.

Viny, strach a úzkost jsou všechno slabosti mysli. Můžeš být jimi pronásledován kvůli své minulosti, nebo kvůli nějakému hříchu, který stále lpí na tvém životě. A tyto slabosti mohou, ale mít vliv na tvé pocity.

Pokud procházíte takovým druhem zkoušky, musíte pochopit, že nejste neduchovní když snášíte takové útoky. Jste stale dítětem našeho nebezského Otce a on vás nenechá bojovat osamoceného. On pošle Ducha Svatého, aby zahnal všechny pochyby. Nesnaž se hádat s ďáblem, protože mu nic nedokážeš. Namísto toho, když příjde útok, utíkej k nebezskému Otci. Pak v klidu stůj, s trpělivostí a nadějí!

pondělí 22. července 2013

ŽÍT ŽIVOT ZMOCNĚNÝ BOHEM by Gary Wilkerson

Mnoho z nás chce znát Boha a slyšet pravdu evangelia, ale vyhýbáme se tomu, abychom to žili. Je smutné, že v dnešní církvi je přijatelné se těšit z kázání a uctívání, a potom se vrátit ze shromáždění domů zcela nezměněni.

Pavel řekl o svém svědectví: „Má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí“ (1. Korintským 2,4). Pokud nežijeme život zmocněný Bohem, je problém na naší a nikoliv na Boží straně.

Hospodin nepřestal dávat svému lidu sílu v roce 100 našeho letopočtu. Ježíš nikdy neřekl: „Budete činit ještě větší skutky – ale jen do časů reformace.“ Pavel kázal zprávu evangelia a z určitého důvodu chtěl tutéž sílu pro Timotea: „Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň“ (2. Timoteovi 3,1-5).

Pavel zde mluví o lidech, kteří chodí do kostela, ale píše o nich jako o těch, kteří mají pouze „zvyk zbožnosti“. Těmto křesťanům nevadí chodit na shromáždění, číst duchovní texty nebo se účastnit náboženských aktivit. Přesto byla Pavlova rada Timoteovi: „Straň se jich.“ Říkal: „Je nebezpečné být v blízkosti takových lidí. Začneš si potom myslet, že jejich způsob života je přijatelný. Možná vypadají zbožně, ale Pán hledí na srdce – a vidí nesvatost a domýšlivost.“

Pavel popsal tyto křesťany jako ty, „kteří by se pořád chtěli učit, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy“ (verš 3,7). Jinými slovy, poslouchali všechna kázání o evangeliu, ale nikdy si je nevzali do srdce. Proto byli bezmocní, protože „odporují pravdě (verš 3,8).

Všimněte si, jak Pavel začíná tuto pasáž: „v posledních dnech nastanou zlé časy“. Říká jasně, že „běžné“ křesťanství nebude v přicházející době udržitelné, že povrchní víra v nebezpečných časech uvadne. Rozhodně nejsem žádný prorok, ale i já vidím na obzoru zlé časy. Když je světová ekonomika v krizi, průměrný občan čelí finanční katastrofě a politické otřesy se stupňují, musí se něco stát.

Co udělá většina křesťanů, až bude situace skutečně špatná? Jsou naše srdce opravdu připravena zvládnout těžké časy? Modlím se, abychom zareagovali jako církev v knize Skutků, když se křesťané dozvěděli o přicházejícím hladomoru. Neschovávali si zásoby na přicházející časy. Místo toho je věnovali ostatním sborům, o kterých věděli, že jsou na tom špatně. 

pátek 19. července 2013

VŠIMNĚTE SI, JAK SE VÁM VEDE

Díky Bohu za proroka Agea. Byl to Boží muž, který žil vítězně, měl Boží smýšlení, kráčel v milosti a přiklánělo se k němu i samotné nebe. Objevil se v Jeruzalémě v době, kdy ještě chrám nebyl dokončen a podal Zerubábelovi a Jošuovi následující varování: „Podle vás je tedy čas, abyste si žili ve svých vyzdobených domech, zatímco tento chrám je v troskách? Nuže tak praví Hospodin zástupů: Všimněte si, jak se vám vede.“ (Ageus 1:4-5).

Měla to být výzva k tomu, aby přestali být zaměřeni jen na sebe samotné - nejen na vlastní pohodlí, ale i na své vlastní zoufalství. Ageus říkal: „Zapomeňte na minulost! Je na čase procitnout ze své letargie. I přes všechny Vaše hříchy Bůh chce, abyste se opět chopili toho, v čem jste přestali. Vezměte do rukou své pracovní nástroje a obnovte svou jistotu v Pánu. Vraťte se do své modlitební komůrky, začněte Bohu opět důvěřovat. Brzy opět uslyšíte Jeho hlas!“

Písmo nám říká: „Hospodin roznítil ducha Zerubábela….. ducha velekněze Jošuy…. i ducha všeho zbývajícího lidu. Přišli a dali se do práce na chrámu Hospodina zástupů, svého Boha. (verš 14). A Bůh jim zaslíbil: „Všímejte si, jak tomu bude ode dneška dál…. ode dneška vám požehnám.“ (2:18-19).

