čtvrtek 30. dubna 2015

SLOVO NADĚJE PRO VŠECHNY RODIČE

Písmo svaté velmi jasně říká, že když budete vychovávat své děti v autoritě Božího slova, neodvrátí se od toho, až budou starší. Mohou ho opustit na chvíli – dokonce i na léta – ale nakonec je přivede zpátky k pravdě. „Zasvěcuj dítě do jeho cesty – nesejde z ní, ani když zestárne“ (Přísloví 22:6).

Bible nabízí slovo naděje všem rodičům, kteří truchlí nad dítětem, které sklouzává ke špatnostem. Je tu smluvní zaslíbení, které by si měl zapamatovat každý rodič. Vztahuje se jak na ztracené děti, tak na ty, které jsou stále ve vaší péči: „Teď ale slyš, Jákobe, můj služebníku, slyš, Izraeli, vyvolený můj! Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě v lůnu utvořil a který tě podpoří: Neboj se, můj služebníku Jákobe, můj vyvolený Ješurune! Já vyliji vody na žíznivé a potoky na vyschlou zem. Vyliji svého Ducha na tvé símě, své požehnání na tvé potomky, takže porostou jako tráva na louce a jako vrby u řeky“ (Izaiáš 44:1-4).

Tenhle slib Izraeli platí i dnes pro nás. Jeho slova útěchy jsou dána všem vyvoleným (viz verš 1) – to znamená všem, kteří zůstávají v Kristu.

Pán ve verších 1 a 2 začíná tím, že nám říká, „Já jsem ten Pán, který tě stvořil, a znám tvé bolesti. Teď se ti chystám pomoci. Nemusíš se bát.“ Slovo Ješurun v tomto verši znamená spravedlivý. Jinými slovy, Bůh dává těm, kdo jsou spravedliví, tyto sliby – velkolepé, závazné, smluvní sliby. Ty sliby jsou:
  • Bůh dá vodu, aby uspokojil naši žízeň: „Já vyliji vody na žíznivé a potoky na vyschlou zem“ (verš 3). Přinesl ti Bůh své Slovo, které hasí žízeň? Přichází k tobě v obdobích sucha a zaplavuje tě svým Duchem? Piješ čistou vodu Jeho Slova?
  • „Vyliji svého Ducha na tvé símě, své požehnání na tvé potomky, takže porostou jako tráva na louce a jako vrby u řeky“ (verše 3-4).

středa 29. dubna 2015

POČÁTEK OBNOVY

Počátek skutečné obnovy přichází, když na sebe zbožné společenství věřících vezme Pánovo břímě za sbor či město uvězněné v hříchu. Toto zbožné společenství se postí a modlí, žádá Pána, aby začal přestavovat zdi a brány, které ochrání Jeho lid od všech nepřátel.

Jakmile byly jeruzalémské zdi přestavěny a jeho brány vztyčeny, strážní a hlídači byli povoláni před každý dům. Zdi a brány jsou k ničemu bez hlídačů, kteří vědí, co smí a co nesmí projít. A proto, Nehemjáš říká, „Když byly dostavěny hradby, vsadil jsem vrata. Byli také ustanoveni vrátní, zpěváci a levité.“ (Nehemjáš 7:1)

Všimněte si, že tito strážní nemuseli být nutně kněží. Byli to amatéři – zpěváci, vrátní, lidé z různých životních cest. A byli navigováni: „„Jeruzalémské brány nesmějí být otvírány dříve, než slunce začne hřát; a když strážci uzavřou vrata, vy zajistěte závory. Stráže budou stavěny z obyvatelů Jeruzaléma, každý bude mít své stanoviště naproti svému domu.“ (verš 3) Bůh říkal svému lidu, „Můj dům se stane místem světla, bez propuštění tmy. Ať se všichni a všechno, co vejde, stane otevřenou knihou, předmětem světla Mého Slova.“

Každému staršímu, včetně těch v Times Square Church, kdo čte toto slovo, říkám: Nikdy nedopusť, aby ses stal slepým vůči Božímu Slovu blízkými vazbami k faráři. Jsi jmenován Bohem, aby se z tebe stal správce bran Božího domu. A pokud kdokoliv přinese evangelium do tvého sboru, které není podle Písma, je tvá povinnost s láskou oznámit faráři, že se plete.

Jako vrátní, jsme ochránci dveří Božího domu v pokoře – skrze držení půstu, modlitbu a milující starost vyjádřené bázní před Hospodinem.

Nehemjáš řekl, „Jmenuj hlídku jeruzalémských obyvatel, každý ve své hlídce a každý ať je jmenován ne jen k hlídce bran svatého města, ale též každého tamního domu. Ve zkratce – hlavy každé domácnosti – což jsou rodiče – jsou zodpovědní za vše, co přišlo do jejich domu.

úterý 28. dubna 2015

POČÁTEK DÍLA OBNOVY

Kniha Nehemjáš barvitě líčí, co se děje s církví v době úpadku a odpadlictví. Když se Nehemjáš vrátil do Jeruzaléma s 43 000 dalších židovských patriotů, nalezl město v naprostých troskách. Hradby byly rozbořeny a brány odstraněny, takže obyvatelé neměli žádnou ochranu před nepřáteli … a početné hordy nepřátel drancovaly město, jak se jim zlíbilo.

Byla jim ponechána naprostá nadvláda, protože Izrael opětovně hřešil a neposlouchal Boží Slovo. Nehemjáš napsal: „Její bohatá úroda připadá králům, které jsi nad námi ustanovil pro naše hříchy; vládnou nad našimi těly i nad naším dobytkem, jak se jim zlíbí. Jsme ve velikém soužení“ (Nehemjáš 9:37).

Jeruzalém je zde obrazem dnešní Kristovy církve. Stejně jako Izraelité je mnoho křesťanů pod mocí hříchu a nepravost v domě Božím přinesla soužení a otroctví. Celým tělem Kristovým se šíří jed.

Jak k tomu došlo? Hradby pravdy byly rozbořeny – ty ochranné bariéry, které stojí, setrvávají-li věřící v Božím Slově. Kvůli našemu hříchu a kompromisu padají ochranné brány a zástupy křesťanů jsou vystavené satanově moci.

A přece zde Nehemjáš symbolizuje Boží plán obnovy. Tento muž věděl, že je zapotřebí bezpečná a ochranná hradba pravdy obklopující Boží lid, aby vůbec mohlo dojít k obnově.

Vykračoval si snad Nehemjáš městem bez hradeb a domáhal se nadpřirozeného zásahu vedoucího k obnově? Ne. Po Nehemjášově příchodu bylo vidět muže a ženy s krumpáči a lopatami. Těžce pracovali, aby znovu vybudovali hradby a obnovili brány. A Nehemjáš to celé řídil.

Toto dílo obnovy začalo v okamžiku, kdy na sebe Nehemjáš vzal Pánovo břemeno ohledně rozbořeného Božího domu. Když Nehemjáš uviděl utrpení Božího lidu a uslyšel, že „Jeruzalémské hradby jsou pobořeny a brány zničeny ohněm“ (Nehemjáš 1:3), padl na kolena.

Co dělal Nehemjáš dále? Postil se a modlil ve dne v noci a vyznával hříchy Izraele. „Když jsem uslyšel ta slova, usedl jsem a plakal. Truchlil jsem několik dní, postil jsem se před Bohem nebes a modlil se k němu“ (Nehemjáš 1:4).

pondělí 27. dubna 2015

KDYŽ SE NEDOSTÁVALO VÍNA by Gary Wilkerson

„Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: Už nemají víno. Ježíš jí řekl: Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina. Matka řekla služebníkům: Udělejte, cokoli vám nařídí“ (Jan 2:1-5).

Většina křesťanů ví, že v Káně Galilejské Ježíš učinil svůj první zázrak: „Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu“ (2:11). Kristus právě začal svou službu a již měl nějaké učedníky. Nyní, když učinil tento zázrak, působivě zjevil světu svou slávu.

