čtvrtek 31. března 2016

TAVICÍ PEC UTRPENÍ

„A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy“ (Římanům 8, 17- 18). Apoštol Pavel zde říká: čím je ve světle slávy, která ho čeká, jeho trápení?

A podobně chce, abychom odvrátili zrak od současného utrpení a zaměřili se na to, co přijde a co všechno změní. V novém domově na věčnosti budeme sotva minutu a zapomeneme na minulost, říká Pavel. Chce, abychom začali chválit už nyní a jásali nad radostí, která nás čeká. „Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno“ (Židům 13, 15).

Bůh si vybral ty, které „přetavil“: „Přetavil jsem tě, ne však jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v tavicí peci utrpení“ (Izaiáš 48, 10). Lidé, kterým Izaiáš předal tuto vizi nového světa, právě zažili běsnění zuřivého nepřítele. Byli otřesení z utrpení, kterým prošli, spoutaní strachem a vyčerpáním. Cítili, že je Bůh opustil, a báli se, co je v budoucnu čeká.

A jaké slovo jim Bůh poslal? Stejné, jaké dává Svému lidu i dnes: „Proberte se! Nejste na dně, jak si myslíte. Hospodin, vaše síla, je stále s vámi. Tak povstaňte z prachu malomyslnosti a usaďte se na nebeském místě, které jsem vám zaslíbil. Nepřišli jste o svoji spravedlnost, tak si oblečte plášť. Otřeste se, promluvte si sami se sebou, dejte si lekci. A řekněte tělu a ďáblu: ‚Slavně vítězím mocí toho, který si mě zamiloval‘“ (Izaiáš 52, 1–3, Římanům 8, 37, parafrázováno).

„Přetavím je, jako se taví stříbro, přezkouším je, jako se zkouší zlato. Ti budou vzývat mé jméno a já jim odpovím. Řeknu: ‚Toto je můj lid.‘ A oni řeknou: ‚Hospodin je můj Bůh‘“ (Zachariáš 13, 9).

středa 30. března 2016

ŠKOLA UCTÍVÁNÍ

Jak Bůh vyvedl izraelské děti z Egypta? Musel je vložit do pece utrpení, aby je přivedl až do bodu, kdy plakaly: „Dost už! Nechci tady zůstat.“ Potom přišel čas, kdy Bůh řekl: „Běžte“ a ony byly připraveny vykořenit se a stěhovat se do Jeho zaslíbené země.

Bůh nám pomáhá odpoutat se od ducha materialismu tohoto věku a přetvořit nás, abychom se zalíbením putovali do Nového Jeruzaléma.

Izajáš prorokoval ,že svět který Bůh tvoří je místem chval, kde se obyvatelé radují. „Buďte radostní a radujte se věčně v tom, co jsem stvořil: hle proto jsem stvořil radostný Jeruzalém a jeho lidé se radují“ (Izajáš 65:18). Židovské výraz pro “stvořit“ v tomto verši znamená “přivést k bytí“. Vidíte, co Izajáš říká? Bůh tvoří nejenom nový svět, ale také zvláštní lidi. Přivádí k životu nevěstu, která nepřestala být kojena tímto světem, ale naučila se chválit svým způsobem skrze zkoušky.

Skutečnost je, že naše současné utrpení tvoří školu uctívání. A všechny cesty kterými se učíme chválit Ježíše, obzvláště v našich zkouškách, jsou tréninkem na ten slavný den. Co to znamená pro křesťany, kteří žijí v neustálém utrpení a obavách? Jak mohou ti, kteří žijí tak, jakoby Bůh byl mrtvý náhle vědět jak chválit jejich cestu skrze utrpení?

Jak reagujeme v naší současné zkoušce je velmi důležité. Když byl Izrael v hodině velkého utrpení, vzdali se naděje. Rozhodli se, že už více nepřijmou a posadili se do prachu. Tak skončili Boží lidé se zaslíbeními pevnými jako skála, nasadili si řetězy okolo svých krků.

Dnes se někteří křesťané v tomto bodě vzdávají. Neopouští svou víru, ale přestávají následovat Ježíše celým svým srdcem myslíc si: „Nemůžu žít pod takovou tíhou. Zdá se, čím blíže se dostanu ke Kristu, tím více trpím“. Rádi by věděli, jak Pavel dokázal říci: „Raduji se ve svých utrpeních“ (Koloským 1: 23-24).

A co prožil Pavel, aby to dokázal říci? Byl vyzdvižen na nebesa a uviděl slávu na kterou čekáme. Na základě toho co Pavel viděl, byl schopný využít své zkoušky a nesnáze v tomto životě a učil se chválit Boha v každém utrpení. Byl odhodlán se naučit radosti srdce nezávisle na tom, jaká byla jeho situace a začal trénovat chválu, aby se připravil na to, co ho ve světě potká.

úterý 29. března 2016

ZA BRANOU

Abraham udělal velkou zkoušku, když v poslušnosti Bohu nabídl svého syna jako oběť. Ale existuje něco víc než zkoušená víra. Abraham odhlédl od pozemského - tento fakt se potvrdil, když obětoval Izáka. Měl víru, že existuje větší cíl než ten, který mohl vidět. Byl tady člověk, který skutečně žil na světě, ale ne ve světě a svoje občanství měl jinde.

Teď uvažujme nad tím, co říká o Kristu list Židům: "Proto také Ježíš, aby svou vlastní krví posvětil lid, trpěl venku za branou." (13:12, ČSP) Ježíš trpěl jako outsider - vždy stál mimo formální náboženství a mimo uznávanou společnost. Ježíš byl také "mimo" ve smyslu, že neměl na této zemi ani místo, kde by složil Svoji hlavu. Ježíš to měl takto ve všem. On se vždy díval na nebe.

Stejně jako náš Spasitel a také jako náš praotec Abraham: "Neboť zde nemáme trvalé město, ale toužebně hledáme to budoucí." (13:14) Žijeme a pracujeme na této zemi, ale jsme zde cizinci; náš opravdový domov je v novém Jeruzalémě. Tudíž list Židům naléhá: "Tak tedy vycházejme k němu ven za tábor, nesouce jeho potupu." (13:13) Dokud nejsme také "mimo" tábor - mimo chtění tohoto světa a materialismus - nebudeme tam, kde je náš Ženich.

Bydlím v pěkném domě a jezdím pěkným autem. Ale neustále si dávám pozor na tyto materiální věci, aby nedržely v zajetí moje srdce. Faktem je, že můžeš mít obrovskou víru, ale vůbec netoužit po Kristu. "A kdybych měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem." (1. Kor 13:2)

​Je smutné, že když se dnes dívám kolem sebe, vidím davy věřících křesťanů kteří mají velkou víru, ale nemají žádnou touhu být s Ježíšem. Namísto toho upřeli svoje oči na věci tohoto světa a na to, jak je získat. ​Zjišťuji, že tito lidé nechtějí slyšet o upření zraku na nebe a o oddělení se od světa. Pro ně takové poselství znamená přerušení "dobrého života," kterého si tady užívají.

Díky Bohu. On má úžasný způsob, jak nás vystrčit ven za bránu. Říká nám v podstatě toto: "Když já mám v plánu oženit vás se svým synem, tak ve vašem životě nemůžete být přitahováni ničím jiným. Chci si být jist, že nedychtíte po něčem nebo někom jiném než po Kristu. Touha být s Kristem má být tvým nejvíce vzrušujícím snem a nejhlubší touhou tvého srdce.

pondělí 28. března 2016

HLAS SKEPTIKŮ by Gary Wilkerson

Všechny nás Pán povolává. A v různých stádiích našich životů před námi rozprostírá předurčený plán, který máme naplnit. A navíc nám Bůh slibuje, že pokud budeme jednat ve víře a důvěřovat Mu, jeho plán dojde naplnění.

