úterý 30. září 2014

PŘEVRÁTILI SVĚT VZHŮRU NOHAMA

„Ti, kteří převrátili celý svět vzhůru nohama, přišli i k nám“ (Skutky 17:6, přel.). Kde je svět vzhůru nohama? V těch náboženských kruzích, kde nikdo nebere vážně Kristův královský úřad.

Manželka jednoho služebníka odsud z New Yorku mi řekla: „Církev Times Square Church znepokojuje všechny charismatické církve ve městě! Víš o tom?“ Nevěděl jsem to. Ve skutečnosti nevím, jestli je to pravda. Ale jestli je tomu tak a jestli se to děje kvůli namyšlenosti za touto kazatelnou nebo kvůli lidem, kteří se chodí chlubit, že toto je jediná církev, co káže o skutečné svatosti, potom jsme na velikém omylu. Avšak, na druhé straně, jestliže se služebníci a sbory „obracejí vzhůru nohama,“ protože kážeme o nepřikrášleném Kristově královském úřadě – jestliže lidé opouštějí některé církve, protože jejich hřích nebyl odhalen a nebylo na něj poukázáno – jestliže lidé odtud odcházejí a stávají se podobnější Ježíši a chodí v jeho ryzosti – potom je správné, že lidi znepokojujeme!

Mohu vás ujistit z Božího Slova, že nic neotřese či nerozhněvá mrtvé kompromitující církve a kazatele více, než ten, kdo chodí v Kristově plnosti – kdo žije a káže Pavlovo náročné evangelium o svatosti. Takové slovo je pokáráním! V každé církvi naleznete několik „oddaných“ křesťanů, jak je nazval Pavel. Avšak den, kdy řeknete spolu s Pavlem: „A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko“ (Filipským 3:8), je dnem, kdy jste označeni za provokatéry!

„A hned té noci vypravili bratří Pavla a Silase do Beroje“ (Skutky 17:10). Opět to vypadalo, že satan vyhrál bitvu, když se Pavel a Silas museli vyplížit v temné noci z města. Jen si představte pyšně se vychloubající lidi o příštím sabatu: „To tedy bylo nějaké probuzenecké hnutí! Byli jsme zde před jejich příchodem a jsme zde i po jejich odchodu. Lidé tady nechtějí takovéhle kázání! Pokračujme s uctíváním Boha bez vyrušování od těchto agitátorů svatosti!“ Avšak Pavel se Silasem natolik obrátili zrak konvertitů od nich samotných k Ježíši, že mohli opustit město, a sbor tam stále vzkvétal. Církev v Tesalonice se v době pronásledování stala tak silná ve víře, že byla mocným svědectvím celé Asii. A rozradostnila Pavlovo srdce!

pondělí 29. září 2014

TI, KTEŘÍ DODRŽUJÍ SMLOUVU by Gary Wilkerson

Sláva Nové smlouvy se stala zjevnou na Hoře Proměnění, kam Ježíš přivedl své tři učedníky. „Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají“ (Matouš 17:1-3).

Ta sláva byla natolik ohromující, že se na okamžik prodral do zemské sféry nebeský záblesk. Náhle ti učedníci – Petr, Jakub a Jan – spatřili, jak Mojžíš a Eliáš hovoří s Kristem. Petra to tak udivilo, že zvolal: „Musíme zde postavit tři svatostánky.“ Petr viděl několik Božích smluv zároveň – v Ježíši, v Mojžíši a v prorocích.

Avšak Bůh Otec odstranil Mojžíše (zákon) a Eliáše (proroky) z Petrova dohledu a řekl: „Můj Syn ztělesňuje veškerý zákon i veškeré proroky, celou a kompletní smlouvu – všechno, co kdy lidstvo bude potřebovat. Petře, nyní máš jeden příkaz, a tím je zaměřit se na Krista. Až budeš milovat tak jako on, a budeš mít v sobě mého Ducha, naplníš veškerý zákon Mojžíše a proroků. Tvůj život se nemá řídit zákonem, nýbrž Ježíšem“ (viz Matouš 17:5).

Jaký to byl okamžik zjevení pro Petra – a jakým je dnes pro nás! Důvodem pro četbu Písma či pro modlitbu není naplňování Božího zákona. Děláme to, abychom poznali našeho milujícího Otce. A zrovna tak, v očích Otce, jsou veškeré lidské potřeby zcela naplněny v Ježíši. Proto, když na nás dnes Bůh pohlíží, nevidí lidi, kteří neustále přestupují jeho smlouvu. Místo toho v nás vidí znaky svého Syna, a proto na nás pohlíží jako na ty, kteří dodržují smlouvu!

Bůh nevidí seznam selhání vedle seznamu dobrých skutků a mezi nimi obrovskou propast. Vůbec nevidí naše skutky. Vidí v nás pouze svého Syna. A uděluje nám veškerý prospěch ze smlouvy se svým Synem. Patří nám veškeré odpuštění. Patří nám veškerý pokoj. Patří nám veškeré přijetí. Hojně na nás vylévá svou milost, bez ohledu na to, zda jsme nahoře či dole, úspěšní či selhávající. Jeho milost vůči nám se nemění.

sobota 27. září 2014

DANIELOVO ROZHODNUTÍ by Claude Houde

Daniel se však rozhodl, že se neposkvrní" (Daniel 1,8). To bylo velmi odvážné a ke mně i k tobě to stále promlouvá. Daniel byl jako dospívající unesen a zajat v cizí, nepřátelské zemi. Vykořenili ho a odtrhli od jeho milovaných, což musel být traumatický zážitek, který zanechal hluboké jizvy. Byl zmatený, vyděšený a opuštěný, vězněn na dvoře dekadentního krále. Nemorální a cynický panovník dal Danielovi jméno "Baltazar", to znamená "Baal mi bude vládnout, Baala budu následovat a ctít." Baal byl modlou té doby, předmět démonického a ohavného uctívání.

Král Danielovi nařídil, aby se plně podvolil filosofii, mentalitě a praktikám dvora i celé země. Byl vržen do stoky nemravnosti, chtíče, krutosti a násilí, ale Daniel byl mužem velké víry. Skrze Svého Ducha vryl Bůh Danielovi do srdce poslání, vizi a úplně jiné hodnoty. Vírou vždy odmítal jméno Baltazar. Kapitolu za kapitolou vidíme, jak je pevný, jak s nadpřirozenou silou odolává všem, kteří by chtěli změnit to, k čemu byl povolán a za Kým stojí. Jméno "Daniel" znamená "Bůh mi bude soudcem."

Milý čtenáři, toto rozhodnutí je i pro tebe! Když se tě neštěstí, nespravedlnost nebo sám život snaží přejmenovat, můžeš a musíš odolat mocí Boží a vírou. Můžeš se nepříteli postavit už jen tím, že řekneš: "Bůh je můj soudce, pramen mé síly, má budoucnost, má naděje a má síla. Ještě neřekl svá poslední slova!"

Možná se tvé "jméno, tvá životní historie a realita dají popsat slovy jako zneužitý, zapomenutý, nula, zločinec, nevěrný, svázaný, rozvedený, se sklony k sebevraždě, neúspěch, neštěstí, podvod nebo utrpení. Tyto tragické zkušenosti a období ve tvém životě z tebe udělaly to, kým jseš. Jemně ti teď zvedám bradu, dívám se ti do očí a chci ti říct: "Bůh má pro tebe vzkaz, ať jsi kdekoli. Můžeš se rozhodnout a přijít k Bohu ve víře a s odhodláním."

