pátek 29. května 2015

KŘESTANÉ, KTEŘÍ SE NEMODLÍ

Křesťané, kteří se nemodlí, si neuvědomují nebezpečí, ve kterém jsou. Můžeš namítat: „Takže, co když se nějací křesťané nemodlí? Jsou stále ještě věřící – krví očištění, je jim odpuštěno a půjdou do nebe. Kde je nebezpečí rostoucí malé vlažnosti?“

Věřím, že si náš Otec uvědomuje, že žijeme ve velice rušné době, s mnoha požadavky na náš čas a energii. A křesťané se zaplétají do tolika činností a aktivit jako nikdy předtím. Přesto nevěřím, že Bůh bere na lehkou váhu to, že odmítáme mít k němu přístup, vždyť Jeho syn za to položil svůj život.

Bůh učinil Krista naším pevným hradem. Ale pouze ti, kdo „do něj utíkají“, jsou bezpečni (viz Přísloví 18:10). Jestliže nevstupuješ, pak jsi stále ještě za dveřmi. Ale Bůh se nesetkává nikdy s nikým ve dveřích. Všechno zaopatření, které potřebujeme, je uvnitř: odpuštění hříchů, milost v čase potřeby, moc k přemáhání.

Představ si, jakou bolest cítí Otec a Syn z odmítnutí. Představuji si, že mezi nimi probíhá tento rozhovor:

„Synu, byl jsi zbitý, posmívaný, ukřižovaný, pohřbený. Tolik mě to bolelo, zavřel jsem oči při tom pohledu. Přesto jsi naplnil věčnou smlouvu. Zaopatřil jsi přijetí a přístup pro každého, kdo v tebe uvěří. Kvůli tobě ke mně mohou lidé posledních dnů přijít. A mocně porostou v mé síle, budování rezerv víry proti ďáblovi, který je bude pokoušet jako nikdy předtím.“

„Přesto, kde jsou mé milované děti? Pondělí míjí a nikde jsme je neviděli. Blíží se úterý a stále ještě žádné děti. Přichází středa, nikdo se neukázal. Čtvrtek, pátek a sobota přejdou, přesto jsme je stále ještě neviděli. Jen v neděli se k nám přiblíží, když jsou v církvi. Proč nepřicházejí? Nemilují nás?“

Bůh se zeptal Adama úplně stejně, když se skryl v zahradě Eden: „Adame, kde jsi?“ (Genesis 3:9). Hospodin věděl hned od začátku, kde Adam je. On se ve skutečnosti Adama ptal, proč odmítnul Jeho společenství. A ukazoval Adamovi, jak je nebezpečné schovávat se před Jeho přítomností.

Opravdu, křesťané, kteří si nepřisvojili přístup k Otci, končí ve stejném stavu jako církev v Sardis. Pán přikázal Janovi: „Andělu pak církve Sardinské piš: Toto praví ten, jenž má sedm duchů Božích a sedm hvězd: Znám tvé skutky – podle jména jsi živý, ale jsi mrtvý“ (Zjevení 3:1).

čtvrtek 28. května 2015

PŘÍSTUP K VÍTĚZNÉMU ŽIVOTU

Když Ježíš chodil po zemi, zpřístupnil sám sebe celému lidstvu. Vyučoval v synagógách, na svazích hor, na loďkách. Uzdravoval nemocné, konal zázraky a divy. Pozvedal svůj hlas během svátků a křičel: "Já jsem živá voda. Pojď ke mně, a já napojím tvoji žíznivou duši." Nikdo se nemohl k Němu přiblížit a odejít s nenaplněnými potřebami.

Ale pozvání našeho Pána bylo většinou ignorováno. Zvolal nad národem: „Jeruzaléme,Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. (Matouš 23:37, ČSP) Říkal Izraelcům: "Jsem tady a teď, dostupný pro každého. Pověděl jsem vám, aby jste si ke mně přišli pro uzdravení a naplnění svých potřeb. Ale vy nepřijdete."

Jak Ježíš odpověděl na lidské odmítnutí, kterého se mu dostalo? Prohlásil: "Hle, váš dům se vám zanechává pustý." (Mt 23:38) Slovo, které Ježíš používá pro "pustý" znamená osamělost, zničení, neplodnost. On řekl: "Váš sborový život, vaše domácnost, vaše duchovní pouť - vše to postupně uschne a zemře."

Přemýšlej o tom. Pokud rodiče nehledají Boha každý den, jejich děti samozřejmě také nebudou. Namísto toho se jejich dům naplní světskostí, duchovní neplodností, nepopsatelnou osamělostí. Dokonce se může stát, že rodina skončí v rozkladu.

Přitom si uvědom, že Ježíš vyřkl tato slova v den milosti. Dodal: "Neboť pravím vám, od nynějška mne již neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!‘“ (Matouš 23:39) Význam je tento: "Zpřístupnil jsem vám vše, co potřebujete k vítěznému životu. Ale vy jste Moji nabídku ignorovali. Je mi to líto, ale vaše rozhodnutí vnese do vašich životů a domovů zkázu. A už mne znovu neuvidíte, až na věčnosti.

Kdy jsi naposledy přišel k Pánu a našel všechno, co jsi zrovna potřeboval k životu? Byl jsi v problémech a čelil jsi krizi ve své rodině, zaměstnání či trpěl zdravotními problémy? Není nic špatného na tom, když si přivlastňuješ Boží zdroje a domáháš se jich v závažných potřebách. Izaiáš píše: "Hospodine, v tísni tě hledali, šeptali naučenou modlitbu kvůli tvému káznění." (Izaiáš 26:16) Žalmista svědčí: "Můj hlas zní k Hospodinu - o pomoc volám; můj hlas zní k Hospodinu - prosím o smilování. Vylévám před ním svůj nářek, povídám před ním o svém soužení." (Žalm 142:1-2)

středa 27. května 2015

NEJVĚTŠÍ BOLEST KRISTOVY DUŠE

Co Kristovu duši bolí ze všeho nejvíce? Věřím, že to, když pokolení, které získalo plný, neomezený přístup k Bohu, za Ním nejde.

Po staletí toužil Boží lid zažít požehnání dnešních dní. Přístup, který dnes máme, je ten, po němž prahnul Mojžíš. Ten, který Davidovo srdce vidělo, ale zůstal mu odepřen. Ten, který ani Daniel nemohl mít, přestože se o něj k Hospodinu třikrát denně modlil. Naši předkové předvídali, že se tohoto v dnešní době dožijeme a radovali se za nás.

A přesto my, kteří jsme na něj získali nárok, bereme tento úžasný dar jako samozřejmost. Dveře jsou pro nás otevřeny, a přesto celé dny i týdny odmítáme vstoupit. Je to zločin! Pokaždé, když ignorujeme přístup, za nějž Ježíš místo nás zaplatil, když jen bez povšimnutí projdeme kolem dveří, nevážíme si Jeho krve. Náš Pán nám řekl, že máme všechno, co potřebujeme, abychom za Ním mohli přijít. A stejně Jeho darem dál pohrdáme.

