pátek 31. října 2014

DOVOL MU BÝT TI VŠÍM

Před lety jsem stál před oltářem vedle své ženy a poslouchal svého otce - pastora, jak se ptá Qwen, "Bereš si Davida za svého právoplatného manžela?" Vyměnili jsme si sliby, oba jsme řekli "Ano". Qwen mě miluje tisíci způsoby, ale úplně nejvíc, když mě nechává být pánem domu. Chvíli trvalo, než mi dovolila dělat všechny ty mužské práce - zvláště proto, že nejsem technický typ. Ale naučila se mě v plnění této role taktně povzbuzovat.

Bůh chce, aby manžel a manželka zobrazovali Jeho vztah s námi, Jeho nevěstou: "Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil" (Izajáš 54:5). Jsme "nevěsta ozdobená pro svého ženicha" (Zjevení 21:2). Ale Ježíš není jako jakýkoli pozemský manžel. Když řekne "Ano", má všechnu moc a slávu, aby to tak bylo. Můžeš najít zaslíbení našeho Pána Jeho milované v celém Písmu.

Naše láska k Němu na těch slibech spočívá a vyhrazuje si je, nechává Ježíše, aby nám byl Bohem. Tady jsou některá zaslíbení, která dal všem, kdo mu dali svoji lásku a věrnost:

"..já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním" (Izajáš 46:4). "Copak může zapomenout žena na své pacholátko?... I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu (Izajáš 49:15). "... nechť se vrátí... k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho" (Izajáš 55:7). "... vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu" (Izajáš 57:18). "Dříve než zavolají, já odpovím, budou ještě mluvit a já je už vyslyším" (Izajáš 65:24). "Vždyť Bůh řekl: Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu" (Židům 13:5).

Ježíš je naše záchrana, naše zdraví, naše spravedlnost, naše skála spásy, náš denní chléb, naše potěšení, náš živitel, naše silná paže, naše obrana, naše světlo, naše radost, náš pokoj - naše všechno! Dovol Mu být ti Bohem. Neboj se a nesnaž se řešit věci po svém. Dokaž Mu, že důvěřuješ Jeho moci!

čtvrtek 30. října 2014

„UDĚLALA TO PRO MNE“

„A hle, jedna městská hříšnice se dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku s mastí, poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala je mastí…….Ježíš se k té ženě otočil a zeptal se Šimona: „Vidíš tu ženu? Když jsem přišel do tvého domu, nepodal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi skrápěla nohy slzami a utírala je svými vlasy. Nepolíbil jsi mě, ale ona mi od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala líbat nohy. Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona mi pomazala nohy mastí.“ (Lukáš 7:37-38, 44-46).

Už jste mu někdy umyli nohy vlastními slzami? Přicházíte za ním aniž byste žádali něco pro sebe, svou službu nebo rodinu? Přišli jste někdy za ním jen proto, abyste na něj vylili voňavku, alabastrovou nádobku lásky a uctívání? Poslechněte si jak Jeho srdce pláče: „Nepolíbili jste mne na uvítanou. Nedali jste mým unaveným nohám vodu. Ale ona to pro mne udělala!“

V Matouši 26. kapitole přišla k Ježíšovi jiná žena a během toho, kdy stoloval, vylila parfém na Jeho hlavu. Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta? Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“ (Matouš 26: 8-9). Jsme stejní jako ti učeníci, považujeme za ztrátu času, pokud jsme osamoceni a sloužíme Jeho potřebám, zatímco existuje spousta chudých a trpících, kteří potřebují náš čas a modlitby. „Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného. Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.“ (Matouš 26:10-11). V podstatě tím chtěl říct: „Udělala to pro mne.“

středa 29. října 2014

TRÁVIT ČAS S JEŽÍŠEM

Proč Ježíš řekl: „Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí“ (Matouš 6,6)? Je to proto, že Pán touží po důvěrném vztahu. Miluje vás a chce s vámi trávit čas o samotě! Mnoho křesťanů se modlí a nikdy nevynechají modlitební shromáždění. Chodí na všechny domácí skupinky – a jistěže se v Písmu píše o tom, jak je dobré, když se dva nebo tři sejdou k modlitbě. Pak se ale ozve Pán a zašeptá: „Přijď sám – zavři dveře – buďme spolu jen my dva.“ Soukromá modlitba ve vaší tajné komůrce je nejdůvěrnější věc, kterou můžete se svým Pánem sdílet. Pokud s ním nemáte takový vztah, tak Ho doopravdy neznáte.

Bez důvěrného vztahu s Ježíšem se i vaše dobré skutky stanou špatnými: „Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti‘“ (Matouš 7,22-23). Co tím Ježíš myslí? Klíčové je „Neznám vás.“ Nebyl zde žádný blízký vztah. Někteří dělají mnoho věcí v Jeho jménu, aniž by Ho doopravdy znali. To znamená, že můžeme být plní dobrých skutků, programů a pomáhání druhým, že ztratíme kontakt s Ježíšem.

Když s Pánem trávíme čas o samotě, přemýšlíme někdy nad tím, co potřebuje? Ježíš se stal člověkem se všemi lidskými potřebami, včetně touhy po přátelství a lásce. Cítil odmítnutí, jaké cítíme my, a nikdy svou lidskost neodložil. Ježíš je Bůh, ale stále také člověk. Sám pocítil naše slabosti a stále ještě zakouší lidské bolesti a touhy. Nedávno mě napadlo: „Pane, když jsi byl na Zemi, ptal ses někdy sám sebe, jestli tě někdo miloval jako Ježíše-člověka?“ V Bibli čteme o davech lidí, kteří se na Pána tlačili ze všech stran, volali o pomoc a milost; prosili o zrak, uzdravení a jídlo; chtěli znamení a zázraky. On je viděl jako ovce bez pastýře. Naslouchal jejich nářku a pláči. Ale jen málo z nich přišlo, aniž by něco chtěli – jen málo z nich přišlo proto, aby ho milovali.

úterý 28. října 2014

MILUJÍCÍ JEŽÍŠ

Ježíš ví, jaké to je být opomíjen! Byl trpělivý a vše snášel, když mu byl napříč celými dějinami jeho milovaný Izrael nevěrný, když stále znovu páchal duchovní cizoložství. Ježíšovo srdce prahne po věrné nevěstě. Touží po lidu s očima pouze pro něho. Po lidu, který se nezaplete s žádnou jinou láskou.

Z čeho se raduje manžel či manželka? Z věrnosti - ze schopnosti hledět do očí toho druhého a vidět v nich důvěru. Nikoli lži a tajnosti! Stejné je to s naším vztahem k Ježíši. „Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího manžela jí důvěřuje a nepostrádá kořist“ (Přísloví 31:10-11). Může Ježíš nahlédnout do našich srdcí a bezvýhradně nám důvěřovat?