Chápu, že jsme často produkty své minulosti, ale nemusíme být vězni své minulosti. Když ve víře zavoláš k Bohu, dáš svůj život do Jeho rukou a přijmeš Jeho Ducha, který činí všechno nové a možné, můžeš skoncovat se svou minulostí a zbavit se sklonů a zlozvyků, které už tě nebudou moci dál omezovat nebo určovat, kým jseš.

__________
Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 26. září 2014

JEDNO NEKOMPROMISNÍ SLOVO

„Dali se cestou, která vede přes města Amfipolis a Apollonii a přišli do Tesaloniky, kde měli Židé synagógu. Pavel jako obvykle přišel do jejich shromáždění a po tři soboty k nim mluvil, vykládal Písmo a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých. A ten Mesiáš, řekl Pavel, je Ježíš, kterého já vám zvěstuji.“ (Skutky 17:1¬3) Vedoucí synagogy v Tesalonice pravděpodobně po léta vedli tiché schůzky, ničím nerušeni. Pilně vyučovali Písmo a navenek působili velice svatě.

A poté Pavel, rušitel pořádku, přišel na scénu a jen ve třech týdnech kázání království Ježíšova obrátil celý prostor Tesaloniky vzhůru nohama. Ze zkušenosti věděl, že jen několik málo oddaných by naslouchalo Kristově náročnému slovu, a že by se většina nevzdala svých zajetých náboženských tradic. Také věděl, že by byli plni závisti a nenávisti ke všemu, co by narušilo jejich způsoby, jakými věci dělají. Pavel vypověděl, že kázání jeho evangelia způsobilo zápas: „a přece nám náš Bůh dal odvahu hlásat vám, přes mnohý těžký zápas, evangelium Boží. „ (1 Tesalonickým 2:2)

Co způsobilo tento násilný odpor? Pavel a Silas nebyli moc hlasití a nebo provokativní ani neloupili synagogy.

Později, v epištole Tesalonickým, těm, kteří se vydali na cestu s Pánem, Pavel píše, „Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést...abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce. Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku – Bůh je svědek!...ale byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své dítě...že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými! (1 Tesalonickým 2:3¬8) Tito zbožní lidé, kteří se po léta chovali tak ostýchavě a Boha¬milujích teď byli vzteklými. Stal se z nich naštvaný zástup, napadající Jásonův dům a obtěžující lid a vládce města (viz Skutky 17). Příčina celého tohoto nesporu bylo toto nekompromisní slovo: „Pravý král je Ježíš“ (Skutky 17:7)

čtvrtek 25. září 2014

SMĚLÍ JAKO LVI

Často kážu o modlitbě, protože věřím v moc vroucí modlitby spravedlivého člověka. Ale modlení samo o sobě neotřese městem!

Elijáš byl muž mocné modlitby, ale nebyla to jen samotná modlitba, co otřáslo Achabovým královstvím a rozzuřilo Jezábel. Elijáš svolal falešné proroky na horu Karmel a postavil se jim. Jezábel zabíjela Boží proroky a vedla Izrael k odpadnutí od Hospodina a modlářskému uctívání Baala – a nikdo se jí nepostavil! Sedm tisíc věřících se sice nesklonilo před Baalem, ale byli potichu, neozývali se a báli se. A tak přichází Elijáš, kterého Achab nazval „Ten, jenž uvádí Izraele do zkázy“ (1. Královská 18,17). Elijáš se pak postavil k potoku Kíšon s mečem v ruce a zabil stovky Baalových falešných proroků ve jménu Hospodina.

Elijáš nejednal se Satanem a jeho služebníky v rukavičkách. Když „Poskakovali u zhotoveného oltáře…Elijáš se jim začal posmívat“ (1. Královská 18,26-27). Izraelci se zbaběle třásli před silami temnoty, protože jim chyběla svatost. Písmo nám říká: „Spravedliví jsou smělí jako lvi“ (Přísloví 28,1). Někteří namítnou: „Ale Ježíš byl mírný! Neotevřel ústa a neprotestoval, když se ho chopili, aby ho ukřižovali.“ To však bylo proto, že nastala hodina temnoty, hodina, kdy měl být vydán do rukou nepřítele. Mlčel Ježíš v chrámě, když vyháněl směnárníky? Mlčel, když nazýval náboženské vůdce hady – slepými vůdci – obílenými hroby – plemenem zmijím (viz Matouš 23)? Některým dokonce řekl, že jejich otcem je Satan!

Mnoho církví v dnešní době je plných tichých, zdvořilých křesťanů-diplomatů, kteří nechtějí dělat problémy. Nikdo přece nechce problémy! A tak se nikdo nechce postavit ďáblovu království! Máme více než dost tichých, nevýrazných křesťanů! Jeden muž mi plný vzteku řekl: „Vsadíme se – o jakoukoli částku! Vy lidé v církvi nedokážete nic zastavit. Možná se vám dostane malé publicity, ale nic se nikdy nezmění. Nedokážete ničemu zabránit. Jste bezmocní.“ Mluvil o potratech a v jeho hlase jsem cítil Satanův výsměch. Byla to výzva! Bylo to, jako by řekl všem křesťanům: „Jste duchovní slaboši. Nevydržíte to – vzdáte se, když přijde protivník. Prostě utečete zpět za své bezpečné zdi a schováte se.“

Ne! „Spravedliví jsou smělí jako lvi.“

středa 24. září 2014

BŮH BUDE PŘI TOBĚ STÁT

"Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu... Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy." (Skutky 16:25-26) Když žalářník uviděl, co se stalo, padl před Pavlem a Silasem na kolena a ptal se, "Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?" (Skutky 16:30)

Městští správci a úředníci si šli ten den lehnout a říkali si, "Dokázali jsme to! O těch otrhaných buřičích už nikdo neuslyší, zavřeli jsme je i jejich pusu!" Ale co pak následovalo další den! Umím si představit vojáky, jak buší na dveře starosty, městských správců, náboženských vůdců, a křičí, "Rychle! Honem na radnici, máme problém!" V šoku se úředníci nejspíš ptali, "Cože? Zemětřesení? Cely se otevřely, všem spadly okovy a oni se ani nenamáhali utéct? Žalářník se dal na jejich víru?"

Vůdci města se opravdu báli, protože se provinili proti římským občanům (Pavel a Silas byli oba Římané). "Co tím myslíte, že se z vězení nehnou? Co žádají? Abychom tam přišli, omluvili se a z vězení je vyvedli?"

"Vyvedli je ven a prosili je, ať opustí město." (Skutky 16:39)

To se mi líbí! Pavel a Silas tam byli, neoháněli se svojí duchovní autoritou, ale prostě jednali jako vyslanci Krále Ježíše. Když viděli, že Kristova moc je vystavována posměchu, chtěli, aby ta malá modlitební skupinka viděla, jak Bůh použije svoji sílu pro ty, kdo se staví silám pekla. Šli přímo do domu Lydie - to muselo být shledání! Představuju si, že jim Pavel řekl: " Vidíte, ďábel může běsnit, ale Bůh má všechnu moc! A postaví se za vás, když se nebudete bát k Němu přiznat.

