středa 30. dubna 2014

NEDEJTE SATANOVI ANI KOUSEK PROSTORU

Ježíš řekl svým učedníkům: „Přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže“ (Jan 14,30). V podstatě říkal: „Když ke mně přijde satan, nenajde místo, kam by se mohl postavit. Jsem zcela pod autoritou mého Otce.“

Stejně tak satan nemůže vstoupit do těla či ducha věřícího, jehož život je zcela podřízen Božímu Slovu. Musel by najít místo, výchozí bod, o který by se mohl opřít. A to se stane, pouze pokud si člověk nechá „kousek ceny“. Vysvětlím vám to.

Ve Skutcích 5 se píše o manželech Ananiášovi a Safiře, kteří prodali svůj pozemek a získané peníze věnovali nové církvi v Jeruzalémě. Když však položili tu částku Petrovi k nohám, apoštol se podivil. Zeptal se: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole?“ (Skutky, 5,3). Jakmile Petr ta slova vyslovil, Ananiáš se skácel mrtvý k zemi, a chvíli po něm i jeho žena.

Co tím chtěl Bůh církev naučit? Nemyslím, že by to mělo něco společného s fyzickým kusem půdy, která patřila Ananiášovi a Safiře. Spíše se to týkalo místa uvnitř jejich srdcí.

Ananiáš a Safira si mysleli, že člověk může z 95 % poslouchat Boha, ale v jedné malé oblasti klidně zůstat neposlušný. Slyšeli kázat čisté Boží Slovo, ale vzbouřili se proti tomu, o čem věděli, že je to pravdivé. Přesvědčili sami sebe: „Můžeme sloužit Pánu, ale tuhle věc si nechat.“ To byla lež Duchu svatému.

Ta část ceny, kterou si nechali, neměla nic společného s penězi, ale s malým kouskem místa chamtivosti v jejich srdci. Bylo to místečko dost velké na to, aby si na něm satan postavil pevnost. Touto jednou tvrdohlavou neposlušností nechali nepřítele vejít do svého srdce.

Proto Pavel varuje: „a nedopřejte místa ďáblu“ (Efezským 4,27). Příklad Ananiáše a Safiry je jasný: Cena života ve vítězství není malá. Znamená to poddat celý náš život Božímu Slovu a nenechat si žádná temná místa, kam schováme své chtíče a vzpoury. Nedejte Satanovi ani kousek prostoru. To je vše, co potřebuje, aby získal přístup k vašemu srdci a postavil si tam základnu.

úterý 29. dubna 2014

MALÝ OPĚRNÝ BOD

Jakub nám říká: „Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost“ (Jakub 3:14-16).

Povšimněte si, koho zde Jakub oslovuje. Ve verši 13 říká: „Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný?“ Říká nám: „Možná máš velikou duchovní moudrost a poznání. Avšak pokud je ve tvé domácnosti hořkost, ve tvém srdci svár, na tvém pracovišti závist, vůbec si nemysli, že jsi duchovní. Máš mylnou představu.“

Když Jakub hovoří o svárlivosti a hořkosti, mluví o hádkách a kritizování. A říká, že je to všechno ďábelské, smyslné dílo toho zlého. Stručně řečeno: každý, kdo si drží hořkost, dává příčinu ke sváru – a co je horší, otevírá své srdce démonské posedlosti.

Znáš lidi, jejichž hořkost je zavedla k démonské posedlosti? Za čas začíná jejich vnější člověk projevovat temnotu, kterou si drží uvnitř. Nakonec se začíná jejich tělo hroutit a stává se postiženým a sešlým, a oni trpí duševní nerovnováhou. Kdykoli je ďáblu poskytnuto takové území, činí naprostou destrukci.

A tak jdi do toho, drž si svou nevraživost. Drž si svou hořkost. Pokračuj v rozdmýchávání sváru. Pokud to budeš činit, budeš v naprosté vzpouře proti Bohu a jeho Slovu a otevřeš se Satanovi. Duchovně oslepneš a v srdci se zatvrdíš.

Oproti tomu, jestliže jsi duchovní – ochotně poslušný Božího Slova – potom nehledě na to, jak moc jsi zraněn, projevíš pokojnou moudrost mírnosti tím, že odpustíš.

Na cestě do Jeruzaléma jsem viděl mocný příklad toho, jak Satan může obdržet démonský opěrný bod dokonce i na nejmenším území. Když jsem shlédl z Olivové hory na svaté město, uviděl jsem zemi, kde stojí muslimský chrám, Skalní dóm.

Ten maličký kousek země zabírá asi jen necelý akr. A přesto jej Satan dostal do rukou a vybudoval na něm svůj chrám, který se nyní stal ohavností zpustošení, jež je zmíněna v Písmu. Ďábel dokázal zaměřit svou moc na samotný střed Božího vyvoleného lidu, Izraele. A to všecko se stalo, protože dostal jenom malý opěrný bod. Toto je barvitý popis toho, co Satan dělá, když získá byť jen nejmenší část území.

pondělí 28. dubna 2014

PŮJDU S TEBOU by Gary Wilkerson

Pavel řekl Timoteovi: „Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu“ (1. Timoteus 1:3), ale Timoteus, který miloval svého učitele, řekl: „Půjdu s tebou.“

Nevím, proč chtěl Timoteus jít s Pavlem. Možná pouze z lásky k Pavlovi, nebo snad jej Efez trochu frustroval. Zdá se, že lidé v efezské církvi byli zaměřeni na sebe a žili samospravedlivé životy a snažili se o to, aby vypadali dobře. Když se stáváš samospravedlivým, často to znamená, že jsi podveden a stáváš se chamtivým a sobecky ctižádostivým.

V té době byl v Makedonii i v Jeruzalémě hlad a tamější církve zakoušely extrémní chudobu. Zatímco v Makedonii měli potíže, Efez na tom byl zřejmě po ekonomické stránce stále dobře a měli tam mnoho zdrojů, které si drželi pro sebe.

Pavel řekl Timoteovi: „Těm [v Efezu], kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme: napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní“ (1. Timoteus 6:17-18).

V některých překladech tento verš zní: „Přikazuj těm, kteří jsou v tomto věku bohatí, aby byli štědří.“ Proč by Pavel říkal něco, co se zdá být dost absurdní? Zdá se nepřirozené přikazovat lidem, aby byli štědří a nelpěli již na k věcech, které patří pouze jim, ale aby tento štědrý dar od Boha šířili. Proč by jim Pavel přikazoval, aby dávali?

Když Pavel řekl Timoteovi, aby Efezským „přikazoval,“ ať dávají, nemělo to pro ně znamenat pouhé dávání, nýbrž jim to mělo ukázat, že v jejich životech schází něco z milosti.

Církev v Makedonii zjevně milost pochopila. Tito křesťané chodili v milosti a Timoteus to chtěl vidět na vlastní oči.

pátek 25. dubna 2014

HLAS BOŽÍ JE MOCNÝ

Klíč k pochopení, jak Satan škodí církvi Ježíše Krista, najdeme ve slově vzpoura. Jednoduše řečeno, vzpoura znamená stavět se proti vládě a autoritě Božího Slova. Když Lucifer vyhlásil válku proti Bohu, postavil se ve vzpouře Slovu Všemohoucího.