Znám zanícené sestry trávící hodiny prostým „milováním Ježíše.“ Činí pokání z nevěry jeho podvádějící nevěsty. Snaží se naplnit jeho bolavé srdce – vyplnit ten nedostatek lásky – a hovoří o „jeho zranění.“ Jak musí Ježíš trpět, když jej tak málo lidí miluje celou svou bytostí. Mé srdce je zlomené a se slzami se modlím: „Ježíši! Jak jsem ti byl nevěrný po celé roky. Jak často se mi do srdce dostaly věci tohoto světa. Honil jsem se za auty, starožitnostmi, sporty. Mnohokrát jsem miloval chválu od lidí, mnohokrát jsem toužil po věcech a těmto zájmům věnoval svůj čas.“ Boží Slovo říká: „Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není“ (2. Jan 2:15).

Ježíš položil velice znepokojující otázku: „Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lukáš 18:8). V řečtině znamená slovo „víra“: „závislost a věrnost.“ Komu? Jemu! On prorokoval veliké odpadnutí, kdy budou jeho vyvolení velmi pokoušeni. Mnozí odpadnou v honbě za tímto světem kvůli svým touhám a kvůli chvilkovým potěšením. Volám: „Pane, přitáhni mě k sobě. Ať jsem jedním z těch, kterým můžeš důvěřovat. Ať tě bezvýhradně miluji. Dej mi k sobě čistou, svatou a s ničím nesmíšenou lásku!

pondělí 27. října 2014

ZMOCŇUJÍCÍ MILOST by Gary Wilkerson

Většina křesťanů má ve svém životě palčivé problémy – dítě utíkající od Boha; manželství plné napětí; kupící se hromady účtů, které nemá jak zaplatit. Proč byste se měli při těchto problémech znepokojovat a upínat na skutky?

Jsem přesvědčen, že není nic méně použitelné než zotročující způsob uvažování nad přidáváním skutků k milosti, do kterého se každodenně zaplétáte, a který přímo ovlivňuje, jak se vypořádáváte se svými problémy.

Dejme tomu, že chce být osvobozen mladík se závislostí na pornu. Také ho to svádí ke způsobu myšlení o „skutcích.“ Jednou večer čte verš: „Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova“ (Žalm 119:9). Tento mladík si myslí, že když bude víc číst Bibli, nalezne osvobození. Další den čte verš, který říká: „Modlete se za sebe navzájem.“ A tak se připojí ke skupině zodpovědných lidí a požádá je, aby se za něho modlili.

Všechno, co podnikne, je dobré, ve svém srdci je však závislý na konání – na skutcích – které by mu poskytlo hledanou svobodu. Tento způsob myšlení ho jenom uvádí hlouběji do svázanosti a zoufalství. Následování Krista nezávisí na skutcích – činnosti, za kterou bychom obdrželi to, co může poskytnout pouze Bůh na základě naší víry.

Jiný mladík z té samé církve také bojuje s pornografií. Modlí se: „Pane, bez tebe si nemohu pomoci. To vím až příliš dobře. A také vím, že ty jsi mou nadějí. Přicházím k tobě, opouštím své zoufalství a věřím, že ve mně vykonáš své dílo. Vím, že potřebuji pouze jedinou věc, abych tento hřích přemohl: Tvou zmocňující milost. Ať mě nyní převálcuje. Jinak mi není pomoci.“

Tento muž se setká s Boží zmocňující milostí. Proč? Protože zbořil veškeré bariéry, které ho oddělovaly od milosti – to všechno jedinou prostou modlitbou.

Tyto dva příklady se asi na první pohled moc neliší. Avšak v duchovní oblasti se děje tektonický posun. Srdce se vzdaluje od staré zotročující smlouvy, která říká: „Musím si to zasloužit.“, ke smlouvě říkající: „Tvá milost řídí veškeré mé úsilí.“

Když se dostaneme do tohoto bodu, uvidíme, jak Bůh činí v našich životech věci, kterých bychom nikdy nemohli dosáhnout svým vlastním úsilím. Naléhám na vás, neopomíjejte velkolepé spasení, jež vám bylo dáno. Obraťte se na Ježíše, jenž je vždy větší – a jehož milost je vaší silou v každé situaci.

pátek 24. října 2014

JEŽÍŠ PŘIJDE S BURÁCENÍM

„Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy“ (1: Tesalonickým 4, 16-18).

Slovo „burcovat“ znamená v řečtině podněcovat slovem, probudit, nadchnout, pobízet k činnosti. Hlas archanděla uslyší všichni vítězové. „Je ve dveřích! Pojďte, milovaní! Ten, kterého milujete, pro vás přišel.“ Ježíš nepřijde nenápadně, tiše, potají. Přijde za hlasu polnice, se zástupy andělů, s burácením a voláním archanděla. Nejdřív se s Ním setkají mrtví v Kristu. Oni ho první obejmou. Myslíte, že budou zticha? V nových tělech? Navěky vykoupení a konečně doma s Ježíšem? Milovaní, jejich radost bude jako burácení hromu! A zatímco se budou radovat, pošle své anděly do celého světa, aby přivedli Jeho děti. To bude uvítání!

Ale význam Jeho příchodu, destilovaný do několika slov, je tento: „Potom už budeme s Pánem navždycky“ (1. Tesalonickým 4, 17). Je pošetilé přít se o to, jestli budeme žít na Zemi nebo v nějakém nebi. Nebe bude tam, kde bude Ježíš. Někteří lidé jsou přesvědčení o tom, že nikdy neopustíme Zemi, že Ježíš sestoupí k nám a bude vládnout světu. Já chci jediné: „potom už budeme s Pánem navždycky“.

Toužíte být navždy s Ježíšem? Víte, že je i Jeho touhou být s vámi? „Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal“ (Jan 17, 24). Nechte čas v Pánových rukou a žijte každý den svého života, jako by měl za hodinu přijít Kristus. Ale pamatujte si, že než přijde, máme ještě spoustu práce.

čtvrtek 23. října 2014

JEHO PŘÍCHOD BUDE VELKÁ OSLAVA

My, kteří líčíme nevěstu, nemusíme mít žádný strach, když se On objeví. „…ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví Jeho sláva.“ (1. List Petrův 4:13)

Nikdy nezapomeň, že On nepřekvapí ty, kdo Ho očekávají, kdo „dychtivě očekávají příchod Božího dne“ (2. List Petrův 3:12). Ti, kteří se dívají a očekávají Jeho příchod, „nepromarní tento čas, neboť nastaly dny zlé“ (Efezským 5:16). Nesedí před televizí, zavinuti do svých sobeckých snů a hloupých ambicí! Jsou zaneprázdněni zdobením se jako čekající nevěsty, které již jsou připraveny na místě, dokud On nepřijde. Ten den „nepřekvapí“ ty, kdo jsou připraveni. Nepřijde jako zloděj v noci k těm, kdo očekávají!

