pátek 29. srpna 2014

MÁ ZAVAZADLA JSOU SBALENÁ

Není čas se usadit k pohodlnému životu. Musíme žít ve zmateném státě. „V ten čas prohledám Jeruzalém s lucernami a zúčtuji s těmi, kdo si hoví jako víno v sedlině, s těmi, kdo si v duchu říkají: ,Hospodin nic nespraví ani nezkazí.' (Sofoniáš 1:12). „Hoví si jako víno v sedlině“ znamená, že jsou lhostejní. “Sedliny“ jsou usazeniny vína usedlé na dně sudu. Mnoho křesťanů nestálo o neklid z Ducha Svatého. Nyní sedí vzadu a nedělají z toho problém a dokonce nechávají všechnu tu špínu usadit se v jejich srdcích. Někteří opustili sbor Times Square Church, protože je příliš vášnivý a vyvolává příliš velké pohnutí srdce. Odešli jinam a hledali místo, kde není neklid. Říkají, „Nemohu unést ten tlak, to silné kázání. Voláte po přílišném zkoumání srdce.

Říkám vám, že skutečná církev Ducha Svatého bude Boží svící prohledávající město a bude to velmi znepříjemňovat těm, kteří se usadili. Boží Slovo to nazývá v Jeremijáši 48:11-12: “být přelit z nádoby do nádoby“: “Moáb si odmalička žil v pohodlí, jak víno nad sedlinou měl svůj klid. Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil, nemusel odejít do vyhnanství. A proto chutná tak jako vždy, jeho vůně se nemění.“ Tito lidé odmítali nechat se zapojit. Měli rádi pohodlí, klid a nerušený blahobyt. Odmítali být zkoušeni, usvědčováni nebo podněcováni.

Kdybychom věděli, jak blízko Pánova příchodu se nacházíme – jak blízko k ohnivým soudům – děkovali bychom Bohu za jeho podněcování. Na každém setkání bychom vylévali srdce a zbavovali bychom se sedlin. Děkovali bychom Bohu za služebníky evangelia, kteří nás neustále nabádají, abychom chodili ve spravedlnosti a kteří zalévají naše duše přesvědčujícím, pronikavým Slovem pravdy. V soudný Den budeme věčně vděčni Bohu, že nás probudili zprávy polnic, které nás přivedli k pokání a ke skutečné bázni před Bohem.

Má zavazadla jsou sbalena! Jsem připraven a toužím vidět Ježíše tváří v tvář.

čtvrtek 28. srpna 2014

BDĚTE A BUĎTE STŘÍZLIVÍ

Bůh si povolává své lidi, aby bděli a byli střízliví, jak se blíží den zániku. „Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví“. (1. Tesalonickým 5:6) Pavel vyzývá bratry, „Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.“ (5:4-5) Co on říká, je toto: „Co je tomuto světu tragická noc temnoty a planoucí záhuby, je svítání nového dne vám, kteří jste na pozoru a střízliví!“

Tak jistě jako nejsme tohoto světa, nejsme ani odsouzeni k temnotě a zániku, „Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli Jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ (5:9)

Rostoucí intenzita porodní bolesti znamená pro Kristovu Manželku něco nádherného – jsme o jednu krizi blíže domovu! Je to odpočítávání k zániku pro svět, ale je to odpočítávání k slávě pro nás! Je to jejich schůzka s hněvem a naše schůzka se vzkříšením! Mezitím, co oni pláčou a zatínají zuby, my se budeme radovat a jásat radostí! Ti, co jsou děti této drsné temnoty, noci zániku, jsou opilí a ve spánku: „Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci“ (5:7). „My však, kteří patříme dni, buďme střízliví“ (5:8). Toto se týká jakéhokoliv druhu pozemské opilosti. „Opít se“ znamená „uvést lidského ducha do stavu šílenství.“ Toto je mocné upozornění na naši adresu od apoštola Pavla. Varuje nás, abychom se v noc zániku příliš neradovali světskými věcmi, abychom se nestali opilými (vysoce) ničím než Ježíšem.

Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako „lev řvoucí“ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře“ (1. Petrův 5:8-9) Musíme stále zaujímat své pozice, dokud On nepřijde a nesetrvá pilný ve všech věcech. Ale, především, musíme zůstat střízliví a pozorní. Slovo „střízlivý“ tady znamená „bystrý“, „pozorný“. Jinými slovy, nenech, aby ti něco vzalo srdce. Do ničeho se moc nezapojuj, nebuď moc nadšený, moc ponořený do věcí tohoto života.

Přijmi toto upozornění! Možná právě teď piješ ďáblovo víno rozptýlení – víno zaneprázdněnosti. Bible varuje před tím, že se ďábel pokusí oklamat, pokud to bude možné, dokonce i samotnou volbu. Často jsem přemýšlel, jak by se něco takového mohlo stát. Věřím, že to není cizoložstvím, pýchou nebo zlými návyky, ale tím, že nechá něco hodnotného vzít naše srdce – tím, že užijeme to, co je legální k posednutí a skonzumujeme všechno najednou.

středa 27. srpna 2014

POROD SE BLÍŽÍ

"Až lidé budou říkat:´Mír! Bezpečí!´, náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku." (1.Tes. 5:3)

To je Bohem vdechnuté Slovo a každé slovo bylo pečlivě vybráno. Zkáza přijde náhle jako bolesti u ženy, která se chystá přivést na svět dítě. Ta žena je ztracená, zkažená, bezbožná společnost a soud přijde jako porodní bolesti. Čím blíž je k porodu, bolesti se zvyšují jak na frekvenci, tak na intenzitě. Mohou být po hodině, pak po půlhodině, pak po deseti minutách. Dovezou ji do porodnice a bolesti dál zesilují. A pak náhle nepřestávají vůbec a porod je tady. V duchovní oblasti to znamená, že konečná zkáza začne bolestivými varováními, která se budou stupňovat a zrychlovat.

Mám za to, že Amerika už je na cestě do porodnice. Když v Libanonském Bejrútu zemřely bez varování stovky amerických námořníků, jen jsme bezmocně přihlíželi. O pár let později celý svět s hrůzou sledoval, jak na nebi explodovala kosmická loď Challenger a sedm astronautů se řítí k zemi. Opět jsme byli bezmocní.

AIDS se stal novodobým americkým morem a vyděšení lékaři jen sledovali jeho děsivý nárůst. Drogové závislosti se dnes šíří stejně, jako černý mor v minulých stoletích. Zločinecké gangy straší ulice New Yorku, Los Angeles, Chicaga - přepadávají, loupí, vraždí. Pavel varuje, že intenzita bude narůstat a Bůh teď zrychluje tempo problémů a útrap.