Písmo nás napomíná: „A proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry…Držme se neochvějně naděje, kterou vyznáváme – vždyť Ten, který dal zaslíbení, je věrný“ (Židům 10, 22-23). Tyto verše mluví jistě o modlitbě. Bůh nás vyzývá: „Přicházejte do Mé přítomnosti, často, každý den. Nemůžete si zachovat víru, pokud nejste v Mé blízkosti. Pokud nevstupujete odvážně do Mé přítomnosti, vaše víra bude skomírat“.

Možná znáte křesťany, kteří bývali zapálení pro Ježíše, vždycky si našli čas na to být s Pánem, vyhledávali Jeho Slovo, byli s Ním o samotě. Uměli se k Němu přiblížit, aby si udrželi víru.

A přesto ti stejní křesťané si teď modlitby jen „myslí“. Nebo spěchají do Boží přítomnosti jen na pár minut, aby řekli: „Ahoj, Pane. Prosím, proveď mě dnešním dnem. Mám Tě rád, Ježíši. Na viděnou.“ Jejich toužící srdce je pryč. Pokojné společenství, kterého si dřív užívali, už neexistuje. A když se jich zeptáte, proč opustili svůj modlitební život, řeknou, že „spoléhají na svou víru.“

Říkám vám, že lidé, kteří se nemodlí, se brzy stanou lidmi, kteří nemají víru. Čím víc se zříkají daru přístupu k Bohu a odmítají tak Boží pomoc, tím víc se vzdalují.

úterý 26. května 2015

NEOMEZENÝ PŘÍSTUP

V náhlém a slavném okamžiku nám Ježíš umožnil zcela neomezený přístup k Otci. Písmo dokládá, že na Golgotě, na kříži skropeném krví, „Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů“ (Matouš 27:50-51).

V okamžiku Ježíšovy smrti se opona v Jeruzalémském chrámě doslova rozpůlila. Tehdy byl i náš osud završen. Moment skonu našeho Pána způsobil, že můžeme zcela neomezeně vstupovat do svatyně svatých: „Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla“ (Židům 10:19-20).

Doslovné roztržení chrámové opony se v duchovním světě stalo zcela novým symbolem. Konečně jsme se mohli těšit z něčeho, co nemohlo být předchozím generacím dopřáno! Je to privilegium, které nemohl přijmout ani Abraham, ani Mojžíš, ani David – možnost svobodně a kdykoliv vstupovat do svatyně svatých, až k trůnu všemohoucího Boha. Pro nás již tyto dveře nejsou zavřeny. Byl nám umožněn volný vstup.

Veleknězem se po své smrti stal Ježíš, a to i pro nás. Vystoupil do Nového Jeruzaléma, do chrámu nevybudovaného rukama, kde se úlohy velekněze ujal. Vešel přímo do svaté Boží přítomnosti a s kadidlem svých přímluv složil svou obětovanou krev u trůnu milosti. Potom usedl po Otcově pravici nově obdařen vší mocí, silou a slávou.

V té chvíli Ježíš uplatnil právo Nové smlouvy přijmout jako jedno duchovní tělo všechny, kdo budou činit pokání a vyznají jej jako svého Pána a Spasitele. Následně seslal Ducha svatého, aby předal svým dětem slovo: „Otevřel jsem dveře k Otci. Nyní jste přijati pouze tím, že vírou setrváváte ve mně. A tak přistupte směle k trůnu milosti! Vezmu vás do přítomnosti svého Otce, jenž je nyní vaším Otcem. Přístup k Němu je vám umožněn kdykoliv, ve dne i v noci.“

pondělí 25. května 2015

OČIŠTĚNÍ CHRÁMU by Gary Wilkerson

Ježíšova oběť na kříži je platná v každé době. Jeho spasitelná odpouštějící a očišťující moc i vítězství jsou dostupné pro každého člověka v kterékoli době, ať se jedná o nejoddanějšího věřícího nebo o nejzatvrzelejšího hříšníka.

Už jako malý chlapec jsem chápal, že ke spasení potřebuji tento Kristův dar. Věděl jsem, že když jsem přijal Ježíše, jeho spasitelné dílo za mne bylo vykonáno jednou a provždy. Avšak zanedlouho poté, co jsem jej přijal, jsem vybuchl vzteky na jednoho z mých sourozenců, jak bývá mezi dětmi zvykem. Náhle jsem si uvědomil, že Ježíšovu očišťující krev potřebuji po celý svůj život znovu a znovu. Cítil jsem se naprosto ztracen a chtěl jsem vědět, zda je mé spasení skutečné.

Nakonec jsem dospěl k tomu, že pro svůj každodenní život nepotřebuji pouze Kristovo spasení, nýbrž i jeho očišťující milost. Ježíš ukázal naše potřeby při Poslední večeři, když vzal umyvadlo a ručník a začal mýt učedníkům nohy. Petra toto symbolické jednání zmátlo a optal se: „Pane, když mi chceš umýt nohy, proč mi neumyješ také hlavu?“ (viz Jan 13:9). Ježíš odpověděl něco ve smyslu: „Petře, budeš spasen mou krví. Stále však žiješ ve špinavém světě a když jím procházíš, ulpí na tvých nohách prach. Budu ti muset umýt nohy stejně jako srdce.“

Je pravda, že z nás Ježíš učinil nová stvoření, když nás ospravedlnil jednou a provždy. Když ale chodíme bahnem temnoty a světem plným zla, nemůžeme se vyhnout poskvrnění vztekem, chtíčem a tvrdostí. Ježíš nám říká, stejně jako Petrovi: „Jestliže se mi tvůj život bude líbit, zbavím tě této každodenní špíny.“

Musíme si uvědomit, že Ježíš chce některé věci z našeho života vypudit, abychom mohli chodit v jeho svatosti. V Matouši 21:12-13, když vyhnal směnárníky z chrámu, zbavoval církev jisté bezohlednosti, která ji ovládla. Ježíše tolik nerozzlobila výměna peněz; tato praktika existovala již roky; bylo to užitečné pro věrné věřící cestující do Jeruzaléma z veliké dálky. Více Ježíše rozzlobilo obchodování, které přemohlo touhu lidí po Bohu. V jejich srdcích se dům modlitby změnil na dům obchodu.

sobota 23. května 2015

SYNOVÉ SKÉVY by Claude Houde

„…někteří židovští zaříkávači, kteří cestovali od města k městu, pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše. Nad těmi, kteří byli posedlí zlými duchy, říkali: „Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel.“ Tak to dělalo sedm synů Skévy, prý židovského velekněze. Ale zlý duch jim řekl: 

„Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?“ Tu člověk, v kterém byl ten zlý duch, se na ně vrhl, všechny je přemohl a tak je zřídil, že z toho domu utekli nazí a plní ran.


To se rozhlásilo mezi všemi židy i pohany, kteří žili v Efezu; na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké úctě. Přicházeli i mnozí z těch, kteří uvěřili, a přede všemi vyznávali, že také oni dříve používali zaklínání.“ (Skutky 19:13-18)

Jaký příběh! Vidíme v tom, jasně jako ve dni, obraz tisíce sborů, duchovenstev a věřících dnes. Všimni si některých charakteristik synů Skévy. Měli nábožný původ, druho-generační tradici s historií rituálů a pobožnosti. Měli trvání a reputaci v Božím domě, neboť byli synové velekněze. Znali Písmo a dobře se naučili slang duchovního boje.