úterý 23. září 2014

POTŘEBUJEME VÍCE BUŘIČŮ!

Modlím se, aby se každý člen těla Kristova proměnil v buřiče! Potřebujeme celou armádu buřičů, kteří budou plni Ducha Svatého a vyburcují nejen obyvatele New Yorku ale i všech ostatních měst po celém světě; rozvíří jejich zkažené instituce; podnítí zavedené mrtvé církve; potrápí vedoucí, starosty, městské rady a vedení komunit! Jinými slovy potřebujeme buřiče, kteří budou pod vedením Ducha Svatého a budou hlásat o kralování Krista tak působivě, že to pohne celými městy.

Pavel a Silas patřili k celosvětově největším buřičům! I v Písmu je psáno „jedná se o muže, kteří pro jméno našeho Pána Ježíše Krista nasadili své životy.“ (Skutky 15:26). Pavel, Barnabáš, Silas a Timoteus patřili k mužům, kteří kráčeli v moci Ducha svatého. Jak vidno ze Skutků 16. kapitoly, když jim Duch svatý zabránil kázat Slovo v Asii, uposlechli. Když se snažili odejít do Bitynie a Duch svatý jim to nedovolil, vydali se namísto toho pod vedením Ducha svatého do Troady.

Později měl Pavel vidění, ve kterém byl volán do Makedonie, a tak se okamžitě vydali do Philippi -hlavního města Makedonie. Po jejich příjezdu se střetli s mladou věštkyní, která je pronásledovala se slovy: „Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy! Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: ‚Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!‘ V tu chvíli byl pryč.“ (Sk 16,17 -18). Celé město se najednou ocitlo vzhůru nohama. Tato věštkyně byla očividně pro mnohé velkým lákadlem, ale teď byla uzdravena a chválila Pána.

Paul určitým způsobem narušoval status quo. Pobuřoval ďábla, který to tu měl již delší dobu na starost. Majitelé této otrokyně pak odtáhli Pavla a Silase na trh před městské správce. Obvinění znělo: „Tito lidé bouří naše město!“ (Skutky 16:20).

Dnes bychom potřebovali více takovýchto buřičů!

pondělí 22. září 2014

JEŽÍŠ VZAL NAŠE MÍSTO by Gary Wilkerson

To, že Ježíš “zaujal naše místo“ znamenalo více než jen to, že šel na kříž.

Ano. Ježíš vzal naše místo tím, že byl odsouzený za naše hříchy, ale také zaujal naše místo v jiném ohledu – stal se člověkem, který dokonale plnil smlouvu s Bohem. Ježíš žil jako člověk, ale byl bez hříchu, bez poskvrny a dodržoval každý Boží příkaz. Tím, že splnil zákon s dokonalou poslušností, naplnil smlouvu. To je úžasná zpráva!

Přesto je zde ještě skvělejší zpráva: Ježíš si neponechal výhody smlouvy sám pro sebe, ale sdílí je s námi všemi. Když stojí před Otcem, říká, “Vzal jsem s sebou své přátele, aby měli podíl na požehnáních Tvé smlouvy. Když stojí před Tebou, stojí ve Mě. A tak všechna Moje spravedlnost patří jim. Na základě Naší smlouvy jim může být odpuštěno, Otče.“

Díky Bohu, že si nás nevybral, aby s námi uzavřel smlouvu! Jak úžasné je, že Člověk, který dokonale dodržel uzavřenou smlouvu nás žádá, abychom se k Němu v jeho smluvním vztahu s Otcem přidali. Pokud řekneme ano, pak chodíme v Kristově vlastním Duchu. To je to, co prorokoval Ezechiel, když říkal, “A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha... Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.“ (Ezechiel 36:26-27)

Někteří křesťané berou Boží nařízení zákonicky. Myslí si, “Musím si více číst Bibli, více se modlit, více evangelizovat.“ Pokud takto přemýšlíš, nežiješ pod Novou Smlouvou – žiješ pod zákonem. Máš z toho potom jenom trápení, protože se ti stejně nikdy nemůžeš podařit v plnosti dodržet zákon a když porušíš jednu jeho část, porušíš vše.

Když jsi nalezl Krista, máš naději, že zjevení Boží Nové Smlouvy ti dává světlo porozumění. Nikdo ti nemusí nařizovat, abys hledal Boží tvář, sdílel dobrou zprávu o Kristu s tvým sousedem. V Tom, který pro tebe vše dokonal, máš plnou svobodu. Jeho charakter začal proměňovat tvůj charakter – potom všechny Boží nařízení plníš s radostným srdcem!

sobota 20. září 2014

SRDCE, KTERÉ MÁ ZÁMĚR

Když Bůh vykoupí Svůj lid, On činí mnohem více než to, že nás zachrání. On nás obnoví. Cokoli satan ukradl, to Bůh dává zpět. Bez ohledu na to, kolik času jsme ztratili životem v hříchu, On ho vrací zpět skrze lásku. Zranění, která jsme utržili ve světě, uzdravuje Svojí úžasnou milostí.

To je Ježíš, kterého uctíváme - Spasitel, který zemřel, abychom my mohli žít!

To je poselství, které neseme světu, jenž je dosud spoután hříchem.

To je jediné svědectví, které má cenu říci - jediná věc, na které opravdu záleží!

Jak jen můžeme toto nekřičet ze střech? Jak můžeme i jenom usínat v momentech apatie po tom všem, co Bůh pro nás udělal? Jak můžeme nežít v neustávající vášni a horlivosti, když víme to, co víme, rozumíme tomu, čemu lze porozumět o satanovi a jeho lžích, poté, co jsme zakusili bezpodmínečné odpuštění, které přinesl Ježíš?

Jak může kterýkoli člověk zůstat zticha?

Ode dne, kdy Ježíš přišel do mého srdce, se mojí vášní stalo spasení ztracených duší! Právě v tuto chvíli Ježíš zapálil v mém srdci posedlost po duších - planoucí vášeň pro ty, kdo potřebují Spasitele. Je to oheň, který nebledne, nikdy neskomírá a nikdy neuhasne. Je to krev, která koluje v mých žilách - která mne pohání vpřed, den po dni, měsíc po měsíci, rok za slavným rokem. Moje srdce exploduje poselstvím o Boží lásce a věrnosti, a vše, co chci, je sdílet tuto pravdu s ostatními!

Někdo se mne jednou zeptal: "Jaký je největší zázrak, který jsi kdy viděl?" Ani jsem se nemusel zastavit a přemýšlet předtím, než odpovím. "Když Bůh zasáhne hříšné srdce a promění ho v láskyplné srdce - toto je největší Boží zázrak." Vidím každý den, jak se to děje, a pokaždé to je pro mne tak skutečné a mocné, jako v ten den, kdy jsem to zakusil já sám.

__________
Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej.

pátek 19. září 2014

BOŽÍ SOUDY JSOU PRAVDIVÉ

Davidova láska k Pánu nikdy nevychladla, protože si vážil každého Jeho slova: „Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve. Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou“ (Žalm 19,9-11). „Jsou poučením pro tvého služebníka.“ Kdo poučí všechny ty oklamané ovce, jejichž pastýři jim neříkají pravdu? Mnozí nesnáší kázání o soudném dni a považují je za falešné, David a proroci je však nazývali sladkým medem!

