pátek 30. ledna 2015

OPLÝVAT V NADĚJI

Nedávno se ke mně dostal dopis od jedné velmi rozrušené sestry: „Jsem velmi vyděšená. Myslím, že by bylo skvělé, kdyby na nás spadla vodíková bomba, obzvláště pak na mě a mou rodinu. Během jediného okamžiku bychom to měli všechno za sebou. A byli bychom s Ježíšem! Přišla jsem o manžela, který zemřel na rakovinu a jedna z mých dvou svobodných dcer má také zdravotní problémy a už dva roky nemůže pracovat. Já jsem se právě vrátila z nemocnice a zotavuji se s bolavými zády. V posledních několika letech jsem si toho už hodně vytrpěli. Členové našeho společenství jsou pronásledováni a i další mojí přátelé nemilosrdně trpí. Mým údělem jsou jen strach a úzkost. Pane Wilkersone, jsme zranění! Neexistuje snad pro nevěstu Kristovu žádná naděje?“

Tato žena je jen jednou z tisíce, kteří nám píší o svém zoufalství a beznaději. Slýcháváme tak od mnoha lidí, kteří hluboce milují Pána, že zakoušejí situace a podmínky, které se jim zdají beznadějné. Mluví o svých manželstvích, která se dostala do slepé uličky, o zdravotních a rodinných problémech a většina z nich používá fráze typu: „Není žádná cesta, jak z toho ven!“

„Nevypadá to, že by mě Bůh slyšel.“

„Nikdy se to nezmění. Je to čím dál tím horší.“

„Někdy si říkám, jestli mi to stojí za to. Přála bych si, aby mě Pán z této šlamastiky vytáhl.“

Říká se, že horší než šílenství je jen zoufalství a beznaděj. Ale díky Bohu sloužíme Hospodinu, který je Bohem naděje! Řecký výraz pro naději je „elpo“, což znamená, „těšit se na něco s příjemným očekáváním a důvěrou.“ Apoštol Pavel napsal Římanům: „Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha svatého stále víc a víc.“ (Římanům 15:13).

Pavel přichází s neuvěřitelným nápadem: „Budete oplývat v naději“, tím myslí „že jí budete mít nazbyt, bude se jednat o nadměrný až přetékající přísun naděje!“ Někteří si možná myslí: „Tohle zní jako krutý žert. Ve své současné situaci netoužím po ničem jiném než záblesku naděje, alespoň malém potvrzení vyslyšené modlitby. Stačí jeden jediný náznak změny!“

Milovaní, Boží slovo je ale pravdivé! On je Bohem naděje – naděje, které je nadmíru až přetéká.

čtvrtek 29. ledna 2015

CHOZENÍ V OBNOVENÉM ŽIVOTĚ A V MOCI

Když byl Ježíš unavený, na chvíli se zastavil, aby si odpočinul u studny. Tam však byla ztracená žena, která potřebovala pomoc. Opět byl posilněn. Jeho učedníci znovu nalezli svého Mistra odpočinutého a občerstveného! „On jim řekl: Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte“ (Jan 4:32). Takové je tajemství energie obnoveného života!

Často se cítím jako vybitá baterie v autě. Pokud zapomenete u vašeho auta zhasnout světla, druhý den uslyšíte pouze ten příšerný zvuk – urr … urr – zvuk prázdného ťukání stroje bez energie.

Vím, že mezi dnešními věřícími není všechno v pořádku, přestože ám byl zaslíben tentýž posilující Kristův život. „Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá“ (Římanům 8:11).

V Písmu je jasně napsáno, že Duch svatý v nás přebývá, aby v nás vytvořil věčný život. Bůh nám poskytuje veškerou svou energii, vchází do našich smrtelných těl a dává nám fyzickou sílu. „Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním“ (Koloským 2:13).

Jsi plný Ducha svatého? Potom se ve víře chop nového života a energie! „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní … tvé mládí se obnovuje jako mládí orla“ (Žalm 103:2, 5). Hovoří o tom i Pavel v Listu Titovi: „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele“ (List Titovi 3:5-6).

Děkuj Bohu za stále aktuální velikost našeho Pána Ježíše Krista! Přivlastni si ji vírou – a choď v obnoveném životě a v moci!

středa 28. ledna 2015

POSÍLEN DUCHEM

Ježíš nikdy neprojevoval svou moc ochotněji než nyní, protože nikdy neměl více moci, než má právě teď. Naše víra musí jít až za hranici smrti. Musí se zabývat vším, co je mrtvé a hlásat: „Ježíš to s mrtvými nikdy nevzdá!“ Nikdy bychom to neměli vzdát s nikým či s ničím, ať se nám zdá situace jakkoli beznadějná.

V příběhu o Jairovi a jeho dceři (Marek 5:21-43) si povšimněte, že Pán nikdy neprojevoval svou moc před nevěřícími. Ve skutečnosti v té místnosti řekl: „Nikdo se to nesmí dovědět“ (5:43). Jinými slovy: „Neříkejte jim, co jste viděli – ten zázrak je mezi námi, kteří jsme právě teď u toho.

Ti, kteří zůstávají pevní ve víře, určitě zakusí slavné zjevení moci vzkříšeného Krista. Pouze vy a Pán budete znát všechny podrobnosti o jeho činech. Uvede vás v úžas; uchvátí vás; ukáže vám svou slávu!

Současnou Kristovu velikost lze shrnout jedním mocným veršem: „V něm byl život“ (Jan 1:4). Byl – a nyní je – posilujícím životem. Vlastnil život. Ježíš byl neustále obnovován, čerpal z tajné zásobárny, která se nikdy nevypotřebovala. Nikdy nebyl vyčerpán zástupy, které se na něj tlačily. Nikdy nebyl netrpělivý.

Když řekl svým učedníkům, aby šli stranou a odpočinuli si, dopravili se přes jezero na tiché místo. Ale zástupy čekaly i tam. Ani jednou neřekl: „Ale ne! Jsou tady opět se svými problémy, se svými hloupými žádostmi a stupidními otázkami. Kdy to skončí?“ Místo toho, když uviděl zástupy, bylo mu jich líto. Byl posílen Duchem a dal se do práce. Jeho dny byly plné dřiny a noci trávil na modlitbách – a ještě si udělal čas na malé děti!

úterý 27. ledna 2015

NA STRANĚ VÍRY

Jaká hrozná scéna se udála v Jairově domě! Jair byl ve dnech Ježíše jedním z předních mužů v synagoze. Když zemřela jeho dcera, lidé byli zmatení, pochybovaní, měli strach a naříkali.

V Markovi 5:38-40 čteme: „Když přišli do domu představeného synagogy, spatřil (Ježíš) velký rozruch, pláč a kvílení. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“ Oni se mu posmívali.

Moji milí, dovolte mně vám říci, proč máte ve svých životech tolik rozruchu, truchlení a naříkání. Je to proto, že nevěříte, že Ježíš může vzkřísit něco, co je mrtvé. Nevěříte, že On ví, co dělá. Nevěříte, že má životodárný plán. Myslíte si, že On přichází pozdě a věci zašly příliš daleko? Nemůžete věřit tomu, že Ježíš stále pracuje –i když vy jste to už vzdali?