Duch Svatý troubí na polnici hlasitěji a její zvuk je zlověstnější. Nikdy jsme neslyšeli tolik varovných signálů. Nikdy nebylo tolik strážců volajících ze svých věží. Skutečně, těch varování už bylo tolik, že mnoho z věřících už je přestalo poslouchat. Společnost pracuje k porodu - soud začíná - a lidé se obracejí k modlám nebo hračkám. Ježíš řekl, že se máme radovat, až se tyto věci budou dít. Znamená to, že vykoupení je blízko.

"Až se to toto všechno začne dít, vzpřimte se a pozvědněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení!" (Lukáš 21:28)

úterý 26. srpna 2014

„PROSÍM, ŘEKNI, ŽE TOMU TAK NENÍ“

Církev se jednoho dne probudila do příšerného skandálu. Červenali jsme se, když jsme uslyšeli, že jeden kazatel evangelia utratil miliony dolarů za nóbl auta, okázalé šperky, luxusní obydlí, drahá vína! Bezbožníci se smáli a vysmívali a jméno Ježíš se stalo terčem vtipů a výsměchu. A potom se svět dozvěděl, že národní „hříšný kazatel“ číslo jedna byl přistižen při páchání hříchu! Boží lid znovu volal: „Prosím, řekni, že tomu tak není!“ A sledovali jsme děsivý úpadek některých duchovních. Připusťte si to všechno, tato alarmující slova vyzváněla velmi pravdivě: „Přišel totiž čas, aby soud začal od Božího domu“ (1. Petr 4:17, NBK).

Proč byla církev natolik šokovaná? Vždyť jsme byli varováni, že soud je přede dveřmi a že musí začít v Božím domě. Bůh je ochoten nechat své jméno zesměšňovat, jen aby probudil církev a dal světu poslední trumf. „A jestliže začíná nejdříve od nás, jaký bude konec těch, kdo nejsou povolní Božímu evangeliu? Jestliže spravedlivý stěží dochází spasení, kde se ukáže bezbožný a hříšník?“ (1. Petr 4:17-18). Boží soudy v jeho domě jsou tak náhlé a hrozné, že lidem zní v uších, když o nich slyší. Když Bůh soudil dům Eliho, řekl: „Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší...Jeho dům odsuzuji navěky pro nepravost, o které věděl“ (1. Samuel 3: 11 a 13).

Když Bůh soudil Izrael a dům Manase pro úplatkářství, řekl: „Hle, já uvedu zlo na Jeruzalém a na Judu. Každému, kdo o tom uslyší, bude znít v obou uších“ (2. Královská 21:12). Bůh řekl Jeremjáši: „Tomu, kdo to uslyší, bude znít v uších“ (Jeremjáš 19:3). V hebrejštině znamenalo „znít“ v uších, že v uších zarachotilo a zrudla hanbou. Dokonce i ničemným uši zrudnou!

Jestliže Bůh zarachotí v uších tohoto národa tím, co národ uvidí a uslyší o jeho soudech nad církví, jaké náhlé a hrozivé soudy potom padnou na tuto společnost? Média tohoto národa mají požitek z toho, že z náboženství činí sport. Kvůli nim národ nedůvěřuje žádnému kázání o svatosti a hledí na všechny duchovní jako na šarlatány a podvodníky. Lidé zvedají své číše k přípitku a pošklebují se: „Na všechny pekelné kazatele!“ Ale to všecko se změní přes noc. Bůh bude znít v uších tohoto světa, protože přijde náhlá zkáza! Náhlá smrt! My však můžeme hledět vzhůru a radovat se, neboť víme, že naše vykoupení se přiblížilo (viz Lukáš 21:28).

pondělí 25. srpna 2014

ŽIVOT VÍRY by Gary Wilkerson

Abychom měli takovou víru, jaká se Bohu líbí, často musíme projít zkušenostmi, které jsou pro nás nepříjemné, iritující, a které nás nutí sevřít pěsti. Možná, že ses dostal do bodu, kdy jsi vykřikl: „Pane, dal jsi mi zaslíbení, ale teď jsi mi odebral všechno, co mohlo toto zaslíbení umožnit!“

Proč to Bůh dělá? Proč odstraňuje všechny přirozené prostředky, kterými by mohl své zaslíbení naplnit? Často je to proto, aby byl náš vztah s ním spíše příjemný než podle řádu. Pochop, jestliže by jeho zaslíbení mohla být naplněna našimi schopnostmi, byli bychom ve výkonném režimu 24/7. To není jeho cesta. Místo toho nás zve do probíhajícího vztahu, do takového, který od nás vyžaduje, abychom důvěřovali celým svým srdcem.

Stejně činil před námi obrovský zástup svědků v jeho Síni víry. Písmo říká, že když Bůh zaslíbil Abrahamovi, že z něho udělá otce národů, Abraham „nehleděl na své již umrtvené tělo“ (Římanům 4:19, NBK). Slovo „nehleděl“ je v anglické Bibli NLT přeložené jako „figured,“ což je matematický výraz. Abraham zjistil, že nic „nebude přičteno“ k jeho životu, aby mohl vidět, jak se toto zaslíbení naplňuje. Žádná jeho schopnost to nemohla dokázat. A přece čteme: „Abraham nepochyboval tedy v nevíře o Božím zaslíbení, ale byl posílen vírou“ (4:20).

Tady vidíte Ježíše, jak zahajuje a zdokonaluje víru zbožného člověka. Čím více se Abraham neohlížel na sebe a neříkal: „To nedokážu!“, tím silněji rostla jeho víra v Boží schopnosti. A skrze smrt jeho tělesnosti přišla moc, která nebyla z něho - byla to moc Ducha svatého.

Chtěl jsem vidět, jak se můj marnotratný syn navrací k Pánu, a abych to viděl vyplněné, vložil jsem svou víru v Boží moc, aby ho Bůh přitáhl svou vše přemáhající láskou. Jsem šťastný, že mohu prohlásit, že se můj syn skvěle smířil s Bohem i se svou rodinou.

Chci vidět přicházet k Ježíši tisíce ztracených lidí z našeho města. A přece vím, že se to nikdy nestane taktizováním, plánováním či provozováním programů v našem městě. Tyto věci mohou být prospěšné, ale pouze Ježíš může zahájit něco pro své království, pouze on v nás může zdokonalit víru a důvěru, které jsou potřebné k tomu, abychom viděli, jak tisíce duší přenáší do věčného života.