Co je ta nejsladší a nejmilosrdnější věc, kterou dnes dělá Bůh pro svůj lid? Znovu k nám posílá odvážné proroky a strážce, aby probudili církev a naučili ji mít bázeň z Hospodina. Jak sladce to zní: „Uprchněte před hněvem Božím.“ Sladké! „Bez svatosti nikdo nespatří Boha.“ Sladký med! „Nebudete-li činit pokání, zemřete ve svých hříších.“ Sladký med! „Země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.“ Sladký med! Věřím, že můžete říct spolu s Jeremjášem: „Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů“ (Jeremjáš 15,16).

Ježíš řekl: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen“. Myslel tím ty, jejichž láska neslábne, ale roste a přetrvá všechny nesnáze. Timoteus to dává do spojitosti s naším přístupem k Božímu slovu: „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení... Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím“ (2. Timoteova 4,3-4). V těchto posledních dnech roste velký odpor k čistému, správnému učení. Zdravé Boží slovo vede posluchače ke zbožnosti, ale mnozí ho nesnesou – nesmíří se s ním. Nastává velký odpor k svatým kázáním a prorockým varováním (viz 2. Tesalonickým 2,10-12).

Tisíce křesťanů budou tak chladní, že ani slova o Božích soudech je nevrátí zpět k Pánu. Jeremjáš truchlil za svůj lid: „Biješ je, ale bolestí se nesvíjejí, ničíš je, ale tvá napomínání odmítají“ (Jeremjáš 5,3). Petr varoval: „Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista“ (2. Petrova 3,17-18). Nenechte se hříchem, falešným učením ani hněvem odvést od Božího slova!

čtvrtek 18. září 2014

NEBESKÝ MED

Musíme se naučit přijímat každé slovo od Pána jako med z nebe. Láska každého křesťana k jeho Pánu se dá změřit podle toho, jak si ctí každého slova, které vychází z Božích úst. Jeden kazatel kdysi řekl: "Nemohu sloužit Bohu hněvu! Nebudu kázat nic jiného než slova povzbuzení - žádné kárání. Bůh je láska! Pryč s těmi věčnými nářky a bědováním!" Tento člověk neví nic o Božím medu.

Bůh nabádal Ezechiela: "Synu člověčí ... postav se na nohy. Chci s tebou mluvit...posílám tě k Izraelcům, k těm vzpurným pohanům, kteří se bouří proti mně. Stejně jako jejich otcové i oni mě až do dneška stále jen zrazovali. Synové, k nimž tě posílám, jsou paličatí a zatvrzelí. ... Ty, synu člověčí, však poslouchej, co ti řeknu: Nevzpírej se jako ta banda vzbouřenců. Otevři ústa a sněz, co ti dávám. Podíval jsem se a hle - proti mně natažená ruka a v ní svitek. Rozvinul ho přede mnou; zepředu i zezadu byl popsán slovy nářků, úpění a bědování" (Ezechiel 2, 1; 3-4; 8-10).

Boží nářek byl pro proroky jako med. "Nevzpírej se." Jak by se Ezechiel mohl vzpírat? Tím, že by nekázal pravdu o soudu, kterou mu Bůh dal. "Proti mně natažená ruka." To byla ruka Boží! Boží ruka mu podávala svitek popsaný z obou stran "slovy nářků, úpění a bědování" - a to vše napsáno Božím prstem. Co měl Ezechiel s těmi tvrdými slovy od Boha dělat? Měl je sníst! Naplnit si s nimi břicho! "'Synu člověčí, řekl mi', 'sněz, co máš před sebou. Sněz tento svitek. Potom jdi a mluv k domu Izraele.' Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst. 'Synu člověčí', řekl mi, tímhle svitkem, který ti dávám, si nasyť žaludek, naplň si jím břicho.' Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med" (Ezechiel 3, 1-3).

Byla to nebeská potrava, mana namočená v medu! "...tímhle svitkem, který ti dávám, si ... naplň břicho." Břicho zde představuje srdce a "sníst" znamená vzít si slova k srdci, dbát jich! "Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med."

Jeremiáš řekl, že všichni dávní proroci varovali před soudem a nářky. " Proroci, kteří bývali odedávna přede mnou i před tebou, prorokovali mnoha zemím i velkým královstvím válku, neštěstí a mor." (Jeremiáš 28, 8). Všichni proroci žili z každého slova z Božích úst - jak ze smutného, tak z radostného. Všechna je polykali jako med.

středa 17. září 2014

SION JE PŘIPRAVOVÁN

Petr se snažil burcovat mysl věřících a připomínat jim varování proroků (2. Petr 3:1-2) Říkal jim: "Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení vlastními choutkami a budou říkat: Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření." (2.Petr 3:3-4) Petr tyto posměvače nazývá lháři! Věci rozhodně nejsou stejné od počátku stvoření. Tito kazatelé vědomě ignorují minulé Boží soudy. "Takoví si nechtějí uvědomit, že... tou vodou byl tehdejší svět zatopen a zničen." (2.Petr 3:5-6)

To je od Petra vážné obvinění. Vlastně říká: " Oni vědí, že existoval spravedlivý učitel Noe, který před soudem varoval celých 120 let. Vědí, že Bůh už ukázal světu, že bude soudit násilí a zlo. Vědí, že Bůh seslal ohromnou potopu, která zničila vše živé!" Máme učitele a falešné proroky, kteří vědí, že Bible je plná varování, plná příkladů toho, jak Bůh soudí svět (např. zničení Sodomy), ale oni to všechno ochotně ignorují. Proč? Protože jsou vedení vlastními choutkami. Jejich touha po slávě a popularitě je zaslepila vůči Božím spravedlivým soudům.

Tito kazatelé káží úplný opak toho, co učil Petr a apoštolové. Petr varuje: "...My ale vyhlížíme nové nebe a novou zemi - domov spravedlnosti. Nuže, milovaní, vyhlížejte to všechno a snažte se, aby vás Pán zastihl v pokoji, neposkvrněné a bezúhonné." (2. Petr 3:13-14)

Proč jsme byli prozatím ušetřeni? Ze stejného důvodu, proč Bůh trpělivě čekal 120 let v dobách Noemových. "- těm, kteří kdysi za Noemových dnů nechtěli uposlechnout, zatímco Bůh trpělivě čekal, než se postaví archa, v níž se skrze vodu zachránilo jen několik (totiž osm) duší." (1.Petr 3:20) Pán nemá žádnou radost ze smrti zlých. I teď nám "prokazuje svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání." (2.Petr 3:9)

Bůh teď čeká, až bude připraven Sion, Jeho svatí posledních dnů. Vylévá svého Svatého Ducha a povolává svůj lid, plně Mu oddaný, bez poskrvny, bezúhonný.

úterý 16. září 2014

Z JAKÉ JSI ZEMĚ?

Podle Božího slova mají žít křesťané každý den tak jako by byl “konec všech věcí blízko.“ Máme vyhlížet Jeho příchod probuzeně a svědomitě. Jako služebníci, kteří čekají na návrat svého pána z daleké cesty. Máme se radovat, že opustíme tuto zemi, abychom dostali nová těla. Vždy bychom měli toužit být s Pánem.

