úterý 31. března 2015

ZACHOVAT SI VÍRU

Pán touží po lidech, kteří si uchovají víru, i když ztratí všechno.

"Rozpomeňte se na dřívější dny - kolik zápasů a utrpení jste po svém osvícení museli podstoupit!... a s radostí jste snesli ztrátu svého majetku, vědomi si toho, že vás čeká lepší a trvalé bohatství." (Židům 10:32,34).

Mluví se tady o Božím lidu, který podstupoval utrpení "po svém osvícení". Viděli světlo! Jejich majetek byl pryč, ale díky víře byli radostní, protože se upínali k "trvalému bohatství".

Kdybyste ztratili všechny své pozemské statky, zahodili byste i svoji víru?

Pavel měl víru v časech dobrých i zlých. Ve svých posledních dnech se mohl chlubit: "Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru zachoval." (2. Timoteovi 4:7). Mohl prohlásit, "Satan poslal své posly, aby se mnou bojovali v Jeruzalémě, Damašku, Asii, Antiochu, v Korintu. Ale já si zachoval víru! Pětkrát jsem od Židů dostal 39 ran, mnohokrát skončil ve vězení, třikrát byl bičován, kamenován, oloupen - ale víru jsem si zachoval!

Někdy jsem byl k smrti unaven, plný bolesti, hladový, žíznivý, byla mi zima a neměl jsem co na sebe a na ramenou samé starosti a přesto jsem si víru udržel. Byl jsem pod tlakem, pod tíhou problémů a pronásledovaný, ale nikdy jsem se nenechal srazit na kolena, a nikdy se má víra neotřásla."

Tato slova pro nás budou nadějí ve dnech příštích: "Ze zlých zpráv nemá strach, srdce má pevné, na Hospodina spoléhá." (Žalm 112:7)

"Hospodin tě ochrání před vším zlým, tvou duši ochrání. Hospodin ochrání tvé odcházení i vcházení jak nyní, tak i navěky! (Žalm 121:7-8)

"Neboť mě skryje ve svém příbytku, když nastane zlý den, schová mě ve skrýši svého stanu a na skálu mě vyzdvihne. (Žalm 27:5)

"Volej mě v den svého soužení, vysvobodím tě a ty mě oslavíš!" (Žalm 50:15)

sobota 28. března 2015

KRÁL SODOMY by Claude Houde

V knize Genesis vidíme jak Abraham, model naší víry, roste, prosperuje a pokračuje v naplňování toho, co pro něj Bůh připravil. Na příkladu jeho životního příběhu představuje Bible život růstu a pokroku všem věřícím do všech míst, kam jsou postaveni “od víry k víře a od síly k síle.“ Ve 14. kapitole knihy Genesis nám Abraham zjevuje jedno z nejdůležitějších a přesto často zanedbávaných tajemství chození ve víře. Víra tak bude v našich životech hluboce zakořeněna a bude mít i věčné následky (viz Genesis 14:17-24).

Tento oddíl ukazuje Abrahama vítězně se vracejícího z bitevních polí. Při návratu Abraham potkal dva krále: krále Sodomy a krále Sálemu. Král Sodomy přišel z místa ohně, z plamenů. Název “Sodoma“ znamená “sežehnuté místo.” Prosím, čti pozorně jeho slova, protože nepřítel našich duší mluví i v našich životech a v této době stále stejně. Ten král toho místa ohně, sežehnutého místa, říká: ‘Dej mi lidi, majetek si nech.’” Pochopil jsi to? Slyšíš tato slova? Jsem jimi otřesen. V dnešní době je církev sobecká a egoistická, hladově materialistická a bezohledně soběstředná. Jejím jediným cílem a starostí je její vlastní blaho a jediné poselství, které uznává je požehnání, blahobyt a materiální dostatek. Byla zaslepena věky trvajícím ďábelským pokušením inspirovaným samotným peklem.

Drahý čtenáři, byli jsme ovlivněni takovýmto evangeliem, které hlásá jen požehnání sebe samého? Odevzdali jsme své “duše” našemu věčnému nepříteli? Ježíš učí, že je zde zloděj, který přišel, aby kradl, zabíjel a ničil. Víra, která odmítne nabídku krále Sodomy, přinášející jenom zatracení a odolá pokušení žít jen pro “majetek“, je víra zanícená pro to, co je věčné. Tato víra žije pro “duše.” Víra, která zůstává na tajném místě je živa denním obnovováním Jeho duchem, který v nás rozněcuje Jeho božský charakter – posouvá nás kupředu, uschopňuje nás, obnovuje v nás touhu sloužit, modlit se, milovat, dávat - zkrátka každodenně dělat vše, co je v našich silách, abychom naplnili to, co je naším věčným posláním: získávat duše. My odmítáme “nechat si majetek“ a ztratit duše.

__________ 

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 27. března 2015

OTCOVA LÁSKA

Nový Zákon hodně mluví o trestání (výchově): „Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny? Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej. Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá?“ (Židům 12:5-7, B21).

Samotný Ježíš prohlásil: „Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání“ (Zjevení 3:19).

Pavel napsal: „Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem“ (1. Korintským 11:32).

I Starý zákon hovoří o trestání: „Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej; Hospodin kárá, koho miluje, jako otec syna, jehož má v oblibě“ (Přísloví 3:11-12, B21).

Jako Boží dítě neprocházíš žádným neštěstím či katastrofou. Každá zkouška, byť těžká, probíhá pod pečlivým Božím dohledem a má nějaký účel. „Nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti“ (Židům 12:10).

Trestání se může zdát zarmucující, jako kdyby se nám dělo něco divného. Není radostné, přináší však „ovoce pokoje a spravedlnost.“ Přinese ale ovoce pouze těm, kdo se chtějí učit a jsou ochotni podstupovat zkoušky.

Satan ti bude říkat totéž co Jobovi: „Spravedliví netrpí! Kdyby tě Bůh slyšel, kdyby tě zachránil, kdyby tě miloval, měl bys být okamžitě vysvobozen, jsou-li jeho zaslíbení pravdivá. Tvé utrpení by nemělo trvat tak dlouho. Kde je tvůj Bůh? Tak tohle ti dává tvoje víra?“

Milovaný, nezavrhuj svou víru! Satan je lhář! Trpíš, protože tě Bůh miluje a záleží mu na tobě! Žádal jsi Pána, aby ses mu více podobal, a on činí pouze, co je k tomu nezbytné. Ví, co tě zničí, a ví přesně, kdy má dát východisko. Nebude jednat, dokud nepřijde jeho čas.

Nepolevuj! Bůh má všechno pod kontrolou, i bolest, kterou s sebou přináší nemoc. Neušel bys celou cestu, kdyby to právě teď odstranil! Stejně jako Pavel neseš osten zbavující tě pýchy.

čtvrtek 26. března 2015

OHEŇ PROČISŤUJÍCÍ

Napříč Starým Zákonem proroci předpovídali, že Boží lid projde pročisťujícím ohněm. „Tu třetinu však provedu ohněm. Přetavím je, jako se taví stříbro, přezkouším je, jako se zkouší zlato“ (Zacharjáš 13:9).

„Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. A budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary“ (Malachiáš 3:2-3).

Bůh řekl Jeremjášovi: „Není mé slovo jako oheň?“ (Jeremjáš 23:29). A Jeremjáš řekl: „Jeho slovo je v mém srdci jako hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech“ (Jeremjáš 20:9). Bůh ještě jednou sešle planoucí pročisťující Slovo, horké jako uhlíky na Božím oltáři! Zesílí žár. Zažiješ to, až Pán vyšle svaté proroky, kteří budou očištěnými posly. „Hle, přichází ten den hořící jako pec“ (Malachiáš 4:1).

Kdykoli se stříbro nebo zlato pročisťuje ohněm, vyplouvá na povrch veškerá nečistota, slitiny, přimíšené kovy, špína, malá smítka odpadu. Když tě Bůh provádí tímto pročisťujícím procesem a ty sedíš pod jeho rozžhaveným Slovem, obchází kolem satan. Když na povrch vyplouvá nečistota a oheň odděluje skrytou prohnilost, ďábel říká: „Podívej se do kotlíku a řekni mi, co vidíš. Špínu a nečistotu všeho druhu. Čím žhavější zpráva – tím větší špína. Podívej se na sebe, pročisťující kotlík je plný špíny a prohnilosti! Nikdy jsi to nezvládl! Léta věříš Slovu a máš na sobě pouze špínu!“

Odpověz mu: „Ďáble, vidíš Toho sedícího vedle mne? Je to můj Pán, Tavič. To on mě vložil do tohoto ohně a rozdmýchává plameny. A abys věděl, ten neřád je pouze na povrchu hlubiny! Pod ním je celý kotlík zlata! Pán nás připravuje. Vidíš, co má v ruce? Je to sítko, a až skončí, odstraní z kotlíku vrchní vrstvu a bude ji odstraňovat, dokud nepřijde den, kdy se podívá do kotlíku a usměje se, protože tam uvidí odraz své vlastní tváře; ano, budu ho zrcadlit!“

středa 25. března 2015

VELKÝ OBLAK SVĚDKŮ

Bůh nám dal mocnou zbraň, kterou máme používat proti jakémukoliv útoku na naši víru. „Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všechnu přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo“ (Židům 12/1).

Nedívejte se na ty, kteří kolem vás padají. Místo toho upřete své oči na “ten velký oblak svědků“, kteří už přišli do slávy! Tento verš zobrazuje armádu vítězných svatých všech věků, kteří se nad námi vznáší tak, jako by byli posazeni na tribunách a usmívali se na ty svaté, kteří ještě běží ten závod! Naslouchej jejich naléhavým slovům: “Odhoď hřích, je zde vítězství! Zvítězili jsme! Bojovali jsme až do smrti a nepadli jsme – protože Bůh nás podržel! Naše víra se nikdy nezatřásla. Trpělivě běž, buď stále v pohybu – pravda pracuje! My jsme také překonávali překážky!”

Několik kazatelů padne. Několik tisíc kazatelů padne! Také ti, kterým důvěřujete, padnou! Znamená to, že ďábel získává moc? Znamená to, že bude jen několik málo vítězů? Podívej se nahoru a uvidíš velký oblak svědků a všichni jsou oblečeni v bílém rouchu!

Stálo to všechno za to? Zeptejte se Noeho. “Celá moje generace padla! Jen osm z nás si podrželo víru, ale my jsme vydrželi po 120 let navzdory násilí, bujícímu hříchu a výsměchu. Ty také můžeš zvítězit.”

Řekni ďáblu, “Pokud hřích je tak všemocný a ty říkáš, že všichni jsou pokrytci, tak co potom znamená ten velký oblak? Odkud přišla ta armáda svědků? Pokud je hřích tak silný, jak je možné, že tak mnozí byli vysvobozeni? Podívej se na ten triumfální oblak svědků, kteří mávají palmami a nosí koruny spravedlnosti. Jak dokázali dojít až sem?

“Satane, ty jsi vykradl a zničil jejich domovy. Poslal jsi své přisluhovače, aby jejich děti utopili v řekách. Mučil jsi je, odřezával jsi jim hlavy, probodl jsi je mečem, bičoval a bil– a přesto se nesehnuli. Jejich víra zvítězila.!”

úterý 24. března 2015

KRUTÁ VÁLKA VÍRY

Milovaní, jsme v kruté válce, která je bojem na život a na smrt za naši víru. Satan je odhodlaný zničit a zahubit víru Božího vyvoleného a čím silnější je tvá víra, tím větší bude jeho útok.

Když je víra otřesena nebo ztracena, věřící se stanou slabšími a přejdou k modlářství a lehkomyslnosti. Pavel varoval, že někteří zavrhli svou víru. Kladl na srdce Timoteji, aby bojoval dobrý boj „a zachoval si víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli, a tak ztroskotali ve víře“(1. Timoteovi 1:19).

Také varoval Timotea, „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami“ (1. Timoteovi 4) Spolu s Timoteem Pavel varoval církev, že se satan bude snažit víru některých převrhnout. „Kteří zbloudili z cesty pravdy, když říkají, že naše vzkříšení už nastalo; tak podvracejí víru některých bratří.“ (2. Timoteovi 2:18)

Petr utrpěl zuřivý útok satana proti jeho víře. Jeho víra rozzuřila peklo tak, že satan požádal o svolení ji prověřit, aby viděl, jestli i pak bude tak stabilní. „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala“ (Lukáš 22:31-32)

Křesťan s neotřesitelnou vírou je označen v pekle jako „Nepřítel číslo 1“ a důvod je tento: Vírou a její uvolněnou mocí jsou království podmaněná; rodí se spravedlnost, sliby Boží se plní, ústa lvů jsou zavřena, satanův oheň je uhašen a existuje únik od meče. Z oslabených věrných se stávají silní a stateční v boji, zahánějíc satanovu armádu k útěku. Tito věrní probouzejí mrtvé a nepoddávají se, když jsou mučeni. S ochotou snášejí posměšky, porážky, kamenování a pokud jsou vězněni, zpívají.

Víra podpírá ty, kteří ji vlastní!

pondělí 23. března 2015

VŠECHNO JE NOVÉ by Gary Wilkerson

Jako pastor jsem si všiml, že velmi častým problémem, se kterým přicházejí lidé do mé kanceláře na poradenství, je toto: „Nesplnil jsem Boží standard,“ říkají unaveně. „Můj hřích mě odříznul od společenství s Bohem.“ Myslí si, že kvůli jejich hříchu od nich uletí Duch svatý jako holubice a bude se vznášet ve větru, dokud se jejich srdce nenapraví.

Jsou to všechno upřímně věřící lidé, ale nemohli se v Bohu více splést. Společenství s Kristem potřebujeme nejvíc, právě když zhřešíme! Ježíš nás v našem hříchu neopustí. Přimlouvá se za nás, chodí za Otcem a posílá Ducha svatého, aby nám připomněl Jeho milost – milost, která pramení z Jeho prolité krve, ne z našeho výkonu.