Zerubábel a Jošua opět kráčeli ve víře a spravedlnosti. A nyní k nim prorok pronesl to nejlepší slovo, jaké jen mohl - Bůh se chystal odstranit překážku, která je téměř zničila! „Co jsi, ty veliká horo? Před Zerubábelem jsi rovinou! Osadí totiž vrcholový kámen za hlučného křiku: ‚Milost, milost jemu!'“ (Zacharjáš 4:7).

Milovaní, tohoto se týká i Vaše současná zkouška. Bůh se chystá ještě jednou rozdmýchat Vaše srdce, abyste uviděli završení svého povolání. Duch svatý se chystá zničit každou pevnost ve Vašem životě, ne skrze Vaší sílu, ale prostřednictvím té své. Potom budete moct dokončit to, co Vám Bůh ustanovil. A stejně jako Zacharjáš budete křičet: „Milost, milost! Bůh byl ke mně milostivý a věrný!” 

čtvrtek 18. července 2013

NIKOLI SILOU, ANI MOCÍ

“Ne silou ani mocí, ale mým Duchem! Praví Hospodin zástupů.“ (Zachariáš |4:6)

Pán pověřil dva muže posláním přestavět padlý chrám v Jeruzalémě. Zerubábel a vysoce postavený kněz Jošua, byli zbožní vůdci, kteří poslechli Pána a uskutečnili Jeho dílo s nadšením a věrností.

Nejprve museli vyrovnat s těžkou opozicí. Skupiny padlých, modlářských Židů a žárlivých Samařanůse stavěli proti tomuto dílu, snažili se udělat cokoli, aby mu zabránili. Nakonec, tyto skupiny úspěšně přesvědčili Cyruse, aby svoji vládu použil proti poslání těchto dvou mužů. Poté, Zerubabel a Jošua byli vyčerpání bojem a stavěním se do opozice, hanobením a odsuzováním. Tak se na dalších 16 let dílo zastavilo.

Avšak Zerubábel a Jošua nikdy nepřijali od Boha příkaz (pověření), aby od toho odstoupili. Bible nezaznamenávaá žádný Cyrusův výnos, který by skutečně zrušil jejich povolení stavět. Tak se jejich práce neměla minout cíle. Pravda je, že Bůh stále měl moc nevyhnutelně jim pomoci pokračovat.

V takových chvílích Satan vždy ukazuje jako poskytovatel zvrácené teologie, aby podpořil život kompromisů. V tomto případě jeho učení bylo: “ Ještě zatím není Boží čas. Cyrusovo slovo to jasně ukazuje. Pán nám dá vědět, kdy je správný čas stavět. Mezití si postavme svoje domy. Potřebujeme se radovat z našeho náboženství!”

Jednoduše vzato, lid Izraele – včetně těchto dvou zbožných mužů – byl vinen nehoráznou nevěrou. Ztratil všechnu svoji důvěru v Boha, že ho řídí a zaopatřuje.

Stejného ducha nevěry vidím ve své práci dnes. Kazatelé mi velmi bezo obalu řekli, “Počítám dny do důchodu. Mám už dost lidí! Již více se jimi nechci zabývat. Jakmile nastane čas mého odchodu, mizím.”

Ne! Může snad toho někdy být postoj jakéhokoliv služebníka Božího? Svatý Duch je oživující Duch a když žiješ a sloužíš v Duchu, potom čím starší jsi a čím déle sloužíš, tím silnějším se skrze to stáváš. Boží dílo by se mělo stát víc vzrušujícím s každým uplynulým rokem! 

středa 17. července 2013

ZPÁTKY DO EGYPTA

Izajáš mluví o tom, že Kristus léčí koktavý jazyk (viz Izajáš 33,19). Hebrejské slovo „koktání“ tady znamená „pokažený výrok“. Je to mluvení plné nejistoty a váhání, slabý a lživý hlas.

Poslouchejte prorokova vážná slova: „Vždyť bloud mluví bludy a jeho srdce páchá ničemnosti, dopouští se rouhání“ (Izajáš 32,6). Hebrejské slovo „blud“ je zde ve významu „pošetilost, hanebný zločin“. Vychází ze slova nabal, které znamená „hlupák, pošetilec“.

