středa 30. září 2015

NEUVĚŘITELNÁ VIZE

Izajáš 25 popisuje neuvěřitelnou vizi. Prorok Izajáš je v ní posunut do budoucnosti, do posledních dnů. Komentátoři Bible se shodují, že toto je jeden z nejjasnějších obrazů v Písmu, který se týká konečného času. Izajáš nám přesně ukazuje, co Bůh pro národy a pro svou Církev před koncem zamýšlí. A právě teď žijeme v té hodině, kterou Izajáš popisuje.

V prvních pěti verších Izajáš nastiňuje, co Bůh chystá pro národy. Právě teď Hospodin redukuje satanovo království do úplných sutin. A náhle jsou národy, které byly drženy pod démonickou tyranií, vysvobozené. Izajáš nad tímto pohledem propukává v jásavou chválu: „Hospodine, ty jsi můj Bůh! Tebe budu vyvyšovat, vzdávat chválu tvému jménu, neboť činíš podivuhodné věci, tvé odvěké úradky jsou věrná pravda.“ (Izajáš 25:1) Říká, „Pane, ty nikdy nejsi překvapen. V minulosti jsi způsobil velké zázraky a nyní máš pro tuto hodinu plán. Ustanovil jsi ho z podstaty světa.“

Jak se Izajáš dívá na Boží odhalený plán, rozechvěje to jeho duši. Volá ke generacím, aby se přidaly: „V posledních dnech Hospodin zlikviduje a vyhladí satanovu moc. Tyto paláce zvláštních démonických stvoření budou zruinovány a všechna zlá města budou zredukována na hromadu prachu.“

Řetězy začínají padat z těch, kdo jimi byli spoutáni. Jsou osvobozováni od satanova vězení strachu a hříchu. Izajáš je nazývá „lid mocný“, což znamená „jednou pro vždy hříchu-otužilý lid“. A říká nám, že tito samí lidé začínají chválit Hospodina. Léta byli zděšeni jejich utiskovatelem, satanem, ale nyní mají bázeň pouze před Hospodinem, tím, kdo je stvořil.

V té hodině se naplní čtvrtý verš, aby celý svět viděl: "Byl jsi záštitou slabého, v soužení záštitou ubožáka, útočištěm před přívalem i stínem v horku. Dech ukrutníků je jak příval na zeď" (25:4)

Vidím, že se toto děje milionům lidí po celém světě dokonce i dnes. Slabí v duchu se stávají silnými. Chudí jsou zachráněni. A sklíčení nalézají pokoj. Kristus se stal jejich ochranou, jejich útočištěm, jejich obráncem, jejich úkrytem. Když na ně dolehne proud ohnivého pokušení, narazí na svatou zeď, kterou jsou obklopeni a rozdrolí se. A satanovy jednorázové intenzivní útoky neškodně padají na zem.

úterý 29. září 2015

HODNOTA VĚŘÍCÍHO JEDNOTLIVCE

Jednu sobotu večer jsem šel dolů k Times Square, když tam pobíhali turisté a další lidé a dělali dovolenkové nákupy. Odhaduje se, že v rušné hodině projde touto oblastí téměř čtvrt miliónu lidí. Když jsem tam tak stál a díval se na masy lidí, tak jsem se modlil.

V jednom okamžiku ke mně Duch Svatý zašeptal, “Davide, podívej se na tyto davy. Vynásob je několikrát a to je kolik mých lidí zemřelo v divočině. Ze všeho tohoto davu jen dva vstoupili do mého odpočinutí, Jozue a Káleb. Všichni další zemřeli v zoufalství a nevěře.”

Tato myšlenka pro mě byla ohromující. Když jsem pozoroval ty zástupy, uvědomil jsem si, že pro ně pro všechny bylo kdykoliv dostupné poselství evangelia a to prostřednictvím televize, rádia, literatury, dokonce Bible zdarma v jejich hotelových pokojích. Kdyby jen chtěli vědět, bylo by jim řečeno, že ten stejný Bůh, který způsobil zázraky ve starověkém Izraeli dělá to stejné pro všechny, kteří Jej v této době milují. Přesto tito lidé Jej nechtějí znát. Když vidí někoho, jak rozdává evangelizační traktát tak proběhnou kolem a mávnou k odchodu. Jejich bohy jsou jen potěšení, peníze a majetek.

Najednou jsem začal vidět hodnotu věřícího jednotlivce v Božích očích. A slyším Ježíše, jak dnes pokládá stejnou otázku: “Až přijdu, naleznu na zemi víru?” (podívej se na Lukáš 18:8). Vidím Krista, prohledávače lidských srdcí, jak prohledává všechna místa a nalézá málo lidí, kteří Jej opravdově milují. Vidím Jej, jak prohledává areály univerzit a ptá se, “Kdo Mně zde bude věřit?” Vidím Jej, jak prohledává Washington, D.C. a hledá ty, kteří Jej přijmou a nalézá jích málo. Vidím Jej, jak prohledává celé národy a nalézá jen hrstku opravdově věřících.

Nakonec Ježíš prohledává Svoji církev a hledá služebníky s opravdovou vírou. To co vidí však láme Jeho srdce a hluboce Jej to svírá. Slyším Jej plakat, stejně jako nad Izraelem: “Ó Jeruzaléme, Jeruzaléme . . . kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!” (Matouš 23:37).

Jako Pánův služebník nesu břemeno svého Pastýře. A právě nyní cítím Jeho zármutek. Právě nyní Jej slyším říkat: “Dokonce ve Svém domě nalézám tak málo lidí, kteří mají víru. Mnohé z Mých vlastních dětí včetně Mých pastýřů v časech zkoušek padají. Nedůvěřují Mně co se týká jejich rodin, zaměstnání, budoucnosti. Opravdu mnozí se rozhodli beze Boha, udělali svoji volbu.”

A jak jsi na tom ty? Pán přichází k nám všem a ptá se: “Budeš Mi věřit? Důvěřuješ Mně? Když přijdu najdu v tobě víru?” Jak odpovíš?

pondělí 28. září 2015

BOHATÝ A USPOKOJUJÍCÍ ŽIVOT by Gary Wilkerson

Pro naši ilustraci bohatého, uspokojujícího života, který pro nás má, používá Ježíš obraz ovčince. “Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.” (Jan 10:9). V ovčinci jsou Jeho ovce bezpečné před všemi nepřáteli. Pasou se na “dobrých pastvinách” Božího království a užívají zdraví, pokoje a svobody.

V tomto požehnaném životě, který nám náš nepřítel ďábel usiluje ukrást, má satan v úmyslu zničit naši vzácnou víru a Ježíš jej popisuje jako zloděje, který se vkrádá do ovčince: “„Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič . . . Zloděj přichází jen aby kradl, zabíjel a ničil.” (10:1, 10).

Jestli je zde něco, co nám chce satan ukrást, pak je to život, který Bůh pro nás naplánoval. Dělá to tím, že usiluje o to odvést nás od “dobré pastvy” (to jest zásadní duchovní jídlo), kterou nám Ježíš dal. Nezralí křesťané jsou nejvíce ovlivnitelní, pokud zůstanou na dietě “mléka,” a nikdy nepokročí k jádru Božího slova. Zvláště oni jsou vystaveni v kritických situacích satanovým trikům. Klesnou do paniky a jsou naplněni strachem a obavami a přemýšlí: “Nevím jak se mám rozhodnout. Kde jsi, Bože?”

Pozoroval jsem, že se toto často stávalo, když jsem byl v pastoračním týmu v Times Square Church v New York City. Učení, kterým byli tito lidé krmeni bylo hluboké a hutné, koncipované horlivým studiem Božího slova. Představte si můj šok, kdykoliv mi farníci řekli, že vynechali bohoslužby, aby šli a poslechli si známého šarlatána, jehož jediným zaměřením byly peníze. Jak to mohli udělat poté, co dostávali hutnou stravu pevného biblického pokrmu?