Bude to také Hospodinův den radosti, protože On je nedočkavý, až bude se svou nevěstou: „já jsem svého milého, on dychtí jen po mě“ (Píseň písní 7:11). Zapomínáme na Jeho nadšení, Jeho radost, Jeho čekání. Ano, On touží po své nevěstě! On se zaradoval, když se učedníci vrátili z vyhánění duchů (viz Lukáš 10:17-22). Je oslavován člověkem, podílí se na všech našich pocitech a je plný radostného těšení na to, až bude mít svou nevěstu, až se jí bude moci chlubit a až si ji přitáhne k sobě!

Slíbil, že se ukáže těm, kteří vyhlíží Jeho příchod. „…po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.“ (Židům 9:28) Tentokrát nepřijde, aby pykal za hřích, nýbrž aby odkryl svou slávu své nevěstě. Toto odhalení již započalo, On ukazuje svou moc a slávu svému svatému pozůstatku. On není žádný podvodník, naopak, On se dvoří, očišťuje, volá a láká nás k sobě blíž.

středa 22. října 2014

UZŘÍME JEJ!

„Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“ (Skutky 1:11, ČSP)

Tělo a kosti byly uloženy do hrobky, zatímco Tomáš se dotkl už vzkříšeného těla z masa a kostí (Jan 20:26-29). Dotkl se Jeho rukou a vložil svoji ruku do Jeho boku. Toto byl skutečný člověk - oslavený - který vystoupil k Otci! Ježíš se před nimi nevypařil; byl vzat na oblaka a byl vidět tak dlouho, dokud nezmizel z dohledu. Jak úchvatný pohled to musel být: Ježíš, který zářil - plný slávy - s tváří upřenou k nebesům - byl od nich pomalu brán směrem vzhůru. Apoštolové museli padnout na kolena!

Viděli příchod celé události, s očima upřenýma na Něj: "A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, ..." (Sk 1:10, ČSP) Nemrkli okem a Ježíš nebyl najednou pryč! Je pravda, že budeme v mžiku proměněni: "Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou  jako neporušitelní a my budeme proměněni." (1 Kor 15:51, ČSP). Pavel zde píše o změně, ke které dojde na našem fyzickém těle "Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už na vždy budeme s Pánem." (1. Tes 4:17) On přijde brzy, najednou, a naše těla budou v okamžiku proměněna.

Pisatel listu Židům navrhuje Božímu lidu: "Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje." (Žd 10:25, ČSP). "Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě se neukázalo, co budeme. "Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho uvidíme takového, jaký je .(1. list Janův 3:2). 

Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen." (Zj 1:7) "a budou vidět jeho tvář a na jejich čelech bude jeho jméno. (Zj 22:4). "Ale on plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží," (Sk 7:55) Štěpán je prototypem věřícího, který žije v posledních dnech - plný Ducha svatého - který má otevřené oči a otevřené nebe nad sebou. Spatříme Ježíše přicházejícího ve slávě spolu se všemi anděly a také uvidíme průvod Jeho slávy.

úterý 21. října 2014

PŘIPRAVENI JÍT MU NAPROTI

„Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael? Řekl jim: Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci. … Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet“ (Skutky 1: 6-7, 9-11).

„Když byl s nimi“ (Skutky 1:4), Ježíš shromáždil ty, kdo byli vybráni, aby viděli jeho výstup k Otci. Sám Ježíš svolal na Olivovou horu asi 120 lidí. Myslím si, že nevěděli ani nechápali, co se děje. Pokusil se je připravit na svůj návrat k Otci: „Odcházím k Otci a již mne nespatříte“ (Jan 16:10). Jak by mohla omezená mysl pochopit taková slova? Jak by mohl Ježíš odejít? Znovu by zemřel? Odnesli by ho andělé? Přijel by vůz jako v případě Eliáše, nebo by se náhle vytratil do řídkého vzduchu? Bylo to něco, před čím je již varoval: „Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci“ (Jan 14:28). Říkali: „Co znamená ono zanedlouho? Nevíme, o čem mluví“ (Jan 16:18).

Stejně jako shromáždil učedníky, shromáždí znovu svůj lid, aby nás připravil na svůj návrat. Avšak, pochopíme to? Bůh má vždycky nějaký lid, ale právě před svým příchodem udělá přesně totéž, co učinil před svým odchodem. Ve skutečnosti to činí nyní! Děje se to zde v církvi Times Square Church a všude po celé Americe, Číně, Evropě, po celém Polsku, Rusku. Díky volání Ducha svatého se shromažďují malá společenství a velké skupiny, aby „mu šli naproti.“ Uslyšeli polnici! Uslyšeli volání: „Ženich je tu, jděte mu naproti“ (Matouš 25:6).

pondělí 20. října 2014

KRISTUS NÁS OSVOBOZUJE by Gary Wilkerson

Zamysli se nad všemi následujícími požehnanými věcmi: důvěrná modlitba k Pánu, čtení jeho úžasného Slova, radostné sdílení jeho evangelia. Všechno to jsou podivuhodné způsoby, přispívající k radostnému a naplněnému životu. A přece z nich často činíme záslužné skutky vykonávané kvůli uznání nebo z morální povinnosti. Tím opomíjíme „velkolepé spasení“ - spasitelnou a nikdy neselhávající milost. Víš, i když my selžeme, Nová smlouva neselže. Podle Pavla nás má pravda osvobodit a ne zotročit.

„Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho“ (Galatským 5:1). Celou touto epištolou se prolíná Pavlova otázka: „Proč by ses měl vracet ke Staré smlouvě založené na skutcích? Ta tě akorát přivede znovu do otroctví. Jsi v Nové smlouvě, která tě osvobozuje k lásce a službě Bohu v dokonalé svobodě.“

Pavel zkritizoval Galatské a řekl, že nás evangelium zmocňuje v Duchu skrze milost. Ale Galatští se umíněně pokoušeli naplnit evangelium skutky. Měli toto přesvědčení: „Udělám-li to, budu požehnaný. Pokud to neudělám, budu proklet.“

Třebaže to na sobě nevidíme, dnes máme sklon činit totéž. Náš postoj vyjadřuje: „Udělám, co bude v mých silách, abych poslechl Boží příkazy, a on mi potom bude muset požehnat.“ Jenže Bůh v celé Nové smlouvě říká něco úplně jiného: „Již jsem ti požehnal předtím, než ses pokusil poslechnout mé příkazy. Také vím, že nedokážeš mé Slovo dokonale dodržovat, a tak ti umožňuji, abys je dodržoval skrze mého Ducha. Své skutky budeš činit z mé milosti, nikoli z vlastní síly.“

Jádrem evangelia je: To všechno činí Bůh! A proto, když nám říká, abychom „věnovali tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli“ (Židům 2:1), nemá tím na mysli, že se máme více věnovat pravidlům a jejich dodržování. Spíše se máme zaměřit na evangelium milosti, které nás od mrtvých skutků osvobozuje.

pátek 17. října 2014

ČERSTVÉ SLOVO NA KAŽDÝ DEN

Bůh má každý den čerstvé slovo pro všechny, kteří slyší, ale mnozí neslyší, protože zatvrzují svoje srdce. V Židům 3:7-8 čteme, „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce vzdorem“ Bůh k nám mluví „dnes“. On chce, abychom právě nyní slyšeli jeho hlas.