Ano, Bible a Duch svatý usvědčují z hříchu. Ale my se nemusíme obávat důsledků svého hříchu. Boží milost je mocnější než jakýkoli démon, než naše hříšná povaha, než hora viny. Takže výsledek našeho hříchu je spočinutí v Kristu! Nemusíme s Ním obnovovat společenství, protože On už v nás pracuje, usvědčuje, obmývá, očišťuje. Nikdy nás neopouští; Jeho Boží dílo v nás nepřestává, ani když se staneme zbožnými!

To znamená, že už nejste pod zákonem hříchu, ale z milosti máte svobodu kráčet v Duchu. Váš starý člověk zemřel; všechno je nové. Už nemusíte říkat: „Nedokážu dělat to, co chci.“ Teď je vaším mottem: „Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje“ (Filipským 4, 13). Ano, můžete – ne ve své vlastní síle, ale skrze Krista, který vás očistil a Svou milostí povolal ke spravedlnosti.

„Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh“ (Římanům 8, 3). Ke spravedlnosti se nemůžeme dopracovat vlastní silou. To Bůh v nás ustanovil Svoji spravedlnost skrze Svého Syna, „aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha“ (8, 4). 


Bojíte se? Tíží vás vaše selhání? Říkáte si: „Existuje svoboda i pro mě? Funguje vůbec ten křesťanský život?“ Ježíš odpovídá: „Jste svobodní.“ To je realita, kterou nad vámi Bůh vyhlašuje. Modlete se tuto modlitbu: „Bože, vím, že jsi pro mě tohle udělal, ale já žiju, jako by se nic nestalo. Dej to teď prosím v mém srdci do pořádku. Mohu kráčet v Duchu a vědět, že jsi udělal všechno, abys mě osvobodil. Amen!“

sobota 21. března 2015

BOLEST, KTEROU ZPŮSOBUJE POKRYTECTVÍ by Nicky Cruz

Nikdy nepochopím, jak někteří lidé mohou prohlašovat Ježíše za svého Spasitele a přitom žít, jako kdyby nikdy nezakusili Jeho spasitelnou milost. Jak mohou žádat Boha, aby je vykoupil, zatímco žijí životy bez pokání. Jak mohou říkat, že znají Krista, zatímco jejich skutky jasně ukazují, že o Něm nic nevědí.

Tento druh lidí dělá v království více škody, než by satan kdy mohl doufat, že způsobí sám. Jsou největšími spojenci nepřítele ve světě, který už teď hledá způsoby, jak slevit z Kristových požadavků. Pavel nám říká: "A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé." (Ř 12:2, ČSP) Už příliš dlouho se křesťané přizpůsobovali cestám světa. Dovolili jsme světu, aby na nás nejenom působil, ale úplně nás nakazil. Aby převzal naše srdce a mysli a držel nás v otroctví hříchu, dokonce i když přesvědčujeme sami sebe, že jsme volní.

Ale Ježíš zaslibuje, že vnese proměnu do našich srdcí a myslí, obnoví nás, změní způsob, jak myslíme, jednáme, žijeme. Pokud jsme Mu nedovolili, aby to udělal, ve skutečnosti jsme Jej nikdy nepřijali.

"Stvoř mi čisté srdce, ó Bože!," napsal David, "Obnov v mém nitru pevného ducha!" (Žalm 51:12) Tato slova by měla ztělesňovat touhu každého Kristova následovníka. Měla by být naší každodenní modlitbou. Prosit Boha o nové srdce a novou mysl, naléhavě žádat o čistý život, usilovat v každé chvíli o více milosrdenství, milosti a nevinnosti. Být více jako Ježíš každý jeden den.

Když se na nás svět dívá, tehdy to, co uvidí, určí jejich vidění Boha. Zformuje, jak budou vnímat nebeského Tatínka a co si o Něm budou myslet, jak se jim podaří pochopit Jeho dobrotu a milost. Jsme velvyslanci Božího království ve ztraceném a padlém světě. A naše skutky, jak dobré, tak i ty špatné, budou přímo odrážet Boha.

__________
Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej.

pátek 20. března 2015

NEZASEKNĚTE SE V BABYLÓNĚ!

Babylon se hroutí! Tento hamižný a sobecký svět točící se kolem obchodu se řítí do propasti. „Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy“ (Zjevení 18:4).

Zvykli jsme si na tento styl života v Babylóně a zapomněli jsme na prostou, základní pravdu. Píše se o ní ve Zjevení 18:3, kde se zmiňuje „přepychový život“ a „bohatnutí kupců“.

Není nic špatného na tom, že obchodníci bohatnou. Ale Babylon představuje ducha chamtivosti – ducha velice mocného a ďábelského, který říká: „Na lidech nezáleží. Jediné, na čem záleží, je velikost zisku na účetním výkazu!“

V Soudný den budou obchodníci naříkat. Ne ale kvůli těm mnohým, kdo budou hořet v pekle, nýbrž kvůli tomu, že skončí jejich obchodní podnikání. Wall Street se nazývá národním „chamtivým kapitálem“, ale tento duch hamižnosti se vyskytuje po celém světě. Zachvacuje celou společnost – včetně Církve!

Svatý Duch říká: „Nenechte kupce bohatnout díky vaší chamtivosti. Nenechte se strhnout utrácením a zadlužováním. Kroťte své touhy. Už je toho dost! Vystupte z babylonského koloběhu hamižnosti. Setřeste ze sebe tohoto ducha, který baží po stále větším a větším bohatství! Nepodílejte se na hříchu Babylónu, který nenasytně nakupuje a nakupuje.“

Jak je to úžasné: Ježíš chce, abych byl s Ním! Ode dne, kdy opustil Zemi, se chystá na můj příchod, až se setkáme v nebi. Děkujme za to Bohu! Ježíš řekl: „Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já“ (Jan 14:2-3). Takováto láska mi dodává sílu. Ježíš mi připravuje místo v nebi – a já se připravuji na setkání s Ním!

čtvrtek 19. března 2015

NEMILUJTE TENTO SVĚT

Slovo říká: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě“ (1. Janova 2:15). Ježíš varoval, „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má“ (Lukáš 12:15).

Věci – naše majetky – nás v tomto světě mohou svazovat. Zatímco nebe a peklo se připravují na válku, my jdeme nakupovat. V sázce jsou věčné hodnoty! Konec všeho co známe se blíží – a my jsme zaměstnáni tím, že si hrajeme s našimi hračkami!

Písmo říká o dnech Noeho, „Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne , kdy Noe vešel do korábu“ (Matouš 24:38). A za dnů Lota, „Jedli, pili, kupovali, prodávali a stavěli“ (Lukáš 17:28).

Tato činnost nebyla sama o sobě zlá. Určitě i sám Noe musel kupovat a prodávat. Stavěl přece také plných 120 let! Klíčem zde je, že lidé dělali všechny tyto věci až do dne soudu, takže nikdo si nedával pozor, nikdo neposlouchal, nikdo se nepřipravoval.