Toto nastoluje druhou překážku, které čelí každý křesťan: lákavé evangelium falešného učitele. Ježíš učí, “[Moje ovce] za cizím nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.” (10:5). Takoví “cizinci” vypadají a oblékají se jako dobrý pastýř. Ale evangelium, které káží postupně vede lidi pryč od Kristovy bohaté, uspokojující “dobré pastvy” ke zničení jejich duší.

Je zcela nutné, abychom se učili naslouchat hlasu našeho Dobrého Pastýře a byli schopni jej rozlišit od hlasů falešných pastýřů. Jak to děláme? Děláme to tím, že se krmíme pokrmem, který náš Pastýř tak velkoryse poskytl: “Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo.” (Římanům 10:17). Jediným způsobem, jak objevit kopii /napodobeninu/, je znát důvěrně originál. Jen tím, že se ponoříme do Božího čistého slova důvěrně poznáme jak vypadá, zní, voní a chutná to, co přichází z nebe.

sobota 26. září 2015

KAM, HOSPODINE? by Claude Houde

Abraham postavil oltář v poslušnosti a důvěře, když nevěděl, kam má jít. V našich životech jsou okamžiky, kdy se bolestně ptáme v našich srdcích: “Kam, Hospodine?” Musíme udělat rozhodnutí, když nevidíme jasný směr. Otázka věřícího “kam” se může vztahovat na jeho profesní dráhu, jeho studia, kam jít do školy, jestli se přestěhovat, jestli jít do církve, kam jít po tragédii nebo nemoci. Ve všech těchto “kam - otázkách” musíme vybudovat oltář přesvědčení a důvěry, kde svěříme všechno do Jeho rukou. Víra, která staví oltář, když nevíme kam jít, nebude nikdy zklamaná. Bůh nám požehná, postará se a ochrání nás, když budeme růst v důvěře a víře v Něj. Abraham také postavil oltář víry, když neznal Boží “co, jak, nebo proč.”

Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat. A vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde. Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec . . . . Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomků, jako je nespočetných hvězd na nebi a jako je písku na mořském břehu.” (Židům 11:8-9 a 12, NKJV).

V těchto několika málo verších je soustředěna duchovní podstata. Abrahamova zkouška byla v čekání—on totiž neznal Boží “když.” Vždy vypadalo, že naplnění je opožděné a zdálo se, že slib se rozplývá kousek po kousku, pochybnosti se staly “Mount Everestem” nevěry. Přišel na místo, kde neměl vůbec žádný nápad, jak by mohl Bůh provést, co zaslíbil. V těchto oddílech knihy Židům se autor odkazuje na Boží zaslíbení Abrahamovi, že bude mít syna. Pro Sáru a Abrahama bylo těžké věřit. Kam až oko dohlédlo, začínalo se dít v jejich životě nekonečné množství zdánlivě nereálných věcí. Byla to situace, ve které jediným zdrojem byla víra v “přestavění” oltáře, aby člověk mohl od Boha přijímat.

Abraham čelil této válce nevěry svůj celý život. Tak jako ty a já, i on se mnohokrát nacházel hluboko v těchto divokých bitvách víry s protivníkem a byl zmáhán záchvaty tělesných i duševních utrpení, když opakovaně kladl otázky, které jsou běžné pro všechny věřící: Kdy? Jak? Proč? Kam, Bože?

__________

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 25. září 2015

ONI NEČEKALI NA BOHA

Tato tlupa Izraelců předešla Boha a zorganizovala malou armádu. Naplánovali strategii a vyrazili sami. Ale když je nepřátelé uviděli, pronásledovali izraelské vojáky „hnali se za nimi jako vosy a rozprášili je.“ (Deuteronomium 1:44).

Viděl jsem strašlivé příklady věřících, kteří nikdy nevešli do Božího odpočinku. Pán je přivedl na místo krutého testování – krize v rodině, finanční strádání, problémy v manželství – ale oni nečekali se svým jednáním na Boha. Místo toho jej obviňovali ze zanedbávání a snažili se vyřešit svou krizi sami. Dnes nemají tito věřící žádný klid, žádný pokoj, žádné vědomí o Boží přítomnosti. Místo toho žijí v neustálé pochybnosti. A zdá se, že jdou z jedné krize do druhé. Všechno, o čem dokáží mluvit, je jejich úplně poslední problém. Ale každý ždibec jejich zmatku je způsoben jedinou věcí: nevírou.

Žalmista říká: „Svá léta končíme s povzdechem.“ (Žalm 90:9). Žalmista mluví o nevěřících. Jaký titulek nese jejich vyprávění? Ti všichni žili a zemřeli nadarmo. Je to ten samý příběh, který slyšíme, když lidé povídají o svých nevěřících rodičích: „Všechny své roky prožili jako nudní patroni. Nedělali nic jiného, než že reptali a stěžovali si. A zemřeli sami a zapomenutí.“

Tohle je děs nevíry. Přeruší tvou duchovní historii, takže všechno, co si o sobě pamatuješ, je zbytečný, promarněný život. Když se ptali mladé generace Izraelců: „A co dědeček a babička?“ Dostali odpověď: „Jenom reptali a stěžovali si. Neměli nic, pro co by žili, tak jen tak složili ruce v klín a čekali, až zemřou.“

Praví věřící se poznají podle toho, že věří Bohu, i když jejich modlitby nejsou zodpovězeny. Nezáleží na tom, jestli je všechen jejich majetek pryč nebo jestli dokonce stojí tváří v tvář smrti. Přejí si vstoupit do Božího odpočinku. Co je svědectvím takového života? Oni si „odpočinuli od svých skutků.“ (4:10). Nebdí již v noci, aby se snažili vyřešit své problémy svou moudrostí a dovedností. Místo toho předávají všechno Ježíši. Nezáleží na tom, zda je výsledkem zisk nebo ztráta. Zaměřují se pouze na to, že Bůh má plán a že ho v jejich životech naplní.

čtvrtek 24. září 2015

DŮSLEDEK NEVÍRY

"Ano, Hospodinova ruka byla proti nim, aby je vyhlazovala z tábora, až byli zcela vyhlazeni." (Deu. 2:14,15) Zde jsou v Bibli jedna z nejsilnějších slov proti nevíře.

Můžeš říci: "Ale toto není jazyk milosti. Bůh dnes s nevírou nejedná tak ostrým způsobem." Není to pravda. Bible to říká dnes, když žijeme pod milostí: "Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají." (Žd 11:6, ČSP).

Hřích nevíry nejde izolovat jako samostatnou záležitost v našem životě. Rozlije se do všech oblastí, otráví a znečistí každý detail naší cesty.

Pochybnosti Izraele se neomezovaly pouze na Boží schopnost vyhladit jejich nepřátele. Jejich pochybování se přelilo do jejich důvěry v každodenní zaopatření. Pochybovali o Boží schopnosti ochránit jejich děti. Pochybovali o tom, zda to byl On, kdo je vedl do Zaslíbené země. Pochybovali dokonce i o tom, zda byl s nimi. To je důvod, proč jim Bůh řekl: " Vy se však vydejte na cestu zpět a vyrazte do pustiny ..... protože já nejsem uprostřed vás." (Dt 1, 40;42)

Máme-li nevíru v jedné oblasti, rozšíří se do všech oblastí a znečistí celé naše srdce. Můžeme mu důvěřovat v některých věcech, takových jako přesvědčení, že jsme spaseni vírou, že On je všemohoucí, že v nás přebývá Jeho Duch. Ale věříme mu ohledně naší budoucnosti? Věříme Mu, že nám dá zdraví a peníze nebo vítězství nad hříchem?

