čtvrtek 31. října 2013

JEZÁBELIN DUCH

Jezábelin duch nenávidí proroky Boží ani jejich proroctví. „Achab pověděl Jezábel o všem, co Eliáš udělal, a jak pobil všechny proroky mečem. Jezábel pak za Eliášem poslala vzkaz: „Ať mě bohové potrestají a ještě mi přidají, jestli s tebou zítra touto dobou neskoncuji tak jako ty s ním“ (1. Královská 19:1–2).

Křesťané svázaní doktrínou Jezábel neberou naprosto žádný ohled na Boží svaté proroky. Bývají chladní jako Jezábel, nepohnulo s ní ani to, když Achab detailně popisoval zázračný projev nadpřirozené autority na hoře Karmel. Nejenže to na Jezábel neudělalo žádný dojem, naopak se stala ještě více zatvrzelou.

Tak je tomu i teď. Učitelé doktríny Jezábel a ti, kdo jsou podobně jako Achab jejími oběťmi, nebývají otevření k usvědčení od Ducha svatého, ani k poselství o pokání a svatosti. Poslechnou si ho a jdou znovu svou cestou, odhodlaní ke svému učení ještě víc než předtím. Nemají žádnou bázeň pře Bohem.

Nejjistějším znamením falešného učitele a učení Jezábel je potlačování veškerých prorockých varování a také jakékoliv odmítání naslouchat o soudu. Nazývají to záhubou a tmou. Posmívají se, vysmívají a zesměšňují. Jeremiáš řekl, že takoví pastýři jsou slepí a hloupí, neboť Hospodin je upozornil: „Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali. Řídili se záměry svého zarputilého a zlého srdce; ukazovali mi záda, a ne tvář.“ (Jeremiáš 7:24).

Ti, kdo vyučují Jezábelino učení, se prohlašují za proroky. Ale existuje test, zda se jedná o pravé nebo falešné proroky. Jezábelini proroci prorokují jen dobré věci - pokoj a prosperitu: „U proroků v Jeruzalémě jsem viděl úděsnost: páchání nevěry a život ve lži; zločincům dodávají odvahy, aby se nikdo neodvrátil od své špatnosti. Všichni jsou pro mě jako Sodoma, všichni v tom městě jsou jako Gomora! Nuže, toto praví Hospodin zástupů o těch prorocích: ‚Hle, nakrmím je pelyňkem a k pití jim dám jed, protože od proroků v Jeruzalémě se šíří bezbožnost do celé země.‘ Toto praví Hospodin zástupů: „Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, aby vás naplnili falešnou nadějí. Vidění, o kterých mluví, si sami vymysleli, nepocházejí z úst Hospodinových. Těm, kdo mnou pohrdají, Hospodin praví: ‚Budete žít v pokoji!‘ Všem, kdo se řídí svým zarputilým srdcem, namlouvají: ‚Nic zlého se vám nestane!‘“ (Jeremiáš 23:14–17).

Ti, co mají Jezábelina ducha neodvracejí ostatní od zla. Mluví jen o snech a jednají hloupě za kazatelnou. 

středa 30. října 2013

NEJVĚTŠÍ PODVOD

Největší podvod v moderní církvi je využívání Božího Slova, abychom si schválili svou chamtivost. Funguje tady Jezábelina doktrína (viz 1. Královská 21,14-16). Achab díky ní dostal co, to chtěl. Získal vinici, protože když byl člověk ukamenován za velezradu proti králi, veškeré jeho vlastnictví připadlo králi.

Nábot Jizreelský řekl Achabovi, že mu nedá dědictví svých otců, protože Hospodin mu to zakázal. „Achab…ulehl na lože, odvrátil tvář, ani chléb nepojedl. Přišla k němu Jezábel, jeho žena, a promluvila k němu: „Čím to je, že je tvůj duch rozmrzelý a ani chleba nejíš?… Teď ukážeš svou královskou moc nad Izraelem! Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli. Já sama ti dám vinici Nábota Jizreelského“ (1. Královská 21,4-7).

Podivejte se na Jezábelin postoj: „Ty jsi král, jsi ten nejdůležitější, ty máš práva. Nic tě nezastaví, abys dostal to, co chceš.“ Řekla Achabovi: „Raduj se! Já to pro tebe získám.“ To je falešné evangelium v kostce. „Neřešte to. Nebuďte smutní kvůli touhám, které vás pohlcují. Já to pro vás získám.“ Stejně jako podvodné metody, které použila Jezábel, toto učení překrucuje a zneužívá Písmo.

Achab si však toho, co dostal, nemohl užívat – kvůli neodbytnému Božímu prorokovi. „I stalo se slovo Hospodinovo k Elijáši Tišbejskému: „Vstaň a jdi vstříc Achabovi…v Nábotově vinici; šel tam, aby ji zabral. Promluv k němu: ‚Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a teď si zabíráš. …Na místě, kde psi chlemtali krev Nábotovu, budou psi chlemtat i tvoji krev. ‘“ Achab řekl Elijášovi: ‚Přece jsi mě našel, můj nepříteli?‘ On řekl: ‚Našel, protože ses zaprodal a dopouštíš se toho, co je zlé v Hospodinových očích‘“ (1. Královská 21,17-20).

Představte si Achaba, jak se prochází po svém novém pozemku a říká si: „Není život krásný? Ach,ta Jezábel. Možná že nesouhlasím se všemi jejími metodami, ale rozhodně dokáže věci zařídit.“ Eliáš mu však byl neustále v patách.

Stejně je tomu dnes. Bůh poslal proroky, kteří nahlas volají a staví se proti Jezábelině doktríně materialismu a brání křesťanům, aby si v poklidu užívali své hračky a získaný majetek. Tito křesťané se zaprodali. Ačkoli to nevidí, za vším tím je hřích. Pokaždé, když volám proti doktríně prosperity, cítím nad sebou Eliášova ducha a sílu. O této Jezábelině doktríně uslyšíte více a více. Všude však budou nahlas a jasně znít prorocké hlasy, volající: „Hřích! Vlastníte tyto věci, protože jste se zaprodali hříchu.“ 

úterý 29. října 2013

NEBEZPEČÍ SKRYTÉHO HŘÍCHU, KTERÝ SI DRŽÍME

Všechny tři rozlišovací znaky učení Jezábel nalezneme u starozákonní Jezábel, matky a ztělesnění falešných učení. Ježíš učinil její jméno synonymem pro falešné učení, pro jakékoli učení, které říká, že něco zlého může být dobré, že něco znesvěcujícího může být čisté.

V hebrejštině znamená Jezábel „počestná, ctnostná, nemodlářská.“ Představte si to! Ta nejbezbožnější modlářská intrikářská nenávistná žena z celé Bible je nazývána ctnostnou a bezhříšnou. Něco velice špatného je nazváno dobrým. A – ironicky – dokonce „počestným“?

