pátek 29. listopadu 2013

BŮH MYSLÍ VÁŽNĚ TO, CO ŘÍKÁ

Sedíš pod silným kázáním, které láskyplně poukazuje na tvůj hřích? Pokud ano, dovoluješ, aby to tě slovo usvědčilo? A nebo se hned vrátíš ke svému hříchu bez toho, aniž bys nad ním truchlil?

Pokud odmítáš varování omezujícího Ducha svatého - neposloucháš Boha znovu a znovu, bez toho, aniž by se tvé srdce rmoutilo – pak jsi naverbován za kult Antikrista. Ten zlý tě tiše uvádí do svého „tajemství nepravosti“ a až ten slibný, zázračně-provozní Antikrist příjde, budeš zameten jeho lží a předán klamu.

Poslouchej, co říká Pavel o kompromisních věřících, kteří odmítají milovat a poslouchat Boží Svaté Slovo: „Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti.“

Zde jsou ty hrozivé výsledky toho, když se neposlouchá a nežije podle Boží pravdy:
  1. Srdce se stane zatvrzelé lstivostí hříchu. 
  2. Satan pracuje na zatvrzelém srdci, aby ho opravňoval, aby bylo osvobozeno od veškerého strachu před trestem. 
  3. Věřící se stane slepým díky lži, která říká, že nejsou žádné mzdy za hřích a žádný Poslední soud, a že se ze všeho může dostat smyslným potěšěním. 
  4. Věřící propadnou naukám o démonech, myslejíc zlo je dobro a dobro je zlo. 
  5. Věřící bude nakonec unešen tak daleko od Krista a pravdy, že oslepne tomu, kým je Antikrist – a skončí chválením a sloužením mu jako bohu. 
  6. V Soudný den Bůh takovému člověku řekne, „Odejdi ode mě, ty hříchu zaměstnanče. 
Milováni, tak to nemusí platit pro nás všechny. Bůh pronesl závazný slib, že od nás odstraní veškerý klam a dá nám vítězství nad hříchem skrze moc a sílu Kristova kříže. Vše, oč On žádá, je, abychom vyhlásili válku našemu hříchu, řka, „Neuzavřu mír s tímto návykem. Odmítám to strpět. Pomoc mi, Pane, svým Svatým duchem.“ Jakmile On uslyší takovou modlitbu, pošle sílu a slávu Svatého ducha z nebes, že ten zlý nebude mít šanci.

Modli se právě teď, aby v tobě Bůh zasadil velkou úctu pro Jeho Slovo. Pros Ho, aby ti pomohl být disciplinovaný ve tvém čtení Písma a pros Ducha svatého, aby ti pomohl vzít si k srdci, co čteš a v co věříš, že Bůh myslí vážně!

čtvrtek 28. listopadu 2013

PRO TY, KTEŘÍ NEPOSLOUCHAJÍ

V celém Písmu nám Bůh dává jasný obraz, jak důležité je poslouchat Jeho Slovo. Vidíme takový příklad v životě krále Saula. Bůh dal Saulovi jasné, specifické příkazy skrze proroka Samuela: “Nyní jdi a pobij Amáleka, jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!“ (1 Samuelova 15:3).

Poslechl Saul tento příklad od Pána? Písmo říká: (verše 7-9)
"A Saul Amáleka pobíjel od Chavíly směrem na Šúr, který je naproti Egyptu. Amáleckého krále Agaga chytil živého, ale ostřím meče vyhubil všechen lid jako klatý. Saul a jeho lid ušetřil Agaga a nejlepší kusy z bravu a skotu, z druhého vrhu , a ze skopců a vůbec ze všeho pěkného, a nechtěli je vyhubit jako klaté. Jako klaté zničili jen to, co bylo podřadné a bezcenné."

Bůh mluvil k Saulovi v křišťálově čistých podmínkách. Avšak poté, co Saul šel do bitvy, poslechl Pána pouze částečně. Místo toho, aby zníčil všechno a všechny, ušetřil krále Agaga a dokonce si držel i kořist z bitvy.

Samuel byl tímto zasažen žalem. Řekl Saulovi: (verše 18-19)
"Hospodin tě také poslal na cestu s rozkazem: Jdi a jako klaté vyhubíš ty amálecké hříšníky. Budeš proti nim bojovat, dokud je úplně nezničíš. Proč jsi Hospodina neuposlechl, ale vrhl se na kořist a dopustil se toho, co je v Hospodinových očích zlé?“

V tomto bodě, Písmo nám dává těžké a mrazivé slovo: (verše 10-11)
"I stalo se slovo Hospodinovo k Samuelovi: „Lituji, že jsem ustanovil Saula králem, neboť se ode mne odvrátil a mými slovy se neřídí.“ Tu vzplanul Samuel hněvem a po celou noc úpěl k Hospodinu."

Poposuje vám toto váš život? Řekl vám Bůh v jasných termínech, aby jste se vypořádali s určitým zvykem ve vašem živote, a přesto na tom lpíte a odmítáte to utnout? Jeho Duch k vám možná zrovna teď mluví laskavým hlasem, "Tvůj hřích stojí mezi námi, přerušuje naše společenství. Nemůžu tě víc požehnat, když v tom pořád trváš. Důvěřuj mi, že ti pomůžu, moje dítě."

Samuel řekl Saulovi, (verš 23) "Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále.“
Bůh nám skrze tuto pasáž říká, že myslí to, co říká. Říká nám, " Ukazuji ti co si myslim o tvé poslušnosti ke mě. Chci celé tvé srdce, ne pouze vlažnou poslušnost!"

úterý 26. listopadu 2013

DUCH NEZÁKONNOSTI

„Tajemství této bezbožnosti už ale působí“ (2. Tesalonickým 2,7).
Řecké slovo, které zde Pavel použil pro „bezbožnost“, znamená doslova „nezákonnost“. Jde tedy o tajemství nezákonnosti. To znamená, že zástupy lidí budou jednat bez zákona a bez zábran.

Tato nezákonnost však není pouhá vzpoura proti lidské vládě. Neznamená to jen nerespektovat autoritu nebo spáchat loupež, znásilnění či vraždu. Tyto věci vyvolávají Boží hněv, ale tajemství nezákonnosti je mnohem hlubší. Znamená to odmítnout pravdu, která je v Kristu, odhodit Boží svaté Slovo a vzepřít se kázni Písma!