Přítel misionář mi nedávno napsal z Hong Kongu, že v jeho malém bytě spalo osmnáct studentů z Číny, kteří utíkali před komunismem. Neměli žádné peníze, jen oblečení, které měli na sobě.

Tito křestané jsou příkladem lidí, kteří opustili svoji zemi v touze po svobodě. Neutíkali ze své země, protože by chtěli západní materialismus. Chtěli žít v zemi, ve které mohou celou duší chválit Boha. Oproti tomu církev neroste, ale zakopává se – do svých televizorů, do svého pohodlného života.

V mé duši zní úžasná slova, která řekl Ježíš svým učedníkům - že z každého prázdného slova budou skládat účty (Matouš 12:36). Jestliže musíme skládat účty z každého slova, nebudeme voláni k tomu, abychom skládali účet také z promarněného času a peněz?

Budeme stát před Pánem a skládat účty. Proto uděláme nejlépe, když se nyní sami sebe zeptáme: Jaké jsou naše důvody pro to, že jsme tak špatně připraveni? Proč jsme tak sobečtí? Proč jsme tak rozmařilí?

středa 18. března 2015

ZÁVĚREČNÉ BOJIŠTĚ

„Běda těm, kdo bydlí na zemi a na moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velikým hněvem, protože ví, že má málo času.“ (Zjevení 12:12).

Naslouchej ve svém duchu těmto slovům: Satan ví, že má málo času, proto „sestoupil“ na zem. Tato planeta je posledním bojištěm! Připravil své síly a jeho strategie je v plném proudu. Celé peklo je jedna velká satanická propojená síť.

Milovaní, satanovým hlavním cílem jsou Boží vyvolení. Není to odpadlý národ Izrael ani vlažná, samolibá církev – je to neposkvrněná Kristova nevěsta! Vyvolený, svatý lid, který se skládá z krví vykoupených Židů a pohanů – pravá církev!

Satan bude tak důkladně oklamávat hříšníky, že nebudou činit pokání ani v období nejkrutějšího Božího soudu. „Jsou to duchové démonů, kteří konají divy a vycházejí ke králům země a celého světa, aby je shromáždili k bitvě toho velikého dne Všemohoucího Boha“ (Zjevení 16:14). Neobrátí se k Hospodinu, ani když na ně bude upřeně zírat pekla. Jenom lidé, kteří jsou úplně podvedeni a oklamáni, se budou moci rouhat Bohu pod spalujícím sluncem, které ničí!

Podstatou mého poselství je toto: Zatímco celé nebe a peklo je v pohotovosti a všude v duchovní oblasti probíhají zuřivě přípravy na poslední hodinu, milióny věřících tvrdě spí! Tato duchovní lenost a ospalý nezájem posledních dní musí být zdrojem ohromení a úžasu jak pro anděly, tak pro démony!

Učedníci spali v zahradě během Kristových muk a ani dnes se nic moc nezměnilo. Daní následovníci nebyli připraveni. Spali, potom opustili Pána a rozprchli se.

Jan Křtitel šel před Ježíšem, „aby přichystal Pánu připravený lid“ (Lukáš 1:17). Apoštol Jan viděl Svaté město, nový Jeruzalém, který se skládá z lidí „připravených jako nevěsta okrášlená pro svého muže“ (Zjevení 21:2). Milovaný, Slovo je křišťálově jasné: Musíme být připraveni!

úterý 17. března 2015

TICHO V NEBI

Žijeme ve dnech konečné přípravy. V nebi, v pekle a na zemi vypukla obrovská aktivita, protože celé stvoření očekává vyvrcholení dějin člověka.

Kdyby nám Duch svatý sňal šupiny z očí, my věřící bychom se zaradovali i zděsili nad tím, co bychom viděli. Křičeli bychom: "Co se děje!" Proč každý spěchá s takovým zaujetím a odhodlaností? Co se má dít?

Právě teď nebesa hoří očekáváním! Je bez debaty, že právě teď se blíží poslední konflikt - období, kdy každý nepřítel bude položen pod nohy našeho Pána. Bůh se pilně připravuje.

Kdyby byl na chvíli vytažen nahoru závěs, který odděluje fyzický a duchovní svět, jaký pohled by se nám naskytl! Kdekoli bychom se podívali, tam bychom viděli přípravy. Tyto přípravy bychom mohli vidět pouze tehdy, kdyby nám bylo dovoleno zahlédnout záblesk toho, co je věčné. A i bez jakýchkoliv spekulací můžeme vidět, co Bůh o této konečné přípravě probíhající v nebesích zjevil ve Svém Slovu.

Ve Zjevení 6:1 se píše, že když Beránek otevřel první pečeť, zazněl "zvuk hromu." Ale následující tvrzení je jedním z nejvíce šokujících prohlášení Bible: "A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi ticho asi na půl hodiny." (Zjevení 8:1, ČSP).

Žádní andělé, kteří by křičeli: "Svatý, Svatý!" Nezpívají žádné sbory - v celém Božím věčném království nebyl slyšet ani jediný zvuk. Nebesa se tímto hromem doslovně otřásla, ale potom byl Bůh zticha. Kristus a Duch svatý byli zticha. Proč to ticho? A proč půl hodiny?

Prorok Zachariáš nám dává vodítko: "Hospodin dostane do dědictví Judu jako svůj podíl ve svaté zemi a znovu vyvolí Jeruzalém. Zmlkni před Hospodinem, veškeré tělo,neboť se dal do pohybu ze svého svatého příbytku." (Zachariáš 2:16-17, ČSP)

Zde vidíme Boha, který je připraven vyhlásit svoje dědictví. Všechny věci se již dostaly na své místo. Sedm soudných andělů stojí před ním, připraveno provést zadané úkoly a potrestat zemi. Čas, který byl stanoven od založení světa, nyní nadešel.

Slova použitá v Písmu zde mluví o svatém klidu, o tichu před bouří. A toto ticho je příliš svaté a nepochopitelné pro lidskou mysl. Nemůžeme dokonce ani spekulovat o tom, proč v období těsně před posledním soudem je Bůh v nebi zticha.

pondělí 16. března 2015

NEBOJTE SE by Gary Wilkerson

Položím vám jednoduchou otázku: byli jste vysvobozeni? Asi řeknete, no samozřejmě, Ježíš mě vykoupil a posvětil mě a já žiju pro Něj. To je přece svědectví každého věřícího.

Další otázka tedy zní: Odráží váš každodenní život tu úžasnou svobodu, kterou jste teď popsali? Řekli by vaši přátelé, manželé a manželky, děti, že jste vysvobozeni? Nebo patříte k zástupům křesťanů co mají pocit, že se vezou na duchovní horské dráze? Jednu chvíli je váš život s Ježíšem velmi duchovní a hned potom se propadáte do hlubin velmi světských?

Přijímáme vírou velké teologické pravdy o tom, co pro nás Ježíš udělal - spása, vykoupení, posvěcení, vysvobození. A přesto tyto "duchovní pravdy" pro spoustu z nás existují v jiném světě. V neděli zpíváme a radujeme se z toho, co pro nás Ježíš udělal - ale je Jeho dar svobody reálný v našem každodenním životě?