Petr ve své epištole varoval, “Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.“

V řeckém originále se ve verši 11 píše, „ve světle všeho toho, co se rozpustí, z jaké jsi země?“ Jsi z této země, která se rozpustí a zmizí, nebo jsi občanem nebeského Siónu, města, jehož stavitelem je Bůh? Petr říká, že toto vědomí, které ti Bůh dává o zničení současného nebe a země by tě mělo povzbudit ke svatému životu a k tomu, abys život na této zemi nebral tak vážně. Petr potom pokračuje a říká, že se nemáme obávat přicházející zkázy, ale že bychom ji měli vyhlížet, očekávat a měli náš oděv bez poskvrny. “Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem.“ (3:14).

Kdyby Petr navštívil dnešní Ameriku, byl by zděšen všemi těmi nasládlými kázáními polštářkových proroků! Ptal by se, “Proč nevarují svůj lid před nadcházejícím zničením? Bůh mi dal tuto zprávu přímo od Ducha Svatého! Proč tomu nevěří? Proč když slyší toto varování, nežijí svatý život? Cožpak neví, že Ježíš úplně stejně varoval lidi, když řekl, 'slunce se zatmí, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.“ (Matouš 24:29)

pondělí 15. září 2014

DOKONALÁ SMLOUVA by Gary Wilkerson

"Proto musel být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě, a mohl tak smířit hříchy lidu." (Žd 2:17, EP)

Vždycky jsem se podivoval jednomu obratu v tomto verši: "Musel." Tato pasáž samozřejmě hovoří o Ježíši. Proč by musel Ježíš cokoli dělat? On je Bůh. Čteme, že si dobrovolně vybral sestoupit na zem, uzdravovat a milovat každého ve svém okolí. Proč se tam říká, že musel udělat to, co udělal - když se stal tělem a posloužil jako živá oběť za naše hříchy? Nemohl jednoduše prohlásit z nebes: " Pošlu anděly a ti přinesou vykoupení lidstvu?" Je to jeden z několika příkladů v Písmu, kde se Bůh zavazuje jednat podle toho, co je nařízeno. Proč?

Všichni víme, že pod Novou smlouvou jsou naše hříchy přikryty Kristovým darem milosti. Co je vlastně smlouva? Je to dohoda mezi dvěma nebo více stranami, kde se od každé vyžaduje splnit určité podmínky. Je mnoho druhů smluv, včetně manželské smlouvy, kde se dva lidé stávají jednou bytostí. Zákonem definované smlouvy jsou i ty, které se týkají podnikání, kde například dva vlastníci spojí svoje úsilí a tak obě strany profitují. Mírové dohody mezi dvěma národy jsou smlouovy, kde se válčící strany zavazují zanechat nepřátelství a odškodnit jeden druhého jinak.

Když projdeme celou Bibli, najdeme smlouvy, které Bůh uzavřel se svým lidem. V každém takovém případě On říká: "Toto udělám já ze své strany. A pokud vy dodržíte svoji část, zde jsou požehnání a výhody, které získáte." Bůh vždy dodržel svoji část těchto smluv, ale člověk toho nebyl nikdy schopen. Soustavně v každé smlouvě selhával v dodržování svojí části dohody.

Pán toto vše předvídal a už od prvopočátku plánoval vydat dokonalou smlouvu, která by nemohla být porušena. Sjednal smlouvu, která byla jako žádná jiná před ní, smlouvu obsahující výjimečné ustanovení: ujištění, že žádná ze smluvních stran nikdy smlouvu neporuší.

Dosáhl toho tak, že neuzavřel smlouvu s člověkem, ale s Člověkem - Ježíšem. Mnoho křesťanů si myslí, že Nová smlouva je dohoda mezi Bohe a člověkem, ale není tomu tak - je to dohoda mezi Otcem a Jeho Synem. Kristus byl tím, koho si Bůh vybral, aby s ním uzavřel smlouvu - ne Adam, ne Noe, ne ty, ne já.

Sám Ježíš je ručitelem toho, že se smlouva dodržuje. Každý jiný člověk by v tomto bodu selhal, ale Ježíš ji dodržuje dokonale. To je naše jistota!

pátek 12. září 2014

HOSPODINŮV DUCH ZAŽENE NEPŘÍTELE

Ti, kdo se nemodlí, kdo nejsou připravení, neobstojí v den soudu. Budou přemoženi hordami démonů! Zjevení 6, 17 se ptá: „Přišel ten veliký den jeho hněvu, a kdo obstojí?“ Obstojí každé Boží dítě, které je v Něm v době hněvu skryté. „Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát“ (Efeským 6, 13). „Bůh má moc uchránit vás před pádem a přivést vás čisté a dokonalé do slávy ve věčně trvající radosti“ (Juda 24).

„...když [nepřítel] přijde jako vzedmutá řeka, kterou požene Hospodinův Duch“ (Izajáš 59, 19). Čas od času mohou přijít neočekávané útoky. Budete se hřát v Božím světle, radovat se, děkovat Mu...když vtom budete přemoženi. Může to být vaše vznětlivost, která to způsobí, protože vás satan vyprovokuje. Může to být strach, který se vás náhle a nečekaně zmocní. Nebo třeba nemoc, která vás srazí k zemi a vezme vám sílu. Může jít o starý chtíč, který už jste měli za překonaný. Nechtěli jste to, ale znovu se objevil. Nebo smutek či deprese. Ani nevíte, čím to je, ale najednou jste toho plní.

Ale spolu s Davidem můžeme říci: „K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním! Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji. Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past. Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará! K tobě zní moje volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl na zemi mezi živými! Vyslechni prosím moje volání – jsem už úplně zoufalý! Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají, jsou příliš silní – na ně nestačím! Vyveď mou duši z vězení, abych tvé jméno mohl oslavit! Tehdy mě spravedliví obklopí, až mi své dobrodiní projevíš“ (Žalm 142).

čtvrtek 11. září 2014

JAKO ROSA Z NEBE

Pročítáním kapitol proroků zjišťujeme, kde se v proroctví nacházíme. Je tomu tak i v Izajáši 26. kapitole a 5. knize Mojžíšově 4:30 - 31:„Toto vše tě ve tvém trápení postihne, avšak nakonec se vrátíš k Hospodinu, svému Bohu, a budeš jej poslouchat. Hospodin, tvůj Bůh, je soucitný Bůh – nenechá tě a nedopustí tvou záhubu; nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim potvrdil přísahou.“ Tyto verše se vztahují na poslední časy – tedy toto naše období!

Amerika byla považována za zemi čestných a poctivých lidí. Bůh si nás oblíbil a prokázal nám svou dobrotu, ale náš národ si neuvědomuje Boží moc a to, jak pracuje v náš prospěch. Právě kvůli tomu Bůh sešle náhlé soudy: „Má duše v noci touží po tobě, můj duch tě hledá s úsvitem. Když se tvé soudy dějí na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.“ (Izajáš 26: 9). Ona noc soudu nastala v Izajášově prorocké vizi a lidé tuto noc považují za pád temnoty. Obracejí se k Pánu, aby jej hledali vším, co je v nich.