Abyste rozuměli - Boží Slovo je Jeho moc. Skrz ně stvořil svět. Skrz ně jsou slunce, měsíc a hvězdy stále na svých místech. Jeho Slovem je všechno stvořeno a Jeho Slovem žije. Svým Slovem Bůh svrhává krále a pozvedá národy. Svým Slovem žehná a zachraňuje, soudí a ničí. (Žalm 29:3-9)

Satanovým cílem je vždy pokoušet Boží lid, aby se vzpíral Jeho Slovu. Zasel semínka vpoury do Adama a Evy, až si řekli: Vím, co řekl Bůh, ale budu jednat podle své vůle. Takové myšlenky vedly k pádu lidstva.

Satan byl také úspěšný v podněcování vzpoury v Bohem vyvoleném národě, Izraeli. Žalm 78 říká, že Izrael byl "pokolení vzpurné a svéhlavé, pokolení se srdcem nestálým a s duchem Bohu nevěrným". (Žalm 78:8) A Písmo také o Izraeli říká: "Vy jste však nebyli ochotni vydat se vzhůru a vzepřeli jste se příkazu Hospodina, svého Boha". (Deut. 1:26)

Všimněte si, že Bůh všem těmto lidem své Slovo jasně zjevil. A přesto se Mu vzpírali. Proč? Byli svedeni Zlým.

Satan se bude pokoušet i tebe ke vzpouře proti Božímu Slovu. Ví, že na tebe nebude fungovat očividné pokušení, tak se ti do mysli dostane nenápadnými svody, poté, co ti život zaplaví zkouškami, bojem, trápením. A zkusí ve tvém životě zablokovat Boží požehnání, stejně jako překážel apoštolu Pavlovi v Jeho službě.

Mnozí padli za oběť nenápadným pokušením. V Žalmech se říká, že takoví věřící "žili v temnotě, ve stínu smrti, ve svém neštěstí sevřeni železy, neboť se vzpírali výrokům Božím, záměry Nejvyššího pohrdli". (Žalm 107:10-11)

čtvrtek 24. dubna 2014

VZEPŘETE SE ZAKOTVENI VE VÍŘE

Pokud jsi členem Těla Kristova, připrav se, že budeš čelit nepříčetnému ďáblu. Nesmíš o tom přemýšlet nebo to dokonce zaakceptovat, ale pokud jsi se rozhodl jít za Ježíšem, satan tě označil, aby tě ničil. A plánuje zaplavit tvůj život problémy všeho druhu.

Apoštol Pavel varuje: "Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám." (1. Petrův 4:7, EP) Jinými slovy říká: "Není čas na zlehčování. Musíte být střízliví v uvažování o duchovních záležitostech. Je to věc života a smrti."

Proč to potřebuješ brát vážně? Konec časů je blízko and náš nepřítel je vytočený na maximum. Číhá na nás jako lev, který se schovává v trávě a čeká na příležitost zaútočit. Chce nás zhltnout, totálně zničit naši víru v Krista.

Někteří křesťané prohlašují, že bychom vůbec neměli mluvit o ďáblu, že je lepší jej ignorovat. Jiní chtějí dokázat, že neexistuje. Liberální teologové, například, argumentují tím, že není žádný ďábel, žádné peklo, žádné nebe.

Ale nepřítel našich duší se jednoduše nechystá odejít pryč. Jenom pár biblických postav je identifikováno tak jasně a zeširoka. Je popisován jako Lucifer, satan, ďábel, lhář, ničitel, zkažený, uzurpátor, podvodník, žalobce, hltavý, bůh tohoto světa, vládce temnoty, starý had.

Takový důrazný popis mi říká, že ďábel je skutečný. A z Písma víme, že vládne skutečnou mocí. Dokonce nyní pracuje na zemi - v našich národech, městech, církvích, domácnostech a v konkrétních životech. A my se neodvážíme být neteční k jeho metodám a strategiím v boji proti nám.

"Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy." (1. Petrův 5:8-9, EP)

středa 23. dubna 2014

BŮH CHCE, ABY NÁŠ ŽIVOT BYL OTEVŘENÁ KNIHA

Bůh chce, aby náš život byl otevřená kniha. Touží nás zbavit všeho skrytého hříchu – veškeré nepoctivosti, nečestnosti, klamu, lži, podvodu. Proto v nás Duch svatý pátrá po všem, co se nepodobá Kristu. A pokud se skutečně chceme změnit, otevřeme se jeho působení.

Můžete zapomenout na poradenství, svépomoc nebo obnovení vztahů, dokud jste v každé z těchto oblastí nezažili Boží proměnu. Odložte to všechno do doby, než budete ochotní odmítnout každý svůj skrytý hřích. Pokud se podřídíte Božímu slovu a proměňující síle Ducha svatého, nebude třeba ostatní přesvědčovat, že jste se změnili. Když zůstanete v Jeho pravdě, bude vás Duch svatý doporučovat svědomí všech okolo.

„Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí“ (2. Korintským 4, 2).

Řecký výraz pro „doporučení“ zde znamená „Boží uznání“. Pavel říká: „Nebudete muset na ostatní zapůsobit, aby vám uvěřili, že jste se změnili. Bůh pohne jejich svědomím a řekne jim: „Tenhle člověk má mé požehnání a uznání.“

Důkazy vnitřní změny, kterou ve vás Boží Duch učinil, nebude možné popřít. Vaše proměna bude totiž ostatní buď přitahovat, nebo napomínat. Bude z vás zářit Kristus a to zasáhne jejich svědomí. A tehdy objevíte moc měnit lidské životy – skrze změny, které se odehrají ve vás. Uvidíte, jak jsou vaše vztahy napravovány a ve svém domově znovu získáte duchovní autoritu.

Nebudete se už upínat na to, že se musí změnit lidi okolo vás. Budete tolik povzbuzeni proměnou, kterou působí Bůh ve vás, že si uvědomíte: „Pane, vím, že všechno je ve Tvých rukou a já se odevzdávám Tvé vůli. Učiň ve mně, co je potřeba.

Teď je na čase svěřit celou vaši životní situaci do Jeho rukou. Nesnažte se jen vymanit z krize. Zaměřte se raději na to, jak vás Bůh mění a činí z vás vítěze. Zůstávejte v Jeho Slově, horlivě volejte Jeho jméno a důvěřujte Duchu svatému. Ať vaše srdce stále prosí: „Proměň mě, ó Bože.“

úterý 22. dubna 2014

ZMĚŇ MĚ, PANE!

Nemám nic proti křesťanskému poradenství. Mnoho lidí reaguje na poradenství, kterého se jim dostalo a jejich životy, manželství i rodiny jsou uzdraveny. Poradenství se opravdu stává přední službou v církvi Ježíše Krista. Téměř každá velká kongregace v Americe má ve svém sboru přinejmenším jednoho poradce na plný úvazek. Zde v Times Square Church využíváme hned několik poradců.

Ale vidím stále víc a víc ustaraných křesťanů, kteří nijak nereagují na poradenství, která dostávají. Týdny a měsíce je jim bez výsledku slouženo. Pastor nebo poradce s nimi krok za krokem procházejí Písmo, ukazují jim jasnou pravdu Božího slova. Může jim říct: „Tady mluví Bůh o tvém problému. Říká, že máš udělat toto a tamto.“ Konfrontuje je s realitou, že pokud se nevzdají svého hříchu, přivolají na sebe Boží soud.