Ale byli jako ubohé Andulky opakující slova, intonace a naučené modlitby, zatímco neměli žádné pořádné společenství a vztah s Bohem. Měli skvělou dovednost jazyka, ale nebylo v tom žádné vítězství, žádná nadpřirozená autorita. Věděli, jak si udržet vzhled, ale neměli žádnou moc, žádnou božskou kapacitu něco dodat/udělat, byli jen bledá nápodoba s osvětlením. Chtěli vyhánět démony, ale nevyvinuli svůj vztah s Bohem na tom tajném místě. Výsledek byl hrozivý a nebezpečný.

Žízníš po pomazané svobodě, autoritě a vítězství? Hoříš touhou kráčet vírou, která „dává život tomu, co bylo mrtvé“? Volej se mnou, „Pane, prohlub mou víru.“ Neexistuje žádné omezení dodávané síly, ochrany a moci, které budou tvé, pokud budeš stát proti nepříteli s vírou, která říká, „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ (Matouš 19:26)

__________

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 22. května 2015

BOŽÍ PLÁNY PRO TEBE

Když se uzavírala Nová smlouva, nebeský Otec a Jeho Syn předvídali, že mnozí Krista zanedbají . Tito lidé se stanou vlažnými nebo ochladnou či dokonce odpadnou. Otec a Syn pro tento případ uzavřeli dohodu: Pokud by se kterákoli ovce ztratila nebo zbloudila, Ježíš půjde za ní a přivede ji zpátky do ovčince.

Pravdou je, že mrtvé lidstvo by mohlo být přivedeno zpět k životu díky čerstvému přílivu uzdravujících vod. "Tato voda ...pronikla až do moře, a když se vlila do moře, byla jeho voda uzdravena. (Ezechiel 47:8; ČSP) Když začnou plynout Boží uzdravující vody, všude kolem se začne objevovat zeleň - tu stéblo trávy, tam malá rostlinka. Brzy kvete celá zahrada.

Milý svatý, Bůh po tobě stále touží a pořád má pro tebe plány. Popravdě řečeno, můžeš svůj život začít ode dneška. On zaslibuje obnovit všechno, co bylo ve tvém životě sežráno nebo přišlo nazmar, bez ohledu na to, jak dlouho to trvalo. "Nahradím vám roky, které sežraly kobylky arbe, kobylky jelek,kobylky chasíl a kobylky gázám, mé velké vojsko, které jsem poslal proti vám." (Jóel 2:25; ČSP)

Pořád můžeš být Jeho obydlím, učit se Jeho tajemstvím, přijímat od Něj zjevení. Tady je tvoje cesta zpět: Přiznej, že Jej zanedbáváš. Připusť si, že jsi příliš zaneprázdněný a máš čas na všechno, jen ne na Něj. Vyznej, že jsi nenaslouchal, když On na tebe volal. "Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus." (Efezským 5:14; ČSP)

Začni k Němu křičet: "Bože, uzdrav mne! Probuď moji duši. Zatřes se mnou, ať nepodřimuji! Chci se změnit. Vím, že ve mně Pane potřebuješ něco způsobit. Toužím po Tvém čerstvém dotyku!"

Jeremiáš nám ukazuje, jaké je Boží srdce vůči těm, kteří Jej zanedbali nebo na Něj zapomněli: "

Navrať se izraelská odpadlice! je Hospodinův výrok. Nebudu se na vás tvářit zamračeně, vždyť jsem milosrdný, je Hospodinův výrok, nebudu se hněvat navěky. Jen uznej svou vinu, že ses vzbouřila proti Hospodinu, svému Bohu... Navraťte se, odvrácení synové, vyléčím vaše odvrácení." (Jeremiáš 3:12-14;22 - ČSP)

Bůh ti říká: "Moje dítě, hněval jsem se na tebe jen chvíli. Vydal jsem tě tvojí prázdnotě a osamělosti. Ale nyní hodlám obnovit pro tebe vše, co ďábel zničil."

čtvrtek 21. května 2015

ŘEKA ŽIVOTA

Boží slovo jasně varuje: „Jak bychom tedy unikli my, kdybychom opomíjeli takovéto spasení?“ (Židům 2:3). Pokud ignoruješ Ježíše, budeš muset za to nějakým způsobem zaplatit.

V Ezechieli 47. kapitole se hovoří o řece života, která plyne od Božího trůnu. Tuto řeku tvoří svaté, uzdravující vody, které přinášejí život všemu, čeho se dotknou. Rozpínají se stále do větší šířky a hloubky, dokud není dost vody k plavání.

„Tato voda teče do východního kraje......a vlévá se do Mrtvého moře, a jakmile se vlije do moře, jeho voda se uzdraví. Kamkoli ta řeka přiteče, zahemží se to živočichy a moře ožije velikou spoustou ryb. Kamkoli ta řeka přiteče, všechno se tam v její vodě uzdraví a ožije.“ (Ezechiel 47:8–9).

Tato řeka představuje kázané slovo Boží a plyne již od Kalvárie. A dnes miliony těch, kteří slyší a přijímají Boží slovo jsou uzdravení a Kristova pravda je probouzí z jejich zanedbávání, lenosti a apatie. Teď jsou jejich oči široce rozevřené a radují se z Ježíše. Denně ho vyhledávají, milují jeho slovo, sdílejí s ním důvěrné intimní přátelství.

Takže co se vlastně děje s tebou? Plaveš v Božích uzdravujících vodách? Nebo jsi dopustil, aby tě proud této řeky míjel? Všimni si, co se stane oblastem v poušti, kudy tyto vody neplynou: „Jeho bažiny a mokřiny ale nebudou uzdraveny; zůstanou kvůli soli.“ (Ezechiel 47:11).

Možná jsi vinen ignorováním Ježíše. Možná se nemodlíš, jsi neposlušný, zcela opomíjíš jeho slovo. Nyní se již tvé zanedbávání stalo životním stylem. Pravdou je, že jsi potratil všechna očekávání, které o tobě kdysi Ježíš měl.
Co to znamená „oddány soli“, jak udává Ezechiel? To znamená totální sterilitu… neplodnost, prázdnotu, sucho, osamělost. Přemýšlej o Mrtvém moři v Izraeli. Je to plocha vody vydaná soli. Žádná ryba v něm nepřežije. Žádná rostlina tam nemůže vyrůst a to ani okolo něj. Je absolutně neplodné.

Stal jsi se takovým blátivým místem – izolovanou, vysušenou bažinou? Neplodí tvůj život ovoce pro Boha? Je tvá každodenní existence prázdná, suchá, osamělá? Všichni okolo tebe nesou ovoce a rostou v Kristu. Jsou uzdravováni svatými Božími vodami. Ale ty nevlastníš žádný ze zdrojů, které oni mají. Stal ses křesťanem jen podle jména.