A přece to není vždy snadné. Jak ví každý, kdo chodí s Ježíšem jakkoli dlouhou dobu, následovat Jeho nejvyšší povolání znamená, že narazíme na překážky, z nichž nejběžnější je skeptický hlas. Když se snažíme překročit Jordán do Zaslíbené Země, slyšíme veškeré druhy hlasů, které nás od toho odrazují. Našeptávají nám velmi opodstatněně: „To se nemá stát. Vysvětlím ti proč.“

V životě každého křesťana se objevují tři druhy skeptických hlasů:

První je vnější skeptik. Je to přítel, známý nebo rodinný příslušník zpochybňující naši víru, že máme jednat určitým způsobem, abychom poslechli Boha.

Existuje také démonický skeptik. Je to hlas toho Zlého, hledající, jak nás odradit od naší důvěry v Pána.

A konečně existuje vnitřní skeptik. To je hlas uvnitř našich vlastních myslí, který vytahuje veškeré argumenty proti poslušnosti Božích požadavků.

Jozue slyšel všechny tři hlasy, když jej Bůh přiměl, aby vedl Izraelity přes řeku Jordán. Přecházející se chopili všech zaslíbení budoucí Boží slávy pro Jeho lid na zemi. Můžete si být jisti, že neexistuje žádný způsob, jak mohli přejít slyšíce pronikavé skeptické hlasy, jež se je pokoušeli odradit.

Náš Bůh chce pro svou větší slávu vymýtit každý skeptický hlas, který nás odrazuje od poslušnosti jeho směrování. Kdykoli po nás chce, abychom učinili krok víry, vede nás, abychom „přešli přes“ až do takové důvěry v Něho, kterou jsme předtím neměli.

„Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě“ (Jozue 1:5).

sobota 26. března 2016

OBHÁJCE by Claude Houde

Bible popisuje Satana jako žalobce bratří. Ve Zjevení 12:10 se dočteme, že Satan bratry "dnem i nocí obviňoval před Bohem". Kdykoli je o Satanu v Bibli zmínka, někdo je obviňován. Vidíme ho v podobě hada pokušitele v Genesis a následně se Adam a Eva vzájemně drsně obviňují. Lidé ve Starém zákoně si stěžovali, padli za oběť ranám a apoštol varuje: "Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků" (1.Kor. 10:10-11)

"Nenechme se oklamat Satanem - jeho úmysly nám přece nejsou neznámé." (2. Kor. 2:11) Petr "obvinil" Krista a ten mu odpověděl:"Odejdi ode mě, Satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské". (Marek 8:33) Duch žalobce je skutečný a hrozivě aktivní v dnešním světě. Manželé obviňují manželky, děti obviňují rodiče, a národy a celé regiony jsou rozervány, jak jedna skupina, etnikum, národnost nebo barva neustále obviňuje a napadá jinou. Věřící napadají vedoucí a duchovní si s povzdechem stěžují jeden druhému, "věřící dnes nejsou, co bývali". To je duch žalobce. Ale my si můžeme zvolit jiný život. Můžeme volat k Bohu, "Otče, naplň mě vírou se zjevením a duchem Obhájce!"

Bible nás učí, že "máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého.... je stále živ, aby se za nás přimlouval." (1. Jan 2:1 a Židům 7:25)

Také můžeme být naplněni a žít v Duchu, který se modlí, přimlouvá, stojí při nás, miluje a odpouští. Každý den máme na výběr: rozdělení nebo naplnění, zloba nebo obnovení, rozbíjení nebo budování; zranit nebo uzdravit, být zahořklý nebo žehnat, osvobodit nebo donutit; malichernost nebo moc; moje zviditelnění nebo jeho autorita. Žalobce nebo Obhájce!

__________
Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) v kanadském Montrealu, je častým řečníkem na Expect Church Vedení konferencí pořádaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením New Life Church rozrostla z hrstka lidí na více než 3500 v části Kanady s několika úspěšných protestantských církví.

pátek 25. března 2016

CESTA VÍRY

Právě teď Bůh pracuje na přípravě nového světa – nových nebes a nové země – určeného pro jeho lid. A toto nové stvoření bude zahrnovat Nový Jeruzalém, včetně domova pro Kristovu nevěstu. Tento nový Bohem tvořený svět viděl Izajáš a ten pohled ho jistě omráčil. Bůh říká skrze proroka: „Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí“ (Izajáš 65:17-18).

Bůh zde činí mocné prohlášení ohledně Kristovy nevěsty. V podstatě zde říká: „Vprostřed své současné zkoušky upni svou mysl k této pravdě: současný svět není tvým domovem. Všechno, co vidíš, pomine – země, měsíc, slunce a hvězdy. Tvořím nový svět, kde nejsou požáry, povodně, démoni, zkoušky ani strasti.“

Rozumíš té zprávě? Tvá zkouška skončí a tvá trápení pominou. A proto se upřeně dívej na Krista a s láskou vyhlížej nový svět, kde budeš s Kristem trávit věčnost. Podle Něho svět se vší svou bolestí a zármutkem, kde se nyní lopotíme, nebude připomínán, až přijde onen den. Dokonce nám ani nevstoupí na mysl!

Milovaní, to mě vede k názoru, že zkouška, kterou právě teď mnozí snášejí, není testováním – je tréninkem. Připravuje nás pro svět, kde již nebude žádná bolest. A ten svět bude zalidněn zbrusu novými těly. Pavel nám říká, že tělo odcházející do hrobu nebude tím, které z hrobu vyjde. Budeme mít zbrusu nové tělo, s DNA samotného Krista.

Příkladem člověka upřeně vyhlížejícího nový svět je Abraham. Bible o něm říká: „Věřil, a proto žil … jako cizinec … upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh“ (Židům 11:9-10).

čtvrtek 24. března 2016

NEVĚSTA KRISTOVA

Popravdě ne všechny zkoušky jsou testem víry. Často, když procházíme výhní zkoušky, jde Bohu o víc. Čím víc se přiblížíte k Bohu a čím těžší vaše zkoušky jsou, tím víc ve vás totiž Pán pracuje a snaží se dosáhnout něčeho jiného než víry.

Ale nechápejte to špatně: kdykoli naše víra zakolísá, přijdou zkoušky víry. Nikdy nebudeme tak daleko, že bychom je nepotřebovali. Ale naše trápení má ještě jeden důvod: Otec chystá Nevěstu pro Svého Syna.

Když nás zkouší, chce po nás Bůh víc než jen větší víru. Nevěsta bude těžce zkoušena a její láska k Ženichovi projde ohněm. Její důvěra v Něj bude pročištěna ohněm, povodněmi a utrpením. Přesto tyto zkoušky nemají jen prověřit její lásku a věrnost. Jejich cílem je pročistit lásku, která už je plně oddaná. Vysvětlím vám to.

Věřím, že mnozí z vás, kteří teď čtete toto zamyšlení, jsou plně oddaní Kristu. Ježíš je velkou láskou vašeho života a vaše důvěra v Něj roste. Samozřejmě někdy přijdou chvíle, kdy je tato víra podrobena zkoušce. Ale Bůh po vás chce něco jiného, něco víc. Připravuje Nevěstu a to vyžaduje, aby ve vás nadpřirozeně jednal.

Nevěsta – Ježíšova vyvolená milá – musí být pohlcená touhou být se svým Ženichem. Musí se oprostit od všech ostatních lákadel. Nesmí dychtit po ničem jiném než po tom, aby byla v Jeho fyzické přítomnosti. To má Pavel na mysli, když píše o své vlastní touze: „…rádi své tělo opustíme, abychom byli doma u Pána“ (2. Korintským 5, 8). Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk!“ (Filipským, 1, 21).