Izajáš nám říká: „Jenom zkažený, hloupý člověk se snaží hlásat Boží slovo, zatímco si hoví ve svém hříchu. Jeho slova zní jako čiré bláznovství!“. Takový člověk „scestně mluví proti Hospodinu. Hladovou duši nechává lačnou a žíznícímu neposkytne nápoj“ (stejný verš). Jeho vlastní hřích nakonec svádí ostatní ze správné cesty.

Jsem přesvědčen o tom, že obzvláště jeden hřích působí tak nehorázné pokřivení pravdy. Je to hřích nevíry, který se dnes hojně vyskytuje mezi duchovními.

Hospodin nazývá hřích nevíry „cestou zpět do Egypta“: „Běda těm, kdo sestupují pro pomoc do Egypta…ale ke Svatému Izraele nevzhlížejí, nedotazují se Hospodina“ (31,1). „Běda, synové umínění… uskutečňujete záměry…odcházíte a sestupujete do Egypta“ (30,1-2).

Izajáš ohromeně sledoval, jak mnoho izraelských vůdců sedá na koně a pospíchá do Egypta pro radu o národní politice a bezpečnosti. Byli to ti samí muži, kteří prorokovi řekli, že nemají čas hledat Pána a ptát se na Jeho radu. Ale Bůh to nebral na lehkou váhu - nazval to vzpourou a vyslovil nad nimi „běda“.

Dnes se nic nezměnilo. Davy křesťanů křižují zemi sem a tam a navštěvují semináře a konference se smýšlením „zpátky do Egypta“

Hledají nové kontakty, vymýšlejí strategie, inspirují se světskými metodami – a dostávají lidské rady. Jednoduše hledají cokoliv nového vzrušujícího.

Ale zbožný služebník, který důvěřuje Bohu, si je plně vědom toho, že nemá čas na egyptské rady. Jediné místo, kam utíká, je jeho tajná komůrka – kde dostává rady na kolenou! 

úterý 16. července 2013

OPRAVDOVÝ BOŽÍ SLUŽEBNÍK

Když prorok Izajáš předpověděl příchod Krista a Jeho království, nastínil, jací by měli být praví Kristovi služebníci. Definoval naši službu v těchto posledních dnech v podstatě takto: „Chci, abyste znali znaky pravého Božího lidu, těch, kteří budou sloužit těsně předtím, než nastoupí svou vládu Kníže pokoje!“

Izajáš začíná těmito slovy: „Hle, král bude kralovat spravedlivě“ (Izajáš 32:1). Potom tento prorok dodává: „Každý bude jako skrýše před větrem a úkryt před průtrží mračen, jak tekoucí vody ve vyprahlém kraji, jako stín mohutné skály v žíznivé zemi“ (verš 2).

Mně je jasné, že Izajáš hovoří o Kristu. Dále nám říká, že opravdový Boží služebník bude kázat o Kristu více než dostatečně! Vskutku, takový věřící se zavírá sám s Kristem a důvěřuje svému Pánu, že učiní z jeho duše zavlažovanou zahradu. Žije v klidné důvěře, jeho duch spočívá v plném pokoji.

Tento opravdový Boží služebník neprožívá ve své duši žádné „vřavy“ kvůli hříchu. Naopak, plně důvěřuje Duchu svatému, že zostudí jeho hříchy, a jeho duch je svobodný jako ptáče. Neprožívá žádné strachy ani obavy, protože mezí ním a jeho Pánem je všechno jasné. Ve svém srdci má píseň, protože Kristus je jeho potěšením!

A co víc, tento služebník ví, že mu nikdo nemůže uškodit, protože lpí na bezpečí a pokoji, jimiž Bůh zaslibuje chránit spravedlivé. Žádná zbraň, zhotovená proti němu, nemůže mít úspěch, protože sám Bůh povstává proti všem jazykům, které jsou namířené proti němu. Bůh je jeho ochranou ve vyčerpané zemi!

Izajáš vyzdvihuje dva znaky, podle kterých lze rozpoznat spravedlivého služebníka. Zaprvé, má soudnost, a za druhé, zná jasně Boží hlas: „Oči těch, kdo vidí, se neodvrátí, uši těch, kdo slyší, budou pozorně naslouchat“ (Izajáš 32:3).

Příkladem toho je Ježíšovo první setkání s Natanaelem. Když uviděl Natanaela, jak k němu přichází, zvolal: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti“ (Jan 1:47). Jinými slovy: „Pohleďte, bratří! Zde přichází muž, který není žádným pokrytcem. V něm není žádná faleš ani nemorálnost. Je čistou nádobou!“

pondělí 15. července 2013

VĚTŠINA KŘESŤANŮ JE BEZMOCNÁ by Gary Wilkerson

„Komu bylo mnoho dáno, od toho bude mnoho požadováno“ (Lukáš 21:48, ESV – přel.)

