pátek 30. října 2015

“KAPITALISTICKÉ” KŘESŤANSTVÍ

Amerika je svědkem “kapitalistického křesťanství.” Cílem už neni duchovní růst, ale rozvoj v v hromadění majetku a financí. Ježíšův soud nad Laodicejsou církví v dnešní době platí pro mnoho církví.: “Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.” (viz Zjeveni 3:15-17),

V Efezu byla hříchem církve ztráta intimity s Ježíšem. V Thyatiře to byla ztráta soudnosti a duchovní smilstvo. V Laodicei vidíme nejhorší hřích ze všech: ztrátu potřeby Krista a všechno končí v nahotě. Ježíš obviňoval Laodiceu z jejiho nahého stavu: “Nebylo vidět tvou nahotu;” (3:18). Řecké slovo pro nahý zde znamená “zbavený zdrojů.” Vidíte že Bůh rezervuje svoje zdroje pro ty, kteří na Něm ve svých potřebách zavisí. Jaké jsou Jeho zdroje? Je to skutečné duchovní bohatství: Jeho síla a Jeho moc působící zázraky, Jeho božské vedení, Jeho projevená přítomnost.

Představte si kongregaci, která sedí pohodlně během hodinové chvalící bohoslužby. Tito křesťné slyší krátké kázání o tom, jak se vypořádat se stresy života a už jsou ze dveří pryč. Necítí žádnou potřebu, aby byli zlomeni nebo kající před Ježíšem. Necítí žádnou potřebu, aby byli pohnuti nebo usvědčeni poselstvím. Neni zde žádné volání: “Pane, přetav mě, zlom mě. Ty samotný můžeš odstranit můj hlad.”

Kde je ten zápal, který dříve měli? Tito veřící byli kdysi nadšeni jít do církve, rozjímat nad Božím slovem, odhalit srdce před světlem Ducha. Ale nyní si myslí, že z toho všeho vyrostli. Tak omezili své křesťanství na neděle ráno—na náboženství vlažnosti.

Ježíš miloval tohoto Laodicejského pastora a jeho kongregaci, když jim řekl, ze v nich vypůsobí hlad po těchto zdrojích: “Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.” (3:19).Jeho milující ruka přišla, aby je napravila a On to udělal tak, že v nich vytvořil potřebu, aby volali po Jeho moci a pomoci.

Kristus k nám dnes mluví stejnými slovy. Říká nám to, co řekl Laodicei: “Toto je vše o tom, že se mnou budete večeřet. Je to o tom, že otevřete, když budu tlouci. A já vás volám, abyste přišli a večeřeli se mnou. Já mám vše co potřebujete. Vaše přátelství se mnou Vám dá to co potřebujete, abyste pokračovali ve službě. To vše musi vzejít z našeho vzájemného společenství.”

čtvrtek 29. října 2015

FALEŠNÍ PASTÝŘI

Problémem sboru v Thyatirách bylo koketování se svůdnými, ďábelskými služebníky. Představ si reakci pastora, když četl tato slova: "Andělu sboru v Thyatirech napiš: ‚Toto praví Syn Boží, který má oči jako plamen ohně." (Zjevení 2:18 a, ČSP).

Dopis pokračuje pochvalou: "Andělu sboru v Thyatirech napiš: "Znám tvé skutky a tvou lásku,věrnost a službu, tvou vytrvalost a tvé poslední skutky, hojnější než ty první." Ježíš zde opětovně říká: "Znám tvoje skutky. Tvoje láska, víra, služba a vytrvalost jsou větší než v době, kdy jsi začínal." Nejlepší ze všeho je, když jim Pán říká: "Vím, že mne milujete" On je nekárá za ztrátu intimního vztahu s Ním.

Ale pak čteme tato pronikavá slova: "Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která si říká prorokyně, vyučuje a svádí mé otroky, aby smilnili a jedli maso obětované modlám." (Zj 2:20)

Kdo přesně je Jezábel, kterou tady zmiňuje? Ježíš hovoří o falešných pastýřích. Kárá pastora v Thyatirách za to, že trpí chamtivé služebníky, kteří svádějí Jeho lidi. Odkaz na Jezábel tady ukazuje více, než jen služebníky, kteří jsou žádostiví. Tito falešní pastýři ve skutečnosti vymýšlejí schémata, aby vykonali a naplnili svoje žádosti. Jednoduše aplikováno, jméno Jezábel je symbolem pro všechno, co je v Pánových očích zlé a ohavné.

Jak matoucí obrázek jsme dostali. Toto jsou lidé, kteří milují Pána, oddaní muži a ženy Boží. Jsou vytrvalí, věrně dávají a milují Ježíše. Jak tito věřící mohou být přitahováni falešnými proroky? Jak by vůbec někdy mohli být svedeni zkaženými služebníky, kterými Bůh pohrdá?

Napříč evangelii Ježíš varuje před falešnými pastýři, kteří přišli s tím, že hledají, koho by pohltili, a svedou mnohé. Jsem v šoku kvůli chybějícímu rozlišení davů lidí, kteří setrvávají v jejich falešných naukách. Děje se to tobě? Krmí se tvoje duše televizním evangeliem, které je ve skutečnosti démonické? Piješ z poselství od učitelů prosperity, které apeluje na tvoje žádosti a bere poslední zbytky soudnosti?

Ježíš důrazně napomíná ty, kteří věrně stojí proti služebníkům Jezábel: "Pouze držte pevně, co máte, dokud nepřijdu." (2:25) Říká: "Naučili jste se pravému rozlišování. Nedovolíte, aby jste byli unášeni každým větrem a vlnou učení. Takže nyní jen dál držte. Nedovolte, aby jste byli svedeni. To je vše, o co žádám. Nevkládám na vás žádné další břemeno dokud nepřijdu." (podívej se na verš 2:24)

středa 28. října 2015

ZTRÁTA PÁNOVY PŘÍTOMNOSTI

Efezská církev popisuje ve Zjevení 2. kapitole, že přišla o přítomnost Kristovu. Tuto paralelu vidím v dnešním světě. Někteří z nejtvrdších lidí, které jsem poznal, pracovali v oblasti sociálního zabezpečení nebo agenturách zabývajícími se pomocí sociálně slabších. Tito lidé byli upřímní, oddaní pracovníci, ale bylo pro ně příliš bolestivé vydržet utrpení, kterého byli denně svědky. Stejná věc se může přihodit i křesťanům. Služebníci a laičtí pracovníci vidí podobně jako oni tolik bolesti a hříchu v lidech, kterým slouží, až se zatvrdí. Přesně tohle říkal Ježíš pastorovi v Efezu: „Kdysi jste byli k ostatním jemní a starostliví. Dávali jste lidem lásku a naslouchali jste jim. Ale teď jste ohluchli. Sedíte s nimi, ale zatvrdili jste se pro jejich pláč. Děláte svou službu jako ve šlapacím mlýně, bez života. Nemám na vybranou, musím vám odebrat svou přítomnost.“

Duchovně hladoví lidé nezůstanou tam, kde není zjevná Ježíšova přítomnost. Zoufale touží poznat jeho blízkost. A když ji nezažívají, odejdou někam jinam, aby ji našli. Dostávám mnoho dopisů se stejnou stížností: „Nemohu najít církev, která by byla plná Pánovy přítomnosti.“

Byl jsem svědkem tragického odpadnutí mnoha křesťanů, kteří zakusili tento pocit. Nikdy tuto církev nenašli a tak nakonec sedí doma a sledují kazatele v televizi. Nedostává se jim tak duchovního pokrmu a po čase ochladnou. Brzy potom opustí církev úplně. Zanedbávají shromáždění bratří, před čímž varuje Písmo (viz Židům 10:25) a oni se tak stávají úplně neteční ke Kristu a Jeho přítomnosti.