Někdy všichni bojujeme o to, abychom si udrželi čisté myšlenky a podle nich se i chovali. Kdykoli zklameme - což je často - přemítáme, "Opravdu mě Bůh vysvobodil?" Pokud na to odpovídáš NE - pokud se cítíš přivázaný k té horské dráze - možná se bojíš o své postavení u Boha. Možná někdy i pochybuješ o svém spasení. Příteli, to není svoboda. Takže co to vlastně doopravdy znamená, být svobodný v Kristu?

První odpověď najdeme u Ježíše, který říká: "Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? ... Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno." (Matouš 6:27,33)

Poslední dobou mi dělá starosti něco velmi skutečného - můj věk! Když mi bylo kolem dvaceti, díval jsem se na svého otce, kterému bylo přes padesát a říkal jsem si, "Je strašně starý!" A teď je přes padesát mně, můj život už je dávno za polovinou a já z toho začínám mít strach. A Ježíšova odpověď? "Gary, copak si k životu můžeš přidat jedinou hodinu? Neboj se."

Kristus má stejnou odpověď i pro všechny, kdo jsou nervózní ze svého duchovního života. Nebojte se. Nezáleží na tom, jak moc si připadáte zlomení a jak moc se vám zdá, že na své duchovní cestě klopýtáte, On říká: "Jste nová stvoření". Ve chvíli, kdy jste se rozhodli Ježíše následovat, učinil vás novým stvořením - a to se nikdy nezmění. I když se vám zdá, že jste zabloudili už moc daleko, Ježíš říká, "Nebojte se. Já mám všechno, co potřebujeme, abychom mohli být spolu."

sobota 14. března 2015

PROBUZENÍ MODLITBOU by Jim Cymbala

Probuzení nikdy nebyla důsledkem výmluvných nebo chytrých kázání. Kdybys měřil čas setkávání stopkami, objevil bys, že mnohem více času je věnováno modlitbě, pláči a pokání než kázání. V „Probuzení modlitebního setkávání“ v roce 1857 až 59 nebylo doslova žádné kázání. Přesto to zjevně vedlo k největšímu duchovnímu probuzení v americké historii: odhaduje se, že napříč USA se obrátilo k 1 000 000 lidí. Tehdy čítala populace národa jen 30 000 000. Dnes by to odpovídalo 9 000 000 lidí, kteří by v pokání padali na kolena.

Jak k tomu došlo? Tichý obchodník Jeremiah Lanphier začal v nizozemské reformované církvi zde v New Yorku modlitební setkávání každou středu v poledne První týden přišlo šest lidí. Další týden přišlo dvacet lidí. Další týden čtyřicet lidí … a pak se rozhodli setkávat každý den.

J. Edwin Orr říká: „Nešlo o žádný fanatismus, žádnou hysterii, jen neuvěřitelný posun lidí k modlitbě.“ „Bohoslužby nebyly věnovány kázání. Místo toho měl každý svobodu k modlitbě.“

Během čtvrtého týdne nastala krize známá z roku 1857; trh s dluhopisy zkrachoval a padly první banky. (Během měsíce zkrachovalo více než 1 400 bank.) Lidé začali volat k Bohu vroucněji než kdykoliv předtím. V Lanphierově církvi začali mít tři polední modlitební setkání v různých místnostech. Také metodistická církev na John street byla přeplněná. Rovněž Burtonovo divadlo na Chambers street bylo brzy přeplněno, každé poledne 3 000 lidí.

Tyto věci se brzy opakovaly v Bostonu, New Haven a Filadelfii, Washingtonu a městech na jihu Spojených států. Příští jaro se 2 000 obyvatel Chicaga setkávalo v metropolitním divadle k modlitbám každý den. Mladý muž ve věku 21 let nově přicestoval do města a na těchto setkáních ucítil první volání do křesťanské práce. Napsal své matce, že začne pořádat setkání nedělní školy. Jak se tento muž jmenoval? Jeho jméno je Dwight L. Moody!

Opravdu si někdo myslí, že dnešní Americe chybí kazatelé, knihy, překlady Bible a upravená doktrinální prohlášení? To, co nám opravdu schází, je vášeň vytrvale volat k Pánu tak dlouho, než otevře nebeské průduchy a mocně ukáže Sám sebe.

__________

Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 13. března 2015

JEDINÝ KROK

Je možné opravdu milovat Pána, mít srdce pro Boha, vynakládat čas a peníze pro jeho dílo, dávat Ho na první místo, být mu oddaný – a přesto si ponechat oblasti, ve kterých neposloucháme jasné Boží slovo?

Šalomoun chtěl z celého srdce mít Boží moudrost a schopnost rozlišit rozdíl mezi správným a špatným. Bůh se mu zjevil ve snu a řekl: „Žádej, co ti mám dát“ (1. Královská 3:5). Šalomounovi bylo dáno „chápavé srdce, aby dokázal…rozlišovat dobro od zla“ (1. Královská 3:9). Bůh však přidal toto varování: „Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny“ (1. Královská 3:14). Šalomoun slyšel silné kázání od samotného Boha! V uších mu zněla kázání jeho otce Davida, stejně jako příklad otcova hříchu a následného rozsudku. Měl zákon a soudce, mezi nimi Debóru, Samuele a proroka Nátana. David varoval: „Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh … dodržuj jeho nařízení a přikázání … jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově“ (1. Královská 2:3).

Šalomoun znal Boží Slovo. Kvůli všemu, co mu Bůh odhalil, napsal přes tisíc písní a tři tisíce přísloví! Ve svých příslovích varuje před zlou mocí cizí ženy: „Nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.“ (Přísloví 5:4-5). Ó, jak znal to Slovo! Jak dobrý byl v tom, kázat ho ostatním. Vůdcové světa přicházeli k němu, aby se s ním poradili. Přestože byl ale tak moudrý, tak zdravě kritický a tak Bohem požehnaný, jako on skutečně byl, pořád měl ve svém životě oblasti, ve kterých neposlouchal.

Šalomoun udělal jediný neposlušný krok a ten ho nakonec změnil v otrlého muže, hnaného neovladatelnými touhami, který byl přesvědčen, že jeho se kázání o hříchu netýkají. Slyšel sice Boží slovo a tvrdil, že ho miluje a poslouchá, ale už se tak nechoval. Když si vzal faraonovu dceru, považoval to za malou nerozumnost; pro něj to byl jen pohodlný sňatek. „Vzal si totiž faraonovu dceru a přivedl si ji do Města Davidova“ (1. Královská 3:1). Byla to ta cizí žena, před kterou Šalomoun varoval ve svých příslovích, ta žena, jejíž brána vede do pekla! Tato faraonova dcera zastupuje to jediné vlákno, které nás pořád drží u něčeho z tohoto světa. Jediný sužující hřích, kterého jsme se nezřekli – ten jediný kompromis, který se vždycky zdá odůvodněný!