Mám ve svém svědomí také trochu stejné viny, kterou měli tamti posměvači. Také naříkáme k Bohu v našich problémech a požadujeme, aby nám odpověděl dříve než bude pozdě. Pakliže odpověď ihned nepřichází, stávají se z nás truchlící lidé. Třeseme se před mocí satana, jako by démoni získali vítězství – jakoby Ježíš prohrál a satan zvítězil!

Toto se často vyvíjí od špatného k horšímu a my nakonec řekneme: „Tak už je to vyřízené, je příliš pozdě. Pán to nevyřeší – ať z toho nebo jiného důvodu Pán nevyřeší tuto situaci.“

Nestačí Ho milovat, sloužit Mu a uctívat Jej jen do bodu beznaděje. Proč mu nedůvěřovat tehdy, když všechna naděje pominula? Když to vypadá, jako bys nikdy nedostal zaměstnání? Nebo když se kupí mnoho jiných nevyřešených věcí – když to z lidského hlediska vypadá, že není možné pokračovat?

Kdyby Ježíš přišel do tvé současné situace, co by našel? Jak bys na Něj reagoval? Stále bys truchlil? Bylo by tvé srdce stále ve zmatku? Mám naději, že bys mu řekl, „Hospodine, vypadá to beznadějně. Málem bych to vzdal, ale ty jsi stejný dnes jako jsi byl i tehdy v domě Jaira. Teď můžeš přenést život ze smrti do života a uzdravit každý problém.“

pondělí 26. ledna 2015

JÁ BYCH RADĚJI JEŽÍŠE by Gary Wilkerson

Zde je zaslíbení všech zaslíbení: "Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu." (Židům 13:5, EP). Toto zaslíbení je jednoduše J E Ž Í Š. Ježíš je mým zaslíbením a jádrem všech mých zaslíbení.

Je to jako ve staré písni, která se jmenuje JÁ BYCH RADĚJI JEŽÍŠE.

Já bych raději Ježíše než stříbro nebo zlato;
Já bych raději patřil Jemu než měl nevýslovné bohatství;
Já bych raději Ježíše než domy nebo polnosti;
Já bych raději byl veden Jeho hřebem probodnutou rukou.

Já bych raději Ježíše! Když pochopíme tu ústřední, jedinou pravdu a ve své duši získáme hluboké přesvědčení, že všechna zaslíbení jsou zosobněna v Ježíši, tak všechno ostatní ztrácí na významu! Nic se nemůže rovnat tomuto zaslíbení! Když máš Ježíše, tak odpověď na všechna Jeho ostatní zaslíbení je "To je dobře. Věřím tomu. Děkuji Ti, Pane. Děkuji, že mohu pít z tohoto kalicha." Všechno bledne ve srovnání se skutečností, že se znám s Ním. Mám jít s Ním. Mám mít milostný vztah s Ním. Ježíšova přítomnost je ústřední, lepší než jakékoli zaslíbení, které kdokoli z nás mohl kdy mít. On je tady, aby jsi se Ho mohl na cokoli zeptat. On říká "Zavolej mé jméno a já přijdu."

Jestli přijdeš k Ježíši, On začne být vidět ve tvém životě. Získá prvenství a bude ti vším. Lidé, kteří mají toto ústřední zaměření na Ježíše jsou těmi, které vidím chodit v plnosti zaslíbení pro jejich životy. A lidé, kteří přestanou mít zrak upřený na Ježíše, kteří začnou klást větší důraz na různá zaslíbení než na Ježíše, začnou bojovat. Začnou žít bez cíle a jejich cesta životem ustrne na mrtvém bodě. Je to proto, že nenacházejí plnost života, kterou lze nalézt pouze v Ježíši Kristu.

Velmi toužím po mnoha věcech pro vás, protože vás miluji. Toužím pro vás po službě, která bude přesahovat vaše nejdivočejší sny.

Jak říká Bible: "Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno." (Matouš 6:33, ČSP)

sobota 24. ledna 2015

ODMÍTÁME ZŮSTAT V CHÁRANU by Claude Houde

V Genesis 12:1 Bůh povolal Abrahama, aby "vyšel z domu svého otce." Jen když si pečlivě přečteme a pochopíme předchozí kapitolu a její specifický způsob vyprávění, tak budeme schopni pojmout plný význam a momentální hloubku povolání. Genesis 11 nám zjevuje že Abraham, jeho otec a jejich celá rodina odešli z kaldejského Uru kvůli Kanánu. Kanán zastupuje, symbolizuje a vymezuje zemi zaslíbenou, osud, naplnění a dosažení plnosti požehnání, které Bůh zamýšlel. Ve skutečnosti hovoří o všem, čím Bůh je a toužil být v jejich životech - a v našich. Cesta byla drsná, dlouhá a vyčerpávající. Zasáhly je tragédie, ocitali se v ohrožení a prošli si traumatickými zkušenostmi. Jejich milovaní zemřeli a když pak procházeli údolími smutku, země zaslíbená se zdála být daleko.

Zastavili se na místě, které se jmenovalo Cháran, městě ležícím asi 966 km na západ od řeky Eufrat v severní Sýrii. Urazili více než dvě třetiny své cesty, když se zde zastavili. Nejen fyzicky vyčerpaní, ale také duchovně unavení. Slovo Cháran znamená "suché místo nebo místo, kde je málo ovoce."

Abraham a Terach byli na své cestě do Kanánu, místa požehnání a plnosti. Ježíš nám zaslíbil totéž: "Já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost." (Jan 10:10b, ČSP). Je zajímavé uvažovat o řeckém slově "zoe," které je použito, když Ježíš mluví o životě, který nabízí a který pro nás zamýšlí. Tento pojem zahrnuje "být úplný, naplněný, nést hojné ovoce, být skutečně šťastný a vést naplněný život."

Prosím, aby jste porozuměli souvislosti. Abraham, jeho otec a rodina byli na cestě do Kanánu, ale tragicky se zastavili v místě neúrody. Měli by se tlačit dál, jít kupředu, vytrvat až do dosažení plnosti a hojnosti, ale oni se spokojili s průměrností.

Víra křičí: "Já odmítám zemřít v místě neúrody! Já odmítám tenhle malý život s malým uctíváním, malým posvěcením, malou změnou, malou proměnou a malou vírou." Slyšel jsem divoké a vášnivé volání mužů a žen, vedoucích a pastorů každé barvy pleti z mnoha národů, kteří vyhlašovali: "Odmítáme umřít v Cháranu! Bůh nás volá, abychom "vyšli z domu našeho otce." To je to, co On udělal s Abrahamem a to je to, co On dělá s tebou i se mnou.

__________ 

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 23. ledna 2015

NEBOJ SE, JEN VĚŘ

Truchlící otec Jairos přišel k Ježíši s prosbou, aby uzdravil jeho umírající dceru: „Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám a úpěnlivě ho prosil: ‚Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!‘ Ježíš odešel s ním“ (Matouš 5,22-24).