Nevíra vede k předpokladům. Chybně předpokládat znamená odvážit se myslet si, že víme, co je správně. Je arogantní říkat "Já znám ten správný způsob" a jednat na vlastní pěst.

Je ještě jeden hřích, kterého se Izrael dopustil ve své nevíře.Když jim Bůh nařídil se vrátit zpátky do pouště, nechtěli poslechnout. Namísto toho přišli k Mojžíšovi a řekli: "Dobře, zhřešili jsme, ale už jsme našli řešení. Jsme připraveni poslechnout Boží nařízení postavit se proti nepřátelům." A vzali věci do svých vlastních rukou.

Mnoho pochybujících věřících dělá významnou tragickou chybu následujícím způsobem: Když selžou ve víře, obrátí se k tělu. Udělají to, co si myslí, že je třeba udělat, ale ve své vlastní moudrosti a o svých schopnostech. Víra vždy odolá touze jednat na základě strachu a čeká na Boha, až bude jednat On. Víra nikdy není ochotna předběhnout Boha.

středa 23. září 2015

NAJDE NA ZEMI VÍRU?

Ježíš přišel jako prorok do svého vlastního domu, Izraele. Přesto "kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků" (Matouš 13:58) To je neuvěřitelné prohlášení. Nevíra omezila dokonce Ježíšovu moc konat zázraky.

V Novém zákoně najdeme i další tragické důsledky nevíry. Učedníci pro svoji nevíru nedokázali vyhnat démona z malého dítěte - a Ježíš je za to pokáral (Matouš 17:14-21). I po svém zmrtvýchvstání byl Ježíš jejich nevírou šokován: "Vyčítal jim jejich nevíru a tvrdost srdce..." (Marek 16:14) Jinde Pavel říká o Židech: "Byly (ty větve) vylomeny kvůli nevěře" (Římanům 11:20)

Proč Bůh v Novém zákoně soudí nevíru tak přísně? Proto, že dnešní věřící dostali něco, o čem si starozákonní svatí mohli nechat jen zdát. Bůh nám dal požehnání v podobě Ducha svatého. Pod starou smlouvou byli věřící Božím duchem navštíveni jen výjimečně. Aby zažili Boží přítomnost, museli jít do Chrámu. Ale dnes Bůh sídlí ve svém lidu. Jsme jeho chrám a přebývá v každém věřícím.

Ve Starém zákoně Abrahama čas od času navštívil anděl nebo dostal slovo od Boha. Věřil, že Bůh je schopen udělat vše, co zaslíbil, a "nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení" (Římanům 4, 20). Ježíš je tu teď pro nás každou hodinu každého dne. Máme možnost k Němu volat celý život a víme, že odpoví. Zve nás, abychom směle vstoupili do Jeho trůnního sálu a předložili Mu své prosby. A On nás utěšuje a vede skrze Ducha svatého.

A přitom i přes všechna tato požehnání, když prožíváme těžké zkoušky, stále o Bohu pochybujeme. Ježíš nás kárá za takovou nevíru, když říká: "A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci? Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?" (Lukáš 18, 7-8). Kdyby se Kristus vrátil dnes, našel by ve vás víru?

úterý 22. září 2015

IZRAEL NEVĚŘIL

Boží slovo Izraelcům nestačilo. Hospodin jim dal úžasná zaslíbení, ale přesto Mu v krizových situacích Izrael nikdy nedůvěřoval. Ačkoli dostali tolik zaslíbení, bylo to zbytečné. Proč? Protože je nikdy nespojili s vírou: „Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali“ (Židům 4:2).

Místo toho Izraelci stále žádali od Boha nové slovo. Říkali tím: „V minulé krizové situaci byl Hospodin s námi. Ale my potřebujeme vědět, jestli bude s námi i v této. Musíme od něj pro tuto situaci dostat nové zjevení.“ Ptám se vás – jak může někdo tak rychle zapomenout na to, co všechno pro něj Bůh udělal? Izraelci zapomněli na to, kolikrát je Hospodin vysvobodil. Nevyužili Jeho předchozí nadpřirozené činy, aby na nich vybudovali svou víru v něj.

Přesto, navzdory všem obviněním proti němu, Hospodin promluvil k Izraeli znovu. Nařídil Mojžíšovi, ať jim řekne: „Nemějte strach a nebojte se jich [svých nepřátel]. Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás, jak to před vašima očima učinil s vámi v Egyptě“ (5. Mojžíšova 1:29-30).
Tohle nebylo nové zaslíbení. Bůh pouze opakoval to, co už svému lidu řekl dříve: „Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet“ (2. Mojžíšova 14:14).

Znovu a znovu Bůh Izraelcům říkal: „Jsem s vámi. Budu za vás bojovat, taksi vezměte tento slib a nezapomeňte na něj.“ Přesto tu teď znovu stáli, třásli se před svými nepřáteli a soustředili se na své slabosti. Nakonec usoudili: „Nemůžeme se jim postavit.“ To bylo do očí bijící zpochybnění – zpochybnili Boží výzvy ve svých životech, zpochybnili, že si je Hospodin vyvolil, a zpochybnili i Jeho přítomnost uprostřed nich.

Možná si říkáte, že vy byste se tak nikdy nezachovali, ale i mnoho dnešních křesťanů říká podobné věci: „Pane, jsi opravdu se mnou? Vím, co jsi mi slíbil, ale je to skutečně pravda? Můžu věřit tomu, co jsi řekl? Potřebuji nové, čerstvé slovo. Prosím, dej mi další ujištění.“

Nakonec se třeseme před nepřítelem naší duše, a to všechno kvůli tomu, že nevěříme tomu, co nám Bůh zaslíbil. Chováme se, jako by k nám nikdy nepromluvil, a začínáme ho „pokoušet“. Ačkoli se nám ukazoval znovu a znovu, stále Ho žádáme, aby dokázal svou věrnost, aby nám poslal další slovo, na kterém zbudujeme svou víru. Pán nám ale řekne jenom jednu věc: „Věř tomu, co jsem ti řekl už dříve. Důvěřuj mi.“

pondělí 21. září 2015

VĚRNÝ PRŮVODCE by Gary Wilkerson

“Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. . . . ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.” (Jan 10:2-3, NLT).

Všichni potřebujeme vedení pro rozhodnutí v životě. Přesto, ve světě tak chaotickém jako je ten náš dostat dobře vedení není vždy jednoduché nebo snadné. Ježíš říká, že je to jiné pro křesťany. Vysvětluje ve výše uvedeném oddíle, že Jeho následovníci —“Jeho vlastní ovce”—slyší Jeho hlas a “přichází k Němu.” Je zde obraz dobrého pastýře, který poskytuje Svým ovcím všechnu péči, kterou potřebují.

Dostačuje to pro těžká rozhodnutí, která musíme všichni udělat? Každý z nás má vážné věci na rozhodování: “Koho si vezmu? O jaké povolání budu usilovat? Jaký je můj smysl života?” Tato rozhodnutí mohou být dělána s napětím, zvláště pokud litujeme špatných rozhodnutí udělaných v minulosti. Můj život byl ohromně požehnán Bohem, ale já nechci, aby mé děti nebo vnoučata dělala chyby, které jsem dělal já. Jako každý rodič, chci jim poskytnout to nejlepší možné vedení.

Dobrá zpráva je, že máme pastýře, který je nám věrným průvodcem ve všech věcech, nehledě na to, jak nedokonalá jsou naše rozhodnutí. Ježíš má autoritu, aby nás provedl do úžasně požehnaného života, nehledě na naše selhání. Opravdu, Ježíš říká, že On je smyslem našich životů: “Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.” (Jan 10:10, NLT).