Duch nezákonnosti teď v našem národě bují. Je to síla, která stojí za legislativou snažící se vytěsnit Boha ze společnosti. Je to stejný duch, kterým satan podvedl Evu, když ji mnoha slovy řekl: „Bůh je v pohodě; nepotrestá tě, když neposlechneš. Můžeš sníst ovoce a uspokojit svoje touhy a nebudeš za to muset zaplatit!“

Dnes satan používá stejnou lež k tomu, aby přesvědčil masy křesťanů, že se můžou oddávat hříchu, aniž by za to byli potrestáni. Je to ďábelský plán, jak překroutit Kristovo evangelium milosti a udělat z něj poselství zhýralosti. Bohužel, mnoho vlažných křesťanů tomuto duchu nezákonnosti podléhá.

Pavel říká, že Antikrist nabude moci, protože lidé budou zaslepení a podvedení vlastním hříchem: „Za příchodem bezbožníka bude stát satanovo působení, všechna jeho lživá moc, divy a zázraky. Všemi těmi hanebnostmi bude klamat ty, kdo míří do záhuby, protože nechtěli milovat pravdu, která je mohla zachránit“ (2. Tesalonickým 2,9-10)

Satan oklame spousty lidí. Stejně jako Evu je totiž nenápadnou, ale mocnou lží přesvědčí, že „Bůh za hřích netrestá“!

Pavel říká, že klam přijde „se vší hanebností…protože nechtěli milovat pravdu, která je mohla zachránit (verš 10). Potom dodává: Proto je Bůh vydává napospas bludu, aby uvěřili lži“ (verš 11).

Apoštol nám říká: „Ti, kteří odmítají poslouchat nebo respektovat Boží Slovo, budou zle oklamáni. Nejdříve přimhouří oko nad svým hříchem a ospravedlní si ho. Ale brzy začnou aktivně hledat poselství o snadné milosti. Vymyslí si milost, která bude daleko od toho, co zamýšlel Bůh. Jeho milost nikdy nevede k povolení - vede k pokání.

pondělí 25. listopadu 2013

KOVBOJSKÉ BOTY by Gary Wilkerson

„Ten, kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.“ (2. Korintským 9:6)

Před několika lety jsem sloužil jako asistent pastora v New Yorku v církvi Times Square Church. Předtím jsem žil v Texasu, kde jsem si také zakoupil pár pravých kovbojských bot - byly to opravdu úžasné boty! Měl jsem je zrovna na sobě, když do mé kanceláře vstoupil nějaký bezdomovec. Potloukal se stopem po celé zemi - z místa na místo a byl vcelku opovážlivý.

„Nevím, proč jsem tady,“ řekl. „Všechny církve jsou stejné. Utrácíte peníze za budovy a vy bohatí pastoři máte úplně všechno počínaje drahými auťáky až po to všechno ostatní.“

Pak pohlédl dolů a řekl: „Podívej se na sebe. Nosíš takové hezké kovbojské boty a já mám jen tyhle staré roztrhané pláťáky.“

„Líbí se ti tyhle boty?“ zeptal jsem se. A ještě než vůbec stačil odpovědět, ani jsem se nemusel dvakrát rozmýšlet, sundal jsem si boty a podal mu je - domů jsem toho dne odešel bos.

O šest měsíců později jsem obdržel telefonát od přítele, který pastoruje církev v Greensboro, Severní Karolíně . „Gary,“ řekl mi, „tomu neuvěříš. V mé kanceláři sedí člověk, který tvrdí, že jsi mu před šesti měsíci daroval pár kovbojských bot. Nemůže zapomenout ani tebe ani na tvou církev. Jezdil stopem z místa na místo a celou tu dobu se při každém svém kroku neustále díval na ty boty a přemýšlel o Ježíšově lásce.“

Do církve mého přítele vešel se slovy: „Hele, jeden pastor v New Yorku mi dal tyhle kovbojské boty. Navštívil jsem církev s názvem Times Square Church a on byl jedním z asistentů pastora.“

Steve se zeptal: „Jmenoval se Gary?“

„Jo, jo to bude on. Určitě to byl Gary.“

Můj přítel Steve mu odvětil: „Už šest měsíců tě Duch svatý pronásleduje. Jsi připravený odevzdat svůj život Kristu?“

A on odpověděl: „Proto jsem přišel. Přišel jsem dnes do této církve, abych odevzdal svůj život Ježíši.“

Chci vás povzbudit, dokonce i když máte pocit, že se zmítáte uprostřed krize – nepřestávejte hledat příležitosti. Octlo se v krizi vaše manželství? Najděte příležitost jak sloužit, milovat a být požehnáním pro svého manžela nebo manželku. Čelíte krizi ve vztahu se svými dětmi? Vládne tam rozkol a chaos? Najděte příležitost jak milovat, sloužit a vést svou domácnost dle Božích způsobů.
Procházíte finančními problémy? Objevte způsob, jak se stát během nouze a nedostatku požehnáním pro druhé a nebeské průduchy se vám otevřou. Bůh na vás vylije bohaté požehnání.

pátek 22. listopadu 2013

PŘEKÁŽKY K PROJEVENÍ KRISTOVA ŽIVOTA V NÁS

Pokud je vaším problémem ctižádost, Bůh vám možná otevře dveře k nějaké úžasné příležitosti. Může to být největší a nejambicióznější projekt vašeho života a Pán vás nechá, abyste do něj vstoupili s pocitem: „Tohle je ono! Konečně jsem se dočkal.“

A potom Bůh dovolí, aby se celá věc zhroutila. Nakonec stojíte uprostřed trosek svého snu a voláte: „Pane, myslel jsem si, že tahle věc byla tvoje vůle. Myslel jsem, že to má tvé požehnání. Věrně jsem se kvůli tomu modlil, a ty jsi mě dostal takhle daleko. Jak jsi to mohl nechat tak špatně skončit?“

Váš plán neuspěl proto, aby ve vás mohlo zemřít vše, co brání tomu, aby se ve vás projevoval Kristův život.

Vaší překážkou mohou být neuvěřitelná zjevení, která přijímáte z Božího slova. Asi se ptáte: „ Jak by mohlo být zjevení pro Ježíšova učedníka překážkou?“ Jednoho dne možná v nových pravdách, které vám budou odkryty, objevíte hluboké věci, které jste předtím neviděli. Vaše sebevědomí roste, protože každé nové zjevení aplikujete na své cestě s Pánem.

A potom najednou bez zjevného důvodu vaši duši zasáhne sucho. Radost a jistota zanedlouho ustoupí pocitům slabosti a beznaděje. Vaši duši naplní nevysvětlitelná deprese a každý den se vám stane břemenem.

Písmo, které tak živě přicházelo do vašeho srdce, najednou vypadá jako zavřená kniha. Místo abyste dostávali zjevení, přemýšlíte, jestli se vůbec někdy ještě něco naučíte – ale problémem není váš intelekt. Účelem toho sucha je, aby zemřela celá vaše důvěra ve vše lidské. Je to smrt vašemu sklonu být pyšný na zjevení, kterých se vám dostalo, místo abyste svou radost brali z Krista.