Jairos představuje velkou část křesťanství. Víme, že Kristus je naše jediná naděje, a v krizové situaci běžíme k Němu, padáme Mu k nohám a hledáme Jeho pomoc a slitování. Jairos měl velkou víru. Prosil Ježíše, aby „šel, vložil na ni ruce, aby byla zachráněna a žila“ (verš 23). To byl důkaz opravdové víry: „Pane, ty jsi to jediné, co má dcera potřebuje. Ty máš všechnu moc! Ty ji můžeš zachránit před smrtí!“

Jako odpověď na mužovu víru „Ježíš odešel s ním“ (verš 24). Ježíš nechal čas vypršet, protože chtěl, aby jeho učedníci měli víru, že On může vzkřísit – víru, která přemáhá beznaděj i smrt. Věřící, kteří stáli u dívčiny postele, měli jen omezenou víru: Dokud zde byl ještě kousek života, ještě malá naděje, tak Ježíše potřebovali.

Nejspíše si tito lidé říkali: „Ano, Ježíši, věříme, že jsi velký lékař a že uzdravuješ. Nic pro tebe není nemožné. Víme, že máš veškerou moc. Ale prosíme tě, pospěš si – protože dívka může každou chvíli zemřít! Potom už nebudeš potřeba!

Co je toto za víru? Je to víra, která končí smrtí a hrobem. Když se zdá, že je vše ztraceno, taková víra umírá.

Jak se ukázalo, děvčátko zemřelo. Představuji si, jak lidé měří její tep a prohlašují ji za mrtvou. Ta malá víra, kterou měli, je pryč. Zařizování pohřbu začali tím, že řeknou lékaři, že už ho déle není potřeba. Vyslali k Jairovi posla se zprávou: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“ (Matouš 5,35).

Tato slova znějí tak definitivně: „Tvá dcera je mrtvá!“ Taková slova vám mohou znít v uších: „Vaše manželství je mrtvé – neobtěžujte Ježíše!“ „Vaše služba je mrtvá – neobtěžujte Pána“ „Vaše dítě je mrtvé ve svých hříších!“ „Váš vztah s tímto blízkým člověkem je mrtvý!“

Tato hrozná slova však neznamenala pro Ježíše vůbec nic. Nikdy to nevzdá s ničím a nikým mrtvým, protože On je vzkříšený život!“ V řečtině je nejpřesnější překlad verše 36 „Ježíš, jako by neslyšel poslova slova, řekl představenému synagogy ‚neboj se, jen věř.‘“

čtvrtek 22. ledna 2015

SOUČASNÁ MOC VZKŘÍŠENÍ

Ten, kdo porazil smrt, má všechnu moc - a není větší důkaz Kristovy moci na zemi než ti, které vzkřísil z mrtvých. "Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce." (Jan 5:21) Ježíš jasně říkal, že má moc nad smrtí. Řekl dokonce, "Já jsem vzkříšení i život" (Jan 11:25), a dokázal to!

Věříme opravdu Jeho slovům? "Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě." (Jan 5:25-26)

Ježíš nemluví jen o konečném vzkříšení. Popisuje svoji současnou moc vzkřísit vše, co zemřelo - svoji současnou moc zaplavit nás svým životem. Přece všichni ve svém životě máme svůj osobní tajný hřbitov, někoho nebo něco, s čím jsme to už dávno vzdali. Pohřbili jsme to a na náhrobní kámen vyryli datum úmrtí.

Jedna naše známá nám vyprávěla, jak šla na promoci svého dítěte. Mezi ostatními příbuznými se měl účastnit i její bývalý manžel (který ji opustil už před lety kvůli jiné ženě). Samotné manželství už se vzkřísit nedalo, protože už byl ženatý s jinou. A přesto dal Bůh té ženě milost jít k hrobu svého manželství a modlit se za spásu bývalého manžela - i jeho nové manželky! Tato žena nad duchovně mrtvými nezlomila hůl.

Jiná drahá sestra je vdaná za muže, který od ní už dávno odešel. Ten muž je teď ztracený hluboko v hříchu. Tam, kde jednou bylo dobré manželství teď stojí náhrobek. Také ona se musela naučit, že Ježíš to s mrtvými nevzdává. Ne, že by ho chtěla zpátky (a on zpátky pravděpodobně nikdy nepřijde), ale chce, aby byl vzkříšen ze smrti hříchu. Nevzdává to s mrtvým, protože sloužíme Bohu, který má i dnes moc vzkříšení!

středa 21. ledna 2015

SOUČASNÁ KRISTOVA VELIKOST

„Nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích“ (Efezským 1:16-20).

Jednoduše řečeno, Pavel se za Církev modlil takto: „Ať vám Bůh zjeví nejen minulou velikost, nýbrž i současnou velikost Krista.“

Církev měla velikou úctu ke Kristu, který chodil po zemi, k Ježíši z Galilee, učiteli a činiteli zázraků, synu Marie. Nikdy nás nebude unavovat, když uslyšíme a budeme hovořit o velikosti Ježíše z Nazareta – jak vyháněl démony; nepodlehl žádnému pokušení; otevíral oči slepých a uši hluchých; přiměl ochrnutého vyskočit; uzdravil seschlé paže; léčil malomocenství; proměnil vodu ve víno; nasytil obrovské zástupy malým množstvím bochníků a ryb; křísil z mrtvých!

A přece v nějakém historickém okamžiku omezujeme tohoto velikého, mocného, zázraky konajícího Spasitele! Vymysleli jsme teologii, která ho činí Pánem nad duchovními věcmi, avšak nikoli nad přirozenými. Například věříme, že nám může odpustit hříchy; uklidnit naše nervy; zbavit nás viny; dát nám radost a pokoj; nabídnout nám věčný život – všechno, co se děje v neviditelném světě. Avšak nemnozí z nás jej znají jako Boha přirozených věcí, Boha každodenních záležitostí: Boha našich dětí, našich zaměstnání, našich účtů, našich domovů a našich manželství.

Pavel říká, že potřebujeme zjevení moci, kterou Kristus vlastní od svého vzkříšení z mrtvých. Dokonce i nyní sedí Ježíš po Boží pravici a vlastní veškerou moc na nebi i na zemi: „Všechno podrobil pod jeho nohy“ (Efezským 1:22).

úterý 20. ledna 2015

BOŽÍ NADVLÁDA

„Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem … toto je dědictví Hospodinových služebníků, jejich spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův“ (Izajáš 54:17). Nic z toho, čím se tě satan snaží zničit, prostě nemůže fungovat! Ta velká děla namířená na tebe se v Hospodinově přítomnosti rozplynou.

V hebrejštině zní tento verš doslova takto: „Žádný plán, žádný nástroj ničení, žádné satanské dělostřelectvo tě nesrazí, nýbrž bude odstraněno.“ Bůh slíbil, že zmaří satanův útok vedený proti tobě. Odměnou těm, kteří pilně hledají Boha, je privilegium, že se z nich stanou více než dobyvatelé. „Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval“ (Římanům 8:37).