Jak se stala počestnou? „Achab, syn Omriho...dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu,...a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu“ (1. Královská 16:29-31). Achab znamená „ten, který vyjadřuje povahu svého otce.“ Jezábel představuje falešné učení a Achab je obětí toho učení. Bible oznamuje, že nestačilo, že se Achabovo srdce naklonilo ke hříchu, modlářství a kompromisu. Achab vnáší do svého života satanský vliv, který ho utvrzuje v jeho hříchu. „Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena“ (1. Královská 21:25).

Ta zpráva ukazuje, že sklon křesťanů, kteří si drží skrytý hřích a chtíč, je přisvojit si falešné učení a oddat se mu, takže je jenom nadchne a upevní v jejich hříších. Tou poslední věcí, kterou Achab potřeboval, byla Jezábel. Způsobila v něm to nejhorší, zesílila to a zničila ho. Tak je tomu s falešným učením. Jestliže je v tobě nějaký hřích, chtíč či protřelost, to poslední, co potřebuješ, je učení, které v tobě způsobí to nejhorší.

Když David zhřešil s Betšebou, nepotřeboval žádného falešného proroka, který by ho potěšil tím, jak moc ho Bůh miluje. Potřeboval nekompromisního proroka Nátana, který na něho ukázal a řekl: „Ty jsi ten muž.“

Ti, kteří káží učení o Kristu, ukazují lidem rozdíl mezi dobrem a zlem. Z jejich rtů nevyjde nic smíšeného. „A budou učit můj lid rozdílu mezi svatým a nesvatým, budou je seznamovat s rozdílem mezi nečistým a čistým“ (Ezekiel 44:23).

Máme celou generaci zmatených dětí, které nedokáží rozeznat zlo, které vidí. Matou je falešní proroci. Považují za dobré, když se rockeři s fialovými vlasy, oblečení jako sadomasochisté, naparují a sexuálně natřásají za kazatelnou. Říká se nám, že sex mimo manželství je dobrý, pokud toho druhého miluješ a máš k němu opravdovou úctu. Falešní proroci se stali obhájci hříchu.

pondělí 28. října 2013

OPRAVDOVÉ LETNICE

V 11. kapitole Skutků čteme o historické změně v církvi, která nastala prostřednictvím nejmenovaných Duchem zmocněných věřících. Ti byli první, již nesli dobrou zprávu o Ježíši přes překážky Judaismu k pohanům: „Ale někteří z nich...začali po svém příchodu do Antiochie zvěstovat Pána Ježíše také pohanům“ (Skutky 11:20). Mám rád použitá slova „někteří z nich.“ Ti nejmenovaní věrní věřící neměli ani ponětí, že sehráli rozhodující úlohu v dějinách.

Letnice, to není jen událost, která se odehrála před 2 000 lety, nýbrž živý úkaz, který se stále děje po celém světě. Malá skupinka lidí volala tehdy k Bohu – a jeho Duch na ně padl a zmocnil je, aby byli svědky nespasenému světu.

Letnice nastávají právě teď ve Varanasi, velkém městě v severní Indii, které jsem nedávno navštívil. Když tam před pár lety přijela mladá křesťanka, méně než jedno procento populace byli křesťané. Začala vést lidi k Ježíši, jednoho za druhým, a tito konvertité začali vést k Pánu ostatní. Ta mladá žena si neponechala Letnice pro sebe, a nyní jsou v té oblasti tisíce zapálených křesťanů, kteří mocně svědčí o Kristu. Po celém světě existují další, kteří jsou jako ona – křesťané, kteří volají k Duchu, aby předal Otcovu lásku dál.

Několikrát mi můj otec, David Wilkerson, říkal, co ho nejvíc trápilo, když byl v 50. letech pastorem malé Pennsylvánské církve. Byla to letniční církev, a tak měly bohoslužby určitý průběh. Sestra Ta – a – ta hrála na varhany a shromáždění zpívalo nějaké tradiční písně. Někdo vstal a pronesl poselství v jazyku, jiný nato poskytl výklad. Potom tatínek kázal. Posléze vyslovil modlitbu a lidé přišli k oltáři a volali, aby sestoupil Duch svatý. Pak všichni odešli domů.

Tato církev neměla žádný vliv, žádnou službu milosrdenství. Během těch pár let, kdy tu otec sloužil, bylo velmi málo lidí přivedeno ke Kristu. Byli tu křesťané, kteří usilovali o Letnice pro sebe, ale nikdy nepoznali, co pro ně Bůh Letnic zamýšlí. Srdcervoucí modlitba mého otce to všechno vyjádřila: „Pane, jestliže jsou toto Letnice, já o ně nestojím. Jestliže jde jen o každotýdenní klub s požehnáním, nechci s tím mít nic společného.“

Z otcovy touhy po opravdových Letnicích vyplynulo, že se přestal dívat na televizi a místo toho trávil čas na modlitbách. Zbytek je dobře známá historie. O několik desetiletí později byla jeho kniha Dýka a kříž prodána mnoha milionům a přes 1 000 center Teen Challenge po celém světě funguje, aby zachránilo ztracené. Všechny tyto skutky dnes hlásají Boží činnou moc skrze Ducha svatého.

UČENÍ JEZÁBEL

Přečtěte si Zjevení 2:18-29 a uvidíte, že Kristus varoval církev před učením Jezábel. „Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách“ (Zjevení 2:20). Řecké slovo zde přeložené jako Jezábel je synonymem k výrazu „falešný učitel.“ Jasně představuje falešná učení. Ježíš to dále objasňuje: „kteří nepřijímáte toto učení“ (Zjevení 2:24).

Zde je skupina Božího lidu, plná dobrých skutků a dobročinnosti, která má nějakou víru a trpělivost. Ale mimo to všechno, co je dobré a chvályhodné, přetrvává tu i něco velmi nebezpečného, něco natolik svůdného, že Kristus varuje, že vyšle svůj soud a učiní z nich odstrašující příklad pro všechny církve. Určití členové této církve se zaprodali Satanovi. Jejich dobré skutky, dobročinnost, služba, víra a trpělivost byly zastíněny svodem falešného učení. Byli pod prokletím falešného učení, učení, které se tvářilo jako pravé Slovo, ale ve skutečnosti bylo ďáblovo.

Je nebezpečné být pod falešným učením a Kristus to nebere na lehkou váhu. Jeho oči pronikají Církví a on přichází s varováním, odhalením a spasením svého lidu před tímto hrozným svodem. Do jaké církve chodíte, koho posloucháte, učení, které máte ve svém srdci, to všechno je velmi vážné.

Znakem svedeného křesťana je, že je „vlečen,“ aby hledal nějaké nové, odlišné a cizí učení. Bible varuje: „Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami“ (Židům 13:9). Hovoří se tu o běhání z jednoho místa na druhé, z jednoho semináře či shromáždění na druhé, od církve k církvi, bez zapuštěných kořenů. Uši takových lidí mají vždy nutkání slyšet něco nového, něco senzačního, něco zábavného, něco potěšujícího pro jejich tělesnost. Máme je v církvi Times Square Church: tuláky, nestálé a závislé na závanech učení. Podobají se athéňanům, kteří „ničemu nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového“ (Skutky 17:21). Pavel varoval Timotea: „Nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním“ (2. Timoteus 4:3).