To neznamená, že by byl Pavel nějak morbidně posedlý smrtí. Apoštol zjevně žil plný, užitečný život, ale řekl: „Něco ve mně touží být s Pánem, tam, kde je On. Toužím Ho spatřit tváří v tvář.“ Aby něco takového mohl Pavel říct, musel být naprosto oproštěn od tohoto světa a všeho, co nabízí.

středa 23. března 2016

VÍRA, KTERÁ PŘETRVÁ

Pavel svědčí o tom, že sužovaný zkouškami svůj běh dokončil a ve zkoušce víry zvítězil. Napsal:„Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh dokončil, víru zachoval“ (2. Timoteovi 4:7). Jistě Pavel věděl, že má ještě hodně skutků vykonat, čekali ho veliké zkoušky a utrpení, dokázal ale se ctí říci:

„Možná jsem nedorostl v Krista jak bych chtěl a nebyl jsem dokonalý, když ale přišlo na víru důvěřoval jsem Bohu v každé zkoušce. Vím v koho věřím a jsem o tom přesvědčen. Když se nepřítel přižene jako povodeň, vím, že proti němu Pán pozvedne svou korouhev. To vše jsem se naučil ve výhni zkoušek.“

Sdílím toto svědectví s Pavlem. Skrze Boží milost mě Duch Svatý uschopnil projít mnoha zkouškami v posledních letech, z nichž nejtěžší byla smrt mé dvanáctileté vnučky Tiffany. Pán mi poskytl sílu a víru v nesnesitelném utrpení. Vyšel jsem z něho ven a na závěr řekl: „Vím v koho věřím, vím, že má plán. Bůh by nedovolil aby taková hluboká rána mě či moji rodinu postihla bez toho, aniž by za tím vším nebyl Jeho záměr. Ó Bože, s důvěrou ti to předávám.“

Přemýšlej o svém vlastním současném trápení či zkoušce. Měl jsi pochybnosti, strach nebo hněv dokud jsi jím neprošel? Obviňoval jsi Boha, že na tebe vložil příliš mnoho a postavil tě do zkoušky zbytečně? Už jsi na hranici rezignace a přemýšlíš: „Věrně jsem se modlil, četl Bibli, chodil do církve, ale nic z toho nezabírá?“

Nebo se stále díváš do nebe a říkáš: „Vím, že Pán je dobrý a budu mu důvěřovat. Nebudu žít v pochybnostech, vyvede mě z toho, aby se na mě oslavil.“ Jestli takto přemýšlíš, pak tvá víra projde ohněm. Ale jestli ne, mám na tebe otázku. Kolika dalšími zkouškami a soužením budeš muset projít, než budeš moci říci: „Moje víra obstála“?

úterý 22. března 2016

ZKOUŠKA VÍRY

Kristus nemá žádné potěšení z toho, když zkouší Své děti. Bible říká, že Kristus s námi v naších zkouškách cítí a dotýká se ho, když cítí naše slabosti. Ve Zjevení 2, 9 říká církvi: „Znám tvé soužení a chudobu.“ Má tím na mysli: „Vím, čím procházíš. Možná tomu nerozumíš, ale já o tom vím všechno.“

Je nutné, abychom tuto pravdu pochopili, protože Pán skutečně zkouší a zkoumá Svůj lid. Písmo praví: „Ano, prověřil jsi nás, Bože, tříbil jsi nás jak stříbro nejčistší.“ „…aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezena ke chvále“ (1. Petrova 1, 7). „Hospodin zkoumá spravedlivého…“ (Žalm 11, 5).

Popravdě každý, kdo následuje Ježíše, bude procházet trápením. Žalmista píše: „Mnoho zla přichází na spravedlivého“ (Žalm 34, 20). Pavel píše o „velikém soužení, v sevření srdce a s mnohými slzami“ (2. Korintským 2, 4). A list Židům popisuje svaté, kteří „trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání a přestáli mnohý zápas s utrpením“ (Židům 11, 37, 10, 32).

V Bibli se toho o utrpení, zkouškách a trápení v životě věřících píše opravdu hodně. Slovy žalmisty: „Má duše se sytí trápením, můj život spěje do podsvětí“ (Žalm 88, 4). Podobně píše David: „Dals mi spatřit mnohá a zlá soužení“ (71, 20).

Nemohu jmenovat ani jednoho Ježíšova následovníka, který by neprošel vším, co Bible zmiňuje: zkouškami, soužením, starostmi, trápením a bolestí. Vím, že mohu spolu s Davidem říct: „Zažil jsem mnohá a zlá soužení a zkoušky.“ A vím, že mnozí z těch, kteří budou číst toto poselství, si řeknou: „To přesně vystihuje můj současný život. Čelím teď několika strastiplným zkouškám a trápením.“

Proto musí každý křesťan vědět a přijmout, že Bůh má pro každé naše trápení důvod. Žádná zkouška nepřijde, aniž by ji dopustil. Jedním z Božích plánů s naším utrpením je stvořit v nás neochvějnou víru. Petr píše: „Aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezena k chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista“ (1. Petrova 1, 7). Petr tyto zkušenosti nazývá „výhní zkoušek“ (4, 12).

pondělí 21. března 2016

RADOST OD PÁNA by Gary Wilkerson

Chce Bůh, abychom byli šťastní? To je častá otázka mnoha křesťanů. Od začátku do konce nám Bible dává jasnou odpověď a ta je určena k tomu, abychom měnili způsob, jakým žijeme.

Ano, Bůh chce, abychom byli šťastní! Jeho touha po tom, abychom byli šťastní, je pevně zakotvená, biblicky založená pravda dokázaná v Písmu. Každá moderní verze Bible mluví o radosti neustále dokola.

Holmanova křesťanská standardní Bible, jedna z novějších překladů, nám říká, „Šťastni jsou ti, kteří znají radostný jásot; Jahve, chodí ve světle Tvé přítomnosti.“ (Žalm 89:15) „Jejich truchlení změním ve veselí, dám jim útěchu a z trápení přivedu radost.“ (Jeremjáš 31:13)

Překlad The New Living Translation [Nový život], další z respektovaných verzí, říká, „A podívej! Stvořím Jeruzalém jako místo radosti.“ (Izajáš 65:18) Překlad The GOD’S WORD [BOŽÍ SLOVO] říká, „Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí…věčná radost bude na jejich hlavách jako koruna.“ (Izajáš 35:10) Následující verš oslovuje zneklidnění dnešní generace: „Nesloužil jsi Pánu, tvému Bohu s radostným a vděčným srdcem, když jsi měl hojnost.“ (Deuteronomy 28:47)

Potřebuješ slovo o radosti z Nového zákona? „Ač jste nikdy neviděli Krista, milujete ho…Jste nadmíru šťastní s radostí a chválou, které můžou být jen těžce vyjádřeny slovy“ (1. Petrův 1:8, GOD’S WORD překlad)

Dohromady jsem v Bibli našel 2700 odkazů, které mluví o radosti, veselí, potěšení, štěstí, dokonce rozkoši. Každá z těchto emocí představuje část úžasného dobrodružství, které žijeme v Kristu.

Můžeš znovu získat radost, když od tebe na tak dlouho odešla?

Jak je možná radost, když prožíváš fyzickou bolest, když jsi neklidný v duši, když je tvoje rodina v těžkostech? Nech mě, aby ti dal pár užitečných rad:
  1. Věř tomu, že On pro tebe chce radost a štěstí! Byl ti dán biblický důkaz, že Hospodin pro tebe chce štěstí.
  2. Věř tomu, že štěstí, které ti chce dát, je pevná realita, ne planá naděje.
  3. Obnov svou mysl ohledně této záležitosti skrze Písmo. Nenech, aby tě nepřítel okradl o Jeho pravdu.

sobota 19. března 2016

ZAŽÍT BOŽÍ MOC by Nicky Cruz

Nezáleží na tom, kolikrát zakusím Boží moc – pokaždé mě to znovu ohromí. Vždy budu stát plný úžasu nad tím, jak Pán dokáže přivést i to nejchladnější a nejtvrdší srdce k pokání. Nad tím, jak zvládne během okamžiku rozehnat satanovy síly, obnažit nejhlubší části srdce člověka a nechat ho padnout na kolena před křížem.

