pondělí 30. září 2013

CO ZASLÍBIL OTEC by Gary Wilkerson

Kapitoly 1-6 knihy Skutků popisují jeden z nejslavnějších Božích činů v dějinách. Je to úžasný sled událostí: mocné kázání, masová obrácení, zázračná uzdravení. To všechno bylo naplněním božského zaslíbení, které předpověděl Ježíš.

Před svým vzkříšením Kristus nabádal učedníky, aby čekali v Jeruzalémě na to, až obdrží, „co zaslíbil Otec.“ „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti“ (Lukáš 24:49).

Toto zaslíbení se začalo plnit o Letnicích, což byl Izraelský svátek „prvotin úrody.“ Svět měl vidět první úrodu Kristova spasitelského díla na kříži.

Učedníci si vůbec nedokázali představit, co Bůh zamýšlí. Pravděpodobně si mysleli: „Skvělé! Toto zaslíbení znamená, že Bůh obnoví Izrael. Navždy nás osvobodí od římských okovů a zase budeme Jeho lidem.“

Myslím si, že dnes by asi církev reagovala podobně, kdybychom od Ježíše uslyšeli tentýž slib. Asi bychom si mysleli: „Až se splní Boží zaslíbení, naše církev bude naplněna, až bude přetékat. Duch svatý pohne dalšími městy a lidé odevšad vycestují, aby okusili. Budeme požehnáni jako nikdy předtím!“

Měli bychom čekat, že Duch svatý naplní naše kostely, že přinese Božímu lidu radost a úlevu. Ale až přijde Boží sláva, nestane se tak jenom kvůli našemu prospěchu. Ježíš neřekl: „Až obdržíte moc z výsosti, budete mými uctívači, mými studenty Bible, mými účastníky modlitebních setkání.“ Řekl: „Budete mými svědky až do končin země.“

Boží moc vyžaduje, abychom vyšli za zdi své církve až do nejvzdálenějšího světa. Tak to vidíme v knize Skutků. Když Petr povstal, aby kázal zástupu, který se shromáždil, tři tisíce byly spaseny. Později, když Petr a Jan svědčili v celém Jeruzalémě, následovaly znamení a zázraky v zázračných uzdraveních a osvobozeních.

A přece to byl jen začátek! Kdyby činnost Ducha ustala v 6. Kapitole Skutků, veškerá Boží moc by zůstala v rukou dvanácti apoštolů. Místo toho nastal tektonický posun. Bůh řekl: „Můj Duch již nebude konat jen skrze pár vyvolených. Zmocním každého muže, každou ženu a každé dítě, kteří budou vzývat mé jméno.“

pátek 27. září 2013

UCHOVÁNÍ BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI

Bůh nám klade podmínku k Jeho přítomnosti v našich životech a tu můžeme najít v bibli v Druhé Paralipomenon 15. V předešlé kapitole král Ása dovedl judskou armádu k velkému vítězství nad etiopským milionovým vojskem. A přec Asa svědčil, že to byla Boží přítomnost, která rozehnala nepřítele.

„Ása volal k Hospodinu, svému Bohu a řekl: „Hospodine, jen ty jsi s to pomoci, postaví-li se mocný proti bezmocnému. Pomoz nám Hospodine, náš Bože, neboť ty jsi naše opora. V tvém jménu jsme přitáhli proti tomuto davu. Hospodine, ty jsi náš Bůh, proti tobě člověk nic nezmůže!“ (2 Paralip. 14:11-12).

Když Ása a jeho armáda vedli triumfální průvod zpět do Jeruzaléma, u městské brány potkali proroka jménem Azarjáš se zprávou od Boha: „Vyšel před Ásu a řekl mu: „Poslyš mě, Áso i celý Judo a Benjamíne. Hospodin bude s vámi, když vy budete s ním. Budete-li se dotazovat na jeho slovo, dá se vám nalézt. Jestliže ho opustíte, opustí vás. Mnoho let býval Izrael bez pravého Boha, bez kněze – učitele a bez zákona. Když se však ve svém soužení obraceli k Hospodinu, Bohu Izraele, a hledali ho, dával se jim nalézt.“ (15:2-4).

Zde je to tajemství, jak si získat a uchovat Boží přítomnost v našich životech. Pán připomenul Ásovi, přímo, bez jakéhokoliv omezení: „Áso, nikdy nezapomínej, jak jsi dosáhl tohoto vítězství. Hledal jsi mě celým svým srdcem, když jsi byl v potížích a já jsem ti poslal svou přítomnost. Byla to má přítomnost, která pronásledovala nepřítele!“

Nyní Azarjáš říká Ásovi, „Pamatuješ si, jaké bylo království, než jsi přišel k moci? Všude byl jen nepořádek, žádný zákon, žádné vedení, žádné řádné učení. Všichni si byli sami sobě zákonem, dělali si, co chtěli!“

Toto není komplikovaná teologie. Každý může mít stálou Boží přítomnost, když ji bude hledat.

„(Bůh) se vám dá nalézt“ (15:2). Hebrejské slovo pro nalézt je matsa, to znamená „Jeho přítomnost přichází zmocnit, požehnat.“ Ve zkratce, tento verš nám říká, „Hledej Boha svého celým svým srdcem a On k tobě příjde se svou přítomností. Vskutku, Jeho přítomnost bude všemocná síla, která vychází z tvého života!“

čtvrtek 26. září 2013

BŮH KONÁ VELIKÉ VĚCI

„Neboť já jsem Hospodin, tvůj Bůh … a miluji tě … Neboj se, neboť jsem s tebou“ (Izajáš 43:3-5).

Příběhy Starého zákona o Abrahamovi, Jozuovi a o celém Izraeli nás mají povzbudit a vyzvat, abychom hledali ve svých životech Boží přítomnost. Můžeme děkovat Bohu za to, co Jeho přítomnost činila pro Izrael, a navíc má každý z nás mocné svědectví o tom, co koná Boží přítomnost pro nás: vede naše životy, otevírá dveře, odstraňuje překážky, obměkčuje srdce, činí nás nebojácnými.

Tuto ověřenou pravdu vidím na svém životě. Asi řekneš: „Jen se vytahuješ!“ Ne, ve skutečnosti je Boží přítomnost se mnou i přesto, kým jsem!