čtvrtek 24. října 2013

SKLÍČEN A ODRAZEN

Chabost, zlomenost, nesnáze, smutek – všechny tyto věci měly podíl na Davidově sklíčeném duševním stavu. Cítil se vyprahlý, bez jakéhokoliv vedení, jako by se za ty roky nic nenaučil. „Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo.“ (Ž 38:11) David říkal, „Ztratil jsem své duchovní porozumění. Už se nedokážu přiblížit Bohu jako dřív!“

Vím přesně, jak se David cítil. Vedl jsem evangelická tažení, ve kterých tisíce uvěřily. Pomohl jsem vést zástupy závislých na drogách a alkoholu k vysvobozením v Ježíši Kristu. Můj život je plný bohatých požehnání. Ale často, během dní, kdy se ty události děly, jsem byl přemožen odrazením a nakonec jsem si říkal, „Pane, vždyť jsem pro Tebe nic nevykonal“!

Toto je práce Satanova ducha plného odrazování. Činí z nás terč zlých sil a to v momentech našeho největšího duchovního vítězství!

Tento těžký, démonický duch zvrátil Davida tak, že byl omráčen v Boží přítomnosti. Řekl, „Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu. Stal se ze mě člověk, který neslyší a neodmlouvá“ (verše 14-15)
Hebrejský význam této poslední fráze je „člověk, který už nemá žádné další odpovědi a argumenty“. David říkal, „Pane, já jsem tak odrazen, že k Tobě ani nedokážu pozvednout své ruce. Nedokážu se modlit, protože jsem zmaten, vůbec promluvit. Jsem vyčerpaný a prázdný. Nemám nic, co bych řekl.“

David vyjádřil pláč poctivé duše, která zakouší útok odrazování: „Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.“ (verš 18) David říkal Bohu, „Já to nedokážu, Pane. Jsem na svém úplném konci a už jen čekám na svůj pád!“

Můžeme k Bohu promlouvat jakkoliv o svých pocitech nebo nezdarech. Můžeme Mu říkat o našem zoufalství nad našimi hříchy a pošetilými chybami. Ale nikdy nám nebude dopřána myšlenka, že On se nás zřekl.

David je nám příkladem toho, kdo zažil odrazení, ale zachoval si svou víru. Dokonce ani na svém úplném dnu by si David nepřipustil ztrátu víry. Plakal, „..neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!“ (Ž 38:16)

středa 23. října 2013

DOBRÉ SLOVO

Náš Pán na pro každé své dítě, které ho miluje, má úžasný plán a žádné satanovy útoky nikdy nemůžou tyto plány zhatit. Bůh zná ty boje, strachy a bolest se kterými se dneska setkáváme, ale On také ví ty nádherné věci, které pro nás připravil. Zná zjevení, které přijmeme, tu užitečnost, kterou si užijeme, to ovoce, které uvidíme, tu radost a pokoj které budeme mít. On má dobré slovo pro všechny, kteří ho milují.

“Ale jak je psáno: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha, Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. (1Korinským 2:9-10)”
Pán touží po tom nám ukázat jeho dobré slovo, které pro nás má připravené, a jeho Duch je doručitel, který to dobré slovo přináší. Duch Svatý nám dá křídla do našich skleslých duchů s Božím zjevením a odletíme od sastana jako andělé !

Slyše tyto krásné slova od Izajáše:

Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze.On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají (Izajáš 40:28-31).

Práce Ducha svatého nás a naši práci povzbuzuje k tomu mu jednoduše důvěřovat, že vyplní pro co ho Otec poslal.

Jdi ted do tvé tajné komůrky, a to i ve tvém odrazujícím stavu a uklidnit se před Pánem. I v případě, že nemáš dost síly mluvit, můžeš se k Němu dostat v duchu této modlitby:

"Pane, vím, že tvůj Duch ve mě zůstává a já vím, že jsi ho poslal, aby mě utěšil, posilnil a odhalil ve mně Kristovu mysl. Obracím se na Tebe jednoduše v dětské víře. Promluv k mému srdci v utěšení, protože mi už došla síla. Pozvedni mě a veď mě. “

Neomdlíte! Chystáte se vyjít ven z vašeho vítězného soudu, protože vaše víra byly testována a snažil ses jako zlato. Uvidíte, že Pán splní každý slib, který vám dal!

úterý 22. října 2013

ČAS ODRAZENÍ

První věc, kterou Duch svatý často dělá v časech odrazení je, že Ti připomíná nádherná Ježíšova zaslíbení. Bylo ta tak i v mém případě, kdy zaplavil mou duši přísliby z Božího slova. „Tvůj život není u konce.“ Ujistil mě. „Ty to nevíš, ale to nejlepší je stále před tebou.“ Duch svatý má za úkol odvrátit lži nepřítele a přinést povzbuzení shůry!

Spousta křesťanů vstupuje každodenně do Boží přítomnosti s očekáváním, že budou pokáráni. A to musí našeho Pána velmi rmoutit. Když se přicházíme modlit, měli bychom být připraveni na to, že uslyšíme od našeho milujícího Otce hezké slovo. Po mnoho let jsem pokaždé, když jsem vstoupil do své modlitební komůrky, očekával od Pána nějakou výtku. Díky Bohu za to, že mě vyučil lepšímu způsobu.

Na druhé straně existují celé denominace, které vyhýbají jakékoliv zmínce o svatém napomínání. O hříchu téměř nemluví, protože chtějí kázat jen pozitivní, radostná poselství. Ignorují všechny usvědčující, životodárná napomenutí, které Kristus promlouvá v Novém zákoně. Tyto církve tvrdí, že kážou evangelium lásky, milosrdenství a milosti. Smutné na tom ale je, že zneužívají Boží milost a proměňují ji na licenci k hříchu.

Uvědomuji si, že jsem nenapsal toto poselství pro tento druh lidí. Spíše promlouvám ke křesťanům, kteří se vyhýbají hříchu a považují to za jeden ze způsobů jak milovat Pána. Promlouvám také k těm, kteří si užívají důvěrného vztahu s Kristem, protože po Něm neustále hladovějí a žízní. Pokud tento popis sedí na tebe, jsi skleslý a v depresi, buď si prosím vědom toho, že se tak děje, protože jsi pod útokem pro svou lásku k Ježíši!

Buďte si jisti, že všichni, kteří čekají na Pána obdrží Jeho slavná zaslíbení:

„Od věků nikdy nikdo neslyšel, nikdo svým okem neviděl, že by nějaký Bůh kromě tebe
tak jednal s těmi, kdo čekají na něj.“ (Izajáš 64:3).

„Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují.‘ Nám to však Bůh zjevil skrze Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny.“ (1.Korintským 2:9-10).

pondělí 21. října 2013

ODĚNI MOCÍ by Gary Wilkerson

Děkuji Bohu, že jeho slib, že „obleče Své učedníky mocí“ (viz Lukáš 24,49), neplatil jen pro církev z doby Skutků. Přesto, v jistém smyslu to pro mnoho dnešních věřících skončilo právě tam. Boží sílu připisujeme kazatelům, vůdcům, moderátorům, spisovatelům, všem, kteří „stojí na pódiu“. Ale pracuje Pán i v lavicích? Působí síla Ducha svatého skrze každého věřícího muže, ženu a dítě způsobem, kterým to Pán zamýšlel? Jestliže jsme byli zachráněni, potom máme být naplněni Boží mocí, abychom dělali Jeho práci.

Takto se to událo ve Skutcích: „V té době přišlo na církev v Jeruzalémě veliké pronásledování, takže se všichni kromě apoštolů rozprchli po judských a samařských krajích“ (Skutky 8,1). Podle tohoto verše zůstali apoštolové v Jeruzalémě. Ale všichni ostatní věřící se rozptýlili po celé oblasti. „Ti, kdo se rozprchli, ovšem kázali Slovo, kamkoli přišli. Filip vešel do města Samaří a kázal tam Krista“ (Skutky 8,4-5). Tak se uvolnila nová síla pro službu.

Rád bych doplnil, že Filip, o kterém se zde mluví, byl laik. Jeho kázání doprovázely znamení a zázraky. Lidé posedlí démony byli vysvobozováni. Zmrzačení lidé byli uzdraveni a skákali radostí. Později, když přišel Petr do Samaří vydat této práci svědectví, viděl že „celé město zažívalo velikou radost“ (verš 8,8). Celé město bylo dotčeno Boží radostí! To je dopad činnosti jednoho laika.

Dále vidíme Ananiáše, Ježíšova následovníka, který žil v Damašku. Moc se o něm nedovídáme, ale víme, že byl naplněn Duchem svatým – a měl před sebou těžký úkol. Hospodin ho povolal svědčit Saulovi, známému lovci křesťanů, který v té době běsnil proti církvi. Ananiáš byl poslán do bojové linie a věděl, že pokud neslyšel Boha správně, mohl by být zabit.

Ananiáš musel překonat opravdu reálný strach, ale dokázal to tak, že byl přemožen Boží láskou. Náhle ho naplnil soucitem s člověkem, který se prohlašoval za úhlavního nepřítele každého křesťana. A tak šel Ananiáš ve víře – a příběh Saulova obrácení je dobře známý. Jeho proměna v Pavla – nejznámějšího Ježíšova následovníka všech dob – je možná nejdůležitějším obrácením v historii. Pavel nebyl pouze zachráněn, ale napsal také podstatnou část toho, co se později stalo Novým zákonem.

pátek 18. října 2013

VŠECHNO, CO POTŘEBUJEŠ

„Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“ (Jan 14:26).

Zažil jsem mimořádně silný útok, který mne od jistých věcí mého života odrazoval. Stalo se tak, když jsem byl blízko Ježíši jako nikdy jindy. Jednou ráno, když jsem si připravoval kázání, mne přemohla velká beznaděj. Vynořila se odnikud a srazila mne. Ať jsem to zkoušel, jak chtěl, nemohl jsem ji setřást.

Když jsem si sedl s otevřenou Biblí ke svému stolu, pokoušel jsem se pokračovat v přípravě na kázání, nemohl jsem se však pohnout z místa. Náhle jsem byl bombardován pochybnostmi o svých schopnostech sestavit pravdivé poselství od Pána. Moje mysl byla přesycena příšernými pochybnostmi, které mi říkaly: „Nerozumíš Pavlovým dopisům. Nechápeš myšlenky ohledně 'starého člověka' a 'nového člověka.' Nechápeš 'umírání hříchu,' když hřích stále existuje. Jak se opovažuješ kázat Boží Slovo?“

Seděl jsem tam tři hodiny a byl jsem rozhodnut vytěžit nějaké poselství, ale žádné nepřicházelo. Uprostřed dopoledne se mi zdálo, že všechna slova na stránkách mé Bible odbíhají. Moje mysl byla zmatena a můj duch byl otupělý a neschopný k slyšení čehokoli od Pána.

Propadal jsem se hlouběji do beznaděje a byl jsem přesvědčený, že nemám nic, co bych mohl předat lidem v naší církvi. A tak jsem zavřel Bibli a opustil svou pracovnu.

Jak jsem procházel domem, moje odrazování jen rostlo. Pokoušel jsem se přijít na to, proč na mne vůbec přišlo, ale neměl jsem se čeho chytit. Konečně jsem vešel do svého modlitebního pokoje a posadil se na podlahu. Nedokázal jsem sebrat odvahu ani k tomu, abych řekl Pánu jediné slovo. Místo toho jsem k Němu volal ve svém duchu: „Pane, nevím, co mám dělat. Cítím se tak dole, že se nemohu ani k Tobě přiblížit, a přece vím, že jsem Tě nikdy nemiloval více, než Tě miluji právě teď. Prosím, pomoz mi.“

Když přichází ďábel se svým duchem odrazování, bombarduje vás jednou lží za druhou. Ve chvíli, kdy skončí, voláte: „Bože, nikdy to nedokážu!“

Přesně to udělal ďábel mně. Když jsem se modlil, snášel jsem jeho bombardování pekelným lhaním asi půl hodiny. Potom se do mého ducha prodral Boží tichý hlásek s těmito milujícími a soucitnými slovy: „Davide, jsi velice milován. Neboj se, spočívá na tobě moje ruka. Jsi pod vážným útokem, ale neboj se. Pro tuto bitvu nepotřebuješ žádnou vlastní sílu – já mám všechno, co potřebuješ!“ 

středa 16. října 2013

OHNIVÁ ZKOUŠKA

V těžkých časech odrazování David nemohl přijít na to, proč byl tak sklíčen. Ptal se, „Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?“ (Ž, 42:6) A přec, jeho otázky nebyly pochybnosti o Bohu. David ve skutečnosti začíná žalm vyjádřením hluboké žízně po Bohu: „Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?“ (verše 1-3)

Uprostřed jeho odrazování David volal po odkrytí Páně. Říkal, „Bože, nikdy nebyla doba, kdy jsem tě miloval více, tak proč trpím na tak nepřekonatelné odrazování?“

Byly časy, kdy David zažíval zoufalost a depresi kvůli svému hříchu. Podstoupil Božímu trestu za svou pýchu, když sčítal své bojující muže, což bylo proti Božímu zákonu. A pocítil bolest Božího prutu, když spáchal cizoložství s Batšebou a zařídil, aby její manžel zemřel. Jeho srdce se zlomilo pod rozsudkem, který přinesl na svou rodinu kvůli těmto hříchům.

Mnoho věřících je dnes deprimovaných, protože Duch Svatý je chtěl přivést k vítězství, ale oni se vzpírali. Místo toho se spolehli sami na sebe a to vždy vede k bolesti a odrazování.