Nezáleží na tom, jak moc to vypadá, že satan vyhrává tuto válku – vím, že je jen otázkou času, než Hospodin zasáhne a převezme velení. Udeří na satana a zažene ho plného strachu do tmavého kouta.

Když jsem během naší evangelizační kampaně stál v New Yorku v Bronxu na pódiu, cítil jsem sílu Božího Ducha, jak na nás sestupuje a působí mezi námi, jak vane jako lehký severní větřík. Velice mě to posílilo. Připadal jsem si, jako bych mohl vzít všechny ďáblovy síly a poslat je zpět do pekla! Toto cítím pokaždé, když je blízko Boží pomazání. Pokaždé, když Boží Duch převezme velení. Pokaždé, když jdeme do bitvy proti satanovi s Ježíšem po našem boku.

Při naší kampani jste mohli cítit Pána, jak jedná uvnitř davu, jak pomáhá, uzdravuje a dělá zázraky v srdcích těch, kteří Ho potřebují. Jeho Duch vál mezi budovami a pronikal okny a dveřmi přes vstupní haly a chodby dál do bytů. Srdce hříšných byla zlomena. Jejich mysli se naplnily výčitkami svědomí a studem. Těla zpustošená drogami pocítila uzdravující moc spasení.

Takto Bůh působí. Takto jedná s lidmi. Takto ho najdete ve válce se satanem. A já toužím stát uprostřed této války.

„Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista. Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli a když viděli znamení, která činil. Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. A tak nastala veliká radost v tom městě“ (Skutky 8,5-8).

__________
Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej.

pátek 18. března 2016

ZŘEDĚNÉ POLOVIČATÉ EVANGELIUM

Zředěné polovičaté evangelium je před Bohem ohavnost. Mohl bych vám třeba napsat, "Ježíš tě miluje a chce ti požehnat. Chce, aby sis užíval život. Touží dávat ti jeden zázrak za druhým".

Ale to je jen jedna polovina evangelia. Celé evangelium obsahuje i varování před hříchem a jeho lží a falší. Obsahuje také pokání a zbožný zármutek, vědomí možnosti pronásledování a touhu po druhém příchodu Krista. Písmo nám dost jasně říká, "Usilujte... o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána". (Židům 12:14). Kristovo evangelium vždy člověka konfrontuje a pak mu nabídne útěchu. Nikdy nepřistoupí na vrtochy hříšníků.

Ano, Ježíš dělal zázraky. Rozděloval chléb a ryby zástupům. Ale přišel den, kdy místo zázraků řekl svým následovníkům, "pokud nebudete jíst mé tělo a pít mou krev, nebudete mít na mně podíl."

Nejsem prorok, ale Duch Svatý mi občas dával říkat proroctví, která byla mnohými prohlášena za příliš tvrdá. Někteří mě nazvali kazatelem posledního soudu. A já bez obalu přiznám, že jsem někdy kázal poselství, která mě donutila vyjít ze shromáždění, jít domů a plakat. Ale bylo to všechno díky tomuto verši: "Omlouvat ničemu i odsoudit poctivého - obojí se Hospodinu hnusí nastejno." (Přísloví 16:15)

Někdy si po bohoslužbě nasadím sluchátka a pustím si slovo, které jsem právě kázal. A někdy má strach a ptám se Pána, "Bože, překročil jsem tady hranici? Odsoudil jsem tvoje spravedlivé svaté? Ublížil jsem nechtěně tvým služebníkům?" A jindy se zase ptám, "Ježíši, kázal jsem snad tady jen poloviční evangelium? Kázal jsem tak, že se budou lidé cítit dobře ve svém hříchu? Dal jsem jim falešnou útěchu tím, že jsem zředil tvoje povolání ke svatosti?

Jedinou překážkou jeho evangelia je nevíra v našich srdcích.

čtvrtek 17. března 2016

NEZASTAVITELNÉ EVANGELIUM

„Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem“ (1. Korintským 11:31-32). Jak tedy máme soudit sami sebe?

Předkládám kritérium, podle kterého neustále soudím sebe: Ptám se: „Bráním nějak Kristovu evangeliu?“ Víme, že svět sice nemůže evangeliu bránit, ale mohou mu bránit ti, kdo je káží. Pavel tímto způsobem soudil sám sebe, jak píše: „Raději snášíme nedostatek, jen abychom nekladli žádnou překážku do cesty Kristovu evangeliu“ (1. Korintským 9:12).

Apoštol nám v podstatě říká: „Musím si dávat pozor na to, jak předkládám evangelium. Jsem-li zaměřen materialisticky, nebo skrývám-li chamtivost či chtíč, není možné, abych věrně reprezentoval Krista. Bylo by to na překážku evangeliu, které nesu. Způsob mého života musí být součástí evangelia, které kážu.“

Uvažujme o Korintských z Pavlovy doby. Bohatí přinášeli k hodování vybrané lahůdky, zatímco chudí neměli vůbec žádné jídlo. Pavel jim řekl: „Nepečujete o potřeby Kristova Těla, jsou-li vaše oči upřené pouze na to, jak si zlepšit vlastní život. Nemůžete být zaměřeni na Boží zájmy, když se nestaráte o to, jestli má váš bratr dostatek peněz na jídlo.“

Jakékoli skutky či jakákoli služba vykonané s takovým způsobem uvažování neobstojí v Pánově svatém ohni. Velká množství, úspěšné metody a obrovské výsledky nebudou v oné hodině nic znamenat, protože Bůh soudí pohnutky srdce. Dnes se musíme ptát sami sebe: „Dělám to kvůli uznání? Abych byl někdo? Abych si zajistil vlastní budoucnost, bez ohledu na potřeby svých bratrů a sester?“

Neudělejte chybu: Evangelium Ježíše Krista postupuje kupředu bez překážek, s mocí a nelze je zastavit. Děje se tak ale pouze tehdy, když je kázáno a vyučováno ve své plnosti. Musí být předáváno v kontextu „celé Boží vůle.“ Jak říká Pavel: „Neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel“ (Skutky 20:27, kurzíva přidána).

středa 16. března 2016

AKCE ŘÍM

Bůh skrze Pavlovo uvěznění v Římě úžasně jednal. Pán nepotřeboval omračující metody, aby jeho evangelium postupovalo kupředu. Potřeboval pouze jednoho služebníka. A ten byl ukrytý v boční uličce, v malém pronajatém domku hlídaném stráží. A po dobu dvou let k němu, do jeho nouzového vězení, přicházel neustálý přísun hladovějících duší ze všech společenských postavení (viz Skutky 28:30-31).

Ve skutečnosti ten pronajatý domek sloužil jako Hlavní ústředí Ducha svatého pro „Akci Řím.“ Uvnitř Duch svatý vychovával oddané věřící odcházející kázat evangelium s mocí a pomazáním. A ti nesli dobrou zprávu o Kristu do nejvzdálenějších končin říše.

Co se nám Bůh pokouší touto zprávou sdělit? Mohl by nám Pán zde říkat, abychom nehledali velkolepou službu a abychom se nezaměřovali na množství nebo metody? Zjednodušeně: Bůh nám říká, že Duch svatý může spočinout na jakékoli obyčejné osobě a přivést ji do naprosté odevzdanosti a skrze ni zasáhnout komunity, města, dokonce i národy, a to z těch nejbezvýznamnějších míst.

Proč lidé přicházeli houfně do Pavlova domu? Proč reagovali na pouhé ústní informace od chudého bezvýznamného kazatele? Tvrdím, že to bylo proto, že ten dům byl naplněn Božím Duchem. Byl tam přítomen Ježíš, Duch svatý usvědčil každého, kdo vstoupil, a Kristova přítomnost uzdravovala hladovějící duše.