Ano, jsme povoláni konat pro Kristovo království, co můžeme. Ale máme ještě další povolání. Chceš vidět, jak se naplňují ve tvé obci Boží záměry, jak se naplňují ve tvém životě jeho zaslíbení? Chce po tobě jediné: Abys mu důvěřoval, a tak žil život víry.

pátek 22. srpna 2014

POSEDLOST PO PROSPERITĚ

Soudný den se pomalu blíží s tím, jak se společnost stává čím dál víc posedlejší po prosperitě a bezpečnosti.

„Až lidé budou říkat: „Mír! Bezpečí!“ náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku.“ (1 Tesalonickým 5: 3). Řecké slovo, které Pavel používá pro pokoj je "eirene", což znamená prosperita. Náhlá destrukce je připravena vtrhnout v den, kdy se mysl lidí zaměří na bohatství. Šílenství po penězích! Chamtivost! Hromadění! Hamounění! Ježíš nás varoval, že nastane doba, kdy lidská srdce již nebudou mít bázeň před ničím a uzří, jak hrozné věci je potkají. Lidé budou prahnout po něčem určitém, po bezpečných věcech. Nedá se říct, že se bude jednat pokojné a bezpečné období, lidé to budou jen říkat: „Mír a bezpečí.“ O tom jediném budou mluvit. Jejich rozhovory se budou točit jen okolo peněz, majetku, investic a toho, jak najít bezpečné útočiště pro své jmění!

Nikdy v dějinách světa se lidé tolik nehnali za vidinou peněz. Prosperita se stala americkým snem! Trh s akciemi se stal obrovským hazardním kasinem. Miliony Američanů hazardují penězi v různých loteriích nebo návštěvy kasin a doufají, že přes noc zbohatnout. Proč taková posedlost po tom, stát se slavným a úspěšným? Protože všichni víme, že se blíží pohroma. Celý svět čeká s úzkostí, že jednoho dne nás zasáhne finanční krize. Lidé se snaží proti tomu pojistit a doufají, že této pohromě uniknou.

Posedlost po prosperitě samozřejmě škodí i církvi. Pavel by byl velmi zarmoucen, kdyby věděl, že nastane období, kdy služebníci evangelia překroutí Kristovu smlouvu za hotovostní smlouvu. Církev kdysi působila před světem jako svědectví proti chamtivosti a materialismu, lásce po věcech, sebelásce, hromadění a chamtivosti. Ale dnes svět vnímá církev jako svého největšího konkurenta pro dobrý život. Svět se směje a vysmívá křesťanům, kteří odmítají utrpení Krista proto, aby si mohli dopřát bohatství této doby.

„Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá.“ (Efezským 5:15-16).

čtvrtek 21. srpna 2014

TEN DEN PŘIJDE NÁHLE

"O časech a dobách vám není potřeba nic psát, bratři. Sami dobře víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. Až lidé budou říkat ´Mír! Bezpečí!´, náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku." (1.Tes. 5:1-3)

Boží soud udeří náhle, ale ne bez varování. Bůh slíbil, že neudělá nic, včetně soudu, aniž by o tom řekl svým prorokům. "Jistě! Panovník Hospodin nepůsobí nic, aniž sdílí své tajemství se svými služebníky, proroky." (Amos 3:7) Bůh slíbil, že zazní polnice, zařve jako lev, aby probudil lid, než přijde soud. "Hospodin se zjeví nad nimi a jako blesk vyrazí jeho šíp. Panovník Hspodin zatroubí na polnici a vyrazí v jižní vichřici." (Zach. 9:14)

Bůh zatroubí a mocný hlas polnice se bude rozléhat skrze ústa Jeho proroků. Pavel varoval: "Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni - naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni." (1. Kor. 15:51-52) "polnice ohlašující konec" naznačuje, že bude více než jedno zatroubení. Věřím, že to znamená, že před proměnou, která přijde "naráz, v okamžiku", bude mít Duch Svatý všechny své služebníky, všechny své proroky na svých místech a všchni budou oznamovat poslední zatroubení - konečné varování!

Není divu, že Pavel napsal tesalonickým tyto řádky. Proč by jim mělo být jasné, že soudný den přijde náhle? Církev v Tesalonice byla stará pouhých 6 měsíců, když byl tento dopis doručen. Pavel pravděpodobně kázal o Noemovi, Lotovi a náhlé zkáze Izraele a dalších starozákonních příkladech, které máme i my. Pavel říká: "Je úplně jasné, že Boží soud na nás udeří náhle, jako zloděj v noci. Přesto by žádný věřící neměl být překvapen." Ten den by neměl Boží lid zastihnout nečekaně. Měli bychom vědět, jak Bůh pracuje, protože máme Jeho Slovo.

středa 20. srpna 2014

NADPŘIROZENÉ TŘESENÍ

Podle Židům ten hlavní důvod, proč Ježíš vyleje svého Ducha v posledních dnech je, aby zatřásl Božím domem. Všechno, co je nesvaté, nečisté nebo lidské bude otřeseno, smeteno, vyhlazeno.

Náš duchovní úřad obdržuje srdcervoucí dopisy od vzácných svatých, kteří se rmoutí nad tím, co vidí, že se děje v jejich sborech. Stále je všude rámus po „nových pracech“ a denně jsou představovány úděsné věci – lidské projevy, směsné obyčeje. Jeden člověk píše, že se každý týden v jeho kostele uskutečňuje punk-rock koncert se zpěváky, kteří vypadají a chovají se jako světští, ovlivněni tím zlým. Jiní píší o prázdných, suchých, tolerantních kázáních.

Říkám vám, všechno to se změní. Pán promluví mocně, odhalí všechno, co je špatně. Jak se toto otřesení a odhalení stane? Stane se to skrze člověka – Ježíše! On slibuje, že promluví ke všem, kteří žijí v hříchu, kteří jsou neposlušní, přilepeni k věcem, které Jeho slovo odsoudilo. A Jeho hlas bude neklamně zřetelný.

Jako první promluví něžně ke každému odpadlíkovi, který odbočil a řekne: „Proč jsi neuposlechl Mou žádost, aby ses vrátil? Proč jsi obrátil k mému volání hluché ucho, aby ses nemohl kát a být následně uzdraven? Přijď ke Mně teď, než se tvůj život otřese v základech.“

Ježíš ale také promluví k božím mužům a ženám, kteří usilují o pravdu, čistotu a svatost. Dokonce ještě teď nadzdvihává lid, jehož srdce přijalo Jeho třesoucí, přesvědčující slovo. Jsou obklopeni Pánem – a On jim dá moc mluvit skrze Něj.