Bůh pozvedá modlící se zbylý lid. „Jako těhotná, když má porodit, trpí a sténá bolestí, tak jsme na tom před tebou byli my, tak jsme, Hospodine, trpěli. Byli jsme těhotní, měli jsme bolesti, jen pouhý vítr jsme ale rodili: spásu jsme na zemi nezpůsobili, obyvatelé světa nepadli. Tví mrtví ale ožijí, vstanou mé mrtvoly. Probuďte se, prozpěvujte, v prachu pohřbení! Tvá rosa je jako rosa svítání, zemi mrtvých s ní zavlažíš!“ (Izajáš 26:17-19). Tohle poukazuje na ženu, sténající v bolestech.

Tou ženou je živá církev vycházející z mrtvého církve! Jsou vás stovky. Za posledních několik let se snažilo něco zrodit – stenajíc v duchovní bolesti. Chtěli jste být propuštěni, tak jste chodili sem a tam - hledajíce vysvobození, ale byli jste jen omotáni různými konfliktními doktrínami. Přesto všechno bylo ale vaše srdce probuzeno a byli jste vzkříšeni! „Tví mrtví ožijí.“ Probudili jste se a teď si prozpěvujete novou píseň: „Tvá rosa je jako rosa svítání.“ Na vás spočine Pánova sláva, stejně zářící jako rosa z nebe. „Rosa svítání“ se překládá jako „zrození z nadpřirozeného světla.“ Bůh vás přivedl na světlo Jeho slavného slova. Jste probuzeni a prozpěvujete si, protože jste byli vzkříšeni z mrtvých – na cestu vám svítí každý den jako rosa Jeho slovo.

středa 10. září 2014

BŮH VOLÁ POZŮSTATEK

Starozákonní proroci předpověděli, že v posledních dnech, když přijdou pohromy, Bůh povolá pozůstatek, aby s Ním v tichosti trávil čas. Jeden z proroků, Daniel, dobře porozuměl Božímu času pro svoji dobu proto, že studoval slova proroků, kteří žili před ním. "V tom prvním roce jeho kralování jsem já, Daniel, porozuměl z knih počtu roků, o nichž se stalo slovo Hospodinovo proroku Jeremjášovi; vyplní se, že Jeruzalém bude po sedmdesát let v troskách. Obrátil jsem se k Panovníku Bohu, abych ho vyhledal modlitbou a prosbami o smilování v postu, žíněném rouchu a popelu." (Daniel 9:2-3, EP).

Během studia Jeremiášových proroctví Daniel přišel na to, že sedmdesát let exilu Izraelců je u konce. Jeremiáš 29:10 říká: "Toto praví Hospodin: Až se vyplní sedmdesát let Babylónu, navštívím vás a splním na vás své dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo. Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti."

Proč se Daniel neradoval? Proč nesáhl po tomto zaslíbení vírou a neodpočíval? Proč začal plakat, modlit se a postit, a seděl v žíněném rouchu? Protože našel podmínku, při jejímž splnění přijde všechno to dobro. Ano, Bůh zaslíbil vysvobodit, činit jim dobře, ale ve stejné kapitole stojí verše 12 - 14: Budete mě volat a chodit ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl, shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás přestěhoval."
Hřích anebo nezájem mohou zmařit Boží zaslíbení. Daniel objevil v Mojžíšově varování v Deuteronomiu, že Izrael bude rozprášen kvůli hříchu, ale také si všiml zaslíbení o tom, že by mohl být vysvobozen: "Odtamtud (ze zajetí) budete hledat Hospodina, svého Boha; nalezneš ho, budeš-li ho opravdu hledat celým svým srdcem a celou svou duší." (5. Mojž. 4:29)

úterý 9. září 2014

OC MODLITBY

Bůh nám touží ukázat, že v modlitbě máme moc!

"Eliáš vystoupil na vrchol Karmelu a schoulil se na zemi, hlavu mezi koleny. Pak řekl svému mládenci:"Vzhůru, jdi se podívat na moře." Vyšel se tedy rozhlédnout. Nic tam není," řekl. "Udělej to sedmkrát," odpověděl Eliáš. Teprve posedmé mládenec zvolal:"Vidím, jak od moře stoupá obláček, ne větší než dlaň." (1. Královská 18:42-44)

Eliáš byl člověk a jako takový byl ovlivňován stejnými věcmi, jako my - stejnými strachy, tužbami, nadějemi, zoufalstvím, potřebami - a přesto jeho modlitby přinášely výsledky! Bůh nám tu ukazuje, co dělat v každé krizi: Utíkat k Němu! Se vší naléhavostí se modlit, kudy chodíme! Eliáš se modlil opravdově a vytrvale a čekal, dokud Bůh neodpověděl. Sedmkrát poslal svého služebníka vyhlížet nad horizontem jedno malé znamení.

Dnes to po jedné nebo dvou modlitbách vzdáme a na Boha jsme naštvaní. Řekneme: "Pro mě to nefungovalo. Modlila jsem se a s manželem máme pořád problémy. Stále nemám, co potřebuju."

Je řejmé, že lidé se nemodlí proto, že si myslí, že to nefunguje. Nevědí, co znamená vytrvat v modlitbě, stejně jako Eliáš zas a znovu schoulení na zemi. Říkáme tomu "uchopení Boha". Ve Starém Zákoně je to nazýváno "zápas s Bohem". Jákobova modlitba byla:"Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!" (Genesis 32:27). To čekání, protahování má svůj význam: přibodobnit nás Kristu. Nemůžeme strávit moc času v Jeho přítomnosti a přitom ho nepoznat. Čím déle je odpověď odkládána a čím efektivněji se modlíme, tím důležitějším se stává On a méně důležitou se stává ona odpověď na modlitbu. Ať tak či tak, vyhráváme!

pondělí 8. září 2014

POSTAVENÍ SE TĚŽKÝM DNŮM by Gary Wilkerson

„Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.“ (2 Timoteovi 3:1-5)

Pavel tady mluví o oddaných lidech, kteří každou neděli chodí do kostela, ale popisuje je jako by měli jen tvář zbožnosti. Pavel o takových křesťanech řekl „…..které by se pořád chtěly učit, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy“ (3:7). Jinými slovy, oni naslouchali veškeré evangelizaci, ale nikdy si ji nevzali k srdci. To je učinilo bezmocné, Pavel řekl, protože oni „odporovali pravdě“. (3:8)

Možná, že nikdy nebudeme čelit stejným výzvám jako ti, kteří se objevují v Novém zákoně, ale Hospodin nám stále dává sílu jako těm, o kterých čteme v Novém zákoně. Jistě zažijeme útrapy, jelikož nejsme imunní vůči tomu, co se děje ve světě. Ale tyto těžkosti v nás můžou vybudovat sílu, jakou jsme ještě nikdy neviděli.

To je proč si už nemůžeme dovolit být v naší víře tak normální jako doteď. Pomysli na to bleskově-rostoucí číslo nevěřících v našem světě. Každý z nich představuje duši namířenou do pekla a je to přitom někdo, za koho Ježíš zemřel. Tyto počty samy o sobě nás volají, abychom se vzchopili nad „normální“ křesťanství, abychom hlásali Kristovo evangelium bez strachu či zábran. To vyžaduje sílu od Něj, která nemůže být dosažena či získána naši podstatou – můžeme ji obdržet jedině skrze Jeho milost.