Ať nedojde k nedorozumění: Nekážu: „Buďte malí.“ Kážu: „Bůh si může použít toho nejprostšího.“ Může si použít každého, kdo je ochotný svléknout veškerou důvěru v tělo a být ve všem závislý na Něm. A Pán tak může jednat s jakýmkoli křesťanem, ať má jakoukoli profesi. Vím to, protože jsem toho živým důkazem. Bůh nalezl vyhublého kazatele z Pensylvánského venkova a poslal jej do New Yorku, aby tam pracoval s gangy a s drogově závislými. Co by mohlo být ještě nepravděpodobnější?

„Ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné“ (1. Korintským 1:27).

úterý 15. března 2016

EVANGELIU NEMŮŽE BÝT ZABRÁNĚNO

Kniha Skutků se uzavírá úžasnou poznámkou. Poslední dva verše vypráví o tom, jak je Pavel v okovech v domácím vězení a doprovázen římskými vojáky. Přesto si přečti radostnou poznámku, kterou je popsána Pavlova situace: “Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli, zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.” (Skutky 28:30–31).

Původní řečtina pro zakazující zde vlastně znamená “zabraňující.” V New American Standard Version se píše, že Pavel kázal a vyučoval evangelium “se vší otevřeností, bez překážek.” Jaké úžasné prohlášení za podmínek, kdy byl Pavel uvězněn. Evangelium bylo “bez překážek,” to znamená nezastaveno, neblokováno. Autor používá toto svědectví, aby uzavřel Skutky s mocným prohlášením: “Evangeliu nemůže být zabráněno!”

Nedělejte žádné chyby. Proti Pavlově poselství byly překážky na všech stranách. Když zavolal na židovské vedoucí v Římě, aby jej navštívili v jeho okovech, tak byli pobouřeni. Řekli: “My tě ani neznáme. Kým jsi pro nás?” Když jim Pavel nakonec kázal Krista, tak skončili hašteřením mezi sebou. Ve stejné době dobyvatel Nero mučil a zabíjel křesťany v ulicích Říma.

Za předpokladu, že byly dány těmto horám překážky, jak Bůh plánoval ovlivnit bezbožnou Římskou říši? Jaká by byla Jeho metoda pro stavění církve v Římě, která by ovlivnila svět skrze říši, která už měla dávno přijít? Mohl by to být skutečně tento vězněný židovský bývalý terorista, o jehož projevu se říkalo, že je opovrženíhodný? Byl Pavel nejlepším Božím nástrojem pro evangelizování Říma a všech jeho rozlehlých oblastí?

Apoštol byl po dva roky zavřen v tomto nenápadném domě na straně ulice. Neměl žádné pomocné evangelisty, žádného Timotea nebo Barnabáše, který by s ním pracoval. Neměl žádný mikrofon, aby mohl šířit svou zprávu. Neměl žádné poradce nebo politické styky, které by mu pomohly. Pavel jednoduše neměl naplánovaný program nebo pořad dne. A i kdyby měl, nebyl způsob jak tomu dělat reklamu. Nemohl jít evangelizovat dům od domu nebo pořádat setkání na ulicích.

Prohlašoval mnohokrát: “Zde jsem, Pane. Používej mě, jak se ti to hodí.”

Ne, Pavel byl právě tam. A přesto byl zcela spokojený s tím, kam jej Bůh umístil. Prohlašoval: “Zde jsem, Pane. Použij mě, jak se ti to hodí. Neznám tvůj plán, ale vím, že jsi mě sem postavil. Tvoje evangelium půjde dopředu bez překážek.

pondělí 14. března 2016

KRISTOVO ŘEŠENÍ PRO STRACH by Gary Wilkerson

Mnoho lidi v církvi v dnešní době žije tak, jako by přijali porážku. Jejich myšlenky jsou ovládány pochybností spíše než vírou a žijí s navyklými vzory hříchu. Ponechávají si víru sami pro sebe a myslí si, že pokud sami všelijak těžce zápasí, tak jak by mohli vůbec pomoci někomu jinému? Takto vypadá křesťanský život bez moci vzkříšení.

Vlastně stejně vypadaly životy učedníků po ukřižování. Takže co byla první věc, kterou Ježíš udělal po vzkříšení? Sdílel se svými následovníky strach: “Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“” (Jan 20:19).

Učedníci se doslova sami zavřeli uvnitř a báli se vnějšího světa. Báli se výsměchu, pronásledování, dokonce možnosti stejné smrti, jakou prošel Ježíš. Ale Kristus přišel přímo skrze tyto zdi, aby se s nimi setkal v jejich strachu a Jeho první slova k nim byla, “Dávám vám pokoj.” Dokonce i potom se stále báli, takže Ježíš jim to musel říci dvakrát: “Pokoj vám” (viz. 20:19, 21). Kristus jim nenadával nebo je nesoudil za jejich strach; místo toho se s nimi setkal, když to nejvíce potřebovali.

Stejná věc se stala asi o týden později. Znovu byli učedníci ve strachu za zavřenými dveřmi a ještě jednou Ježíš vstoupil přinášeje pokoj: “Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ 20:26).

Někdy nám Ježíš musí říci věci více než jednou. Přesto nesoudil učedníky za jejich strach; místo toho jim ukázal svoji trpělivost. Tomáše, který nechtěl věřit, Ježíš vyzval, aby prozkoumal Jeho jizvy a tak aby byly odstraněny jakékoliv pochybnosti. “Tomáš mu odpověděl: ‘Můj Pán a můj Bůh.!’” (20:28).

Zde v Tomášově odpovědi vidíme Kristovo řešení našeho strachu: věřit! Ježíš to vyznává pro Svou církev a Jeho církev to vyznává každý týden, aby to slyšeli všichni, kteří vstoupí do jejich dveří: “Pokoj vám. Nebojte se. Věřte v Něj.”

sobota 12. března 2016

ZROZENÍ CÍRKVE by Jim Cymbala

Křesťanská církev se zrodila skrze moc Ducha svatého. Když čteme knihu Skutků a novozákonní epištoly, vidíme obraz rané církve; vidíme, jakou ji Bůh chtěl mít. „Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se“ (Skutky 2:42).

Byla zde komunita věřících, kteří dobrovolně milovali Boží Slovo a vytrvale poslouchali učení apoštolů. Nikdo je nemusel nutit, ani na ně naléhat, aby milovali Slovo. Místo toho v nich Duch svatý Boží Slovo oživoval. Tentýž Duch, jenž psal Bibli, v nich stvořil hlad po tom, co řekl. Navzájem sdíleli hlubokou lásku, kterou Duch vložil do jejich srdcí. Též se stali smělými svědky pro Krista, naplněnými moudrostí, aniž je někdo učil. Jejich srdce byla plna Ducha svatého a prožívali překvapení, když Bůh konal věci, které nemohli předvídat.

Nejenže byl Duch svatý seslán na zem, On ale i jednal ve svých lidech a skrze své lidi – ukazoval svou moc, aby oslavil Krista. Raná církev zakoušela Jeho dotyk ve svých srdcích a životech. Kvůli nepřátelskému prostředí byli opakovaně vedeni zpět k Bohu pro čerstvý přísun Ducha svatého a byli dostatečně moudří na to, aby se poddali Jeho vedení. Je v našich životech stejný dotek Ducha svatého? A v našich církvích?

Občas bych rád věděl, jestli by raní křesťané rozpoznali naše křesťanství, kdyby dnes žili. Naše verze je nevýrazná, ve své podstatě téměř zcela intelektuální a postrádá moc Ducha svatého, jakou běžně zakoušela raná církev. Kolik ztrát jsme utrpěli, protože jsme neočekávali, že se Duch projeví tak, jak slíbil? Všechno, co čteme o církvi v Novém Zákoně je soustředěné na moc Ducha svatého konající v srdcích křesťanů. Mnozí z nás to, bohužel, nezakusili.