Říkám vám, že Bůh nebude chtít poslouchat od těchto lidí žádnou výmluvu. Ježíš se může stát pro tebe vším, pokud budeš dál udržovat osobním společenství s ním. Nezáleží na tom, jaký je stav tvé církve, ty máš usilovat o to, abys s ním trávil drahocenný čas. Potřebuješ pít hluboce z Jeho přítomnosti, pokud chceš, aby se k tobě dostalo Jeho živé slovo.

Ve světle Zjevení 1–3 se musí každý věřící ptát sám sebe: „Okradly mě mé dobré skutky – mé studium Bible a má služba – o čas s Ježíšem? Stále ještě po něm hladovím tak jako dřív? Nebo jsem o něco přišel?“

úterý 27. října 2015

KDYŽ PROCHÁZÍME UTRPENÍM

Možná právě procházíte nesnesitelnou zkouškou. Přitom víte, že jejím důvodem není to, že by se Bůh vypořádával s hříchem ve vašem životě, a říkáte si, proč vás Bůh nechává tak strašlivě trpět.

Možná vás má výheň této zkoušky přivést k poznání, které vám změní život. Přesně tak tomu bylo s Jobem. Uprostřed utrpení zjistil Job něco neuvěřitelného: přes své hluboké znalosti o Bohu Hospodina skutečně neznal. Vyznává: „Dosud jsem o Tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji. Proto se pokořuji – v prachu a popelu činím pokání!“ (Job 42, 5-6).

V době, kdy zažíval toto utrpení, bylo Jobovi nejméně sedmdesát. O Bohu věděl celý život. Dokonce Hospodinu postavil oltář, kde trávil mnoho hodin chválou a uctíváním Boha v pokoře a zbožnosti. Bůh ho učil svým cestám a tajemstvím. Job byl vyučován o tom, že Pán dává útěchu, učil se o Jeho svatosti, Jeho charakteru, Jeho povaze, Jeho hněvu a také o slávě Boží moci a moudrosti.

Přesto když na Joba dopadla ta ohromná krize, nebyl vůbec schopen Hospodina vidět. Naopak, Bůh se pro něj stal jen neurčitým teologickým pojmem. Zdálo se, že Hospodin, který byl nedílnou součástí jeho každodenního života, se teď ze všeho, čím Job procházel, vytratil. Najednou se Bůh zdál být jen řadou kázání, mrtvým slovem, poznáním, které v sobě nemá žádnou moc ani život.

Věřím, že tohle chtěl Pán v Jobově životě vynést na povrch. Víte, náš milující Otec chce, aby Ho Jeho děti znaly více než je možné skrze chvály, biblické vyučování nebo modlitební setkání. Chce, abychom Ho znali důvěrně, v každé oblasti života – to znamená i v době našich nejhorších zkoušek a utrpení. Náš Pán touží být víc než jen Bohem nějakého mrtvého náboženství. Chce, abychom Ho znali jako vševědoucího Otce, který je nám nablízku, všechno má pod kontrolou, drží nás pevně ve Své dlani.

Když procházíme utrpením, může to v nás způsobit dvě věci: buď zatvrdíme svá srdce v duchu nevíry, nebo v úžasu spatříme, že Bůh má vše, čím procházíme, ve Svých rukou.

pondělí 26. října 2015

PROČ NÁSLEDUJEME JEŽÍŠE? by Gary Wilkerson

Šestá kapitola Janova evangelia obsahuje pro mě jednu z nejtěžších pasáží. Mluví o následovnících Ježíše, kteří ho nakonec odmítnou a odvrátí se od Něj. Je to scéna, ve které ho učedníci hromadně opouští (Jan 6:66)

Ježíš právě zázračně nasytil tisíce. Lidé žasli a byli připraveni následovat tohoto zázraky konajícího Mesiáše. Když je ale konfrontoval s jejich opravdovými motivy, vysmáli se mu a odešli.

Za tímto úryvkem leží otázka pro všechny, kteří by chtěli následovat Krista. "Kdo vede tvůj život, Ježíš nebo ty? Necháme Boha určovat směr, kterým se ubíráme nebo se snažíme určovat sami, co po nás Bůh chce?"

Každý křesťan se s těmito otázkami setká záhy po uvěření. Od začátku v nás zuří bitva mezi dvěma znepřátelenými světy. Je tu ten venkovní svět, který se neustále ptá, "jaký z toho můžeš mít užitek?" A pak je tu boží království, které se ptá, "jak můžeš sloužit Bohu a svému bližnímu?"

Ježíš učil, že království Boží už je na zemi. "Království Boží je blízko" (Marek 1:15) Jinými slovy, království Boží je mezi vámi. Toho dne ale u většiny Ježíšových posluchačů vítězil Svět. Zajímalo je hlavně, co by mohli získat pro sebe. Když Ježíš přišel a nabízel požehnání, sbíhali se k Němu a říkali, "Jistě, budu tě následovat, když mi všechno dáš. Když uzdravíš moji rodinu a budeš odpovídat na moje modlitby, budu tvým učedníkem!"

Ale co se stane s naším závazkem víry, pokud se nám vše nesplní? Jak oddaní Ježíši zůstáváme, když nám dojde, že On není jen naším "asistentem"? Ti lidé, kteří byli tak rychle hotovi Ho následovat, Ho stejně rychle odmítli. Zklamaní se k Němu otočili zády. Ježíš věděl, že se to stane. Proto jim hned po vykonání zázraku, při kterém nasytil tisíce lidí, řekl: "Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni." (Jan 6:26) Neplatí to i o nás? Následujeme Ježíše hlavně kvůli požehnání, které dává, nebo proto, že je Pán?

sobota 24. října 2015

SILNÁ VÍRA PRO TVRDÉ ČASY by Claude Houde

Bible nám jasně vykresluje obrázek, nekonečně něžný a osobní. Ten nám má připomínat, že Bůh vždy "slyší náš nářek" (Žalm 6:8). Některé překlady z hebrejštiny to vystihují jako "On počítá nebo přijme nebo porozumí každé z mých slz."

Tento oltář víry, který jsme povoláni stavět, když poryvy nejistoty, zlosti, strachu, úzkosti a pochybností řvou svoje hrozby ze všech stran, je jeden z nejtěžších, které stavíme. Je to svobodná matka, která se dnes dívá na svého syna, vyděšeného, vzdáleného, rozzlobeného, toho stejného, který byl ještě včera milující a láskyplný. V noci si sedá na svou postel a ptá se sama sebe: "Kdo je ta obluda, arogantní a zištná, která má na sobě oblečení mého syna? Proč tomu tak je? Jak mohu vychovat syna bez toho, aby v naší domácnosti byl otec?