Většina křesťanů je bezmocná. Některým čtenářům bude toto prohlášení znít troufale a jiným zase jasně. Tak či onak bych raději tento komentář o církvi vynechal.

Přemýšlejte o tom, jak vypadá „normální“ křesťanství typického dnešního věřícího. Takový člověk je trochu egoistický a trochu materialistický a většina jeho denních rozhodnutí se týká zlepšování jeho života. To zahrnuje duchovní hledání, počínaje jeho církevními skupinami, a konče navštěvováním seminářů.

Na žádné z těchto věcí není nic špatného. Náš Pán chce, aby byly naše životy požehnané, pro některé křesťany však nejsou ničím víc, než honbou za světem. Jedná se jim o sebezdokonalování, a ne o Boží království, a mohou odvést nějakého věřícího, který věří pravé moci evangelia.

To, co je dnes považováno za normální křesťanství, musí Boha rozhořčovat. Není to pouze bezmocnost, je to ztráta vášně a nedostatek sebeobětování. Jinak řečeno, je to méně o kříži – a proto méně kristovské. Nechápejte to špatně. Cele prožívám Boží milost a nevložil bych na nikoho zbytečně velké břemeno. Ale je na čase, aby církev duchovně zkoumala, jestli nás naše „duchovní“ hledání vede blíže k Božímu srdci, anebo nás nutí běhat v kruhu.

Dovolte mi položit otázku. Myslíte si, že by bylo lepší pro vaše duchovní zdraví, abyste navštěvovali církev, kde se moc nekáže evangelium, kde se moc nevyučuje o Božím Slovu, nebo která není moc zapálená pro Boží království? Církev, kde nikdo doopravdy nežije podle Božích přikázání? Anebo by bylo lepší navštěvovat církev, která vyvyšuje Boží slovo, hlásá evangelium a má pro každého domácí skupinku?

Pokorně tvrdím, že ta druhá volba by byla pro vaše duchovní zdraví více nebezpečná. Proč? Protože Ježíš prohlašuje, že komu bylo mnoho dáno, od toho bude mnoho požadováno. Pro ty, jejichž život se neshoduje s biblickou pravdou, jíž jsou vyučováni, bude Soudný den děsivý. 

pátek 12. července 2013

KDYŽ JIŽ BŮH NEMLUVÍ

Izajáš věrně prorokoval Izraeli, že jednoho dne budou otevřeny „jejich uši, aby slyšeli.“ Je však smutné, že jeho posluchači zavírali své uši před Božím hlasem. Chtěli se držet svých hříchů!

„Neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy jste neposlouchali, ale konali jste, co je zlé v mých očích, a zvolili jste si, co se mi nelíbí. A tak toto praví Panovník Hospodin: Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladovět. Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žíznit. Hle, moji služebníci se budou radovat, vy se však budete stydět. Hle, moji služebníci budou plesat s pohodou v srdci, vy však pro bolest svého srdce budete křičet a pro trýzeň ducha kvílet“ (Izajáš 65:12-14).

Jak tragické je odmítnout poslouchat milující varování od Ducha svatého. Kdykoli zavíráme své uši před Božím příkazem, že máme umrtvovat hříchy své tělesnosti, odsuzujeme se k prožívání všech druhů trápení a bolesti.

Pochopte, prosím, že nemluvím o Božím služebníku, jenž je přemožen hříchem, který nenávidí. Ani se nezmiňuji o věřícím, který si nedopřeje odpočinutí, dokud jej Duch svatý neosvobodí. Mluvím však o věřícím, který se naučil milovat svůj hřích, který položil svou hlavu do klína Delily. Takový člověk má zatemnělé svědomí.

Takový služebník, který pokračuje ve svých hříších, uslyší hlasy, ale žádný z nich nebude od Boha. Místo toho bude takový člověk vydán krutému zacházení: „A tak pro ně zvolím kruté zacházení, přivedu na ně, čeho se strachují! Volal jsem totiž, ale neodpovídali, mluvil jsem, ale neposlouchali, ale páchali, co je zlé v mých očích; zvolili si, co se mi nelíbí“ (Izajáš 66:4, B21).

Jak je hrozné, když Bůh již nemluví! Ale jak je povzbuzující vědět, že Duch svatý nás bude varovat a chránit před hříchem.

čtvrtek 11. července 2013

SKUTKY TMY

„Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“ (Matouš 6:23). Písmo jasně ukazuje, že zatajované hříchy jsou „skutky tmy.“ Z Božího Slova víme, že světlo nemá žádnou spojitost s tmou.