Přesto má tento zázrak také hluboký význam pro církev nad rámec času a místa. 3. verš obsahuje mocnou symbolickou větu: „Když se nedostávalo vína.“ Napříč Novým Zákonem je víno spojováno s očividnou Boží přítomností skrze Ducha svatého. Pavel to evokuje, když píše: „A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale buďte plni Ducha“ (Efezským 5:18-19).

Co to znamená, když se Božímu lidu „nedostává vína“? V tomto případě se víno vprostřed svatební hostiny zdarma nalévalo pozvaným hostům. Ten výjev byl obrazem radostného lidu, jenž zdarma dostává Božího Ducha. Avšak potřeba vzrostla, protože víno už nebylo a lidé ho potřebovali doplnit, aby si udrželi svou radost.


Jako křesťané máme všichni v sobě Ducha svatého. A přece je také pravda, že musíme být neustále naplňováni Duchem. Každý z nás zakouší na své cestě s Kristem pokles i plnost. Pokles neznamená, že nás jeho Duch opustil, znamená ale, že jsme znovu a znovu voláni zpět k uhašení veliké žízně, způsobené v nás samotným Duchem. Jako Boží děti potřebujeme duchovní potravu, kterou může poskytnout jedině on – která nás zmocní milovat druhé, stejně jako je miluje on, vést svatý život, jaký se mu líbí, a směle mluvit s druhými o jeho Slovu.

sobota 25. dubna 2015

PRO DUŠE by Claude Houde

Modlíme se, obětujeme, bojujeme. Za duše!

Nic není důležitějšího! Mnoho věřících opustilo bojiště pro duše, protože jsou tajně poraženi.

V Písmu je církev nazývána tělem. Když jeden úd trpí, trpí s ním celé tělo. Když se přidržuješ a přikrýváš skrytý hřích, ztrácíš něco před Bohem. Když jsou tisíce věřících ukolébány tímto způsobem, může se stát církev bezmocnou a nečitelnou. Kým jsi, je to co děláš když tě nikdo nevidí, to bude určovat také tvou budoucnost.

Slova Abrahama ke králi Sodomy, vládci místa ohně a zničení, nás upozorňují na realitu a vážnost této nesmiřitelné války o tajné místo. Poslouchejte jak Abraham odpověděl na pokušení krále Sodomy. Může to udělat převrat i ve tvém životě. Abraham stál před svým nepřítelem a řekl, “Nevezmu z ničeho co je tvé, ani šňůrku nebo řemínek u sandálů” (viz Genesis 14:23).

Chci tě zavolat k radikálnímu, osvobozujícímu a mocnému křesťanskému životnímu stylu, kde ty sám poznáš podstatu duchovního boje. “Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech” (viz Efeským 6:12)

“Zbraně, našeho boje nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit opevnění” (2. Korintským 10:4).

Mnoho církví a věřících v dnešní době prohlašuje, že jsou zapojeni v “duchovním boji.” Mnoho věřících “svazuje duchy,” označují opevnění, pojmenovávají nebo označují démonická knížectví v bizarním a mystickém guláši hluků a statečných prohlášení vítězství. Samozvaní “generálové” vydávají nařízení a nejnovější strategie a zjevení “průlomu” za zaručené probuzení zástupům nových expertů, zatímco každý nadšeně zpívá a řve o tom, jak je z nich satan vyděšen!

Milý čtenáři, dovol mi položit několik otázek. Kde jsou ty zachráněné duše, jejich změněné, osvobozené, očištěné a transformované životy? Měřitelný růst a pokrok, vodní křty, skutečná modlitba a jednota? Kde je moudrost, úžasná milost a ovoce Ducha, jasně zářící v životech věřících naplněných Bohem? Kde jsou skutky soucitu a štědrosti, obětavého dávání pro misii, slitování vůči chudým, křesťanská oddanost tam, kde nepočítáme hodiny a nehledáme nebo nepotřebujeme uznání? Kde je božská ochrana a vítězství nad skutky nepřítele nebo těla?

__________

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 24. dubna 2015

U BOHA JE MOŽNÉ VŠECHNO

Nedávno jsme v naší službě dostali srdcervoucí dopis od vězně. Napsal:

„Pastore Davide, jsem sexuální zvrhlík, jsem ve vězení pro svou závislost. Vím, že jsem se takový nenarodil, ale stal jsem se jím. Byl jsem třikrát ženatý a mám čtyři děti.“

„Pravdou je, že chci přestat, ale na druhou stranu také nechci. Zanechal jsem kouření – to nebyl problém. Ale nikdy jsem se nedokázal zříct pornografie. Opravdu věřím v Boží uzdravující moc. Prosil jsem, křičel a žebronil u něj o pomoc. Ale zdá se, že nemohu najít dveře, kudy bych uniknul ze svého perverzního problému.“

„Mám stále touhu činit Boží vůli, přesto tuto touhu neustále odstrkuji a padám zpět do svého chtíče. Lhal jsem Bohu, sliboval, že už to víckrát neudělám, ale vždy jsem se k tomu vrátil.“

„Bolí to, protože vím, že Pánu je ze mě nanic. Když jdu na bohoslužby, cítím svou přetvářku. Jsou tu lidé, kteří mě respektují, protože jsem jim dobře poradil, ale sám jsem to nedodržel. Hraji na piano a zpívám při bohoslužbách, ale necítím se dobře, protože nejsem v pořádku.“

„Raději bych zemřel a šel do pekla, než abych zase někdy obtěžoval další nevinnou osobu. Ale nechci jít do pekla. Chci sloužit Bohu a toužím po jeho lásce. Jsem chycen v pasti, protože nenávidím to, co dělám, přesto to ale nějak miluji. Nevím, co mám dělat.“

Říkám tomuto mladíkovi: „Nevzdávej se naděje. Bůh chce přinést do tvého života uzdravení.“

Musíš věřit, že nic ve tvém životě není pro Boha nemožné. Neexistuje žádné ďábelské sevření, které by nedokázal zlomit.

Takže drahý svatý, drž se víry! Věř, že Bůh naprosto změní a transformuje tvůj život. Jestliže mohl učinit opatření pro démony posedlého chlapce, pro ženu, která trpěla krvácením nebo pro Jairovu dceru, může tak učinit i pro tebe (Marek 5). Náš Bůh dokáže vyřešit cokoliv.

„U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“ (Marek 10:27).

čtvrtek 23. dubna 2015

BŮH UDĚLÁ NEMOŽNÉ



Bůh může jediným slovem přivést znovu k životu vše, co je v našich životech mrtvé. Máte finanční problémy, nejste schopni platit účty? Pánovi učedníci na tom byli podobně – a On jejich situaci nadpřirozeně vyřešil.

Když se přiblížil čas výběru daní, Kristus s učedníky neměli potřebnou částku na zaplacení. Jak Pán situaci vyřešil? Poslal Petra chytat ryby. Ježíš mu řekl, že v ústech první ryby, kterou chytí, najde minci a tou zaplatí daň. „Jdi k jezeru a nahoď udici. V ústech první chycené ryby najdeš peníz. Ten vezmi a dej jim ho za mě i za sebe“ (Matouš 17, 27).

Umím si představit, co si asi Petr pomyslel: „Peníze na daň v rybí tlamě? To musím vidět. Celý život jsem rybářem a viděl jsem v útrobách ryb různé věci – červy, háčky, chaluhy. Ale nikdy jsem tam neviděl peníze.“ A přesto, když Petr rybu vytáhl, otevřel jí ústa a našel v ní lesklou minci. Hodnota stačila na zaplacení daně, přesně jak Ježíš řekl.

Proč Duch svatý vedl ty, kdo psali evangelia, aby tuto příhodu zapsali? A proč se Ježíš rozhodl, že vyřeší jejich situaci zázrakem? Proč prostě neuspořádal sbírku nebo neposlal učedníky do práce, aby si na daň vydělali?