Jsme to ty a já, sraženi nemocí a nasloucháním doktorovi, který vyslovuje děsivá slova o rakovině, která se pak přerodí ve strach a paniku. Je to jako skvrna na oblečení. Je to svobodný člověk, obklopený ženatými kamarády a jejich dětmi, který se topí v osamělosti a ptá se: "Kdy, Pane? Proč?" Je to podnikatel, který tomu dal za ta léta všechno, co měl, to nejlepší, zcela vše, a teď čelí bankrotu. Cítí se tak ztracený, zbytečný, jako ten, kdo totálně selhal.

Taková víra, která se prochází údolím stínu smrti, nás postrkuje dopředu a šlape po stezkách s názvem "turisté na přechodu" nebo "neodvažujte se jít dál." Ne, v takovém místě najdeš pravé křesťany. Nadšený pastor, kterému rve srdce, když vidí sbor, který se potápí v ošklivém rozdělení. Muž nebo žena víry, kteří jsou opuštění a podvedení, protože dostali ránu do živého kvůli rozvodu, který už nejde napravit. Zlomenina duše je tak úporná, že tato osoba skutečně cítí, že bude kulhat po zbytek svého života.

Je to víra, která má tu schopnost a znovu vybuduje, obnoví dokonce vzkřísí. Abraham přišel o svůj oltář (podívej se do Genesis 12). V zemi byl hlad a slova z Písma nám nadzvedávají skutečný, leč bolestný závoj, jež přikrýval to, co se mu opravdu přihodilo.

Milý čtenáři, Bible je nenahraditelným zrcadlem pravdy a jejím záměrem a vizí je zachránit tvůj život (podívej se do Jakuba 1:23 – 25).

__________

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 23. října 2015

JEHO SLOVA VYTVÁŘEJÍ ŽIVOT

„To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky. To řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum. Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat? Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: Nad tím se urážíte?“ (Jan 6:58-61).

Všimni si, že zde Ježíš mluví k věřícím. Co byla ta hrozná řeč, na kterou takhle reagovali? Bylo to: „Nebudete-li jíst mé tělo a pít mou krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný.“

Ježíš viděl, že jeho slova lidi šokovala. A tak se jich v podstatě zeptal: „Urazil jsem vás? Znepokojilo vás, že jsem řekl pravdu?“ Potom oznámil: „Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život“ (Jan 6:63). Zcela to objasnil: „To, nad čím se urážíte, přináší život.“ Jak reagovali jeho následovníci? „Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili“ (Jan 6:66).

Tato Ježíšova slova potvrzuje mnoho dnešních církví. Je neuvěřitelné, že některé sbory odstranily ze svých bohoslužeb veškeré zmínky o Kristově krvi. Pastoři se o ní ve svých kázáních nezmiňují a chvály o krvi se nezpívají. Je to považováno za něco velmi pohoršujícího.

Ježíš ale varuje: „Nezáleží na tom, že se vám zdají má slova pohoršující. Nemůžete je změnit. Má slova vytvářejí život a musíte je přijmout celou svou bytostí, stejně jako jídlo a pití. A proto nezmírňujte to, co říkám. Jestliže ze svého kázání odstraníte krev a kříž, znemožňujete hledajícím nalézt jejich jedinou naději pro věčný život.“

čtvrtek 22. října 2015

PODSTATA JEŽÍŠOVA POSELSTVÍ

Podstatou nejprvnější bohoslužby po Kristově vzkříšení bylo pokání. Petr řekl o Letnicích shromážděným zástupům: „Ježíš Nazaretský … byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili“ (Skutky 2:22-23).

Když to lidé uslyšeli, byli mocně usvědčeni. Kázání probodlo jejich srdce, protože tam působil Duch svatý celou svou mocí. A podle Ježíše Duch svatý přesně tak jedná. Ježíš řekl, že Duch svatý přijde „a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud“ (Jan 16:8).

Zástupy to natolik rozrušilo, že nedokázaly jednat. Náhle před nimi vyvstala otázka života a smrti. A tak volali k Petrovi a ptali se, co mají dělat. Petr odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů … Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení“ (Skutky 2:38,40).

Tento oddíl názorně ukazuje, že pokání je podstatou Ježíšova poselství. Jestliže v poselství není žádné usvědčení – žádná pravda o hříchu a vině, žádné zasažení srdce – potom tam jednoduše chybí Duch svatý. V takovém kázání prostě není přítomen.

Petr neměl v úmyslu se těchto zástupů o Letnicích dotknout. Jeho jediným záměrem bylo ukázat jim pravdu, a když Duch svatý zjevuje pravdu, dochází k usvědčení. Proniká hluboko a vyhání ze srdce vše, co tam nepatří.

Je politováníhodné, že se něco takového v současné době v Církvi neděje. V naší službě dostáváme jeden dopis za druhým, v nichž se opakuje stále stejná písnička: „Mám souseda, kterému měsíce svědčím. Beru ho do církve v naději, že uslyší slovo o svých okolnostech a o tom, že potřebuje Pána. Můj pastor ale nikdy neřekne ani slovo o hříchu. Není tam žádné usvědčující slovo, které by člověku objasnilo potřebu Ježíšovy moci, která by ho očistila a očišťující osvobodila od hříchu. Proto se můj soused cítí ve svém hříchu dokonce stále příjemněji.“

Jaká je to tragédie! Jak musí Boha zarmucovat, že je v církvích spokojeno se svými hříchy více lidí než ve světě. Podle Ježíše nemůže být nikdo zbaven hříchu – nikdo se nemůže podívat pravdě do očí – pokud není usvědčen přítomností a mocí Ducha svatého.

středa 21. října 2015

MÍSTO POKÁNÍ

Ježíš prohlašuje: „Moje církev je místem naprostého a otevřeného pokání.“ A apoštol Pavel to potvrzuje: „Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben‘“ (Římanům 10,8-11).

Stručně řečeno, jsme přiváděni ke spasení skrze otevřené pokání. Ježíš praví: „Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky“ (Matouš 9,13). A jak říká dále, pokání je to, čím jsme uzdraveni a obnoveni: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky“ (Lukáš 5,31-32).

Milovaní, to je dobrá zpráva! Ježíš nám říká: „V mé církvi je každý uzdraven skrze pokání. Nezáleží na tom, kdo jste – jestli fyzicky zlomení, psychicky nemocní či s duchovními problémy. Každý musí ke mně přijít stejnou cestou. A všichni naleznou uzdravení skrze pokání.“

Jaké je tedy hlavní poselství Kristova evangelia? Ukazuje nám to jasně skrze Matouše, Marka, Lukáše a Jana. V těchto čtyřech evangeliích nám říká: „Tady je to, co kážu ve své církvi. To je moje poselství všem hříšníkům.“

Nejdříve ze všeho „Ježíš přišel…a kázal Boží evangelium: ‚Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!‘“ (Marek 1,14-15). Co tedy bylo Ježíšovo první poselství? Kázal pokání.

Pro některé křesťany to může znít jako silná slova. Možná si pomyslí: „Dobře, ale jak moc důrazně Ježíš pokání kázal?“ V Lukášově evangeliu čteme, že Ježíš řekl svým posluchačům: „Nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete“ (Lukáš 13,5).

Možná si říkáte, že pokání, které káže Ježíš, je deprimující věc. Ale Pavel říká opak. Kajícné srdce přináší opravdový život: „Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt“ (2. Korintským 7,10).

úterý 20. října 2015

PRAVDIVÉ EVANGELIUM

Jaké je pravé evangelium Ježíše Krista?

Hospodin řekl Petrovi: “Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.” (Matouš 16:24).