Petr nám říká, že Kristus „kázal duchům ve vězení, kteří kdysi neuposlechli“ (1. Petr 3:19-20). Neposlušnost přivedla tyto duše do vězení temnoty. Stejně tak i dnes každý svévolný čin neposlušnosti zatemňuje naši schopnost rozlišování. V průběhu času se naše vnímání pravdy zkresluje a naše „nebesa otevřená“ se zahalují mraky.

Hospodin velmi trpí, kdykoli vnáší skrytý hřích do našich duší temnotu. A nic jej nezarmoutí víc, než když si trváme na svém a odmítáme jeho varování a usvědčení. Pomysli, jaký tragický případ je popsán v dopise, který jsme obdrželi:

„Můj manžel se plně oddává internetové pornografii. Nyní podávám žádost o rozvod, a jemu je to jedno. Než k tomu došlo, měli jsme po dobu pětadvaceti let šťastné manželství. Nechápala jsem, proč tráví tolik času zavřený ve svém pokoji s počítačem. Pak jsem jednou vešla dovnitř a byla jsem šokována těmi příšernými sprosťárnami, které jsem viděla na obrazovce.

„Stal se tím posedlý. Jeho osobnost se změnila a ovládla ho krutost. Věděla jsem, že je závislý. Řekl: ‚Nemohu si pomoci. Budu si dělat, co chci.‘“

Apoštol Pavel prohlašuje o těch, kteří chodí „podle svých marných představ“ (Efezským 4:17), děsivé věci. Tací lidé ospravedlňují svůj hřích a již z něho nehledají vysvobození. Pavel o nich říká: „Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce“ (verš 18).

Jak se stali tak zatemnělými a zatvrzelými? Upadli do zatvrzelosti, která přichází na každého, kdo se vydal hříchu. „Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci“ (verš 19).

Tento tragický výsledek objasňuje puritánský spisovatel John Owen: „Člověk pod nadvládou nějakého převládajícího chtíče má falešný pocit bezpečí a nerozeznává přicházející nebezpečí.“

středa 10. července 2013

OTEVŘENÉ NEBE

Ježíš se obrátil k Natanaelovi a řekl: „Amen, pravím vám, uzříte otevřené nebe a Boží anděly, jak vystupují a sestupují na Syna člověka.“ (Jan 1:51). Tato řecká fráze nám zaslibuje, že se tak děje "opakovaně".
Jinými slovy se snažil Ježíš Natanaelovi sdělit: "Bůh se ti chystá otevřít trvalé zjevení."

Podobně i Bůh uzavírá smlouvu s každým služebníkem evangelia, jehož životu nelze nic vytknout, neskrývá žádný hřích nebo temné tajemství. Takový služebník obdrží nepřetržitý příval zjevení Kristovy slávy. Chová se jako Boží prorok, neustále čerpá čerstvé a svěží slovo z nebe.

Jsem velmi překvapen, jak často dnes slýchávám od mnoha neznámých mladých kazatelů čerstvá a pomazaná slova. Dostáváme desítky nahrávek různých kázání z celé země a občas se stane, že je mezi nimi i takovéto poselství. Pokaždé když zaslechnu tuto čistou vizi Krista, požádám kazatele, aby mi zaslal více nahrávek.
Pokud pásky prokazují konzistentní vizi i poselství může se stát, že tohoto pastora pozveme, aby kázal v Times Square Church. Tohle byl i případ pastora Cartera Conlona.

Tito služebníci jsou přímočaří, upřímně kráčejí s Bohem a jejich životy jsou jako popsané knihy. Jsou odevzdaní svým rodinám a nemají žádné ambice. Namísto toho š´tastně pastorují svůj malý sbor a tráví většinu svého času v modlitbách. Jejich přítomnost je plná Božího Ducha, zjevení a Kristova pramene, který se z nich valí jako řeky života.

Stejně jako u Natanaela, jedná se o služebníky bez lsti, utajovaných zvyků či hříchů. Proto jsou schopni vidět, slyšet i rozpoznat Boží hlas a jasně rozlišit tlukot Jeho srdce!

I naše církev má své starší sboru. Častokrát, když slyším tyto muže kázat, chvěji se úžasem a říkám si: "Jak přišli tito služebníci na tohleto neuvěřitelné zjevení slávy, moci a podstaty Kristovy? Nemají žádné teologické vzdělání, a přesto je jejich učení čistý, svatý proud zjevení! " 

úterý 9. července 2013

MILOST JE ZDARMA!

„Otec mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen‘“ (Lukáš 15:31-32).