Ježíš nás varuje před kamenným srdcem: “.....a podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.“ (Marek 4:16-17). Zde se mluví o lidech, kteří slyší slovo a kteří vše co Bůh říká přijímají s radostí. Ale Slovo do nich nevnikne. Boží hlas je nezmění. Slovo v jejich srdci nemůže zapustit kořeny, protože je jejich srdce kamenné. Kde nacházíme tato kamenná srdce? Ve vězení? Na ulicích? Bohužel ta nejtvrdší srdce můžeme nalézt i v Božím domě mezi těmi, kteří ani neví, že jsou jejich srdce zatvrdlá!

Chci vám říci, jak taková tvrdá srdce vznikají u křesťanů. Takoví křestané nedovolí Božímu hlasu, aby zlomil jejich nepoddajnou vůli. Slyší sice Boží hlas v Jeho Slově, v kázání, a někdy dokonce i v tichém měkkém hlasu, který k nim promlouvá. Přesto neposlechnou! Slovo nemůže zakořenit. A je tu ještě něco horšího. Každý den volá Bůh svůj lid k tiché důvěrné modlitbě, protože On chce mluvit. Chce mluvit o poslušnosti, o problémech, o budoucnosti, a nabízí člověku svoje vedení. “Mluvil jsem k vám, nepřetržitě jsem mluvil, ale neposlouchali jste, volával jsem vás, ale neodpovídali jste“ (Jeremjáš 7:13). Pokaždé, když odmítneme toto volání a místo toho jdeme za svými zájmy a před Bohem dáváme přednost jiným věcem – pokaždé, když pomineme den kdy máme slyšet – každým dnem, kdy odmítneme poslouchat – naše srdce stále více chladnou. Pokaždé, když posloucháme jiný hlas raději než abychom očekávali co nám chce říci On, postupně se zatvrzujeme.

Když se odmítáme ukáznit v tom, abychom byli sami s Bohem a naslouchali Jeho hlasu, čím dál víc se tomuto hlasu vzdalujeme. Je smutné sledovat, co se v dnešní době děje v mnohých církvích, kde mnozí lidé už nerozpoznávají Boží hlas. I když Pán vidí, že se jejich srdce zatvrzují, přesto se o ně stará a stále je miluje. Rozsvítí nad nimi Své světlo Ducha Svatého tím, že přinese spalující a pronikavé slovo – hlas bouře – a to proto, aby je probudil. Ale to Slovo je pohoršuje; právě to Slovo, které je má osvobodit je pohoršuje a oni se rozčílí a usychají! “Když vyjde slunce, spálí je, protože nemají kořen a usychají“ (Matouš 13:6).

čtvrtek 16. října 2014

JE ČAS ZAVŘÍT DVEŘE

„Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Matouš 6:6)

Boží hlas je slyšen těmi, kteří se s Ním setkávají ve skrytých modlitbách. Bůh je velice opatrný, ke komu mluví. Je to jen k těm, kteří si cení Jeho hlasu natolik, že před sebou uzavřou veškerý svět, aby byli jen sami a čekali na Něj.

Bůh nám říká, „Pokud chceš slyšet Můj hlas, ponoř se do skryté uzavřené modlitby. Modli se ke mně tajně a Já ti odplatím.“ Byznys, rozkoše, žádostivost a starosti chtíče dusí hlas Hospodinův. Ježíš nám dal varování před tím, abychom se nestali moc zaměstnanými, že přestaneme slyšel Jeho hlas. V podobenství o rozsévači - „slovo“ je Jeho hlas: „Ti slyší slovo, ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.“ (Marek 4:18-19)

Obávám se, že někteří z vás, kteří právě čtete toto kázání, jste v poslední době dusili hlas Boží. Dusit tady znamená „ucpat“ nebo přehlušit Jeho hlas. Bůh k tobě kdysi mluvil zřetelně a byla to pro tebe taková radost. Stále Ho miluješ, ale máš pro Něj míň a míň času. Tvůj byznys tě teď volá – tvůj majetek, tvoje starosti, tvoje problémy a všechny další věci konzumující tvůj čas! Hlas Boží se nyní stává omezeným. Volá tě, vábí tě, varuje tě: „Pokračuj a úplně v sobě přehlušíš Můj hlas!“

Můžeš se stát tak zaneprázdněným, zabořeným v blátě se svými problémy a starostmi, že by ti to nedělalo dobře, slyšet Jeho hlas, protože bys neposlechl. Ježíš řekl, že by to bylo bez úrody. (verš 19)

„(Ale) pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátonásobnou i stonásobnou.“ (Marek 4:20)

středa 15. října 2014

MLUVÍ K NÁM BŮH JEŠTĚ?

Samuel slyšel Boží hlas jasně, tak jasně, že "...Hospodin nedopustil, aby jediné z jeho slov selhalo." (1. Samuel 3:19). "Hospodin se pak i nadále ukazoval v Šílu, kde se zjevil Samuelovi svým slovem. Samuel měl slovo pro celý Izrael." (1.Samuel 3:21-4:1). David slyšel Boha mluvit a pak sám mluvil s Bohem! Boží hlas byl jeho radostí a životem. David řekl:"Bůh promluvil ve své svatosti," raduji se! (Žalm 60:8)

Mnozí nevěří, že Bůh mluví k lidem i dnes. Říkají, že mluví jen skrze Slovo. Že cokoli, co chtěl nebo potřeboval říct, je zapsáno v Písmu. Jistě, že Bůh nikdy neřekne něco v rozporu s Písmem, ale "... v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna" (Židům 1:1-2). A Jeho Syn stále promlouvá k Jeho dětem! Řekl, že Jeho ovečky slyší Jeho hlas a hlas nikoho jiného neposlechnou. Víme, že Bůh mluvil k lidem ve Starém Zákoně. Ale co Nový Zákon? Co poslední dny?