Výsledky se však nedostavují. Proč? Oči těchto lidí překrývá duchovní závoj. Jsou naprosto slepí vůči vlastní vinně a potřebě změny.

Od té doby, co jsem pastorem, jsem zažil mnoho rodinných svárů a mohu přiznat, že některé z těchto válek se dají vyřešit bez nadpřirozené intervence. Proč? Každý chce, aby se změnil ten druhý.

Jedna strana říká: „Proč je tak tvrdohlavý. To je hrozné, musí se změnit.“ A něco podobného slyším i od druhé strany: „Jak může být tak zatvrzelá? Vždyť ví, že se snažím, co nejlépe dovedu. Tohle je mi odplatou za to, že jsem se k ní choval hezky?“

Pokaždé se jedná o chybu toho druhého, ona/on se potřebuje změnit. Věřím, že tohle je ten důvod, proč se hodiny poradenství míjí a budou míjet účinkem dál, dokud se Boží lid nerozhodne. Všichni bychom měli promlouvat tuto upřímnou každodenní modlitbou: „Bože, změň mě!“

Trávíme příliš mnoho času modlitbami typu: „Bože změň mé okolnosti; změň mé spolupracovníky; změň situaci v mé rodině; změň podmínky, ve kterých žiji.“ Ale velmi zřídka se modlíme tuto nejdůležitější modlitbu: „Pane, změň mě. Tím problémem není můj partner, můj sourozenec, můj přítel. Já jsem ten, kdo potřebuje změnit.“

„Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli.“ (Římanům 12:2)

pondělí 21. dubna 2014

MALÉ ZAČÁTKY by Gary Wilkerson

Malé začátky následně ovlivňují celé komunity. Když můj otec, David Wilkerson, založil sbor na Times Square, 42. Ulice, tedy prostor okolo sboru, byl témeř celý poznamenán temnotou. Každých pár metrů člověk mohl narazit na drogového dealera, na prostitutku a nebo porno divadlo. Duchovní úřad mého otce vždy započal modlitbou a mě poprosil, abych v prostorách našeho sboru vedl páteční večerní modlitbu.

První schůze přitáhly pouze dvacet až třicet lidí. Věrně jsme volali k Bohu a prosili Ho, aby došlo v tomto městě ke změně. Po čase naše schůzky rostly, až jsme měli osm set návštěvníků. Když jsme pozvedali naše hlasy v úporných modlitbách, Bůh nám v naší 42. Ulici položil na srdce břímě. A tak jsme vzali naše modlící úsilí na ulici a vydávali naše traktáty venku.

Brzy jsme zaznamenali změny. Bylo tam kolem nás méně drogově závislých a prostitutek. Jeden porno palác za druhým se pomalu zavíral. Konečně přišel i stavební investor a kupoval pozemek za pozemkem. Dnes je hlavní obchodní rezidence na Times Square Walt Disney Company a 42. Ulice by mohla patřit k nejprospěšnějším blokům v New York City. Věřím, že toto vše je z velké části díky modlícím se lidem, kteří věřili, že Bůh dokáže velké věci.

První důsledek Božího svědectví je upevňování naší víry. Druhý důsledek je upevňování víry druhých: „I když se trochu víc pochlubím pravomocí, kterou mi Kristus dal – abych u vás stavěl, a ne bořil – nebudu zahanben.“ (2. Korintským 10:8) Pavel v podstatě říká, „Nejen, že Bůh mocně pracoval na mém životě. Jeho práce na mně a skrze mě má podnítit tvou víru k velkým věcem.“ Naše víra je přenosná. Upevňuje víru ostatních, aby se účastnili velkých skutků odvahy.

Pavlova poslední chlouba je nezvyklá: „Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí.“ (11:30) To, co tímto chtěl říct, je následující: Naše dobrá svědectví nikdy neústí z našich vlastních sil. Naše chlouba vždy bude, „Bez Boha nejsem obrovský zabiják – jsem pastýř. Nejsem stavitel zdí – jsem nositel kalicha. Nejsem doručovatel – jsem pastýř putující po egyptské poušti.“

Naše svědectví nikdy nepochází z naší vlastní síly, horlivosti či námahy. Když budeme stavět na jakékoliv z těchto věcí, naše svědectví tím ztratí svoji moc. Ale čím víc si budeme uvědomovat svou neschopnost, tím větší Boží síla nám bude dopřána: „ale On mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla. A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.“ (Korinstkým 12:9)

pátek 18. dubna 2014

OTEVÍRÁ VÁM OČI

Svatý Duch usiluje o to, abychom čím dál více poznávali, že Bůh k nám bude milostivý při všech zkouškách, kterými procházíme. „A proto, když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti“ (2. Korintským 4,1).

Co je to za službu, kterou jsme dostali od Ducha Svatého? Otevírá nám oči, abychom viděli Kristův soucit a milost vůči nám. Upevňuje v nás vnitřní vědomí, že Pán je na naší straně, že je tu pro nás. A ukazuje nám, jak moc se nás Hospodin snaží ochránit před pádem – jaký má soucit se vším, čím procházíme a jak je zasažen našimi slabostmi.

Právě teď se možná cítíte zneužití a nemilovaní. Satan vás přiměl uvěřit, že Bůh vás nechal samotné – že si zasloužíte trpět, že je pro vás všemu konec, že už není naděje. Milovaní, to jsou pekelné lži. Bůh chce nejvíce ze všeho změnit pokřivený obraz, který o Něm máme. Velmi vás miluje a už určil čas, kdy vám dá svou milost.

David žalostně plakal, zcela zhroucený ze své situace: „Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám... probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. Celé dny mě moji nepřátelé tupí...nápoj slzami si ředím.... Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje“ (Žalm 102,5.8-10.12) Naříkal: „Jsem na tom hrozně psychicky, fyzicky i duševně.“

A právě v ten čas se Hospodin rozhodl Davida vysvobodit. Pán vstoupil do situace s milostí, pomocí a útěchou. David svědčil: „Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle“ (Žalm 102,14).

Bůh ustanovil čas, kdy Davida vysvobodí. Bylo to v jeho nejhorší hodině, když si myslel: „Už ze mě nic nezbylo.“ Stejně je tomu i dnes. Bůh určil, kdy nás vysvobodí a dá nám svou milost – a obvykle je to v nejhorší chvíli našich zkoušek. To je ten okamžik, když se už dále nesnažíme zvládnout věci sami. Místo toho přiznáváme: „Pane, já to nezvládnu – je to hrozné. Dávám to všechno tobě.“

čtvrtek 17. dubna 2014

ODKRYTÁ TVÁŘ

Apoštol Pavel píše: "My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu." (2. Kor. 3:18) Kořen výrazu "odkrytá tvář" má úžasný význam. Znamená to být natolik otevřený, že Bohu dovolíme odkrýt všechno, co je skryto v našem srdci, abychom od toho mohli být osvobozeni.