Když jsme v New York City začínali s církví Times Square Church, Kristova přítomnost z nás vyzařovala při všem, co jsme dělali. Pamatuji se, jak jsem šel do kanceláře slavného producenta na Broadwayi, abych zajistil divadlo, které by církev mohla používat. Tamní sekretářka a personál se mi posmívali; jejich slova a postoje mě, obyčejného služebníka, ujistily, že to nebudu schopen zařídit. Skutečně jsem si myslel, že by mě mohl producent vykopnout. Ale pak producent vyšel z kanceláře, a když mě uviděl, pozval mě dál!

Během několika příštích týdnů jsme se s producentem blíže poznali. Občas se na mě podíval přes stůl a řekl: „Nevím, proč s vámi trávím tolik času. Můj diář je naprosto plný.“ Ale kdykoli jsem šel do jeho kanceláře, sekretářka mě protlačila kolem všech ostatních čekatelů se slovy: „Jděte dál, reverende, čeká na vás!“

Nakonec nám tento muž pro potřeby církve Times Square Church prodal své hlavní divadlo. Když podepisoval dokumenty o prodeji, řekl: „Nevím, proč to dělám!“ Byla to pouze Boží přítomnost, jež ho přiměla, aby nám tu budovu prodal. Jen pár let po této dohodě nás se svými právními zástupci prosil, aby ji mohl koupit zpět!

Rovněž jsem viděl, jak Bůh mění srdce jiných. Muž, který vlastnil budovu hned vedle nás, nám ji odmítl prodat, když jsme ji chtěli připojit k té naší. Ale za čas se stal mým přítelem a konečně nám budovu prodal. Po celou dobu mi říkal: „Někdo nahoře pro tebe pracuje!“

Taková je moc Boží přítomnosti. A každý křesťan může rovněž svědčit: „Boží přítomnost se mnou činí veliké věci!“

středa 25. září 2013

POŽEHNÁNÍ JEHO PŘÍTOMNOSTI

Podívejme se do Starého zákona na příklady požehnání, které přinesla Boží přítomnost do životů Jeho následovníků.

  • Boží přítomnost v Abrahamově životě byla tak očividná, že dokonce i pohané v jeho okolí viděli rozdíl mezi jeho a svými životy: „Řekl abímelek…Abrahamovi: ‚Bůh je s tebou ve všem, co činíš.‘“ Tento pohanský král říkal: „Abrahame, jsi něčím jiný. Hospodin tě vede, ochraňuje tě a žehná ti, kamkoli jdeš.“
  • Bůh zaslíbil Jozuovi, že žádný nepřítel před ním neobstojí, když s ním bude Jeho přítomnost: „ Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a udatný“ (Jozue 1,5-6). Když je s námi přítomnost Božího Ducha, dávám nám sílu a odvahu a žádný nepřítel nám nemůže ublížit!
  • Bůh řekl Gedeonovi: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!...Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele“ (Soudců 6,12.14). Obrat „v této své síle“ v tomto verši odkazuje na verš 12, který říká: „Hospodin s tebou.“ Vidíte, co Bůh říká? „Gedeone, máš v sobě tak mocnou sílu, že může zachránit Izrael. A tou silou je Má přítomnost!“ V Písmu čteme, že Gedeon byl zbabělec, proč ho tedy Hospodin nazval „udatný bohatýre“? Protože chtěl Gedeonovi dokázat, co může obyčejný člověk udělat, když je s ním Boží přítomnost!
  • Hospodin varoval Jeremjáše, že celý národ se proti němu obrátí a odmítne jeho proroctví. Přesto však slíbil: „Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já jsem s tebou, abych tě spasil a vysvobodil“ (Jeremjáš 15,20). Bůh říkal: „Není podstatné, že je proti tobě celá země, Jeremjáši. Jediné, na čem záleží, je to, že je s tebou Má přítomnost. Buď si jist tím, že jsem s tebou!“
  • Hospodin pověděl Izajášovi o zvláštním zaslíbení pro ty, které miluje: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh…a protože jsem si tě zamiloval…Neboj se, já budu s tebou“ (Izajáš 43,1-5). Bůh říkal: „Když s tebou zůstává Má přítomnost, můžeš jít přes jakoukoli potopu či oheň a přežít. A nejenom že přežiješ – budeš skrze to všechno požehnán, protože je s tebou Má přítomnost!

úterý 24. září 2013

ZMOCNĚNI ŽÍT

Písmo poskytuje nekonečné příklady toho, jak Boží přítomnost zmocňuje jeho děti žít pro Něj . Jeden z nejmocnějších příkladů lze nalézt v životě Mojžíše.

Mojžíš byl přesvědčen, že bez Boží přítomnosti ve svém životě , je to zbytečné se o něco pokoušet. Když mluvil tváří v tvář s Pánem , řekl: (Exodus 33:15 ) . On říkal: " Pane, jestli Tvá přítomnost není se mnou, tak nikam nejdu . Neudělám ani jediný krok, aniž bych se neujistil, že jsi blízko!"

Mojžíš věděl, že to byla Boží přítomnost v Izraeli, která zasadila ten rozdíl od ostatních národů. A totéž je pravdou o církvi Ježíše Krista dnes. Jediná věc, která nás odlišuje od nevěřících, je Boží přítomnost " s námi" , který nás vede, pracuje Jeho vůli v nás a skrze nás .

Mojžíš se nestaral, jak se jiné národy dostaly do vedení, jak tvořily své strategie, jak vládly, nebo jak řídily svá vojska . Řekl: " Pracujeme na jediném principu. Jediný způsob, jak řídit, vést válku a přežít v této pustině, je mít s námi Boží přítomnost!

" Když je Boží přítomnost v našem středu, nikdo nám nemůže uškodit. Ale bez něj, jsme bezmocní, téměř nic . Ať všechny národy tohoto světa se spoléhají na své mocné armády, jejich železné vozy, jejich kvalifikovaných vojáků a jejich nové zbraně . My se budeme spoléhat na zjevnou přítomnosti našeho Boha ! "

Bůh odpověděl Mojžíšovo směle : " Má přítomnost půjde s tebou, a dám ti odpočinutí " (verš 14) . Jak neuvěřitelné zaslíbení ! Hebrejské slovo pro odpočinek je zde "pohodlné, tiché spočinutí . " Bůh říkal: "Nezáleží na tom, jakým nepřátelům nebo zkouškám budeš čelit, budeš vždy schopen najít klidný odpočinek ve mně !"