Citoval jsem Leonarda Ravenhilla už mnohokrát, ale tento jeho poznatek mi přichází na mysl opakovaně: „Křesťanství dnes je tak zaostalé, že kdyby se každý křesťan začal chovat jako normální křesťan v Novém zákoně, byl by považován za podivného.“

Řekni mi, posloucháš Boží Slovo a žiješ i podle Něj? A nebo je nepoměr mezi Kristovou mocí a tvým životem? Pomodli se se mnou: „Pane, jsem unavený usazením se v normálním křesťanství. Propoj můj život s tvou nebeskou mocí. Jsem prázdná nádoba – naplň mě svou mocí! Ať to stojí cokoliv, Pane, veď mě tam, kam Ty chceš.“ Za toto se pomodli a uvidíš, jak se Jeho moc a síla projeví ve tvém životě!

sobota 6. září 2014

MUSÍME SE MODLIT by Carter Conlon

Kniha Soudců popisuje dobu, kdy Izrael – Boží lid, který měl být Hospodinovým svědectvím na Zemi – začal být nevěrný. Odmítli chodit věrně s Bohem a učit se Ho oslavovat. Dokonce Ho přestali chválit úplně.

Pokud se takto k Bohu chováme, staneme se bezmocnými, což nakonec otevře cestu nepřátelům v naší společnosti. Nepřáteli myslím ty, kteří neznají Boha, kteří ho nechtějí poznat a zabraňují ostatním mít s Ním vztah. Vy i já žijeme v době velmi podobné té v knize Soudců.

Bylo uprostřed období sklizně, když Midjánci (nepřátelé Izraele) přišli sebrat vše, co Boží lid shromáždil (viz Soudců 6,2-3). Chtěli Izraelce ožebračit, aby nemohli naplnit Boží záměr na Zemi. Nepřátel bylo mnohem více než Izraelců, Písmo je dokonce popisuje jako lid tak početný, že by pokryl zem jako písek. Izraelci tedy začali volat k Pánu – stejně jako se to začíná dít v dnešní době.

Bůh slyší pláč svobodné matky, jejíž děti jsou na ulici; slyší pláč otce, který neví, jak uživí svou rodinu. Slyší nářek těch, kteří čtou zprávy a vidí hrozné zločiny, které se v naší generaci dějí dnes a denně.

Drazí přátelé, musíme se modlit! Právě dnes je třeba, aby ti, kteří stále znají Kristovu milost, začali prosit za svou zemi. Věřím tomu, že pouze probuzení Božího lidu nás může omilostnit od velice temných časů, které jsou přímo před námi. Jak úžasné by bylo, kdyby rok 2014 byl rokem, kdy se vy i já začneme modlit za lidi ve své zemi s vírou a sílou, kterou nám může dát pouze Hospodin!


__________
Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.

pátek 5. září 2014

V MODLITBĚ JE NAŠE SÍLA

Mnoho křesťanů se modlí zřídka, protože byli vyučováni “uchopit všechno vírou.“ Zde v Times Square Chruch sice také přikládáme velký důraz víře, ale nezapomínáme na význam modlitby. Vyučujeme poslušnost, pokání, Slovo, víru a modlitbu! Copak je někde napsáno, že není důvod k modlitbě a úpěnlivým prosbám, protože Bůž již všechno stejně zaslíbil? „Vždyť On přece ví co potřebujeme ještě předtím, než prosíme, tak proč stále prosit?“ Někteří dokonce učí: “Když žádáš Boha o to, co už to zaslíbil, pak je to projev nedůvěry. Stačí, když si Jeho slib přivlastníš a pak už jen odpočívej, není třeba to promodlovat.“

Abraham dostal zaslíbení, že se stane mocným národem. Bůh mu dal svůj slib: „Neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě …. A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země“ (Genesis 13:15-16). Bůh zaslíbil, že bude žehnat těm, kteří žehnají Jemu a proklínat ty, kteří proklínají Jeho. Abraham měl tolik víry, že Bůh mu to připočetl jako spravedlnost: “A on Hospodinu uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost“ (Genesis 15:6). Máme zde Božího muže, zabezpečného Božími zaslíbeními a plného víry; přesto ale stále znovu spěchal k oltáři aby se modlil (podívej se na Genesis 12:8 a Genesis 13:4). Takže vidíme, že ani jeho víra ani Boží zaslíbení nenahradily modlitbu.

Mojžíš si také cenil svého důvěrného vztahu k Bohu více než jakéhokoliv požehnání. Podívej se na něj, jak stojí na vrcholu kopce a jak přitom Áron a Hur drží jeho paže vztažené k Bohu! Bůh už zaslíbil, že Amalechité budou poraženi a vítězství bylo zaslíbeno Izraeli. Přesto Mojžíš vystoupí na kopec, aby se zdviženýma rukama volal k Bohu. “I vybudoval Mojžíš oltář a pojmenoval jej: ,Hospodin je má korouhev.' (Exodus 17:15).

V porovnání s prvotní církví se chováme v záležitosti modlitby jak ateisté. Osobní modlitba je v dnešní době pro mnoho lidí těžká práce a nuda a proto se modlí jen příležitostně. Dovedete si představit manžela a manželku jak žijí ve stejném domě a sotva spolu promluví a přesto na veřejnosti vystupují tak, jako by měli hluboce důvěrný vztah? Stejně se někteří chovají k našemu požehnanému Hospodinu! Modlitba, osobní skrytá tichá modlitba je nejmocnější zbraň, kterou dal Bůh Svému lidu; přesto je zanedbávána, opovrhována a zřídka používána.

Bůh nám dychtivě touží ukázat, jakou moc modlitba má. V Písmu nám připomíná nádherné slovo: “Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ (Jakub 5:16).

čtvrtek 4. září 2014

KONKRÉTNÍ SLOVO OD PÁNA

Petr se modlil na střeše (Skutky 10,9) a několik kilometrů od něj se modlil další muž, Kornelius. „V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku, zvaného Italský. Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu. Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: „Kornélie!“ Pohlédl na něj a pln bázně řekl: „Co si přeješ, Pane?“ Anděl odpověděl: „Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe. Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr. Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře“ (Skutky 10,1-6). To byly zcela konkrétní pokyny!

Mezitím měl Petr vidění: „Duch mu řekl: „Jsou tu tři muži a hledají tě; sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal“ (Skutky, 10,19-20). Petr šel do Korneliova domu a uviděl ho, jak se modlí. Kornélius mu řekl: „Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu a řekl: ‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích. Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře. ‘ Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil“ (Skutky 10,30-33). Svatý Duch byl tak konkrétní, že dokonce uvedl obě jména: „Povolej Šimona, kterému říkají Petr“ (verš 32).

V celých Skutcích čteme o takovýchto věcech: „Bůh jim řekl...Pán řekl...Duch Svatý řekl...anděl řekl...“ Nebe bylo otevřené. Pán ke křesťanům nim mluvil, prakticky, detailně a jasně. Ale slova z Nebes přicházela pouze, když se člověk modlil, sám zavřený v soukromí s Bohem.

středa 3. září 2014

HLEDÁNÍ PÁNOVY TVÁŘE

Kniha Skutků zaznamenává, jak svatí muži a svaté ženy hledali Pánovu tvář. Od začátku až do konce nám říká, jak modlitba aktivuje Boží moc. Ať už v horní místnosti, ve věznicích, v nějakých tajných domech skryti před vládnoucími autoritami, nebo v domě Šimona v Přímé ulici – se modlili! Modlili se bez přestání ráno a někdy po celou noc. Kornélius se modlil ustavičně a Petr se modlil i na střeše. Na pobřeží, v chrámu či na poušti Boží lid neustále vzýval Pána. Tito svatí lidé prožili dny a hodiny v Boží blízkosti, dokud nepřijali cenné a podrobné vedení. A jaké neuvěřitelné detaily jim Bůh poskytl.