Odkrytá tvář volá: "Vyzkoušej mě, Pane, podívej se, jestli je ve mně nějaká špatnost. Ukaž mi, kde je můj život v rozporu s Tvým Slovem. Chci být osvobozen od všeho, co se Ti nepodobá. Pryč s mou pýchou, ambicemi, mým sobeckým rozumem. Vím, že se nemůžu "promyslet" ven ze svých problémů. Duchu Svatý, potřebuji Tvoji moc a moudrost. Vzdávám se všech marných nadějí, že bych si problémy vyřešil po svém."

Pro mnoho věřících je to hodně těžké. Prožili celý svůj křesťanský život spoléhajíce na svůj důvtip a rozum. A přiznat si teď, že to zpackali a že potřebují "předat řízení", je jednoduše nad jejich síly.

Pán mě musel zbavit pýchy v této oblasti už před lety. Teď, díky Bohu, otevřeně přiznám, kdykoli udělám chybu. Moje neustálá modlitba je: "Bože, tropím takové hlouposti, dělám takové chyby, dostávám se do takových problémů! Prosím, Pane, naprav to za mě. Já to nedokážu. Jen Ty." Naštěstí Bůh rád vyřeší naše problémy, pokud hledáme a snažíme se plnit Jeho vůli.

Zrcadlo, o kterém Pavel v tomto verši mluví, je Boží Slovo. Jen to totiž přesně odráží stav, ve kterém se právě nacházíme. Pavel nám říká: "Jděte k zrcadlu Boží pravdy a podívejte se na svůj život. Vyznejte Pánu, že jste na špatné cestě a že to chcete změnit. Poproste Jeho Ducha o pokoru, abyste rozuměli Jeho slovu. Zapomeňte na rady jiných, na své vlastní nápady a výmysly. Raději se s plnou důvěrou obraťte na Ducha Svatého a věřte tomu, co vám říká."

Pokud se budete plně spoléhat na Ducha Svatého a odmítnete všechny ostatní druhy pomoci, On vám otevře oči. Také vám pošle Duchem vedené pomocníky a vy se v tom okamžiku začnete proměňovat

středa 16. dubna 2014

SLUŽBA DUCHA SVATÉHO

Proměnění je výhradně dílem Ducha svatého. „Oč slavnější bude služba Ducha!“ (2. Korintským 3:8). My se prostě nedokážeme změnit sami. Jedině Boží Duch nás může přiblížit slavné Kristově podobě. Všichni jsme slyšeli: „Když se člověk obrátí k Bohu, Bůh odstraní závoj z jeho očí.“ To je jen a pouze dílo Ducha.

Také čteme: „Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda“ (verš 17). Slovo „svoboda“ zde znamená „již ne otrok; osvobozený od břemene; volný, nespoutaný.“ To je popis svobody, která přichází, když si necháme otevírat oči. Náhle vidíme věci v novém světle. Jedině Duch svatý může odstranit náš celoživotní způsob nazírání na věci, obrátit nás a vypravit nás na správnou cestu.

Stručně řečeno: Obrácení, které zde Pavel zmiňuje, znamená plně důvěřovat Božímu Duchu. Také to znamená odvrátit se ode všech nebiblických rad, veškerých našich vlastních myšlenek a plánů, a vyzvat Ducha svatého, aby tě vedl on sám.

Pavel tento druh obrácení zažil. V 9. kapitole Skutků, když byl ještě znám jako Saul, byl na špatné cestě a jel do Damašku, aby tam pronásledoval křesťany. Typický příklad očí zakrytých závojem! Saul vlastně věřil, že prokazuje Bohu laskavost, když zatýká věřící a dává je do vězení.

Ale Pán tohoto muže zastavil a vytvořil v jeho životě krizi. Když se Ježíš setkal se Saulem na cestě do Damašku, udeřil ho silným světlem, které bylo tak mocné, že jej doslova oslepilo. Oslepeného Saula museli vést do damašského domu, kde zůstal, dokud nepřišel zbožný Ananiáš. Ananiáš mu řekl: „Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým. Tu jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl“ (Skutky 9:17-18).
Saul přenechal svou minulost, budoucnost, všechno Duchu svatému – a z jeho očí byl okamžitě odstraněn závoj.

úterý 15. dubna 2014

JSME NEUSTÁLE PROMĚŇOVÁNI

Ať se nám to líbí nebo ne, všichni jsme v průběhu té či oné změny. V duchovní oblasti neexistuje nic takového jako pouhé bytí; jsme proměňováni, buď se stáváme lepšími anebo horšími. Buď se stáváme podobnějšími našemu Pánu anebo světu – buď rosteme v Kristu, anebo sklouzáváme ke špatnému.

Stáváš se tedy laskavějším a kurážnějším, podobáš se stále více Ježíši? Díváš se denně rozvážně do tohoto zrcadla a modlíš se: “Pane, chci se podobat tvému obrazu v každé oblasti svého života”?

Nebo v tobě zapustila kořeny hořkost, a tvé srdce se stává vzpurné a tvrdé? Naučil ses bránit se štítem před usvědčujícím hlasem Ducha svatého? Chrlíš ze sebe věci, o nichž sis kdysi myslel, že u křesťana není možné, aby je vypustil z úst? Natolik ses zatvrdil, že se již nemůžeš změnit?

Pokud tě to popisuje, jasně ti říkám: Nikdy nezískáš vysvobození, jestliže se nezměníš. Tvůj život bude více chaotický a tvá situace se zhorší. Přestaň vyhrocovat svůj případ, ukazovat prstem a ospravedlňovat se. Bůh se s tebou nesetká, dokud se neprobudíš a nepřipustíš: „Nic se nezmění, pokud se nezměním já.“

Upřímně volej k Pánu v modlitbě: „Proměň mne, Pane. Důkladně mě prozkoumej – ukaž mi, kde jsem selhal a odpadl. Odhal mou pýchu, můj hněv, moji tvrdohlavost a můj hřích. Pomoz mi to všechno odložit.“

Kolik ještě odborníků, poradců, osamělých nocí a marných snah musíš přetrpět, než si uvědomíš pravdu? Jestliže se chystá jakékoli uzdravení či obnovení, musíš přijmout zodpovědnost. Tvůj zázrak závisí na tom, nakolik jsi proměněn.

„Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil. Hospodin je blízko těm, kdo jsou

zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Mnoho zla doléhá na spravedlivého,

Hospodin ho však za všeho vysvobodí“ (Žalm 34:18-20).

pondělí 14. dubna 2014

PODÍVEJ SE, CO DNES BŮH UDĚLAL by Gary Wilkerson

List Židům zmiňuje dva typy svědectví. Všichni dáváme přednost prvnímu typu, kdy svatí dobyli království, zničili nepřítele, porazili obry. Druhý typ svědectví je zcela jiný: křesťané byli řezáni pilou, hladověli, mrzli, schovávali se v jeskyních.

