čtvrtek 30. června 2016

SKOK VÍRY


Kvůli možnosti se rozhodnout a přimět k nějaké činnosti, se ptáme sami sebe: „Proč mám takový strach? Proč jsem – co se týče beznaděje – jako na houpačce, jednou nahoře a jednou dole? Proč ve mně budoucnost vyvolává paniku?“

Děje se tak, protože jsme plně nevydali své životy, své rodiny, své zdraví, svá zaměstnání a své domovy do Božích věrných rukou. Neučinili jsme rozhodující skok víry: „Můj Pán je věrný. Ačkoli jsem Jej nesčetněkrát zklamal, On mne nezklamal nikdy. Ať se stane cokoli, uvrhnu svůj život a svou budoucnost do Jeho péče.“

Jak to můžeme učinit? Přijetím Jeho slova, jež nám dal: „Toto praví tvůj Panovník Hospodin, tvůj Bůh, jenž vede spor svého lidu: Hle, beru ti z rukou ten pohár závrati, ten kalich, pohár mého rozhořčení; už nikdy z něho nebudeš pít“ (Izajáš 51:22). V podstatě říká: „Já nespím. Jsem tentýž Bůh, který rozevřel Rudé moře, který křísí mrtvé a který tě zaopatřuje. Můj lid nemá žít v okovech strachu.“

Pohár rozhořčení (v angl. překl. „pohár třesení“ - pozn. překladatele) je odňat, jakmile si uvědomíme svou potřebu akceptovat Boží Slovo. Když zaujmeme tento postoj víry, budeme čelit náhlému závanu strachu. Máme však takovým strachům odolávat – postavit se na Boží zaslíbení a být plně přesvědčeni, že Bůh je schopen zachovat, co jsme Mu svěřili. Potom již nebudeme pít z vína beznaděje.

Skutečnost je následující: Čím temnější dny přicházejí, tím více musí Boží lid žít touto vírou. Jinak činíme z Boha lháře, kdykoli se nás zmocní panika a strach. Jak bylo uvedeno v příběhu v Newsweek, jedna náctiletá dívka tuto víru silně projevila. Letadlo letící z Newarku do Paříže vlétlo do silné turbulence a cestující začali panikařit a křičet. Vprostřed toho všeho tato šestnáctiletá dívka seděla připoutaná na svém sedadle a tiše si četla Bibli. Později, když se jí ptali, proč se nebála, když se všichni kolem ní třásli strachy, odpověděla: „Ze své Bible jsem se dozvěděla, že Bůh se o mne postará. A tak jsem se jen modlila a věřila.“

středa 29. června 2016

POVSTAŇTE!

Vím o mnohých věřících, kteří pili z kalichu zoufalství. Zažili taková zranění a prošli tolika zkouškami, že už jsou vyčerpaní. Jsou tak sklíčení, že mají pocit, že stačí jedna další starost, jeden další důvod ke strachu a ztratí veškerou naději. Jsou před zhroucením, na samé hranici sebe sama.

Co Bůh říká takto vystrašeným lidem, kteří se chvějí úzkostí? Jaký má lék pro ty, jejichž srdce klesají pod přívaly strachu, jejichž oči se upírají k hrozným událostem, které je čekají? Dává jim toto slovo: „Probuďte se! Vstávejte!“ (viz Izaiáš 51, 17). Bůh nám dává tuto podmínku, aby mohl sejmout pohár závrati z našich rtů: „Probuďte se! Povstaňte!“

Milovaní, v tom všem, co se dnes děje – v době, kdy jsou zlí lidé ještě podlejší a ohavnější a kdy stále narůstá ekonomická krize – potřebuje Boží lid víc než jen povzbudivá poselství. Potřebuje víc než kázání, která na krátký čas napumpují jejich víru. Jeden muž mi napsal: „Vaše poselství se v poslední době dost opakují. Jedno zamyšlení za druhým se snaží povzbudit zoufalé věřící. Zdá se, že jen málo křesťanů dokáže uchopit víru, která nemusí být neustále povzbuzována. Copak neznají Bibli?“