Ananiáš byl Božím mužem, učedníkem, který se rád modlil. „V Damašku žil jeden učedník jménem Ananiáš. Toho Pán ve vidění zavolal: Ananiáši! On odpověděl: Zde jsem, Pane. Pán mu řekl: Jdi hned do ulice, která se jmenuje Přímá, a v domě Judově vyhledej Saula z Tarsu. Právě se modlí a dostalo se mu vidění, jak k němu vchází muž jménem Ananiáš a vkládá na něj ruce, aby opět viděl“ (Skutky 9:10-12).

Sleduj podrobné pokyny, které Bůh Ananiášovi dal. Jmenoval určitý dům, jméno majitele domu a muže, za kterého se měl modlit. Potom Bůh řekl: „On ví, že přijdeš; dokonce zná tvé jméno. A ví, co uděláš, až přijdeš do jeho pokoje, protože jsem mu řekl všechno!“ Proč Bůh řekl tomuto novému konvertitovi takové podrobné detaily? Protože se modlil! Po tři dny se Saul postil a modlil. Nebylo to: „Pane, co můžeš pro mne udělat?“ Spíše to bylo: „Pane, co chceš, abych udělal?“

Kdyby byl Saul spasen v naší době, byl by bombardován médii, byl by o něm napsán bestseller, a byl by zván do všech církví, aby tam řekl své svědectví. Mnozí jsou stejně jako Saul zázračně spaseni, avšak na rozdíl od něho brzy žijí ve zmatku a nevědí, co si počít. Bůh řekl Saulovi: „Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat“ (Skutky 9:6). Bůh říkal: „Promodli si to! Hledej moji tvář a uč se na mne čekat.“ Dokud nestrávil tři dny na modlitbách, nepřišla žádná instrukce. Ale během jeho modliteb se stalo něco mocného: Saul musel poznat Pánův hlas a naučit se být závislý na jeho vedení. Ačkoli byl právě nově obráceným věřícím, již měl od Boha jasné pokyny. Nepotřeboval žádného poradce ani proroka, který by mu ukázal, co má dělat; nepotřeboval nikoho, kdo by mu předal slovo poznání. Proč? Protože Pán řekl: „Já mu ukáži ...“ (Skutky 9:16).

úterý 2. září 2014

VÍCE JEŽÍŠE

Nedokážu číst knihu Skutků bez pocitu zahanbení. Apoštolové žili a sloužili ve sféře zázraků. Dokonce i laici, jako byli Štěpán s Filipem, kteří sloužili při stolech, měli obrovskou moc v Duchu svatém, činili zázraky a silně působili na celá města. Zjevili se jim andělé, odemkli jejich řetězy a vyvedli je z přísně střežených věznic. Vidění apoštolů byla mocná a srozumitelná i v detailech.

Petr byl tak plný Ducha svatého, že nemocní byli přinášeni do ulic na lůžkách a nosítkách, aby na ně padl jeho stín a oni byli uzdraveni (Skutky 5:15). Byli uzdraveni chromí a bylo zaznamenáno, že skákali po nádvoří chrámu. „Bůh konal skrze Pavla neobyčejné činy. Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli“ (Skutky 19:11-12).

Proč dnes nežijeme v takové atmosféře? Bůh se nezměnil; my ano! S námi je tentýž Pán; máme tatáž zaslíbení; a Bůh je více než ochotný znovu dělat totéž. Je však politováníhodné, že jsme přesvědčeni o „zbytečnosti“ zázraků v současné době. Říká se: „Tato generace má větší zjevení; je vzdělanější a má více poznání. Dnes nemáme očekávat, že Pán bude jednat jako tenkrát, kdy zázraky byly nezbytné k založení církve.“

Na to odpovídám: Jestliže byly zázraky nezbytné k založení církve, jsou o to naléhavěji potřeba na konci církevního věku. Jak se hřích hojně rozrůstá a množí, zlí lidé se stávají ještě horšími. Narůstá počet svůdců, násilí se vymyká kontrole a peklo rozšiřuje své hranice. Satan sestupuje s velkou zlobou.

Démonská učení se šíří jako povodeň a prohlubuje se odpadlictví.
Jsme v odpadlictví. Potrat naplnil zemi krevní provinilostí. Naše mládež se vymkla kontrole, kokain, crack, heroin a alkohol se šíří po školách, ničí a zabíjí, mění mladé lidi v nemocné, šílené zloděje a vrahy. Nové nemoci šíří smrt po celém světě.

Potřebujeme více Ježíše, více jeho záchrany, více léčivé síly, než kterákoli poslední generace! Apoštolové znali hodnotu zázraků a dychtivě ji zaplatili, ale my jsme nebyli ochotni tu cenu zaplatit.

pondělí 1. září 2014

MĚJME OČI UPŘENÉ NA JEŽÍŠE!

„Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, původce a završitele naší víry (Židům 12,1-2).

V běhu víry nás může zbrzdit „hřích, který se tak snadno přichytí“. Když běžíme náš závod víry, nepřítel nám nastaví nohu, abychom klopýtli. To se často stává po našich největších vítězstvích. V jednu chvíli si myslíme: „Bůh koná! Teď uvidím, jak se naplní jeho zaslíbení,“ ale potom se situace obrátí a naše víra klopýtne. Zoufáme si: „Pane, myslel jsem si, že jsem zvítězil. Ale teď jsou věci horší než kdy dřív!“

Nuže, kde je naše naděje? Nalézáme ji na konci verše: „Vytrvejme v běhu, jak nám [Bůh] uložil (12,1). I když nás okolnosti nutí pochybovat a znovu a znovu klopýtáme kvůli hříchu, náš běh je o vytrvalosti. Máme za úkol vytrvat s pohledem upřeným na Ježíše. Náš závod není o tom, že bychom měli shromáždit dostatek víry - sami nemusíme nic sbírat. Místo toho se máme spolehnout na Ježíše a On nás zásobí vírou, neboť je „původce a završitel naší víry (12,2).

Jak je to úžasné: Kristus vkládá víru do našich srdcí! Plánoval to už dlouho předtím, než nás povolal do běhu víry. Vložil v nás víru a postavil nás do závodu, aby se Jeho záměr naplnil.

Řekněte mi, co se stalo s vírou, kterou Bůh zasadil do vašich srdcí? Cítíte, že zemřela? Jste už vyčerpaní z mnoha klopýtnutí? Přátelé, nezoufejte! Bůh zaslíbil, že v nás zažehne víru. To také znamená vzít víru, kterou už máme. „Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova“ (Římanům 10,17).

Pokud vaše zaslíbení ještě nebylo naplněno, buďte si jisti, že Pán již koná, aby „vaše víra byla dokonalá“.