Pro dnešní křesťany je příliš jednoduché žít ze svědectví jiných. Jak často se přistihneme, jak říkáme: "Slyšel jsi o duchovním probuzení v Africe?" "Církev v Americe dělá úžasnou práci mezi chudými." "V našem sboru jsme otevřeli dveře drogově závislým, abychom je zasáhli." Měli bychom se radovat z věrnosti těch, kteří jednají v Kristově jménu jinak než ostatní, samozřejmě, ale Pavel odmítl žít z práce jiných: "Nechceme se nemístně chlubit prací druhých. Naopak doufáme, že jak vaše víra poroste, naše působiště se rozšíří ještě daleko za vás." (2. Korintským 10:15, B21)

Možná si myslíš, že svůj život nemůžeš srovnávat - že tvoje svědectví si nezaslouží zvláštní pozornost - ale o to tady nejde. Vše se může změnit díky jedné modlitbě víry. Těsně předtím, než jsem minule kázal, mi jedna žena ze sboru řekla o něčem, co proběhlo tento týden. Po třiceti osmi letech závislosti na marihuaně ji Bůh osvobodil! Stalo se to díky obyčejné návštěvě dvou laických služebníků v naší církvi. Protože si s ní sedli a modlili se, byla usvědčena kvůli marihuaně ve svém bytě a okamžitě ji vyhodila.

Osvobození této ženy je skutečné a trvalé. Získala tak chvályhodné svědectví o Boží vysvobozující moci - a ti dva laičtí služebníci také mají svoje svědectví. Bůh si je použil způsobem, který by si nemohli zařídit sami. Všichni tři mohou říci: "Podívej se, co Bůh udělal dnes v našem středu."

Dokonce i v malých začátcích v našich srdcích začíná klíčit víra. Uvědomujeme si, že "Bůh to udělal minulý týden a On to může udělat znovu tento týden." Chci se pochlubit že v našem sboru máme mocné služby, které začaly právě tímto způsobem - protože jednotlivec byl věrný a pomohl jednomu člověku. V každém případě, modlitba věřících vedla k poradenské službě, službě milosrdenství, činění učedníků a dalším věcem. Totéž se může stát pravdou pro každého věřícího. Když budeme mít za sebou řadu svědectví, naše víra poroste, abychom pak hledali Boha s touhou po větších věcech.

sobota 12. dubna 2014

ZDROJ SÍLY by Carter Conlon

Zamyslete se na okamžik nad vším, co proti vám dnes stojí a brání vašemu dědictví v Kristu. Mohou to být slova, která vám řekli, když jste byli malí: „Jsi hloupý! Nikdy ničeho nedosáhneš! Opouštím tě, protože za to nestojíš.“ Ať bylo řečeno cokoli či ať už nyní čelíte čemukoli, mějte na paměti, že se vás to všechno snaží zastavit na hranici úžasného života v Kristu.

Jozue řekl lidu: „Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba“ (Numeri 14,9). Jinými slovy, překážky nás posílí a nasytí. To je ovšem opak obecného přesvědčení. Překážky chápeme jako hrozné věci, které jsou větší než my. Cítíme proti nim tak malí, děsí nás a zastrašují. Jak nás to tedy může nasytit?

Pamatujete si na to, když Ježíš sloužil v Samaří a učedníci pro něj chtěli sehnat jídlo? Vrátili se a nabízeli mu jídlo, ale on odpověděl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte“ (Jan 4,32). Ježíš v podstatě říkal: „Mám zdroj síly, o kterém ještě nevíte. Ještě jste to neokusili, nevíte, co to je, ani jak vás to může nasytit.“ Učedníci se pak obrátili jeden na druhého a ptali se: „Kdo mu tedy přinesl něco k jídlu?“ Ale Ježíš jim vysvětlil: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo“ (verš 34). Jinými slovy: „To je můj pokrm, to mě sytí – čelit všemu, co se staví proti Boží vůli a vítězit nad tím Jeho silou.“

Ježíš pokračoval: „Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni“ (verš 35). Nevím, kolikrát jsem slyšel křesťany říkat, že přichází čas žně – velký den, kdy mnoho lidí přijde ke Kristu. Ale tady Ježíš říká svým učedníkům: „Poslouchejte, zvedněte oči, doba žně už je tady, nastal čas sklízet.“

„Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec“ (verš 36). Ten, kdo jde žnout, obdrží mzdu, a tou je Boží podpora a síla. Dostanou ji ti, kdo říkají: „Pane, dávám ti vládu nad svým životem. Chci dělat Boží práci, ať budu muset čelit čemukoli, protože v tom najdu svůj pokrm.“


__________
Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.

pátek 11. dubna 2014

HLAS VÍTĚZNÉHO KRISTA

Když Bůh řekl: „Ještě jednou otřesu nejen zemí, nýbrž i nebem“ (Židům 12:26), v podstatě říkal: „Otřásl jsem zemí na hoře Sinaj. Když však promluvím v těchto posledních dnech, můj hlas otřese jak přirozeným tak duchovním světem. Stav věcí se zachvěje; nic nezůstane takové, jaké to je. Cokoli se nazývá zbožné – všechno, co patří Kristu nebo Církvi – bude otřeseno hlasem mého Syna, který promluví z nebe.“

Bůh varoval Izrael, že všichni, kteří odmítají poslouchat jeho proroka, budou přivedeni k zúčtování: „Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti“ (Deuteronomium 18:19). Říkal: „Postihnu každou neposlušnost – a ty se ze všeho budeš zodpovídat.“

Písmo zjevuje, že ti, kdo ignorují slova Božího proroka, upadnou do záhuby. Seschnou a zhořknou, zemřou bez jakékoli radosti či pokoje. „Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe“ (Židům 12:25).

Milovaní, nikdy neunikneme Božímu hněvu – ani jako národ, ani jako jednotlivci. A právě teď Ježíšův hlas otřásá každým národem, a přivádí instituce, vůdce a ekonomiku do nestability. Říká větru a živlům: „Vaňte na zemi.“ Říká mrakům: „Nevydávejte déšť.“ Říká ekonomice světa: „Všichni chamtiví - buďte souzeni.“

Bůh též přikazuje: „Věznice, otřeste se. Vlády, otřeste se. Finanční systéme, otřes se. Školy, otřeste se. Vojenské síly, otřeste se. Soudy a zákonodárci, otřeste se. Všechno na zemi, otřes se, dokud nezůstane žádný základ, ale pouze Pán.“

Není to ďábel, který vším otřásá. Celým světem otřásá hlas vítězného Krista. Člověk ve slávě povstal v moci na svém trůnu a mluví slovo, jež otřásá všemi věcmi.

čtvrtek 10. dubna 2014

BŮH MLUVÍ JASNĚ

Bůh k nám dnes stále promlouvá jasně. Jeho nebeský hlas zní mocně napříč celou zemí a ten hlas přichází skrze Člověka – Ježíše – který sedí po pravici Otce. Uvažuj nad těmito slovy z epištoly Židům:

„Nestanuli jste jako Izrael před tím, co je hmatatelné: před hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří, zvukem polnice a před hlasem Božích slov, při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni. (Nemohli totiž snést slova výstrahy: Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno. Pohled na to byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: Třesu se hrůzou a děsem.)

„Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle, a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova.

„Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe. Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: Ještě jednou otřesu nejen zemí, nýbrž i nebem. Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné“ (Židům 12:18-27).

Chápeš, o co jde v těchto verších? Když Bůh promluvil poprvé, lid odpověděl: „Už k nám nemluv z nebe. Mluv k nám skrze člověka.“ A Mojžíš prorokoval: „Tak, jak jste žádali, Bůh vzbudí proroka. Bude zcela člověkem – a bude k vám mluvit Boží slova.“

Tím zaslíbeným prorokem byl Ježíš. On byl vtěleným Bohem, Pánem v lidském těle. Na zemi sloužil jako člověk a zástupy svědků viděly, jak jako člověk vystoupil do nebe. Nyní má mystické tělo, kterým je jeho Církev. Ale Ježíš je stále tělesným člověkem – stále pohnutý lidskými pocity, které my všichni prožíváme.