Úplně stejný problém měl Bůh i s Izraelci. Jak Hospodin odpověděl na jejich obvinění? Řekl jim: „Kdo jsi ty, že se bojíš člověka, který umírá, a lidského syna, který dopadá jako tráva?“ (Izaiáš 51, 12). Jinými slovy: „Já jsem vám vložil slova do úst. Přikryl jsem vás Svojí rukou. Slíbil jsem vám, že jste Můj lid. Ale stále nejste přesvědčení, že věrně naplním slovo, které jsem vám dal. Stále se bojíte lidí, kteří uvadnou jako tráva.“

Pavel kázal: „Bůh udělil každému míru víry“ (viz Římanům 12, 3). Každý křesťan dostal určitou míru nebo dávku víry. A tu dávku je třeba budovat, až se z ní stane neotřesitelná, neohrožená víra. Jak k tomu dojde? Víru posiluje k růstu jen jedna věc – když slyšíme Boží slovo a důvěřujeme mu.

úterý 28. června 2016

ČÍŠE TŘESENÍ

Hospodin nikdy nechtěl, aby žil Jeho lid v panické hrůze, nebo aby se třásl strachy. Dokonce i ve Starém zákoně měl Hospodin lid, jenž věřil v Jeho zaslíbení a nepohnul se ani, když byl obklopen zmatkem. Vidíme to v životě proroka Abakuka, muže, jemuž byla dána vize „konce“ (Abakuk 2:3).

Abakuk viděl lid v posledních dnech, jak je vyčerpaný honbou za svou chamtivostí a žádostivostí. Podle této vize bude v tomto čase převládat strašný duch násilí (viz 1:9). Abakuk to shrnul: „I na tebe dojde číše z pravice Hospodinovy a zlořečení na tvou slávu“ (2:16).

Víme, že každý prorok nejprve hovoří ke své generaci. A přece podle samotného Abakuka platí toto slovo i pro naši generaci. Abakuk nám sděluje: „Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá“ (2:3, kurzíva přidána). Abakuk viděl číši třesení: „Uslyšel jsem o tom a celý se třesu“ (3:16).

Byl to zbožný modlící se prorok na chvíli natolik přemožen hroznými událostmi, že se i on třásl. Na Abakuka však přišel Duch svatý a způsobil, aby prorokoval: „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nevydala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu s jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása. Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat“ (3:17-19).

Bůh od svého služebníka Abakuka odňal číši třesení. A učiní totéž pro všechny své věrné za dnešních dnů.

pondělí 27. června 2016

BŮH, KTERÝ ZASAHUJE - Gary Wilkerson

„V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem: Odejdi! Proč zasahuješ?“ (Lukáš 4:33-34, NLT).

Miluji toto slovo – zasahovat – které se objevuje ve výše uvedeném překladu.

Můžeš si to ve své Bibli podtrhnout, pokud máš překlad používající toto slovo. Pokud takový překlad nemáš, udělej si poznámku. Bůh, který zasahuje – který hledí na tvé krize a potřeby – a místo toho, aby stál opodál plný obav a úzkostí, zasahuje do problémů ve tvém životě.

Ježíš zasahuje do satanových plánů zaměřených proti tobě. Kdyby nebylo Ježíšova zásahu, satan by měl k tobě volný přístup. Moc hříchu a nemoc a soužení by měly ve tvém životě takovou svobodu, že bys to nedokázal vydržet. Ježíš tě ale miluje, pečuje o tebe, a když přichází satan se svými plány, které tě mají vyvést z rovnováhy, Ježíš zasahuje. Říká: „Ne, tohle se nestane! Postarám se, aby tento bratr obstál, tato sestra obstála.“

Když se bojíš, když cítíš, že selžeš, když se úmysly toho Zlého na tebe sypou, buď si jist, že Ježíš zasáhne. On dovede věci do zdárného konce.

Ježíš zasáhl u člověka posedlého démonem, a co víc, On chce zasáhnout ve tvém životě. Možná, že kráčíš ve svévolné neposlušnosti a vzpouře proti Bohu. Jeho milost zasáhne a zavolá tě zpět. Možná, že se stáváš vlažným a nevěříš celým srdcem. Ježíš chce zasáhnout a přitáhnout tě zpátky. Možná, že máš starosti o člena své rodiny a cítíš beznaděj; nevidíš žádnou možnost průlomu. Ježíš ve všech těchto věcech zasahuje.