Ten mladší syn, ten marnotratník, zabředl do bahna osamělosti, které s sebou nese hřích. Zemřel své vlastní vůli a ve svém zoufalství zažil něco většího, než byla jeho bolest – zažil svou ztracenost!

Když přemýšlel o svém otci, chtěl se k němu vrátit – zcela se mu odevzdat. Věděl, že to svému otci nikdy nebude moct splatit, ani ho potěšit nějakými dobrými skutky. Také zjistil, že je zcela závislý na otcově milosti a lásce.

Zato ten starší syn nikdy nepocítil svou ztracenost, jak je beznadějné pokoušet se přemostit tu propast mezi svým otcem a sebou samým, a tak se nikdy nevypořádal se svou potřebou zemřít sám sobě.

Milovaní, tu propast nelze nikdy přemostit skutky, sliby či vlastní snahou. Naše přijetí v Otcově lásce přichází jedině skrze krev Ježíše Krista. Neexistuje žádné další ospravedlnění. Jenom kříž přemostí tu propast.

Asi máš ke všemu, co zde píši, námitky. Asi říkáš: „Bratře Wilkersone, říkáš hříšníkům, že když budou jenom činit pokání, všechno bude najednou v pořádku – a Bůh vymaže jejich minulost a ihned je přenese do své laskavosti a svého požehnání.“

A přece to přesně takhle říkám, protože zrovna tak to říká Ježíš v tomto podobenství! Kdykoli se hříšník obrátí k Pánu v úplném pokání, ve zlomenosti a poníženosti, ihned je přenesen do láskyplné náruče svého Pastýře.

Milost je udělována zdarma těm, kteří zemřeli pocitům hrdosti a uznávají, jak jsou ztracení!

pondělí 8. července 2013

MĚLI BYCHOM ZŮSTAT NA ZIMU VE FOINIKU? by Gary Wilkerson

Pavel byl s „dalšími vězni“ převážen do Říma, ale na své cestě se setkali s mnoha potížemi. Protože byla plavba tak nebezpečná, chtěl Pavel zůstat na místě zvaném Dobré přístavy, jeho návrh byl však zamítnut. „Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla plout odtud dále, dostat se – bude-li to možné – do Foiniku a tam zůstat na zimu“ (Skutky 27:12).

Když procházíme bouří, můžeme ztratit ze zřetele, že loď, na které jsme, je lodí bitevní. Válčíme proti satanovi, a tak čelíme neustálé bitvě s mocnostmi temnoty. Proto bychom si neměli dovolit „zůstat na zimu ve Foiniku.“

Vedeme válku proti nepříteli, který přináší depresi, napadá manželství a zotročuje novou generaci náctiletých heroinem, což je vzrůstajícím problémem mnohých velkoměst. Jdeme do války s vírou, že Kristovo slavné evangelium osvobodí zajaté – že je věrný a že rozlomí okovy spoutaným, osvobodí rodiny z potíží a zasáhne ty nejpotřebnější svou štědrou láskou. Když jsme v této bitvě, je nezbytně nutné, abychom byli stále zaměření na misii, kterou nám Pán dává, a abychom slyšeli jeho hlas, který nás vede. Naše misie je vždycky druhořadá; prvořadé je „vědět, komu jsme uvěřili“ (viz 2. Timoteus 1:12).

Mluví to k tobě? Má ve tvém srdci tvoje loď přednost před Ježíšem? Jsi chycený v záležitostech tělesnosti, zda si vydělávat na dobré živobytí nebo mít úspěšnou službu? Pro to tě Bůh nepovolává. Nepochop to špatně: Bůh nechce, abys přestal pilně pracovat nebo abys přestal s oddanou službou. A přece, mluví k tobě právě teď o tom, co je ve tvém srdci nejdůležitější?

Jestliže trávíš své zimy ve Foiniku, povolává tě zpět na tvou cestu do Říma. Odlož všechno, co ti brání v tom, abys byl „na misii pro Ježíše.“

pátek 5. července 2013

MARNOTRATNÝ SYN A JEHO BRATR

Oba bratři – ten marnotratný i ten druhý – byli stejně hříšní. Mladší syn neporozuměl smyslu milosti, která má vrůstat do zralosti svatosti. Ale starší syn zase nikdy nepoznal Otcovo srdce. Vždy usiloval získat srdce svého Otce tím, že ho poslouchal a pracoval. Nedokázal přijmout, že ho jeho Otec vždy miluje bezpodmínečně, naprosto nezávisle na jeho dobrých skutcích. Pravda byla, že ho Otec miloval jednoduše jen pro to, že ho zplodil.