Avšak já mluvím ke kajícím se křesťanům, k těm, kteří hledají Boha celým svým srdcem. Tito věrní služebníci jsou spoutáni jiným odrazováním, takovým, které na ně přichází z nenadání, z ničeho nic, z žádného zjevného důvodu.

Když ten útok přichází, nemyslete si, že je to neobvyklé. Bůh dovoluje tento způsob ohnivé zkoušky se všemi Jeho svatými. Petr píše, „Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva.“ (1 Petr 4:12)

Pokud toto platí i o tobě, můžeš si být naprosto jist, že jsi pod útokem. Satan poslal mrak odrazování, aby tě zachvátil. Je to promyšlená nepřítelova zbraň proti Boží volbě už po staletí, ale On vždy vítězí! 

úterý 15. října 2013

DUCH ODRAZENÍ

„Shrbený jsem, plížím se tak nízko, celý den v zármutku se potácím…. Bezmocný jsem a tolik zdrcen, úzkostí sténám, křičím ze srdce! … Srdce mi buší, síla se ztrácí i moje oči už světlo opouští…. Já ale jak hluchý neslyším, jak němý nechci ústa otevřít. Jsem jako člověk, který neslyší, z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.“ (Žalm 38:7, 9, 11, 14-15).

Když si tento žalm pročítám, představuji si Davida jak propadl beznaději. Ze všeho nejvíce ho pravděpodobně trápilo to, že nemohl pochopit, proč náhle upadl tak hluboko. Vždyť hladověl po Pánu, každý den si vyléval své srdce při modlitbě. Uctíval Boha a ve svých žalmech opěvoval Jeho slávu. Teď ale jediné, co ve své depresi dokázal, bylo naříkat: „Pane, jsem na konci svého lana a nemám vůbec ponětí, proč tomu tak je!“

Stejně jako mnoho odrazených křesťanů, i David se snažil přijít na to, proč se cítí tak prázdný a zlomený na duchu. Pravděpodobně si znovu přehrával každé selhání, hřích a pošetilý čin ve svém životě a říkal si: „Ach, Pane, copak mě veškeré mé nezodpovědné jednání ranilo natolik, že už nemám naději?“

Nakonec David usoudil, že jej Bůh trestá a volal: „Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti, ve svém rozzuření mě nekárej!“ (Žalm 38:2).

Rád bych ještě zdůraznil, že David v tomto žalmu nepopisuje jen svůj vlastní stav. Popisuje něco, čemu čelí v určité fázi svého života všichni oddaní milovníci Krista – jednoduše čelí útoku ducha odrazení, které pochází přímo z pekelných útrob. Žádný křesťan si ho nepřivodí sám, ani není seslán od Pána, tenhle útok obvykle nemá ani nic společného s nějakým konkrétním hříchem nebo selháním ze strany věřícího.

Jednoduše řečeno, tento duch odrazení patří mezi nejúčinnější zbraně ďábla, používané proti Božím vyvoleným. Nejčastěji se nás tímto způsobem snaží přesvědčit, že jsme Boha rozhněvali tím, že nedokážeme dodržet Jeho svaté normy. Ale apoštol Pavel nás vybízí, abychom neupadli do ďáblovy pasti „Nenechme se oklamat satanem – jeho úmysly nám přece nejsou neznámé.“ (2. Korintským 2:11).

pondělí 14. října 2013

VÍTĚZSTVÍ JE TEĎ VYHRANÉ by Gary Wilkerson

Jako křesťané víme, že Ježíš za nás zvítězil na Kalvárii. On porazil smrt, satana a moc hříchu . Pro věřící otázkou je: " Co teď? Vím, že Ježíš vyhrál mé vítězství na kříži, ale co můj přítomný konflikt? Kde je vítězství jeho bitvy zuřící v mém životě právě teď? "

Je to důležitá otázka, a Slovo obsahuje odpověď pro každého křesťana. Začíná s touto scénou : " Pelištejci shromáždili svá vojska k boji. . . na Socho, která patří Judovi " (1. Samuelova 17:1) . Tento obraz představuje duchovní pravdu, která se nikdy nemění: Mocnosti temnoty jsou uspořádané proti Božímu lidu .

Když se Ježíš stal tvým Spasitelem, On z tebe udělat nové stvoření a i když ses změnil, svět nikoliv. Kvůli tomuto, jsou síly, které na tobě střídají: svět, ďábel a dokonce i tvé vlastní tělo, které bojuje proti tvému duchu.

Někdy vaše bitvy s těmito silami jsou vnějšími útoky na vaše manželství, vaše finance, vaše děti - a někdy jsou vnitřní. Vrtá nám hlavou: "Může moje manželství přežít dlouhé, chladné ticho ?"

" Dá moje dítě někdy svůj život Pánu ?"

"Jsem hoden nazývat se křesťanem? " Všechny tyto tlaky nás tlačí k pochybnostem a zoufalství, což nás vede k otázce, " Kde je Bůh v tom všem? Nevidím ho za žádnou mou každodenní bitvou. "

V té době voláme : "Dost ! " A nakreslíme čáru v písku . Říkáme si: "Jsem unavená z mlácení od toho nepřítele. " Ale ďábel stále překračuje tuto linii. To se stalo v Izraeli, neboť čelili Pelištejcům. " Pelištejci stáli na hoře na straně jedné a Izraelští stáli na hoře na druhé straně a mezi nimi bylo údolí " ( 17:3 ) . Věděli , že toho nepřítele zastaví? Vůbec ne. Pelištejci si nesli větší zbraň podobě obrovského člověka.

David věděl, že nebyl pro Goliáše žádným soupeřem, ale také věděl, že bitva nebyla jeho, ale Boží . Když slyšel posměšky Goliáše , svědčil : " Tento den Hospodin mi tě vydá do rukou a porazím tě... aby všechny země mohly vědět, že Bůh Izraele žije. Bitva je Pánova a on nám vás vydá do rukou."( 17:46-47 ) .

Duchovní vítězství nikdy není naše vlastní, ale pochází od našeho vykupitele. 

pátek 11. října 2013

I DNES MŮŽEME SLYŠET JEHO HLAS

Miliony se obracejí, protože jeden muž uslyšel Jeho hlas. Saul „padl na zem a uslyšel hlas“ (Skutky 9:4). A když se z něho stal Pavel, nadále slyšel Pánův hlas. Znal hlas svého Pastýře.

Petr dovolil, aby k němu promluvil hlas Spasitele. „Petr vyšel za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil…Tu k němu zazněl hlas“ (Skutky 10:9,13).

Všichni pohané směli vejít do království, protože jeden muž poslechl Boží hlas. Také žijeme ve stejném období Nového Zákona stejně jako Pavel a Petr. I my musíme nechat Jeho hlas zaznít do našeho života. Co všechno by Bůh mohl vykonat s křesťany, kteří se učí slyšet z nebes!