Přemýšlejte o tom : Má-li církev zjevnou přítomnost Boha ve svém středu, žádný ruch nebo shon tam nebude přebývat, žádné pocení nebo úsilí. Na bohoslužby nebudeme spěchal , se třemi písněmi , dar a krátké kázání . Namísto toho, tam bude uklidňující mír a tiché odpočinutí a každý, kdo projde dveřmi to ucítí !

pondělí 23. září 2013

POVOLÁNI KE SVOBODĚ by Gary Wilkerson

„Hospodinovi zachránění se navrátí a na Sion přijdou s jásáním, s věčnou radostí na tvářích. Tehdy je přemůže radost a veselí; zármutek a úpění je opustí.“ (Izajáš 51:11).

Apelují na vás nějakým způsobem následující slova? Život – radost – žádné zábrany – potěšení – odvaha – volnost. Dokážete si představit, že tohle vše by bylo součástí vaší služby Kristu? Jak jen můžeme získat podobnou zmocňující radost?

Té se nám nedostane skrze spravedlivé skutky. Spravedlivými se nemůžeme stát sami od sebe. Můžeme se snažit jak nejlépe umíme, tvrdě dřít a upřímně nabídnout Bohu vše, co máme nebo čím jsme - přesto to ale nemá větší hodnotu než špinavý kus hadru. „Všichni jsme jako někdo nečistý, všechna naše spravedlnost jak hadry té, jež krvácí. Všichni vadneme jako list, jako vichrem unášeni svými vinami.“ (Izajáš 64:5).

Svoboda přichází pouze a jen skrze Kristovu spravedlnost. Pokud si ji přivlastníme, jsme osvobozeni od veškerého úsilí. Jeho duch přebývá v našem nitru, osvobozuje nás od zákona viny a hříchů, abychom se mohli oddat něčemu novému. „Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti.“ (Římanům 8:2)

Tato svoboda znamená všechno! Jedná se o svobodu vykonávat zbožné povinnosti, ke kterým nás On volá. Najednou se stáváme odevzdanými svědky. Máme odvahu, která nám ani není vlastní. Více než ubíjející a svazující zákonictví skrze nás proudí milost.

Existuje jen jediný způsob, jak kráčet ve svobodě a radosti, kterou pro nás Kristus vydobil - tím, že přijmeme jeho dar spravedlnosti. Což znamená uvítat milost, ne skutky. Samozřejmě to neznamená, že bychom se měli vyhýbat jakékoliv zodpovědnosti. Právě naopak, spadat pod ochranu Jeho milosti je jediný způsob, jak na sebe vzít skutečnou odpovědnost. Jinak skrze Jeho jméno nemůžeme ničeho dosáhnout!

„Neboť jste byli povoláni ke svobodě.“ (Galatským 5:13).

pátek 20. září 2013

JISTÝ V KAŽDÉ SITUACI

Bible říká: „Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy“ (2 Timoteova 1:7)

Obrátí se současná recese v hlubokou depresi? Je to ta ekonomická bouře, před kterou tolik ministrů a ekonomů varovalo? Nebo je to jenom další dočasné vyrovnání ekonomiky?

Upřímně, žádný člověk na Zemi to neví. Ekonomové nabízejí naprosto odlišné předpovědi a takzvaní „prorokové“ vysílají všechny možné druhy matoucích varování.

Několik let nazpátek mi stovky ustrašených křesťanů napsalo o proroctví, které říkalo, že většina Floridy bude zaplavena přílivovou vlnou. Mnoho křesťanů uteklo z Floridy na ten předpovídaný den na takzvanou „dovolenou“ - právě pro případ, že by proroctví bylo pravé. Florida je pořád ještě s námi!

Nikdo neví kdy, jak nebo kde Bůh sešle svůj soud. Časy a doby jsou plně v Jeho ruku. Bůh se mnou osobně jednal ohledně používání datumů, jmen nebo míst a když jsem ho v této věci neposlechl, dopadl jsem spíše jako spekulant spíš než skutečný prorok. Všechna pravá proroctví musí nabízet naději a útěchu Božímu lidu, který žije vírou.

Kde žijete? V zóně zemětřesení nebo možná blízko její hranice? Žijete v táhnoucím se předměstí, které vypadá každým dnem méně bezpečně? Žádné zásoby potravy? Žádné zlaté tabulky nebo mince k zajištění se proti inflaci? Nic k čemu se uchýlit v případě ekonomického kolapsu? Nic z čeho žít, pokud ztratíte práci? Cítíte se mimo, když se ostatní kolem vás chlubí svými plány do budoucnosti?

Nepanikařte! Máte vše, co potřebujete, pokud věříte v Pánova zaslíbení Jeho ochrany. Každé dítě Boží má neotřesitelnou smlouvu záchrany. Čím víc čtu slova Ježíše, tím víc věřím, že žádá naši dětskou důvěru v Něho, aby nás mohl zabezpečit v každé situaci.

Moje rada je: zůstat napojeni a přestat naslouchat hlasům, které říkají varování, která nejsou slučitelná s Písmem. „Neboť Bůh není Bohem smatku, ale pokoje.“ (1 Korintským 14:33).

„Nebudeš se bát náhlého děsu ani zkázy, jež čeká ničemy. Hospodin bude stát po tvém boku, on sám tvé nohy před pastí ochrání!“ (Přísloví 3:25-26) 

čtvrtek 19. září 2013

DUCH A SÍLA ELIJÁŠE

Starý zákon končí tímto úžasným zaslíbením v Malachiášovi: „Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou“ (Malachiáš 3,23-24).

Toto proroctví se z velké míry naplnilo ve službě Jana Křtitele. Zachariášovi se ukázal anděl a oznámil mu, že jeho syn Jan obrátí mnoho lidí v Izraeli k Pánu a že „sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový“ (Lukáš 1,17).

Ježíš svým učedníkům o Janu Křtiteli řekl: „A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít“ (Matouš 11,14). A dodal: „Kdo má uši, slyš“ (verš 15). Věřím, že Ježíš chtěl, aby viděli duchovní význam Janova příchodu, jak byl prorokován, v duchu a síle Eliášově.
Jan sám důrazně popřel, že by byl Eliáš, který vstal z mrtvých. Když se ho Židé přímo zeptali: „Jsi Eliáš?“, Jan odpověděl: „Ne…Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izajáš“ (Jan 1,21-23). Proto Ježíš řekl svým učedníkům, že pouze duchovním zrakem a sluchem mohou pochopit, že služba Jana Křtitele byl stejná jako Eliášova. Tak jako Eliáš byl i Jan kazatelem spravedlnosti, poslaný probudit lidi k přímé a úzké cestě ve svatosti.