Věřím, že Ježíš jednal nadpřirozeně, protože chtěl svým dětem ukázat, že pro nás udělá nemožné. Dokáže vyřešit všechny finanční problémy, každou rodinnou krizi, sebevětší nouzi.

Chtěl, abychom věděli, že je to ten samý Bůh, který nakrmil Eliáše chlebem, který přinesli havrani. Nasytil pětitisícový (Marek 6, 34-44) a čtyřtisícový zástup (Marek 8, 1-9) pár rybami a několika bochníky chleba. Ví, že v určitých momentech v našem životě pomůže jedině zázrak. A chce nás ujistit, že pro nás udělá nemožné, v každé situaci!

středa 22. dubna 2015

NIKDY NENÍ PŘÍLIŠ POZDĚ

Pátá kapitola Markova evangelia vypráví příběh o Jairovi, představeném synagogy, který v zoufalství žádal Ježíše o uzdravení své dcerky. Dvanáctileté děvčátko bylo nebezpečně blízko smrti a Jairus prosil Krista, aby přišel do jeho domu a položil na ně ruce.

Ježíš souhlasil, že s ním půjde. Nejprve se ale zastavil, aby posloužil ženě s krvácením. (Jednalo se o ženu uzdravenou dotknutím jeho šatu.) Zatímco Ježíš prodléval, posel přinesl tragickou zprávu: Jairova dcerka již zemřela. Posel řekl představenému synagogy: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“ (Marek 5:35).

Jairova srdce se dotkl zármutek. Pomyslel si: „Kéž bychom se tam byli dostali včas. Nyní je příliš pozdě. Moje dcera je mrtvá.“ Ježíš ho však ujistil: „Neboj se, jen věř“ (verš 36).

Když skupina přišla před Jairův dům, bylo slyšet bědování a nářek pozůstalých i přátel ze sousedství. Představ si ten rozdíl: Byl tady Bůh v těle. Stvořitel vesmíru schopný vykonat cokoli si dokážeš představit – a přesto lidé v jeho přítomnosti plakali. Stručně řečeno, vypovídali: „Bůh nám může pomoci, pouze dokud je alespoň trošku naděje. Jakmile však odejde život, již Bůh není potřeba. Takovou situaci přece nemůže zvrátit.“

Kolik dnešních křesťanů již nevolá k Pánu, protože si myslí, že jejich problém je beznadějný? Zástupy důvěřují Bohu, pouze dokud něco v jejich životě nezemře. Nehovořím o smrti člověka, spíše o zániku manželství, vztahu, snu, naděje pro nespaseného blízkého člověka – o čemkoli ve tvém životě, o čem si myslíš, že to již nelze spravit či změnit.

Ježíš takovou víru pokáral. Plačícímu zástupu před Jairovým domem řekl: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě nezemřelo, ale spí“ (verš 39). Tvrdil: „Situace není taková, jak se vám jeví. Myslíte si, že již není žádná naděje, já vám ale říkám, že dívku opět přivedu k životu.“ Potom vešel k děvčátku do pokoje a vyřkl pouhé slovo, které dítěti vrátilo život. „Děvče, pravím ti, vstaň!“ (verš 42). Proč Duch svatý zařadil do Markova evangelia tento příběh? Aby nám ukázal, že nic není natolik „mrtvé,“ aby to nemohlo být obnoveno. Říká: „Důvěřuj mi, že ten problém vyřeším. Pro mě nikdy není příliš pozdě.“

úterý 21. dubna 2015

TOUŽEBNĚ OČEKÁVANÝ KRISTŮV PŘÍCHOD

V nadcházejících dnech uslyšíte neuvěřitelné zprávy o milujícím Ježíši. Budou se jevit jako svaté a kristovské, budou však poskvrněny svodem, který křesťany oloupí o jejich pevný základ. Tyto zprávy budou postrádat naléhavost k přípravě na Kristův příchod či touhu po Kristově příchodu! Jejich kazatelé odstraní slavnou pravdu o této události a přimějí vás očekávat pozemské království. A pokud budete dychtivě vyhlížet Kristův příchod, dostanete nálepku snílka!

Dnes existuje nové evangelium, hlásající, že Ježíš přichází pouze do srdce – a že jeho druhý příchod je zvláštní zjevení v mysli! Že se ukáže pouze vnitřnímu člověku!

Stoupenci hnutí New Age oznamují, že se jejich Kristus objeví v celosvětové televizi. Naráz celý svět uvidí jeho příchod. Jakmile uvidí tuto událost, dostane se do jejich myslí vnitřní zjevení - „poznání.“

Pro některé nynější křesťany není tento svět potápějící se lodí či světem zasluhujícím si oheň. Je pro ně mezinárodní hlavní budovou ovládanou nežádoucími osobami, jež budou těmito věřícími vyhozeny. Zaujmou jejich místo a všechno sami zrenovují a ovládnou. Toto uvažování je příznačné pro chladnoucí lásku k Ježíši a lnutí k tomuto světu! „Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu“ (2. Petr 3:17). Nikdo nemůže být více duchovně slepý, než ten, kdo říká: „Můj Pán se svým příchodem otálí.“

Juda řekl: „Henoch … prorokoval … Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud“ (Juda 14-15). Pavel řekl: „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte“ (1. Tesalonickým 4:16-18).

Toto není poselství snílka. Je to poselství přinášející potěšení! Ježíš, který je stále živý, si nejvíc ze všeho přeje, abychom byli stále s ním!

pondělí 20. dubna 2015

PLNOST JEHO MILOSTI A SLÁVY by Gary Wilkerson

“Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy” (Jan 1:14, ESV). Řecké slovo pro slávu zde je “doxa.” Je to zdroj za doxologií, hymnus, který tak mnoho církví zpívá a velebí Boží slávu.

“Doxa” je vlastně Janův překlad hebrejského slova, “kavod,” což znamená důležitý, podstatný, silný. To je to co je v každém, kdo následuje Krista: Boží důležitá, smysluplná, vášnivá sláva. Jeho sláva vás odděluje od lehkomyslnosti, od sebezájmu, od lehké víry. Podle toho svět pozná, že žijete pro Boha. Nesloužíte jenom tomu Ježíši, který vás chce učinit šťastnými; sloužíte skutečnému Ježíši, tomu Jednomu, který má moc proměnit život a učinit jej významným a smysluplným.

Je to zcela něco jiného než sláva sama pro sebe. “Poté ho [Ježíše] ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu [doxa]” (Matouš 4:8, ESV). Ve světě existuje mnoho slávy o kterou bychom mohli usilovat: postavení, bohatství, vliv. Ale čím více hledáme a přijímáme tuto slávu, tím méně přijímáme Boží skutečnou slávu—a tím méně Jeho slávy z nás vyzařuje.

A právě toto se vplížilo do církve. Někdy se naše chvála může více opírat jen o nápadné divadlo a emocionální vzrušení. My bychom však měli opěvovat Boží slávu a Jeho plnou velkolepou přítomnost. Jan správně umísťuje Boží slávu dokonce před Jeho milost: “Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti pravdy.” Jan ukazuje, že milost a pravda jsou spojeny uvnitř Kristovy slávy; ve skutečnosti z ní vychází.

Přesto mnoho křesťanů žije tak, jako by milost a pravda byly konečnými body, vrcholem našeho chození s Ježíšem. Zastavují se u poznání “statické pravdy,” a nepotřebují chození v Jeho plnosti. V našich životech však máme vyjádřit Ježíše v celé Jeho slávě—a to vyžaduje aby nás On sám proměnil.

Pokud si myslíme, že máme vše—že jsme uchopili Boží milost plně a že už více nepotřebujeme—okrádáme se o Jeho slávu. Nedovolte, aby se to stalo ve vašem životě. Hledejte skutečného Ježíše v Jeho plnosti—a přijměte plnost Jeho milosti a slávy!
 

sobota 18. dubna 2015

ODBOČKY OD JEHO PLÁNU by Nicky Cruz

Opravdu Bohu vadí, že odbočujeme z cesty, kterou pro nás připravil?