Bůh promluvil k Saulovi (Pavlovi) na cestě do Damašku. ".. náhle ho obklopilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas, "Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?" (Skutky 9:3-4). Po zbytek života Pavel svědčil, "Slyšel jsem Jeho hlas". Před králem Aggripou řekl, "...uslyšel jsem hlas, který mi hebrejsky řekl, ... Zvedni se ... ukázal jsem se ti, abych tě učinil služebníkem a svědkem..." (Skutky 26:14 a 16)

Petr slyšel a poslechl hlas Pána. V modlitbě "jsem uslyšel hlas, "vstaň, Petře, zabíjej a jez!" Odpověděl jsem, "to ne, Pane!..." Ten hlas z nebe ke mně ale promluvil znovu.... Třikrát se to opakovalo..." (Skutky 11:7-10)

Ježíš volá k církvi v Laodikeji, aby slyšela Jeho hlas a otevřela se Mu: "Hle, stojím u dvěří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení 3:20)

úterý 14. října 2014

BOŽÍ HLAS

Jedno z největších požehnání, kterých se opravdovému křesťanovi dostává, je, že slyší Boží hlas a rozumí mu. I dnes můžeme Boží hlas slyšet stejně jasně a zřetelně, jako ho slyšeli Abraham s Mojžíšem – tak jasně jako Samuel a David – a Pavel, Petr, apoštolové a Jan na ostrově Patmos. Bůh slíbil, že během těchto posledních dní nechá svůj hlas znovu jasně zaznít. Dal nám zaslíbení, že uslyšíme Jeho hlas, ale také nás varuje. Bůh svolá ty, kteří zůstali, svaté a oddělené, na duchovní Sion a dá jim poznat svůj hlas. „Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha – nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů“ (Židům 12, 22).

Pro všechny, kteří byli povoláni, má Bůh tento vzkaz: Boží hlas, který v minulých generacích otřásal zemí, zazní v moci znovu a naposled jí zatřese! „Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: ‚Ještě jednou otřesu zemí, ale i nebem‘“ (Židům 12, 26). A tady je Boží varování pro Jeho svaté, věřící děti: „Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe“ (Židům, 12, 25).

Proč Bůh shromažďuje lidi z mrtvých církví? Proč Duch volá: „Vyjděte z Babylonu, moji lidé! Držte se dál od jeho hříchů“? Protože Bůh v těchto těžkých posledních dnech potřebuje lid (siónský lid), který neoklamalo nepravé učení. To jsou ovce, které nenásledují falešné učitele, které znají hlas svého Pána. Bůh k nim mluví jasně a zřetelně, a ony žijí podle Jeho hlasu! Jeho hlas je vede, utěšuje a všude provází! Jednou z výrazných vlastností svatého lidu je, že si nespletou Boží hlas. Znají ho – slyší ho – řídí se jím. Je silný, pevný a nezaměnitelný!

pondělí 13. října 2014

JEŽÍŠ JE MOCNĚJŠÍ! by Gary Wilkerson

„Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech“ (Židům 1,1-3).

Úvodní kapitola knihy Židům opakuje pravdu, kterou každý křesťan zná, ale jen málokteří ji skutečně chápou: „Ježíš je mocnější.“ Pisatel se na tento fakt tak soustředí, že nemá čas ani pozdravit adresáty. Nedává svým čtenářům ani žádná poučení, jako je tomu v jiných epištolách; místo toho má na srdci jednu věc: „Ježíš je mocnější!“. Je unesen a uchvácen Kristem.

„Ježíš je mocnější než co?“ ptáte se možná. V první kapitole Židům nacházíme odpověď: Je mocnější než všichni proroci, kněží, králové a andělé. Ať jmenujete cokoli, on je mocnější. Pro nás, kteří známe Krista jako svého živého Spasitele, to není nic nového; ano, byl přítomen u stvoření a vládne navěky jako Král. Ano, je mocnější než všechno, co si dokážeme představit.

Přesto mnoho křesťanů nad touto prostou pravdou zaváhá, když přijde na to uvědomit si, že „Ježíš je mocnější.“ Problém je v tomto: Ježíš je mocnější než zákon – my však žijeme, jako kdyby naše skutky a práce znamenaly více než Kristova spásná milost. Vyznáváme, že jsme spaseni jeho milostí, ale kdykoli upadneme, vrátíme se zpátky ke konání skutků, abychom to odčinili. Tohle je mentalita Staré smlouvy, které vede k otroctví – ale jen málo z nás si uvědomuje, že se takto chováme.

Když čteme dále knihu Židům, vidíme tu „mocnější smlouvu“, kterou Hospodin s námi uzavřel v našich srdcích: „Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních…‚Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou“ (Židům 8,6.8).

Ježíš je mocnější!

sobota 11. října 2014

AŤ MLUVÍ TVÉ SLOVO SE VŠÍ SMĚLOSTÍ by Jim Cymbala

Co by si měla církev vzít k srdci z knihy Skutků? Jedním z jasných vodítek pro nás je tato modlitba apoštolů: „Dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí.“ (Skutky 4:29).

Není tam psáno nic o tom jak „smělost vyučit“. Smělost je nám dána pouze skrze Ducha svatého; nemůžete ji získat na nějakém školení či konferenci. 2. list Timoteovi nám říká: „Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy.“

Novozákonní kazatelé se nebáli nikoho konfrontovat, věřili, že Duch svatý jim poskytne vhodná slova ke konverzaci. Nebáli se.

Poslechněme si Petra v den Letnic: „Ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.“ (Skutky 2:23). Tohle bylo to poslední, co toužil dav slyšet. Pokud by David Letterman dal dohromady seznam deseti nej vět, které neříkat židovskému publiku, větou číslo jedna by bylo: „Víte co, vlastníma rukama jste právě zabili Mesiáše, toho na kterého už Izrael po staletí čeká.“

Ale Petrova smělost je neodradila. Namísto toho jim to hnulo svědomím a na sklonku dne mnoho z nich litovalo svých hříchů a byli obráceni.

V další kapitole byl Petr k davu, který se shromáždil pro uzdravení chromého, stejně přímočarý: „Svatého a spravedlivého jste zavrhli a místo něj jste si vyžádali vraha. Dárce života jste zabili …. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí.“ (Skutky 3:14-15, 19).

Když o několik let později kázal Pavel v Efesu a postavil se proti modlářství pohanů, byl z toho nenadálý rozruch. „Popadl je hněv a začali křičet: „Veliká je efeská Artemis!“ Město zachvátil zmatek.“ (Skutky 19:28-29). Asi se nejednalo o žádnou příznivou situaci.

Nicméně z toho vyšla silná církev. Apoštolové si uvědomili, že bez smělého a agresivního postoje při hlásání Božího slova by tato církev, kterou zde Ježíš zamýšlel, nikdy nevznikla. A ke stejnému závěru by měli dospět všechny církve po celém světě.

__________
Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 10. října 2014

ŽIVOT V POKÁNÍ A ODDĚLENOSTI

Bez života v pokání a v oddělenosti od světa nemůže být žádné opravdové probuzení. „Izraelovi potomci se oddělili ode všech cizinců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých otců“ (Nehemjáš 9:2). Kdekoli je biblická obroda, tam si budeme stále více uvědomovat Pánovo volání k oddělenosti od všeho, co je světské a co lahodí smyslům.