Věřím, že je načase, abychom se vrátili k takové víře, kterou vidíme v novozákonní církvi. Oni věřili Božímu Slovu; očekávali, že Duch vykoná veliké věci; a On se zjevil, jak slíbil.

Totéž učiní pro i dnes pro nás.

__________
Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.

pátek 11. března 2016

HORLIVOST PRO BOŽÍ DŮM

Když byl Ježíš na zemi, tak svědčil: "Horlivost pro tvůj dům mne stráví."(Jan 2:17, B21). Nyní je jeho poselstvím pro křesťany v Sardách, a také pro nás, toto:"Radovali jste se z mojí přízně, majíce všude dobré jméno. Byli jste požehnáni mocným uctíváním a kázáním. Ale namísto toho, aby jste se posunuli kupředu, začali jste přemýšlet takto: "Máme hotovo. Odpočívali jste. Nebyli jste už bdělí, a začala se mezi vámi šířit lhostejnost. Usadili jste se v duchovní komfortní zóně. Nepokračovali jste v naplňování poslání, které jsem vám svěřil."

Boží slovo nám ukazuje, co se děje, když zanedbáváme Jeho dům a dáváme na první místo svoje vlastní zájmy. Vše je názorně ukázáno v knize Agea.

Když Ageus prorokoval, Bůh právě vysvobodil Svůj lid z Bybylóna a vedl je zpět do Jeruzaléma, aby obnovili Jeho dům. Bůh toužil po církvi s hořící lampou, kde by se mohla viditelně projevovat Jeho přítomnost uprostřed Jeho lidu. Chtěl, aby národy viděly proměněné životy Izraelců a zemi naplněnou Jeho požehnáním a slávou. Proto přikázal Izraeli: "Zaměřte se na Moji církev - to je Vaše první poslání. Když budete věrní v péči o Můj dům, postarám se o ty vaše.”

Lidé začali dělat to, co jim Bůh nařídil, a započali s obnovou Jeho chrámu. Ale po chvíli si řekli: " Nepřišel ještě čas, čas, aby byl postaven Hospodinův dům." (Ageus 1:2). Vysvětlení je: "Nemáme čas dělat tuhle práci. Jsme příliš zaneprázdněni. "Pravdou je, že byli pohlceni budováním svých vlastních domů a podnikání.

Jaká byla Pánova odpověď? Řekl skrze Agea: Můj dům je zcela zpustošený, a vy si běháte každý za svým domem. (1:9) Prorok v podstatě říkal toto: "Bůh vás vysvobodil a svěřil vám úkol - zbudovat Jeho dům. Ale vy jste byli natolik zaneprázdněni budováním svých vlastních domů, že jste zanedbávali ten Jeho. Pánovy zájmy už nejsou pro vás prioritou. Jste pohlceni svými zájmy."

Provinili jste se stejným hříchem? Máte dost energie na to, aby jste se hnali všude, kde se účastníte svých aktivit - ale nemáte žádnou energii, kterou by jste mohli vynaložit v Pánově zájmu? Máte čas pracovat na svém domě, ale jenom několik hodin v neděli ráno na Boží dům? Uděláte si čas na nákupy nebo sledování televize, ale najdete jen málo nebo vůbec žádný čas na modlitbu? A co je důležitější, máte vůbec kapacitu na to, aby vás tato Pánova slova zvedla ze židlí?

čtvrtek 10. března 2016

MRTVÁ CÍRKEV

Církev v Sardách začala s velkou apoštolskou mocí, s Božím požehnáním a Boží přízní. Ve třetí kapitole Zjevení říká Kristus pastoru v Sardách: „Vím, že tě na začátku provázela mocná pověst, dovolil jsi ale, aby se vytratil život, který jsem ti dal. Řekni svému sboru: 'Jste mrtví. Budete schopni slyšet toto slovo, přijmout je a díky němu se znovu zapálit?'“

Milovaní, jestliže Ježíš řekne o nějakém sboru, že je mrtvý, potom je skutečně mrtvý! A přece nám zde Kristus říká, že v té církvi byl také svatý a bdělý pozůstatek, pro který byla stále naděje: „Přece však máš v Sardách několik osob, které svůj šat nepotřísnily“ (Zjevení 3:4).

Když zde Ježíš mluví o „potřísněném šatu,“ popisuje duchovní smrt. Jaká byla příčina potřísnění věřících v Sardách? Došlo k tomu, protože něco ovládlo jejich srdce. Nějaký „zvláštní zájem.“ Kdysi byly středem života těchto věřících Boží zájmy: dobročinnost, misijní uvažování, věrné shromažďování Jeho Těla. Jednoduše řečeno: Jejich hlavním zájmem bylo Kristovo dílo. Nyní však se každý honil za svými vlastními zájmy.

Sardy byly prosperující město známé tavením zlata a výrobou oděvů. Evidentně se křesťané v Sardách zamilovali do prosperity, jež je obklopovala, a jejich zájem se přesunul. Rychle začali opouštět Pánovy zájmy a směřovat k uvažování o hmotných věcech.

Z vnějšího pohledu nikdo nemohl těmto křesťanům vytýkat jejich snahy. Vydělávali si na živobytí, budovali své podniky a pečovali o své rodiny. A přece je tyto věci natolik pohltily, že začali zanedbávat Boží dílo. Proto Ježíš poslal věrnému pozůstatku v Sardách varování: „Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem; rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a čiň pokání“ (Zjevení 3:2-3).

Co zde Ježíš myslí slovy: „je už na vymření“? Říká: „Buďte bdělí! Zapálení, které jste kdysi měli pro Můj dům – vaše nadšení z Mého Slova, vaše radost z veřejného uctívání, vaše vzájemná láska – je už na vymření. Na vaše víčka padá spánek a vy se stáváte vlažnými. Probuďte se! Neprobudíte-li se, mohli byste skončit jako duchovně mrtví.“

středa 9. března 2016

JEMNÝ TICHÝ HLAS

Jako nepřítel naší duše se dožaduje slyšení naše přirozenost. Vždycky trvá na tom, že je v pořádku, když čas od času uspokojíme její touhy; že vše, co potřebujeme, je přítel, který nás podpoří; a že Bůh našim rozhodnutím bude žehnat.

Pán nám poskytuje jiné velkolepé a vzácné zaslíbení. Písmo říká, že Duch v nás bojuje proti všemu, co je tělesné: „Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad“ (Galatským 5:17). Pavel říká, že bitvu proti této přirozenosti nevedeme my. Naši přirozenost může ponížit pouze Duch svatý.

Hlas Ducha svatého na tebe bude naléhat, aby ses modlil Jeho slovo a nechal si ho potvrdit v Bibli. Všechna tato zaslíbení o ochraně nám byla dána do každé, jakékoli, situace. A jsou pro nás dosažitelná v každém konfliktu, který vyvstane, ať je malý nebo velký.

Kdykoli se žene jako povodeň naše přirozenost anebo ďábel, vždycky se nás věrně ujme Duch svatý a potlačí útok, pokud Mu budeme důvěřovat.

Dnes celá generace křesťanů činí rozhodnutí, aniž by je konzultovala s Duchem svatým. Mnozí věřící jednají ze strachu či zoufalství, bez jakékoli víry v Boží zaslíbení. Prostě se sami rozhodnou, co udělají, podle toho, co si myslí, že je nejlepší.

Jak tací věřící dopadnou? Co se děje, když Boží služebníci jednají bez úplného vedení Duchem svatým – když si vymýšlejí vlastní plány a odmítají se podvolit vedení Ducha a Jeho nasměrování? Vydráždí duchovní včelí hnízdo přinášející nikoli pokoj, nýbrž trápení, bolest a zmatek.

Mnohokrát jsem hlasu Ducha nenaslouchal. Ve skutečnosti bych mohl napsat knihu o všech chvílích, kdy jsem utekl před Duchem a jednal na vlastní pěst, poslouchal své vlastní příkazy, a z toho důvodu se mi vůbec nic nedařilo.