Po dobu 365 let setřásal Henoch veškeré plamenné šípy. Do posledního dechu žil naprosto vítězně. Neplazil se ani nekulhal – chodil ve výsluní života a slávy! „Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal. Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení“ (Židům 11:5).

„Podpírat tě bude spravedlnost, zbavena útisku nepocítíš bázně, děs se k tobě nepřiblíží. A kdyby se kdo proti tobě srotil, nebude to pocházet ode mne. Kdo se proti tobě srotí, v boji proti tobě padne“ (Izajáš 54:14).

Kde je spravedlnost, tam je pokoj. Budeš vysvobozen z útlaku a strachu, protože nic neublíží těm, kdo chodí ve spravedlnosti. „Já jsem stvořil šiřitele zkázy, aby hubil“ (Izajáš 54:16). Dokonce i „šiřitel zkázy“ je pod Hospodinovou nadvládou. Bůh má nadvládu nade všemi ničícími zbraněmi. Naše bezpečí je ve spravedlnosti, v chození s Ježíšem, a potom se nemusíme vůbec ničeho bát!

pondělí 19. ledna 2015

DŮVĚŘUJ MU, ŽE SE BUDE DÍT NĚCO ÚŽASNÉHO by Gary Wilkerson

Nedávno jsem měl rozhovor s jedním pastorem z Irska a on se se mnou sdílel o svých obavách z nadcházejícího roku. Přestože měl určité obavy, jsem rád, že spolu s tím citoval verš z Židům 11: 1. Už jste to někdy četli? Píše se tam: „Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.“ A pak k tomu dodal: „Gary, víš o tom, že strach způsobuje, aby se věci, ve které doufáme nestaly. Je to tak? A že věci, které nejsou vidět zůstávají neviditelnými. Stejné je to i se strachem. Je to usvědčení uvnitř v nás. Myslíte si, že to, v co doufáte se nikdy nestane. Tohle je strach a tentýž strach také brání tomu, aby Bůh pro Tebe mohl udělat to, co pro Tvůj život zamýšlel.“

Chtěl bych Vás dnes o něco poprosit, ještě předtím než skončí dnešní den, poproste Boha, aby Vám zaslíbil, že Jeho dokonalá láska a Jeho milost, která bude působit ve Váš prospěch vyženou veškerý strach. Někteří z Vás si myslí, že pokud se Vám dostane dokonalé lásky, už nebudete mít strach . Ne! Jeho dokonalá láska, je tou jedinou dokonalou láskou, která existuje – a ta přichází do Tvého srdce. Jsi milován, přijímán, nepotřebuješ žádné idoly k tomu, aby ses cítil dobře. Jakmile tomu tak bude a ty odložíš své věci stranou, zůstanou Ti tak jen Boží zaslíbení pro Tvůj život. Hallelujah a to je dobrá zpráva!

V knize Genesis 15: 7 vidíme, že Bůh vyvedl Abrama z chaldejského Uru a zaslíbil mu „tuto zem“. Abram měl před sebou dlouhou cestu, ale také Boží zaslíbení!

Přátelé, dostane-li se Vám Božího zaslíbení, stojí ta cesta určitě za to. Máte-li zaslíbení od Boha, říká tím: „Pojď bratře. Pojď sestro. Pojď dcero. Pojď synu. Důvěřuj mi! Měj víru.“

Pokud jsi nikdy předtím nevěřil, začni věřit v letošním roce. Pokud už víru máš, snaž se, aby Tvá víra během letošního roku ještě vzrostla. Pokud jsi Bohu věřil, že se budou dít velké věci, věř, že se bude dít ještě něco daleko většího.

sobota 17. ledna 2015

NOVÁ BUDOUCNOST by Nicky Cruz


Když jsem se poprvé odevzdal Bohu, nemohl jsem mu dát nic jiného, než své srdce. Byl jsem domýšlivý a sociálně vyloučený gangster. Dítě z ulic.

Šel jsem na biblickou školu do Kalifornie, abych napřímil svůj život a abych se dostal pryč z New Yorku a z života gangu. I když jsem byl na biblické škole, nikdy jsem se nechtěl stát kazatelem nebo evangelistou. Nedovedl jsem si představit, že by mě Bůh mohl povolat do takové služby, protože jsem měl silný hispánský přízvuk. Ve skutečnosti jsem si nedovedl představit, že by mě On mohl k čemukoliv použít. Co na mně bylo dobrého? Co jsem mohl udělat pro Boha? Byl jsem zmaten a ztracen.

Jednu noc jsem byl ve svém pokoji a cítil jsem se více ztracený, než kdy předtím. Ležel jsem na podlaze na zádech, díval jsem se do stropu a začal jsem se modlit, „Bože, proč musím tak moc trpět? Co chceš, abych dělal? Miluji Tě, Bože, ale nevím co ode mě chceš! Prosím, dej mi směr a smysl mého života a dej mi pokoj. Prosím, ukaž mně, co po mně žádáš!“

Čtyři hodiny jsem ležel na podlaze a naléhavě jsem žádal Boha, aby prolomil Své mlčení. Najednou jsem pocítil ve své duši úžasný klid. Uchvátilo mě to jako vlna. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Cítil jsem Boží přítomnost a vnímal jsem, jak mluví do mého srdce.„Nicky“, řekl mi „můj synu, neboj se. Nezapomněl jsem na tebe. Na toto místo jsem tě přivedl z určitého důvodu.. Oddělil jsem tě od tvých přátel a tvé minulosti a nyní ti dávám novou budoucnost. Nicky, mám pro tebe své plány. Potřebuji, abys mi důvěřoval. Vyzdvihnu tě jako evangelistu. Použiji tě, abys jsi se dotýkal životů mladých lidí. Ale potřebuješ k tomu mít víru. Nikdy tě neopustím. Budu vždy zde po tvém boku.“

Řekl jsem Bohu, jak moc Ho miluji a jak moc Mu chci sloužit. A čím více jsem mluvil, tím více jsem cítil, že mně On říká: „Jen mi důvěřuj, Nicky. Zůstaň věrný a já ti ukážu, co chci, abys dělal. Je potřeba, abys Mě poslouchal a následoval, když tě vedu.

__________
Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej.

pátek 16. ledna 2015

ODMĚNĚN SVĚTLEM

Pokud kráčíš s Pánem, budeš odměněn světlem, směrem, bystrostí, zjevením – jistým věděním! Jak na tomto světě každým dnem stárneš, tak bude světlo jasnější a jasnější. Máš namířeno ke slunci. Zacharjáš předpověděl, že Kristus přišel, „aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“ (Lukáš 1:79)

Jsi pod mocí nějaké temnoty nebo nerozhodnosti? „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8:12) „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ (Jan 12:46) „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.“ (Koloským 1:13)

Můžeš tvrdit, že miluješ Ježíše, ale tvůj život dokazuje, že stále kráčíš v temnotě – zmatený, popletený a zastřený! Pokud skutečně Ježíše miluješ, rozmlouváš s Ním, On ti svítí na cestu. V Jeho přítomnosti neexistuje temnota.