Patřit k Ježíšově církvi znamená více než jednoduše věřit v Něj. Mnoho křesťanů dnes pouze “dá hlas Ježíši.” Jejich postoj je: “Hlasoval jsem pro Krista. To ze mě dělá člena Jeho strany.” Ale jakmile dají svůj hlas, odejdou pryč a zapomenou všechno o Jeho vládě nad jejich životy.

Ježíš říká, že patřit do Jeho církve znamená zavázat se Jej následovat. A to představuje život plný sebezapření a nesení kříže. “Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.” (Matouš 10:38).

Náš Pán to vysvětluje: “Pokud jsi v Mé církvi, pak buď připraven trpět a být pronásledován pro svoji víru. Buď připraven odepřít si všechnu slávu a světské potěšení.”

Skutečností je, že Kristova církev nebyla nikdy přijata světem a nikdy nebude. Pokud žiješ pro Ježíše, nebudeš se muset oddělit od společnosti ostatních; oni to udělají za tebe. Všechno co musíš udělat, je žít pro Něj a budou tě odmítat a nazývat zlým: “Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka.” (Lukáš 6:22). Přesto Ježíš dodává, že toto je cesta, která vede ke skutečnému naplnění. “Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.” (Matouš 16:25). Jinými slovy: “Jediný způsob, jak najdeš smysl života je to, že Jej Mně ho celý vydáš. Pak najdeš skutečnou radost, pokoj a uspokojení.” Kristus nám říká: “Moje církev nemá poskvrny ani vrásky. Takže když přijdeš ke Mně, tak musíš chtít odložit všechny hříchy. Musíš poddat všechno Mně, zcela zemřít sám sobě, všem bezbožným ambicím a svému „já“. Vírou budeš pohřben se Mnou. Ale já tě vzkřísím do nového života.”

pondělí 19. října 2015

VEDENÝ DOBRÝM PASTÝŘEM by Gary Wilkerson

“Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. . . . „Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.” (Jan 10:12, 14-15, NLT).

Tak si to uvědomme, že i ten nejoddanější pastor je najatý člověk. Je to někdo, komu Dobrý Pastýř důvěřuje, osvědčený pracovník, který byl najat, aby se staral o ovce. Někdy však ani věrohodný služebník není rovnocenným soupeřem zoufalého, hladového vlka (pokud tento služebník není nadpřirozeně obdarován jako byl David).

Je tím myšleno, že i ten nejlepší pastor tě může někdy zklamat. Konec konců je to jen člověk. On tě nezná tak dobře, jako tě zná ten Dobrý Pastýř. Nepochopte mě špatně, většina z nás potřebuje poradenství věrného pastora. Někdy můžeme potřebovat i moudrost profesionálního poradce. Písmo nám říká, že je moudrost v množství rádců, včetně našich oddaných křesťanských přátel. Rozdíl je v tom, že Ježíš je tu pro nás vždy: “Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. ” (10:11). Ježíš tě nikdy nezklame, neopustí a vždy má na mysli jen to nejlepší pro tebe.

My všichni známe tu slavnou scénu v evangeliích, kde Ježíš zpřevracel stoly směnárníků v chrámě. Tento jeho čin měl také symbolický smysl. Ježíš převracel podřadný náboženský systém a vyjadřoval tím: “Vy vedoucí máte být pastýři těchto lidí, ale vy jim prodáváte oběti místo toho, abyste dávali pravé oběti Otci. Já zpřevracím Váš systém. Já jsem Dobrý Pastýř, který pokládá Svůj život za ovce. Já je věrně povedu na dobrou pastvu, která je nasytí, že nebudou mít ničeho nedostatek.” Pokud chceš skutečné vedení v životě, naslouchej Pastýřově hlasu. Může a nemusí k tobě mluvit hlasitě, ale vždy k tobě mluví skrze Písmo. Potřebuješ směr ve svém životě? On pro tebe má jen dvě slova: “Následuj mě.” Upři svoje oči na Ježíše. Zaměř se na to, co říká Jeho slovo a poslouchej Ho. Můžeš Mu důvěřovat, že tě povede a i pro tebe bude platit Jeho zaslíbení o bohatém a naplněném životě!

sobota 17. října 2015

UKRADENÉ ROKY by Nicky Cruz

Když můj otec odcházel z tohoto světa, odcházel zpívaje chvály Ježíši. 

Až ke konci svého života se zřekl čarodějnictví, satana a přijal Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Moje matka jej před Jeho smrtí přivedla k Pánu a nyní tak oba dva společně v nebi tančí na zlatých ulicích, vyhřívají se v Boží slávě a radují se ze svého nového věčného domova s Bohem. Když zavřu oči, tak je téměř mohu slyšet, jak vykřikují chvály svému Králi – svému Spasiteli - svému nádhernému Zachránci.


Kéž by býval můj otec mohl užívat takového života už na zemi. Dala bych vše, abych jej viděla chválit Boha na zemi tak vášnivě, jak sloužil satanovi. Byl by tak účinným svědkem, tak mocným evangelistou, tak velkým a mocným kazatelem Božího slova.

Všechno co dělal, dělal s vášní. Jeho víra byla skutečná, silná a neuhasitelná. Byl by jistě činil zázraky. Byl by zcela důvěřoval Bohu, byl by naplněn Jeho slovem a následoval by Jej kamkoliv by jej On vedl! Jeho srdce by hořelo pro záchranu duší! On byl totiž takovým typem člověka.

Místo toho, aby se krčil před satanem, mohl trávit svůj život tím, že by mu ubližoval, porážel jej a dělal mu modřiny. Mohl mít na svět takový vliv! Jen kdyby můj otec našel Ježíše v raném věku.

Nenech satana, aby ukradl tvůj život a srdce stejně, jak to udělal mému otci. Nebuď sváděn jeho lžemi. Nebuď oklamán jeho šarmem nebo odveden pryč jeho prázdnými sliby. Vlož svoji víru na Ježíše. Dej svůj život tomu, který tě chce pozvednout, nikoliv tě srazit. Tomu, který tě miluje a stará se o tebe. Tomu, který přináší skutečnou moc a sílu, nikoliv drobné pokrytecké triky.

Nenech satana, aby tě okradl způsobem, jakým to udělal mému otci. Nedovol, aby tě oslepil vůči pravdě Boží dobroty. Vlož svoji důvěru ve výjimečného Boha!

“Zloděj přichází jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti.” (John 10:10).

__________
Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej.

pátek 16. října 2015

ZTRÁTA JEHO PŘÍTOMNOSTI

Kristus shrnuje Svoje poselství ve třetí kapitole knihy Zjevení všem sedmi pastorům a církvím. A Jeho slova říkají: “Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.” (3:20). Příliš často křesťané neotevírají dveře svých srdcí Ježíši. Když Ježíš tluče, dokonce nejsou doma. Místo toho je na dveřích znamení, které říká, “Drahý Pane, jsem otevřený ke službě v nemocnici a potom později ve vězení. Uvidíme se v církvi.”

Mnoho církví v dnešní době dělá tak mnoho dobrých, charitativních věcí v Kristově jménu. Mají programy pro téměř každou lidskou potřebu a členové denominace žijí čisté, slušné životy a snaží se vyhnout hříchu. Ale něco v nich se změnilo. Kdysi byli tito věřící oddáni přijímání svátosti s Ježíšem. Ani jediný den by nestrávili bez Něj. Nyní je to však jinak. Všechno co Mu dají, je jen rychlé pozdravení na cestě do některé práce. Jak je to s Ježíšem vážné?