Mnozí by se se mnou o tuhle věc mohli přít, ale jsem přesvědčený, že Bůh má pro každého z nás stranou specifickou úlohu. Dal nám výjimečné dary, talenty a touhy, a vytvořil pro nás individuální smlouvu, která je v souladu s těmito dary. "Vždyť já znám úmysly, které s vámi zamýšlím, je

Hospodinův výrok." Bůh nám toto řekl skrze proroka Jeremiáše. (Jeremiáš 29:11a) Nic není ponecháno náhodě, pokud jde o Boha. Dlouho předtím, než nás stvořil, On sám věděl, co chce, abychom vykonali. Znal lidi, které chtěl, abychom zasáhli my a znal i ty, které chtěl postavit do našeho života, aby se dotkl nás. Ty a já jsme byli stvořeni pro určitý záměr a Boží dokonalý plán pro nás je, abychom tento záměr přijali.


Všichni odbočujeme od Božího plánu a budeme to dělat až do dne své smrti. Bůh je stejně tak trpělivý jako věrný. Ale o kolik lepší by byly naše životy, kdybychom každý den usilovali udržet směr, který pro nás Bůh připravil? Kolika lidem bychom mohli požehnat, kdybychom dovolili Bohu, aby skrze nás pracoval každý den? O kolik více bychom byli efektivní v životě i ve službě, kdybychom se naučili nechat Boha, aby stanovil náš rozvrh?

Doposud si nejsem jistý, proč se Bůh rozhodl vzít mne, mladého křesťana, a vytvořit ze mne evangelistu. Ale toto je plán, který pro mne přichystal a tak jej žiji nejlépe, jak umím.
A co ty? Přijal jsi plán, který Bůh pro tebe připravil? Zahlédl jsi Jeho záměr pro svůj život a pak se zařídil tak, aby jsi ho naplnil? Anebo žiješ svůj život tím způsobem, že děláš jednu odbočku za druhou?

To je otázka, kterou by měl položit každý z nás a zároveň otázka, na kterou Bůh čeká proto, aby na ni odpověděl.

___________ 

Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej. 

pátek 17. dubna 2015

NIKDY SE NEVZDÁVEJ

"Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“ (Marek 9:25, ČSP). Když se Ježíš pomodlil, chlapec spadl na zem jako mrtvý. Ale Písmo říká: "Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on
vstal. (verš 27)

Dokážeš si představit, jaká radost zde zavládla? Ten očištěný a vysvobozený chlapec musel běžet ke svému otci a obejmout jej. A otcovo srdce poskočilo radostí. Bůh všechno zařídil.

Proč vlastně Duch svatý vedl Marka, aby tento příběh zařadil do svého evangelia? Věřím, že pravý důvod byl ten, že od této chvíle až dodnes může každý rodič důvěřovat Bohu, že udělá pro jeho děti nemožné. Pán říkal: Já mohu obnovit cokoli a kohokoli. Když budete jen věřit, všechno pro vás bude možné skrze Mne.

Množství rodičů po celém světě se dnes svíjí v agonii, protože jejich děti jsou pod mocí ďábla. V našem vlastním sboru vidím bolest matek, které jedou autobusem přes celý stát, aby navštívily svoje syny ve vězení. Znají bolest spojenou s tím, když sedíte na jedné straně okna s tlustým sklem a zíráte na chlapce, který kdysi byl laskavý. Nějak propadl drogám a pak se pokusil o krádež, aby uživil svoji závislost. A nyní je ve vězení a stále více se zatvrzuje. Modlí se za něj už léta, ale nyní ztrácí naději. Nemyslí si, že by ho kdy viděla proměněného.

Možná si myslíš, že tvůj nespasený manžel je beznadějný případ, že nikdy nepřijde k Ježíši. Nebo jsi se možná vzdal naděje pro svoji manželku, která tě večer nechá doma a jde flámovat. Ale žádný člověk není pro Boha příliš daleko na nápravu. Znám mnoho křesťanských manželů a manželek, kteří dnes svědčí: "Modlil jsem se za svoji manželku celá léta. Pak jednoho dne, kdy už jsem se já vzdal naděje, Bůh dal průlom. On spasil a osvobodil moji milovanou!"

Nikdy se nesmíme vzdát naděje na záchranu kohokoli - protože náš Bůh může udělat cokoli.

čtvrtek 16. dubna 2015

NEEXISTUJE PROBLÉM, KTERÝ BY NEMOHL VYŘEŠIT

V 9. kapitole Marka přivádí zoufalý otec svého posedlého syna za Ježíšovými učedníky, aby u nich našel vysvobození. Chlapec nebyl prostě jen problematický nebo vzpurný. Byl plný zlých duchů, kteří ho naprosto ovládali. Celé okolí o něm dobře vědělo a když ho lidé viděli se blížit, nejspíš volali děti a schovávali je před ním.

Každý si myslel, že je to beznadějný případ. Byl hluchý a němý, vydával jen chrčivé zvuky. U úst se mu dělala pěna jako vzteklému psu a byl jen kost a kůže, vyčerpaný svým hrozným bojem. Jeho otec ho musel neustále držet, protože démoni se ho snažili vrhnout do nejbližší řeky, jezera anebo ohně, aby ho zabili.

Kolikrát asi musel jeho otec skočit do vody, vytáhnout syna ven a oživovat ho? Musela to být práce na plný úvazek, jen svému dítěti zabránit, aby se zabilo. Představte si to množství jizev a popálenin na těle toho rozervaného chlapce. Jsem si jistý, že srdce toho otce každý den krvácelo nad jeho ubohým dítětem, kterému nikdo nedokázal pomoci.

A teď, když stáli před učedníci, začal se Satan skrze chlapce projevovat. U úst se mu začala dělat pěna, válel se po zemi, vzpínal se a kroutil. Bible říká, že učedníci se nad ním modlili, možná dost dlouho, ale nic se nestalo.

Musela to být hrozná situace. Po chvíli se začali objevovat pochybovači, kteří se ptali, "Proč se ten chlapec neuzdravuje? Je to pro vašeho Pána moc těžký případ? Je v téhle situaci Satan snad silnější?"

Pak ale na scénu přichází Ježíš! Když se zeptá, co se děje, otec Mu odpoví: "Přivedl jsem svého syna za tvými učedníky, ale nedokázali ho uzdravit. Je to beznadějné." A Ježíš mu jednoduše odpovídá: "Můžeš-li tomu věřiti. Všeckoť jest možné věřícímu." (Marek 9:23). Ježíš všem přítomným říká, "Věříte snad, že mohu zvládnout každý problém, ovšem kromě těch, které jsou v moci Satana? Říkám vám, není žádný problém, žádná věc, kterou bych nemohl dát do pořádku!"

středa 15. dubna 2015

BŮH NEMOŽNÉHO

Nestačí jen věřit v Boha jako našeho Stvořitele, tvůrce všeho. Musíme také věřit, že je Bohem, který touží dělat v našich životech nemožné. Bible o tom mluví jasně: jestliže Mu v tomto nedůvěřujeme, nevěříme Mu vůbec.

Myslím, že pokud člověk pochybuje, že Bůh může učinit zázrak, nepomůže mu žádné poradenství. Nechápejte mě špatně – nemám nic proti křesťanskému poradenství. Ale je zbytečné někomu radit, když není přesvědčený, že Bůh může vyřešit jeho problém, ať je jakýkoli.

Páry musí vědět, že Bůh může zachránit jejich vztah; jinak jsou moje rady k ničemu. Jejich situace jim může připadat úplně beznadějná; možná mají v sobě léta zloby a zatrpklosti. Ale musí si být jistí, že Bůh může udělat nemožné.