Všichni víme, že je důležité následovat kvalitního průvodce. Přemýšlej o velkých životních rozhodnutích, které jsi udělal: Kdo tě vedl? Jaká byla jejich zkušenost? Jakou schopnost a znalosti použili, aby tě dostali tam, kam jsi chtěl jít?

Někteří průvodci v životě mají znalosti, aby nás dostali skrze některá obtěžující dilemata. Ale mají také znalosti, aby náš provedli do hojného života,který zaslibuje Ježíš? Neboť náš Pán Ježíš chce více než dělat průvodce—On vytváří přátelství. On chce, abychom znali více než jen kdy a kam jít. On chce, abychom měli bohatá požehnání tím, že Jej budeme znát osobně v každé oblasti života. A tak zatímco my jsme zaměstnaní tím, že hledáme manuál pokynů, On říká velmi jednoduše, “Následuj Mě.”

sobota 19. září 2015

OBNAŽENÁ VÍRA by Nicky Cruz

Mnoho lidí si myslí, že moje vášeň pro Ježíše pochází z roků studia, modlitby a služby, ale v tom se mýlí. Pochází z vidění Boha, který ke mně přišel, když mě život nechal zcela nahého a opuštěného. Pochází z pocitu Boží přítomnosti v okamžicích mého největšího zklamání a deprese. Pochází z toho, že jsem znovu a znovu tváří v tvář neuvěřitelnému nebezpečí viděl nad sebou Boží ruku.

Pokaždé, když stojím tváří v tvář protřelému příslušníkovi gangu, vidím Davida Wilkersona kázat beze strachu na rohu mé ulice. Pokaždé, když jdu do sousedství, které je prodchnuto zločinem a drogami, cítím stejnou sílu, která táhla Wilkersona na ulice New Yorku před tak mnohými lety. Pokaždé, když držím ve své náruči ztracenou a bolavou duši, cítím Boží moc a přítomnost.

Jsem závislý jen na Bohu. Bůh použil bolest mé minulosti k tomu, aby mě ponořil hlouběji a přitáhl mě blíže k Sobě. Vše zlé, co zamýšlel satan, použil Bůh pro svoji slávu. Každá radost, kterou v životě přijímám bledne ve srovnání se vzrušením, když vidím že Bůh dosahuje nemožného, když vidím, jak Bůh zasahuje temná srdce a přináší světlo, jak Bůh rozlévá Svoji milost na všechny, kteří potřebují odpuštění.

Je lehké uznat Boha a Jeho moc aniž bychom ji zažili, věřit v Jeho nadvládu aniž bychom Jej kdykoliv volali, aby udělal v našem životě mocné věci. Vidíme Jej svou myslí, ale nikoliv svým srdcem. Nikdy neobsáhneme tu moc, kterou kážeme. Nikdy nevoláme Boha, aby mocně jednal v naší přítomnosti —aby vzal naší víru a použil ji k tomu, aby pohnula horou a vrhla ji na dno moře!

Obnažená víra požaduje, abychom se naučili snoubit mysl a ducha. Požaduje, abychom odhodili svoji pýchu, pochybnosti a strach a postavili se před Boha prázdní a zlomení, jen s nefalšovanou a neuhasitelnou důvěrou.

__________

Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej. 

pátek 18. září 2015

ZJEVNÁ NEMOŽNOST

Kádeš je místo zjevné nemožnosti. Ten název pochází z hebrejského slova, kořene, které znamená „uprchlík, tulák, poutník.“ Ve zkratce, pokud uděláš špatné rozhodnutí na tomto místě, skončíš touláním se divočinou po zbytek života.

Mnoho křesťanů se zde právě teď nachází. Bůh jim dal své zavazující sliby. Dal jim s Ním úžasnou minulost, činil jim zázrak za zázrakem vykoupení. Ale přišel k nim ten zlý se lží, říkal jim, že to nezvládnou. Přesvědčil je, že nejsou dost dobří, že Bůh se na ně stále hněvá za jejich minulé hříchy a že jim nikdy neodpustí.

Řekni mi: Začal jsi už přijímat takové lži? Myslíš si, že tě Bůh potopí, když budeš v krizi? Pokud ano, pak jsi v nějakém úseku své cesty přestal brát Boha v Jeho Slovu vážně. Nejednal jsi podle Jeho příkazu, a co platilo pro Izraelce, platí i pro tebe: Zkouška, které čelíš na Kádeši, určí tok tvých zbylých slz.

Tak jako Izrael i tebe Bůh nese skrze strastiplnou divočinu. Když se díváš zpět, můžeš si vybavit to hrozné testování, kterému jsi čelil, ty bolestivé nezdary, které jsi přetrpěl. Prošel jsi utrpením, o kterém sis myslel, že se z něho nikdy nedostaneš. Ale Bůh byl k tobě ve všem věrný. Pokaždé ti milosrdně podal ruku a zvedl tě. A ty teď můžeš říct, „Bůh mě nikdy nepotopil. Stojím tu dnes díky Jeho milosti. Skutečně, Bůh mě nesl ve své náruči tak jako Otec nese své dítě.“

Kromě toho - Bůh tě vyvedl, aby tě mohl znovu přivést. Je pro tebe přichystaná zaslíbená země stejně jako pro Izraelce: „Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou.“ (Židům 4:9) Pán tě zachránil, aby tě dovedl do místa pokoje. Co je ten pokoj? Je to místo neochvějné víry a jistoty v Pána. Je to místo důvěry v Jeho zaslíbení, důvěry, která tě uvidí i skrze tvé nejtěžší časy.

Ale aby ses mohl dostat do onoho místa pokoje, musíš nejprve projít Kádeší. Když jsi tam, čelíš tváří v tvář bitvě, která je nanejvýš intenzivní, je to něco, co jsi dosud nezažil. Jsou tam nepřátelé, obři, vysoké zdi, věci, které působí naprosto neporazitelně. A ty musíš položit svou absolutní důvěru v Boha, že On tě vším provede.

čtvrtek 17. září 2015

TRAGICKÝ OMYL

Mojžíš popsal tragický omyl, kterého se Izrael dopustil v Kádeš - Barneji (Numeri 13 a 14). Stalo se to krátce po překročení Rudého moře. Bůh přikázal Izraelcům, aby odvážně vkročili do Kanaánu a dal jim svoje mocné slovo ujištění:

"Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, před tebe dal zemi. Vytáhni a obsaď ji, jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs." ....."Nemějte strach a nebojte se jich. Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, on bude bojovat za vás, stejně jako jednal s vámi před vašima očima v Egyptě..." (Deuteronomium 1:21; 29-30; ČSP). Jaké neuvěřitelné zaslíbení! " Nikdo se proti tobě nepostaví, dokud je nevyhladíš." (7:24).

Ale Izraelci měli k Hospodinovu zaslíbení váhavý postoj. Namísto aby jej vzali za slovo, naléhali, aby se do Kanaánu vyslalo zvědy. A tito zvědové přinesli zpět "špatnou zprávu," plnou nevíry. Hovořili o obrech a městech s vysokými hradbami, a lidé jejich zprávě uvěřili. "Nechtěli jste však vytáhnout a vzpírali jste se příkazu Hospodina, svého Boha." (Dt 1:26). Nyní Mojžíš říká mladší generaci, "Měli se pohnout hned, když dostali Slovo od Boha. Hospodin řekl, že bude bojovat za ně - ale oni se vzpírali."

Vidíš, co se stalo starší generaci? Vyslání zvědů do Kanaánu byl skutek nevíry. A když tam zvědové byli, ovlivnil je satan. Poddali se nepřítelovým lžím, protože nevěřili Bohu.