“Ale on se rozhněval a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec tedy vyšel a prosil ho. On však otci odpověděl: Pohleď, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil jediný tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tento tvůj syn, který prožral tvé jmění s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele!” (Lukáš 15:28-30)

Starší syn řekl svému otci, “Všechny ty roky jsem těžce pracoval, abych se ti zavděčil, a ty jsi mi přesto nikdy neukázal takovouto lásku. Nebo při nejmenším jsem ji aspoň necítil.” Toto shrnuje kořen poblému protestujícího syna. Myslel si, že si vydělal, skrze dobré skutky to, co jeho mladší bratr přijal skrze milost.

Každému “legalistovi” činí potíž nebrat zřetel na skutky těla. Proč? Protože naše tělo chce před Bohem podat výkon! Chceme být schopni říci, “Zasloužil jsem si svůj pokoj v Pánu. Postil jsem se, modlil, dělal vše jen, abych získal vítězství. Těžce jsem se namáhal a teď jsem to konečně dokázal.”

Pokud jsme k sobě upřímní, musíme vidět, že naše tělo vždycky protestuje proti závislosti na Pánu. Nechceme spoléhat na Jeho milost a milost poznání, že jenom On nám může dát moc, moudrost a autoritu žít život jako přemožitelé.

Musíme být opatrní, abychom neprotestovali stejně jako starší bratr. Je to protest lidské nadutosti – a to je jako zápach v Božích nosních dírkách!

čtvrtek 4. července 2013

VÝKŘIK KAJÍCÍHO SE SRDCE

Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého. I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. ( Lukáš 15, 25 – 28)

Starší bratr marnotratného syna od té doby rostl ve svém hněvu. Koneckonců on sloužil svému otci pilně roky a nikdy neporušil žádné přikázání. Byl v právu a držel se úzkostlivě čistý. Starší syn viděl přes okno skvělý obraz milosti:Otec objal kajícího se a ztraceného syna. Neptal se žádné otázky, místo toho ho oblékl do nového oděvu, navrátil mu jeho původní postavení v plné přízni a požehnání. A potom mu vystrojil oslavu!

Tento obraz byl, že člověk může činit pokání, bez ohledu na to, jak hluboko se potopí. Jestli se jednoduše vzdá jeho dosavadního života a vrátí se k otci. Ale starší bratr proti tomu protestoval a odmítl dokonce jít na hostinu. Proč? Nechtěl mít žádný podíl na tom, že viděl takto snadnou milost.

To je typické pro formalistické myšlení na protest proti velkorysému vylití milosti po návratu odpadlíka. Mnoho křesťanů, kteří sedí vedle nějakého narkomana nebo alkoholika v církvi si myslí: "Díky Bohu, že jsem nikdy takto nezhřešil. On může selhat zase zítra." 1 Korintským 10,12

Pravda je, že když marnotratný syn uviděl svého staršího bratra, zamračil se na něj přes okno a možná si myslel: „Oh, můj bratře, kdybys jen věděl jak tě obdivuju. Nikdy si neodešel a nezhřešil jako já. Máš mnohem lepší svědectví. Celý život budu mít na mysli tu ostudu co jsem přinesl do naší rodiny. Vím, že nic z tohoto si nezasloužím. Vlastně bys měl být na mém místě ty. Jak bych si přál mít s tebou vztah.“

To je výkřik skutečně kajícího se, pokorného srdce. 

středa 3. července 2013

HLADOVĚJÍCÍ KŘESŤANÉ

Lukáš píše o marnotratném synu, "A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával." (Lukáš 15,14-16)

Viděl jsem tento druh hladu mezi křesťany. Kdysi měli úžasné svědectví o milosti a milosrdenství, ale kvůli hříchu se stali duchovními kostrami zcela bez života.

Lukáš píše: "Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků." (verše 17-19)

Mladý hýřil si musel přiznat: "Po tom všem nemám nárok na žádné požehnání. Zhřešil jsem proti Bohu a své rodině a promarnil všechno, co mi dali!"

Pokání je více než jen otočit se a jít zpět k Bohu. Znamená to úplnou kapitulaci vlastní vlády nad svým životem a návrat k Bohu s tímto vyznáním: "Pane, zpackal jsem svůj život a teď přicházím pokorně k Tobě s dotazem, zda ho chceš převzít!" A tehdy Bůh začne dělat výjimečné dílo obnovy.

Když se syn vrátil, jeho postavení v otcově domě bylo úplně obnoveno - ne služebník, ale syn! Byl ochoten podřídit se svému otci a řídit se jím. Navíc chtěl mít s otcem blízký vztah. Ztratil zájem o věci tohoto světa a byl připraven dělat, co mu otec přikáže (viz verše 20-23).

Jaká nádherná scéna úplného obnovení! 