Nikdy není pozdě začít znovu! Dovol Kristu, aby se dnešek pro tebe stal prvním dnem nového začátku.

středa 20. května 2015

POTĚŠENÍ PRO JEHO SRDCE

Ježíš se z nás radoval ještě předtím, než byl stvořen svět. Očekával, že v nás bude přebývat a učiní nás Svým příbytkem. A radoval se, že se ho budeme držet a opustíme všechny ostatní. Budeme ho hledat každý den a věnovat mu svůj čas. On s námi bude sdílet svá tajemství a my před ním budeme vylévat svá srdce. Budeme se těšit z Jeho věcí a budeme číst Jeho Slovo, abychom se dozvěděli, jak je spravedlivý. A budeme se třást před zjeveními, která nám Jeho Slovo odhalí.

Bible říká jasně, že Ježíš od nás očekává, že budeme Jeho příbytkem. Nuže – naplňujete jeho očekávání? Už odedávna měl v plánu ve vás přebývat, prohlubuje se tedy postupně vaše blízkost k Němu? Nebo ho zanedbáváte?

Váš Ženich vás chtěl přiblížit více k sobě. Měl v úmyslu vám otevřít Své srdce a mít s vámi každodenní společenství. Toužil vám ukázat spoustu věcí, které nikdo jiný předtím neviděl. Tak moc si přál formovat váš život a dát ve vás růst ovoci Ducha svatého. A chtěl od vás vzít vaše slabosti, strachy a nedostatky.

A vy jste zase měli být potěšením Jeho srdce – vašimi slzami, vaší blízkostí, vaší oddaností. Měli jste k Němu hovořit jako Nevěsta: „Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech“ (Píseň písní 2:3). „Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!“ (2:14)

Již dlouho předtím, než byl stvořen svět, se Kristus radoval už nad pouhou myšlenkou na takovýto vztah s vámi. Ačkoli však nadešel čas těšit se z tohoto vztahu, vy Pána ignorujete a zanedbáváte. Máte dost času na sledování televize, nakupování, surfování po internetu, zahradničení – nemáte však čas na Ježíše. Ptám se vás – myslíte si, že přijde do srdce Nevěsty, která se s ním nudí? Proč by dále přebýval v někom, kdo nemá čas s Ním být, mluvit s Ním, naslouchat Mu?

Tady je vážné varování: Ježíš nebude zůstávat v těch, kdo Ho zanedbávají a ignorují Ho. Můžete namítnout: „Ale já svého Pána miluji. Neobracím se k němu zády.“ Pravdou je, že pokud už týdny zanedbáváte současně modlitbu i Boží Slovo – pokud s Ježíšem nemáte žádný soukromý a osobní vztah – pak tím jste se už vyjádřili. Prohlásili jste tím: „Mé činy dokazují, že Ježíše vroucně nemiluji. Moje rodina, moje kariéra a mé osobní touhy mají přednost.“

úterý 19. května 2015

TOUHA PO SLYŠENÍ BOŽÍHO SLOVA

Žalmista David denně čekal na slovo od Boha a z obdrženého slova se radoval. Dosvědčil: „Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo“ (Žalm 119:16). „Tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci“ (119:24). „Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval“ (119:47). „Tvůj zákon je pro mne potěšením“ (119:77). Doslovný překlad posledního verše z hebrejštiny zní: „Raduji se z tvého Slova.“

Přísloví 8:34 říká: „Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých bran den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.“ Co jsou zde zmíněné brány?

Žalmista nám poskytuje odpověď: „Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu“ (118:19). Věřím, že tyto „brány spravedlnosti“ jsou též „úzkou branou,“ o níž hovoří Ježíš (viz Lukáš 13:24). Týkají se každého, kdo se denně obrací k Božímu Slovu, aby se naučil Boží spravedlnosti.

Takový věřící je rozhodnut chodit před Pánem v bezúhonnosti. Je nadšený z každého zjevení, ukazující mu stezku svatosti. Říká si: „V hloubi své duše toužím po pravdě. Vím, že ji nezjistím pouze z nahrávek kázání nebo čtení knih. Chci na Pána trpělivě očekávat, aby mi otevřel své brány.“

S takovým věřícím se Boží Duch svatý setkává každé ráno a zve ho k sobě šeptaje: „Vítej, příteli. Dovol mi, abych ti dnes nově ukázal Boží spravedlnost.“

Co znamená „střežit veřeje mého vchodu“? To se týká každého věřícího rozechvělého před Božím Slovem. Tato věta pochází z 6. kapitoly Izajáše, kdy prorok čekal u prahu chrámu a toužil slyšet slovo od Boha.

Jak tam Izajáš stál, uslyšel zpívat serafíny: „Svatý, svatý, svatý.“ Nebesa zněla jejich chválou. A pak náhle zahřměl z nebe mocný hlas, natolik zvučný a jasný, že se všechno třáslo: „Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem“ (Izajáš 6:4). 

Izajáš je příkladem člověka „střežícího veřeje mého vchodu.“ A takový služebník upřímně touží slyšet Boží Slovo.

pondělí 18. května 2015

POČÁTEK JEHO SLUŽBY by Gary Wilkerson

Ve 2. kapitole Janova evangelia vchází Ježíš do chrámu, aby učinil skutek, který bude znamením počátku jeho veřejné služby. (Jeho předchozí zázrak v Káně, kde proměnil vodu ve víno, nebyl veřejnou manifestací.) To, co se událo o něco později, už bylo drama:

„Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí, holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště! Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost pro tvůj dům mne stráví!“ (Jan 2:13-17).

Co Ježíš učinil v chrámu, bylo doslova převratné. Kdybys chtěl oznámit svou službu, šel bys třeba do velké katedrály nebo obrovské modlitebny a začal tam převracet stoly a vyhánět lidi ven? Ježíš chtěl více, než jen ukázat svou autoritu. Předvedl, že se v každém případě chystá převrátit věci vzhůru nohama.

Všechno se to událo v období Velikonoc. O prvních velikonocích musely židovské rodiny porazit beránka, což byla rituální oběť, a potřít jeho krví veřeje svého domu, aby anděl smrti, když přišel a uviděl krví označené dveře, vynechal tento dům. Jednalo se o symbolický obřad, jenž znovu Izraelitům připomínal Boží spásné vykoupení z Egypta, osvobození Božího lidu od veškerého otroctví.

Nyní přicházel na scénu Ježíš jako beránek Boží, jehož oběť nám poskytuje záchranu z prokletí hříchu. Již Jan Křtitel si toho byl vědom a o Ježíši řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa“ (Jan 1:29).

Po uplynutí necelých tří let Ježíšovy služby spatřil svět Jeho dokonané dílo v oběti, když na Beránka – Krista – byly vloženy veškeré lidské hříchy.

pátek 15. května 2015

JAK SI UDRŽET RADOSTNÉHO DUCHA

Bůh slyšel pláč Izraelců a ukázal jim milosrdenství. Obrátil jejich zármutek ve veselí, umožnil jim jásat a radovat se. A teď je volá, aby se shromáždili ještě k dalšímu setkání.

Pokud měla radost Izraelců zůstat zachována – pokud neměla být zase jednou ztracena – musel Bůh kopat trochu hlouběji. Jisté oblasti lidských životů se ještě nepodřídily Jeho slovu. Přesto Bůh každému umožnil se v příhodném čase radovat, protože chtěl, aby věděli, že jsou v bezpečí. A nyní během tohoto stavu přijetí a radosti po nich všech požaduje, aby se zavázali k tomu, že se oddělí se od světa.