Ta nejhorší možná temnota člověku není v srdcích komunistických lídrů, kteří nenávidí Boha ani v Boha nenávidějících ateistech. Je to temnota, která oslepuje křesťany, kteří odmítají kráčet ve světle.

Ježíš varuje: „Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.“ (Lukáš 11:35) Ježíš řekl farizejcům, že soud padne na ty, kdo zneužívají nebo odmítají světlo: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“ (Jan 9:39-41)

Stejně jako farizeové i někteří křesťané si myslí, že „ví“, že jsou ve světle. Říkají „já vidím“. Nebo „Vidím to také“ nebo „vidím to lépe než farář a kdokoliv jiný!“ Měli by se podívat na svůj život a domov, na všechny své problémy a zmatek v srdcích a připustit si, „Pane, nevidím! Ukaž mi! Jsem slepý?“

Pokud se neotevřeme pravdivému, čirému světlu, pak náš soud bude pouze falešné světlo. Vrať se zpět ke kráčení s Ním a On obnaží veškerou temnotu a obnoví ti své čiré světlo.

čtvrtek 15. ledna 2015

JAK ZÍSKAT KONTROLU

Ti, kdo zanedbávají Pána, pouští ďábla k sobě a brzy se vymykají kontrole. Takový člověk má naprosto pokřivený obraz sebe samého. Jeho pocity a myšlenky se nedají usměrnit stejně jako jejich jazyk, který je pod vlivem hořkosti a vzteku.

Jen kdybychom se zamilovali do Ježíše - chodili s Ním a mluvili s Ním - brzy by nám ukázal, že satan nad námi nemá žádnou moc. Rychle bychom Mu dovolili, aby měl nad námi kontrolu. Pak bychom vyháněli démony, zahnali bychom ďábla na útěk, stáli bychom pevně ve víře proti každému strachu, každé lži, proti všemu, co na nás peklo posílá. "Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky, budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane, na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." (Marek 16:17-18)

Pavel varuje lehkomyslné ženy, které se nechtějí vzdát chtíče: "..ti, kdo vnikají do rodin, aby nalákali lehkověrné ženy plné hříchů, ovládané rozličnými touhami." (2. Timoteovi 3:6). Ženy, které nenásledují Ježíše, které odmítají boží pokárání a nevyznají své hříchy a nečiní pokání, padnou za oběť falešnému učiteli. A věřte, tito falešně zbožní jsou mezi námi neustále. Hladově se rozhlížejí po ženách a slibují jim - "Přijďte k nám - získáte svobodu!" Ne, nezískáte! Bude z vás vězeň, nadvakrát svázaný, a tito muži půjdou rovnou po vaší peněžence!

Ale můžete znovu získat kontrolu. Můžete se vrátit k láskyplnému životu s Ježíšem. Místo upřednostňování sebe a svého pohodlí zkuste upřednostnit Ježíše:"Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně, na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo." (Žalm 69:21)

středa 14. ledna 2015

ODMĚNA JEHO PŘÍTOMNOSTI

Hospodin natáhl ruku a vzal Enocha k sobě jako odpověď na jeho víru. Enoch už déle nemohl stát za oponou – musel vidět Pána! Modlil se a věřil, že Bůh může vyslyšet jeho touhu být v Jeho opravdové přítomnosti. Byl tak tady na Zemi tak „mimo“, že řekl Bohu: „Přijď! Tady už pro mě nic není.“

Pomyslete na to, jak křesťané promarňují to, čemu říkají „víra“. Jejich víra se zaměřuje pouze na sebe – na jejich potřeby, jejich touhy, jejich plány. A často dostanou to, co chtějí, ale jsou pak ještě zoufalejší. Kde jsou Enochové, kteří věří tomu, že Je Hospodin přenese ze satanovy temnoty do rukou Svého milovaného Syna?

Enoch neměl žádnou Bibli, žádný zpěvník, žádné učitele, Ducha svatého, roztrženou chrámovou oponu a přístup k Svatému všech Svatých. Ale znal Boha! Bez slov proroků, bez příkladu ostatních, Enoch celým svým srdcem následoval Pána. Proč je to dnes tak těžké se vší pomocí, prorockými varováními a voláním Svatého Ducha? Nezahanbuje nás to, že Enoch povstal v té hříšné době a chodil s Bohem navzdory tak malé pomoci? Dnes je mnoho těch, kteří s Ním nedokážou chodit ve vítězství navzdory vší pomoci, kterou nám Bůh dal!

Enoch věřil, že Bůh se odmění těm, kdo ho usilovně hledají! „Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Židům 11,6). Jak víme, že Enoch věřil, že se mu Hospodin odmění? Protože jen taková víra dělá Bohu radost – a víme, že z Enocha radost měl!

Náš Bůh je Bůh, který odměňuje, Bůh, který oplácí za víru. Jak tedy Pán své věrné odměňuje? Zažívám to, když chodím v lásce s Ježíšem. Odměna pak tryská ze všech stran. Všechno, co dělám, je požehnané: má žena, děti, přátelé, služba. Takový život s Ježíšem přitéká jako mocná řeka. Ano, přijdou strasti a soužení. Ale skrze to vše nás Pán odměňuje zjevením Své přítomnosti.

úterý 13. ledna 2015

NEDOSTATEK VÍTĚZSTVÍ

Je jednou z největších tragédií současné generace – a nevýslovným Božím zármutkem– že tolik křesťanů není opravdově šťastných! Nedostatek vítězství v Kristu je otřesný! Tolik křesťanů je horkých, a pak náhle ochladnou. Jeden týden jsou nahoře a další týden jsou dole. Nedokáží se vypořádat se strachem. Deprese je válcuje jako parní válec.

Mnohá manželství jsou zároveň horká a chladná. Jeden den je to mezi manžely dobré a hned druhý den je to mizerné. Některé dny spolu ani nemluví. Myslí si: „No, takhle má manželství fungovat. Nelze přece očekávat, že po celou dobu budete mít mezi sebou lásku a budete šťastní!“

Pavel varuje křesťany, kteří se potřebují „vzpamatovat z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli“ (2. Timoteus 2:26). To dokonale popisuje stav mnoha křesťanů. Satan hýbe jejich životy sem a tam podle vlastní vůle! Nemají žádnou sílu ani moc ho u dveří svého srdce zastavit.

Někteří z vás, kdo čtete tyto řádky, mohou být lapeni do ďáblovy léčky. Pavel řekl, že se tak stalo, protože odporují (viz 2. Timoteus 2:25). „Odporovat“ znamená, že vytvořili podmínky pro chycení do pasti. Odmítají Boží cestu spásy a vítězství. Odporovali jeho cestě – a stanovili si vlastní. Proto jsou chyceni do pasti!

Tolik jich nezná vítězství v Kristu. Proto Ježíš zemřel? Aby vychoval děti, které jsou pod mocí ďáblovy vůle? „Dej své srdce Ježíši, ale svou vůli ďáblu.“ Je toto snad křesťanské svědectví světu? Nikdy!