čtvrtek 12. března 2015

MYSL PRO PRÁCI

Modlitba a pokora společně s nenávistí ke hříchu přetvářejí „mysl pro práci.“ „Stavěli jsme hradby dále, byly již z poloviny hotovy, protože lid byl srdcem při práci“ (Nehemjáš 4:6). Pravé probuzení svatosti vždy vybudí pracovníky. Knihy, semináře a kázání je nevytvoří – takovou moc má pouze probuzení!

Když Bůh činí něco ryzího mezi Svým lidem, satan je vždy proti tomu. „Jakmile uslyšeli Sanbalat a Tobiáš, Arabové, Amonci a Ašdodané, že obnova jeruzalémských hradeb pokračuje, že se trhliny opět uzavírají, velmi vzplanuli. Vzájemně se smluvili, že vytáhnou proti Jeruzalému do boje a že v něm vyvolají zmatek“ (Nehemjáš 4:7-8).

Nepřítel se velmi rozhněval a rozhodl se vytáhnout do boje a zabránit Božímu lidu v jeho práci! Taktikou nepřátel bylo tajně se přiblížit a nepozorovaně vtrhnout mezi Boží lid. Říkali: „Nic nepoznají a nic nepostřehnou, dokud mezi ně nevtrhneme. Pobijeme je a to dílo překazíme“
(verš 11).

Plánovali přivést do jejich myslí v přestrojení tajnou armádu podvodníků. Nepřítel nezaútočil najednou, otevřeně, zepředu, ale raději řekl, „vtrhneme mezi ně!“

Taktikou byla vnitřní sabotáž! Nepřítel řekl: „Nic nepoznají a nic nepostřehnou.“

A satanova strategie se nikdy nezměnila. I v dnešní době posílá své „anděly světla“ do společenství lidí na celém světě s doktrinální sabotáží a sváděním.

Jak je můžeme odhalit? Co je naší ochranou? „Modlili jsme se ke svému Bohu a stavěli proti nim na obranu stráže ve dne v noci.“ (Nehemjáš 4:9). Klíčem je intenzivní nenávist ke hříchu, skutečné pokání, vášnivá modlitba a stálá bdělost – to vše, a navíc neustálé sycení se Božím Slovem. Milovaní, dovolte Duchu Svatému, aby velmi hluboce a velmi důkladně prozkoušel Vaše srdce, tak abyste chodili před Hospodinem v tomto pozdním čase zcela bez viny.

středa 11. března 2015

BŮH JEDNÁ!

V roce 1986 jsem se procházel po Times Square v New Yorku a plakal jsem a smutnil nad vším tím hříchem. Vrátil jsem se do Texasu, kde jsem bydlel, a plakal jsem a smutnil ještě více než rok. Poté mi Bůh řekl: „Běž s tou zkázou něco udělat.“

Šel jsem a viděl jsem tu hrůzu, ale plně zlomený jsem byl až ve chvíli, kdy jsem pocítil naději a chuť začít opravovat zeď!

Viděli jste „zkázu“ ve svém životě? Zhřešili jste jako David a pošpinili Jeho jméno? Je ve vaší zdi trhlina, něco, co není opraveno?

Milovaní, je dobré spadnout na Skálu (Ježíše) a roztříštit se – rozbít se na kousíčky. Až uvidíte Krista v Jeho slávě, pohled na Něj vámi skutečně otřese. I ty dobré věci ve vás – talent, výkonnost, schopnosti – budou otřeseny, až před Ním budete stát, bezmocní a vyčerpaní!

Daniel řekl: „Všechna síla mě opustila, zbledl jsem jako mrtvý a nemohl jsem se vzchopit“ (Daniel 10,8). Zlomenost je naprosté roztříštění veškeré lidské síly a všech schopností. Znamená to uvědomit si skutečnou hloubku hříchu a hanby, kterou přináší Kristovu jménu!

Avšak zlomenost také uznává toto: „Postav se, neboť jsem byl vyslán za tebou“ (Daniel 10,11). Je to naprostá jistota, že se věci změní – že přijde náprava a uzdravení. Že Bůh obnoví, co bylo zničeno.

Je to svatá víra, která říká: „Bůh ve mně jedná! Satan na mě nemá nárok. Neupadnu. Můj hřích mě zarmoutil, ale činil jsem pokání. Teď je čas povstat a opravovat!“

Dokud se nebudete držet této naděje, horlivosti a odhodlání, nepřenesete se přes svůj zármutek. Váš život stále může vypadat jako hromada trosek, s haldami hlíny a rozbitými místy, která je třeba opravit. Ale pamatujte, že máte v ruce Jeho meč a nástroje. A nad vámi je velká cedule, kterou pověsil sám Pán, s nápisem: BŮH JEDNÁ!

úterý 10. března 2015

ZTRÁPENÉ SRDCE

Už jsem si myslel, že vím, co to je mít ztrápené srdce. Myslel jsem si, že jsem zažil hodně krušných chvil – dokud mi Duch svatý neotevřel oči, abych lépe porozuměl významu tohoto slova.

David řekl: „Hospodin je blízko ztrápeným srdcím, sklíčené v duchu zachrání“ (Žalm 34:19, B21).

Ztrápenost je hlubší než pláč, zármutek, i než pokora. Mnozí plačící vskutku nejsou ztrápení. Mnozí, kteří leží před Bohem a sténají, nejsou ztrápení v duchu. Opravdová ztrápenost dává v srdci průchod největší moci, jakou může Bůh svěřit člověku – a to moci větší než kříšení mrtvých, větší než uzdravování!

Duch svatý řekl mému srdci: „Ukážu ti, co Bůh považuje za ztrápené srdce, aby v tobě mohl působit mocí potřebnou v době úpadku.“ Tato ztrápenost s sebou přináší moc obnovit zbořené – moc poskytující v těžkých časech zvláštní druh slávy a cti našemu Pánu!

Ztrápenost musí jednat se strženými a rozpadajícími se zdmi. „Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží. Ztrápený duch, to je oběť Bohu … Prokaž dobro Sijónu svou přízní, vybuduj jeruzalémské hrady“ (Žalm 51:18-20). Jeruzalémské hradby Bůh ztotožnil se ztrápeností.

Ukážu vám příklad skutečně ztrápeného člověka: „Vstal jsem v noci spolu s několika muži, ale neoznámil jsem nikomu, co mi můj Bůh vložil do srdce, abych udělal pro Jeruzalém. Neměl jsem s sebou žádné zvíře kromě toho, na němž jsem jel. … Ubíral jsem se tedy v noci vzhůru úvalem a pozorně si všímal hradeb. Pak jsem se obrátil, vjel jsem Údolní branou a vrátil se zpět“ (Nehemjáš 2:12, 15).