Bůh řekl těmto radujícím se duším: „Mám z vás radost. Vážíte si mého slova – činíte pokání ze svého hříchu, radujete se v mém milosrdenství a slibujete, že mě budete poslouchat. Teď je čas, abyste jednali podle mé lásky. Chci, abyste se zcela oddělili – úplně se odtrhli od světských vlivů, které se připlížily do vašich srdcí a domovů.“

A zatímco byli Izraelci v zajetí, spřátelili se s pohany, pomalu přijali za vlastní jejich jazyk a způsoby. Izraelští muži se ženili s pohanskými manželkami a izraelské ženy byly s věnem dávány pohanským manželům. Izraelci také dovolili, aby se nesvaté věci staly součástí uctívání v Božím domě.

Milovaní, nemůžeme růst do plnosti v Kristu, jestliže se neoddělíme od tohoto světa. Potřebujeme být více zaměřeni na nebeské věci a méně se podobat nespaseným lidem okolo nás, jinak pomalu začneme ztracet veškerou radost z našeho pokání.

Izraelité nechtěli přijít o svého velkého ducha radosti. Proto se znovu shromáždili, aby se v této záležitosti podrobili Bohu: „Ti, kdo byli izraelského původu, se tehdy oddělili ode všech cizozemců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých předků.“ (Nehemiáš 9:2)

„Ti všichni se připojovali ke svým urozeným bratřím a skládali přísežný slib, že budou žít podle Božího zákona .......a že nebudou vdávat své dcery do cizích národů a s jejich dcerami nebudou ženit své syny.“ (N 10:30-31).

Jak si udržet Hospodinovu radost? Stejným způsobem jako jsme ji na začátku získali: Zaprvé milujeme, ctíme a hladovíme po Jeho slovu. Za druhé chodíme stále v pokání. A za třetí se oddělíme od všech světských vlivů.

čtvrtek 14. května 2015

VLNA POKÁNÍ

Půl dne Ezdrášova učení hladovým Izraelcům nestačilo. Chtěli ještě daleko víc Božího slova a tak vytvořili skupiny a dalších 17 starších kromě Ezdráše je vyučovalo až do večera. "...vysvětlovali lidu Zákon. Četli v Knize Božího zákona, vykládali a objasňovali smysl, aby tomu, co se čte, bylo rozumět." (Nehemiáš 8:7-8)

Jak tito lidé Boží zákon pochopili, začali naříkat nad svým hříchem. "Když lid uslyšel slovo Zákona, všichni plakali." (8:9) Představte si tu scénu: padesát tisíc lidí leží na zemi a dohromady pláčou nad svými hříchy. Jako kladivo roztříštilo Boží slovo jejich pýchu. A teď se jejich pláč rozléhal mezi horami na míle daleko.

Není probuzení právě o tom? Není Slovo tak ostré, že lidí s pláčem padají na kolena a činí před Bohem pokání?

Sám jsem taková svatá shromáždění zažil. Když jsem byl dítě, naše rodina navštěvovala "stanová setkání" v Living Water Campground v Pennsylvánii. Druhý příchod Ježíše se tam vyučoval s takovou mocí a autoritou, že byli lidé přesvědčeni, že Pán je do hodiny tady. Padl na ně svatý strach a oni padali na tvář. Někteří naříkali, jako by viseli nad peklem jen na niti - plakali, úplně zlomení, nad svým hříchem.

Často se Boží slovo kázalo celý den až do noci. Brzy ráno někteří lidé stále leželi na zemi v modlitebně a truchlili nad svými hříchy. Občas museli být i vyneseni.

Jedné takové noci mi Bůh řekl, ve věku 8 let, ať kážu. Byl jsem v Duchu celé hodiny, zlomený, plačící, a Boží Slovo ve mně ožívalo. Kristův příchod ve mně hořel jako nevyhnutelná realita a já ten úžasný zážitek nikdy nezapomenu.

Boží svědectví nikdy není to, že Jeho lid leží zhroucený v slzách na zemi. Ne, On chce svým dětem přinést svědectví radosti - opravdové a trvalé radosti. "..vždyť Hospodinova radost je vaše síla!" (Neh 8:10) Tato radost, která vychází z biblického vyučování a upřímného pokání, přináší pravou sílu Božímu lidu a vtahuje hříšníky do Jeho domu.

Většina křesťanů si radost nespojuje s pokáním. Ale pokání je ve skutečnosti matkou vší radosti v Ježíši. Bez pokání nemůže být radost. Ale každý věřící, který prochází pokáním, bude zaplaven radostí v Pánu.

středa 13. května 2015

OCHUTNÁVAČI KÁZÁNÍ

Možná jste slyšeli pojem „sermon tasters“ (ochutnávači kázání). Tento termín je téměř 200 let starý. Pochází z Londýna poloviny 19. století. V té době kázal velký pastor sboru Matropolitan Tabernacle v Londýně C. H. Spurgeon každou neděli pěti tisícům lidí. Na druhé straně města měl také Joseph Parker požehnaná kázání a další zapálení pastoři kázali po celém Londýně hluboká, odhalující, prorocká slova.

Mezi bohatými Londýňany se stalo oblíbeným sportem skočit do kočáru, brázdit město sbor od sboru a ochutnávat z jejich kázání. Každé pondělí se v parlamentu konala zvláštní zasedání, kde se probíralo, který duchovní měl nejlepší kázání a kdo přinesl nejhlubší zjevení.

Těmto požitkářům se říkalo „ochutnávači kázání“. Vždy si chtěli činit nárok na nějakou novou duchovní pravdu, ale velmi málo z nich se tím, co slyšeli, také řídili.

U jeruzalémské Vodní brány se však neozývala žádná výřečná kázání, žádná senzační slova. Kněz Ezdráš kázal přímo z Písma, četl ho několik hodin bez přestávky. A lidé nadšeně stáli a naslouchali.

Občas byl Ezdráš tím, co četl, zcela přemožený. Přestal pak číst a „dobrořečil Hospodinu, velikému Bohu“ (Nehemiáš 8, 6). Na zem mocně sestoupila Boží sláva a všichni lidé zvedali ruce ke chvále Boha: „A všechen lid odpověděl: Amen, amen a pozvedal při tom své ruce“ (8, 6). Když se četlo Slovo, „poklekali a klaněli se Hospodinu tváří k zemi“ (8, 6). Lidé se před Pánem pokořili, zlomení a v pokání.

Všimněte si, že toto setkání nezahrnovalo žádné vzrušující příběhy k vyvolání emocí posluchačů. Z kazatelny nezněla žádná manipulativní slova, žádná dramatická svědectví. V té době tam ještě nebyla ani hudba. Ti lidé byli prostě jen otevření k slyšení všeho, co jim Bůh říkal.

Věřím, že Bůh se dnes touží dotýkat Svého lidu stejným způsobem. Vidím, jak Jeho Duch probouzí církve, které hladoví po Jeho Slově

úterý 12. května 2015

HLAD PO BOŽÍM SLOVĚ

„Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ (Nehemjáš 8:10) V době, kdy byla tato slova řečena, se Izraelci zrovna vrátili ze zajetí v Babyloně. Pod vedením Ezdráše a Nehemjáše izraelský lid znovu postavil jeruzalémské rozpadlé hradby. A nyní měli zálusk na obnovení Chrámu a návrat národa.