A tak satan k tobě přichází – stejně jako přišel k Ježíši na srázu a chtěl Jej svrhnout dolů. Satan má promyšlený plán na zmaření tvého života a Ježíš přichází a zasahuje. Chceš-li, můžeš na to říci: „Chvála Bohu,“ protože je to ta nejúžasnější zpráva.

sobota 25. června 2016

ZPÍVÁME HLASITĚJI? - Claude Houde

Protože se modlíme „Pane, přidej nám víry“, vybízím tě, abys dovolil Bohu zapálit oheň ve tvém srdci. Abraham, náš vzor víry, šel zachránit lid, který byl držen v zajetí nelítostným nepřítelem. (viz Genesis 14:11 16) Tento text k nám hovoří o „krutých dobyvatelích, kteří vše ukořistili pro sebe.“ Ale jeden z přeživších obětí padl k Abrahamovým nohám a přiměl jej učinit rozhodnutí.

Nezáleží na tom kde jsi, trpící tlučou na dveře církve. Novodobá církev si vybrala být slepou k utrpení, které ji obklopuje. Její lhostejnost je urážkou samotné Boží podstaty. Tato církev je posedlá svými vlastními požehnáními, potřebami, uctíváním, bohoslužbami, teologií a zážitky s Bohem, a má silnou tendenci zůstávat „mezi svými, mezi křesťany.“

Dietrich Bonhoeffer, německý pastor a teolog, v jedné své knize vypráví příběh, který mě hluboce zasáhl, protože je pravdivým obrazem moderní církve. Bonhoeffer byl pastorem v průběhu druhé světové války, v čase kdy nacistický holocaust zmařil životy šesti milionů Židů. Historie ukazuje, že většina německých pastorů a kněží tolerovali nebo se snažili ignorovat nacistické šílenství a vražedný rasismus, které posléze vedli ke genocidě. Církev se nakonec probrala, když už bylo příliš pozdě. Pastor Bonhoeffer, který otevřeně mluvil proti režimu Třetí říše, byl uvězněn a nakonec usmrcen kvůli své odvaze a přesvědčení.

Bonheffer napsal o rozhovoru, který měl se svým kolegou pastorem, krátce předtím než byl zatčen. Pastor se mu svěřil: „Bylo to strašné. Nás sbor je hned vedle železniční dráhy. Slyšíme vlaky, které odvážejí Židy do táborů. Zpočátku to bylo ojediněle, ale teď projíždějí několikrát denně. Jednu neděli před pár týdny se stalo něco strašně nepříjemného. Právě jsme byli uprostřed bohoslužeb, když se ozval zvuk vlaku. A pak, když jsme zpívali chvalozpěvy, slyšeli jsme, jak lidé křičí: ,Pomozte nám! Pomozte nám!‘“

Zděšený Bonhoeffer se ho zeptal: „Nuže, co jsi udělal?“ Pastor odpověděl: „Chvíli jsem si nebyl jistý co dělat, ale pak jsem řekl shromáždění: ,Bratři a sestry, zpívejme hlasitěji!‘“

„Zpíváme hlasitěji“ také my, abychom nezaslechli volání o pomoc tak blízko nás?

__________
Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) v kanadském Montrealu, je častým řečníkem na Expect Church Vedení konferencí pořádaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením New Life Church rozrostla z hrstka lidí na více než 3500 v části Kanady s několika úspěšných protestantských církví.

pátek 24. června 2016

VE SNECH A VIDĚNÍCH

V některých národech na různých místech světa se Kristus zjevuje mnohým ve snech a viděních. Lidé v arabských národech, Číně a Indii hovoří o svých zkušenostech s Ježíšem ve snech. Děje se to dokonce i zde v New York City.

Jeden z našich hlídačů zde v Times Square Church byl kdysi veleknězem v uctívání Ďábla v Santerii. Jeho teritoriem byl Bronx a jeho byt byl naplněn lidskými kostmi. On sám prodal svoje tělo a duši satanovi. Ale srdce tohoto muže bylo zasaženo Duchem svatým, který ho natolik zneklidnil, že jednoho večera zvolal k Ježíši: “Jestliže jsi silnější než ďábel, kterému sloužím, ukaž se mi dnes večer ve snu.”