Pravdou je, že zjevení často způsobují pýchu. Přesně z toho důvodu dal Hospodin Pavlovi do těla osten. Zabraňoval Pavlovi být pyšný na úžasná zjevení, která dostával. Bůh chtěl, aby jeho věrný služebník zůstal ve všem pokorný.
Celý tento proces, kdy musíte přestát „situace smrti“, se může zdát krutý. Bezpochyby je to jedna z nejbolestnějších stránek vašeho života s Kristem. Ale pokud necháme tyto věci v nás zemřít, bude do nás moci volně proudit Ježíšův vzkříšený život. Pokud se na druhou stranu smrti budeme bránit, nikdy v sobě nebudeme mít Kristův život!

čtvrtek 21. listopadu 2013

JEŽÍŠŮV ŽIVOT

Apoštol Pavel říká, „Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem.“ (1 Kor, 4:9)

Jednoduše řečeno, když jsou svatí naplněni Kristovým životem vedeni ke smrtelným situacím, nikdy to není soukromá záležitost. Písmo říká, jsme vystaveni třem různým rozumům – andělům, těm zlým a člověku.

V některých časech se můžeš cítit sám ve svém boji, ovšem nejsi zapojen do žádné tajné bitvy, která se odehrává ve tmavém rohu. Naopak, tři říše se na tebe dívají s velkým zájmem. Ti zlí se na tebe dívají, andělé se na tebe dívají a lidé se na tebe dívají. A všichni přemýšlejí, „Jak bude asi tento Boží služebník reagovat na své utrpení?“

Co jsou takové tvé zkoušky na podívanou? Proč musíme procházet těmito smrtmi? Co je to to v nás, po čem Bůh jde? Náš nebeský Otec ví, že určité nevykoupené oblasti v našich životech zabraňují plnému projevu Kristova života v nás. On zná naše špalky, o které zakopáváme, naše strachy, naše ambice, naše neovladatelné touhy – všechno, co překáží plné záři Ježíše Krista. A tak nás umisťuje do „smrtelných situací“, aby vymýtil naše srdce plná zábran.

Pokud naše zábrana je strach z člověka, Bůh může přivést někoho takového do tvého života, který tě paralyzuje strachem. Vše, co ten člověk řekně nebo udělá, přidá na tvém strachu, dokud se nestane neúnosný.

Viděl jsem, že takový strach působí fyzickou bolest Božím svatým. Někteří skončili vzdycháním nad tím „krutým člověkem“ v jejich životech, vyloženě ztrácejíc dech. Proč Bůh dolovuje, aby takový muž a nebo žena byli zapojeni do tvého života? Děje se to, protože tvůj milující Otec tě předává smrti. Říká ti, „Tvůj lidský strach zabraňuje vzácnému proudu Kristova života v tobě, tudíž to nemůže ani vytvořit život v druhých. Tento tvůj strach musí skončit. Musíš tomu zemřít!

Tvůj pláč k Němu může znít, „Pane, dostaň mě z toho!“ Ale Bůh odpoví, „Ne, nechám, aby smrt odvedla svou práci. Tohle všechno jsem zařídil, aby život Ježíšův mohl být v tobě projeven! 

středa 20. listopadu 2013

DENNĚ PODROBOVÁN SMRTI

Zbožný apoštol Pavel byl plný Ducha svatého a zjevení poznání. Vroucně se modlil a denně kráčel v úzkém obecenství s Ježíšem. Přesto připustil, že byl neustále zmítán, očerňován, opovrhován a ponižován. Čelil pomluvám, lidé napadali jeho charakter a hanili jeho jméno.

Pavel trpěl natolik a tak často, že se i jeho duchovní děti divily, proč se neustále potýká s problémy a pronásledováním. Pokaždé, když ho přátelé navštívili, měl tvář samou modřinu, zlomené kosti nebo po těle šrámy. Samozřejmě, že to Pavla hluboce zraňovalo. Byl mocným, upřímným a pravým kazatelem Boží milosti, ale kamkoli se obrátil, nadávali mu a pomlouvali ho.

Apoštol řekl, že mu zůstal jediný přítel, Onezifor, který „se nestyděl za řetězy [pouta] mé“ (2. Timoteovi 1:16). Pavel o svém příteli řekl: „Tento člověk se za mé uvěznění nestyděl. Ví mnohem víc, než aby si myslel, že mám ve svém životě nějaký skrytý hřích!“

Pavel také řekl, že byl povzbuzen skupinou věřících, kteří „s ním zakusili i vězení“ (Židům 10:34). Řekl: „Tito lidé cítí totéž co já.“ Proč tito lidé stáli při Pavlovi v jeho zkouškách? Protože oni sami „byli veřejně vystaveni i urážkám a ponižování, jindy se sami postavili za ty, s nimiž se takto zacházelo.“ (verš 33). Tito věřící se stali apoštolovými „společníky v soužení,“ protože i jim děly stejné věci, které staly Pavlovi!

Znám hluboce duchovního služebníka, který léta snášel satanské napadání a pronásledování od jiných věřících. Pokaždé, když jsem ho viděl, mě žádal, abych se za něj modlil ohledně jeho trápení. Rád jsem mu vyhověl, ale za určitý čas, když jeho zkoušky stále přetrvávaly, už mě to obtěžovalo. Nakonec jsem se ho přímo zeptal: „Nerozumím tomu, proč jsi stále sužovaný. Jsi jedním z nejzbožnějších pastorů, které znám. Máš blízký vztah s Pánem, stále se modlíš, studuješ Jeho slovo. Proč by Pán dovolil, abys neustále čelil nepřetržitému trápení?“

Teď už vím, proč tento zbožný pastor čelil téměř denně nebezpečným situacím. Protože byl plný vzkříšeného života! Bůh si ho chtěl mocným způsobem použít, a tak ho stále vydával na smrt v každé oblasti jeho života. Přál si, aby v něm nezůstalo nic, co by mohlo zakrýt nádhernou manifestaci Krista.

Proto se satan tolik upínal na to, aby Pavla zničil. Věděl, že v Pavlově životě má vyzařovat mocná manifestace Krista! 

úterý 19. listopadu 2013

VYDÁNI NA SMRT

Apoštol Pavel píše: „My živí jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život.“ (2. Korintským 4,11).

Když Pavel říká „my živí“, připomíná Ježíšova slova ze Zjevení 1, 18: „Já jsem…ten Živý.“ Pavel zde mluví o křesťanech, o těch, kteří důvěřují Kristu a v nichž přebývá Jeho život. Ale ve skutečnosti nám sděluje, že i my jsme byli vydáni na smrt.