Takže, jak Pán promluví k tobě? Přijímáš Jeho třesoucí slovo, dovoluješ, aby pracovalo v tvém srdci? A nebo žiješ dvojí život – stále si hovíš ve smilstvu, cizoložství, nenávisti, hořkosti? Pokud tvrdíš, „Kristus je můj Pán,“ a přesto máš ve svém životě schovaný hřích, věz, že od Něj uslyšíš, „Proč jsi se nevrátil do mé milosti? Proč jsi ji ustavičně odmítal? Slyšel jsi Moje milující volání a okusil jsi moji milující laskavost a stále jdeš svou vlastní cestou. Proč?“

Tady je dobrá zpráva: Toto nadpřirozené třesení – Hospodinův domácí úklid, jak v zemi, tak v cíkrvi – vyústí v neotřesitelný základ. Bude vytvářet svatou, prořezanou církev – bude se chlubit zbytkem svatých, kteří kráčí v bázni Boží a spravedlnosti Krista.

úterý 19. srpna 2014

BŮH PROVÁDÍ SČÍTÁNÍ

Mnozí křesťané se stali neplodnými tím, že vysedávali v mrtvé církvi a naslouchali pastoru, který neměl žádné pomazání od Boha. Tak se stalo, že trpěli duchovním nedostatkem a neměli žádnou duchovní autoritu. Trpí rodiny; děti odpadají; manželství se rozpadají. V dnešních církvích se rodí mnoho Izmaelitů. Izmael znamená „tělesnost“ a mnozí křesťané jsou omezeni tělesností a tvrdí, že jsou dědici spravedlnosti.

Bůh pokračuje v očišťování a uzdravuje děti podle svého srdce a dává je do církve. „Plesej, neplodná, která jsi nerodila, zvučně plesej a výskej, která ses v bolestech nesvíjela, protože synů osamělé bude více než synů provdané, praví Hospodin“ (Izajáš 54:1). Bůh nemluví pouze o vyprázdnění Izmaelova domu a o připojení zástupů ke spravedlivému. Je to mnohem hlubší než zástupy, počty a úspěchy a provést sčítání se chystá Bůh, nikoli člověk. „Mám snad za poctivé prohlásit nespravedlivé váhy a váček s falešným závažím?“ (Micheáš 6:11).

„Při soupisu lidských společenství Hospodin si zaznamená: Každý z nich se zrodil tady“ (Žalm 87:6). Podívej se na jakékoli veliké shromáždění křesťanů, a všichni mohou zpívat hlasité chvály se zdviženýma rukama. Ale Bůh není ohromen zástupy. Rokové kapely přitahují obrovské zástupy, ale nechválí Boha. On ví, kdo je svatý, a zná ty, kteří truchlí kvůli hříchu.

Toto poslední probuzení přijde, protože Bůh bude mít soucit se svým vlastním jménem. Posvětí své jméno před celým světem. Chci se s tebou sdílet o velkolepém Ezekielově proroctví. „I jala mě lítost pro mé svaté jméno, které oni, izraelský dům, znesvětili mezi pronárody, kamkoli přišli. Řekni proto izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kamkoli jste přišli. Opět posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi pronárody, jméno, které jste vy uprostřed nich znesvětili. I poznají pronárody, že já jsem Hospodin, je výrok Panovníka Hospodina, až na vás ukáži před jejich očima svou svatost“ (Ezekiel 36:21-23).

pondělí 18. srpna 2014

ZDOKONAVATEL NAŠÍ VÍRY by Gary Wilkerson

„Hleďme na původce a zdokonavatele naší víry, Ježíše“ (Židům 12:2, přel.). Existuje mnoho věcí, ve které upřímně doufám, avšak některé nejsou započaty Bohem. Například doufám celým svým srdcem, že naše církev v Colorado Springs uvidí, jak v nadcházejícím desetiletí přicházejí ke Kristu desítky tisíc lidí. Bůh mi to neslíbil, ale já stále doufám a modlím se, aby přivedl ztracené do své milující náruče.

Všichni musíme být opatrní v tom, jak chápeme naše naděje a jak z nich vytváříme zaslíbení. Můžeme si být jisti, že něco je zaslíbení od Boha, když je to potvrzeno Písmem, modlitbou a někdy i spolukřesťany.

Je možné slyšet hlas našich vlastních tužeb a přání a mylně jej považovat za hlas Boží. V některé věci můžeme doufat, a mohou to být dobré věci, a přece, jak píše Jakub, Bůh nám tyto žádosti nedá, protože se zrodily z naší vlastní snahy a tělesnosti.

Naproti tomu Bůh zdokonaluje naši víru tím, že tyto věci odstraňuje. Jakožto člověk středního věku jsem rád, že to Pán dělá. Existuje mnoho věcí, které jsem chtěl ve svých třicátých letech, a jsem rád, že mi je Bůh nikdy nedal. Bůh ve svém slitování viděl, co jsem potřeboval, a neumožnil věci, které jsem chtěl. Zdokonalováním naší víry začínají v našich srdcích vyvstávat přání, která jsou započata Bohem – věci, které se zrodily z něho a ne z nás samotných.

„Víra je přesvědčení, že doufáme v to, co se skutečně stane“ (11:1). Jak Bůh pročišťuje naši víru, buduje se naše přesvědčení. Roste naše rozlišovací schopnost a říkáme: „Ano, toto je slovo od Pána a tamto slovo od něj není. Bůh mi potvrzuje svá zaslíbení – prostřednictvím Písma, modlitby a prostřednictvím svědectví mých bratří a sester.“ Víra v nás začíná působit, takže – jak říká Židům 11:1 – máme „přesvědčení, že to, v co doufáme, se skutečně stane.“

Tento druh víry byl zdokonalen v těch, kteří jsou na seznamu v Síni víry (viz 11. kapitola Židům). Podle této kapitoly Bůh přijal Ábela kvůli jeho víře, nikoli kvůli jeho vhodné oběti při uctívání. Noe byl přijat kvůli své víře, nikoli kvůli tomu, že byl kazatelem spravedlnosti. Rovněž Mojžíš byl přijat kvůli své víře, nikoli kvůli tomu, že byl odvážně porozen.

pátek 15. srpna 2014

NEPLODNÁ CÍRKEV BUDE MÍT MNOHO DĚTÍ

„Plesej, neplodná, která jsi nerodila, zvučně plesej a výskej, která ses v bolestech nesvíjela, protože synů osamělé bude více než synů provdané, praví Hospodin“ (Izajáš 54,1).