Poté, co uslyšeli zlou zprávu, lidé hrozili pěstmi směrem k Bohu a obviňovali jej: "Opustil jsi nás, Bože. Přived jsi nás sem, abychom zemřeli. Jen před měsícem ty stejné lidi Bůh oddělil, učinil je ve svých očích výjimečnými a zázračně je osvobodil. Ale nyní byl celý tábor ve zmatku. Nahlas se jeden před druhým podivovali: "Je ještě vůbec Bůh s námi?" Brzy plakali nad svými dětmi a křičeli "Naše děti vyhladoví k smrti v této poušti. Bůh nás nenávidi!"

Mojžíš připomenul mladším Izraelitům "obvinění," která vznesli jejich rodiče: "Reptali jste ve svých stanech a říkali jste: Hospodin nás měl v nenávisti, vyvedl nás z egyptské země, aby nás vydal do ruky Emorejců a vyhladil nás." (1:27)

středa 16. září 2015

NEBEZPEČÍ NEVÍRY

V páté knize Mojžíšově poukazuje Mojžíš na nebezpečí nevíry. A varoval, že pokud se nebudeme mít na pozoru, budeme trpět stejně strašnými důsledky jako ti, kteří selhali před námi: „Aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti.“ (Židům 4:11). V podstatě říká: „Nezáleží na tom, jakým nemožnostem čelíš nebo jak nemožné se věci mohou jevit. Nesmíš upadnout do stejného hříchu nevíry. Jinak skončíš na strašné poušti jako oni. A budeš po ní putovat po zbytek svého života.“

„Bůh je věrný v tom, jak tě vede. Stejně jako měl důvod, vést naše otce do jejich krize. Chtěl je naučit, aby mu důvěřovali. Přál si lid, který bude neotřesitelný ve své víře. Měli vyjít z pouště se zkouškám podrobenou vírou, která měla být ryzí jako zlato. Přál si, aby byli pro svět svědectvím o Jeho dobrotě vůči svému lidu.“

Věřím, že naše generace brala hřích nevíry příliš na lehkou váhu. A právě teď vidíme tragické důsledky této nevíry. Znám mnoho věřících, kteří trpí depresemi a nepokojem. Někteří přirozeně trpí z fyzických důvodů, ale jsou i tací, kteří procházejí tímto trápením kvůli svému duchovnímu stavu. Podle mého názoru je jejich deprese důsledkem Boží nelibosti vůči jejich neustálé nevíře.

Vždy když Bůh poukazuje na nevíru svého lidu, používá silná slova. Slova jako je zloba, hněv ohavnost, pokoušení Boha. Mojžíšovým úkolem bylo připomenout mladším Izraelcům toto: „Ano i na poušti viděl jsi, jak tě Hospodin tvůj Bůh nesl, a to celou cestu, kterou jste šli … Když Hospodin uslyšel vaše slova, rozhněval se a přísahal: „Žádný z těchto lidí – nikdo z tohoto zlého pokolení – nespatří tu krásnou zem, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům.“ (Pátá Mojžíšova 1:31, 33-34).

úterý 15. září 2015

PRO POUČENÍ NÁM

Celá kniha Deuteronomium je vlastně jediná řeč, kterou pronesl Mojžíš těsně před svou smrtí. Je to shrnutí posledních 40 let, které Izrael strávil putováním v poušti a které Mojžíš předkládá nové generaci Izraelců.

Mojžíš takto k lidu promluvil v Kádeš-Barné, důležitém místě jejich historie. Byli na hranici Kanánu, země zaslíbené, na stejném místě, kde stáli jejich otcové před 38 lety. Na tom místě, kde Bůh starší generaci zabránil do země zaslíbené vejít. Kromě Jošuy a Káleba je všechny poslal zpátky do pustiny, kde měli bloudit, dokud celá generace nevymře.

A teď Mojžíš mladé generaci připomíná příběh jejich otců. Chtěl, aby přesně věděli, proč jejich předci zemřeli jako zoufalí rebelové v Božích očích. Naléhal, aby se poučili z tragických chyb svých rodičů:

"Znáte dějiny svých otců. Byl to lid Bohem vyvolený, povolaný a pomazaný. Ale ztratili vizi. Pán je tak miloval, že je snášel a nesl je v náručí znovu a znovu. A oni si znovu a znovu stěžovali a odmlouvali a Boha zarmucovali.

Nakonec Bohu došla trpělivost. Viděl, že jejich nevěra je hluboká a že nemůže udělat nic, čím by je přesvědčil. Žádný zázrak, který udělal, je nemohl přesvědčit o Jeho věrnosti a dobrotě. Jejich srdce byla jak ze žuly a proto jim Bůh řekl: Ani jeden z vás nevstoupí do země, kterou jsem vám zaslíbil. Místo toho se teď obrátíte a půjdete zpátky do pouště."

Mocná slova. Ale Mojžíš je neříkal jen nastupující izraelské generaci. Jsou určená i všem dalším generacím věřících, včetně nás. Jako všechny příběhy Starého Zákona, i tento byl napsán pro nás: "To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků." (1.Kor. 10:11)

pondělí 14. září 2015

PROMĚNĚNI MILOSTÍ by Gary Wilkerson

Lidé, se kterými se Ježíš setkal, mu stále pokládali dva druhy otázek. Tyto otázky odhalovaly všechno o srdcích těch, kdo se na ně ptali. První typ dotazů byl obviňující. Náboženství vůdci se Krista stále dokola ptali: „Proč jíš a piješ s hříšníky? Jak tě mohl poslat Bůh, když máš takovou pověst?

Druhý typ otázky byl od lidí, kteří se potýkali s životními problémy: „Mohl bys uzdravit mou nemocnou dceru? Mohl bys osvobodit mého syna, který je posedlý démony? Mohl bys vyléčit mé krvácení, které mě sužuje celý život? Ježíši, mohl bys mi pomoci?“

Vidíte ten rozdíl mezi těmito dvěma druhy otázek? Oba hledají odpověď na to, jaký je Bůh. První se ptá: „Zaslouží si hříšníci Boží lásku?“, zatímco ta druhá se táže: „Chce mi Bůh pomoci?“

Ježíš odpovídal na oba typy otázek svými skutky. Zaprvé proměňoval vyděděnce, když je přiváděl ze samého okraje společnosti přímo do středu Boží lásky. Říkal jim: „Teď jste ústřední postavou. Jste přímo v centru království mého Nebeského otce.“ Zadruhé Kristus ukazoval, že ti, kteří obviňují, naopak ve středu Božího království nejsou. Řekl jim zcela jasně: „V království mého Otce nemáte žádnou moc.“

Chcete mít v Božím království velkou a významnou roli? Potom odložte své kameny a vezměte kříž Jeho milosti. Pokaždé když se zachováte tak jako Ježíš – když nabídnete Boží milost těm, kteří jsou na okraji společnosti, účastníte se procesu velké proměny. Budete proměněni svými skutky a proměněni budou také ti, kdo jsou obviňováni, stejně tak jako ti, kteří obviňují. A pasivní věřící budou probuzeni zjevením Boží milosti.

Kéž se všichni staneme Boží armádou milosti a přivádíme všechny lidi do Jeho království – závislé i morálně čisté, truchlící i bezstarostné, chudé i bohaté, osamělé i veselé. Ať je každý člověk milován a přijat a ať jsme všichni proměněni úžasnou milostí našeho Spasitele.

pátek 11. září 2015

ON PROBOUZÍ MÉ UŠI

Neuvědomoval jsem si, jak jsem byl vinen tímto strašným hříchem, až do svého nedávného kázání na Britských ostrovech. Mého syna Garyho a mě tam vezl jeden z místních pastorů. Slušně se nás zeptal, jak probíhají naše kázání. Ale když jsem se mu snažil odpovědět, přerušil mě a vyprávěl o svých vlastních shromážděních. To se stalo několikrát. Pokaždé mě „trumfnul“ vyprávěním, že mívá větší účast a navštívil více zemí než já.