Takovým párům rovnou říkám: „Ano, poskytnu vám poradenství. Ale nejdřív se zeptám: věříte skutečně, že Bůh může napravit vaše manželství? Máte víru, že ačkoli se vám to všechno zdá nemožné, On má moc váš vztah obnovit?“
Někteří odpovědí: „Ale vy nevíte, čím vším jsme si prošli. Hrozně mi to ublížilo. Mé zranění si ani nedokážete představit.“ Taková odpověď mi napovídá, že spolkli ďáblovu lež. Přesvědčil je, že jejich situace je bezvýchodná. Ale Ježíš každému svému dítěti jasně říká: „Co je u lidí nemožné, je možné u Boha“ (Lukáš 18, 27).

Po celé zemi křesťané ukončují svá manželství. Dokonce i někteří mí přátelé pastoři se rozvádějí. Když s nimi rozebírám jejich situaci, uvědomuji si, že si nemyslí, že by jejich manželství mohlo být zachráněno. Prostě nevěří, že Bůh pro ně udělá nemožné.

Nevěříme skutečně v Boha, dokud neuvěříme, že je Bohem nemožného!

úterý 14. dubna 2015

U HOSPODINA JE MOŽNÉ

Pravděpodobně si vzpomínáte na příběh z Genesis, ve kterém se Bůh zjevil Abrahamovi. Tento patriarcha seděl v horkém dni před svým stanem, když tu se před ním najednou objevili tři muži. Abraham vyšel, aby se s těmi muži setkal, připravil jim jídlo a hovořil s nimi.

Během jejich rozhovoru se Hospodin zeptal Abrahama kde je jeho žena Sára. Potom řekl Bůh něco neuvěřitelného: “Hle, tvá žena Sára bude mít syna” (Genesis 18:10).

V tu dobu byla Sára uvnitř stanu a tento rozhovor slyšela. Této myšlence s musela zasmát. “Nemožné,” myslela si. Byla již dávno za věkem plodnosti a Abraham byl také příliš starý, aby mohl zplodit dítě.

Když Bůh slyšel smích Sáry, řekl: “Proč se to Sára směje a říká si: Cožpak budu opravdu rodit, když už jsem tak stará? Je snad nějaká věc pro Hospodina nemožná?” (verše 13-14).

Píši dnes toto poselství, protože Bůh klade i v této době stejnou otázku svým dětem: Je snad nějaká věc u Hospodina nemožná? My všichni musíme čelit v životě různým těžkým situacím. A uprostřed nich se Bůh ptá, “Myslíš si snad, že tvůj problém nejsem schopen vyřešit? Nebo věříš, že tvůj problém mohu vyřešit ve tvůj prospěch, i když rozum ti říká, že to není možné?”

Ježíš nám říká, “Co je nemožné u lidí, je možné u Boha” (Lukáš 18:27). Věříš tomuto Hospodinovu slovu? Připouštíš, že On může uskutečnit nemožné ve tvém manželství, ve tvé rodině, ve tvé práci nebo ve tvé budoucnosti?

My dovedeme velice rychle říci druhým, že On může udělat nemožné. Když vidíme naše milované, jak prochází těžkým obdobím, jsme zvyklí jim říkat, "Vydrž a podívej se nahoru! U Hospodina je to možné—nepřestaň mu důvěřovat. On je Bůh nemožného.”

Ale dovedeme těmto pravdám věřit i my sami?

pondělí 13. dubna 2015

JSME JEHO by Gary Wilkerson

Jan a jeho bratr Jakub byli učedníky Jana Křtitele - ohnivého proroka, který měl přívržence po celé zemi. Společně se svým otcem pracovali tito dva bouřliváci jako rybáři a vysloužili si přezdívku „synové hromu“. Jinými slovy, nic je nezastavilo.

Také jsem kdysi znal jisté „syny hromu“. Organizace Victory Outreach, která se záslužně věnuje lidem, pocházejícím převážně ze znevýhodněného prostředí, již zasáhla spoustu světců, kteří zůstali drsňáky i poté, co přišli ke Kristu. Jakoby tito lidé přestoupili jen z gangu do Božího gangu - nenechají se ničím zastrašit, promlouvají to, co jim přijde na mysl a s kuráží hlásají své kázání.

Takoví byli i Jakub s Janem. Dokonce ještě i nějakou dobu potom, co následovali Ježíše, chtěli přivolat oheň z nebe, aby zničil ty, jež odmítli evangelium. O několik desetiletí později, při psaní evangelia, popsal Jan proměnu, která se v něm udála. Popsal sám sebe jako „milovaného učedníka“ - už to nebyl ten tvrdý chlápek. Sdílel se s Řeky o to, že Ježíš nebyl pravda jen díky tomu, co o něm víme, ale především díky tomu, že dokázal proměnit naše srdce.

Přistihli jste se už někdy při tom, že se vaše hlava naplňuje znalostmi o Kristu, ale přesto máte pocit, že se vaše srdce nezměnilo? Zlobí vás, že se váš život nijak nemění, přestože na vás Jeho Duch den za dnem pracuje? Ježíš přišel, aby vás proměnil svou přítomností. V tomto smyslu pak Slovo není jen nějakou informací, ale živým Bohem, přebývajícím ve vás.

Ježíš je také tím pravým světlem, které září a odhaluje pravdu. Carter Conlon, pastor v Times Square Church, mi vyprávěl o setkání, které zažil na jisté konferenci, kde vášnivě kázal o Boží svatosti. Poté co dokončil své kázání, se posadil vedle muže, který na něj uhodil: „Nesouhlasím s ničím, co jste tu kázal.“ A dodal ještě: „Můj Bůh by na mě nikdy nezvýšil hlas.“ Rozpačitý Carter zmínil biblickou pasáž, ve které Ježíš vzal do rukou bič, aby vyhnal ze svatého chrámu penězoměnce. Onen muž mu na to však odvětil: „Ano, to udělal, ale dnes už takový Ježíš není.“

Carter se na chvíli zamyslel a pak se onoho muže zeptal: „Pověz mi, příteli, křičel na tebe tvůj táta v dětství?“ Po těchto slovech muž zjihl a odpověděl: „Můj otec na mě křičel neustále“  řekl se slzami v očích. Carter posloužil onomu muži v milosti a pravdě a nakonec jemně dodal: „Neexistuje žádný „můj Bůh“ nebo „tvůj Bůh“ – je jen jeden Bůh. My jsme Jeho. "

sobota 11. dubna 2015

VYUČOVÁNÍ MÁ SVŮJ LIMIT by Jim Cymbala

Dovolte mi, abych pronesl odvážné tvrzení: Křesťanství není pouze náboženství založené na vyučování. V dnešní době nás doslova přemohl kult řečníků a kazatelů. Osoba, která se umí postavit a podat tu správnou doktrínu - je vnímána jako zásadní; a církev si vůbec nedokáže představit, co by bez takového talentu dělala. Církve v Severní Americe učinili na svých shromážděních středobodem kázání, namísto trůnu milosti, kde se Bůh může dotýkat a působit v životech lidí.

Židovská víra v Ježíšově době byl ovládána rabíny - učiteli zákona. Jejich doktrína byla důkladná. Ježíš jim řekl: „Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně. Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život.“ (Jan 5:39) Oni moc dobře znali napsané Boží slovo, ale nepoznali to živé slovo – i přesto, že stál před nimi.
Písmo není ani tak ten hlavní cíl jako spíš ukazatel, který nás vede k tomu, aby náš život byl proměňován do obrazu Krista.

Rabíni si bohužel nikdy neuvědomili, kdo se mezi nimi pohyboval. V posledních několika dnech před jeho ukřižování, plakal Ježíš nad městem se slovy: „Protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“ (Lukáš 19:44).

Je v pořádku mluvit o Bohu, ale jen málo lidí dnes zažívá ve svém životě živého Krista. Na našich setkáních již nejsme svědky Božího navštívení. Nečekáme už na Jeho natažené ruce. 


Vyučování zdravého učení je jen přelud, také bychom to mohli nazvat něčím nadpřirozeným. Vyučování je dále nasměrováním - jak udržet hranice svých emocí a nevázanosti v té správné rovině. 