Můžete svádět své neštěstí na chatrné zdraví, nedorozumění, bezcitného druha, šéfa či přítele. Skutečně to můžete svádět na cokoli. Ale pravdou je, že pro křesťana neexistuje výmluva, která by obhájila, že žije jako ďáblův otrok. Jestliže ďábel hraje na tvé city a ty se cítíš hůře, nikoli lépe, jestliže tvůj problém narůstá, jestliže roste strach a vytrácí se radost, usazuje se smutek, to znamená, že jsi v duši zajat nepřítelem a on tebou manipuluje!

Musíš rozpoznat past, ve které jsi uvízl a hledat vyproštění. Jestliže sloužíš Pánu déle než pár měsíců, měl bys denně růst v milosti a v poznání Ježíše. Tvá duchovní vítězství by měla být příjemná. Měl bys mít jistotu Boží neustálé přítomnosti.

pondělí 12. ledna 2015

USÍDLENCI by Gary Wilkerson

„I vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a usadili se tam“ (Genesis 11:31).

Nevím, jaký byl Terach člověk, protože je toho o něm napsáno velmi málo. Zato víme, že Kaldejský Ur byl nadějnou zemí. Bylo to místo, odkud se začala po světě šířit prosperita.

V té zemi, která bohatla, se narodil Abram. Byla to země s velkou budoucností a velkým zaslíbením, že bude dobrým místem k životu. Abramův otec se však z nějakého důvodu rozhodl, že musí odejít. Nevíme, zda ho k tomu vedla touha jít na jiné místo či vybudovat něco nového. Možná se tak rozhodl v zármutku nad smrtí svého syna Hárana(Genesis 11:28). Neznáme Terachovy důvody, nevíme, proč vzal svého vnuka Lota po Haranovi, syna Abrama a jeho ženu Sáru, a usídlil se s nimi v Cháranu.

Genesis 11:31 říká: „vzal Terach...“ a „vzít“ v hebrejštině znamená „uchopit.“ Znamenalo to zatnout zuby a sevřít pěsti a říci: „Vezmu budoucnost do svých rukou.“ A to je velice nebezpečné. Není tu žádný náznak, že by mu Bůh dal zaslíbení o kanaanské zemi, místo toho vidíme, že měl vlastní zájem tam jít.

Takové uchopení jistého životního stylu vždycky skončí tak, jak čteme v tomto verši: „usídlili se tam.“ Když Terach došel do Cháranu, z nějakého důvodu se tam zastavil a usídlil.

Už jsi to někdy udělal? „Ta cesta je pro mě náročná. Ten tlak, ta intenzita, vždy mě to nutí valit kámen do kopce.“

Kdykoli začneš něco z tělesného důvodu, skončíš jako Terach. Usídlil se v Cháranu. Nemůžeš prožít svůj život hůře než tak, že se zabydlíš v průměrnosti. Nic není vzdálenější Božímu plánu pro tvůj život než to, že se vydáš na cestu a náhle ji opustíš.

Kdykoli začínáme ze svých vlastních sil zabírat něco pro sebe, bohatnout, stávat se slavnými, úspěšnými – vždycky skončíme „usídlením.“ Proč? Protože se nacházíme pouze na poloviční cestě ke svému cíli.

„Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Matouš 6:33).

sobota 10. ledna 2015

NÁSLEDUJÍCÍ ZNAMENÍ by Jim Cymbala

Získat svět pro Krista stojí více než akademickou přísnost. Správná doktrína sama o sobě nestačí. Prohlášení a vyučování nestačí. Bůh musí být pozván, aby „potvrzoval svědectví znameními“ (viz Židům 2:4). Jinými slovy, evangelium musí být kázáno v síle Ducha Svatého seslaného z nebe.

Apoštolové se modlili, aby Bůh činil nadpřirozené věci. Chtěli se přesvědčit, že jejich víra je více než póza či pustá teorie. V této víře byla moc. „Ó Bože, natáhni svoji ruku – pracuj v tom s námi.“ Chtěli víru živou, založenou nejen na kříži, ale také na prázdném hrobě. Kříž je dojímavý a z lidského pohledu srozumitelný: nevinný muž byl zavražděn nepoctivými politiky a náboženskými vůdci. Ale prázdný hrob – co můžete říci? To mohl způsobit jen nadpřirozený Bůh.

V mnoha dnešních církvích lidé nevidí projevy Boží moci jako odpověď na vroucí modlitby. Místo toho slyší teologické argumenty, kterým rozumí jen pár lidí. V křesťanském rádiu a televizi často hovoříme pouze sami o sobě.

To s čím v dnešní době zápasíme, je „náboženství slibu“ Starého zákona, který neustále opakuje příkazy ke konání správných věcí. Moderní kazatelé stejně jako Mojžíš sestupují z hory a volají po věrnosti. Všichni, stejně jako tehdy řeknou ano, ale pak po dvou dnech slib rychle poruší. Jenom trocha závislosti na Boží moci by měla za následek pokračující změnu. Je třeba volat k Bohu, aby svou nadpřirozenou mocí měnil naše životy.

Ježíš dnes říká, tak jako řekl církvi v Sardách, „Podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem … Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj …... Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“ (Zjevení 3“1-3,6).

Nezastávám melodrama nebo představení, které probudí emoce. Dávám přednost tomu, co dělali apoštolové, totiž žádat Boha, aby vztáhl svoji ruku a zjevil sebe Samého.

__________

Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 9. ledna 2015

VÍRA, KTERÁ SE BOHU LÍBÍ!

„Ještě než byl Enoch vzat, měl pověst Božího oblíbence!“ Proč si ho Bůh tolik oblíbil? To právě Enochovo kráčení s Bohem v Bohu vyprodukovalo tu víru, která se Jemu líbí. Tyto dva verše by neměly být používány odděleně. „Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská.“ (Židům 11:5-6).

Naskrz Bible i v průběhu dějin se ti, kdo kráčeli s Bohem stali muži a ženami víry. Kráči-li církev s Bohem každý den, rozmlouvaje neustále se svým Pánem, výsledkem budou lidé plní víry – té pravé víry, která se Bohu líbí.

Některé organizované semináře o víře, vydávají na toto téma různé nahrávky a citují z Písma různé verše o víře, aby podpořili nebo vyprodukovali víru. A mají pravdu: „Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo.“ (Římanům 10:17). Ale Ježíš je Slovo. „Litera zabíjí,“ jak říká Písmo v 2. listu Korintským 3:6 a bez intimity s Ježíšem, produkují písmena jen mrtvé, sobecké a dožadující se emoce, které nemají nic společného s vírou – a tohle Bůh nenávidí. Víra přichází ze slyšení Jeho slovo a z toho, že kráčíme v Jeho blízkosti. Měli bychom k tomu přistupovat takto – „Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry.“ (Židům 12:2). Toto intimní kráčení s Bohem dnešní církvi chybí. Víra znamená opravdu vědět, kým Bůh je. Přijít na to, jaká je Jeho sláva a majestát. Ti, kdo ho znají nejlépe, mu také nejvíce věří.