Nakonec jsem prostě zmlknul a nechal ho mluvit. Podíval jsem se na Garyho a zakoulel očima. Pomyslel jsem si: „Jak je chlubivý. Tento kazatel je nonstop mluvka.“

Ale potom jsem ucítil šťouchanec od Ducha svatého. Zašeptal mi: „Přemýšlej o tom, proč jsi rozčílený, Davide. Je to proto, že tě tento člověk neposlouchá. Chtěl jsi vyprávět. A teď, když posloucháš jeho příběhy, chtěl by ses chlubit svou vlastní službou. Možná jsi přestal mluvit, ale máš ve svém srdci chlubivého ducha.“

A co víc, poskvrnil jsem svá ústa. Všimni si, že jsem o tomto muži neříkal nic hrozného. Vlastně jsem o něm neřekl ani slovo. Ale pouhým zakoulením očima jsem ho před svým synem očernil.

Mohu mluvit o svatosti, mohu odhalovat hříchy společnosti, mohu kázat o vítězství Nové smlouvy. Ale jestliže dopustím, aby byla má ústa poskvrněna – jestliže vyšachuji jiného člověka tím, že se zaměřím na své vlastní zájmy, jestliže mu nebudu naslouchat s respektem – pak ve mně není prodlužován život Krista. Nevedu již život, který by mého Pána uspokojil. A nenesu ovoce jeho díla.

Probouzí mé uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící. Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji vzpurně, aniž se nazpět odvracím“ (Izaiáš 50:4–5).

"Uši jsi mi otevřel..." (Žalm 40:6).

čtvrtek 10. září 2015

POŠPINĚNÉ UŠI

„Panovník Hospodin mi dal jazyk učených, abych uměl znaveného slovem posílit. Ráno za ránem mě probouzí, probouzí mé uši, abych slyšel jako učedník. Panovník Hospodin mi uši otevřel a já se nevzpouzel, neodvracel jsem se zpět“ (Izajáš 50:4-5)

Všimněte si druhé věty: Ježíš byl každé ráno probuzen Duchem svatým. A Duch naladil Jeho uši, aby slyšel Slovo svého nebeského Otce. Když Kristus svědčí: „Nevzpouzel jsem se ani jsem se neodvracel zpět,“ říká tím: „Když jsem byl na Zemi, můj Otec mě naučil, co mám říkat, dělat a slyšet. A já jsem se od toho nikdy neodvrátil.“

Milovaní, takové duchovní probuzení potřebuji každé ráno. Duch svatý mi musí připomínat: „Davide, zakryj si uši před všemi pomluvami, klepy a zvrácenostmi. Nenech se od toho pošpinit.“

Ježíšovi vlastní učedníci však měli zašpiněné uši. Při jedné příležitosti jim řekl: „Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí“ (Lukáš 9:44). Jinými slovy říkal: „Dávejte dobrý pozor, protože vám chci dát důležité zjevení. Budu ukřižován. Ať se vám tato slova zabodnou hluboko do uší. Je to věc, kterou potřebujete vědět.“

Jak na to učedníci reagovali? Písmo říká: „Oni však tomu slovu nerozuměli“ (9,45). Proč nemohli slyšet to, co jim říká jejich Mistr? Protože jejich sluch byl pošpiněn sobeckostí. Hned nato čteme: „Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší“ (9:46).

Tady je nesporný důkaz, že zašpiněné uši nemohou dostat hlubší zjevení Božího slova. Tito muži nemohli slyšet Ježíšův hlas, ačkoli stál sám přímo před nimi a mluvil k nim prostými slovy. Místo toho v Písmu čteme: „Jeho smysl jim zůstal skryt; proto nechápali“ (9:45). Musím se ptát: Byla by zkušenost učedníků při ukřižování jiná, kdyby byli schopni rozumět tomu, co Ježíš říkal?

Pravdou je, že člověk, který je ponořený do svých vlastních zájmů, si to neuvědomuje. A pokud ano, tak to nepřizná. Proto učedníci nemohli slyšet to, co jim Ježíš říká. Byli tak sobečtí a tak soustředění na vzájemné vychloubání, že neslyšeli Kristův hlas.

středa 9. září 2015

MARNÁ SLOVA

Žalm 50 vyjmenovává hřích nečistého používání úst a jeho důsledky. Mnozí v Božím domě berou Jeho slovo v této věci na lehkou váhu.

Svá ústa propůjčuješ zlu a tvůj jazyk se zaplétá se lstí. Posadíš se, mluvíš proti svému bratru, haníš syna své matky....Představoval sis, že jsem jako ty. Kárám tě a předložím ti to před oči. ...Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu ukážu Boží spásu. (Žalm 50:19 - 23, ČSP).

Proč se tedy nebojíme a nectíme Boží slovo ohledně této věci? Proč tak lehce promlouváme o druhých marná slova? Proč pokračujeme v neopatrném používání slov, vyslovovaných s použitím nekontrolovatelného jazyka? Tento Žalm nám říká proč: "Představoval sis, že jsem jako ty."

Řečeno polopaticky, chceme Boha předělat, aby byl jako my. Ohýbáme Jeho Slovo, aby odráželo naši vlastní tendenci soudit někoho podle vnějšího vzhledu. A ignorujeme Boží způsob, totiž zaměřit se na to, co je skryté, hluboké věci v srdci dané osoby.

Teď nám Pán říká zde v Žalmu 50: Chystám se vás pokárat, protože chci, aby jste tu věc dali do pořádku. Musíte uvidět vaši nečistotu způsobem, jakým ji vidím já. Jak je zlá a stejně i zkažená. Je to skutečné nebezpečí pro tvoji duši.

Coby služebník Boží chci, aby Kristův život plynul z mých kázání. Jako manžel, otec a dědeček chci, aby plynul volně do mojí rodiny. Proto zdroj Kristova života ve mně nemůže být zamořený. Nemohu dovolit žádnému jedu v prameni nebo zátarasům, aby ve mne překazily jeho volný průtok.

Ale musí to být svědomité rozhodnutí z mojí strany. Musím stále volat k Duchu svatému "Pane, usvědči mne pokaždé, když se znečišťuji." David měl tento druh odhodlání. Napsal "Zkoumal jsi mé srdce, navštěvovals mě v noci, tříbils mě, nic jsi nenalezl. Mé záměry nepředcházejí má ústa." (Žalm 17:3). "Hospodine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů." (Ž 141:3, ČSP).

Můžeš se divit "Je opravdu možné kontrolovat jazyk, abych nezhřešil svými ústy?" David odpovídá svým svědectvím: "Řekl jsem: Budu střežit svou cestu, abych nezhřešil jazykem. Budu střežit svá ústa náhubkem, dokud bude přede mnou ničema." (Ž 139,1) V podstatě říká "Pokaždé když sedám na koně, musím na jeho hubu dát náhubek. A stejně samozřejmě, jako to dělám u svého koně, to musím udělat i se svým jazykem."

úterý 8. září 2015

NEJHORŠÍ LOUPEŽ

Jakub varuje církev: „I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.“ (Jakub 3, 6).

Podobné varování najdeme i v Izaiášovi: „Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘ Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova.“ (Izaiáš 58, 9). Slovo ničemný, které je zde použito, označuje v hebrejštině hrubost, neúctu, drzost.