Nehemjáš svolal výjimečné zasedání u městské Vodní brány uvnitř jeruzalémských obnovených hradeb. „Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou…“ (Nehemjáš 8:1) Nějakých 42 360 Izraelců bylo k dispozici pro toto setkání. Vedle nich stálo 7300 služebníků, včetně 245 zpěváků. Dohromady to dělalo asi 50 000 lidí pohromadě.

Nejprve přišlo kázání Božího Slova. Písmo říká, že lidé po Něm byli hladoví: „…vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona…Kněz Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět, aby jej slyšeli…“ (Nehemjáš 8:1-2)

Tito lidé nepotřebovali, aby si k nim Boží Slovo razilo cestu. Vytvořila se mezi nimi shoda po hladu a oni byli plně připraveni podrobit se autoritě Jeho Slova. Chtěli jím být ovládnuti, chtěli, abych se jejich životy přizpůsobily Jeho pravdě.

S úžasem Ezdráš kázal tomuto lidu asi pět nebo šest hodin – „od svítání až do poledne“ (8:3). Nikdo nesledoval čas. „Všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona.“ (8:3) Tito lidé byli zcela uchváceni Božím Slovem.

Jaká neuvěřitelná scéna! Dnes zkrátka není možné v Americe spatřit takovou věc. Avšak, já ti říkám, opravdová obnova nikdy nemůže nastat bez tohoto všeho – konzumujícího hladu po Božím Slovu. Vskutku, když se Boží lid stane unavený slýcháním Jeho Slova, začíná duchovní smrt – a radost Páně odchází.

pondělí 11. května 2015

PRVNÍ Z JEHO ZÁZRAKŮ by Gary Wilkerson

Písmo nám říká, že na svatbě v Káně bylo "šest kamenných nádob na vodu, určených k židovskému očišťování, každá na dvě nebo tři míry. (Jan 2:6, ČSP). V poslušnosti Ježíši služebníci naplnili velké nádoby vodou, která se zázračně proměnila ve víno s plnou výraznou chutí.

Toto víno představuje Kristovu krev, která nás vykupuje. Ve starém zákoně Bůh použil Mojžíše, aby proměnil řeku plnou vody v krev coby znamení Jeho soudu. V protikladu k této události Ježíš proměnil vodu ve víno, aby představil novou Boží smlouvu. Skrze tento zázračný čin dal najevo: "Vaše očišťovací rituály pouze očistí váš zevnějšek, ne však nejhlubší nitro vašeho srdce. Moje očišťující krev je potřeba, aby toto dílo byly ve vás vykonáno."

Když to shrnu, starý způsob se stal minulostí, protože Ježíš ohlásil nový. Správce hostiny doslovně ochutnal nové víno, které vzniklo zázračným způsobem. Užasl: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a když se hosté dostatečně napijí, tehdy to, které je horší. Ty jsi zachoval dobré víno až do této chvíle." (2:10)

To nebyl jen správce hostiny, kdo přijal požehnání. Každý přítomný měl užitek z té ohromující události, včetně učedníků, kteří Ježíše doprovázeli. "Toto Ježíš učinil v Káně Galilejské jako počátek svých
znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili." (2:11) Pokud Ježíšovi učedníci potřebovali důkaz, že On je Mesiáš, tento zázračný čin jim jej poskytl. Přesvědčilo je to, aby Jej následovali naplno.

Jaký je to úžasný obraz naší služby světu v Ježíšově jménu! Svět zoufale potřebuje Jeho vykupující krev, která za nás byla prolita na kříži a nyní volně proudí skrze naše životy díky Jeho oběti. A tento dar je tady proto, aby byl předán postupně dalším lidem, aby svět byl požehnán stejně jako jsme byli požehnáni i my.

Dnes se mnoho křesťanů spokojí s tím, že přijímají Boží požehnání, a věrně chodí na nedělní shromáždění. Jiní tak dychtí po Jeho požehnáních, že cestují od jednoho probuzení k druhému a křičí: "Pane, vylij to na mne!" Veškerá jejich energie, zdroje a pozornost se soustřeďují na přijímání Božího požehnání a ne na jeho vylévání na další lidi. To není smysl požehnání. Teď mne nepochopte špatně - je dobré a prospěšné být neustále naplňován Duchem svatým. Ale jako Tělo Kristovo jsme povoláni k něčemu více než jen k ochutnávání; máme příkaz sloužit a předávat Jeho bohaté požehnání dál.

sobota 9. května 2015

VELKÁ VÝZVA by Jim Cymbala

I když hledáme Boha celým srdcem, nechrání nás to bohužel před útokem zvenčí. Po deseti letech míru byla Ásova země náhle bez zjevného důvodu napadena obrovskou kúšijskou armádou. Ása byl Šalomounovým vnukem, ale jeho zbožnost mu nezaručila ušlapanou cestičku po celý zbytek života.

Pro takové chvíle mají ti, kdo hledají Boha, po ruce zásobárnu víry, aby se poprali s novými těžkostmi. Vědí přesně, co udělat:

„Nato volal Ása k Hospodinu, svému Bohu, a řekl: „Hospodine, mimo tebe není pomoci pro boj mezi mocným a bezmocným. Pomoz nám, Hospodine, náš Bože, vždyť spoléháme na tebe a ve tvém jménu jsme vytáhli proti tomuto davu. Hospodine, ty jsi náš Bůh. Ať tě člověk nepřemůže“ (2. Letopisů 14, 10). 

Ásova víra nebyla žádná instantní dortová směs v krabici. Se svým lidem volali k Bohu už desetiletí. Proto nenastala panika. Volali k Hospodinu, aby povstal – a On to udělal. Kúšijci (Etiopané) byli i přes svůj ohromný počet rozdrceni, „neboť na ně padl strach z Hospodina“ (verš 14). 

Toto je klasický příklad Božího principu jednání s lidstvem. Nejlépe to vyjadřuje verš z Židům 11, 6: „Ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.“ Nedokážu to říct dost důrazně: jestliže budeme Boha hledat, požehná nám. Ale pokud přestaneme…máme smůlu, ať jsme kdokoli. A nezáleží na tom, jak jsme talentovaní, kolik diplomů nám visí na zdi, co nám bylo prorokováno ani na ničem jiném. 

Po cestě domů z bitvy zastavil Ásu i s armádou prorok, aby ještě potvrdil, co se právě stalo: „Slyště mě…Hospodin bude s vámi, když budete s ním. Jestliže ho budete hledat, dá se vám nalézt, ale jestliže ho opustíte, opustí vás“ (2. Letopisů 15, 2).

__________
Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 8. května 2015

BŮH VĚRNĚ ZAOPATŘUJÍCÍ

Když naše srdce začne být poslušné Božímu slovu– dovolíme Svatému Duchu, aby odhalil a pokořil veškerý hřích v našem životě – sám Hospodin nás přivede k radosti. „Bůh jim připravil převelikou radost“ (Nehemjáš 12:43). Věřím, že toto vylití požehnání zahrnuje hojnou radost, i když jsme zrovna podrobováni zkouškám. Hospodin otevírá nebesa a zalévá nás požehnáním, nadšením z Ježíše– jásáním a zpěvem – ať už se nacházíme v jakýchkoliv okolnostech.