Místo toho, abychom čekali, až k nám zazní Boží hlas, běžíme za poradci a psychology, čteme knihy, posloucháme nahrávky, a při tom doufáme, že uslyšíme Boha. Toužíme po jasném slově, které by určilo našemu životu směr a vzhlížet k pastorům, kteří by nám řekli, co je správně a co špatně. Ale jen hrstka ví, jak jít k Pánu a slyšet Jeho hlas. Spousta lidí ví, jak získat Boží pozornost, jak opravdu Boha zasáhnout, ale nemají ani ponětí o tom, jak se Bůh vztahuje k nim.

„Kdo má uši, slyš!“ (Matouš 11:15).

Bůh chce ještě jednou otřást zemí. „Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe. Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: ‚Ještě jednou otřesu‘ nejen ‚zemí,‘ nýbrž i ‚nebem‘“ (Židům 12:25-26).

Pán volá k poslední církvi - k Laodicejské církvi: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zjevení 3:20). 

čtvrtek 10. října 2013

LEPŠÍ NEŽ SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO

Jan Křtitel se nikdy nedočkal svatodušních svátků! Neviděl ani jeden z těch rozštěpených jazyků ohně a neslyšel ten mocný spěchající vítr. Neviděl otřásající se Jeruzalém ani davy obracejících se. Ale Jan řekl, že jeho radost byla naplněna! Slyšel něco lepšího než spěchající vítr, lepšího než dobré zprávy, lepšího než zvuky radostné nevěsty. Slyšel hlas našeho Spasitele.

„Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena. „ (Jan 3:29)

Jan zakusil tu největší radost, jakou Ježíšův následovník může poznat. Řekl, „Tiše jsem stál a poslouchal jsem, jak ke mně mluví. Jeho hlas způsobil, že mi srdce poskočilo, když ke mně osobně promlouval. Naslouchal jsem svému Pánu. A to je má radost – slyšet Jeho hlas.

Jan mohl říci, „Miloval jsem Ho a klaněl se Mu u nohou. Řekl jsem Mu, jak jsem bezcenný. Moje radost avšak neplyne z toho, co jsem Mu řekl já, ale z toho, co On řekl mně. Slyšel jsem Ho mluvit a raduji se pouze a jen ze zvuku toho hlasu.

Někteří lidé vykládají, že Pán už k nám nemluví jinak než skrze odkryté Slovo. Nevěří, že člověk stále může být požehnán přímým uslyšením toho klidného nepatrného hlasu.

Ježíš řekl, „Moje ovečky znají můj hlas; ony slyší, když volám a ostatní už nevnímají.“ Ale dnes se obáváme nejrůznějších zneužití, i když nejsou vinou Boží. Každá falešná vize, nepravé proroctví, špatné vedení je přímý výsledek vlastní lidské pýchy a svévole. Člověk zneužívá každého daru od Boha. Nicméně, On stále přímo promlouvá k těm srdcím, která jsou ochotna Mu naslouchat.

„Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků, v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu“ (Židům 1:1-2).

„Proto, jak říká Duch svatý: Jestliže dnes uslyšíte Jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru“ (Židům 3:7).

středa 9. října 2013

LEKCE NA POSLECH

Bůh musel učit Eliáše lekci na poslech, vzal ho na vrchol Oreb a dal mu ilustrované kázání.

A řekl Bůh: Vyjdi a stůj na této hoře před Pánem. A hle, Pán prošel a veliké a silný vítr se prohnal horami, před Hospodinem roztříštil skály na kousky, ale Bůh v tom větru nebyl, po větru zemětřesení, ale Bůh v tom zemětřesení nebyl, po zemětřesení oheň, ale Bůh v tom ohni nebyl a po ohni přišel tichý hlas. A bylo to tak, když uslyšel Eliáš ten hlas, zakryl si tvář svým pláštěm, vyšel a stál u dveří do jezkyně. A hle, hlas k němu promuvil a řekl mu: "Co tu děláš Eliáši?" (1 Královská 19:11-13)

Když začal vítr skutečně skučet, myslim si, že Eliáš si mohl myslet: "Je na čase Bože. Svrhnout Jezábel přímo z trůnu a hodit ji a její hříšné přátele do tohoto větru. Vyhodit je všechny pryč!" Ale B"h nebyl v tom větru!

Najednou tam bylo velké zemětřesení a Eliáš řekl: "To by je mohlo pořádně vyděsit. Bůh se odplatí. Vytřeše je z jejich bot." Ale Bůh v tom zemětřesení nebyl.

Po zemětřesení oheň! Nebe plálo do běla rozžhavenými plameny! Eliáš si řekl v srdci: "Pane, oni neakceptovali oheň, který padl na oltář, a tak je spal! Spal říšného Achaba! Psal Izábel. Způsob oheň, ať zahubí hříšné."

"A za ohněm hlas tichý a temn. A bylo to tak, když uslyšel Eliáš, zakryl si tvář svým pláštěm." (verše 12 a 13)

Umíte si to představit? Prorok, který se nebál hurikánu nebo zemětřesení nebo nebeského ohňostroje je vystrašený tichým slabým hlasem! Eliáš si zakryl hlavu kabátem. Proč? Cožpak tento protok už nemluvil s Bohem hodněkrát? Byl to muž modlitby? Cožpak si ho Bůh nepoužil mocně? Ano! Ale Eliáš byl cizí k tomuto slabému hlásku! Když konečně nechal ten hlas mluvit - sám, potichu, daleko od vší té moci - a dostalo se mu nejpřesnějších pokynů do celé jeho služby.

"Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šafatova z Ábelmechóly, pomažeš za proroka místo sebe." (1. Královská 19:15-17)

Kolik zaměstnaných Božích děti dnes nikdy neslyšlo tento hlas? Mají plné práce svědčením, děláním dobra, modlením za duchovní probuzení, půstem. Tak intenzivní, tak oddaní. Přesto slyšel vše, jenom ne hlas našeho Pána. 

úterý 8. října 2013

NAHLÉDNUTÍ DO JEŽÍŠOVA SRDCE

„Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: Pojď si hned sednout ke stolu? Neřekne mu spíše: Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty? (Lukáš 17:7-8).

Pro nás není žádným problémem se ztotožnit se služebníkem, který má povinnosti vůči svému pánu. Nemáme problém si uvázat zástěru a sloužit Pánu u plného stolu chval – dobré hostiny uctívání. Milujeme, když můžeme našeho Pána sytit! Je to naší největší radostí, naším největším naplněním.

Máme však problém s tou poslední částí – s účastí Pána. „Pak budeš jíst.“ To je nad naše chápání. Nevíme, jak se posadit poté, co jsme Mu sloužili, a jak Mu umožnit stejnou radost, kterou jsme zakoušeli, když jsme sloužili Jemu! Olupujeme svého Pána o radost ze služby nám.

Myslíme si, že se našemu Pánu dostává dostatek potěšení z toho, co děláme pro Něj, ale tady jde o mnohem víc. On reaguje na naši víru; raduje se, když činíme pokání; mluví o nás s Otcem; má potěšení v naší dětské důvěře. Jsem však přesvědčen, že Jeho největší potřebou je osobně komunikovat s těmi, které zde na zemi zanechal. Žádný anděl z nebe nemůže tuto potřebu uspokojit. Ježíš chce hovořit jednotlivě s těmi, kdo jsou na bitevním poli.