Dnes, v těchto posledních dnech, Bůh mluví ještě jednou z nebe a říká nám, že otřese vším viditelným.

středa 9. dubna 2014

ŘÍKEJTE NÁM JEN LICHOTKY

Přišel nám nedávno následující mail: "Nevím, kdo mě přihlásil k odběru vašich e-mailů, ale prosím, okamžitě moje jméno vymažte. Nemůžu vystát vaše ponuré evangelium a vaše tažení proti hříchu. Nikdo z nás není dokonalý, ani vy. Mám dost vašich zatracujících poselství."

Izajáš mluvil o takovýchto reakcích: "Toto je vzpurný lid, synové prolhaní, synové, kteří neslyší Hospodinovo učení. Říkají vidoucím: "Nemějte vidění!" a prorokům: "Neprorokujte pravdu! Říkejte nám jen lichotky a prorokujte lži! Sejděte z cesty, odbočte ze stezky..." (Iza 30:9-11)

V tomto verši se mluví o lichotkách. Izraelský lid říkal, ve zkratce, asi toto: "Už nám neříkej nic špatného. Popiš nám, jak se nám bude dařit, jaké skvělé věci jsou před námi. Pokud ne, jdi nám z cesty."

Žádný věřící, který v srdci ukrývá hřích, nechce slyšet svaté, hřích odhalující slovo. Takový člověk bude před pravdivým hlasem Ducha Svatého utíkat. A uteče k nějakému kazateli, který se k hříchu staví shovívavě a nabízí líbivá a lichotivá proroctví.

Takže, ptáte se, jaké poselství měl Bůh pro svůj lid na hoře Sinaj? Řekl toto: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. Neměj žádné bohy kromě mne. Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. (Deut. 5:6-9)

To bylo čisté, neředěné slovo Boží, které vyšlo přímo z Jeho úst. Správně mělo okamžitě přimět lid běžet do jeho stanů a rozbít všechny modly, co jich měl. Mělo se dotknout jejich srdcí a vrhnout je na kolena. Místo toho ale křičeli, "Už žádné hromy, blesky, oheň. Už žádný hlas, který k nám slyšitelně promlouvá. Dej nám prostředníka z našich řad a ten ať k nám mluví. Pak uslyšíme a poslechneme."

úterý 8. dubna 2014

POTŘEBUJEME JEMNĚJŠÍ POSELSTVÍ

„Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se. Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel a abyste ho měli v úctě, abyste nehřešili.“ (Exodus 20:20).

„Vždy jděte po cestě, kterou vám určil Hospodin, váš Bůh. Pak budete mít dlouhý a šťastný život v zemi, kterou se chystáte obsadit.“ (Deuteronomium 5:33).

Mojžíš v podstatě řekl: „Bůh se na vás nezlobí. O tom tento majestátní zážitek nebyl. Ne – on vás chce zmocnit svou děsivou bázní a strachem. Snaží se ve vás vybudovat mocnou zbraň, a dělá to proto, abyste mohli žít vítězně po všechny dny vašeho života.“

Ale následuje jedna z nejpodivnějších logik v celé Bibli. Tito vůdci řekli Mojžíšovi: „Dnešního dne jsme viděli, že Bůh může mluvit s člověkem a ten může zůstat naživu. Proč ale máme riskovat smrt? Vždyť nás ten ohromný oheň může pohltit! Budeme-li nadále muset poslouchat hlas Hospodina, našeho Boha, zemřeme. Kdy který smrtelník slyšel hlas živého Boha mluvícího z prostředku ohně a zůstal naživu?“ (Deuteronomium 5:24–26). Říkali Mojžíšovi: „Poznali jsme, že můžeme slyšet Boha, když promlouvá z ohně a přežít. Ale kdybychom měli dál poslouchat jeho přímý, ryzí, svatý hlas, zahubilo by nás to. Proč bychom měli zemřít? Ze všech lidí tady na zemi, jsme jediní, kdo slyšeli Boží hlas a přežili to.“

Pán nám pak naznačuje, co se ve skutečnosti děje: „Kéž by jen měli takové srdce, aby mne po všechny dny ctili a zachovávali všechna má přikázání, aby se jim i jejich dětem navěky vedlo dobře!“ (verš 29).

Prokazovali Bohu úctu svými rty – ale srdcem mu byli vzdáleni. Podle Izaiáše: „Tento lid se ke mně přibližuje ústy a ctí mne svými rty, srdcem jsou mi však vzdálení. Když mě uctívají, není to nic víc než naučené lidské příkazy.“ (Izaiáš 29:13).

Izraelci byli tak věrní svým malým zlatým zpodobeninám, že jim nic nemohlo zabránit v jejich modlářském uctívání. Nakonec ignorovali i akustický Boží hlas se vší jeho svatostí a majestátností.

Když Izraelští starší řekli: „Potřebujeme jemnější poselství, jinak zemřeme,“ tak říkali pravdu. Kdykoliv posloucháš kázání, které vede Duch svatý – když slyšíš Boží pomazané usvědčující slovo – jistotně zemřeš. To znamená, že zemřeš svým hříchům.

pondělí 7. dubna 2014

DŮVĚŘUJME BOHU, ŽE ZJEVÍ SVOJI MOC by Gary Wilkerson

David nikdy neřekl: „Můj otec mě požádal, abych byl pastýřem, a já jsem se snažil. Bojoval jsem se lvy a medvědy nikdy jsem nepřišel o jedinou ovci.“ To by bylo dobré svědectví, ale neoslavovalo by Boha. David se ve skutečnosti chlubil něčím jiným: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce“ (1. Samuelova 17,37).

Když Nehemjáš jako číšník v Babylonu ochutnával víno pro krále, riskoval život. Ale Nehemjáš se chlubil v Bohu: „Obnovil jsem město, aby už Boží jméno nebylo v potupě.“ To, že v jeruzalémských ulicích zesměšňovali Boží jméno, Nehemjáše trápilo – a přimělo ho začít s obnovou hradeb.

Mojžíšovo svědectví nebylo: „Žil jsem ve faraonově paláci a měl jsem velkou moc.“ Chlubil se: „Bůh ke mně promluvil z hořícího keře – a já jsem se postavil faraonovi a řekl jsem: „Propusť můj lid.“ Chlubil se v Bohu i u Rudého moře: „Egyptské vojsko se utopilo!“

Novozákonní věřící se chlubili stejně. Štěpán byl jáhen, který rozdával jídlo vdovám. Už to bylo dobré svědectví. Ale jeho svědectví hodné chlouby přišlo, když kázal zástupu nevěřících. Jeho pomazané kázání je tak rozlítilo, že Štěpána ukamenovali. Jeho svědectví bylo dvojí: byl prvním mučedníkem Církve a jeho věrná oběť později ovlivnila židovského fanatika jménem Saul.