Je to tak. Stejně jako vydal Otec na smrt svého Syna, tak vydává všechny, kteří jsou v Kristu. Bůh nás každého vede za ruku až k samým branám smrti a říká: „Na, smrti, vezmi si i tohohle. Dělej si s ním, co chceš!“ A v tento okamžik nás Boží ruka přestává chránit. Naopak, vrhá nás přímo do spárů smrti.

Říkáte si, proč by to Bůh dělal. Dělá to ze stejného důvodu, z jakého poslal na smrt svého vlastního Syna. Ví, že smrt, bolest ani zármutek nás už nemohou přemoci nebo zahubit, protože v nás žije sám Kristus!

Bůh ví, že nejsme v nebezpečí, tak jako nebyl ani Ježíš. A má pro nás vítězný plán, stejně jako ho měl pro svého vlastního Syna. Tohoto vítězství však můžeme dosáhnout pouze skrze smrt.

Pavel nás varuje: „Jestliže v sobě máte život vzkříšeného Krista, bude vás Bůh vydávat na smrt každý den vašeho života!“

Apoštol dodává: „Jak je psáno: pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli, za ovce na porážku mají nás“ (Římanům 8, 36). V řečtině to doslova znamená: „Každý den jsme vydáváni na smrt.“ Pavel zkrátka říká: „každý den znovu čelím smrti.“

Pavel zde samozřejmě nehovoří o smrti fyzické, ale o takové, se kterou se na své cestě s Kristem setkáváme každý den. Když prohlašuje, že „denně čelí smrti“ (1. Korintským 15, 31), má na mysli utrpení, strádání, pronásledování, nebezpečí, všechny možné těžkosti.

Vlastně tím chce říct: „My, kdo v sobě máme Kristův život, jsme neustále vystavováni jedné smrtelné situaci za druhou. Každý den procházíme novou zkouškou. Ale máme v sobě život Syna Božího!“ 

pondělí 18. listopadu 2013

POŽEHNÁN BÝT POŽEHNÁNÍM by Gary Wilkerson

Bůh ti chce žehnat a projevovat ti svou přízeň. Chce ti obohatit manželství a tvůj duchovní život. Chce, abys byl moudrý a soudný a abys dělal bystrá rozhodnutí, která povedou k požehnanému životu.

Musíme si ale přesto dávat pozor na požehnání od Boha. Ne z důvodu, že On nám žehná, ale pozor na to, co s tím požehnáním pak uděláme. Mnohým z nás se dostává požehnání od Boha, ale poté s tím nakládáme sobecky.

V Lukáši 12:16-19 Ježíš mluví o muži, kterému bylo požehnáno: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?“

Bůh je štědrý a miluje zahrnovat své děti dary. Muži v tomto příběhu bylo hojně požehnáno, ale když se na to podíváme blíž, vidíme, že stačí málo ke zvratu na špatný směr.

Vidíme, že tento požehnaný muž „si myslel pro sebe“. To je přesně to, kde začíná problém, můj příteli. Bůh nám požehná a my si pomyslíme, „Co s tím asi tak udělám?“ Když se rozhodneme pro cestu přemýšlení nad tím, co s naším požehnáním uděláme, co uděláme s našimi zásobami, obvykle následuje sobeckost. Podívejme se na jazyk, který používá muž z příběhu: „Uvažoval o tom a říkal si: Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?“

Čí úroda (požehnání) to je? Patří přece Bohu, vše patří Bohu! Proto se mysl tohoto muže stávala sobeckou. Začínal chápat dary od Boha, vztahy, talent - jako věci, které by mohly být použity k jeho vlastnímu prospěchu a sobeckost začala pronikat k podstatě, kým byl.

„Pak si řekl:, Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“

Musíme si dávat velký pozor, když slyšíme kázání o Božích požehnáních. Naše vnímání Jeho požehnání je životně důležité. Chceme na nás nahromadit Jeho požehnání, abychom si kolem sebe vytvořili ochranný obal pro naši pohodlnost a užitek? Nebo se kolem sebe chceme rozhlédnout a obdařit tím druhé? Je nám žehnáno už od počátku Boží smlouvy s člověkem – požehnán být požehnáním! 

sobota 16. listopadu 2013

BEZ VÍRY JE NEMOŽNÉ SE MU ZALÍBIT by Claude Houde

Jsem hluboce přesvědčen, že hřích nevíry je v současném křesťanství jedním z nejničivějších. Nevíra nás duchovně uspává a spoutává nás – krůček po krůčku, neúprosně, rok za rokem – dokud nezačneme akceptovat nepřijatelné věci.

Boží království dnes celosvětově zažívá jedno z největších duchovních probuzení v historii lidstva. Ale zároveň ve stejné době více než 90 % evangelických církví v Severní Americe a Evropě nijak významně neroste. Omezily se na vzpomínání na dřívější probuzení nebo se zoufale drží posledních módních výstřelků slibujících nějaký dech beroucí a okamžitý průlom. Prosím, rozumějte mi. Obrození v Africe, Číně, Koreji, Latinské Americe a státech bývalého SSSR nás naplňuje radostí a chválou. Děkuji Bohu za to, co udělal včera – ale já jsem tu dnes! Musím činit pokání (změnit směr) za otupělost ve víře, kvůli které jsem toleroval netolerovatelné věci. Není možné žít v takovém duchovním suchu a smířit se s takovou příšernou jednotvárností, zatímco se přímo před našima očima po celém světě píší nové stránky o největším probuzení v historii.

Nevíra je vážnější a ničivější, než si dokážeme představit či pochopit. Obklopen světem plným nemorálnosti, úpadku, modlářství a démonických náboženských rituálů stál Ježíš pevně a zůstal silný. Ale plakal nad nevírou, doslova ho to vnitřně trhalo. V evangeliích, když se potkal s Lazarovými přáteli, plakal pro tvrdost jejich srdcí a proto, že mu nedůvěřovali (Jan 11,33-35). Plakal, když odmítli věřit jeho zaslíbení moci a vzkříšení – a pláče i dnes nad námi, když si pohodlně zahálíme v duchovní otupělosti, když si vymýšlíme trapné pseudonáboženské „doktríny“, rituály a sofistikovaná vysvětlení, která nám umožňují ospravedlnit si náš život, který tolik postrádá opravdovou moc a ovoce Ducha svatého.

Přátelé, Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i navždy a náš Bůh nikomu nestraní (viz Židům 13,8 a Skutky 10,34-35). Je neměnný (zůstává stále stejný), všemohoucí (není nic, co by nemohl udělat), dokonale spravedlivý. A dychtí po tom, aby ve vašem životě, vašem městě i vaší církvi dělal to, co tak velkolepě a nadpřirozeně činí po celém světě. Mezi námi a nekonečnou velikostí Jeho moci stojí propast nevíry. Proto nemůžeme už žít ani den bez volání: Pane, zvětši naši víru!