Jan, pomazaný stejným nebojácným duchem a silou, které byly při Eliášovi, hřímal proti hříchům neposlušných, chamtivých a požitkářských Židů. Brzy měl přijít Ježíš a tento mocný muž pravdy přišel připravit lid pro Pána. Tento prorok divokého vzhledu byl poslán, aby obrátil srdce lidí, což je nejopravdovější definice pokání. Jan kázal pokání, obnovení, čistotu srdcí, spravedlnost a praktický život ve svatosti spolu s veřejným vyznáváním hříchů.

Věřím, že Malachiáš (stejně jako ostatní starozákonní proroci) mluví o společenství svatých lidí, kteří povstanou krátce před Kristovým druhým příchodem. Budou sloužit ve stejném duchu a síle, které zůstávaly při Eliášovi a Janu Křtitelovi.

Tito skupina proroků posledních dní bude jednat podle Izajášova proroctví: „Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy“ (Izajáš 58,1).

středa 18. září 2013

KÉŽ BYCH HO ZNAL

Bůh dal Mojžíšovi děsivé směrnice: “Vyjdi odtud, ty i lid, který jsi vyvedl ze země egyptské, do země, kterou jsem přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Dám ji tvému potomstvu. Pošlu před tebou svého posla a vypudím Kenaance, … Půjdete do země oplývající mlékem a medem. Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný“ (Exodus 33:1 -3).

Boží lid se točil zcela mimo kontrolu díky chtíči a modlářství ( Exodus 32:25 ). Zlato se stalo jejich Bohem. Chtěli prostě tančit, hrát si a následovat své chlípné choutky. Pouze Léviovci se postavili k Boží svatosti .

Následovala obávaná zjevení, kterými se od nich Pán oddělil. Odešel, jinak by je zabil. Přesto však jim bylo přikázáno jít dál a držet se svého dědictví. Bůh řekl: " Dám vám, co jsem vám zaslíbil." Mohli se držet všech svých práv i Jeho ochrany, ale nikoliv Jeho přítomnosti.

V současné době jsme svědky smutné podívané zástupů Božího lidu pohybujících se v jejich náboženském hledání slíbených práv, chloubě v andělskou pomoc proti nepřátelům , ale nemají v sobě žádnou svatou, úchvatnou a usvědčující Kristovu přítomnost.

Co by mohlo být horší, než když slyšely příkaz Pána, aby šli do země oplývající mlékem a medem, a přesto řekli, aby tam s nimi nešel (viz Exodus 33:3 ) ? Bůh jim řekl: "Jste tvrdohlavý lid. Kdybych přišel na chvíli do vašeho středu, zničil bych vás."( viz Exodus 33:5 )

Mojžíš chtěl něco většího, než je země oplývající mlékem a medem. Chtěl znát a zažít Boží přítomnost. Modlil se, “Hleď, ty mi říkáš: Vyveď tento lid. Ale nesdělil si mi, koho chceš se mnou poslat, ačkoli jsi řekl: „Já tě znám jménem, našel jsi u mě milost.“ Jesliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych ppoznal tebe a našel u tebe milost“ (Exodus 33:12-13) .

Není divu, že tento vzácný Boží služebník odsuzuje svou generaci! Není divu, že měl tolik slávy ve tváři. Chtěl jen znát Pána. Chtěl jediný prospěch, dodržovat přítomnost svého Pána. Tak to bylo s Pavlem , jehož srdce volalo : "Ach, kéž bych Ho tak znal!" (viz Filipským 3:10)

úterý 17. září 2013

OČISTNÉ PROBUZENÍ

Všichni proroci předpovídali o konci časů jako o shromáždění vytříbených, svatých lidí, kteří budou mít velké porozumění pro Boží slovo. Daniel slyšel od Boha úžasné věci, ale „nerozuměl“ jim. (Daniel 12:08). Nicméně věděl, že nadejde den, kdy očištění, protříbení a osvědčení zbylí porozumí a že v posledních dnech povstanou ti, kteří budou mít moudrost a soudnost v Božích věcech. „Mnozí budou čištěni, běleni a tříbeni. Zlí lidé budou i nadále zlí a nikdo z nich neporozumí. Moudří však porozumějí.“ (Daniel 12:10)

Izajáš odsoudil duchovní slepotu odpadlého Izraele. Prohlásil: „Blouzní, když mají vidění, když mají soudit, blábolí.“ (Izajáš 28:7). Tu trochu umění rozlišit, co kdysi měli, zničila jejich vášeň. Izajáš ale prorokoval o dni, kdy „hluší uslyší slova a oči slepých prohlédnou z černé tmy. …. tehdy mé jméno posvětí …a budou mít bázeň před Bohem Izraele. Rozum dostanou duchem bloudící a ti, kdo reptali, se dají poučit.“ (Izajáš 29:18, 23-24).

Domnívám se, že probuzení posledních dnů, o kterém se tolik mluví, bude probuzením jakési očisty. Pokud má Duch svatý usvědčit svět z hříchu, spravedlnosti a soudu, pak je jisté, že v obrovském vylití Ducha svatého budeme zmítáni silnými vlnami usvědčení, a lehkomyslné nebo příliš shovívavé církve se budou chvět a budou nucené čelit svým hříchům.

Zatímco se spousta křesťanů honí za zázraky a znameními, nebo se hrnou za těmi, co vyučují o úspěchu a prosperitě, Bůh povolává spíše „samotáře“, kteří propadli většímu a většímu hladu po Kristu.

Právě teď tato slavná společnost vystupuje do popředí! Jednoho dne Bůh začal rozechvívat jejich srdce a oni se zbavili iluzí o veškerém pokrytectví a hanbě. Zabrali se do Božího slova, aby pochopili, jaké jsou Jeho nejvyšší cíle. Skrze svou víru nasadili roucho Kristovy spravedlnosti, poddali se Jeho požadavkům a rozhodli se – bude-li to nezbytné, kráčet osamoceni, zcela v poslušnosti vůči němu. Rozhodli se naslouchat a snažit se porozumět Pánově vůli. Začali vidět věci v duchu a uvědomili si, že konec všeho je na dosah. Právě pro ně bylo určeno toto Pánovo slovo!