Po několik let sleduji, že oddělený od hříchu, na Krista soustředěný křesťan, který praktikuje posvěcený život, má největší vliv na sekulární společnost. Bezbožníci očekávají, že křesťané budou oddělení a čistí, naprosto „jiní.“ Na zločinem zamořených ulicích New Yorku působí démoničtí duchové, kteří se všemu vysmívají. Vyhnat je dokáže jedině ryzí, oddělený, Kristem naplněný křesťan. Lidé žijící v kompromisech, jsou zastrašeni a jejich vlastní hříchy je usvědčují.

Bůh pozvedá pozůstatek věřících, kteří chtějí probuzení, pouze však tehdy, když se podobají Ježíši Kristu. Když však se jedná o bezvýhradné následování Ježíše, mnozí křesťané tento nárok buď vůbec nerozpoznají, a pokud ano, hledají jiné možnosti a kompromisy. Oddělený pozůstatek uslyší hlas andělské trouby a pozná, co Bůh říká.

Bohu patří vše, co máme. Stále říkáme: „Pane, dávám ti to zpět!“ Ale nikdy není nic doopravdy naše. „Všechna lesní zvěř mi patří … mně patří svět se vším, co je na něm“ (Žalm 50:10-12). Pán nám říká: „Vyjdi na střechu a prozkoumej své srdce!“ opravdu jsi pouhým správcem jeho majetku? Ve světle věčnosti, ve světle životní slabosti, kolik vynakládáš pro sebe a kolik pro jeho dílo?

Odstraníme-li svůj zrak z věcí, které vlastníme, veliká moc vylévaná skrze Ducha svatého bude klást všechno na Boží oltář. O Letnicích bylo řečeno: „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné“ (Skutky 4:32).

čtvrtek 9. října 2014

DUCH RADOSTI A OSLAV

„Dále jim řekl: Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. Také levité utěšovali všechen lid: Utište se. Dnešní den je svatý, netrapte se!“ I rozešel se všechen lid, aby jedli a pili a posílali dárky; uspořádali velmi radostnou slavnost, protože porozuměli slovům, která jim byla zvěstována“ (Nehemjáš 8:10-12).

Kdekoli je obnovena láska k Božímu slovu s následným pokáním, tam vždy přichází mocná vlna radosti a oslav. Na zemi dnes však existuje předstíraná radost a falešné oslavy: Je to slavení sebe sama a modlářství – tanec kolem zlatého telete! Potřebujeme velikou rozlišovací schopnost, abychom rozpoznali rozdíl mezi opravdovou radostí z pokání a falešnou radostí modlářů.

Mojžíš a Jozue sestoupili s hory do velikého křiku, který se ozýval z tábora: „To nezní zpěvy vítězů, to nezní zpěvy poražených, já slyším halas rozpustilých písní“ (Exodus 32:18). Křičeli, zpívali a tančili a Mojžíš věděl, že to všechno je z tělesnosti. Věděl, že je to tvrdošíjný a vzpurný lid, plný choutek, smilstva, nahoty a smyslnosti. Byl to křik modlářství!

Dokážeš poznat rozdíl? Jestliže není žádné kázání o Zákonu, aby tě usvědčilo z hříchu – žádný pláč ani padnutí na tvář – jestliže neprožijeme lásku k Božímu kárajícímu Slovu – tedy žádné pokání – potom nemůže nastat žádný duchovní jásot, nezazní zbožné chvály ani vděčné uctívání! Dávej si pozor! Může tě zaskočit, že zpíváš píseň modlářství.

Proč byla v Nehemjášově zprávě o probuzení taková veliká spokojenost, proč tam byl takový slavnostní duch radosti? „Protože porozuměli slovům, která jim byla zvěstována“ (Nehemjáš 8:12). Jinak řečeno: rozeznali tato slova a vzali si je k srdci; uposlechli!

středa 8. října 2014

SRDCERYVNÉ POKÁNÍ

„…a všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama…padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří až k zemi…Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli. Poté Nehemjáš…a kněz Ezdráš, znalec Zákona, a levité, kteří vysvětlovali lidu Zákon, řekli všemu lidu, ,Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte.‘ Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona.“ (Nehemjáš 8:6-9)

Jejich první reakce na Slovo bylo nadšení a radost! Oni volali, „Amen, amen, mezitím co pozvadeli ruce.“ David řekl, „Pozvedejte ruce ke svatyni, dobrořečte Hospodinu!“ (Žalm 134:2) Ale Slovo je brzy přivedlo tváří k zemi. Je to pravé pokání, když jsme Božím Slovem přivedeni až na zem. „…padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří až k zemi…Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona.“ Před Božím Slovem se chvěli, poté si ho vzali k srdci a kali se!

Když přichází oživení Ducha svatého, křesťané nejsou zaujatí; nepomlouvají ani na nikoho neháží vinu. Nesnaží se srovnávat sbory nebo faráře. Nesedí na gauči jako povaleči před televizí! Ne! Jsou tváří před Hospodinem, pláčí, protože Slovo udeřilo jejich srdce. Nesoudí ostatní ani se na ně nedívají. Jsou odsouzeni Slovem k rovnosti.

V Římanům 12:9-21 apoštol Pavel popisuje znaky lidí, kteří činí pravé pokání. Pavel začíná výrokem, „Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.“ (verše 9-12)

úterý 7. října 2014

CELÁ BOŽÍ VŮLE

Prvním znakem probuzení je velká touha slyšet a poslechnout Boží Slovo.

„Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou a vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který vydal Hospodin Izraeli. Kněz Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět, aby jej slyšeli, prvního dne měsíce sedmého. Četl z něho na prostranství před Vodní branou od svítání až do poledne mužům i ženám, těm, kteří byli schopni rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona...I otevřel Ezdráš knihu před zraky všeho lidu, stál totiž výše než ostatní lid. Když ji otevřel, všechen lid povstal“ (Nehemjáš 8,1-3.5).

Srdce Izraelců volala: „Přines nám pravé Boží Slovo!“ Ezdráš stál na vyvýšené, dřevěné kazatelně a 6 hodin četl Boží Slovo, zatímco lid pozorně stál a poslouchal. Slyšeli, že příčinou jejich utrpení byla jejich vlastní tvrdohlavost a vzpoura. Nejjasnější důkaz probuzení – uvnitř člověka, v církvi či ve městě – je hlad po Božím Slově. Ti, kteří odpadli od víry, nechtějí slyšet Bibli – nudí je! Chtějí něco vzrušujícího. Odpadlí kazatelé nekáží Boží Slovo, ale jen pár minutová kázáníčka například v rádiu či televizi. Nekážou Zákon, protože ten by církev usvědčil a otřásl jí! Zákon ničí kompromisy.