_________

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (církev Nový život) v Montrealu v Kanadě, je častým řečníkem na Expect Church Leadership Conferences (Konference očekávání vůdcovství církve) pořádané organizací World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením se církev Nový život rozrostla z hrstky lidí na více než 3 500 osob v části Kanady, kde je jen málo protestantských církví úspěšných. 

pátek 15. listopadu 2013

VZKŘÍŠENÍ ŽIVOTA

Když Ježíš ležel tiše v hrobě, Satan a jeho dav se škodolibě radoval. Mysleli si, že získali nezvratné vítězství, ale po celou dobu byl předurčen Boží plán - plán vzkříšeného života !

Pán poslal svého Ducha Svatého dolů do samotných útrob smrti a tam Duch pozvedl Ježíšovo tělo, vzkřísil ho z mrtvých. Z hrobu vyšel náš požehnaný Spasitel, přímo skrz silný kámen. Vyšlo toto svědectví:

"Jsem ten, kdo jest živ , a byl mrtvý , a aj , živý jsem na věky , Amen , a mám klíče pekla i smrti " ( Zjevení 01:18 ) . Kristus tu říká: "Já jsem ten, kdo má život věčný ! Byl jsem mrtvý , ale teď už žiji a žiji navždy. Držím samotné klíče k životu a smrti ve svých rukou ! "

Ve chvíli, kdy Ježíš vyšel z vězení smrti,došlo ke vzkříšení a životu. Udělal to nejen pro sebe, ale i pro všechny, kdo v něho uvěří. On nás vyvedl do vzkříšeného života zcela mimo moc smrti ! Proto již neexistuje žádný důvod pro křesťana se bát smrti, nebo to vidět jako nepřítele. Náš Pán to dobyl úplně: “Ale Bůh ho vzkřísil, vytrhl jej z bolesti smrti a smrt ho nemohla udržet ve své moci“ (Skutky 2:24 ) .

Pokud jste přijali Ježíše jako svého Spasitele a Pána, bydlí ve vás mocnou silou vzkříšeného života . Stejná moc vzkříšení, která ho přivedla z hrobu, podepře i tebe. ( 2. Korintským 13:5 ) . Máte ve vaší bytosti, vše, co je v Kristu ,mocnou životní sílou, kterou satan nemůže zníčit!

„Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil vnitřní člověk“ (Efezským 3:14-16 ) . 

čtvrtek 14. listopadu 2013

VYDÁN NA SMRT

V den Letnic promlouval Petr k zástupům v Jeruzalémě: „Když vám ho [Ježíše Nazaretského] Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.“ (Skutky, 2,22-23).

Co tím Petr myslel? Jeden řecký slovník překládá jeho slova takto: „Ježíš byl vydán nepřátelům, poslán na smrt podle předem daného Božího plánu.“

Jak zvláštní a nepochopitelný skutek od údajně milujícího nebeského Otce. Bůh úmyslně vydal svého Syna na smrt! Jako by záměrně přivedl Ježíše k rukám Jeho největších nepřátel a řekl: „Tady je Můj Syn – dělejte si s Ním, co chcete.“ Pak jen přihlížel a neudělal nic, co by mohlo jeho zlým nepřátelům zabránit, aby ho zabili.

Co to bylo za předem daný plán? Proč by Bůh vydal svého vlastního milovaného Syna na smrt? Petr nám odpovídá hned v následujícím verši: „protože nemohl zůstat v její moci.“ (Skutky 2, 24)

Bůh věděl, že není možné, aby Ježíš zůstal trvale v sevření smrti. Tím, že Svého Syna na smrt vydal, tedy nic neriskoval, věděl totiž, že Ježíš vyjde z hrobu jako slavný vítěz nad smrtí – vzkříšený životodárnou silou Ducha Svatého!

Je však důležité porozumět době, ve které Petr tato slova pronesl. Až do Kalvárie byla smrt pro lidstvo velmi děsivá. Byla stále ďáblovou doménou, pod jeho vládou a panstvím, a představovala tedy obávaného nepřítele.
Bůh věděl, že je třeba tuto moc smrti zlomit, proto vydal Svého Syna,

„…aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla)…“ (Židům 2, 14). Bůh chtěl odstranit osten smrti a zlomit satanovu vládu nad ní jednou provždy, proto nechal Ježíše sestoupit do smrti, aby ji pohltil. 

středa 13. listopadu 2013

DŮVĚŘUJ JEHO SLOVU

Jestliže bys rád věděl, proč stále padáš – proč se stále cítíš slabý a bezmocný, proč děláš věci, které nenávidíš – je to možná proto, že plně nedůvěřuješ slavným Božím zaslíbením. 

Bůh dal Abrahamovi mnohá zaslíbení – zaslíbení, že bude jeho štítem, jeho odměnou, že porazí všechny jeho nepřátele, i to, že pro něho vykoná zázraky - že mu dá dítě v jeho stáří. Abrahám uvěřil těmto zaslíbením – a Bůh řekl, že jeho víra byla shledána za spravedlivou.

Ve chvíli, kdy přestáváme bojovat z našich vlastních sil proti duchovnímu nepříteli a uvědomíme si ve svém srdci, že Bůh je schopen vykonat cokoliv nám zaslíbil – uzříme počátek naší spravedlnosti.

Bůh nám v tom pomáhá tím, že posílá svého vlastního Ducha, aby se usídlil v našich srdcích. Svatý Duch je moc Boží, která vyhlašuje válku všem démonickým mocnostem: „Duch (bojuje) proti žádostem těla…“ (Galatským 5:17).

Duch prohlašuje: „Ďáble, tady budu nyní přebývat. Ty tu již nevládneš a tvůj boj se již netýká mého dítěte. Teď stojíš proti mně a já zmařím tvé plány – budu proti tobě bojovat na všech frontách. Toto dítě je nyní chrámem Ducha svatého!“

Kráčet v Duchu není komplikované. Znamená to jednoduše věřit tomu, co Bůh říká: „Žijte Duchem a nepodlehnete tělesným sklonům.“ (Galatským 5:16). Zkrátka a dobře: „Důvěřuj Duchu svatému! Věř v jeho slib, že převzal tvůj případ. Kráčej v moci jeho zaslíbení, že on bude bojovat za tebe.

Boží slovo nám dává pancéřové zaslíbení, které je jistým lékem na všechna duševní muka:

„Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.“ (Ezechiel 36:25–27).

Co nám tím chce Bůh říct? Jeho Duch v tobě odvádí veškerou práci! On tě očistí a dá ti nové srdce. Teprve potom tě uvede do poslušnosti. Na tobě je jen věřit, že Bůh drží své slovo – a to s neochvějnou vírou!