Někteří namítají, že dnešní církev, církev posledních dnů, není neplodná. Poukazují na všechny skvělé služby a na tisíce lidí, kteří navštěvují náboženské semináře, konference a koncerty a hltají křesťanské knihy, nahrávky a videa. Ale to, jak si duchovní děti představuje Hospodin a jak církev, jsou dvě zcela odlišné věci. Zatímco církev se soustředí na rostoucí počet, vliv a úspěch, apoštol Pavel volá: „Děti moje, znovu vás v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus“ (Galatským 4,19). Pavel tím říkal: „Nezajímá mě, kolik lidí chodí do vašeho kostela. Neříkejte mi, kolik lidí se účastní vašich akcí ani kolik literatury vydáváte – povězte mi, kolik z vás se formuje do Kristovy podoby!“

Věřím, že Hospodin se dívá na posledních dvacet až třicet let jako na čas velké duchovní prázdnoty; jako na roky, které zničil škůdce; na roky plné prospěchářství; na roky, kdy byli v Božím domě oslavováni cizinci; na roky pyšných kazatelů, peněžního šílenství, velkolepých budov a povrchnosti. „Zachovali se vůči Hospodinu věrolomně, zplodili cizí syny“ (Ozeáš 5,7). „A já jsem tě zasadil, révu ušlechtilou, samou spolehlivou sadbu. Jak ses mi mohla proměnit v révu planou a cizí?“ (Jeremjáš 2,21).

Pán zaslíbil, že neplodná církev posledních dnů bude mít mnoho a mnoho dětí. „Rozšiř… nerozpakuj se… natáhni… upevni kolíky… Rozmůžeš se napravo i nalevo“ (Izajáš, 54,2-3). Hospodin odstraní hanbu a stud církve posledních dnů. „Neboj se, už se nemusíš stydět, nebuď zahanbená, už se nemusíš rdít studem. Zapomeneš na hanbu, kdy jsi byla neprovdána, nevzpomeneš na potupu svého vdovství“ (Izajáš 54,4).

čtvrtek 14. srpna 2014

MNOZÍ BUDOU SPASENI

V těchto posledních dnech Bůh povolá ničemné, kteří ho nikdy neznali. „Hle, dal jsem ho za svědka národům, národům za vévodu a zákonodárce. Hle, povoláš pronárod, který neznáš, pronárod, který tě nezná, přiběhne k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, za Svatým Izraele, který tě oslavil. Dotazujte se na Hospodina … vždyť odpouští mnoho“ (Izajáš 55:4-7).

Toto se splnilo v novozákonní době, když pohané běželi ke Kristu. Pohané uviděli světlo a reagovali. Ještě jednou však, v poslední obrodě slitování a laskavosti, ničemní uslyší. Zástupy opustí své ničemné cesty a budou vzývat Pána.

On nabídne potěšení, uzdravení a obnovení všem, kdo jej opustili. „Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlí“ (Izajáš 57:18). Jak musel být Izajáš nadšený, když nesl tuto zprávu: „Kvůli svému jménu odpustím této znečištěné nevěstě a zavolám ji zpět.“

„Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu“ (Izajáš 43:25). Vzpomeň si na miliony křesťanů na celém světě, kteří znovu a znovu selhávají. V církvi Times Square Chuch je polovina konvertitů z těch, kteří selhávají a odcházejí od Boha. Jaké to bude obrození, až se navrátí zástupy křesťanů, kteří selhali! Závislí na drogách, alkoholu, sexu, svázaní pochybnostmi a strachem uslyší Boží povolání a zástupy se navrátí. Závislí, alkoholici, prostitutky, homosexuálové a selhávající nemajetní budou Bohem povoláni.

Přehlédne příval jeho slitování hřích? Nikdy! Ti, kteří odešli od Boha, jsou těmi, kdo kdysi okusili Ducha svatého. Již ho poznali. Pán pošle Ducha svatého, svého posla, se slovem lásky a povolá je, aby si připomněli všechna jeho milující slova a to, jaký láskyplný vztah s ním kdysi měli. Připomene jim, jak je kdysi ochraňoval, miloval a jak jim žehnal.

„Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným. V onen den se bude v Jeruzalémě rozléhat nářek“ (Zacharjáš 12:10-11).

středa 13. srpna 2014

POSLEDNÍ POVOLÁNÍ ZPĚT

Bůh má veliký zájem o ty, kteří jsou jeho milovanými, ale které přemohla náhlá bouře pokušení. Jeho zaslíbení je pro ty, kteří se právě teď nacházejí ve velikých souženích. Bůh se chystá získat zpět lidi, kteří znovu uklouzli a jsou opuštěni. „Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno je Hospodin zástupů, tvým vykupitelem je Svatý Izraele; nazývá se Bohem celé země. Jako ženu opuštěnou a na duchu ztrápenou tě Hospodin povolal, ženu mladosti, jež byla zavržena, praví Bůh tvůj. Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování. V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel“ (Izajáš 54:5-8).

Toto je proroctví pro církev posledních dnů – kterou Bůh na okamžik opustil.

Kdo je tím, koho Bůh na chvíli opustil? A co ho přimělo skrýt svou tvář? „Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha“ (Izajáš 59:2). Bůh se nerozvedl se současnou zkompromitovanou církví, ale musel skrýt svou tvář. Ona jej opustila, svého Milovaného. „Toto praví Hospodin: Kde je rozlukový lístek vaší matky, jímž jsem ji vyhostil? Anebo je tu někdo z mých věřitelů, jemuž jsem vás prodal? Hle, byli jste prodáni svou vlastní vinou, vaše matka byla vyhoštěna jen pro vaše nevěrnosti“ (Izajáš 50:1).

Bůh řekl: „Odešli jste ode mne. Spáchali jste cizoložství. Já jsem vás neopustil – vy jste opustili mě! Musel jsem vás odmítnout, protože jste se zaprodali prostituci.“ Církev utekla do Babylóna, avšak ještě není rozvedena. Neboť Bůh říká: „Ukažte mi rozlukové lístky! Ukažte mi účtenku, že jsem vás prodal ďáblu.“ Bůh říká: „Tentokrát nežijeme spolu, ale rozvod není definitivní. Manželství není beznadějné. Stále vás miluji! Opustili jste mne, a přece jsem stále volal a vy jste mne odmítli poslouchat.“ „Když jsem přicházel, proč tu nikdo nebyl? Volal jsem, a nikdo se neozýval“ (Izajáš 50:2).

Této hříchem zkažené, stále upadající, potulné ženě Bůh přísahá: „Povolám tě zpět.“ „Toto praví Hospodin: Byli jste prodáni zadarmo, bez peněz budete vykoupeni“ (Izajáš 52:3). A znovu: „Jako ženu opuštěnou a na duchu ztrápenou tě Hospodin povolal“ (Izajáš 54:6). I nyní zní toto poslední povolání zpět: „Shromáždím tě v převelikém slitování“ (Izajáš 54:7).