Během let jsem se naučil poslouchat ten jemný tichý hlas Ducha svatého. A rozhodl jsem se říci k Jeho naprosté vládě v mém životě: „Ano a amen.“ Vím, že mne povede do veškeré pravdy, že mne bude střežit a ukáže mi nadcházející věci. Ano, mohu dosvědčit, že takový život je možný. A k tomu říkám, jak mne Duch vyučil, pouze ano.

A co ty?

úterý 8. března 2016

CHRÁNĚNI DUCHEM

Možná si stejně jako já říkáte: „Jak si můžu být jistý, že to, co slyším, je hlas Ducha svatého a ne někoho jiného?“

Duch svatý především nemůže, a také nebude vést někoho, kdo není plně poddán Jeho vůli. Duch svatý mluví k těm, kteří jsou připravení Jeho hlas poslechnout. Když jsem přemýšlel o chození v Duchu, zarazilo mě ještě něco. Pokud chození v Duchu znamená poslouchat Jeho hlas a nechat se jím vést, jak můžeme být chráněni před oklamáním? Jak můžeme vědět, že slyšíme hlas Ducha svatého, a ne svůj nebo ďáblův?

Jsem si jistý, že řada křesťanů začala o naslouchání Duchu pochybovat kvůli špatným zážitkům z minulosti. Říkají si: „Jak můžu vědět, že tentokrát ke mně opravdu mluví Duch svatý? Myslel jsem, že jsem Ho jasně slyšel i minule, a nakonec se ukázalo, že to vůbec nebyl on. Cítil jsem se podvedený.“ A jiné zase odrazují zvláštní výstřelky lidí, kteří tvrdí: „Bůh mi řekl toto, Bůh mi řekl tamto.“

Tato důležitá věc od nás vyžaduje další důrazné „amen“ důvěřování Božímu slibu ochrany. Pavel zdůrazňuje, že taková důvěra vyžaduje skutek víry: „Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého“ (Efeským 6, 16). To je slib od Pána, že nás ochrání před klamem a pochybením.

Satanův hlas na nás neustále křičí nějaká obvinění. A jediný způsob, jak tyto ohnivé šípy zastavit, je spolehnout se na zaslíbení, které nám Bůh dal: že žádná zbraň chystaná na nás se nezdaří (Izaiáš 54, 17). K Satanovým zbraním patří odsouzení a lži a Duch svatý nám je všechny věrně odhaluje. Hlas nepřítele by vás nutil jednat impulzivně, aniž byste své jednání ověřili v Božím slově. Ale každé slovo Ducha Bible potvrdí.

pondělí 7. března 2016

MOC KRISTOVA VZKŘÍŠENÍ by Gary Wilkerson

“Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! ” (1. Korintským 15:16-19).

Jako dospívající jsem pochyboval o Bohu a začal jsem se dívat do jiných náboženství. V té době pro mě byla přitažlivá bahajská víra, protože ta v podstatě říká, že všechna náboženství jsou pravdivá a všechny cesty víry vedou do nebe. Ale potom jsem četl velkého křesťanského autora C.S. Lewise, který opravil mé chybné smýšlení. Napsal, že celé křesťanství spočívá na jedné otázce: Bylo vzkříšení nebo nikoliv?

Pokud na to nemůžeme odpovědět ano, pak nezáleží na tom, zda byla skutečně Noemova archa nebo období šesti dní stvoření světa nebo skutečná zahrada Eden. Pokud Kristus nebyl vzkříšen, pak na žádné z těchto věcí vůbec nezáleží. Ale pokud bylo vzkříšení, pak i všechno ostatní bylo možné: Lazar mohl být vzkříšen z mrtvých, lidé mohli být uzdravováni, hříchy mohly být odstraňovány, nebe mohlo být skutečností. To je moc vzkříšení — a to nám dává něco, co Pavel nazývá požehnaná naděje—“A očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.” (Titus 2:13).

Čím více jsem jako dospívající četl, tím více jsem se upevňoval v pevné víře o svědcích, kteří viděli Ježíše po Jeho vzkříšení: “Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli ” (1. Korintským 15:6). Začal jsem vidět vzkříšení nejen jako jednu z událostí, ale jako vyvrcholení a naplnění díla Ježíšovy smrti pro nás. A ta požehnaná naděje, která ve mně byla zasazena, stala se zdrojem života každý den.

Pokud neprohlašujeme moc Ježíšova vzkříšení ve svém každodenním životě, pak nezakusíme to, co pro nás Jeho vzkříšení znamená.

sobota 5. března 2016

JEDINEČNÁ BOŽÍ VŮLE by Carter Conlon

Po celý můj život mne jedinečná Boží vůle vede na mnohá místa, a je to neuvěřitelná cesta. Musíme se ale naučit udělat hned na začátku počáteční věci. Vrátit se k první lásce, pokud jsme ji opustili; otevřít Boží Slovo a začít ho číst. Nežít v iluzi, že jednou nám tato tajemná Boží vůle padne do klína, i když jsme si zvolili, že zjevenou Boží vůli budeme ignorovat.

Písmo říká: „Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí“ (1. List Petrův 2:15). Zjevenou Boží vůlí je: činit dobře; mluvit pravdu; pečovat v bezcitných dobách; modlit se, když se nikdo nemodlí; studovat, když všichni ostatní Boží Slovo ruší; mluvit v Ježíšově jménu, když všichni ostatní Jeho jméno proklínají. Tak se formuje charakter! Musíte vyhrát bitvy v skrytu předtím, než je můžete vyhrát na veřejnosti. Pamatujte si, že se nestanete superevangelisty, kteří každého milují, jestliže se nenaučíte milovat lidi v soukromí. Takhle to totiž funguje. Tudíž si nedělejte starosti s tím, jak zjistíte jedinečnou Boží vůli pro svůj život; dá se vám poznat. Zabývejte se dneškem se zjevenou Boží vůlí a jedinečná Boží vůle jistě přijde.

V dopise Efezským Pavel řekl: „kteří rádi plní Boží vůli“ (6:6) Povzbuzuji vás, abyste žádali Boha o ochotu činit Jeho vůli. Přijďte k Němu a řekněte: „Pane, otevři mé srdce pro to, co máš připravené pro můj život. Dej, ať nic nepovažuji za příliš malé nebo ponižující. Pomoz mi, ať jsem laskavý, upřímný a věrný; ať buduji a neničím. Pomoz mi, ať jsem tím, kdo vprostřed rozdělené společnosti vyvyšuje jednotu. Dej, ať se také ochotně zastanu pravdy, když si budou všichni ostatní libovat ve lži. Pane, dej mi odvahu, abych tě cele následoval.“

Když svěříte Bohu svou ochotu činit Jeho vůli, věřím, že se vám Ježíš zjeví tak, jak jste ho ještě nepoznali. Budete nepředstavitelně žasnout, kam vás Bůh povede a co skrze váš život vykoná.

____________
Carter Conlon se přidal k týmu pastorů Times Square Church v roce 1994 na pozvání zakladatele Dawida Wilkersona, starším pastorem byl ustanoven v roce 2001.

pátek 4. března 2016

DUCH SVATÝ A BOŽÍ ZASLÍBENÍ

Zamyslete se nad těmito zaslíbeními, které nám Bůh dal, a posuďte, jestli vaše odpověď zní "Ano a amen!"

1. Bůh vás utvrdil, označil pečetí, naplnil a pomazal Duchem Svatým. "Ten, kdo nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu a kdo nás pomazal, je Bůh, který nás také označil svou pečetí a dal nám do srdcí Ducha jako záruku." (2. Kor. 1:21-22)

Nemůžete chodit v Duchu, pokud nevěříte, že jste naplněni Duchem. A pravdou je, že Duch Svatý je s námi neustále, i ve chvílích, kdy děláme špatné věci. Ve skutečnosti Ho potřebujeme stejně, když hřešíme, jako když děláme věci správně.