V temné noci si Nehemjáš „pozorně všímal hradeb.“ Je zde užito hebrejské slovo shabar – stejné slovo jako v Žalmu 51:18 pro výraz „ztrápený duch.“

Někdo by si mohl myslet, že byl Nehemjáš ztrápený, když „usedl a plakal, truchlil několik dní, postil se před Bohem nebes a modlil se k němu“ (Nehemjáš 1:4). A přece byly tento pláč a toto vyznávání pouze počátkem ztrápenosti. Nehemjášovo srdce nebylo zcela ztrápené, dokud nepřijel do Jeruzaléma a neuviděl ruiny – a nerozhodl se s tím něco udělat!

pondělí 9. března 2015

NEKONEČNÝ BOJ by Gary Wilkerson

Proč nám připadá, že donekonečna bojujeme? Napadá mne kreslený vtip, kde sedí ďábel na jednom rameni a anděl na druhém a oba zápasí o naši pozornost. Pravda, jsme vtaženi do boje, ale trochu jinak. Pavel neprožívá žádné dramatické hnutí mysli když hovoří o našem skutečném vnitřním rozporu v Římanům: „Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. … Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro“ (Římanům 7:14-15, 18).

Pavel realisticky popisuje svůj stav: „Jsem hříšný. Stále činím zlo. Nepřebývá ve mně dobro.“ Je to Pavlův zásadní popis křesťanova života? Chce nám snad sdělit, že po všechny své dny budeme naplněni tímto rozporem? Tak to není!

A přesto Pavel dále trvá na svém: „Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ (Římanům 7:21-24).

Mnozí křesťané se zde zastaví a řeknou: „To jsem celý já – jsem spasen, ale můj život je ubohý. Neexistuje žádný způsob, jak by si mě Bůh mohl použít. Každou hodinu, kdy nespím, trávím pouze bojem se hříchem.“ Problém tkví v tom, že tito křesťané nevědí, kým jsou v Kristu, a přesně na to ukazuje Pavel. Vykresluje obraz našeho dilema, popisuje náš ubohý stav a ptá se: „Existuje nějaká cesta, jak z toho ven? Jak od toho mohu být osvobozen? Svou vlastní silou to nedokážu.“

Potom, v jednom z nejúžasnějších oddílů zapsaných v Písmu, nám Pavel poskytuje Boží odpověď ohledně našeho lidského stavu: „Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! … Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti“ (7:25, 8:1-2). V tobě působí nový zákon – protože ve městě je nový šerif! Ježíš, ten nový šerif, vyprázdnil tvého marností opotřebovaného , zkorumpovaného - „starého člověka“ propadajícího hříchu. Již nežiješ pod zákonem hříchu a smrti, protože „zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, tě osvobodil.“

sobota 7. března 2015

ODVALENÍ EGYPTSKÉ POTUPY by Carter Conlon

Americká církev je již dlouho uchvácena společností okolo sebe. Teologie pokleslé společnosti se stala teologií také mnoha, kteří náleží k Božímu lidu. Ale nyní povstává další generace – generace lidí, kteří jsou už unavení z pustiny, unavení z bezmocnosti, unavení z toho, že Ježíšovo jméno je neustále pošlapáváno.

Pán volá svůj vlastní lid se slovy: „Chcete-li zdědit život, za který jsem zemřel, aby Vám byl dán, je potřeba se odvrátit od hříchu. Musíte odmítnout kráčet tak, jak je zvykem u pokleslé společnosti.“ Opět nastala hodina zázraků a Bůh pozval každého z nás, aby byl její součástí. Jsme podobni Jozuově generaci, která má vejít do zaslíbené země, ale nedostaneme se tam, dokud nebude odvalena Egyptská potupa - dokud nebudeme jasně označeni za Boží lid.

To je ten důvod, proč na konci svého dopisu Korinťanům, Pavel napsal: „Sami sebe prověřujte, přesvědčujte se, zda jste sami ve víře. Nepoznáváte sami na sobě, že je ve vás Ježíš Kristus? Pokud ne, pak jste ovšem selhali.“ (2 Korintským 13: 5). Zkoumejte sami sebe!


A jakže to udělat? Je to jednoduché: Začněte tím, že se sami sebe zeptáte na pár otázek.
Žiji vítězným životem? Mám nadvládu nad hříchem nebo má hřích nadvládu nade mnou? Snažím se neustále předkládat nějaké argumenty, které by ospravedlnili mé hříšné praktiky? Pamatujte na to, že Ježíš dává svého Ducha svatého těm, kdo v něho věří, aby jim byly odpuštěny hříchy a také zaslíbeno, že hřích již nad nimi nebude mít nadvládu. Prohlašuje, že staré věci jsou doslova odťaty od kořene, a přestože se může zdát, že v nich je ještě život, ve skutečnosti jsou mrtvé. Na jejich místo přichází nový život - nová moc, nové vítězství, nová naděje a nová budoucnost. 

Zeptejte se sami sebe: Je můj život svědectvím o Kristu? Ptají se mě lidé na důvod mé vnitřní naděje? Táhne mě to kupředu s vědomím, že Jeho plány pro můj život jsou dobré a nikoliv špatné, na místo, po kterém mé srdce vždycky toužilo? 

Pokud jste se rozhodli kráčet po Boží cestě, On Vám dá potřebnou milost. Naleznete život a bude se jednat o život v hojnosti.

__________
Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.

pátek 6. března 2015

SRDCE, KTERÉ DŮVĚŘUJE

Poslední dobou mi Pán ukazoval něco ohledně důvěry k Němu, předtím jsem to vůbec neviděl! Žalmista napsal: "Ty jsi svatý,trůníš na chvalách Izraele. V tebe doufali naši otcové, doufali, a tys je vytrhoval. (Zalm 22:4-5, EP)

David vytrvale svědčil: "Hledám útočiště v Hospodinu." (Žalm 11:1, EP) "Bože můj, v tebe doufám." (Žalm 25:2, ČSP) Hebrejský kořen slova důvěřovat je vysvětlen jako "vrhnout se do propasti." To je jako když díte slyší říkat tatínka "Skoč!" a důvěřivě poslechne, vrhá se přes okraj rovnou do náruče svého táty.

To je jeden aspekt důvěry. Někteří z vás jsou možná právě teď na takovém místě. Jsi na okraji, balancuješ, a nemáš jinou možnost než se vrhnout do Ježíšovy náruče! Někteří jednoduše rezignovali na svoji situaci - takový stav není nic jiného než fatalismus. Nazývají to důvěrou - ale to není důvěra, to je zatuhlost, ustrnutí v jednom místě. Důvěra je více než pasivně se vzdát - je to aktivní víra!

Někteří z nás si vytvořili z Ježíše něco jako vesmírnou hasičskou nebo záchranářskou firmu. Probíhá to tak, že satan zapaluje tvůj dům, ty jsi bez prostředků na střeše a ječíš: "Pane, pomoz! Zachraň mě! Ve stejném čase přichází Ježíš se svými anděly, drží velkou síť, a říká: "Skoč!" Ty skočíš, dům lehne popelem, a ty řekneš: "Děkuji Pane, že jsi mne vytrhl!"

Mnoho z nás omezuje svoji důvěru na takové záchranné operace, když říkáme Pánu: "Důvěřuji, že přijdeš a vytáhneš mě ze všech mých požárů, zachráníš mne v problémech, a osvobodíš ve zkouškách. Vím, že zde budeš, Pane, když Tě budu potřebovat.