úterý 12. srpna 2014

BLÍŽÍ SE OBNOVA SPRAVEDLNOSTI

Chtěl bych s co možno největší duchovní autoritou pronést tvrzení, tvrzení na základě smlouvy tak jasné jako tomu bylo k Noemu. Přijde konečná obnova, stane se tak o hodině půlnoci, obnova taková, která propukne po celém světě. Sijón porodí a dá život mnoha mnoha dětem. Všude se bude ozývat zpěv a jásot a Sijón řekne, „Odkud se toto všechno vzalo?“ Bude to obnova spravedlnosti.

Mnoho let jsem slýchal staré pastory mluvit o konečné obnově. Jeden můj blízký známý na ni kázal přes šedesát let. Nyní se mladí kazatelé za obnovu modlí; chtějí vidět Boha pracovat dnes, ne jen o Jeho skutcích číst v knihách. Není to dost jen prostě kázat o minulých znovuzrozeních. Proč se modlit, proč hledat obnovu, když to není přislíbeno v Bibli? Pokud nám Bible říká, že jsme dál než naděje, tak přece pojďme evangelizovat a kázat a neznepokojujme se výsledky. Ovšem, pokud je obnova slíbena, pak ji křesťané potřebují vidět, uchopit ji a modlit se s vírou, že ví, že Bůh slíbil, že to udělá. Je to v Jeho Slovu? Ano, tento příslib najdeme v Izaiáši 54. Je to jedna z nejdůležitějších kapitol v Božím Slově pro tuto generaci. Jasně se tu dočteme, co Pán zamýšlí se svou církví, svým lidem v posledních dnech. Tato kapitola prorokuje, co se stane v Times Square Church tak jako v každém sboru po světě, kde existují hladová srdce. Stane se to v Rusku, v Číně, v každé zemi, na každém ostrově od Severního pólu až po Jižní.

Církev zažije nezasloužený výlev lásky, milosrdenství a laskavosti. Přijde to v čase velkého soužení, v bouřích hněvu a zloby, v čase touhy na všech stranách, kdy bude společnost zavržena. Bůh slibuje, že se nám odkryje v celém svém velkém milosrdenství: „…avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel….moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník“ (Izaiáš 54:8-10) Co Hospodin praví církvi, též praví všem jednotlivcům, kteří v Něho věří. Bůh mluví k těm „utištěným, vichrem zmítaným, útěchy zbaveným.“ (Izaiáš 54:11)

pondělí 11. srpna 2014

ŽIVOT VÍRY by Gary Wilkerson

Většina z nás by uvítala schopnost dělat v životě určité věci, které dělat nemůžeme. Nemám tím na mysli jen věci, které jsou těžké, ale přímo nemožné.

Jsou věci, které ani ti nejoddanější Ježíšovi následovníci nesvedou, ale známe Někoho, kdo ano. Nádherné na životě s Kristem je, že se můžeme účastnit úžasných věcí, které bychom sami nedokázali. Ježíš nás dokonce volá k tomu, abychom se spolu s Ním podíleli na něčem, co je nad možnosti nás samotných: když naši blízcí přicházejí k víře, když jsou rozpadlá manželství znovu obnovena a uzdravena; když jsou lidé z naší komunity spaseni a zachráněni před beznadějnou věčností. Skrze víru v Ježíše jsme svědky – a dokonce se i účastníme – těchto věcí, které On koná ze Své moci, slávy a autority.

Židům 11 je kapitola věnovaná víře. Jsou tam vyjmenovány biblické postavy, které se zalíbily Bohu díky velkým skutkům víry. Od Abrahama, přes Sáru, Davida a Samuela až ke Gedeonovi a spoustě dalších vidíme, jak se věřící těší Boží přízni ne pro svůj talent nebo výkony, ale díky tomu, že Bohu svěří to, co je nad jejich schopnosti. Společně tvoří "oblak svědků života víry" (Židům 12, 1).

Slova v kurzívě nám říkají, že máme žít život víry. A abychom takového života dosáhli, jsme nabádáni, abychom odhodili veškerou přítěž, která nám brání v důvěře Bohu: "odhoďme všecku přítěž" (12, 1). Co může být takovou přítěží? Znám mnoho křesťanů, které tíží nevíra. Když zhodnotí svoji situaci, řeknou si: "Mé potřeby nebudou nikdy naplněny. Nekonečně dlouho se modlím a prosím i ostatní, včetně starších církve, aby se za mě modlili, ale nedostávám odpověď. Nic, co jsem zkusil/a, nefunguje."

Problém mnohých je, že hledí víc na situaci, ve které jsou, než na Boha, který je Pánem všech situací. Jejich víra padá pod "vším, co nás tíží a zdržuje" (12, 1 SNC). Mohu vás ujistit, že co Bůh slíbil, nemůže nikdo překazit. Každé slovo, které dá, bude nakonec naplněno. Satan to ví a jediné, co může dělat, je pokusit se zdržet Boží plány tím, že nás přesvědčí, abychom se utápěli ve svých těžkostech. Pokud se vám zdá, že jste v beznadějné situaci, život víry vás nabádá k důvěře, že "jednoho dne splní Bůh to, co si dnes nejsem schopný/á představit."

pátek 8. srpna 2014

NAROZENI V ZÁŘI SLÁVY

Novozákonní církev byla zrozena na výsluní slávy. Duch svatý se na ni sestoupil s ohněm a první křesťané mluvili jazyky a prorokovali. Zakoušeli úderné přesvědčení a celé zástupy se obracely. Zbožná bázeň padla na ně a na všechny, kdo je viděli. Žaláře je nemohly udržet a bouře je nemohly utopit. Děly se znamení, divy a zázraky. Nebojácní evangelisté šli kamkoli a kázali Slovo, a když byl jejich majetek zabaven, nepřestávali se radovat. Když byli kamenováni, věšeni, upalováni či ukřižováni, šli do toho se zpěvem a s chválením Boha. Byla to triumfální církev, která se nebála Satana, neměla úctu k modlám a byla nepohnutelná při soužení či pronásledování. Byla to krví obmytá církev, která žila i umírala vítězně.

Jak bude vypadat církev ve svých posledních hodinách? Jak z toho všeho nakonec církev vyjde? Jako tučná, prosperující a sebestředná církev nebo z ní zbyde jen hrstka opravdových věřících, kteří se dívají na to jak je smrt a odpadlictví pomalu pojídá jako rakovina? Zanechá ji chladnost slabou, napodobující a bezmocnou? Vyjde církev z této doby plné pokrytectví, špinavých rukou a necudných srdcích zapálených cizím žárem nakonec s velkou chválou, uctíváním a modlitebními setkáními?