Ale jak Pavel říká: „Litera totiž zabíjí, ale Duch oživuje.“ (2. Korintským 3:6). Nedáme-li Duchu svatému příležitost, není-li Jeho dílo vítáno nebo máme-li strach z toho, co by mohl učinit, zanecháváme za sebou jen mrtvo.


__________
Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 10. dubna 2015

BŮH JE NA NAŠÍ STRANĚ!

Ten majestátní Pán, který má všechnu sílu a moc, je na naší straně! Toto je to, co se Ježíš celou dobu snaží svým dětem ukázat. Říká: „Zkuste porozumět Boží velikosti a tomu, že On je na vaší straně!“

„Nazpátek stáhnou se moji nepřátelé, když k tobě zavolám – v ten den. Vím totiž jedno: Bůh se mnou je!“ (Žalm 56:9).

„Hospodin je se mnou, nebudu se bát, co by mi mohl člověk udělat! Hospodin je se mnou, je můj pomocník…“ (Žalm 118:6-7).

Duch Svatý nám dal žalm 124 jako protijed na strach a obavy:

„Kdyby sám Hospodin nebyl při nás – Izrael ať řekne –, kdyby sám Hospodin nebyl při nás, když proti nám povstali lidé, zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu, jímž proti nám vzpláli.

Tehdy by nás zatopily vody, dravý proud by se přes nás valil, tehdy by se přes nás převalily vzduté vody. Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům! Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme! Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.“

Bůh chce, abychom byli odolní proti špatným zprávám! „Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se. Srdce má statečné, nemá strach“ (Žalm 112:7-8).
„Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek. Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky. Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu“ (Přísloví 3:24-26).

Věř Bohu celým svým srdcem. Mít svobodu od strachu a obav znamená s jistotou spočívat v Hospodinu zástupů. Spočívejte právě v Něm, který vás stvořil!

čtvrtek 9. dubna 2015

PŘIZNÁNÍ SE KE KRISTU ZCELA POSTAČÍ

„Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců. Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi“ (Matouš 10:31-33).

Roky jsem citoval tento oddíl při svých misijních výjezdech po městě! Říkal jsem to jako provokující výzvu před oltářem, s cílem, aby lidé přišli dopředu a vyznali Krista. Avšak důvěřovat Bohu znamená mnohem více než učinit veřejné vyznání: „Ježíši, odpusť mi mé hříchy. Věřím v tebe!“ Miliony lidí v dobré víře učinily toto „vyznání,“ a přece jim to nepomohlo.

Klíč k pochopení Ježíšových slov najdeme v Žalmu 31:20. „Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí.“

Toto „vyznání“ je něčím, co musí svět vidět, a ne pouze slyšet! „A do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina“ (Žalm 40:3).

Často hovoříme o „svědectví pro Ježíše“ a představujeme si to jako kázání na ulici, rozdávání letáků a mluvení s přáteli i cizími lidmi o tom, že je Ježíš miluje. Moji milí, to je jenom část!

Svět nehledá žádný dogmatický důkaz o Boží existenci! Nehledá ani velkolepý důkaz vzkříšení nebo lepší argumenty ohledně stvoření. Svět hledá křesťany, kteří dokážou obstát v krizi, ve strachu, trápení a v mnohé těžkosti a kteří při tom dokážou zůstat klidní a v usebrání. Svět potřebuje vidět Boží děti plně důvěřující svému Pánu.

Svět musí být schopen ukázat na křesťana a říci: „Tady jde jeden, který si nestěžuje! Netrápí se, nebojí se, nebere nohy na ramena, když přicházejí problémy. Jeho víra je tak pevná, že si ani o zítřek nemusí dělat starosti, protože ví, komu uvěřil!“

středa 8. dubna 2015

BOŽÍ ÚMYSLY S JEHO LIDEM

David řekl: „Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze“ (Žalm 40:6).

Když byli Izraelci v babylónském zajetí, Bůh jim řekl: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti“ (Jeremjáš 29:11).

Bůh s tebou něco zamýšlel ještě předtím, než ses narodil! Tehdy, když byl tvůj život vdechnut do buňky … když jsi byl ještě v děloze!

„Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal“ (Žalm 139:16).

Bereme na vědomí, že se Bůh stará o naše těla; on však jde ještě dále – počítá každý náš vlas, sval, každou naši kost, buňku. Ví o každé tvé prolité slze – počítá je a všechny si pamatuje. „O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je ve svých záznamech nemáš?“ (Žalm 56:9). Vůbec to nedokážu pochopit. On počítá mé vlasy; on počítá mé slzy a ukládá si je. Zamysli se nad tím – žádná zbytečná slza lítosti, radosti či pokání.

Bůh na nás myslí, když ležíme v posteli i když vstáváme. Myslí na nás při každém našem kroku. Ví o každé naší myšlence a chápe ji. Je psáno: „Ježíš poznal jejich myšlenky“ (Lukáš 5:22).

Nebe je plné stvořených moudrých bytostí, andělů, serafínů, cherubínů a
je zde i čtyřiadvacet vyvolených starších. Ti dosvědčují věrnost našeho Boha. Vědí o všech zaslíbeních, která nám dal, o jeho péči v každé drobnosti. Každou minutu jej slýchají hovořit o našem naprostém zaopatření a o jeho dozírání nad námi! Celé nebe Boha chválí, klade královské čelenky k jeho nohám, což je důkazem, že vidí jeho věrnost a věří v ni.

Také my můžeme podle jejich příkladu Bohu důvěřovat a přijmout vírou, že učiní všechno, co zaslíbil!

úterý 7. dubna 2015

ŽÁDNÝ ČAS NA ODPOČINEK

Někteří z vás, kteří čtete toto zamyšlení jste si vzali dovolenou od „bojování dobrého boje.“ Máte unavené srdce a sami sobě jste řekli: „Musím polevit nebo se zblázním! Nebudu Pána milovat o nic méně a zůstanu věrný. Ale musím dělat to, co mně říká mé srdce a to mi říká, že mám odpočívat.“

Moji milí, vaše načasování nemohlo být horší! Duchovní odpočinek nebo liknavost je poslední jaro v ďáblově pasti. Vybíráte si půlnoc na to, abyste jeli na dovolenou. „Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla“ (Římanům
13;11-12).

Když už dávno v minulosti byla napsána tato slova - noc pokročila a den Páně se přiblížil - pak o co blíže musí být nyní! V tomto válečném konfliktu posledního času není možné odpočívat. „Buďte střízlivý a bděte! Váš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil: buďte pevní ve víře“ (1 Petrova 5:8-9). Ďábel nebude odpočívat; naopak ještě horlivěji se bude snažit. Nemůžeme si dovolit spát!

Napříč celým Novým zákonem nás Bůh volá, abychom byli bdělí a ostražití a abychom si oblékli plnou zbroj. Nemáme spát jako ti ostatní, ale máme vyhlížet a směřovat ke dni našeho Pána.

Odpočívejte v této válce a zemřete. Odpočívejte a budete chyceni v ďáblově pasti. Toto volání k odpočinku vychází přímo z pekla! Je to svůdné volání samotného satana. Jste varováni, je nejvyšší čas se probudit.

„Chraň mě před těmi, kdo mi nastražili osidlo, před léčkami činitelů nepravosti“ (Žalm 141:9).

pondělí 6. dubna 2015

ŽÁDNÝ ČAS NA ODPOČINEK

Někteří z vás, kteří čtete toto zamyšlení jste si vzali dovolenou od „bojování dobrého boje.“ Máte unavené srdce a sami sobě jste řekli: „Musím polevit nebo se zblázním! Nebudu Pána milovat o nic méně a zůstanu věrný. Ale musím dělat to, co mně říká mé srdce a to mi říká, že mám odpočívat.“

Moji milí, vaše načasování nemohlo být horší! Duchovní odpočinek nebo liknavost je poslední jaro v ďáblově pasti. Vybíráte si půlnoc na to, abyste jeli na dovolenou. „Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla“ (Římanům
13;11-12).