„Kristus přichází! Čiňte pokání, protože se blíží Pánův den. Odhoďte všechny zakořeněné hříchy a zaměřte se na věci nebeské! Nepodílejte se na budování lidských imperií a snů. Všeho se vzdejte a vykročte směrem k Němu.“ Nechť je toto slovo prohlašováno hlasitě a jasně! 

pondělí 16. září 2013

MILOST STÉKÁ Z TRŮNU by Gary Wilkerson

Náš život v Kristu začíná v milosti, pokračuje v milosti, a skončí v milosti. "Milostí tedy jste spaseni skrze víru. A není to naším přičiněním, je to Boží dar, není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit "(Efezským 2:8-9).

Poté, co si uvědomíme tuto pravdu, naše životy budou označeny svobodu, ne otroctvím, radostí, ne únavou, potěšením, ne hrůzou. Trávit čas v Boží přítomnosti se bude zdát radostným darem, nikoli povinností. Koneckonců, Ježíš říká, že už nejsme jeho služebníci, ale jeho přátelé.

Nic z tohoto, ale popírá naši odpovědnost. Samozřejmě, že je čas nastavit budík, vstát a modlit se. Ale netroufejte to dělat bez oleje Boží milosti. A netroufejte si přečíst Bibli bez milosti, nebo si odnesete odsouzení a strach, spíše než osvícení a pravomoc. Proč? Je to Boží dílo milosti, aby nám ukázal naši neschopnost. To je jediný způsob, jak se někdy potvrdí jeho schopnosti.

Ne, nevzdávejte to s odpovědností za vaši skupinu. Nevzdávejte váš dedikovaný modlitební čas. Nevzdávejte své biblické skupiny. Nevzdávejte žádné z těchto nádherných disciplín, pokud vám nejsou v cestě Boží milosti, která se plně projevuje ve vašem životě.

Někteří z vás si možná řeknou: "Způsobem, jakým mluvíte, se nikdo už nemůže znovu modlit. Nikdo si nebude plnit svůj úkol. Nemáme to v sobě. Budeme-li sledovat, co teď naznačujete, nikdo se nikdy nedozví jaká je ta Boží cesta pro nás. "

Jen si pamatujte, že milost na nás stéká z trůnu Páně, ale nestoupá vzhůru od nás k Němu. To je to, co se bude přibližovat svět do našich životů a svědectví. Když lidé uvidí skutečnou milost stékat na nás, uvidí divy, které se na nás projeví. A oni uvidí, že naše srdce vyhrávají, ale naší prací, ale Boží prací. Ať to tak je ve vašm životě již dnes!

pátek 13. září 2013

ON VIDÍ KAŽDÝ KROK

Zástupy křesťanů vstává každé ráno s výhledem na nepodstatné problémy, fyzickou bolest, citovou újmu, finanční boje. Mnozí z nich se trápí a obávají se: "To je moc na mě to zvládnout. Nemám už sílu bojovat za tyto věci. Jak to někdy můžu zvládnout?

Naše společenství dostává mnoho dopisů od svatých, kteří denně vydrží velmi obtížné situace. Jedna zbožná žena napsala:"Byla jsem vdaná přes třicet pět let a jsem babička. Ale teď byla moje rodina totálně zníčena smilstvem mého manžela. Byl naplněn Duchem svatým a používám Pánem, ale teď.. je rozhořčený sukničkář, plný chtíče. Prosím modlete se za mne. On ode mne odebral veškerou lásku, jsem tak nešťastná. Myslím si, že už nemůžu déle vydržet."

Náš nebeský Otec vidí každý krok našich životů a navzdory všem našim krizím a problémům, přikazuje nám v Písmu znovu a znovu:"Neboj se,"
Nemám věřit tomu, že nás naše problémy dostanou a zničí, protože On je náš štít.

Deuteronomium 33:29 jakoby nám Bůh říkal:"To není pravda, že jsem tě zavrhl! Nejsem na tebe naštvaný a neopustil jsem tě aby ses staral sám o sebe proti svým nepřátelům. Toto všechno jsou satanovy lži."

Bez ohledu na to, jaké krizi čelíme, jak silné obtíže před námi leží, naše vítězství je zajištěno. Římanům 8:37

Znamená to, že máme jen stát a očekávat, že pošle Bůh svého anděla zabít všechny naše nepřátele? Ne, nikdy! I když Bůh prohlásil naše vítězství, nebude dělat tu naši část.

Stále musíme zvednout meč k boji proti nepříteli. Ten rozdíl je v tom, že věříme v to, že nám Bůh zaslíbil, že nás posílí. Korintským 15,57

Duch svatý reaguje na naši víru! Když k němu voláme, přichází k nám s nadpřirozenou mocí umrtvit skutky těla. Naše část je mít víru a jít v ní, že Boží Duch odolá síle zla, která jde proti nám. 

čtvrtek 12. září 2013

NEKONEČNÁ ZÁSOBA

Apoštol Pavel volal k Pánu: „Prosím, odejmi mi prosím z těla tento osten!“ Ale Hospodin mu odpověděl: „Stačí, když máš mou milost“ (2. Korintským 12,9). Bůh svému služebníku říkal: „Pavle, budeš muset s tím ostnem žít. Ale ve tvé bolesti ti dám všechnu milost, co budeš potřebovat. Mám ji pro tebe nekonečnou zásobu.“

Pán chce, abychom věděli, že Jeho milost je silnější než jakékoli vysvobození. Proč? Jeho milost cele odhaluje, kdo je Pán! Jednoduše, Boží milost je plně odhalený Ježíš Kristus – ve vší svatosti, přesto však s něžným, soucitným srdcem.
Náš nebeský Otec vidí každé naše utrpení a dal nám tato nádherná zaslíbení:
  • „Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá“ (Žalm 37,39). 
  • „Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘ Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ (Židům 13,5-6). 
  • „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti“ (Izajáš 41,10). 
  • „Hle, budou se stydět a hanbit všichni, kdo proti tobě planou hněvem, budou jak nic a zahynou odpůrci tvoji. Budeš je hledat, ale nenajdeš ty, kdo na tebe dorážejí; budou jak nic, naprostá nicota, ti, kdo proti tobě válčí“ (verše 11-12). 
  • „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: ‚Neboj se, já jsem tvá pomoc…Utištění ubožáci hledají vodu, ale žádná není; jazyk jim žízní prahne. Já, Hospodin, jim odpovím, já, Bůh Izraele, je neopustím´“ (verše 13 a 17). 
Můžete zvládnout každou situaci, krizi či neštěstí – vše milostí Ježíše Krista. Ať se vám stane cokoli, On má pro vás víc než dostatečnou milost a útěchu Svatého Ducha. 

středa 11. září 2013

NEJSME SAMI

Kristus řekl svým učedníkům: „Nezanechám vás osiřelé“ (Jan 14,18). Řecké slovo „osiřelost“ znamená „pozůstalí, bez otce“.