Když koná Duch svatý, lidé v kostelních lavicích volají po Božím Slově. Dostávám stovky dopisů od věřících, kteří prahnou po Pánu: „Jsem tak hladový. Neslyšíme pravé Boží Slovo. Kážou nám jen zbytečná slova, která nemají žádné pomazání!“ Když koná Hospodin, Bible jsou všude. Lidé dychtí po kázání a učení s opravdovou úctou k Božímu Slovu.

Je smutné, že v mnoha charismatických církvích se kázání pouze přetrpí. Lidé chtějí hudbu, zábavu a zpěváky na pódiu! Když však vejde Svatý Duch, bude se Boží Slovo oslavovat. Křesťané budou volat: „Pane, chci to všechno: to dobré i to špatné, přikázání, zaslíbení, celou Boží vůli!“

pondělí 6. října 2014

DÍLO MILOSTI by Gary Wilkerson

Kristus od nás ve svém díle milosti nepotřebuje nejmenší pomoc!

Můžete si říkat, „copak nemám na díle milosti žádný podíl?“ Když zkusíte něco přidat k Ježíšovu dílu, jen to zkazíte. Je nemožné přidat cokoli z naší hříšnosti k Jeho slavné milosti. My v sobě nemáme milost – my ji jen přijímáme. Můžeme ji dávat dál, ale není to milost naše, je to milost Boží.

Tohle je význam 29. verše z desáté kapitoly Židům, kde se říká, že „pošlapeme“ krev Božího Syna, když se snažíme přidat něco k Boží milosti. Vlastně ji ředíme a urážíme slavné dílo, které vykonal. V podstatě v jakékoli chvíli fungujeme v jednom ze dvou módů: 1) buď připouštíme, že jsme nedostateční a přijímáme plnost Boží milosti, nebo 2) prohlašujeme, že Boží milost je nedostatečná a snažíme se k ní přidat něco svého.

Můžete říct, „Ale pokud bych tomu věřil, nikdy bych nic pro Boha neudělal.“ Ve skutečnosti je to naopak. Když žijete v Boží milosti, uděláte více skutků, než kdykoli jindy – protože je děláte z radosti a ne z povinnosti. Modlíte se, protože jste zamilovaní do Boží svatosti. Studujete Jeho Slovo ne proto, že obsahuje váš denní rozpis povinností, ale protože je to váš zdroj života, pramen pokoje a radosti.

Jednoduše řečeno, milost probouzí božské skutky. Takže pokud je váš život s Kristem spíše trápením, pokud jste unavení a chodíte do kostela jen proto, že se bojíte o své spasení – pak jste se obrali o Jeho milost. Právě teď vás ale zve zpátky. Říká: „Vstupte do smlouvy, kteoru mám s Otcem. Chci vás zahrnout svojí milostí, probudit vás k životu Svým Duchem.

Skrze Něj jsme plně očištěni, v naprostém pokoji s Bohem a naplněni Jeho milostí. Nemůžeme nic přidat k Jeho dokonanému dílu – Jeho milost úplně stačí. Je na nás, abychom přijali Jeho úžasný dar a abychom v něm chodili s radostí!

„Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil“ (Efeským 2, 8-9).

sobota 4. října 2014

VELIKÁ HOSTINA by Carter Conlon

„Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů. V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘“ (Lukáš 14:16-17)

Jinými slovy, jistý člověk pozval hosty na velikou hostinu, podobnou té, na kterou zve Pán i mne a Tebe. Na této úžasné hostině plné života a síly můžeme naleznout vizi, směr, zaopatření i budoucnost. Vše je připraveno.

Avšak ti, kdo byli pozváni na hostinu se začali vymlouvat - proč a z jakého důvodu nemohou přijít. Není pochyb o tom, že někteří prostě přijít nechtěli. Nemohu si pomoci, ale cítím, že někteří z nich se cítili povinováni něco s sebou na hostinu přinést. Možná byli na rozpacích z toho, že se jim ničeho nedostává, což nakonec vedlo k tomu, že pozvání odmítli.

Se stejným problémem se potýkáme i dnes. Bůh říká: „Chci skrze tvůj život něco učinit.“ Dostává se nám tím od Pána nádherného pozvání. Mnoho lidí trpí vrozeným pocitem, že by měly na oplátku také něco poskytnout. Koneckonců tohle je i běžná praxe v dnešní společnosti, že dar, kterým obdarováváme svatebčany by měl být stejné hodnoty jako jídlo, kterým jsme pohoštěni.

Samozřejmě pokud bychom věděli, že tou cenou za hostinu bude krev Jeho syna Ježíše Krista, je absurdní si myslet, že ty nebo já bychom mohli vůbec někdy přinést něco srovnatelného, přestože se budeme nějakým způsobem cítit povinováni. Je zde tendence, že nám nějakou dobu potrvá, než nám dojde, že se jednalo o hostinu – „přijď takový, jaký jsi“. Prorok Izajáš říká: „Pojďte i vy, kdo nemáte žádné peníze! Pojďte i vy, kdo nic neumíte a nemáte žádné schopnosti! Pojďte, kupujte a jezte, co je dobré, potěšte svou duši lahodným pokrmem.“ (viz Izajáš 55:1-2).

Ježíš pokračuje v Lukáši 14:33: „Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“ To neznamená, že byste se měli vzdát svého domu, vyprázdnit své bankovní konto a dát výpověď v práci. Ježíš v podstatě říká, že je třeba se zříci svých vlastních myšlenek a nic tak nečinit ze svých vlastních sil. Na Kristova svědectví je v dnešní generaci vyvíjen velký tlak. Sociální trendy se ubírají od Božího Slova opačným směrem. Tato bitva je příliš těžká, nemůžeme se jí postavit jen z našich vlastních sil. To je důvod, proč musíme odhodit veškerou sebedůvěru a přistupovat na tuto velkolepou hostinu takoví, jací jsme.

__________
Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.

pátek 3. října 2014

VELIKOST JEHO MOCI

Dostávám archy papíru plné proroctví a dlouhých "hluboce duchovních" spisů od křesťanů, kteří tvrdí, že tráví dny, týdny a dokonce měsíce v modlitbách. Jeden muž mě požádal, abych domluvil jeho ženě. Vyprávěla lidem, že zemřela, šla do nebe, kde tančila s Ježíšem a pak s Ním skočila s padákem! Trvala na tom, že toto zjevení k ní přišlo po hodinách modlení.