Ještě jsem se nesetkal s křesťanem, který by si neříkal: „Není na tom životě v Kristu něco víc? Kdy uvidíme, jak se na této generaci ukazuje Boží moc?“ Možná teď čelíte nějaké zkoušce a potřebujete Boží pomoc. Teď nestačí slíbit si: „Budu chodit častěji do kostela.“ Je čas říct: „Věřím Bohu, že v mém životě zjeví svoji moc. Zachrání moje manželství, mé děti, dotkne se mých spolupracovníků. Dá mi svědectví hodné chlouby.“

Cílem tohoto poselství není vzbudit pocit viny. Jeho cílem je vzbudit novou lásku v našich srdcích – lásku, která je tak často utlačována strachem a pochybnostmi. Někteří už víru vytěsnili ze svého života – a dávno tak nevěří, že by mohli zažít svědectví hodné chloub. Ale Boží slovo říká něco jiného.

sobota 5. dubna 2014

VÍRA NENÍ JEN NAUČENÁ, JE POCHYCENÁ by Claude Houde

Chci vás vyzvat, abyste se svou vírou pro sebe snažili získat vizi. Ať už jste teenageři, rodiče, studenti, ženy v domácnosti anebo mladí lidé se začínající kariérou, můžete na někoho převést svou víru. Můžete někoho inspirovat – kamaráda, matku či otce, syna, dceru, známého věřícího – k lásce, modlitbě, odpuštění, pokání, službě a udělat něco krásného a šlechetného! Prosím, dovolte Vašemu duchu, aby slyšel, že Bůh hledá muže nebo ženu, jejichž srdce bude bít spolu s vizí, že bez víry je nemožné vytvářet vítězný lid.

Víra není jen naučená, je pochycená! Pravda a duchovní realita je to, že moje děti můžou mít ode mě, jakožto jejich otce, předem prošlapanou cestu, kterou po sobě zanechám. Prosím, dovolte mi objasnit Vám věc jednoduchým příběhem z mého dětství, když jsem vyrůstal v nízko-příjmových bytech v Montrealu.
  • Byl chladný zimní večer, když si to otec kráčel zase jednou do místní hospody. Byl to páteční večer a on zrovna dostal výplatu v hotovosti. Peníze se jen natřásaly v jeho kapse a jako každý týden je šel okamžitě propít. V tento nemožný a nepochopitelný moment vše ostatní zmizelo. Nebyl schopný myslet na peníze jako na něco, díky čemu by nasytil své děti, zaplatil nájem a další faktury. Sliby, které dal své manželce, opět nedodržel, byly zastřeny tímto oslepujícím zlozvykem a všeobklopující žízní, kvůli které zapomněl. Byl znechucený a zotročený. Tento muž se za to nenáviděl, ale ty hlasy uvnitř vždy zvítězily: „Je to moje věc; nikomu tím neubližuju; je to moje volba; je to jen pár panáků.“ Najednou uslyšel v tichu zimy nepatrný zvuk – zvuk, který dělají kroky ve sněhu. Otočil se a to, co uviděl, ho zasáhlo jako železná pěst, berouc mu dech. Jeho syn ho následoval a snažil se, aby našel a kráčel přesně podle každé stopy, kterou po sobě ve sněhu zanechal jeho otec. Šel po cestě, kterou vyšlapal jeho otec. 
Milí čtenáři, každý z nás někoho někam vede. Někteří chlapci a některé dívky se naučí lhát, obviňovat druhé, podvádět, kritizovat, být arogantní a vždy hledat výmluvy. Ale naši synové a dcery nás také mohou pozorovat a naučit se lásce, modlitbě, práci, chvále, službě, odpuštění a víře. Můžou se od nás naučit říkat pravdu, respektovat lidi, soudit druhé podle obsahu charakteru, ne podle barvy kůže a můžou se naučit být upřímní, zdvořilí ke starším a být přítelem chudým.


__________
Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) sboru v Montrealu, Kanadě je častým mluvčím na tzv. Expect Church Leadership Conferences (na konferencích vůdcovství) organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vyrostl New Life Church z hrstky lidí na více jak 3500 v části Kanady, kde je pouze několik úspěšných protestantských sborů.

pátek 4. dubna 2014

SKRYTÝ HŘÍCH

Když Izrael tábořil pod horou Sínaj, náhle jej pohltila černočerná tma a plápolající oheň. Zprostřed těchto ohromujících úkazů promluvil Bůh: "Tato slova promluvil Hospodin velkým hlasem k celému vašemu shromáždění na hoře z ohně, oblaku a husté temnoty a nicnepřidal." (Deuteronomium 5:22a, ČSP).

Zatímco se toto vše dělo, Izraelci stáli zkamenělí strachem. Byli přesvědčeni o tom, že zemřou dříve, než Hospodin domluví. Nakonec hlas utichl; záře ustala; skončily otřesy; a dokonce začalo svítit slunce. Když se lidé rozhlédli kolem sebe, viděli, že všichni byli stále naživu. Slyšeli skutečný Boží hlas a přežili!

Evidentně jakmile neuvěřitelný zážitek skončil, izraelští starší a kmenoví pohlaváři svolali setkání. Zřejmě by jste očekávali, že to bude největší chválicí shromáždění v dějinách lidstva. Jenže tomu tak nebylo, ani v nejmenším. Oproti očekávání, starší řekli Mojžíšovi: "Nemůžeme prožívat takové věci. Nechceme už nikdy více slyšet Hospodinův podivuhodný hlas. Pokud k nám takto promluví ještě jednou, zemřeme. Od nynějška chceme slyšet Jeho slova skrze lidská ústa."

Tato reakce je úplně záhadná. Jak mohl kdokoli tímto způsobem zareagovat na nádherný Boží zázrak? Řeknu vám proč: Bylo tomu tak proto, že Izraelci měli ve svých srdcích skrytý hřích. Byli tajnými uctívači model.

Je k neuvěření, že tito lidé stále lnuli k malým zlatým bůžkům, které si sebou přinesli z Egypta. Apoštol Štěpán řekl, že tyto modly byly "obrazy, které jste si udělali, abyste se jim klaněli" (Sk 7:43, ČSP). Izraelci si je vyřezali jako napodobeninu velkých zlatých telat, která uctívali Egypťané. Volali: "Ty jsi nás vysvobodil z Egypta. Ty jsi naším Bohem." A nyní, v poušti, se pořád svého ohavného modlářství nezřekli.

Štěpán nazval tento lid "shromážděním v pustině" (verš 38). Ohromilo jej, že dokonce poté, co k nim Hospodin promluvil slyšitelným hlasem, jejich srdce stále zůstávala v modlářském Egyptě. Řekl o nich: "Jemu se naši otcové nechtěli poddat ......a obrátili se ve svých srdcích do Egypta" (verš 39).

Můžete vidět, proč Boží hlas způsobil, že se tito lidé třásli. Důvod, proč si mysleli, že by mohli zemřít, byl ten, že se ocitli v přítomnosti svatého, mocného Boha a ne vedle nějaké neživé vyřezávané modly. Jeho Duch zasáhl jejich duše a jejich svědomí je usvědčovalo.

čtvrtek 3. dubna 2014

POMÁHEJME SI SPOLEČNĚ MODLITBAMI

Jedna manželka pastora nám zanechala pro naši službu, ve které odpovídáme na dotazy, zprávu, jež vzbuzuje soucit. Téměř nesrozumitelně zamumlala: „Bratře Dave, tisíce manželek kazatelů potají pije, aby překonalo svou bolest. Já také. Piji, abych utlumila bolest.“ Další manželky služebníků píší o svém zhoršujícím se manželství nebo o závislosti svých manželů na pornografii.