úterý 2. července 2013

ČEMU NÁS UČÍ MILOST

V církvi Times Square Church kážeme o Boží milosti, o Jeho slitování a milující laskavosti vůči nám, o tom, že nás Bůh ospravedlňuje a posvěcuje a že nás přijímá ve svém Synu. Všechny tyto doktríny se soustřeďují na Boží milost k nám skrze Ježíše Krista. Co se však děje s námi, když se pokoušíme shromáždit toto bohaté dědictví?

Zamysli se nad tím, co se stalo marnotratnému synovi z Lukášova evangelia 15:11-32. Jakmile nabyl bohatství svého otce, začal je rychle utrácet a rozhodl se, že se vydá do světa, aby uspokojil chtíč svého srdce. Řekl si: „Mé požehnání bude trvat dlouho!“

Jsem přesvědčen, že mnozí křesťané neumějí zacházet s požehnáním milostí. Libují si v poselství o Božím nezaslouženém omilostnění, sytí svou mysl všemi biblickými úseky, které popisují Jeho soucit a slitování. Rádi slyší příběh o pastýři, který se vydá za ztracenou ovcí, protože jim to přináší útěchu. A přesto, jakmile nahromadí celou tu bohatou a slavnou pravdu o Boží milosti vůči nim, začínají ji rychle promrhávat svou tělesností. A to se jim stane povolenkou ke hříchu!

Marnotratný syn se svým bohatstvím naložil zrovna tak špatně. Utratil bohatství svého otce za večírky, hazardní hry, opíjení se, chození za prostitutkami. Noc co noc mrhal svým bohatstvím a upadal stále hlouběji do hříchu. A přece každé ráno vstal, setřásl veškeré odsouzení, vrátil se ke svým zásobám a řekl si: „Mám toho ještě hodně. Mohu s tím nakládat.“

Stejně tak se mnozí dnešní křesťané vydávají za zakázaným potěšením a spoléhají na to, že své bohatství utratí prostopášným životem. Jejich chtíč je vede do lůžka cizoložství, k dávce kokainu, k homosexualitě, k pornografii, k alkoholu či drogám. A přesto se neustále utěšují slovy: „Boží milost je pro mě více než dostatečná. Bůh mne bude milovat bez ohledu na to, co dělám ve své tělesnosti. Jeho slitování trvá navěky!“

Ne! Boží milost nemůže být nikdy překroucena ani prohýřena. To ve skutečnosti znamená, že působí opačně. Pavel píše: „Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku“ (Titus 2.11-12). Boží milost nás učí zbožnosti, spravedlnosti a svaté bázni před Hospodinem! 

pondělí 1. července 2013

NEVZDÁVEJ SE by Gary Wilkerson

Pavel nezaváhal, když přišla katastrofa. Zamysli se nad tím, co se stalo: „Když už nikdo neměl ani pomyšlení na jídlo, šel Pavel mezi lodníky a řekl jim: ‚Měli jste mě poslechnout a neopouštět Krétu, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a škodu. Ale teď vás vyzývám, abyste neztráceli naději, neboť nikdo z vás nepřijde o život, jenom loď vezme za své. Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím, a řekl mi: „Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.“ Buďte proto dobré mysli. Věřím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil. Máme se dostat k nějakému ostrovu‘“ (Skutky 27:21-26).

Nevím, jak ty, ale se slyšením tohoto slova jsem měl problém. „Moje loď že má ztroskotat? Pane, co se to tu děje?“ Co bys dělal, kdyby ti někdo řekl, že se tvoje loď potopí? Jak bys reagoval, kdyby tvé povolání bylo ohroženo okolnostmi, které bys nemohl ovlivnit? Mnozí z nás by prožili krizi identity, protože naše identita je zaobalena do našeho povolání – ať už je tím povoláním rodina, práce nebo dokonce služba. Naší lodí může být domov, auto, sportovní úspěch našich dětí, nebo stovky dalších věcí. Měli bychom děkovat Bohu za lodě ve svém životě, žádná z nich se však nevyrovná Kristu a lidem, které Bůh povolává, aby nám sloužili. Naše identita nemůže být v ničem jiném než v Kristu.

Pavel to věděl, a i když se jeho loď rozbila na kusy, nikdy se nevzdal svého povolání, jímž byl Kristus. Pavel byl při bouři klidný, protože se jednou pro vždy nalodil a měl Boží ujištění, že se všichni zachrání. Vzácná loď někoho jiného šla ke dnu, ale Pavel je všechny povzbuzoval: „Nemáme se nechat odradit.“ Pokud tě Bůh k něčemu povolal, nezáleží na tom, jaká bouře se zvedne. On říká: „To není konec. Když se zdá, že se všechno vymklo kontrole, já to mám pod kontrolou. Nevzdávej se!“