Podívejme se na ty, kteří kráčejí v Jeho blízkosti, nenávidí hřích, oddělují se od tohoto světa a znají Jeho hlas a uvidíme osoby, které nepotřebují mnoho kázání a vyučování o víře. Nepotřebují „deset kroků“ na to, co je to víra a jak ji získat. Pravá víra vychází z opravdového Ježíšova srdce. A jedná se o Jeho vlastní víru, ne tu naši, která uvnitř roste a vynořuje se z našich srdcí!

Enochovo chození s Bohem by bylo k ničemu, pokud by nepřinášelo odpovídající a neustále rostoucí víru. „Vírou byl Enoch odsud vzat.“ Tahle pravda zní až neuvěřitelně! Veškerá jeho víra se upínala k jediné touze svého srdce – být s Pánem!

čtvrtek 8. ledna 2015

ON NEBYL POVRCHNÍ!

Elijáš a Henoch, jediní dva proroci, kteří byli vzati do nebe, měli něco společného. Oba nenáviděli hřích a volali proti němu. Chodili tak blízko s Bohem, že nemohli jinak než sdílet Jeho nenávist k bezbožnosti.

U všech, kteří chodí s Bohem, je nepopiratelným důsledkem stále rostoucí nenávist k hříchu - a nejen nenávist, ale také oddělení se od něj. Pokud stále miluješ tento svět a jsi jako doma s bezbožnými, jsi přítelem těch, kdo Jej proklínají, pak nechodíš s Bohem. Hraješ to na obě strany a děláš Mu ostudu.

"Henoch chodil s Bohem a už nebyl, protože ho Bůh vzal" (Genesis 5:24, ČSP). Víme z hebrejštiny, že tento text mluví o Henochově nanebevzetí, totiž že nikdy neokusil smrt. Ale má i hlubší význam. "Už nebyl" zmíněné v Genesis 5 také znamená "nebyl z tohoto světa."

Ve svém duchu, ve svých smyslech, Henoch nebyl součástí tohoto zkaženého světa. Povznesl se ve svém duchu do nebeské reality. Každým dnem, kdy chodil s Bohem, lnul stále méně k níže uvedeným věcem! Den po dni, rok po roce mířil vzhůru, hleděl k domovu, dostával se blíže a blíže ke slávě. Jako Pavel, který denně umíral tomuto světu. Henoch se zhostil všech svých povinností. Pečoval o svoji rodinu, pracoval a sloužil - ale nebyl povrchní! Žádný z požadavků v jeho životě jej nemohl zdržet od chození s Bohem. Pokaždé, když se probouzel, jeho mysl se vracela zpátky k Němu. Jeho srdce bylo připoutané k Bohu něčím, co bych připodobnil k obrovské gumičce. Čím více ji natahuješ, tím rychleji pak vystřelí zpátky, jakmile ji pustíš. Henochovo srdce vždy "vystřelilo" zpátky k Hospodinu.

Zatímco se mezi lidmi kolem rozrůstala bezbožnost a stávala se z nich zdivočelá zvířata plná chtíče, tvrdosti a smyslnosti, Henoch byl víc a víc podobný Tomu, se kterým chodil.

středa 7. ledna 2015

KDYŽ SE SVĚT HROUTÍ

V dnešní době se mnoho křesťanů utíká schovat před přibývajícími problémy. Takzvaní proroci nabízejí lidem svá bezpečná útočiště. Křesťanští židé dostávají rady, aby před finanční krizí, která se v Americe očekává, utekli do Izraele.

Vím, kde chci být, když se svět hroutí. Až padne finanční trh, chci se vrátit na Wall Street, kde jsem byl i během krachu 19. října 1987. Chci tam být jako Enoch dnešní doby. Chci kráčet a rozmlouvat s Bohem beze strachu coby klidný a odvážný svědek – a kázat Ježíše národu, jehož svět se zhroutil.

Ježíš řekl: „Běžte!“, ne „Schovejte se!“. Chci být tam, kde je Duch svatý, a můžete si být jistí, že On bude při bitvě v přední linii a bude k sobě volat ustarané a vystrašené.

Enoch viděl tento svět jako bezbožný. Jeho vlastní kultura byla zkažená, ale ani když se díval na celou historii až po úplně poslední dny, nemohl říct nic než: „Bezbožnost! Bezbožnost!“ Enoch, ze sedmé generace od Adama, prorokoval: „Hle, Pán přichází s nesčíslnými tisíci svých svatých, aby soudil všechny lidi a každého usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které bezbožně páchali, a kvůli všem tvrdým slovům, která ti bezbožní hříšníci proti němu mluvili“ (List Judův 14 – 15).

Kráčíte s Pánem? Pak vám musí svět připadat stejný jako Enochovi: bezbožný, plný ducha antikrista a tvrdých slov vůči vašemu Bohu. Jak můžete být součástí něčeho, co je bezbožné? Jak se můžete spolčovat s těmi, které přichází odsoudit? Přijde s deseti tisíci svých svatých, aby soudil hříšný, ztracený svět. Na čí straně stojíte vy?

Pokud chodíte ruku v ruce s Pánem, nasloucháte Mu, mluvíte s Ním, pak musíte tenhle bezbožný svět nenávidět. Zastanete se Ho před těmi, kteří proti Němu mluví. Uslyšíte, jak říká: „Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se mým nepřítelem“ (viz Jakub 4, 4).

úterý 6. ledna 2015

CHOZENÍ S BOHEM

„Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal. Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Židům 11:5-6).

V hebrejštině slovo „přistupuje“ naznačuje, že Henoch neustále komunikoval s Bohem, ať na tom byl dobře anebo špatně a ať šel kamkoli. Henochův otec, Jered, se dožil 962 let a jeho syn Metúšelach se dožil 969 let. Avšak Henoch žil 365 let – nebo-li „rok“ roků! Každého roku po dobu 365 dní po všechny své roky chodil ruku v ruce s Hospodinem. Hospodin byl samotným jeho životem!

Henoch se naučil chodit s Bohem uprostřed bezbožné společnosti, byl to obyčejný muž. „Zplodil syny a dcery“ (Genesis 5:22) a žil každodenní život s manželkou, dětmi, povinnostmi a stejnými břemeny, která nosíme my. Chodil s Bohem, a přitom vychovával svou rodinu a zaopatřoval ji.

Ti, kdo chodí s Bohem, jsou vzati ze satanova dosahu, z jeho království tmy, a jsou přeneseni do Kristova království světla. „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna“ (Koloským 1:13). Jsme přeneseni z ďáblovy pasti do samotného Ježíšova srdce. Řecké slovo „přenesl“ zde naznačuje, že Kristus osobně přichází a bere nás z moci ďábla a umisťuje nás na nebeské místo. Bůh však „přenáší“ pouze ty, kdo s ním chodí tak důvěrně jako Henoch. Ti, kdo jsou drženi v zajetí satanovy vůle, nebudou vzati vzhůru a zachráněni z temnoty. Dokud se ve svém srdci pevně nerozhodneš pro chození s Bohem, nejsi doopravdy spasen. Můžeš tvrdit, že jsi spasen a že Boha miluješ; můžeš říkat světu, že patříš Bohu; můžeš se dokonce i modlit, plakat a číst Boží Slovo. Dokud však s Bohem nebudeš chodit každý den, nikdy se nezměníš. Budeš stále hlouběji upadat do svázanosti.

pondělí 5. ledna 2015

SCHÁZELO NĚCO Z MILOSTI by Gary Wilkerson

„Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání, než k účasti víry na Božím záměru“ (1. Timoteus 1:3-4).