Důvěřující srdce říká: "Všechny moje kroky jsou připravené Bohem. On je můj milující Otec. On mne zformoval, když jsem byl v lůně mé matky a spočítal všechny vlasy na mé hlavě. Jsem zřítelnicí Jeho oka a On má pro mne věčný plán." Bůh má vše pod kontrolou!

čtvrtek 5. března 2015

OBMYTÍ JEHO SLOVEM

Mnoho křesťanů chce být dnes přikryto krví – ale ne být očištění! Jasným příkladem toho, jak by měla církev kráčet s Bohem, je obřad ve starozákonním stánku úmluvy.

Stánek úmluvy měl vnější prostranství, kde byla zabíjena obětní zvířata. To zajistilo krev k přikrytí hříchu. Ale venku bylo také umyvadlo, kde probíhalo očišťování. Žádný kněz nemohl vstoupit do svatyně svatých a komunikovat s Bohem tváří v tvář, aniž by byl očištěn.

Někteří křesťané, kteří toto myšlení ochotně přijímají, věří, že mohou obejít umyvadlo – které tu stojí pro nás, abychom byli obmyti vodou Slova. Věří, že se mohou protlačit na svaté místo s hříchem, který na nich visí jako škraloup, s hříšnými zvyky hluboko zapuštěnými v jejich srdcích. Prostě si jen tak vkráčet dovnitř a chlubit se: „Jsem spravedlnost Boží v Kristu.“

Dokonalé srdce je mnohem víc než bezpečí nebo přikrytí hříchu! Usiluje o to, být v Jeho přítomnosti a mít tak společenství!

Společenství je mluvení s Pánem, sdílení něžného přátelství, hledání Jeho tváře. A právě tohle můžeš získat ve svatyni svatých! A přichází to v tomto pořadí: přikrytí, očištění, závazek, společenství.

Mnoho věřících však nechce nic víc, než být přikrytí – rychlou vstupenku do slávy! Žádná bolest, žádný kříž, žádné očištění! Provolávají: „Jsem pod krví! Jsem v bezpečí!“

Ale tím citují jen jednu polovinu verše: „A krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od veškerého hříchu“ (1. Jan 1:7). Přečtěme to teď celé: „Řekneme-li, že s ním máme společenství, a chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Chodíme-li však ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od veškerého hříchu“ (1. Jan 1:6–7). Ježíš řekl: „Vy jste již čistí kvůli slovu, které jsem k vám mluvil“ (Jan 15:3).

Slyšíme kázání, které říká: „Nepotřebuješ být zkoumán. Všechny tvé hříchy jsou beztak pod krví Ježíše! Všechno to kopání a vyhledávání hříchu přináší jen odsouzení a vinu.“

Ve Zjevení 2:23 Ježíš říká: „A všechny církve poznají, že já jsem Ten, který zkoumá mysl i srdce, a odplatím vám každému podle vašich skutků.“ Milovaní, On se obrací na církev!

úterý 3. března 2015

S DOKONALÝM SRDCEM

Je možné chodit před Bohem s dokonalým srdcem! Bůh řekl Abrahamovi, "Já jsem Bůh silný všemohoucí, chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým" (Genesis 17:1)

Bůh také řekl dětem Izraele, "Dokonalý budeš před Hospodinem Bohem svým" (Deut. 18:13) David se v srdci rozhodl tento příkaz poslechnout. Řekl, "Opatrně se míti budu na cestě přímé... choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém" (Žalm 101:2).

Písmo také upozorňuje na Šalomouna, který v plnění Božího pokyni být dokonalý selhal: "...nebylo srdce jeho celé při Hospodinu Bohu jeho, jako bylo srdce Davida, otce jeho." (1. Královská 11:4-6)

Boží příkaz k dokonalosti vidíme i v Novém Zákoně. Ježíš řekl, "Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest". (Matouš 5:48)

Pavel napsal, "...abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši." (Koloským 1:28). A v tom samém listě: "...abyste stáli dokonalí a plní ve vší vůli Boží" (4:12).

A Petr říká, "Bůh pak všeliké milosti, kterýž povolal nás k věční slávě své v Kristu Ježíši, když maličko potrpíte, on dokonalé vás učiň, utvrď, zmocni a upevni" (1.Petr 5:10).

Dokonalost neznamená naprosto bezhříšné a bezchybné srdce. Člověk usuzuje na základě toho, co vidí zvnějšku. Ale Bůh soudí podle srdce, podle motivů, které nejsou vidět. (1.Samuelova 16:7). David měl prý dokonalé srdce "ustavičně", po všechny dny svého života, a přesto často selhal. Jeho život byl navěky poznamenán cizoložstvím a vraždou.

Základní definice slova dokonalý je celý, kompletní, zralý. V hebrejštině a řečtině jsou i tyto významy: být bez poskvrny, bez vady, naprosto oddaný. Znamená to dokončení započatého díla. Wesley to nazýval " neustálou poslušností".

Dokonalé srdce je srdce, které odpovídá. Rychle a cele reaguje na Boží pokyny, šeptání i varování. Takové srdce vždycky odpoví, "Mluv, Pane, tvůj služebník slyší. Ukaž mi cestu a já se po ní vydám."

pondělí 2. března 2015

BOŽÍ MILOST, KTERÁ V NÁS PRACUJE by Gary Wilkerson

Většina z nás by připustila, že zřídka vnímáme, že v nás pracuje Boží milost. To je důvod, proč jsme náchylní k pochybování, zda v nás přebývá Jeho přítomnost. Pavel pojmenovává toto dilema v listu Galatským, kde píše: Chci říci: "Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost." (Galatským 5:16, EP)

To se zdá dost jednoduché, není-liž pravda? Ale my tíhneme k tomu, abychom brali Pavlovu radu jako tvrdé nařízení, pro jehož uposlechnutí je třeba vyvinout patřičné úsilí. Zatneme zuby a proneseme: "Já dnes budu chodit v Duchu." Potom jakmile klopýtneme, tak si začneme myslet, že nejsme "duchovní." Snažíme se ještě usilovněji chodit v Duchu. Najednou jsme znovu pod zákonem, protože jsme se obrátili k našim tělesným schopnostem namísto abychom důvěřovali, že my již v Duchu jsme.

Pavel píše: "Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem." (Galatským 5:18, EP) Jinými slovy, Boží Duch v nás přebývá a umožňuje nám pořád přístup k Boží milosti, která nás zmocňuje. Když Pavel píše "Choďte Duchem", myslí tím "Choďte v milosti, nežijte pod zákonem."

Pavel nám poté ukazuje důsledky života v Duchu: "Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací." (Galatským 5:22-23, EP) Vezmi na vědomí, že tyto věci nepřicházejí skrze to, co děláme . Jsou to ovoce spravedlnosti, kterou do nás vložil Bůh - důsledek Jeho působení v nás. Nemusíš se cítit jako někdo, kdo miluje - ale láska je v tobě, Bůh ji tam vložil. Nemusíš cítit pokoj a radost, ale Bůh obojí vštípil hluboko do tebe. Jeho Duch pracuje v tobě každou hodinu a každý den, aby byl On oslaven a tobě to přineslo obrovské požehnání.