Tudíž svěř své problémy, svou budoucnost, svůj život a své hříchy do rukou všemohoucího Boha. 

úterý 12. listopadu 2013

VAŠE VELKÁ ODMĚNA

V dnešním světě se objevuje spousta názorů, které se snaží přijít na to, proč jsou lidé tak zmatení a plní starostí. Ale přicházejí pouze s tisíci zmatených důvodů. Pravdou je, že nikdo, kdo opravdu miluje Ježíše Krista, se nebude bát, že ztratí materiální věci. Spíše ho budou soužit problémy v duchovní oblasti!

Pavel znal pravou příčinu našich zmatků a úzkostí a mluví o tom v listu Římanům: „Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím…Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci“ (Římanům 7,15.19).

Apoštol zde říká: „Dělám přesně ty věci, které dělat nechci. A to, co chci dělat v poslušnosti Bohu, prostě nedokážu vykonat.“

Pavel to zde přiznává pro tisíce upřímných věřících. Ti se trápí, protože prostě nedokážou zvítězit nad hříchem. Chtějí dělat správné věci – žít svatý a čistý život před Pánem – a nenávidí hřích, který je tak snadno svádí a ničí jejich společenství s Kristem. Přesto se k němu znovu a znovu vracejí!

Nakonec volají, plni zoufalství, trápení a vyčerpání: „Ach, jak bídný jsem člověk! Už tohle nechci více dělat. Ale vypadá to, že tomu prostě nezvládnu nepodlehnout! Proč jsem tak slabý? A jak dlouho musím vytrvat v tomto zápase? Bude celý můj život ve znamení potoků slz, vyznání hříchů, činění pokání a potom opět návratu k mému hříchu?“

Abraham se Hospodina ptal na podobnou věc, když před sebou neviděl žádnou možnost vysvobození z dilematu, v němž se nacházel. Boží odpověď byla: „Já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“ (Genesis 15,1). Bůh mu řekl: „Abrahame, dám ti sám sebe a to je vše. Já budu tvým obhájcem a tvou velkou odměnou, protože jsem, který jsem. Dokud budeš žít, nebudeš se už muset bát žádného nepřítele, protože já ti budu Bohem!“

pondělí 11. listopadu 2013

JSI POŽEHNÁN by Gary Wilkerson

„V tvém [Izákovu] potomstvu dojdou požehnání všechny národy země. To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil“ (Genesis 26:4-5).

V tomto textu je klíčovým slovem slovo uposlechl, protože uposlechnutí přináší požehnání. Uděláš krok víry a řekneš: „Bože, tohle je těžké a nemám ani jistotu, že to dokážu.“ Ale jdeš do toho a řekneš: „Bože, já tě poslechnu,“ a když to učiníš, nebesa se ti otevřou. Milost nás zmocňuje k tomu, k čemu nás Bůh povolává.

Jsme nazýváni svatým lidem – odděleným – který má úctu k Pánu – který poslouchá jeho příkazy. Neposlušnost nás často olupuje o přízeň a požehnání a úplnost skutků, které On chce konat v našich životech.

Nezáleží na tom, co ti Bůh říká, abys udělal, poslechni ho. Jestliže ti říká, abys dal, poslechni ho. Jestliže ti říká, abys šel, poslechni ho. Jestliže ti říká, abys setrval, poslechni ho. Nežij tak, jak chceš ty, žij tak, jak chce Bůh, a přijde k tobě, na tebe a okolo tebe požehnání. Věci, kterých se dotkneš, budou Pánem požehnány.

„Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně“ (verš 12). Vidíme, že Izák zasel a sklidil velkou úrodu. Boha nezneklidňuje ani nerozrušuje americká ekonomika. Nedělá si starosti o to, co se děje ve tvé práci nebo ve tvé domácnosti. Proč? Protože má veškerou schopnost, veškeré zdroje, veškerou moc v nebi, aby mohl uspokojit všechny tvé potřeby podle svého bohatství ve slávě.

Bůh chce, abys věděl, že ti žehná. Takové je jeho srdce. Zbav se té představy o nevrlém a staromódním Bohu v nebi, který jen čeká, až uděláš chybu, aby tě mohl o něco připravit. Ne! Bůh tě chce zmocnit, abys byl poslušný, protože ti rád žehná. 

sobota 9. listopadu 2013

CHYTÁNÍ OHNĚ by Jim Cymbala

Po svém návratu z kratšího, odpočinkového výletu jsem se vítal s lidmi z mého sboru s něčím důležitým na srdci.

„Bratři a sestry“, začal jsem, „opravdu cítím, že jsem vyslechl od Boha slovo o budoucnosti naší církve. Když jsem byl pryč, volal jsem k Bohu, aby nám pomohl – mi pomohl – pochopit, co On od nás chce. A věřím, že jsem uslyšel odpověď.“

„Není to líbivé, ani hluboké, ani ohromné. Ale dnes vám chci s veškerou vážností, kterou jsem schopen nashromáždit, říci: Počátkem dneška, modlitební setkání budou tlakoměrem našeho sboru. Co se stane v úterý večer bude míra, podle které budeme soudit úspěch nebo nezdar, protože to bude měřítko, kterým nám Bůh žehná.“

„Pokud vyzveme Pána, On ve svém slovu slíbil, že odpoví, že přinese nezachráněné k sobě, že vyleje svého ducha mezi nás. Pokud nevyzveme Pána, nic neslíbil—vůbec nic. Je to takto jednoduché. Ať už kážu jakkoliv, ať už věříme v cokoliv, budoucnost bude záležet na našem čase při modlitbách.“

„Toto bude motor, který požene náš sbor. Ano, chci abyste dál chodili v neděli-ale úterý večer je to, o co doopravdy jde.

Kazatel z Austrálie (nebo možná z Nového Zélandu) byl zrovna toho rána přítomen - vzácná náhoda. Po tom, co jsem ho představil a vyzval, ať řekne pár slov, on přišel dopředu a řekl pouze jeden komentář:

„Slyšel jsem, co váš kazatel řekl. Tady je něco k zamyšlení: Člověk může poznat, jak je daný sbor oblíbený podle toho, kolik lidí chodí v neděli. Člověk může poznat, jak je farář oblíbený podle toho, kolik lidí chodí v neděli. Ale člověk může také poznat, jak je oblíbený Ježíš a to podle toho, kolik lidí chodí na modlitební setkání.“

A s tímto odešel. To bylo vše. Už nikdy jsem ho znovu neviděl.


_________

Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 8. listopadu 2013

BOŽÍ PLÁN PRO NÁS

Boží plán pro nás byl vždy jednoduchý. Pán řekl: „Nemusíte se bát žádné síly, která se proti vám postaví. Já budu vždy vaším obhájcem. Pokud budete prostě důvěřovat mým zaslíbením a odevzdáte se s vírou do mé péče, budu vám všemocným Bohem. Přemohu všechny vaše nepřátele a srazím je před vámi k zemi. A budete nejen vítězi – budete též žít v míru, beze všech strachů!