Ježíš nás varuje: “Něco se v Mé církvi ztratilo. Je to Moje jedinečná přítomnost. Musíte se vrátit zpět do skryté komůrky, zpět k tomu, abyste se Mnou jedli. Jinak od vás odejmu Svoji přítomnost. Všechny vaše dobré skutky—vaše kázání, evangelizace a dávání—musí vyplynout z našeho společného času. Musí to vzejít z Mého stolu.”

Církev v Efezu (Zjevení 2:1-11) ztratila něco, co kdysi vlastnili—očividnou přítomnost Krista ve svém středu.Začali brát přítomnost Ježíše jako samozřejmost a to mělo vliv na jejich službu. V jeden čas se navzájem milovali a starali se o sebe, ale nyní se navzájem také brali jako samozřejmost. A to mělo zničující vliv na jejich práci v činění dobrých skutků. Byli tak zaměstnaní službou lidem, že centrem se staly jejich skutky a nikoliv Kristova láska. Chyběla Jeho mocná přítomnost.

Nyní je Ježíš varoval: “Pokud neuděláte změny—pokud se nevrátíte ke svému hladu po Mně—pak odejmu vaše svědectví. Když budete dělat své dobré skutky, pak už nebudete mít více žádnou autoritu.

čtvrtek 15. října 2015

DOPIS PRO PASTORA

Kristus viděl věci, které si v Jeho církvi zasloužily pozornost. Dal instrukce Janovi, aby zapsal Jeho slova a poslal je sedmi "andělům" církví. To je odkaz na Jeho služebníky, kteří jsou nazvání hvězdami v Jeho ruce (podívej se na Zjevení 1:16). Říká Janovi: "Miluji tyto služebníky. Já jsem je povolal a pomazal a teď jim ty máš doručit Moje slova."

Coby pastor se musím zajímat o to, jaké by to bylo, otevřít takový dopis od Jana? "Pastorovi církve v New Yorku: Toto praví Pán ohledně tvého sboru." Teď si představte, co těchto sedm služebníků cítilo.

Vezměme si například pastora v Efezu (Zjevení 2:1 - 11). Jak si tak čte dopis od Jana, vidí Krista, který se raduje ze Svého sboru. Pán oceňuje efezské za tvrdou práci, trpělivost a schopnost rozlišovat. Nenávidí zlo a stojí pevně v tom, co se týká Krista. Jak plynou roky, nikdy nepřestali dělat dobré skutky. Pastor žasne nad tím, co čte a myslí si: "Mám radost, Pán je s námi spokojen. To je dopis, ve kterém nás chválí."

Ale jak pokračuje ve čtení, dojde až k pronikavým slovům: "Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku." (Zj 2:4, ČSP) Ježíš pastora varuje:
"Rozpomeň se, odkud jsi spadl, učiň pokání a začni jednat jako dřív! Ne-li, přijdu k tobě brzy a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání." (Zj 2:5, ČSP)

Efezský pastor musel být zděšen. Myslí si: "Činit pokání? Jinak odmítne naše svědectví? Jak se to může stát? Věříme na základě nové smlouvy. Jsme ospravedlněni vírou. Děláme charitativní a pečovatelskou práci. Teď se od nás čeká, že se vrátíme zpátky a budeme jako na začátku? Co to znamená? Jak může Ježíš takto mluvit? Jak vůbec mohu přečíst tento dopis svému sboru?"

Uvědomte si, že tento dopis je adresován zbožnému sboru. Takže to musí být v Pánových očích velmi vážná věc. Proč by jinak mluvil s takovou hlubokou naléhavostí k tak zářnému příkladu církve? On říká pastorovi: "Tvoje láska ke Mně není taková, jak bývala kdysi. Zanedbal jsi intimní vztah se Mnou. Teď čiň pokání!"

Ježíš vysvětluje, že to vše má co do činění s Jeho přítomností. Ano, efezští pečlivě konali dobré skutky, ale už neměli intimní čas s Pánem.

středa 14. října 2015

KRISTUS SVOU CÍRKEV MILUJE

Kristus svou Církev miluje. Dal za ni svůj život a sdělil nám, že brány pekla ji nepřemohou (viz Matouš 16:18). Samotný Ježíš je úhelným kamenem této Církve a Písmo nám říká, že v Církvi přebývá Ježíšova sláva a moudrost. O Letnicích seslal svého Ducha svatého, aby založil Církev, a obdařil ji pomazanými služebníky – pastory, učiteli, apoštoly, proroky a evangelisty – aby ji zbudoval (viz Efezským 4:11-12).

Je zřejmé, že Pán touží své Církvi žehnat. Proč tedy Zjevení vykresluje takový hrůzu budící obraz Krista zjevujícího se svému lidu? Jan píše, že Ježíš vchází do Církve s plamennýma očima a hřmícím hlasem:

„Uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč“ (Zjevení 1:13-16).

Zjevení je shrnutím Božího Slova. Popisuje konec všech věcí a takto je v ní hned zpočátku vykreslen Kristus. Proč se zde Ježíš zjevuje tak hrozivě? A proč hovoří se svou Církví tak ostře? Jan píše, že Kristova slova jsou ostrá jako meč a pronikají do morku kostí. Mějte na paměti, že to píše apoštol, jenž měl svou hlavu položenou na Ježíšových prsou. Teď však padá na tvář: „Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý“ (Zjevení 1:17).

Samotný Pán vysvětluje své děsivé vzezření: „Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů“ (Zjevení 2:23). Kristus skutečně svou Církev miluje. A proto přichází, aby ji zkoumal. Přichází svůj lid napravovat v lásce a pročistit jej.

úterý 13. října 2015

VYTVÁŘENÍ SI ABSOLUTNÍ DŮVĚRY

Když jsme uprostřed zkoušky, musíme odklonit náš pohled od problémů. V takových časech musíme sami sebe povzbudit, říkajíc si, „Můj Bůh dokáže cokoliv – a On na mě nezapomněl. Má na mě upřené své oči, když se prokousávám touto těžkou zkouškou. A vím, ať věci vypadají sebeděsivěji, že On má vše pod kontrolou. Nikdo a ani žádná moc nemůže změnit plány, jaké On pro mě má.“

Možná jsi právě teď odrazen, říkáš si, „Nevidím žádnou cestu z mé situace. Dostanu se vůbec někdy z této žhavé zkoušky? Bude mé utrpení pokračovat, dokud nepřijde Ježíš? Pane, budu se schopen vůbec někdy opět radovat?“
Zde je pro tebe Boží odpověď: „Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ‚Pán je plný soucitu a slitování“. (List Jakubův 5:11) „Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.“ (Job 42:10)

Možná nezdvojnásobíš to, co jsi ztratil, jako to udělal Job. Ale budeš vlastnit něco mnohem většího. Tvé srdce bude skutečně vědět, že Bůh má nad vším ve tvém životě kontrolu. Jeho láska pro tebe už nebude pouze teologickým konceptem. Místo toho budeš hluboce znát Jeho vykoupení a to na osobní rovině. A už nikdy nebudeš mít obavy z nepřítele či z těžkosti. Proč? Protože jsi prošel svou zkouškou více než přemožitel, budeš sedět na v nebi po boku Ježíše Krista.