Občas se můžete cítit tak, jak se později cítili učedníci: že jste úplně sami a Bůh se o vás nestará. Nevidíte žádné známky Jeho péče a Satan vám lže, že Duch Svatý vás opustil.

Nemůžete však zapomenout na jednu neuvěřitelnou a zázračnou věc – Ježíšův slib učedníkům: „Nenechám vás jako sirotky. Zaplatil jsem za vás a jste Moji!“

Ať právě procházíte čímkoli, váš nebeský Otec vás ani jednou neopustil a nikdy neopustí. Poslechněte si Jeho věčný, neporušitelný slib: „Sijón říkával: „Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul.“ Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále“ (Izajáš 49,14-16).

Tento oddíl nám říká: „Stále mám na paměti, že potřebujete ochranu. Neexistuje ani okamžik, kdy bych vás nedržel v bezpečí Svých nadpřirozených zdí. Má ochranná hradba je tu stále!“

Poznal jsem některé ženy – včetně manželek pastorů – které opustily své děti. Jeden farář nám napsal: „Byl jsem ženatý 26 let, ale manželka mě nedávno opustila kvůli muži, kterého potkala na internetu. Prostě odešla ode mě i od dětí. Pořád ji miluji a chci, aby se vrátila, ale ona to neudělá. Hrozně mě to bolí, nemůžu spát. Nevím, jak to zvládnout.“

Hospodin tomuto muži odpovídá: „I tvá milovaná žena tě může opustit, ale já to nikdy neudělám. Mé hradby tě stále budou chránit.“

On nás nenechá osiřelé! 

úterý 10. září 2013

PAMATUJTE NA TO, CO BŮH UDĚLAL

Mojžíš přikázal Izraeli: „Neboj se jich! Jen si vzpomeň, jak Hospodin, tvůj Bůh, naložil s faraónem a s celým Egyptem! … vzpomeň si na znamení a divy, na mocnou ruku a vztaženou paži, jíž tě Hospodin, tvůj Bůh, vyvedl. Takto Hospodin, tvůj Bůh, naloží se všemi národy, jichž se obáváš.“ (5. Mojžíšova 7:18–19).

Jak mocné poselství. Mojžíš připomíná Izraelcům: „Nezáleží na tom, jakým nepřátelům čelíte. Bůh vám nade všemi zaslíbil vítězství. Osvobodil vaše otce z moci faraónovi, a totéž udělá dnes i pro tebe!“

„…abys pamatoval na den, v kterémž jsi vyšel z země Egyptské, po všecky dny svého života.“ (5. Mojžíšova 16:3). „A tak rozpomínat se budeš, že jsi byl služebníkem v Egyptě…“ (verš 12).

Mojžíš volal k lidu takto: „Pamatujte na minulost! Pokud si myslíte, že tady v pustině zažíváte krušné chvíle, vzpomeňte si na hrůzy, jimž jste čelili v Egyptě. Nezapomeňte na to, jaký to byl život, když jste ještě všichni byli otroky v Egyptě. A pamatujte na vše, co Bůh učinil, aby vás z toho všeho osvobodil!“

Prorok Izajáš také promlouval Boží slovo k lidem, kteří byli plní strachu. Bylo to v době, kdy byl Izrael přesvědčen, že je Bůh opustil. Ale Izajáš je ujistil:

„…Co jsi zač, že se bojíš smrtelníka, člověka, jenž se trávě podobá? Zapomínáš na Hospodina, svého Tvůrce, na Toho, jenž nebe rozestřel a položil základy země. Denně žiješ v stálé hrůze
před hněvem utiskovatele, který se chystá k záhubě. Ale hněv utiskovatele – kde je?“ (Izajáš 51:12–13).

Bůh promluvil skrze proroka: „Důvod, proč se bojíš, je, že jsi zapomněl, kdo Já jsem. Díváš se jen na svá trápení a zapomněl jsi, že má ruka je stále na tvém životě!“

Možná si nedokážeš vzpomenout na Boží zázraky ve svém životě. Třeba si říkáš: „Můj život je jen jedna dlouhá noční můra. Jak si mohu pamatovat Boží zázraky, když jsem žádný neokusil?“

Naše zkušenosti mohou vzbudit víru, ale neznamená to, že jsou základem naší víry. Proto nás Boží slovo vždy směruje k tomu, co udělal Ježíš. Měli bychom si pamatovat Jeho vítězství na kříži a držet se toho vírou. On sám nás zmocnil, abychom vítězili Jeho Duchem. 

pondělí 9. září 2013

UTVÁŘENÍ BOŽÍ MILOSTÍ by Gary Wilkerson

Podívejme se, co nám Bůh říká o modlitbě. Nejprve se dovídáme: „Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko“ (Izajáš 55,6). A pak Bible praví: „Nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha“ (Římanům 3,11). V Písmu je jasně řečeno, že nehledáme Pána tak, jak bychom měli.

Znovu a znovu nám Bible ukazuje Boží normu dokonalosti – a naši neschopnost jí dosáhnout. Proč? Můžeme se vyhnout osudu farizeů. Ti vstávali brzy ráno a pronášeli dlouhé modlitby. Vytvořili pravidla a předpisy, aby vzbudili zdání svatého chování. Ale Ježíš ukazuje, že zatímco navenek vypadali čistí, jejich srdce byla temná a zkažená. „Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti“ (Lukáš 11,39).

Hospodin v nás chce konat více – více, než bychom kdy mohli dosáhnout vlastní snahou. Pavel to shrnuje v jednom krátkém odstavci: „Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil?…Dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?“ (Galatským 3,1-3).