Když už dávno v minulosti byla napsána tato slova - noc pokročila a den Páně se přiblížil - pak o co blíže musí být nyní! V tomto válečném konfliktu posledního času není možné odpočívat. „Buďte střízlivý a bděte! Váš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil: buďte pevní ve víře“ (1 Petrova 5:8-9). Ďábel nebude odpočívat; naopak ještě horlivěji se bude snažit. Nemůžeme si dovolit spát!

Napříč celým Novým zákonem nás Bůh volá, abychom byli bdělí a ostražití a abychom si oblékli plnou zbroj. Nemáme spát jako ti ostatní, ale máme vyhlížet a směřovat ke dni našeho Pána.

Odpočívejte v této válce a zemřete. Odpočívejte a budete chyceni v ďáblově pasti. Toto volání k odpočinku vychází přímo z pekla! Je to svůdné volání samotného satana. Jste varováni, je nejvyšší čas se probudit.

„Chraň mě před těmi, kdo mi nastražili osidlo, před léčkami činitelů nepravosti“ (Žalm 141:9).

TAJEMSTVÍ ODHALENO by Gary Wilkerson

„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.“ (Jan 1:1) Janovo hlavní publikum pro jeho evangelium byla řecká kultura. To je proč on okamžitě ztotožnil Ježíše se „Slovem“, odkazujíc na řecký pojem logos. Řekové rozebírali koncept pojmu logos po staletí, je to myšlenka, která mluvila o moudrosti; poznání; důvodu; smyslu života; filozofii o lidské existenci.

A teď Jan Řeky vyzývá: „Skutečně chcete znát smysl života, rozumět veškerému smyslu člověka na zemi? Logos, nad kterým bádáte, najdete v prostém Božím Slově – v Jeho Synu, Ježíši. Kristus je logos, po kterém všichni dychtí! Hledáš poznání, ale logos – skutečně poznatelná moudrost a život – je plně vyjádřen v Ježíši.“

Když mi bylo zhruba dvanáct, zaslechl jsem novinovou reportérku, jak dělá rozhovor s jedním svěřencem Teen Challenge. Ptala se ho, „Co je jiného na tomto programu? Co to nabízí, co byste nenašel u světského léčebného centra?“ Mladý muž odpověděl, „Ráno dostáváme Ducha svatého, Ježíše odpoledne a na večer Otce.“ Taková odpověď dnes může znít předpřipravená, ale před čtyřiceti lety by tak nezněla. Vzpomínám si na nadšení toho mladého muže, když vysvětloval zmíněné reportérce, „ Teen Challenge je celý o Bohu. Jen On mě může takto vysvobodit. Jen On mi může dát smysl, naději a učinit mě šťastným. Slečno, tohle je skutečné!“

Toto je to slovo, které Jan používal, aby popsal Ježíše Řekům: skutečné. „Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.“ (Jan 1:9) Z řečtiny Jan použil slovo „alethinos“, což znamená „pravý/skutečný“. Řekové si mysleli, že logos bylo nepoznatelné, ale Jan jim řekl, „Bůh se neskrývá. Přišel na svět, aby s námi žil. Tajemství Boha je ti odhaleno v Ježíši!“

Jak přesně je toto tajemství odhaleno? Ježíše se rozhodl, že se dá poznat světu skrze svůj lid. Když Jan říká, že Ježíš přichází, aby v nás přebýval, sloveso, které používá, znamená „svatostánek“- Ježíš v nás „svatě přebývá“, stejně jako to dělal Bůh ve Starém zákoně – Jeho sláva sestupovala z nebe, aby přebývala v Jeho lidu. On se rozhodl, že se v nás usadí, že nás – jak jednotlivce tak sbory – učiní příbytkem své slávy. Toto bylo to „jádro“, pravda i pro mého otce, Davida Wilkersona, který často říkával, „Nechci návštěvu Boha. Chci Jeho obývání.“ Tato pravda přišla přímo od Jana, který řekl Řekům, „Logos je více než informace, více než duševní soulad s myšlenkou. Je to Bůh sám přicházející, aby v tobě přebýval!

sobota 4. dubna 2015

PANE, NAUČ NÁS MODLIT SE by Carter Conlon

Cítili jste někdy, že ve vašich modlitbách něco chybí – že jaksi nejsou tak hluboké nebo tak účinné, jak by měly být? Je prostě veliký rozdíl mezi modlitbou poháněnou lidským úsilím a modlitbou, která je Boží a On ji opravdu vede. Podívejme se například na modlitbu známého skotského reformátora, Johna Knoxe, když stál na vrcholku hory a volal, „Bože, dej mi Skotsko nebo zemřu!“ Zanedlouho potom už lidé začali vycházet do ulic vedeni Pánem.

Já se chci modlit tímto druhem modlitby! Chci něco víc než jenom každý den přicházet do Boží přítomnosti se seznamem: Bože, požehnej mému domovu, požehnej mým financím, požehnej mé matce, požehnej mému otci, požehnej mým dětem. Chci se modlit takové modlitby, které budou obracet lidi k Bohu, modlitby, které přivedou Církev Ježíše Krista zpátky k životu! Bůh nařídil Ezechielovi, aby se modlil takto: „Prorokuj k duchu. Prorokuj, synu člověčí, a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, ze čtyř stran a dechni do těchto pobitých, ať ožijí!“ (Ezechiel 37:9) Tohle je ten typ modliteb, které se já chci modlit!

V Písmu Svatém vidíme, že sami Ježíšovi učedníci měli podobnou touhu. Jednoho dne, zatímco se Ježíš modlil, byli pohnuti v srdcích. „Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: ,Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.‘“ (Lukáš 11:1)

Mějme na paměti, že pro učedníky nebyla modlitba ničím neznámým. Viděli Ježíše, jak se pomodlil a zázračně rozmnožil bochníky chleba a ryby. Někteří z nich dokonce byli s Ježíšem, když se modlil na vrcholu hory a viděli Jeho úplně proměněnou tvář. I učedníci sami se bezpochyby modlili, když osobně chodili s Ježíšem. Avšak tentokrát viděli Ježíše jít se modlit na nějaké místo, a dospěli k závěru, že pořád o modlitbě ještě nevědí všechno. Dokážu si představit, že se shlukli a vzájemně postrkovali: „Zeptej se Ho!“ „Ne, ty se Ho zeptej!“ V Ježíšově modlitbě bylo něco, díky čemu si učedníci uvědomili, že modlitba je něčím mnohem hlubším, než dosud sami prožili.

„Pane, nauč nás modlit se!“ požádal Ho nakonec jeden z nich. Tak je Ježíš začal učit. Řekl: „Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.“ (Matouš 6:9-13)

__________
Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.

pátek 3. dubna 2015

SYMBOL BOŽÍ PÉČE O JEHO DĚTI

Vlas! Náš Otec v nebesích spočetl všechny vlasy na našich hlavách. Lidskou hlavu obvykle pokrývá 100 000 až 150 000 vlasů. Bůh stvořil vlasy na našich hlavách jako ochranu před létem a zimou, ne jen kvůli vzhledu. Naše obočí chrání oči před potem a řasy chrání oční víčka před prachem a drobným hmyzem, který se dostane do jejich blízkosti. Malé chloupky v uších a v nosních dírkách filtrují částečky z vnikajícího vzduchu. (V angličtině je pro vlas a chlup jedno slovo – pozn. překl.)

Kdybychom věděli, jak je vlas úžasně utvořen, nikdy bychom nepochybovali o tom, že Bůh má spočteno, co stvořil.

Není divu, že David řekl: „Podivuhodně jsem utvořen … toho jsem si plně vědom“ (Žalm 139:14).

V Matouši 10:28-33 Ježíš učil své učedníky, aby se nebáli. On stvořil každého vrabce, vytvořil každé lidské tělo a spočetl všechny vlasy. „Neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi … všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá“ (Koloským 1:16-17). Učedníci to však ještě nechápali. Jak musel Ježíš toužit po možnosti vysvětlit jim, proč a jak utvořil křídla a kosti vrabců a jak navrhl vlas. Žádný tesař by to všechno nemohl vymyslet ani stvořit. Takové dílo je Boží a proto vzbuzuje bázeň a nekonečný úžas!