Právě teď, stejně jako Job na začátku své zkoušky, možná znáš Hospodina pouze z vyprávění, z bohoslužeb či biblických hodin. To je dobře, protože Písmo nám říká, že toto je přesně to, odkud naše víra pochází: ze slyšení o Božím Slově. Nicméně, teď Bůh chce, abys ho také viděl. Chce, aby sis vytvořil absolutní důvěru, že On má nádherný plán navržený pro tvůj život. A Jeho neměnný smysl nemůže být zmařen žádným nepřítelem v pekle, ani žádnou abnormálností, která se náhle objeví na tvé cestě.

Pak, uprostřed své nejtěžší zkoušky, budeš moci o Boží dobrotě svědčit, jako to mohl udělat Job. A sebevědomě budeš citovat toto velké tvrzení víry: „I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty.“ (Job 13:15)

pondělí 12. října 2015

RYZÍ V JEHO OČÍCH by Gary Wilkerson

Někteří křesťané hledají pomoc v každodenních maličkostech. Dejme tomu rozhodnutí, jakou si koupit značku zubní pasty, ale Bůh by vám na to odpověděl: „Hlavní je, abyste si je čistili každý den.“ Existují věci, na které nepotřebujeme Jeho explicitní vodítko, protože o nich víme, že je třeba je činit – tohle se dočteme ve Slově.

Nedávno jsem navštívil Turecko – poblíž hranic s Irákem a modlil jsem se za to, jak by naše organizace World Challenge mohla být nápomocná při uprchlické krizi. Lidé zde prchali před násilnou perzekucí Islámského státu a snažili se doplavat do bezpečí, ale OSN zde nebyla přítomna, aby jakkoliv zasáhla nebo pomohla. Požadavek zde byl alarmující - zoufalí lidé, kteří se přeplavili s holýma rukama - jen oblečením, které měli na sobě. Mluvil jsem s mladým chlapcem, který viděl jak jeho rodiče vyletěli do povětří při našlápnutí na minu Islámského státu. Nedokázal jsem si ani představit, jakým traumatem si tohle dítě muselo projít.

Během zpátečního letu domů jsem se modlil: „Pane, měla by se tady World Challenge nějakým způsobem zapojit?“ Okamžitě jsem se ucítil svaté usvědčení, které mě přepadlo, jako bych slyšel: „Proč se za to vůbec modlíš? Ty přeci umíš pomáhat!“ Uvědomil jsem si toto: „Samozřejmě, že World Challenge má tady pomoci. Máme naději evangelia a budeme se modlit za Boží prostředky, abychom dokázali pomoct. Tohle bylo vždycky DNA naší služby. Krmit hladové? Utěšit ty, kteří trpí? Moci nějakým způsobem ovlivnit životy sirotků? Proč se za to vůbec modlím? Jdeme do toho!“

„Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.“ (Matouš 25:35-36)

Nerad bych, abyste mě špatně pochopili, já samozřejmě věřím v motlitbu a její nasměrování. Ale proto, že jsme Boží ovce a známe Jeho hlas, je nám jasné, jak se k určitým věcem postavit. A mezi jednu z nich patří i následující: „Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.“ (Jakub 1:27)

sobota 10. října 2015

DEN, KDY SE JEŽÍŠ ROZČÍLIL by Jim Cymbala

Líbí se mi přemrštěná představa Ježíše, Dobrého pastýře, jak bere na svá ramena jehně a odnáší je do bezpečí. Miluji příběh o tom, jak Kristus nasytil hladové zástupy chlebem a rybami. A žasnu při pohledu na něho, když vstal živý z hrobky za ranního vzkříšení!

Existuje však jedno znázornění Ježíše, které se zdá, že se k němu, po pravdě řečeno, nehodí. Rád bych věděl, proč je Bůh vložil i do Bible.

„Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoli procházel nádvořím. A učil je: Což není psáno: 'Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy'? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů“ (Marek 11:15-17).

Zdá se, že Ježíš řekl: „Atmosférou domu mého Otce má být modlitba. Vůně okolo mého Otce musí být taková, aby lidé otevřeli svá srdce a uctívali a úpěnlivě prosili. Toto je dům, kde se vzývá Hospodin.“

Vůbec tím nechci naznačovat, že Jeruzalémský chrám vybudovaný Herodem Velikým je protějškem našich dnešních kostelů. Bůh již nepřebývá v jedné konkrétní budově. Ve skutečnosti nás Nový zákon vyučuje, že nyní jsme my místem, kde on přebývá; on žije ve svém lidu. Jak je tedy potom pro nás důležitá Ježíšova zpráva o prvenství modlitby?
Poznávacím znakem křesťanských kostelů, křesťanů a křesťanských shromáždění má být vůně modlitby.

Říká snad Bible někde, od Genesis po Zjevení: „Můj dům má bude zván domem kázání?“ Říká snad někde: „Můj dům bude zván domem hudby?“ Samozřejmě, že ne. Bible vskutku říká: „Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy.“

Opravdu jsem viděl, že Bůh jedná v lidských životech více při desetiminutové upřímné modlitbě než-li při deseti mých kázáních.

__________

Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 9. října 2015

VYSTUPTE NA BOŽÍ SVATOU HORU

Izajáš předpověděl, že Satan bude poražen. Také viděl, jak Hospodin svrhl moc a pýchu hříšných knížectví. „Ruka Hospodinova spočine na této hoře, ale Moáb bude zašlapán, jako bývá šlapána sláma do hnoje“ (Izajáš 25,10).

Izajáš to řekl jasně: Satanova porážka se odehraje na hoře, na místě modlitby a uctívání, kde se zjeví Kristova přítomnost. Moáb byl tehdejší nepřítel Izraele. Stal se ale symbolem reprezentujícím vše, co bylo ďábelské a satanské.

Petr kázal, že Izajášovo vidění již bylo naplněno v církvi v Jeruzalémě. „Bůh to dopustil, aby se naplnilo, co předpověděl ústy všech svých proroků: že Mesiáš bude trpět. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí“ (Skutky 3,18-19). Petr usuzoval, že když byla proroctví o Ježíšovi do písmene naplněna, potom se vyplní i všechna ostatní proroctví. A to znamená i čas odpočinutí v Pánově přítomnosti.

Izajáš se zmiňoval o takových časech odpočinutí (viz Izajáš 28:12). To jsou časy, kdy se Hospodin rozhodne obnovovat a uzdravovat. A nedělá proto, že bychom si to něčím zasloužili, ale pro slávu Svého jména. Petr viděl, jak se to naplnilo při letnicích: zjevila se Kristova přítomnost, která přinesla oživení a odpočinutí davu tisíců lidí. Mnozí byli vysvobozeni, včetně celých rodin. O tom čteme později, když Petr přinesl Kristovu přítomnost do Kornéliova domu a celá domácnost byla spasena.