Nehemjáš připomněl jásajícím Izraelitům, jak Bůh zaopatřoval jejich předky na poušti. Hospodin na ně vyléval rozličné druhy milosti. Vyučoval je svým duchem a vedl je oblakem a ohnivým sloupem. Nadpřirozeně jim poskytoval manu a vodu. A učinil zázrak, aby se jejich oděv ani obuv neobnosily (viz Nehemjáš 9:19-21).

Jak tato požehnání lahodí tvému uchu? Rozličné druhy milosti, jasné vedení, vyučování Duchem svatým, uspokojení všech tvých fyzických i hmotných potřeb? Pro mne je to úžasné! A vskutku všechna tato požehnání platí i pro nás. Hospodin ve svém nezměrném slitování slíbil, že svůj lid zaopatří.

Přesto si stále volíme život na poušti stejně jako Izraelité. Nehemjáš poukázal, že se jejich předkové bouřili proti Hospodinu a ignorovali jeho zákon: „Ale začali být vzpurní a bouřili se proti tobě. Tvůj zákon zavrhli … Měl jsi s nimi trpělivost po mnohá léta … ale neposlouchali“ /Nehemjáš 9:26, 30).

Umíš si představit tu příšernou duchovní smrt, kterou na sebe tito lidé uvrhli? 40 let sabatů bez radosti a veselí. 40 let pohřbů bez vejití do Zaslíbené země. Tito Izraelité měli hojné požehnání, nic jim nescházelo – měli však vlažného ducha.

Takový je obraz Jehova Jireh – Boha věrně zaopatřujícího svůj lid, i když je tento lid otrlý vůči jeho Slovu. Izraelitům se Boží věci omrzely. Ve svém slitování je Hospodin dále vedl v jejich každodenních záležitostech a zaopatřoval je. Tento lid však nikdy nevešel do Boží plnosti.

Je to nějaký div, když se naše šaty a obuv neobnosí? Není to snad proto, že nikam nejdeme …?

čtvrtek 7. května 2015

RADOST Z JEŽÍŠE

Kde je úcta k Božímu Slovu, tam se nevyhnutelně vylévá čistá „radost z Ježíše.“

Nehemjáš a Ezdráš řekli těm, kdo se navrátili do Jeruzaléma: „Jste nadšeni Božím Slovem – hladovíte po něm, milujete je, dovolujete mu, aby pracovalo ve vašem srdci. Činíte pokání, pláčete a rmoutíte se a Bohu se to líbí. Nyní je ale čas radosti. Setřete si slzy. Je čas obrovské radosti a veselí“ (viz Nehemjáš 8:9-10).

Na Izrael padla Hospodinova sláva a lid prožil následujících sedm dní v radosti: „I rozešel se všechen lid, aby jedli a pili … uspořádali velmi radostnou slavnost, protože porozuměli slovům, která jim byla zvěstována“ (Nehemjáš 8:12).

Zde použité hebrejské slovo pro veselí znamená „radost, potěšení, štěstí, spokojenost.“ Tento druh veselí není pouze dobrou náladou, je to ponoření do hluboké vnitřní radosti z Boží přítomnosti. Každý z nás vyjadřuje toto veselí různě, protože tato radost tryská z hloubky našeho srdce. Avšak našemu okolí je jasné, že náš zdroj radosti pochází z nebes.

Kdykoli Izrael upadl do hříchu a modlářství, Hospodin mu odňal veselí: „Všemu jejímu veselí učiním přítrž“ (Ozeáš 2:11). „Způsobím jim, že se ztratí hlas veselí a hlas radosti … celá tato země … bude budit úděs“ (Jeremjáš 25:10-11).

Občas se Izrael ve snaze zakrýt hříchy oddával falešné radosti. Vidíme, že totéž se děje dnes v mnoha církvích. Možná, že jsme svědky zpěvu, tance, různých projevů, hlasitých chval – ale ti, kdo milují Boží Slovo, dokáží rozpoznat, zda se jedná o opravdovou anebo falešnou radost.

Asi si vzpomeneš, jak Izraelité křičeli, když tančili okolo zlatého telete. Když to Jozue uslyšel, řekl: „V táboře je válečný ryk“ (2. Mojžíšova 32:17). Mojžíš však odvětil: „To nezní zpěvy vítězů“ (32:18). Mojžíš říkal: „Jedná se o křik lidí, kteří jsou dosud ve svázanosti. Nemají nadvládu nad svým hříchem.“ Izraelský bůh byl vytvořen ze zlata a tento výtvor přivedl lid k jásotu. 

Avšak tato radost byla veskrze falešná – jen halasná bujarost předcházející poslednímu soudu.

středa 6. května 2015

DUŠI USPOKOJUJÍCÍ RADOST

Co dnes chybí v tolika sborech je věc, kterou nejvíce potřebují ztracení: skutečná, duši uspokojující radost.

Často slýchám křesťany povídat, „Vymodlili jsme si v našem sboru obnovu.“ Ale já říkám, že toto se nemůže stát samotnou modlitbou. Nemůže být žádné takové probuzení, pokud jak farář, tak ostatní svědomitě nehladoví po Božím Slově. A musí cele zavázat své životy tomu, aby byly ovládány Písmem. Není možné dosáhnout nebeské radosti, dokud nás prosté Slovo neusvědčí o hříchu, dokud se v nás nezhroutí veškerá pýcha, předsudky a falešná důstojnost.

Když David neuposlechl pokyny od Pána, ztratil Pánovu radost. Tato radost mohla být obnovena pouze skutečným pokáním, a tak se David modlil, „…moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.“…Očist mne! (Žalm 51:3-5, 9) David se také modlil, aby znovu získal, co ztratil: „Dej, ať se zas veselím z tvé spásy“ (verš 14)

Věřím, že toto vysvětluje ten závoj smrti, který visí nad mnoha sbory. Ve zkratce, v táboře je hřích. A je nemožné si udržet Pánovu radost, pokud je přítomný hřích. Jak může Duch svatý vylít radost na lid, který pokračuje v oddávání se cizoložství, závislostem a materialismu, žijíc jako nespasení?

Hospodin vyzvedl svou slávu z města Shiloh, protože Elí, nejvyšší kněz, odmítl zacházet s hříchem v Božím domě. (1 Samuelova 2:22-36) Elí si zvykl na lehký život – a pokud jsi závislý na potěšení, nebudeš motivovaný postavit se hříchu. Bůh nakonec napsal na dveře chrámu slovo „Ichabod“ - což znamená, „Sláva odešla“. A poté dal Shiloh jako příklad, co se stane sboru, když je hřích ignorován. Boží sláva – včetně veškeré radosti – se ztratí v individuálech a ve společném těle.

úterý 5. května 2015

SLEDUJTE ÚPRK NEPŘÍTELE

„Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi“ (Izajáš, 44:3).

Dal vám Pán toto Slovo, které hasí žízeň? Přišel k vám v období duchovního sucha a zaplavil vás svým Duchem? Pijete čistou vodu Jeho Slova?