Můžete se spolehnout na to, že bude docházet k značnému odpadnutí nebo odpadlictví. Všude okolo bude k vidění duchovní darebáctví. A díky překypujícímu hříchu láska mnohých vychladne. Podvodníci budou přicházet a vyučovat různé démonské doktríny. Lidé budou naslouchat mělkým kázáním, které bude polechtáním pro jejich uši. Podvodné chování se zhorší natolik, že dokonce i vyvolení budou zkoušeni.

Ale církev Ježíše Krista z toho všeho nevzejde se skuhráním a skleslostí. Nakonec z toho vyjde vítězně, s nevýslovnou radostí, jakoby sjížděla řeku pokoje. Vyjde z toho osvobozena od veškerých pout a svázaností, tím šlápne ďáblovi na krk. A každý člen této pravé církve bude žít a umírat beze strachu. Pokušitelova moc bude zlomena. Křesťané zůstanou svatí a zboří veškeré modly. Budou stejně silní v Pánu tak, jako tomu bylo u prvotních křesťanů.
„V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi.“ (Skutky 2:17).

čtvrtek 7. srpna 2014

PÁN MI DAL LEKCI

Jednou jsem dostal nápad pro svou službu a myslel jsem si, že je skvělý. Ale neporadil jsem se s Pánem předtím, než jsem se do toho pustil. Nakonec jsem si způsobil dluh 5000 dolarů a nedokázal jsem to splatit (dnes by se ta částka rovnala asi 25 000 dolarům, což je kolem půl milionu korun). 

V zoufalství jsem se opíral o všechny části bible, kde stojí: „Bůh naplní všechny vaše potřeby.“ A potom jsem se jednoho dne modlil a uslyšel jsem krásný hlas, jak mi říká: „Davide, jdi zítra v poledne do Chester Street a kráčej po levé straně ulice. Potkáš muže s obálkou s 5000 dolary. Tento muž je můj anděl a tu obálku ti dá.“

Pomyslel jsem si: „Děkuji ti, Pane, jsi opravdu věrný.“ A následující den o poledni jsem se procházel po Chester Street a čekal. Město mělo asi 1200 obyvatel a přes den venku nikdo nechodil, protože všichni byli v práci, takže jsem dlouho nepotkal živou duši. Popocházel jsem tam a sem skoro hodinu a ptal se: „Pane, kde je?“

Nakonec jsem šel domů plný zoufalství. Modlil jsem se: „Pane, jak jsem se mohl nechat tak oklamat? Co mám teď udělat? Prosím, Otče, odpusť mi, že jsem ti nevěřil. Dávám celou věc do Tvých rukou.“

O několik dní později mě v kostele oslovil jeden člověk: „Slyšel jsem o tvé situaci a znám někoho, kdo by ti mohl pomoci. Je to křesťanský bankéř z jiného města. Zkus mu zavolat.“

Kontaktoval jsem toho bankéře a on pro mě udělal něco, co bylo v té době naprosto neslýchané. Dal mi půjčku bez ručitele na 5000 dolarů a řekl mi: „Můžeš to splácet po 50 dolarech měsíčně.“

Bůh vyřešil mou situaci a skrze to všechno mi dal lekci: „Davide, mohl jsem poslat anděla, aby ti dal ty peníze. Ale já jsem tě chtěl něco naučit, protože tě miluji. Kdybych tě to nenaučil, pořád bys dělal hloupá rozhodnutí – a nakonec bys dlužil miliony.“

Díky této zkušenosti jsem se naučil, že mám věřit Pánu, že může učinit nemožné. Nemůžu ale čekávat anděla, který se náhle objeví a zachrání mě z mých nezodpovědných rozhodnutí.

středa 6. srpna 2014

POUHÝM SLOVEM

Bůh může obnovit cokoli se v našich životech zdálo mrtvé, a to pouhým jediným slovem. Máš finanční problémy, nejsi schopen splácet složenky? Tak to bylo s Pánovými učedníky – a On vyřešil jejich situaci nadpřirozeně.

Když přišel čas zaplatit daně, Kristus a jeho učedníci neměli žádné peníze, aby zaplatili příslušnou částku. Jak Pán tuto situaci vyřešil? Poslal Petra, aby chytil rybu. Ježíš mu řekl, že najde minci v ústech první ryby, kterou uloví, a že tato mince pokryje jejich daně.

Mohu si jen představovat, co si asi Petr myslel: „Peníze na daně v ústech ryby? To bych chtěl vidět. Rybařím celý život a viděl jsem uvnitř ryb mnoho věcí – červy, háčky, řasy. Ale nikdy jsem v žádné neviděl minci.“ Přesto, když měl na navijáku první pleskající se rybu, otevřel její ústa a našel nablýskanou minci. Hodnota byla dostatečná, aby zaplatila jejich daně, přesně jak řekl Ježíš (Matouš 17:27).

Proč vedl Duch svatý pisatele evangelií, aby zaznamenali tento příběh? A proč se Ježíš rozhodl vyřešit jejich situaci zázrakem? Proč nevybral nějakou sbírku nebo neposlal učedníky na jeden den pracovat, aby ze své mzdy zaplatili daně?

Věřím, že Ježíš zde jednal nadpřirozeně, protože chtěl svým dětem dokázat, že pro ně udělá i nemožné. On dokáže vyřešit jakýkoliv finanční problém, jakoukoli rodinnou krizi, jakoukoliv nepřekonatelnou potřebu.

Chce, abychom věděli, že je tím stejným Bohem, který nakrmil Eliáše chlebem poslaným po havranovi. Tím stejným Bohem, který se postaral o vdovinu nádobu s moukou, aby z ní během období sucha neubývalo a jinou vdovu zachránil před věřiteli tím, že naplnil ohromné nádoby olejem z jedné malé baňky. Ten, který nasytil 5.000 zástup – a později dalších 4.000 lidí – několika málo rybami a bochníky chleba. On ví, že v jistých chvílích našeho života nám pomůže jen zázrak. A chce nás ujistit, že pro nás může učinit nemožné v jakékoliv situaci.

úterý 5. srpna 2014

NIKDY TO NESMÍME VZDÁT

Všude po světě se davy věřících rodičů trápí, protože jejich děti jsou pod mocí toho zlého. V našem sboru vidím zármutky matek, které navštěvují své syny ve vězení. Znají tu bolest, když sedí na jedné straně skleněného okna, hledí na svého kluka, který byl kdysi citlivý v duchu. Nějak se zachytil na drogách a potom se pokusil o krádež, aby podpořil svůj zlozvyk. A teď je ve vězení a stává se ještě více zatvrzelý. Ona se za něj modlí roky, ale teď už ztrácí naději. Nemyslí si, že by se ještě někdy změnil.