Věřím, že právě teď jsme na samém začátku posledního probuzení. Uvidíme, jak jsou rodiny vysvobozovány ze zajetí. Milionům těch, kteří odpadli od víry, spadne ze srdcí závoj. Zbloudilí synové a dcery se vrátí svým rodičům. A jaká je naše role? Máme dělat to, co udělal Daniel, když si přečetl Jeremiášovo proroctví a rozpoznal, že je pravý čas: „Obrátil jsem se k Panovníku Bohu, abych ho vyhledal modlitbou a prosbami o smilování v postu, žíněném rouchu a popelu“ (Daniel 9,3). Daniel udělal to, k čemu Pán volá i nás: vystoupil na Boží svatou horu. Nechť se tam v těchto posledních dnech setkáme všichni věrní služebníci Ježíše Krista!“

čtvrtek 8. října 2015

V NADCHÁZEJÍCÍCH DNECH

V nadcházejících dnech se mnoho lidí dostane do přítomnosti Krista a Jeho moci. Ti, kdo se k Němu plně navrátí - kdo vyznají hříchy, odpustí a ponoří se do modlitby a Jeho Slova - zažijí, že všechny jejich slzy se promění v radost. Všude na světě už tečou řeky slz těch, kdo už byli vysvobozeni. Po staletích v satanských poutech jsou z nich lidé uvolňováni a pláčou slzy pokání a chvály svému Zachránci.

Izajáš prorokoval, že když uvidíme Boží zázraky uprostřed nás, zvoláme, "Hle, toto je náš Bůh, v něj jsme doufali a on nás zachránil. Toto je Hospodin, v něj jsme doufali; jásejme a radujme se z jeho záchrany!" (Izajáš 25:9) Izajáš byl tak nadšen tím, co viděl, že málem pukl údivem.

"Panovník Hospodin... pohanění lidu svého odejme ze vší země." (Iza 25:8) Slovo pohanění zde pochází z hebrejského kořene slova naznačujícího "potupu, prokletí". Popisuje tak satanské síly, které se vysmívají, haní a proklínají oddané věřící. Takové útoky přicházejí nejčastěji, když se modlíme za někoho blízkého, aby byl uvolněn z démonického sevření.

Možná už jsi tenhle pekelný výsměch slyšel. Dobírá si tě a říká, "Chlubíš se, že Bůh odpovídá na modlitby. Tak kde je jeho odpověď? Postil ses a modlil za svoje dítě celé roky a pořád ses ničeho nedočkal. Za celou tu dobu se nic nezměnilo. Nikdy nedojde spasení."

Pak přijde toto obvinění: "Je to všechno tvoje chyba. Sám jsi do něj zasel semínka vzpurnosti. Ty jsi zatvrdil jeho srdce." Milovaní, toto je ďáblovo nejoblíbenější pohanění Božích lidí a my ho nikdy nemáme poslouchat. Místo toho stůjme na jistotě Božího Slova: " ...na vší zemi zbaví svůj lid potupy". (Iza 25:8)

středa 7. října 2015

ZÁZRAKY PRO BOŽÍ LID POSLEDNÍCH DNÍ

Na této hoře odstraní závoj všechny lidi halící, roušku kryjící všechny národy“ (Izaiáš 25, 7).

Tento verš obsahuje dvě úžasná proroctví. První z nich se týká Židů. Rouška, o které zde Izaiáš mluví, je duchovní slepota, která halí srdce Židů už od dob Mojžíšových. O této slepotě hodně píše i apoštol Pavel:

„Jakmile se člověk obrátí k Pánu, rouška mizí“ (2. Korintským 3, 16). „Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů…Vysvoboditel přijde ze Sionu, aby od Jákoba odňal bezbožnost“ (Římanům 11, 25 – 26).
Pavel věřil tomu, co o Izaiáš o Izraeli prorokoval: že Vysvoboditel strhne závoj jejich slepoty. Zbývající část Židů se obrátí k Pánu a získá Jeho milost (viz 11, 30). Milovaní, toto proroctví se nyní naplňuje. Po celém světě se oči Židů otevírají pro Krista. Jeden světský časopis uvádí, že Židé teď získávají jiný pohled na Ježíše. Stačí jeden jediný pohled.

Ale Izaiášovo proroctví má ještě jeden význam, který se týká vaší nejužší rodiny. Vztahuje se na každého manžela nebo manželku, každé dítě nebo jiného člena rodiny, které satan zahalil rouškou duchovní slepoty. Dostávám mnoho dopisů od rodičů, kteří píší o tom, jak jsou jejich děti oslepeni nepřítelem. Vychovávali své děti v křesťanském prostředí, ale teď jsou rodiče nešťastní a zmatení. Říkají: „Nechápu, co se stalo. Prostě nevěří. Nic z toho, co jim řeknu, je nezasáhne.“

Pavel říká, že tyto mladé lidi oslepil bůh tohoto světa. Ztratili víru, protože nepřítel jim brání vidět světlo evangelia. Proto nemá smysl, aby se za tím rodič snažil vidět nějaký hlubší důvod. Je to všechno satanovo dílo. Chce, aby dítě zůstalo svázané, zmatené a v hříchu. Na takový problém nestačí poradenství, kázání ani žádné rodičovské strategie. Prostě a jednoduše je k tomu zapotřebí zázrak.

Náš boj musí být v Duchu. Všichni nakonec bojujeme proti bohu tohoto světa. A toho zlého ducha může zasáhnout jen hostina na HOŘE. Bude to vyžadovat Kristovu přítomnost v našich životech tak, jak jsme ji nikdy nepoznali. Pouze Ježíšova zjevná realita roztaví satanova pouta jako vosk a už nebudou mít žádnou moc nad našimi blízkými.

úterý 6. října 2015

JEŽÍŠOVA PŘÍTOMNOST

Cítí příchozí ve tvé domácnosti Ježíšovu přítomnost? Proniká vůně Ježíšovy svatosti tvou rodinou, tvým manželstvím, tvými vztahy? Přimlouvají se členové tvé rodiny v slzách, pláčou zdrceni, upřímně touží všechno napravit? Nebo tam vládne tělesnost?

Domácnost každého křesťana by měla být důležitým místem, horou oddělenou od světa a tělesnosti, svatou hodovní síní s Kristem. A přece tomu tak v mnoha křesťanských domovech není, protože tam ulpívá nečistota. Dovnitř vniká skrze internet a televizi oplzlost, násilí a bezbožnost.

Jak musejí být andělé udiveni, když jsou svědky takového zla v domácnostech, které by se měly zaobírat Ježíšovou přítomností. Velké množství křesťanů nyní tráví na internetu čas koketováním s pornem, stahováním erotických videozáznamů, jsou zabraní do prohnilostí v televizi a vlastně věnují svou pozornost filmům, které se rouhají Kristovu jménu. A potom se diví, proč se nad jejich domovem vznáší závoj duchovní smrti.

Prací Ducha svatého je přinášet a udržovat Kristovu přítomnost a moc v našich domovech, církvích a srdcích. Mnozí ale nepřestávají Ducha zarmucovat modlářstvím. Jaký má smysl modlit se za naše nespasené blízké, když jsou naše vlastní domovy nečisté?

Bůh chce konat celé řady ohromujících zázraků, které zaplaví naši mysl a naše srdce. A on to všechno naplánoval ještě předtím, než začal existovat svět. Jestliže vymyslel takový závazný plán, potom se tento plán musí uskutečnit a taky se uskuteční. A přece někteří nechodí k jeho hodovní tabuli. Jsou to ti vlažní, milovníci pohodlí, lidé zapletení do šílených potěšení světa – nikdo z nich na hostině nebude. 