Pokud ano, jste připraveni žádat si další zaslíbení: „Vyliji svého Ducha na tvé símě, své požehnání na tvé potomky, takže porostou jako tráva na louce a jako vrby u řeky.“ (verše 3–4).

Jak možná víte, vrby rostou rychle, vysoko a doširoka. Často je můžete vidět podél potoků či rybníků a jezer. Bůh tu říká: „Protože jste moji vyvolení, vyliji svého Ducha na vaše děti. A způsobím, že vyrostou vysoko a budou silní v Pánu.“

Když čtete znovu a znovu tyto verše, dosaďte si do nich jména svých dětí, které nenásledují Pána. Dožadujte se Božího slibu tak, že se budete modlit: „Pane, řekl jsi, že vyleješ svého Ducha na mé děti. Teď prosím požehnej mému synu (tady doplňte jeho jméno). Vylij svého Ducha na mou dceru (doplňte její jméno). Učiň, aby oba žíznili po Tvé živé vodě a obrátili se k Tobě.“

Bůh říká, že nakonec všechny vaše děti budou svědčit: „Patřím Hospodinu“ (verš 5). Jaký je to úžasný slib!

Tato zaslíbení však nejsou pro každého, kdo by jen prohlásil „Patřím Kristu“. Jsou pouze pro hladovějící, žíznivé rodiče – ty, kteří se každý den sytí z Božího Slova, pravidelně se modlí, a prosí Ducha svatého, aby na ně vylil svou sílu a přítomnost.

Pokud jste takoví, potom důvěřujte Božím zaslíbením – jednomu každému z nich! Přivlastněte si je, a potom se za ně u Pána přimlouvejte. Proste za svou rodinu v modlitbě a sledujte, jak nepřítel prchá pryč.

sobota 2. května 2015

PÁNOVA MODLITBA by Carter Conlon

V Lukáši 11:2 - 4 nás Ježíš vyučoval o modlitbě. Pojďme si stručně projít některé ze základů, které vyučoval.

"Otče náš" - musíme porozumět, že nyní jsme ve vztahu s Bohem Otcem skrze Ježíše Krista. To nám zaručuje právo stát před Jeho trůnem a přednášet svoje žádosti.

"Jež jsi na nebesích" - Jeho cesty převyšují naše cesty. Jeho myšlenky převyšují ty naše. On žije v místě naprostého a absolutního vítězství. V Bohu neexistuje možnost porážky.
"Posvěť se Tvé jméno" - Máme důvěřovat Jeho jménu a reputaci. On je spravedlivý a nikdy nám nebude říkat něco, co je v rozporu s pravdou.

"Přijď Tvoje království, buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi" - tak jak věci existují v Jeho srdci, tak by situace měla vypadat zde na zemi. Jak ty a já chodíme s Bohem, bude v nás postupně narůstat vnitřní touha vidět přicházet Jeho království v moci a slávě; vidět Jeho vůli, jak se děje jak v nebi, tak na zemi. V naší modlitbě by mělo dojít k radikálnímu posunu: nežádáme jen vše pro sebe, ale máme být zaměřeni na druhé! Právě tady nacházíme opravdovou moc modlitby!

"Náš denní chléb dej nám dnes" - Bůh nám poskytne naše denní zaopatření, pokud uznáváme, že On je náš Zaopatřitel.

"A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům" - ty a já jsme vyslanci království odpuštění. Proto je pro nás příkazem odpustit druhým. V opačném případě bychom nemohli představovat Boží odpuštění na zemi. 

"A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého" - máme důvěřovat Bohu, že nás povede a vysvobodí a uvědomovat si, že nejsme dost chytří na to, abychom prošli tímto životem o svých silách. Jsme oklamaní až do morku kostí a jsme schopni vytvořit něco, co může vypadat jako Boží vedení, zatímco ve skutečnosti jsme jen vedeni vlastním srdcem. Jednoduše musíme počítat s tím, že cesta, po které jdeme, vůbec nemusí být správná, i když se nám tak jeví. Je to v Písmu: Některá cesta se připadá člověku správná,avšak nakonec je cestou smrti. (Přísloví 16:25)


__________

Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.

pátek 1. května 2015

MODLÍCÍ SE RODIČE

Jednoho dne budeme všichni stát před soudnou stolicí a zodpovídat se Bohu, jak jsme vychovali své děti. A v ten okamžik se nebude nikdo z nás moci vymlouvat nebo obvińovat někoho jiného. Proto bychom se dnes měli zeptat sami sebe: "Vychovali jsme své děti v bázni před Bohem? Dali jsme jim za vzor život plný lásky a úcty k Bohu?"

Pamatuji se, jak jsem si jako chlapec hrával venku a slychával svou matku, jak se za mě u nás doma ve třetím patře modlí. Její příklad se mi vryl do paměti. Později, když jsme s Gwen vychovávali své děti, dělali jsme totéž, modlili jsme se za ně v souladu s Božím slovem: „Pane, učiň naše syny jako duby podél vod života. Nechť jsou naše dcery jako vyleštěné sloupy vytesané podle chrámového vzoru. Střez je všechny od úkladů toho zlého.“ (viz Izajáš 61:3 a Žalm 144:12).

Každý křesťanský rodič vkládá do svého dítěte obrovské naděje. Vidívám to pravidelně na našich shromáždění, když rodiče přinášejí své děti dopředu, aby je odevzdali Bohu. A starší našeho sboru se modlí za Boží lásku a ochranu pro tyto maličké. Potom je pomažeme olejem a prosíme Ducha svatého, aby kolem nich postavil ohnivou zeď.

Ale občas, si nemohu pomoci a ptám se sám sebe: Kolik těchto vzácných dětí skončí ve spárech ďábla – na drogách nebo jako zločinci – protože jejich otec nebo matka se nestarali o duchovní atmosféru ve svém domě? Skončí v troskách, protože jejich rodiče byli ponořeni do svých vlastních problémů, nikdy jim nevěnovali pozornost ani řádnou výchovu?

Možná jsi rodič, kterého bolí, že jeho dospělý syn nebo dcera již neslouží Pánu. Možná máš zlomené srdce, protože je tvé dítě závislé na drogách nebo alkoholu. Vidíš, jak se tvé kdysi citlivé dítě se stává zahořklým, tvrdým, ztraceným.

Nerad bych tímto poselstvím někoho odsuzoval. Nikdo nemůže vzít zpět svou minulost. Ale na něco se tě zeptám. Když se poohlédneš zpět na svá rodičovská léta, zeptej se sám sebe: Byl jsi opravdovým strážcem svého domu? Myslel jsi na své děti v každodenní modlitbě? Nebo jsi byl příliš zaneprázdněný? Dovolil jsi svým dětem, aby tě doháněly k obavám a strachu?

To všechno je už minulostí. Přesto tu zbývá něco, co můžeš udělat: Jsi stále povolán, aby ses vytrvale modlil za spasení svého dítěte. Je pravdou, že v dnešní modlitbě můžeš napravit to, co jsi promeškal v minulých letech. Stále můžeš hledat Boží tvář, předkládat svého milovaného v modlitbě a volat k Duchu svatému, aby ho usvědčil a dovedl ke kříži.