To je od Izaiáše šokující tvrzení. Pravý důvod, proč se modlíme, postíme a studujeme Boží slovo, je ten, aby nás bylo slyšet v nebesích. Ale Pán k tomu připojuje jedno velké „pokud“. Říká: „Pokud chcete, abych vás slyšel v nebi, pak se musíte vypořádat s problémy ve vlastním srdci. Ano, vyslyším vás – ale musíte přestat ukazovat na druhé prstem a mluvit o nich neuctivě.“

V Božích očích je velkým hříchem, když svými slovy poskvrňujeme něčí reputaci. Jak se můžeme dočíst v Příslovích: „Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň“ (Přísloví 22, 1). Dobré jméno je bohatství, které roky starostlivě shromažďujeme. A přitom je tak snadné zničit něčí bohatství jediným pomlouvačným slovem z našich úst.

Nikdy bychom si přeci nedovolili okrást někoho o zlaté hodinky nebo bankovní účet. A přesto Bůh jasně říká, že očerňování něčího jména je ta nejhorší loupež. A můžeme to udělat velmi nenápadně: ukázáním na někoho obviňujícím prstem, pochybami o jeho charakteru, šířením pikantních pomluv. Tři nejvíc odsuzující slova, která můžeme vyslovit, jsou „Slyšeli jste to?“ Už pouhý náznak, který ta otázka nabízí, okrádá člověka o něco cenného. A špiní naše ústa.

pondělí 7. září 2015

PŘIJATÍ by Gary Wilkerson

V příběhu, kde byla žena přistižena jako cizoložnice, který nacházíme v Janovi 8, Ježíš obrátil obviněnou v přijatou. Místo toho, aby zavrhl tuto cizoložnici, jejíž život byl tak rozviklaný, On ji přijal. A dělá to samé pro nás. Bere si k sobě všechny vytlačené na kraj svým vlastním hříchem a říká jim, „Ty jsi můj. Jsi přesně ve středu Boží lásky.“

Toto Ježíšovo gesto bylo zásadní pro onu ženu. Proč? Protože ona stále musela žít v její komunitě s realitou, co udělala. Víš, zatímco je skutečně pravdou, že není žádné odsouzení těm, kdo jsou v Ježíši Kristu, stále jsou tady – životní důsledky hříchu. Zeptej se jakéhokoliv narkomana, kdo prošel léčbou. Jsou tam zlomená pouta na to, aby uzdravily vztahy s rodinou, přáteli, dětmi, spolupracovníky. V případě cizoložství můžou vzniknout nechtěná těhotenství, zlomené srdce partnera, podrážděné vztahy s dětmi, zrady důvěry v rámci společenství – věci, které můžou trvat roky, než se zahojí.

Z toho důvodu je tu velice skutečná milost v Ježíšových nevšedních výrocích směrem k ženě, která cizoložila: „„Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8:11) Nebyl bych poctivý Boží pastor, kdybych neřekl, že mezitím co Ježíš tě skutečně miluje, přijímá tě a odpouští ti, stejně tu je velice skutečný dopad hříchu. Jako farář to vidím neustále. Proto je náš hřích Bohu starostí, větší než jsou morální důsledky překročení zákona. Pavel říká, „Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.“ (1. Korintským 6:18) Toto vše je o to větší důvod přinést každý náš hřích Ježíši. Pouze Jeho mocná, očišťující milost může plně zahojit a obnovit.

Je tu ještě třetí skupina, která je přetvořená Boží milostí: udavači. Vyčítavý plán bezcitných Farizeů se obrátil proti nim. Nakonec, hříšná žena nebyla zavržena, ale místo toho zachráněna a uzdravena. A když se taková radikální milost projeví, ten zlý je donucen odplížit se v hanbě. „Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.“ (Jan 8:9)

sobota 5. září 2015

NOVÉ PŘIKÁZÁNÍ by Carter Conlon

"Sinci, još sam malo s vama. Tražit ćete me, ali kako već Židovima rekoh, i vama sada kažem: Kamo ja idem, vi ne možete doći. Novu vam zapovijed dajem: Ljubite jedan drugoga; kao što sam ja ljubio vas, ljubite i vi jedan drugoga. Ako imadnete ljubavi jedan prema drugome, po tom će svi upoznati da ste moji učenici" (Iv 13,33-35).

U ovom odlomku Pisma, Isus se obratio svojim učenicima malo prije odlaska na križ. Ovo je bio nevjerojatan prizor! Onaj koji je bio utjelovljenje Božje posebne ljubavi za čitavo čovječanstvo zapovjedio je svojim učenicima da ga slijede u dubinu te ljubavi za druge – posebno za one koji po vjeri pripadaju istoj obitelji. Dakako, to nije bila zapovijed isključivo za one nazočne s njim u ono vrijeme; Gospodin tu zapovijed daje i vama i meni danas.

Morate znati da ova vrsta ljubavi o kojoj Isus govori ne znači samo imati naklonost ili privlačnost jedan za drugoga. Ne, Gospodin poziva svoju Crkvu da bude izričaj ljubavi tako duboke i tako daleko izvan naše ljudske sposobnosti da će stajati kao neporecivo svjedočanstvo stvarnosti Božje. "Ljubav je strpljiva, ljubav je dobrostiva; ljubav ne zavidi, ne hvasta se, ne oholi se. Nije nepristojna, ne traži svoje, ne razdražuje se, zaboravlja i prašta zlo; ne raduje se nepravdi, a raduje se istini. Sve ispričava … sve podnosi. Ljubav nigda ne prestaje" (1 Kor 13,4-8).

Nakon što su primili ovu novu zapovijed, apostol Petar je pretpostavio da ima prirođenu sposobnost za ono na što ih je Isus pozvao. Pitao je Isusa: "'Gospodine, kamo ideš?' Isus mu odgovori: 'Kamo ja idem, ti me sad ne može slijediti, ali ćeš me poslije slijediti'" (Iv 13,36).

Drugim riječima, Isus je rekao: "Petre, sad nemaš snage ići kamo ja idem. Ne možeš ljubiti kao ja." I mi moramo prepoznati tu slabost u nama. Ja ne mogu ljubiti ljude kao što mi Isus zapovijeda, a ni vi. Jedino Bog ima tu vrstu dobrostive ljubavi koja nam je potrebna. Jedino kad Duh Sveti dođe na nas – kad Kristova pobjeda postane naša pobjeda i Božje srce naše – tek tada možemo ispuniti ovu novu zapovijed.

__________
Carter Conlon pridružio se pastoralnom osoblju crkve Times Square 1994. godine na poziv pastora osnivača Davida Wilkersona i postavljen je u službu starijeg pastora 2001. godine. Kao snažan, suosjećajan vođa, čest je govornik na konferencijama za pastore i vođe koje održava World Challenge širom svijeta. 

pátek 4. září 2015

MODLETE SE ZA SVÉ BLÍZKÉ

Nedávno přišel jeden mladík dopředu během bohoslužby v církvi Times Square Church. Třásl se a plakal. Řekl mi, že je ze státu Washington a že už ten večer jednou náhodou na naši bohoslužbu přišel. Odešel mezitím na koncert, ale zase se do církve vrátil. Teď chtěl, abych se za něj pomodlil. Zeptal jsem se ho: „Jsou tvoji rodiče věřící?“ Odpověděl: „Ano, pane, jsou a pořád se za mě modlí.“

Ptám se vás: byla to „náhoda“, že tenhle mladý muž přišel k nám do sboru? Sotva! On se osobně setkal s Kristem. Nikdo ho nenutil ani neprosil; nepochybně ho přivedl Ježíš. A jsem přesvědčen, že se to stalo díky modlitbám jeho starostlivých rodičů.

V Markovi 7, 31 – 37 se vypráví příběh o hluchoněmém muži, kterého přivedli k Ježíši. Ježíš ho vzal stranou od zástupu. „Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: ‚Efatha!‘ což znamená: ‚Otevři se!‘ Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně“ (Marek 7, 34 – 35).