Prorok Izajáš popisuje přítomné u hodovní tabule takto: „Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné“ (Izajáš 25:6). Hovoří o lidech, kteří se nespokojí s pouhým mlékem z Božího Slova. Tito služebníci milují kárání svého Pána. Hladoví po masité pravdě; po zbožném slovu od vyzkoušených pastýřů; po zprávě založené na ohni Ducha svatého. A hledají denně Boží Slovo pro své životy, žízní po ochutnávce Božího vyzrálého a přečištěného vína.

pondělí 5. října 2015

PRŮVODCE by Gary Wilkerson

Před několika lety jsem se vydal se svými přáteli na výlet do San Antonia v Texasu. Chtěli jsme navštívit Alama. Jeden z nás se nabídl, že bude navigovat. „Je to moje rodné město a potěšilo by mě, kdybych vás mohl vést,“ řekl. Jakmile jsme ale přijeli do San Antonia, trochu nás zmátlo, že jsme už třikrát projeli okolo stejného obchodního domu.

„Hele, nejezdíme pořád dokola?“, zeptal se někdo. „Ne, kdepak, blížíme se k cíli,“ ujišťoval nás náš přítel.

Nacházeli jsme se v nebezpečné čtvrti – potom ve velké dopravní zácpě – a pak jsme opět jezdili dokola. Nakonec někdo našemu příteli řekl: „Hele, myslel jsem, že se tady vyznáš. Říkal jsi, že je to tvoje rodné město.“ „Taky že je,“ odpověděl, „ale odstěhovali jsme se odsud, když mi byly dva roky.“

Samozřejmě, že Michael nebyl naším perfektním průvodcem. Měl dobré úmysly, nikoli však představu, kudy nás má vést. Představuje takového průvodce, o němž si možná myslíme, že bychom ho v životě chtěli. Nakonec nás ale povede stále dokola místo toho, aby nás vedl k bohatému a spokojenému životu, jaký pro nás naplánoval Ježíš.

Jiný průvodce zase může mít správné informace, bude mu ale chybět jiná nezbytnost. Se svou ženou Kelly jsem se vydal na misii na Filipíny. Když jsme měli volný den, jeli jsme s doprovodem na kánoi. Posádku lodi tvořilo několik malých, avšak atleticky vypadajících, Filipínců. V jednu chvíli jsme se dostali na místo, kde bylo v řece málo vody a nemohli jsme tudy proplout. „Uf,“ pomyslel jsem si, „to je určitě konec cesty.“ K mému údivu naši silní mladí průvodci kánoi nadzvedli – i se mnou a s Kelly! - a přenesli nás do hlubších vod. „Jé,“ pomyslel jsem si, „tomu říkám spolehliví průvodci!“

Později jsme se dostali na krásné místo, kde se řeka rozšiřovala, a velitel dal pokyn, aby přestali veslovat. „No né,“ pomyslel jsem si, „nyní se dozvíme něco zajímavého o historii. Asi je zde místo, kde demokratičtí lídři této země plánovali revoluci.“ Viditelně vzrušen nás náš průvodce upozornil: „Tady se točil film Rambo!“

To nás trochu zklamalo. Brzy jsme ale dorazili na jiné krásné místo, kde se řeka rozevírala až ke svěžímu zelenému poli. Vypadalo to, jako kdyby se tam odehrála nějaká historická bitva. „Na tomto místě,“ řekl průvodce a odkašlal si, „měli Brad Pitt a Angelina Jolie piknik!“ 


V životě existují průvodci se znalostmi, jež nám pomohou v nesnadných rozhodováních. Mají ale také znalosti, které nás dovedou do života v hojnosti zaslíbeného Ježíšem?

sobota 3. října 2015

PŘÍVĚTIVÁ LÁSKA by Carter Conlon

Poté co zapřel Ježíše třikrát—přesně tak jak Pán řekl, že se stane—musel si Petr uvědomit, že není v jeho vlastních silách plnit Pánova přikázání. Ježíš řekl učedníkům, “Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (Jan 13:34-35).

Stalo se to až o dni letnic, kdy Duch Svatý sestoupil na 120 učedníků v horní místnosti, že Petr konečně vstoupil na místo, na kterém byl schopen následovat Ježíše. Najednou byl rychle na tržišti a začal mluvit statečně ke krvežíznivému zástupu. Byl k tomu uschopněn Božím Duchem, který byl dán druhým—dokonce těm, kteří odpírali své vlastní spasení. Byl to skutečně úžasný okamžik.

Když děláme věci podle Boží vůle, pak Bůh bude zajišťovat i naše potřeby. Bible nám říká: “Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné.” (Skutky 2:41-45).

Věřící měli všechny věci společné! Byla tam taková vroucnost, takový křest Boží lásky, že lidé dokonce začali prodávat pozemky a domy a pokládali peníze k nohám apoštolů, aby je rozdělovali potřebným věřícím. Všude, kde Bůh vylije Svého Ducha, přijde shovívavost do lidských srdcí. Je to štědrá a shovívavá láska, která způsobuje, že lidé odhlédnou od svých vlastních potřeb a místo toho vidí potřeby druhých—což je naplnění tohoto nového přikázání.

__________

Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.

čtvrtek 1. října 2015

V POSLEDNÍCH DNECH

Právě nyní žijeme v biblickém období zvaném "pozdní déšť" a Boží plán se dal do pohybu. Po celém světě se vysoké zdi satanova království hroutí.

Přemýšlejte o tom, co proběhlo v období komunismu. V Německu, Rusku a napříč východní Evropou doslovně padly zdi. Milióny lidí, kteří žili pod satanovou hrůzovládou, byly najednou osvobozeny, a mnozí z nich poprvé uslyšeli kázané evangelium. "Silní lidé," kdysi zatvrzelí v hříchu, nyní chválí Boha.

Říkám vám, že žijeme ve zvláštní době. Za více než padesát let svojí služby jsem nic takového neviděl. Náš tým vedl evangelizační tažení v Nigérii a jeden večer přišlo 500 000 lidí. To je hlad po Bohu, který nemá obdoby. Vidíme, že se dějí věci, o kterých se mi ani nezdálo, že by byly možné.

Jeden z těchto zázraků se děje v Íránu. Moje kniha Dýka a kříž tam byla v skrytosti vydána před několika desítkami let. Kolovalo odhadem asi 25 000 výtisků. Také film Ježíš se v tajnosti promítal stovkám skupinek. Nyní jsou spaseny stovky tisíců Íránců skrze podobné poselství evangelia jako je to moje.

Nedávno jsem dostal do rukou strhující zprávu o drogovém programu Teen Challenge v jednom z národů v oblasti Středního východu. Nemohu jmenovat. Tato islámská země je prolezlá alkoholismem a drogovými závislostmi. Vládní činitelé připouštějí, že jim problém přerostl přes hlavu, přesto díky vysvobozující moci Ježíše Krista z programu Teen Challenge vzešlo stovky absolventů, kteří byli spaseni, vysvobozeni a jsou volní.

Jeden z absolventů je nyní zodpovědný za jednu místní letniční denominaci. Říká, že národní drogový car se zúčastnil promoce. Tento prominentní islámský vůdce slyšel tucty mladých mužů, kteří vstali a svědčili, jak je Ježíš uzdravil z jejich závislostí (co drogový car pravděpodobně nevěděl je fakt, že více než sto absolventů odešlo zakládat v této zemi nové sbory). Vláda nyní uznává Teen Challenge za nejúspěšnější protidrogový program v zemi.

Děje se to po celém světě a neuvěřitelnými cestami: satanovo opevněné město se hroutí!

I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; (Sk 2:17, ČSP).