2. Ježíš slíbil, že Duch Svatý s námi zůstane "navěky, totiž Duch pravdy... vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl." (Jan 14:16-17, 26) Stručně řečeno, Duch naplňuje naši mysl pravdou a v té pravdě nás vede. Můžete říct ano tomuto zaslíbení? Můžete říct, "Amen, Pane, ať je to tak v mém životě"?

3. Ježíš slíbil, že Duch bude naším vnitřním hlasem, který nás povede, oslaví v nás Krista a ukáže nám věci budoucí. "Ale až přijde On, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. ... oznámí vám i věci budoucí." (Jan 16:13) Pochybujete ještě, že tak úžasný slib vůbec může být pravda? Zdá se vám jako příliš dobré to, že vás chce Duch vést na každém kroku? Nebo můžete říct, "Ano, Pane, ať to tak je"?

4. Bůh nám slíbil, že nám poskytne vedení na každé cestě. "Na každém kroku snaž se jej poznávat, on sám tvé stezky urovná." (Přísloví 3:6) Přijali jste Jeho vedení na svých cestách - doslova na každém kroku každého týdne, dne, momentu? Jdete věrně tímto způsobem? Je to pro vás ano a amen?

čtvrtek 3. března 2016

ŘEKNI JEN ANO!

Požádal jsem Hospodina, aby mně objasnil význam Pavlova rčení: “Dejme se Duchem řídit” (Galatským 5:25). Když jsem přistupoval k tomuto předmětu, tak jsem se modlil: “Hospodine, učiň ať je to pro mě vše jasné a srozumitelné.” Zde je to, jak věřím, že mně Duch odpověděl: zlatý klíč pro porozumění našeho chození v Duchu není složitý. Nevyžaduje to teologický trénink. Ve skutečnosti je to tak jednoduché, že většina z nás to nemůže nevidět. A pokud jsme schopni uchopit tuto jednu pravdu, můžeme vstoupit do života, který je osvobozený od úzkosti, který má správný směr a vyznačuje se dokonalým odpočinkem. Duch na mě učinil dojem těmito třemi jednoduchými slovy: “Řekni jen ano!”

ŘEKNI JEN ANO!

Jakmile toto rčení zablikalo do mého vědomí, odpověděl jsem: “Hospodine, to je skutečně jednoduché. Ale co to znamená?”

Všechno se to vrací k verši, který psal Pavel Galatským. Apoštol statečně prohlásil: “Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno: ‚Ano‘.” (2. Korintským1:20). Podle Pavla chození v Duchu začíná, když řekneme sebevědomé, nepoddajné “božské ano” ke všem Božím slibům. To znamená mít neoblomnou jistotu, že Hospodin dodrží každý slib v Bibli. Říká to: “Otče, četl jsem Tvé sliby a všem jim říkám ano. Věřím Tvému slovu pro mě.”

Uvažuj nad Jakubovým pokáráním: “Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane” (Jakub 1:6–7).

Nyní tedy víme, co to je “božské ano”. Tak co tedy Pavel míní tím “Amen” v tom stejném verši? Slovo samo o sobě znamená doslova: “Tak ať je to jak chce, můžeš důvěřovat.” Ve stejném kontextu oddílu - “Amen”- znamená rčení: “Věřím Tvému slovu pro mě, Hospodine. Tak ať se naplňuje v mém životě.”

středa 2. března 2016

OBLAK HODNÝ NÁSLEDOVÁNÍ

Ať setrvával oblak nad příbytkem třeba dva dny nebo měsíc nebo rok, dokud nad ním setrvával, Izraelci tábořili a netáhli dál. Když se vznesl, táhli dál. Na Hospodinův rozkaz tábořili, na Hospodinův rozkaz táhli dál. Drželi Hospodinovu stráž na Hospodinův rozkaz daný skrze Mojžíše.” (Numeri 9:22-23)

Oblak, který vedl děti Izraele pouští, byl posléze vyzdvihnut na nebe. Ale další oblak klesl z nebe o staletí později, v příbytku v Jeruzalémě. Duch svatý – stejný duch, který se vznášel nad svatostánkem na poušti – sestoupil a vznášel se nad 120 chválícími, kteří se seskupili v příbytku po Ježíšově smrti. Tento oblak dále sestoupil do místnosti, ve které tito lidé seděli a rozhovořil se v hlavách těchto lidí jako rozštěpené jazyky ohně.

Řecké slovo pro rozštěpené znamená “zcela rozptýlené”. Ve zkratce, tento oblak ohně se rozptýlil a posadil se na každého člověka v příbytku. Pak plameny ovládaly těla těchto lidí.

V té chvíli byli Ježíšovi následovníci “v Duchu”, s Duchem svatým přebývajícím v nich. Jedno je, když Duch v tobě setrvává, ale něco jiného je - zcela žít v absolutním podrobení tohoto Ducha. Můžeš být naplněn Duchem svatým, ale to neznamená, že kráčíš v poslušnosti Jeho vedení, a že se necháváš být jím ovládán.

My, kteří milujeme Ježíše, dnes take máme oblak hodný následování. Možná jsme naplněni Duchem svatým – modlíme se, zpíváme v Duchu nebo zažíváme zjevení Ducha – ale stejně se musíme zavázat, abychom od Něj brali i rozkazy. Pokud nepočkáme na Jeho směr ve všech věcech, jednoduše nekráčíme v Duchu. Pavlův pokyn vyjasňuje tento rozdíl: “Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.” (Galatským 5:25)

úterý 1. března 2016

PODDEJ SE VEDENÍ DUCHA SVATÉHO

Máme chodit v naprosté poddanosti Duchu, tak jako Ježíš chodil v naprosté poddanosti Otci. Ježíš svědčil: "Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá On, to podobně dělá i Syn." (Jan 5:19, Bible 21)

"Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal." (5:30, Bible 21)

Jak si vůbec můžeme myslet, že nemusíme být v každém ohledu závislí na Otci, když Ježíš sám řekl, že On závislý byl? Jako ti, kdo milují a následují Ježíše, odvážíme se být toho názoru, že můžeme udělat to, čeho nebyl schopen ani náš Spasitel a Pán? Ježíš čekal na Otce, vždy hledal Boží názor.

Pokud jsme upřímní, připustíme si, že nebe je často posledním místem, kam se obracíme, když potřebujeme najít směr. Nejčastěji běžíme za poradci, nebo hodiny visíme na telefonu s přáteli a snažíme se získat radu: "Co si myslíš? Je to v mém případě dobrý nápad dát se tímhle směrem? Myslíš si, že bych to měl udělat? Je smutné, že jít za Duchem svatým bereme jako poslední možnost, pokud vůbec za Ním jdeme.

V knize Numeri v deváté kapitole čteme o oblaku, který sestoupil a přikryl Příbytek v pustině. Tento oblak představoval Boží neustálou přítomnost s Jeho lidem. A pro nás dnes symbolizuje způsob práce Ducha svatého v našich životech.

V noci se oblak proměnil v ohnivý sloup, horký závan v temném místě: "Tak tomu bylo stále: Příbytek přikrýval oblak a v noci měl podobu ohně." (Numeri 9:16, B21)

Izraelci se vždy nechali vést oblakovým sloupem, kamkoli je nasměroval. Když se zvedl nad Příbytkem, lidé vytáhli kolíky a následovali jej. A kdekoli se oblakový sloup zastavil, lidé se také zastavili a roztáhli svoje stany. Pohnuli se nebo se zastavili podle jasného směru, který udával.

Izraelci si dávali pozor, aby se zvedli jenom tehdy, když se oblak dal do pohybu, protože věděli, že to je záruka Božího vedení. Mohl se dát do pohybu každý den nebo každý týden, a pak se zase celé měsíce nemusel pohnout. A tak ať už ve dne nebo v noci, lidé se vždy dali do pohybu tím směrem, kterým je vedl.(Numeri 9:18-19).