Ten večer se ten muž ve snu uviděl, jak sedí ve vlaku, směřujícím do pekla. Projel tunelem a na druhé straně stál satan. Ďábel řekl tomu muži: “Byl jsi mi věrný. Proto tě nyní vezmu do místa tvého věčného odpočinku.” Potom se najednou objevil kříž. V ten moment se ten muž probudil.

Po této zkušenosti začal být tento muž zapálený pro Ježíše! Svůj byt zbavil každé stopy zla a svůj život zasvětil Hospodinu. Dnes je z něj laskavý a oddaný Boží muž, který pracuje v naší církvi. Nedávno jsem ho zastavil a řekl jsem mu: “Vidím v tobě Ježíše.” Odpověděl: “Bratře Dave, nedovedeš si přestavit, co pro mě tato slova po dvaceti pěti letech služby ďáblu znamenají.” Jeho zázračný nový život vzešel ze snu, daného Bohem.

Drazí svatí, přichází den, kdy celý svět uvidí Ježíše. Apoštol Jan si v duchu představoval “velké zástupy, které nikdo nemohl sečíst ze všech národů a kmenů a jazyků, stáli před trůnem a před Beránkem, oděni bílými plášti a s palmami v rukou volali silným hlasem: “spasení našemu Bohu, který sedí nad trůnem a před Beránkem” (Zjevení 7:9–10).

To nejsou jen malé zbytky, ale nesčetný zástup, který chválí Hospodina. Chvalme Boha za ten zaslíbený den!

čtvrtek 23. června 2016

PROBUZENÍ CÍRKVE

Jak dojde k poslednímu probuzení? Bude potřeba něco mocného, něco, co otřese celým světem. Izaiáš říká, že tyto otřesy se stanou v jediný den. V 47. kapitole se dočítáme, že se musí skoncovat s duchem Babylonu. V celém Písmu Babylon představuje ducha prosperity, bezstarostného života a rozkoší a duch Babylonu je stejný v každé době.

Stručně řečeno, podle Izaiáše nemůže dojít k žádnému celosvětovému znovuprobuzení, dokud nebude svržen duch chamtivosti a falešného bezpečí. Můžeme se za probuzení církve modlit, můžeme volat k Bohu, aby vylil svého Ducha, ale to je nemožné, dokud nejdřív Pán neotřese vším: "Teď tedy slyš, ty milovnice rozkoší, která si sedíš v bezpečí a v srdci myslíš si: "Já - a kdo je víc?"... Proto na tebe přijde pohroma, kterou nebudeš umět zažehnat. Dopadne na tebe neštěstí, které nebudeš moci odvrátit. Náhle na tebe přijde záhuba - ani se nenadáš!" (Izaiáš 47:8,11).

Bůh nebude přehlížet hřích, ale zboří ďáblovy pevnosti. Zatroubí své církvi a probudí ji "náhlou záhubou". Ve skutečnosti to bude z Božího hlediska čin velké lásky. Tak svoji církev miluje, že nedopustí, aby ji ničily a zaslepovaly rozkoše a odpadlictví.

"Když se však prokazuje vlídnost lumpovi, spravedlnost se neučí; v zemi práva pak páchá bezpráví, nevidí, jak vznešený je Hospodin." (Izaiáš 26:10). I to je důkazem, že probuzení církve je nemožné v čase bezpečí a prosperity. Izaiáš to říká jasně: "V době požehnání se lid neobrátí". Nic se nestane, dokud je kapsa plná. Jen "když se tvé soudy dějí na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti." (Izaiáš 26:9)

středa 22. června 2016

JEHO ZJEVNÁ PŘÍTOMNOST

Mnozí znáte verše, v nichž Pavel přirovnává manželství ke vztahu Boha k Církvi: „Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo. Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a církev“ (Efeským 5, 31–32).