Milovaní, toto jsou lidé, za které se nyní modlím. Modlím se za služebníky a jejich rodiny, protože vím, že to potřebují. Mám zkušenost z první ruky, že přímluvné modlitby fungují. Písmo říká, že když byl apoštol Petr spoutaný v žaláři, „církev se za něj stále modlila k Bohu“ (Skutky 12:5). A Bůh Petra zázračně vysvobodil!

Pavel nikdy nežádal o přímluvné modlitby, ale sám se přimlouval. Věděl, že je to část jeho povolání jakožto služebníka evangelia. Filipským napsal: „Všem bratřím...i biskupům a jáhnům...Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím...protože vás všechny mám v srdci“ (Filipským 1:1, 3, 4, 7).

Víš o bratrovi či sestře, kteří nemají pokojné manželství? Pokud ano, co s tím děláš? Jenom říkáš ostatním, jaká je to ostuda, že jsou před rozlukou? Nebo neseš jejich jména Pánu a bojuješ za ně na modlitbách?

Toužíš po této službě být přímluvným modlitebníkem? Jestliže neznáš nikoho, kdo by přímluvnou modlitbu potřeboval, začni se modlit za všechna křesťanská manželství a za všechny Boží svaté. Tvé modlitby nemusí být dlouhé. Prostě řekni svou prosbu a důvěřuj Bohu, že tě slyší.

Bylo mi to jednou názorně předvedeno, když jsem marodil. Jeden z mých vnuků přišel a oznámil: „Dědo, budu se za tebe modlit.“ Můj malý přímluvný modlitebník položil svou ruku na mou hlavu a modlil se: „Ježíši, celého ho uzdrav.“ Usmál jsem se a poděkoval mu, ale on na mě jen zíral. Konečně řekl: „Jsi uzdraven. Vstaň z postele!“ A tak jsem vstal – a byl jsem uzdraven! Jeho modlitba víry mne postavila na nohy.

Když Boží svatí pilně a s dětskou vírou hledají Boha kvůli potřebám svých bratří a sester, dějí se mocná vysvobození.

středa 2. dubna 2014

UPROSTŘED TĚŽKOSTÍ SE PAVEL POUČIL Z VELIKÉ LEKCE

Nejvýznamnější lekcí, ze které se Pavel poučil ve svém utrpení, bylo, že se musel obrátit k Pánu a k jeho zaslíbením. Věděl, že již nadále nemůže důvěřovat své tělesnosti, svým schopnostem ani své silné vůli. Napsal: „Už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé“ (2. Korintským 1:9).

Pavla přivedla jeho zkouška na samý konec vytrvalosti. Věděl, že nemá žádnou sílu, aby bojoval s mocnostmi temnoty, a tak odsoudil svou vlastní tělesnost ke smrti. A Bůh ho úžasně vysvobodil: „On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí“ (verš 10).

Jak byl Pavel vysvobozen? Prostřednictvím několika věcí: Zaprvé, byl především mužem modlitby, a zadruhé, velice důvěřoval Pánu. Pavel věděl, že Bůh splní svá zaslíbení. Mohl prohlásit: „Tak, jak mne Pán vysvobodil v minulosti, způsobí mé vysvobození i ze současné zkoušky. Od nynějška až do své smrti budu žít pod jeho vysvobozující mocí.“

Podobně jako Pavel jsme i my vystaveni krušným chvílím, aby v nás zemřelo spoléhání se na lidské schopnosti. Pán dovoluje, abychom byli potíráni, bezmocní a slabí, protože usiluje o to, aby nás přesvědčil, že nemůžeme porazit nepřítele tělesným úsilím.

Když srovnáme své životy s životem Pavla, můžeme být v pokušení si myslet: „Nikdy nezažiji ten druh vysvobození, ze kterého se těšil tento člověk. Byl zběhlý v Písmu a dostalo se mu velikých zjevení od Hospodina ohledně Ježíše, evangelia a Nové smlouvy.

„A Pavel sloužil v moci a s důkazy Ducha svatého. Bez cizí pomoci otřásl městy a národy. Ďábel jej nemohl zabít ani kamenováním, ani útoky davu, ani třemi ztroskotáními s lodí. Bůh ho dokonce použil ke vzkříšení mrtvého. Tento muž byl jedním z Božích nejpomazanějších služebníků v celé historii. Měl veškerá duchovní obdarování.“

Ale tak tomu podle Pavla nebylo. Tento apoštol objasňuje, že v jeho vysvobození existoval další významný faktor: mocné přímluvné modlitby. „Když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami“ (verš 11). Pavel říkal: „Jsem přesvědčen, že mě Bůh vysvobodí. A vy mi k tomu dopomůžete modlitbami.“

úterý 1. dubna 2014

VYSVOBOZUJÍCÍ MODLITBY "POMOCNÍKŮ"

"Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že už jsme přestali doufat, že přežijeme, v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. (2.Kor.1:8)
Řecké slovo přeložené v tomto úryvku jako "dolehlo", znamená "zavalilo těžkým břemenem, krutě zdrtilo". Pavel sděloval svatým v Korintu, "Ta krize byla tak vážná, že mě málem zničila. Myslel jsem, že je to můj konec".

Když Pavel říká, že pod tíhou soužení ztrácel naději, můžeme si být jisti, že byl na úplném dně. Jinde své trápení spíše zlehčuje. Možná si vybavíte, jak prostě setřásl jedovatého hada, který se mu zakousl do ruky. Třikrát ztroskotal, přesto to zmiňuje jen mimochodem, pro ilustraci. Byl bit, oloupen, kamenován, vězněn - a nikdy si nestěžuje.

Tady je ale apoštol na pokraji naprostého vyčerpání. Věřím, že toto utrpení, kterým prošel, bylo utrpení duševní. Nemůžeme vědět přesně, co ho trápilo, ale 2.Kor. 7:5 něco naznačuje: " Když jsme dorazili do Makedonie, neměli jsme tam klid. Ze všech stran na nás doléhalo soužení: zvenku boj, zevnitř obavy."

Domnívám se, že Pavel mluví o bolesti, kterou mu způsobily jeho ovečky. V Korintu se rozmohli falešní učitelé a snažili se poštvat lidi proti němu. Pavel se bál, že jeho "děti" odmítnou jeho učení a budou následovat ty, kdo to s nimi nemyslí dobře.

Potěšil ho Titus, který mu přinesl dobré zprávy o jeho "milovaných dětech" v Korintu. Pavel píše, "Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita, a nejen jeho příchodem, ale také tím, jak byl mezi vámi povzbuzen. Když nám vyprávěl, jak se vám stýská, jak všeho litujete a jak horlivý zájem o mě máte, má radost neznala mezí." (2.Kor. 7:6-7)

Sám jsem v životě takové trápení zažil. Někdy byla slova těch, které jsem miloval a sloužil jim, jak nůž do zad. Můžu říct spolu s Davidem, " V ústech měl slova nad máslo lahodnější, v srdci však válku nosil si." (Žalm 55:22)

A tehdy jsem nejvíc potřeboval "pomocné modlitby".