Ježíš pro tohoto muže vykonal soukromý zázrak a pak k němu promluvil, jen aby mu dokázal, že slyší. Představte si to! První hlas, který ten hluchý člověk uslyšel, byl Kristův! Jak ten muž musel mluvit, když se mu rozvázal jazyk. Z jeho úst vycházely roky zadržovaných pocitů, protože teď mohl vyjádřit to vnitřní volání, které dřív nemělo žádný hlas.

Představuji si ho, jak s pláčem padl do Pánova náručí: „Ježíši, Ty jsi uslyšel hlas mého volání“ (viz Žalm 5, 2). Uvažte, jak musela být slova Žalmu 5 pro tohoto muže dojemná a mocná: „Vyslyš má slova, Hospodine, všimni si mého úpění! Vnímej mé volání, můj Králi a Bože – k tobě se modlím“ (Žalm 5, 2 – 3)! Láska, kterou ten muž cítil k Ježíši, se teď stala jeho vlastní – protože se s Ním osobně setkal.

Milovaní, když se modlíte za své blízké, pamatujte si, že Ježíš se nad nimi trápí. Nevzdychal jen nad jedním mužem z Dekapole. Plakal nad potlačovaným vnitřním voláním vašich dětí, vašich nevěřících blízkých. I těch mých. Možná potřebujete změnit způsob, jakým se za ně modlíte. Modlete se, aby je Duch svatý pronásledoval, aby je zlákal a přitáhnul, aby s nimi pohnul a probudil v nich novou touhu po Ježíši.

čtvrtek 3. září 2015

TROCHA KVASU

Pavel se ptá galatské církve, "Běželi jste výborně. Kdo vás zastavil v následování pravdy? Ty přesvědčivé řeči nejsou od Toho, který vás povolává. Trocha kvasu prokvasí celé těsto!" (Gal 5:7-9)

Pavel tu mluví o nastavení mysli, doktríně nebo teologickém faktu. Ptá se, "Co ve vašem životě vám brání, abyste šli vpřed v plném Kristově požehnání? V jednu chvíli jste to zvládali tak dobře! Vím, že jste lidé, kteří se modlí a pracují neúnavně na dobrém díle, ale něco je špatně. Vidím, že už nerostete. Naopak, znovu jste se začali spoléhat na tělo. Už z vás necítím tu sladkou vůni Krista. Vaše jistota, váš jasný cíl, vaše vize jsou pryč. Něco vám stojí v cestě.

Co vám mohlo přesvědčit, abyste setrvávali v tomhle stavu? Ať je to cokoli, říkám vám, že to není z Boha. Popravdě, cítím z vás kvas, nějaký kompromis. Něco vám zamlžuje úsudek, něco, čeho se držíte. A kvůli tomu jste s Pánem ve sporu. Řekněte mi, co to je."

Znám dnes spoustu křesťanů, které si Bůh mocně používal. Modlili se, byli to oddaní věřící. Ale pak je potkalo něco, co jim nějakým způsobem brání zažívat Kristovo požehnání v jeho plnosti.

Mezi těmito lidmi je mnoho duchovních, které znám. Muži, kteří na své cestě s Pánem viděli jedno vítězství za druhým. Ale něco se jim vloudilo do života, nějaký kompromis, na který si časem zvykli a přijali ho. Často je tím kouskem kvasu jen jeden vytrvalý hřích.

Všech takových lidí se Pavel ptá, "Co se stalo? Co brání proudu Ježíšova požehnání do vašeho života? Jaký to kvas se k vám dostal?"

A přidává varování: "Trocha kvasu prokvasí celé těsto!" (Gal 5:9)

středa 2. září 2015

SVATÁ SEBEJISTOTA

Proto mohl Pavel říci: „A vím, že až k vám přijdu, přijdu s Kristovým plným požehnáním.“ (Římanům 15:29). Měl svatou jistotu ve svém chození s Kristem. Prohlásil: „Proto se snažím, abych měl vždy čisté svědomí před Bohem i před lidmi.“ (Skutky 24:16).

Pavel v jádru říkal: „Můj život je před Pánem otevřenou knihou. Nemám ve svém srdci žádný skrytý hřích, a On se mnou nemá žádnou kontroverzi. A jeho požehnání ke mně, to je neustálý proud zjevení. Takže, když vám kážu, neslyšíte slova člověka. Nepřináším mrtvé kázání plné chytré teologie. To, co slyšíte, jsou skutečná slova Božího srdce k vám.“

Víš, plnost Kristova požehnání má málo co do činění s materiálními statky. Samozřejmě, že veškeré dobré zdraví a pozemské zdroje musíme vidět jako požehnání z Boží milostivé ruky. Ale Pavel tu mluví o mnohem větším požehnání. Řecké slovo, které používá pro požehnání, znamená „Boží doporučení (chvála)“ nebo jeho „Dobře uděláno.“

Krátce, Kristovo požehnání znamená žít život, který se líbí Pánu. Je to vnitřní vědomí od Ducha svatého, že když se Bůh podívá na tvůj život, řekne: „Mám z tebe radost, můj synu, má dcero. Není mezi námi nic, co by bránilo našemu společenství a vztahu.“

Pisatel Židům shrnuje plnost Kristova požehnání tímto způsobem: „Bůh pokoje, který pro krev věčné smlouvy vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše, toho velikého Pastýře ovcí, kéž vás opatří vším dobrým, abyste konali jeho vůli, a působí v nás, co je v jeho očích příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.“ (Židům 13:20–21).

Miluji přebývat mezi lidmi, kteří žijí tento druh Kristova života. Mají kolem sebe aróma toho, že jsou s Ježíšem. Podobně jako Pavel mají tito svatí božskou nespokojenost se svým životem, touhu být v Kristově přítomnosti, hlad po dosažení větší a větší intimnosti s ním. Hodně mluví o Ježíši, a šíří jeho lásku a svatost.

úterý 1. září 2015

NAPLNĚN BOŽÍ PLNOSTÍ

„Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání“ (Římanům 15:29). Pavel napsal tato slova křesťanům v Římě. Říkal jim: „Nepochybuji o tom, že až se s vámi setkám, budu mít plnou míru Kristova požehnání“.

Apoštolova slova v sobě obsahují něco, co musí znát každý věřící. A to je, že existují různé stupně či míry Kristova požehnání. Někteří věřící obdrží plnou míru. To je naším cílem, všichni máme přijít do plnosti Pánova požehnání. Někteří křesťané však vstoupí pouze do jeho malé části.

Ve svém listu Efezským Pavel naléhá na všechny, aby usilovali o plnou míru požehnání: „Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování….až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti…poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží (Efezským 4:7.13, 3:19).

Všimněte si v těchto verších slova „plnost“. Toto řecké slovo zde Pavel používá ve významu „dokončit úkol zcela se naplnit“. To je úkol, který nám Bůh dal: usilovat o plnost Kristova požehnání v našich životech.

Pavel tuto myšlenku rozvádí v dalších verších: „Jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech“ (Efezským 4:5-6). Ve zkratce – Otec, Syn a Duch svatý přebývají ve svých dětech. Ježíš slíbil: „Přijdeme a učiníme si u tebe příbytek“ (viz Jan 14:23). Pavel říká jasně, že všichni máme k Pánu stejný přístup. Máme tedy všichni stejnou příležitost obdržet Jeho stále rostoucí požehnání. Naše životy by totiž měly vytrvale růst v tom, co Pavel nazývá „Kristovo požehnání“.

Uvědomte si, jak obrovskou míru Kristova požehnání měl ve svém životě Pavel. Tento muž dostal zjevení od Ježíše osobně. Napsal, že Kristus v něm zjevil sám sebe. Samozřejmě že Pavel věděl, že nedosáhl dokonalosti.