Také vídám zlomená srdce otců, které nikdy ani ve snu nenapadlo, že by jejich dcery mohly skončit na drogách. Viděli malou holčičku, jak se zapletla do špatné party ve škole a spadla do toho. Brzy se z ní stala taková rebelka, že ji její otec musel požádat, aby opustila domov z důvodu vlivu na ostatní sourozence. Takže teď žije na ulici a prodává se, aby tak podpořila svůj zlozvyk. A její otec o nocích leží na posteli a pláče a pláče. Je přesvědčený, že ji ztratil navždy.

Znám jednoho otce, který jel hledat svého syna závislého na drogách do chudinské čtvrti. Musel se ptát všude okolo, až mu konečně jeden odvážlivec prozradil, že ten se kluk schovává v polorozbitém obydlí. Když ten muž přišel na místo, uviděl pouhou skořápku syna, kterého dřív znal. Tělo jeho syna bylo vyzáblé na kost z užívání drog. Když ho otec prosil, ať s ním jde domů, mladý muž se na něj ani nepodíval. Jen řekl: „Vypadni. Tohle je teď můj život.“

Ten zlomený otec vyšel na ulici v slzách. Ztratil veškerou naději, zápasil v sobě, „To byl můj syn tam. Umírá a nenechá mě, abych mu pomohl.“

Ten zlý řekl těmto rodičům, že jejich děti jsou beznadějný případ, že se jejich situace nikdy nemůže zlepšit. Přesvědčil je o mocné lži – že Bůh je neschopný jim pomoct.

Možná si myslíš, že tvůj nespasený manžel je beznadějný případ, že nikdy nepřijme Ježíše. A nebo možná že jsi ztratil veškerou naději týkající se tvé ženy, která tě opouští každý večer, aby šla na party. Ale žádný člověk nikdy není tak daleko od Boha, aby ho Bůh nemohl zachránit. Znám mnoho věřících partnerů, kteří dnes svědčí, „Modlil jsem se za mého manžela/manželku roky. A potom, jednoho dne, když mě opustila naděje, Bůh do něj pronikl. Spasil a osvobodil mého milovaného.“

Nikdy, v žádném případě, se nesmíme vzdát, „u Boha je možné všecko.“ (Matouš 19:26)

pondělí 4. srpna 2014

BUĎTE ŠTĚDŘÍ! by Gary Wilkerson

„Kdo skoupě rozsévá, bude skoupě sklízet, ale kdo rozsévá štědře, bude sklízet štědře“ (2. Korintským 9, 6).

Bůh chce, abyste Ho poslouchali, i když se vám zrovna nedaří moc dobře. Pokud je vaše manželství v krizi, začněte pomáhat ostatním, kteří to potřebují. Jestliže vaše děti prožívají těžké situace, zapojte se do služby dětem. Když jste finančně skoro na dně a zlepšení je v nedohlednu, dávejte, kdykoliv vás k tomu Duch svatý povede.

Bůh chce, abyste Ho poslouchali, přátelé. Jestliže Ho posloucháte, uvidíte otevřené nebeské průduchy. Bůh od vás neodvrátí, protože na vás touží vylít požehnání a ukázat vám Svoji milost.

Toto je“ poselství požehnání“. Chci vidět, jak jste požehnaní, a povzbuzuji vás, abyste přijali plnost Božího požehnání, ať už máte hodně, nebo si říkáte: „Mám tak málo“. Bůh si toho cení.

Možná máte jen velmi málo času na to, abyste mohli sloužit druhým v Božím království, protože máte náročnou práci nebo musíte hodně cestovat. Možná máte málo času, který můžete věnovat své církvi, ale vezměte to málo, co máte, začněte to vylévat na ostatní a uvidíte, jak to Bůh rozmnoží. Váš čas i úsilí se znásobí a zjistíte, že máte víc času i na ostatní věci. A také víc času na Boha.

Když začnete dávat i velmi málo, když budete jen z maličké části tak štědří, jako Ježíš, Duch svatý si použije ty nejprostší, skoro až bláznivé věci tohoto světa, aby vám to oplatil a požehnal vám. „Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí“ (Lukáš 6, 38).

pátek 1. srpna 2014

NEBEZPEČNĚ BLÍZKO SMRTI

Pátá kapitola Markova evangelia vypráví příběh o Jairovi, představeném synagogy. Tento muž zoufale prosil Ježíše, aby uzdravil jeho dceru. Dvanáctiletá dívka byla nebezpečně blízko smrti a Jairos přišel Ježíše požádat, aby přišel k němu domů a vložil na ni ruce.

Ježíš souhlasil, že s ním půjde. Cestou se ale zastavil, aby pomohl ženě, která trpěla krvácením. (To byla ta žena, která byla uzdravena, když se dotkla lemu Ježíšových šatů). Zatímco s ní ale mluvil, přišli poslové s tragickou zprávou: Dívka již zemřela. Řekli Jairovi: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“ (Marek 5,35).
Jairos byl zdrcený. Pomyslel si: „Kdyby se tam jen dostal včas. Teď už je příliš pozdě, svou dceru jsem už ztratil.“ Ale Ježíš ho ujistil: „Neboj se, jen věř!“ (5,36).

Když se přiblížili k Jairově domu, slyšeli velký pláč a bědování. To Jairova rodina a sousedé naříkali nad dívčinou smrtí. Představte si, jak to bylo absurdní: Přišel sem vtělený Bůh, tvůrce vesmíru, schopný učinit cokoli – a oni přesto plakali. Jednoduše tím říkali: „Bůh může pomoci jen tehdy, když ještě existuje nějaká naděje. Kdy ale život skončí, už není potřeba k Němu dále volat. Ani Hospodin nemůže s takovou situací nic udělat.“

Mnoho křesťanů se přestane k Pánu za něco modlit, když si myslí, že jejich situace je beznadějná. Tolik lidí důvěřuje Bohu, pouze dokud něco v jejich životě nezemře. Nemyslím tím teď smrt člověka; mluvím o smrti manželství, vztahu, snu, naděje na to, že váš blízký uvěří – cokoliv ve vašem životě, o čem si myslíte, že je nemožné to opravit, změnit či obnovit.

Ježíš je za takovou nevíru pokáral. Naříkajícímu davu u Jairova domu řekl: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí“ (Marek 5,39). Myslel tím: „Situace není taková, jak si myslíte. Zdá se vám, že už není naděje, já však říkám, že to mohu obnovit.“ Potom šel do pokoje té dívky a pouhým slovem ji přivedl k životu: „Tu děvče hned vstalo a chodilo“ (5,42).

Nic není příliš „mrtvé“ či beznadějné na to, aby to Pán nemohl přivést zpět k životu. Ježíš říká: „Vložte ve mě svou důvěru, abych váš problém vyřešil. Pro mě není nikdy příliš pozdě.“