Proč nejsou tito naši drazí venku mezi lidmi a nekážou vzkříšeného Ježíše? Proč tráví všechen svůj čas káráním druhých, bez soucitu se ztracenými? Nejlepším lékem na takovou "potrhlost" je vyjít mezi hříšníky a zvěstovat jim Ježíšovu lásku. Modlíme se, "Duchu Svatý, přijď!" Ale proč? Jen proto, aby naplnil naše potřeby a požehnal nám? Nebo aby nás vyzbrojil a zjevil nám srdce našeho Pána? Poslední Ježíšova slova, než vystoupal do nebe, byla: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření." (Marek 16:15)

Modlili jsme se, aby Bůh zavřel bar vedle naší modlitebny na Times Square. Jeho majitel nám řekl, "Vy jste v pěkný kaši. Nevíte, s kým si zahráváte!" Ne! On neví, že si zahrává s Ježíšem, který řekl: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi." (Matouš 28:18) A proto "můžeme vyznat s důvěrou: Hospodin je můj zastánce, nebudu se bát. Co by mi mohl člověk udělat?" (Židům 13:6) Pavel se modlil, "...abyste viděli,... jak nepřekonatelně veliká je moc, jejímž mohutným vlivem působí vůči nám věřícím. Tuto moc dokázal na Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu, mocnost, moc a panství i nad každé jméno, které se vyslovuje, ať už v tomto věku nebo v budoucím. Bůh poddal všechno pod jeho nohy." (Efeským 1:18-22)

Satan v některých z vás vyvolal strach -- strach z pádu, strach z hříchu nebo zlozvyku, strach z lidí. Ale Slovo říká: "Vzepřete se ďáblu a uteče od vás." (Jakub 4:7) Ty nejsi ten, kdo utíká!

"I když se proti mě vojsko utáboří, mé srdce se toho neleká: i kdyby proti mě vypukla válka, i tehdy se budu spoléhat... Neboť mě skryje ve svém příbytku... a na skálu mě vyzdvihne." (Žalm 27:3,5)

čtvrtek 2. října 2014

SLUŽBA VE FILIPOVĚ STYLU

Existuje "Filipova" služba pro každého křesťana, který chodí v Kristově svatosti.

Filip vešel do města Samaří a kázal tam Krista. Lidé svorně naslouchali Filipovým slovům v celých zástupech, protože slyšeli a viděli zázraky, které dělal. Nečistí duchové s velikým křikem vycházeli z mnoha posedlých a mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni. Celé město zažívalo velikou radost. (Skutky 8:5-8, B21).

Filip nebyl muž za kazatelnou, ale člověk naplněný Duchem, který jednoduše věřil v moc Kristova vzkříšení. Byl to muž činu, který kudy chodil, očekával zázraky. Nikdy neovlivníme svoje město, dokud se každý člen těla nestane Filipem hořícím pro Krista, laickým evangelistou s vírou vyhánět zlé duchy a modlit se za spasení a uzdravení. Můžeme vyburcovat a vyburcujeme naše zkažené město!

Hnutí plymouthských bratří započalo před mnoha lety v anglickém Plymouthu. Byla to zbožná skupina lidí, kteří nesli evangelium do ulic - jaké břemeno za duše měli! Došlo k průlomovému probuzení a Kristus tam byl zjeven jako oslavený Člověk v nebi. Ale oni se nechali natolik pohltit studiem Krista, zaměřili se natolik na svůj způsob uctívání, až ztratili břemeno za umírající duše. Rozdělili se na dvě skupiny - Otevřené a Uzavřené bratrstvo. Uzavřené bratrstvo skončilo na tom, že nikomu nedovolili přidat se k obecenství bez pozvání. Vše, co se zachovalo z původního hnutí, jsou spisy takových mužů jako Darby, Stoney, Mackintosh a Raven. Všechno jsou to nádherná vyučování o Kristu a svatosti. Ale vkradlo se duchovní elitářství a vytratila se vášeň pro ztracené. Potřebujeme kombinaci hlubokého, čistého Slova a hořící vášeň pro ztracené.

Pokud neuposlechneme Pánův příkaz kázat evangelium, budou z nás křesťané zaměření na sebe a zabývající se vlastními problémy.

"Potom jim řekl: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření." (Marek 16:15, B21)

středa 1. října 2014

NĚMÍ SVĚDKOVÉ?

Pavel uvedl věci do pohybu tím, že kázal Ježíše jako krále a jeho moc vzkříšení: “a každý den hovořil na náměstích s lidmi, kteří tam právě byli … on kázal o Ježíši a o zmrtvýchvstání.“ (Skutky 17:17-18). Právě na svých pracovištích skrývají křesťané své přesvědčení více než kdekoliv jinde. Mnozí křesťané v této zemi přicházejí do modliteben a vyznávají svoji velkou lásku k Ježíši, ale když se pak vrátí do svého zaměstnání, jsou nesmělí a za Ježíše se stydí.

Proč jsou křesťané tak zbabělí a mlčí o Ježíši? Když se modlí a hltají Slovo – chodí ve svatosti? Je to způsobeno tím, že naše srdce nejsou pohnuta tak jako srdce apoštola Pavla, když vidíme kolem sebe lidi oddané modlářství (viz Skutky 17:16).? Neodvažujeme se nic říci, jenom: “Vždyť Pavel byl kazatel. On byl přece k této práci povolán!“ Ale přece my všichni jsme velvyslanci Ježíše Krista a je tedy i nám přikázáno nikdy neschovávat naše světlo pod kbelec.

Tito Athénští se chovali stejně jako lidé, se kterými se setkáváme dnes. Nevěnovali „ničemu tolik času, jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového“ (Skutky 17:21). A tak je tomu dodnes i v naší zemi. Většina lidí kolem nás se vlastně v zaměstnání oddává modlářství, věří pomluvám i nejrůznějším pověrám.

Pavel se nenechal odradit velikostí tohoto problému. On nebyl totiž přemožen vládou satana nad městem, protože věděl, že má proti němu tajnou zbraň: evangelium moci vzkříšení! Pavel odvrátil svůj zrak od činů ďábla a zaměřil se na to, co může ve své moci vzkříšení udělat Ježíš! Nezáleželo mu vůbec na tom, že ho nazývali “žvanilem,“ což znamenalo pobuda a kazatel nesmyslů.

Už vás někdy nazvali “žvanilem“? Možná vám někdo řekl: “Přestaň se míchat do mých pravomocí a přestaň mi vnucovat svoje náboženství. Nepřemlouvej mne k tomu, abych věřil stejně jak věříš ty!“ Žádný z podobných posměšků však Pavla nemohl zastavit, protože jeho srdce krvácelo. Věděl, že pokud nebude dále zastávat svůj postoj pro Krista, lidé kolem něj pro svůj hřích zahynou.

Nestačí jen žít správně nebo “být dobrým příkladem.“ My křesťané jsme se příliš dlouho schovávali za staré klišé: “Skutky mluví hlasitěji než slova.“ Říkáme, že jsme tichými svědky, kteří žijí život podle Ježíše, ale přesto naše svědectví musí obsahovat i mluvené Slovo: “Tvoji strážní pozvedají hlas“ (Izajáš 52:8). “A jak mohou uslyšet, pokud tu není nikdo, kdo by Ježíše zvěstoval?“ (Římanům 10:14).