Mohl říci: „Petře, co kdybych ti pověděl, že máš na hlavě 127 550 vlasů? Nebudeš mi snad důvěřovat v každé drobnosti svého života, když teď víš, že mám spočteny všechny vlasy na tvé hlavě? Nepřesvědčí tě to snad o tom, že vím o každém tvém kroku?“ „Ani jeden vrabec nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce v nebesích“ (viz Matouš 10:29). Když to teď přímo ode mne víš, budeš se „zbytečně strachovat“? Nebo budeš důvěřovat Tomu, který se stará o všechny tvé potřeby? Budeš se zabývat tím, co budeš jíst nebo pít? Nebo budeš věřit, že tvůj nebeský Otec ví, co potřebuješ a rád ti to opatří? Budeš na pochybách, zda ti dá přístřeší a že tě nakrmí a obleče?

čtvrtek 2. dubna 2015

ON STŘEŽÍ VRABCE

Když jsem šel po silnici mezi vesnicemi v New Jersey, hovořil jsem se svým Pánem: „Pane, nedokážu žít se strachem a starostmi. Chci přijímat všechno, co přinese budoucnost, v pokoji, s radostí a v prosté důvěře!“

Duch svatý mne povzbudil: „Klíč k osvobození od veškerého strachu a starostí je ve slově vrabci. Pamatuj si, že jsem ti řekl: A ani jeden z nich [vrabců] nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě“ (Matouš 10:29-30). Zní to tak jednoduše a velmi prostě – to, co nám ale Ježíš zde říká, má hluboký význam.

Ve Starém Zákoně se král David mohl chlubit: „Vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal“ (Žalm 34:5). Jak mohl David nalézt takové osvobození od strachu? Dostalo se mu vidění velikosti „Toho, jenž učinil nebesa i zemi.“ Když David hleděl na Stvořitele všech věcí, zjistil, jak je Bůh veliký!

Chci být jako David – on je příkladem pastýře, který se naučil, jak být osvobozen od strachu a starostí, a který dokázal vést lid do té samé svobody.

Pozoroval jsem vrabce a začal jsem získávat zjevení o Davidovu nesmírném Stvořiteli – Bohu, jenž se zajímá o sebemenší detail svého stvoření!

Vrabci! Vrabci jsou, stejně jako všichni ptáci, utvořeni podivuhodně. Jejich tenké a malé kosti jsou silné a především sestrojené pro létání. Moderní věda stále ještě nedokáže napodobit složitý systém křídel, který jim umožňuje migrovat tři až pět tisíc kilometrů. Každý vrabec má 1 300 až 2 600 per. Jak jsou složitá a promyšlená! Náš Stvořitel – Bůh je vytvořil dokonale. Vytvořil každou kost, každé pírko – a všechny je má spočteny.

Většina vrabců si staví svá hnízda v zemi a za dnů Krista byli chytáni do nastražených sítí, do nichž padli, když si svá hnízda připravovali. V Jeruzalémě Ježíš viděl vrabce prodávané na jehlicích, dva za haléř. Všichni byli chyceni do sítí, protože Židé nemohli jíst uhynulé přirozenou smrtí.


O těchto ptácích Ježíš řekl: „Žádný z nich nebyl chycen bez vědomí mého Otce.“ Věděl o každém z nich, dokud nevydechli naposledy. Poskytoval jim potravu. I o těch nabodnutých na jehlice věděl a i s nimi byl...

SYMBOL BOŽÍ PÉČE O JEHO DĚTI

Vlas! Náš Otec v nebesích spočetl všechny vlasy na našich hlavách. Lidskou hlavu obvykle pokrývá 100 000 až 150 000 vlasů. Bůh stvořil vlasy na našich hlavách jako ochranu před létem a zimou, ne jen kvůli vzhledu. Naše obočí chrání oči před potem a řasy chrání oční víčka před prachem a drobným hmyzem, který se dostane do jejich blízkosti. Malé chloupky v uších a v nosních dírkách filtrují částečky z vnikajícího vzduchu. (V angličtině je pro vlas a chlup jedno slovo – pozn. překl.)

Kdybychom věděli, jak je vlas úžasně utvořen, nikdy bychom nepochybovali o tom, že Bůh má spočteno, co stvořil.

Není divu, že David řekl: „Podivuhodně jsem utvořen … toho jsem si plně vědom“ (Žalm 139:14).

V Matouši 10:28-33 Ježíš učil své učedníky, aby se nebáli. On stvořil každého vrabce, vytvořil každé lidské tělo a spočetl všechny vlasy. „Neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi … všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá“ (Koloským 1:16-17). Učedníci to však ještě nechápali. Jak musel Ježíš toužit po možnosti vysvětlit jim, proč a jak utvořil křídla a kosti vrabců a jak navrhl vlas. Žádný tesař by to všechno nemohl vymyslet ani stvořit. Takové dílo je Boží a proto vzbuzuje bázeň a nekonečný úžas!

Mohl říci: „Petře, co kdybych ti pověděl, že máš na hlavě 127 550 vlasů? Nebudeš mi snad důvěřovat v každé drobnosti svého života, když teď víš, že mám spočteny všechny vlasy na tvé hlavě? Nepřesvědčí tě to snad o tom, že vím o každém tvém kroku?“

„Ani jeden vrabec nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce v nebesích“ (viz Matouš 10:29). Když to teď přímo ode mne víš, budeš se „zbytečně strachovat“? Nebo budeš důvěřovat Tomu, který se stará o všechny tvé potřeby? Budeš se zabývat tím, co budeš jíst nebo pít? Nebo budeš věřit, že tvůj nebeský Otec ví, co potřebuješ a rád ti to opatří? Budeš na pochybách, zda ti dá přístřeší a že tě nakrmí a obleče?

středa 1. dubna 2015

LÉČKA SELHALA

Možnost pádu do satanovy pasti zmiňuje Pavel poprvé ve svých listech Timoteovi. Uvědomoval si nebezpečí satanské pasti nebo léčky: „…aby neupadl do ďáblovy léčky“ (1. Timoteova 3, 7). Ale také píše, že je možné se z ní dostat: „…a proberou se z ďáblovy léčky, do které byli od něj chyceni, aby činili jeho vůli“ (2. Timoteova 2, 26).

Řecké slovo pro „léčku“, které je použité v obou těchto Slovech, znamená nástrahu, nasazení oprátky na krk. Odkazuje to na dobře nastraženou past. „Pyšní mi nastražili past, rozprostřeli síť z provazů u stezky, položili mi léčky“ (Žalm 140, 6). Je jasné, že satan staví šibenici.

Před lety byla na první stránce New York Times fotka padlého evangelisty v poutech. Plakal!Byl zničený! Spoután řetězy! Satan na tohoto bratra nastražil past, promyšlenou, dobře naplánovanou léčku.

Je mi jedno, kdo jste, jak jste svatí a čistí, jak dlouho kráčíte s Bohem nebo kolik vám je let. Je mi jedno, jak moc trváte na tom, že vy byste nic takového neudělali – pozor! Ďábel může chytit do pasti i vás! „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil“ (Jan 10, 10).

Víte, že všichni jsme schopní padnout právě tak hluboko do hříchu a jeho podvodů, lží, pokrytectví a neovladatelného chtíče?

Když jsem viděl tu fotku padlého evangelisty, neptal jsem se: „Jak mohl udělat něco tak hloupého s otevřenýma očima?“ Ale plakal jsem a v duchu si říkal: „Pane, to jsem mohl být já! Všichni jsme zhřešili a jsme daleko od Boží slávy.“

Když se ohlížím zpátky, vidím, kolik promyšlených, úkladných léček na mě ďábel nastražil, protože mě chtěl zničit. Můžu říct spolu s Davidem: „Jak ptáče unikli jsme z pasti ptáčníka, my jsme unikli, léčka selhala!“ (Žalm 124, 7).