Ptám se vás: Žijete beze strachu – s klidným duchem a pokojnou myslí? Většina z nás tak žije sotva nepatrný zlomek času. Okamžiky pokoje přicházejí a odcházejí, ale nevstupujeme plně do Božího odpočinku.

Pokud vás trápí, skličuje a souží váš hřích, pak musíte pochopit, že Bůh se na vás nezlobí! Nechce vás trestat ani soudit. Naopak, touží vás naplnit svou všemohoucí silou!

Ve všech svých smlouvách říká Hospodin v podstatě stejnou věc: „Hledám lidi, kteří budou věřit, že je vysvobodím od všech nepřátel!“ „Nezapomínejte na smlouvu, kterou jsem s vámi uzavřel, a jiných bohů se nebojte. Budete-li se bát Hospodina, svého Boha, on vás vysvobodí z rukou všech vašich nepřátel“ (2. Královská 17:38-39).

Ve Starém zákoně byly těmito nepřáteli pohanské národy – Pelištejci, Moábci, Chetité, Jebusejci, Kanaánci. Všechny tyto ďábelské síly chtěly zničit Boží lid a navrátit ho zpět do otroctví.

Dnes naši nepřátelé existují v duchovní oblasti – démonické síly, tělesné žádosti, zlé touhy. A v Novém zákoně Bůh svému lidu opakuje svůj slib: „Budu vám Bohem a vy budete mými syny a dcerami. Budete mými dětmi od teď až na věky. Proto pamatujte na smlouvu, kterou jsem s vámi uzavřel. Nebojte se žádného člověka ani mocnosti, ale jedině mě. Já vás vysvobodím z rukou všech vašich nepřátel, včetně démonů, tělesných žádostí, špatných návyků a všech vašich hříchů“ (viz Židům 8,10). 

čtvrtek 7. listopadu 2013

ABRAHÁMOVO SÍMĚ

Máme k dispozici vítězství nad vším, co trápí naši mysl. Je obsaženo ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel před lety s Abrahamem a jeho potomky:

„Zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí. Slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu - na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi, že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.“ (Lukáš 1:71–75).

Boží přísaha Abrahamovi a jeho dětem je křišťálově čistá: On nás vysvobodí z rukou všech našich nepřátel, abychom mohli žít beze strachu – bez trápení a v odpočinku – každičký den našeho života!

Milovaní, tato smlouva platí pro každého z nás. Podle Pavla, všichni, kdo přijali Krista vírou za svého Pána, jsou „Abrahamovým potomstvem“. „To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.“ (Římanům 9:8). „Vězte tedy, že ti, kteří jsou z víry, ti jsou potomky Abrahamovými.“ (Galatským 3:7).

Takže, jak můžeme vznést nárok na toto zaslíbení? Abrahám položil podobnou otázku Hospodinovi, když nenacházel žádné východisko ze svého dilema. Ptal se: „Hospodine, Pane můj, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný.“ Zde je Boží odpověď: „Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá převeliká odměna.“ (Genesis 15:1).

Hospodin mu řekl: „Abrahame, chystám se ti dát sebe – a to je všechno. Budu tvým obráncem a tvou nesmírnou odměnou – protože jsem, který jsem. Dokud budeš živ, už se nebudeš muset bát žádného nepřítele, protože já budu tvým Bohem!“

Podobné zaslíbení nám Pán dává i v Nové smlouvě. Říká: „Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ (Židům 8:10). Skutečně, od samého začátku stvoření skrze celé Písmo slyšíme, jak Bůh prosí lidstvo: „Chci být tvým Bohem!“ 

středa 6. listopadu 2013

ZBOŽNÍ ZÁRMUTEK

Věřím, že můžeme poznat náš opravdový duchovní stav tím, jak utrápení se stáváme přes náš sebemenší hřích proti našemu Pánu.

Někteří křesťané pouze truchlí nad tím, co se domnívají, že velký hřích je - cizoložství , zneužívání drog , pití, nadávky. Ale opravdový duchovní člověk ví, že v Božích očích není malého hříchu, a tak se trápí pokaždé, když řekne nějaké drby, vypráví sprostý vtip nebo přetrvávají v něm zlé myšlenky. Ví, že tyto věci vyvěrají z jeho srdce, samotného centra jeho bytosti.

Můžete neuposlechnout Boha v těchto " maličkostech " omlouval si je a zapomenout na ně. Ale jestli to tak činíte, nikdy nevyzrajete v Kristu. Tvá spravedlnost je měřena tvou neochotou přijmout něco, co rmoutí tvého Spasitele.

Není to tak dávno, řekl jsem řekl něco nepěkného mé ženě. Moje slova byla zcela nemístná, a okamžitě jsem spadl pod usvědčení. Věděl jsem, že jsem jí ublížil, a tak jsem ji poprosil o odpuštění, objal jsem ji a řekl jí, že ji miluji.

Stejně se moje mysl trápila. Myslel jsem si, "Jak můžu být schopen něčeho tak rozdílného od Ježíše? Koneckonců, nikdy jsem nebyl Pánu tak blízko. Nikdy jsem se nemodlil víc, než v minulém roce. Musím být naprosto zlý, že mám tak hrubé věci v mém srdci."

V ten moment, nepřítel mi našeptával: "Takové malé selhání, to nebyl žádný velký problém. To byla taková malá věc." Ale Duch svatý se okamžitě zvedl v mém srdci a vyvrátil ďáblův hlas. Ujistil mě: "Davide,samotný fakt, že truchlíš nad tímto hříchem je důkazem toho, že já v tobě působím. Čím víc budeš truchlit nad nejmenším přestupkem proti mé lásce, tím blíže se dostaneš k vítězství. "

Bůh poslal Ducha Svatého, aby nás vedl do války proti našemu tělu, jeho touhami a žádostmi. Takže, pokud se netrápíš když padneš - když jsi schopen setřát svůj hřích nbez pocitu viny, smutku, lítosti - pak v tobě není Duch Svatý na to aby válčil.

“Ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu”( 2. Korintským 7:9 ) .

Pokud jsi byl v sobě obviněn dokonce i z toho nejlehčího přestoupení, jsi blízko k opravdovému vítězství. On vyhrál bitvu ve tvém srdci tím, že v tobě produkuje zbožný zármutek, který vede k opravdovému pokání. 

úterý 5. listopadu 2013

NEZNEPOKOJUJTE SE

Znepokojená mysl se utápí v neustálé nespokojenosti. Je tlačena ke dnu, ustaraná, nepokojná, ztrápená kvůli budoucím a minulým věcem, i kvůli současným okolnostem. Jsem přesvědčen, že dnes jsou mysli lidí ještě více znepokojené než v předešlých generacích.