Kde jsem sebral tu představu, že je Kristus osamělý a zoufale si potřebuje popovídat? Podívejme se na den, kdy byl vzkříšen. Dva učedníci šli z Jeruzaléma do Emauz a byli velmi sklíčení kvůli svému zemřelému Pánu. Ale pak, když se přiblížil, nepoznali Ho. Chtěl hovořit; měl jim toho tolik co říci. „A jak to v řeči probírali, připojil se k nim Ježíš a šel s nimi. … Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma“ (Lukáš 24:15 a 27).

Tito učedníci nemohli zažít nic lepšího (viz 32. verš): „Což nám srdce nehořelo, když s námi mluvil?“ Přemýšlíme o radosti učedníků, ale co Ježíšova radost? Vidím vzkříšeného Pána, slzy Mu stékají po Jeho oslavených tvářích, se srdcem plným radosti. Byl radostí naplněný, Jeho potřeba byla uspokojena. Vidím, jak je Ježíš přešťastný. Sloužil. Ve své oslavené podobě zažil své první obecenství. Vylil si své osamělé srdce a to bylo dojato. Pánova potřeba byla také uspokojena. 

pondělí 7. října 2013

JAK ZVÍTĚZIT NAD POKUŠENÍM

Síla na odolávání pokušení a na jeho snášení nepřichází tak, že naplníme svou mysl verši z Písma, že učiníme sliby, že se budeme více věnovat duchovním věcem, dokonce ani tak, že strávíme hodiny na modlitbách a v postu. Tyto věci jsou chvályhodné a běžné pro křesťanský růst, avšak naše vítězství na nich nezávisí.

Prosté tajemství, jak snášet pokušení, tkví v osvobození se od strachu ze Satanovy moci. Bůh nám nedává ducha strachu; ten je jenom od Satana. Ale člověk se bojí ďábla – děsí se démonů. Obává se selhání; obává se, že propuknou vnitřní touhy a ovládnou jeho život.

Protože se člověk bojí, že nemůže opustit svůj hřích, dodává Satanovi moc, kterou by jinak neměl. Člověk volá: „Jsem posedlý. Jsem svázaný a v moci ďábla. Ďábel mne nutí tohle dělat!“

Strach přináší muka! Jakmile se bojíš ďábla, nikdy se ti nepodaří osvobodit se z moci jakéhokoli pokušení. Satan má potěšení ze strachu a křesťané, kteří se bojí ďábla, mají málo síly anebo žádnou, aby mohli odolávat.

Všechno je to založeno na lži, že Satan má moc deptat křesťany. To nemá! Ježíš přišel, aby zničil veškerou ďáblovu moc nad svými krví obmytými dětmi. Často se divím, proč Bůh dovoluje, aby byli duchovní lidé tak pokoušeni. Proč neodstraní veškeré pokušení, místo „připravování východiska, aby mohli obstát“ (1. Korintským 10:13)? Odpověď je prostá. Jakmile zjistíš, jak je Satan bezmocný – jakmile zjistíš, že tě nemůže k ničemu přinutit – jakmile zjistíš, že Bůh má veškerou moc tě uchránit před selháním – pak dokážeš „snést“ cokoli, co na tebe Satan vrhá! Dokážeš tím projít beze strachu, že selžeš!

Nejsme uchráněni pokušení, jsme však chráněni před strachem z ďábla, který nás nutí, abychom to vzdali. Budeme uchráněni pokušení, dokud budeme „spočívat“ ve své víře. Tímto spočinutím je neotřesitelná důvěra, že Bůh Satana porazil, že Satan na nás nemá žádné právo ani žádný nárok a že budeme jako zlato přezkoušené ohněm. 

pátek 4. října 2013

PLNÉ ODHALENÍ

Proč Mojžíš tak zoufale hledal zjevení Boží slávy? Věřím, že důvod můžeme najít v tomto verši: „Budu se tam setkávat se syny Izraele a místo bude posvěceno mou slávou“ (2. Mojžíšova 29,43). Slovo posvětit je zde ve významu „udělat čistým“. Hospodin říkal: „Mojžíši, když mě ty i celý lid budete uctívat, setkám se s vámi a dám vám Svou přítomnost. A až vám odhalím Svou slávu, budete očištěni.“

Toto je jeden z nejmocnějších veršů v celém Písmu. Nabízí naději každému, kdo bojuje se zakořeněným hříchem a touží po tom být svobodný a čistý. Bůh zaslibuje: „Váš chrám bude očištěn odhalením Mé slávy a toto odhalení vám nabízím právě teď ve Svém synu, Ježíši Kristu!“

Toto odhalení Krista nacházíme pouze tehdy, když přicházíme k Písmu! Pavel říká, že když dovolíme Božímu slovu, aby nám ukázalo stále rostoucí odhalení Ježíše, budeme proměňováni od slávy k slávě: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně“ (2. Korintským, 3,18).

Toto odhalení Boží slávy vloží sílu do našich životů: „To bude baldachýn nad veškerou slávou“ (Izajáš 4,5). Jinými slovy, Boží sláva nás uchová čisté i v těch nejhorších dobách. Satan nám může lhát: „Jsi poražen! Jsi podvodník, lhář a cizoložník.“ Ale my můžeme odpovědět: „Ne, ďáble. Já mám Velekněze a jsem očištěn zjevením Jeho slávy.“

Když Hospodin odhalil Mojžíšovi o Sobě všechny tyto věci, dal mu také plné zjevení toho, že „viníka nenechává bez trestu“ (2. Mojžíšova 34,7). Azarjáš prorokoval královi Ásovi, když se mu nejvíce dařilo: „Hospodin bude s vámi, když vy budete s ním. Budete-li se dotazovat na jeho slovo, dá se vám nalézt. Jestliže ho opustíte, opustí vás“ (2. Paralipomenon 15,2). Jinými slovy: „Pokud opovrhnete Boží milostí, pokud se neodvrátíte od svého hříchu a zapomenete na Pána, On vás neočistí!“

Je jasné, co nám zde Bůh říká: „Běžte poznat Mého Syna! Hledejte Mé Slovo a hledejte Mě ve své tajné modlitební komůrce. Pak, až zůstanete v Mé přítomnosti, vaše oči se začnou otevírat Mé slávě. Všechno je to odhaleno v Kristu – plné zjevení Mé lásky, milosti, slitování, laskavosti.“

čtvrtek 3. října 2013

ZJEVENÍ BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI

Mojžíš na Bohu požadoval ustavičnou manifestaci Jeho přítomnosti: „Abych Tě znal....“ (Exodus 33:13). A Bůh mu odpověděl, „Má přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinout“ (verš 14).

Mojžíšův požadavek by byl dostačující pro většinu věřících. Všichni chceme Jeho přítomnost, aby nás vedla, radila, zmocňovala nás, žehnala nám. Skutečně, po čem víc by mohl věřící člověk toužit? Ale pro Mojžíše nebylo ujištění o Boží přítomnosti dostačující. Věděl, že může mít víc a tak volal: “Ukaž mi prosím svou slávu” (verš 18).