Pavel žádal Timotea, aby zůstal v Efezu přesto, že se zdá, že se mu ta myšlenka nezamlouvala. Timoteus možná nechtěl zůstat kvůli problémům, kterým církev v Efezu čelila. Zdálo se, že lidé žijí v samospravedlnosti – pokoušejí se vypadat dobře a jevit se jako spravedliví. Avšak, pokud jste samospravedliví, často se necháte oklamat, což může vést k tomu, že se stanete chamtivými a ctižádostivými.

Tou dobou byl v Makedonii hlad. I v Jeruzalémě byl hlad a extrémní chudoba. Zatímco Makedonie a Jeruzalém měly potíže, Efez na tom zřejmě byl po ekonomické stránce dobře. Efezané měli spoustu prostředků, ke kterým se však upnuli.

Pavel říká v 1. Timoteus 6:17-18: „Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme; napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní.“ Všimněte si Pavlova slova „přikazuj.“ Proč by Pavel něco takového vůbec řekl – přikazovat lidem, aby byli štědří a neupínali se k věcem? To zní pedantsky, a také to je pedantské – protože je to Zákon. Zákon nám ukazuje, kde jsme vybočili z milosti, kde jsme udělali něco špatně. Příkaz, který řekl Pavel, a jenž měl Timoteus předat Efezanům, neměl Efezské přimět pouze k štědrosti, nýbrž jim ukázat, že v jejich životech schází něco z milosti.

sobota 3. ledna 2015

BOŽÍ CESTY JSOU VYŠŠÍ by Carter Conlon

„Když přišlo ráno, Jonatan vyšel ven, jak se dohodli s Davidem. Měl s sebou malého chlapce a tomu řekl: „Běž a hledej šípy, které vystřelím.“ Chlapec se rozběhl a Jonatan vystřelil šíp daleko před něj. Když chlapec dorazil blízko Jonatanova šípu, Jonatan na chlapce zavolal: „Ten šíp je přece ještě dál! Potom na chlapce volal: „Rychle, pospěš si, nestůj!“ Chlapec pak ten šíp našel a vrátil se ke svému pánovi“ (1. Samuelova 20:35-38).
Na chvíli zauvažuj o Davidově cestě, která vedla k rozhodujícímu bodu v jeho životě. Den, když pásl ovce svého otce, byl docela obyčejný den. Najednou byl ale zavolán, aby se setkal s prorokem Samuelem, který pomazal Davida za dalšího krále Izraele. Předtím, než David usedl na trůn, vybojoval mnohá vítězství nejprve ve své komůrce, a potom zvítězil před zraky zástupů nad obrem Goliášem. Když byl David pomazán, jeho srdce hořelo a víra působila v jeho srdci i odvahu.

Brzy potom si Saul vyvolil Davida za svého nástupce a David začal chválit Hospodina. Pořád při tom zakoušel nadpřirozenou Boží moc, neboť se proti němu nemohl postavit žádný nepřítel. Avšak nakonec se Saulovo srdce obrátilo proti Davidovi a to z pouhé závisti – což nás přivádí k našemu oddílu 1. Samuelovy. Saulův syn, Jonatan, říká Davidovi, „Promluvím se svým otcem. Schovej se v poli a já přijdu a vystřelím šíp. Pokud bude šíp za tebou, znamená to, že musíš utéci, protože ti ukládají o život.

Rozumím této situaci takto: Bůh mluvil sice k Davidovi, ale David naslouchal jen částečně. Hospodin mu říkal: „Mám plán pro tvůj život, ve kterém se splní všechny touhy, které jsem vložil do tvého srdce. Na rozdíl od panování Saula, pod tvým vedením dojde k událostem, které povedou k obnově Izraele. Ale do té doby, než ten den přijde, vás provedu i temnými místy. Musíte mě následovat cestami do hor i do údolí, i když mým cestám nebudete plně rozumět.

Takto chápu hlubší smysl verše „šíp je za tebou“. Je to Boží znamení a upozornění, že Jeho cesty jsou jiné a vyšší než naše, a že vše, co po nás žádá je, abychom Jej následovali!

__________
Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.

pátek 2. ledna 2015

VELIKÝ KŘIK

Jsou chvíle, kdy je třeba ztišit se s vědomím, že On je Bůh. Někdy nám Duch přináší jemné, melodické písně, ve kterých vyznáváme Ježíši lásku. Na mnoha místech Písma však čteme, že lid pozvedl hlas a chválil Pána velikým pokřikem - v reakci na Bohem vybojované vítězství. Sedmého dne, kdy Izrael pochodoval kolem Jericha, se mezi lidmi roznesl tento příkaz: „… jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města…“ (Jozue 6,5). „… Jakmile lid zaslechl zvuk polnice, strhl mohutný pokřik. Hradby se zhroutily a lid vstoupil do města… (Jozue 6,20

V Ezdrášovi se dovídáme o dalším velkém křiku, který nastal, když byly položeny základy chrámu. „Když stavitelé Hospodinova chrámu kladli základy… opěvovali Hospodina a vzdávali mu chválu a čest… A všechen lid mohutným hlaholem chválil Hospodina… Radostný hlahol nebylo možno rozeznat od pláče lidu. Lid totiž hlaholil tak mohutným hlaholem, že se to rozléhalo do daleka“ (Ezdráš 3,10-11.13). Hebrejské slovo „hlaholit“ zde znamená „trhat uši“. Pláč Izraelců byl tak radostný a modlitby tak hlasité, že to až „trhalo uši“! Někteří lidé nemohou vystát hluk a křik v kostele. Ale podívejme se na tohle: „Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe“ (1. Tesalonickým 4,16).

Bůh si přeje, abychom v této záležitosti znali jeho vůli. Žalmy nám přikazují, abychom Ho chválili s radostným hlukem. V hebrejštině navozuje slovo „hluk“ dojem hřmění, ohně a jisker. „Hlahol Bohu, celá země!“ (Žalm 66,1). „Plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu!“ (Žalm 81,2). „Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy… s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem… dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory“ (Žalm 98,4.6.8).

Boží lid zná tu nesmírnou a nádhernou radost, která přichází s přítomností Pána Ježíše. Když nebudeme křičet Jeho chvály my, udělají to za nás stromy. Ve sboru na Times Square v Manhattanu zpíváme tuto píseň: „Pozdvihněte hlavy, nebojte se! Zpívejte, dokud Pánova moc nesestoupí!“ Tou mocí je Jeho přítomnost!