Pokud naše skutky poslušnosti nejsou utvářeny Boží milostí, cítíme to. Navenek jsme možná pyšní na to, čeho zdánlivě dosahujeme. Ale jakmile něco nezvládneme, odradí nás to natolik, že to chceme vzdát a myslíme si: „Tohle je příliš těžké břemeno. Už to dál nezvládnu.“

Přesně tak! V tom to je: Je to příliš těžké břemeno. Proto nám Ježíš říká: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží“ (Matouš 11,28-30). 

pátek 6. září 2013

UDRŽ SI SVŮJ POKOJ

Probouzíš se denně s trápením nad zakořeněným chtíčem či zvykem? Žiješ ve velkém trápení a myslíš si: „Ta hrozná věc je ve mně stále živá?“

Bůh ví všechno o hříchu, který zůstává ve tvém srdci. A ví, jak ten hřích nenávidíš a jak nad ním pláčeš. A chce, abys slyšel toto slovo: „Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel“ (Žalm 28:7).

Proto mohl David říci: „Nebudu se bát ničeho zlého“ (Žalm 23:4). Satan by zvítězil, kdyby mohl Davida přesvědčit, aby se bál, a tento nepřítel jedná stejným způsobem s tebou. Chce, aby ses bál, že nikdy nebudeš osvobozen.

Bůh říká všem zarmouceným a trpícím svatým: „Neboj se! Vidím a znám všechna tvá trápení a nedovolím Satanu, aby tě zničil!“ Asi se zeptáš: „Ale co mám dělat? Jak mohu mít při tom všem Hospodinův pokoj a odpočinutí?“

Odpověď lze nalézt v Božím slovu k Mojžíši a k Izraeli. Když měli před sebou moře, za sebou nepřítele a nebylo, kam by se vrtli, Bůh jim přikázal: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání … Hospodin bude bojovat za vás a vy si udržíte svůj pokoj“ (Exodus 14:13-14).

Co znamená ta fráze „udržet si svůj pokoj“? Znamená již se nebát, již se nepokoušet všechno vyřešit, a místo toho důvěřovat Bohu, že pro tebe připraví cestu. Tj., když ti dá své nařízení, jaké dal Izraeli: „Jdi dál“ (verš 15).

Zrovna tak Jozue čelil beznadějným nepřátelům. Spolu se svou vyčerpanou skupinou zvědů musel po celou noc pochodovat do Gibee, kde čelili ohromné vojenské mašinérii. Když se Jozue podíval na bitevní pole, uviděl údolí plné silných válečných vozů a vycvičených pěšáků.

Písmo říká: „I řekl Hospodin Jozuovi: Neboj se jich, neboť jsem ti je vydal do rukou. Žádný z nich před tebou neobstojí“ (Jozue 10:8).

Bůh mluvil o vítězství ještě předtím, než šel Jozue do bitvy. Řekl: „Vítězství je již vybojováno! Žádný z těchto nepřátelských vojáků po bitvě nezůstane stát. A teď jdi a bojuj, když víš, že jsem ti slíbil vítězství!“

To je zpráva o kříži! Vítězství bylo za nás již vybojováno. 

čtvrtek 5. září 2013

ZASLÍBENÍ DĚDICOVÉ

„Neboj se jich!“ (5. Mojžíšova 7:18). Pro Izrael představují „oni“ velké, dobře ozbrojené pohanské národy, kterým čelili v zaslíbené zemi. Pro nás dnes „oni“ představují každý problém, svízel a nepřekonatelnou těžkost, které v životě čelíme.

Ptáte se, proč se nemáme strachovat? Bůh to říká! Žádné další vysvětlení není nutné. Bůh je všemohoucí, víc než dostatečný – a je si vědom, že čelíme satanským pevnostem. Zná každé osidlo, zkoušku a pokušení, které nám kdy může být předhozeno. A On nám přikazuje: „Neboj se jich!“

Abrahám žil v cizí zemi - obklopený mocnými králi a vůbec netušil, kde skončí. Přesto první slova, které mu Bůh řekl, byla: „Neboj se Abrame, já jsem tvůj štít a odplata tvá velmi veliká“ (1. Mojžíšova 15:1).

Význam této poslední věty je: „Budu hradbou okolo tebe, tvůj ochránce, tvá záštita.“ Bůh tu vlastně říká Abrahamovi: „Budeš čelit těžkostem. Ale já tě vždy ochráním.“ Abraham reagoval vírou v Boží slovo, které k němu Bůh promluvil: „Uvěřil Bohu a počteno je mu to za spravedlnost“ (verš 6).

Stejné slovo dostal i Abrahamův syn Izák. On také žil v nepřátelském prostředí obklopený Filištíny, kteří ho nenáviděli, sužovali ho a přáli si, aby byl pryč z jejich země. Písmo říká, že pokaždé, když vyhloubil studnu, aby získal vodu, Filištíni ji zase zasypali: „…Filištíni je zasypali a naplnili hlínou“ (1. Mojžíšova 26:15).

Kamkoliv Izák šel, vždy měl stejný problém. Dokonce jednu studnu pojmenoval „Esek“, což znamená „svár“ (viz 26:20). Zdánlivě Izák ve svém životě nepocítil nic než svár. Musel si myslet: „Jak nakrmím svou rodinu a napojím stáda ovcí? A jak mohu vychovat děti beze strachu, že by nás mohli Filištíni bez problému kdykoli zničit? Bože, proč jsi mě sem usídlil? Jak to kdy mohu zvládnout?“

Když se kolem Izáka utvářel mrak pochybností, dal mu Bůh stejné slovo jako Abrahamovi: „Jsem Bůh Abrahama, tvého otce, neboj se, protože já jsem s tebou a rozmnožím tvé símě pro svého služebníka Abrahama“ (verš 24).

Dnes jsme my, stejně jako Izák, děti Abrahama. A Bůh nám dává to stejné zaslíbení, které dal Abrahamovi a jeho potomstvu: „ A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.“ (Galatským 3:29). 

středa 4. září 2013

ČEKÁNÍ NA PÁNA

Ďábel má strategii, jak křesťany oklamat, aby pochybovali o tom, že Bůh věrně odpovídá na modlitby. Satan nás přiměl uvěřit, že Hospodin si zakryl uši před naším nářkem a nechal nás na holičkách.