Zřejmě se v mysli znepokojují mnozí, kteří milují Ježíše, stejně jako masy nevěřících. Důkazy o tom vidím v některých dopisech, které dostáváme. Nespočetná množství věřících nemohou v noci spát kvůli svému znepokojování a trápení. Chodí do církve a doufají, že zažijí nějakou úlevu od svých břemen, ale jakmile skončí bohoslužba, jejich trápení se vrátí.

Ježíš varoval, že v posledních dnech budou lidská srdce znepokojená veškerými trablemi, které se budou dít ve světě.

„Bude...úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí“ (Lukáš 21:25-26).

Ježíš řekl, že události přicházející na svět budou natolik děsivé, že lidé doslova padnou mrtví na selhání srdce.

Před lety přišel dopis od devadesátiletého kazatele. Vzpomínal na nemorálnost 20. let, která přivedla na Ameriku soud v podobě velké ekonomické krize. Zažil dvě světové války. Viděl, jak se změnila doprava – od vozů taženými koňmi až k vesmírným raketoplánům – a jak se změnila komunikace – od šumění v rozhlasových přijímačích až k internetu. Zkrátka, viděl to všechno.

A teď píše, že dnešní ničemnost našeho národa ho rmoutí víc, než cokoli z toho, co kdy zažil. Stěží to dokáže všechno pochopit, říká, protože se to děje tak rychle a hloubka nemravnosti je za hranicí chápání.

A přece nám Ježíš dává slovo útěchy, navzdory všemu, co vidíme kolem sebe. Přikazuje: „Hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec“ (Matouš 24:6). Říká nám: „Nedovolte, aby některá z těch hrozných věcí, před kterými vás varuji, znepokojila vaši mysl!“

pondělí 4. listopadu 2013

NOVÁ KAPITOLA by Gary Wilkerson

V knize Skutků je 28 kapitol, avšak během staletí Bůh napsal další kapitolu skrze tisíce svých učedníků. Nejmenují se ani Filip, ani Tabita, ani Timoteus. Ne, dnes se jmenují např. Jenny, Jimmy a Jonathan.

Jenny, rusovlasá Australanka, chodí do naší církve v Colorado Springs. Má ten nejradostnější smích, jaký jste kdy slyšeli – a je bláznem pro evangelium. Denně se svým manželem vidí, jak Boží moc hýbe lidmi, které potkávají.

Potom je tu učedník jménem Jimmy, se kterým jsem sloužil několik desetiletí. Nedávno, když vedl někoho k Pánu, navrhl: „Dovol mi vést ve tvém domě biblické studium.“ Brzy přišli další lidé z té čtvrti a byli spaseni. Jimmy udělal totéž v jiné čtvrti. A pak v další. Biblická studia se objevují všude po celém městě, kvůli jednomu radikálnímu křesťanu, který věří, že moc Ducha svatého nadpřirozeně hýbe srdci.

Jonathan je třináctiletý učedník z naší církve, který se modlí s autoritou celoživotního misionáře. Jeho modlitby přivádějí dospělé na kolena, neboť znějí zlomeně a kajícně. Jonathan touží vidět, jak Bůh zachraňuje ztracené, a jeho duchovní hlad je nakažlivý.

Tito učedníci, o kterých píši, jsou křesťany 21. století, kterým byla dána moc, jako tomu bylo v prvním století. Podobně jsme, vy i já, povoláni, abychom byli vyzbrojeni Duchem Božím a konali Boží dílo. Věřím, že je čas, aby mnozí v církvi již nebyli jen posluchači Božího Slova, nýbrž také činiteli. Studia Bible a modlitební skupinky jsou dobré, samozřejmě. Ale jedna věc je znát Ježíše a jeho slávu, a docela jiné je mít v sobě živoucího jeho Ducha, abychom sloužili stejně jako on. Duch svatý přichází, aby v nás žil, a tak mohl uskutečnit své záměry skrze nás.

Naléhám na vás, abyste se se mnou modlili: „Pane, kéž jsem silný v poznávání tvého Slova – a kéž jsem silný také v činění tvého Slova. Přines sem dnes Letnice, Pane! Amen.“ 

pátek 1. listopadu 2013

ACHABŮV SVAZEK SE SVĚTEM

Jednou se Achab skutečně kál před Elijášovým kázáním: „I stalo se slovo Hospodinovo k Elijášovi Tišbejskému: „Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil?“ (1 Král 21:29) Od toho dne se mohl podívat zpět a říct, „Pokání? Ano, pod kázáním toho velkého Božího proroka Elijáše.“ Ale co se týká Achaba, pro něj to byla jednorázová záležitost, ne každodenní cesta. Problém byl v tom, že se stal přítelem a bratrem světa. Bratr znamená „blízký vztah; někdo jako já; někdo, koho respektuji“. Byl v závazku s tím, co Bůh proklel. Achab prohlašoval, že bude milovat pravdu, ale hluboko uvnitř nenáviděl výtky.

Mnoho lidí dnes říká, „My chceme jen pravdu. Kaž nám, jak to je!“ Ale v srdcích si říkají, „Tolik zádumčivosti, je to tak těžké. Už to dál neustojím.“

Achad byl slepý té děsivé pravdě, že byl veden klamným duchem. Takový klamný duch způsobil, že se Sidkijáš, falešný prorok, chlubil, že Hospodinův duch byl nad ním (1 Král 22:24). Achab byl plně přesvědčen, že slyšel Boží hlas a že se vrátí vítězný.

Křesťané svázáni učením Jezábel jsou si 100% jisti, že mají pravdu. Nevidí ten klam. Achab nevystoupil vzhůru s tím, že „ta čtyři sta Baalových proroků nemají pravdu, nemají žádné slovo od Boha.“ Ne, vystoupil vzhůru plně usvědčen—plně oklamán—totálně sveden.

Proč někteří křesťané upadají do klamu? „Ale vy spoléháte na klamná slova, jež nejsou k užitku. Smí se krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo baalům a chodit za jinými neznámými bohy? A přitom přicházíte a stavíte se přede mne v tomto domě, který je nazýván mým jménem, a říkáte: >>Jsme vysvobozeni.<< To proto, abyste mohli páchat všechny tyto ohavnosti?“ (Jer 7:8-10) Tam je ta síla. Přilnutí k nějakému oblíbenému hříchu, nějaké tajné modle v našich srdcích. Ospravedlnění hříchu, bratříčkování se světem. Pak přicházejí do Božího domu s chloubou, „Já nejsem usvědčen“. Toto je veřejná pozvánka klamným duchům.