Bůh skutečně Mojžíšovi ukázal svoji slávu. Ale nezjevila se v žádném svítícím oblaku nebo v zemětřesení, které by demonstrovalo Jeho moc. Ne, Bůh vyjádřil svoji slávu v jednoduchém zjevení své přirozenosti: “Hospodin prošel kolem něj a volal: Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích. Nezapomíná však trestat, ale za nepravost otců volá k odpovědnosti syny i vnuky do třetího i čtvrtého pokolení.” (Exodus 34,6-7). Boží sláva byla zjevena v Jeho dobrotě, milosti, lásce a soucitu!

Slýchám mnoho křesťanů mluvit o tom, jak Boží sláva sestoupila v jejich církvi! Jak byly úžasné chvály a lidé byli dotčeni Duchem. Ale to nedokazuje, že šlo o zjevení Boží slávy. Nemá to co dělat s Bohem, který sahá daleko za lidské emoce. To nezahrnuje zjevení toho, kdo On skutečně je!

Někteří mohou argumentovat, “Ale co zkušenosti učedníků na Hoře Proměnění? Nebyla toto manifestace Boží slávy? Zjevilo se tam světlo, které je přemohlo a zázračné zjevení Mojžíše a Eliáše.”

Ale Boží sláva nebyla v Mojžíšovi nebo Eliášovi nebo ve velkolepém světle. Jeho sláva byla spíše v Ježíši: „...Jeho tvář zářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo....zahalil je zářící oblak a v tom se ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil. Jeho poslouchejte“ (Matouš 17:2 a 5).

Bůh řekl, “Zde je ztělesněná moje sláva – v Kristu!” Skutečně, Ježíš je naplněním všeho, co Bůh řekl o sobě Mojžíšovi: laskavý, milostivý, dlouhoshovívající, bohatý v dobrotě a pravdě, prokazující milosrdenství tisícům, odpouštějící nepravost hříchů. A nyní Pán říká, “Zde je žijící obraz mojí slávy. Vše je vtěleno do mého Syna!” 

středa 2. října 2013

OBLAK JEHO PŘÍTOMNOSTI

Když byl Izraelský lid na poušti, Bůh jim manifestoval svou přítomnost prostřednictvím oblaku. Tento oblak byl fyzickou manifestací Božího závazku, že bude se svým lidem. Sestupoval dolů a přikrýval dnem i nocí stánek úmluvy. A fungoval jako jejich průvodce do každého zaslíbení. Když se pohnul oblak, pohnuli se, a když zůstal stát, zůstali. Lidé nemuseli svolávat zasedání komise a snažit se vytvořit plán pro další směr nebo budoucnost. Vložili svou důvěru do tohoto viditelného mraku Boží přítomnosti.

Dnes ten samý oblak jeho přítomnosti přikrývá tvou tajnou modlitební komůrku. Každý den čeká, aby tě jako pláštěm přikryl svým pokojem. Povede tě, zmocní tě a poskytne ti pokoj. A poskytne ti také detailní vedení pro tvůj domov, práci a vztahy.

Tvá skrytá komůrka může být kdekoliv – ve sprše, v autobuse nebo v metru, během tvé cesty do práce. Můžeš zavřít dveře všemu ostatnímu a říci: „Pane, právě teď mám půl hodiny. Miluji tě, Ježíši, a uctívám tě. Toto je můj důvěrný čas s tebou!“

Je to úžasná věc být zavřený s Bohem, rozvíjet důsledný modlitební život. Bůh slibuje, že když se staneš hledajícím, modlícím se služebníkem, jeho přítomnost v tvém životě vybuchne – bude pro Tebe otevírat i zavírat dveří a všude kolem tebe bude platit Boží řád. Ale stane se ještě něco většího: Boží přítomnost tě dovede ke zjevení jeho slávy!

Je rozdíl mezi Boží přítomností a Jeho slávou. Většina křesťanů zná Jeho přítomnost – Jeho mocné skutky ve svých životech – ale jen málo z nich zná Jeho slávu. Tento rozdíl letmo spatřujeme v Exodu: „Tedy přikryl oblak stánek úmluvy, a sláva Hospodinova naplnila příbytek“ (Exodus 40:34).

Apoštol Pavel píše, že těla všech věřících jsou Boží svatyní: „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?“ (1. Korintským 3:16). Podobně jako Izraelci, kteří žili pod oblakem Boží přítomnosti, jsme neustále pod pokrývkou Boží milosti. Ale jaký rozdíl je mezi spatřením Boží přítomnosti a spatřením Jeho slávy? 

úterý 1. října 2013

CELÝMI SRDCI

Bůh dává jasné, mimořádné sliby těm, kteří se rozhodnou Ho hledat celými svými srdci. Jeden takový slib je závazek Jeho přítomnosti. Tento závazek je avšak přísně podmíněn. Písmo to udává jasně, pokud setrváme v zásadě tohoto závazku, budeme se radovat z ohromného požehnání Boží přítomnosti v našich životech. A to neodkazuje jen na záležitosti se spásou. Bible mluví o tom, že když budeme Boha hledat dychtivě, Jeho velkolepá přítomnost z nás bude přetékat, bude vidět, budou o ní ostatní vědět.

Bůh odkryl zmíněný závazek své přítomnosti skrze nejmenovaného proroka, který byl k Élímu, nejvyššímu knězi Izraele, poslán se vzkazem. V té době Élí sešel z cesty. Pán k němu mluvil, varoval ho před dopuštěním hříchu, kompromisu. Ale Élí tato slova nebral vážně. Nyní, tento Boží muž řekl Élímu: „Proto slyš výrok Hospodina, Boha Izraele. Prohlásil jsem sice, že tvůj dům a tvůj rod budou přede mnou konat svůj úřad věčně. Ale nyní je toto Hospodinův výrok: Jsem toho dalek! Ty, kdo mě ctí, poctím, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni.“ (První Samuelova, 2:30)

Výraz „zlehčeni“ je spojený s pozvedáním Boží přítomnosti. Neznamená to, že člověk je zatracen, ale přesněji, že bude muset kráčet silou svého vlastního lidského těla. Bůh řekl Élímu, „Já jsem požehnal tvému domu, abych ti prokázal svou náklonnost. Ale ty jsi mnou pohrdl, stal ses poddajný hříchu a nechal jsi své vlastní touhy, aby mě od tebe držely stranou. A proto už má přítomnost nebude v tvém životě.“

Mnoho lidí přichází ke Kristu s ohromným počátečním návalem víry. Přec, po nějaké době tento zápal slábne a oni začínají Pána opomíjet. „Zlehčují“ Jeho příkazy a vracejí se ke svým starým, hříšným návykům. A stále přitom věří, že Bůh je v jejich životech přítomen. Ale to je lež, falešná představa. Bible nám to sděluje jasně; pokud Ho opustíš, On opustí tebe!