Jsem přesvědčen, že největší tragédie dnešní církve je, že tak málo z nás věří v moc a účinnost modlitby. Aniž by se chtěli rouhat, mnoho křesťanů si dnes stěžuje: „Modlím se, ale nedostávám žádné odpovědi. Tak dlouho a tak usilovně jsem se modlil – a bez výsledků. Chci jenom malou známku toho, že se věci mění. Ale věci pokračují tak jako obvykle – nic se neděje. Jak dlouho musím čekat?“ Už nechodí do své modlitební komůrky, protože jsou přesvědčeni, že jejich modlitební prosby k Božímu trůnu nedostanou. Další si myslí, že jedině modlitby lidí, jako byl Daniel, David či Eliáš, se dostanou k Hospodinu.

Upřímně řečeno, mnozí svatí Boží zápasí s těmito myšlenkami: „Jestliže Bůh slyší mé modlitby, a já se modlím usilovně, proč nevidím žádné známky Jeho odpovědi?“ Je nějaká věc, za kterou se modlíte už dlouhou dobu, a přesto stále nebyla vyslyšena? Uběhly dokonce i roky a vy stále čekáte, doufáte i pochybujete?

Dávejme si pozor, abychom (jako Jób) neobviňovali Boha, že je netečný a lhostejný k našim potřebám a prosbám. Jób si stěžoval: „Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení“ (Jób 30,20).

Jóbovu představu o Boží věrnosti zkalily nesnáze. Nakonec obviňoval Hospodina, že na něj zapomněl. A Bůh ho za to náležitě pokáral.

Je načase, abychom se my křesťané podívali upřímně na důvody, proč se našim modlitbám nedaří. Můžeme se provinit tím, že budeme Boha obviňovat, že nás přehlíží, a zatím za to celou dobu může naše chování.

„Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi“ (Žalm 37,34). 

úterý 3. září 2013

TOTO NENÍ ŽÁDNÁ HRA

Judský král Jóšafat se vracel domů od zlého izraelského krále Achaba. Hospodin poslal proroka, aby se s ním setkal a řekl mu tato silná slova: „Tu proti němu vyšel vidoucí Jehú, syn Chananího, a řekl králi Jóšafatovi: Budeš pomáhat svévolnému a milovat ty, kdo nenávidí Hospodina? Kvůli tomu se na tebe Hospodin rozhněval“ (2. Letopisů 19:2).

Bůh říkal Jóšafatovi: „Ty neznáš nebezpečí a důsledky toho, co jsi udělal. Asi si myslíš, že není závažné spříznit se s někým, kdo je proti mně. Achab je mým nepřítelem – modlářem – a ty ses s ním spřátelil. Naslouchal jsi jeho bezzákonnému hovoru a liboval sis v jeho zvrácenosti. A nepostavil ses proti tomu, Jóšafate. Vedu s tebou o tom spor!“

Teď si asi říkáš: „Chápu, že Achab byl zlý. Ale když se zamyslím nad svými vlastními přáteli, nemohu si o nich myslet, že jsou Božími nepřáteli.“ A tak uvažuj o těchto biblických verších:

• „Kdo není se mnou, je proti mně“ (Lukáš 11:23). Stojí tvůj přítel ve všem na straně Hospodina?
• „Vzdor je jako hříšné věštění“ (1. Samuel 15:23). Je rada tvého přítele plná vzdoru?
• „Odsoudit spravedlivého … se Hospodinu hnusí“ (Přísloví 17:15, B21). Mluví tvůj přítel špatně o zbožných lidech?
Toto není žádná hra! Bůh se tvými přáteli vážně zabývá, protože jejich jednání mají vážné následky: „Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí. Usedneš a mluvíš proti svému bratru, kydáš hanu … Vznáším proti tobě obžalobu“ (Žalm 50:19-22).

Díky Bohu Písmo říká: „Jóšafat se dotázal s bázní Hospodina. Vyhlásil také po celém Judsku půst“ (2. Letopisů 20:3). Tento král se ponížil a činil pokání: „Jóšafat padl na kolena tváří k zemi a všichni Judejci i obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se mu“ (verš 18).

Bůh reagoval na Jóšafatovo pokoření a dal Judě naprosté vítězství nad Moábci. V Bibli nakonec stojí: „Jóšafatovo království žilo v míru a jeho Bůh mu dopřál klid na všech stranách“ (verš 30). 

pondělí 2. září 2013

POJĎTE KE MNĚ by Gary Wilkerson

„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“ (Matouš 11:28). Ježíš nenabízí jen pozvání, on nám říká – přikazuje nám – abychom přišli k němu, protože jedině on dává odpočinutí, jaké naše duše potřebují.

A je snad možné, abychom my, sami od sebe, „přišli k němu“? Podle Ježíše to možné není: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal“ (Jan 6:44). Proč by nám Kristus přikazoval něco, co nemůžeme udělat?

Zde dostáváme důležitou lekci – takovou, která pohlíží kriticky na život křesťana. Když dostáváme přikázání, nestačí se nabudit a říci: „Jsem tvůj, Pane!“ Jestliže to uděláme, máme problém ještě předtím, než začneme. Skutečnost je taková, že když dostáváme v evangeliích příkaz, odhaluje to naši neschopnost. Bůh to dělá s tímto záměrem. Kdykoli nám zjevuje svoji vůli a svá přikázání, ukazuje nám, že nejsme schopni toho dosáhnout sami od sebe.

Z tohoto důvodu Ježíš ke každému přikázání, které je nemožné vykonat, dodává zaslíbení. Nejprve říká: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec.“ A hned dodává: „A já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6:44, zdůraznění přidáno). Bůh nás nejen přitáhne k sobě, ale také nás vzkřísí k novému životu. Jeho moc nás uschopňuje chodit s ním v nové smlouvě.

Nemáme schopnost, abychom získali nový život sami od sebe. Ten přichází pouze skrze Něho. Stejně tak tatáž moc, která nás zachraňuje milostí, nás také milostí udržuje. „Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu“ (Jan 3:21). Miluji překlad poslední části tohoto verše z Bible krále Jakuba: „Že jeho skutky se mohou projevit jako ty, které byly způsobeny v Bohu.“ To znamená, že byly „učiněny Bohem.“ Bůh vytváří ty skutky v nás! Proto ke každému přikázání přidává zaslíbení. Jakmile zjeví naši neschopnost, zjeví svou schopnost a ochotu všechno to v nás uskutečnit.