A teď si všimněte, co říká Izaiáš: „Vždyť tvým manželem je tvůj Tvůrce, jeho jméno je Hospodin zástupů, a tvým vykupitelem je Svatý Izraele – nazývá se Bohem vší země“ (Izaiáš 54, 5). Kdo je ten Tvůrce? Je to Kristus, stvořitel nebe a země. A Izaiáš říká, že je to náš manžel. Avšak žena se odloučila od svého manžela: „Vaše zvrácenosti se staly hradbou mezi vámi a vaším Bohem a vaše hříchy skryly jeho tvář před vámi, aby neslyšel“ (Izaiáš 59, 2).

Kde dnes můžeme vidět toto odloučení Církve od Boha? Já ho nejzřetelněji vidím v dnešních mainstreamových sborech, které dělají příliš mnoho ústupků. Vidím ho i ve zlehčovaném evangeliu postmoderních církví. Je zřejmé, že došlo k oddělení od Boží přítomnosti. Stalo se přesně to, co Ježíš a Pavel prorokovali. Mnozí začali milovat požitek víc než Boha – vyznávají náboženství, v němž není moc; pohrdají evangeliem svých otců; boří staré morální pilíře; mění Boží nepomíjitelné Slovo, aby pasovalo na dnešní dobu.

Vyzývám vás, abyste šli do jakéhokoli města, od církve k církvi všech evangelických denominací. Zkuste najít jeden sbor, kde zažijete úžasnou, zjevnou Ježíšovu přítomnost, kde poznáte Jeho odzbrojující moc. Když je Ježíš skutečně přítomný, poznáte to, ať už v písních, v kázání nebo ve společenství. Něco se ve vaší duši probudí a vyvolá to úžas a úctu. Podle mých zkušeností však něco takového najdete málokdy.

Neodsuzuji dnešní církve; Bůh chraň. Ale kéž nám Pán pomůže, když v těchto posledních dnech nezažíváme Jeho zjevnou přítomnost. A když kvůli církvím, které uhnuly z cesty, před námi musel na čas skrýt Svoji přítomnost.

úterý 21. června 2016

NIC TEBOU NEPOHNE

V těchto posledních dnech uvidíme všude, kam se ohlédneme, Boží slávu propukající v posledním duchovním probuzení. Kristova Církev se bude rozprostírat dále než doposud, aby šířila dobrou zprávu.

„Rozšiř místo ve svém stanu, ať napnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. Rozmůžeš se napravo i nalevo, tvé potomstvo se zmocní pronárodů a osídlí zpustošená města“ (Izajáš 54:2-3). Jednoduše řečeno, Církev získá sílu a celé zástupy přijmou Krista.

Když se podíváme na Izajášovo proroctví blíže, uvidíme, že neplatí pouze pro Církev jako takovou, ale i pro jednotlivce. Znám zbožné služebníky, své přátele, kteří toto proroctví přijali jako osobní slovo od Ducha svatého. A svou víru vybudovali na zaslíbeních: „Neboj se, už se nemusíš stydět, nebuď zahanbená, už se nemusíš rdít studem. Zapomeneš na hanbu, kdy jsi byla neprovdána, nevzpomeneš na potupu svého vdovství“ (Izajáš 54:4). Izajáš to říká jasně: Boží Církev nebude tupena.

A přece o několik veršů níže čteme následující varování pro Církev v posledních dnech: „Ty utištěná, vichrem zmítaná, útěchy zbavená, hle, já ti do omítky vsadím drahokamy, za základ ti dám safíry“ (Izajáš 54:11). Je nám řečeno, že budeme utištění a vichrem zmítaní. A přece máme též zaslíbení, že naším základem budou safíry. Co to přesně znamená?

Když Bůh prohlašuje: „Za základ ti dám safíry,“ oznamuje nám: „Až bude všechno ve světě otřeseno, tebou nic nepohne. Základ, který pod tebe kladu, je pevný jako tyto kameny. To, co v tobě tvořím, nemůže být otřeseno.“

Tyto safíry představují duchovní poznání a moudrost, vnímání samotného Božího srdce. Víme, že trpící vyjdou vyzbrojeni větším vnímáním Božího slitování. Možná budeš pokoušen, zmítán, sužován a osamělý, skrze to všechno v tobě ale Bůh zformuje základ pevný jako skála. Děje se tak, abys mohl potěšovat druhé v jejich zkouškách.

pondělí 20. června 2016

VYJÍT VÍTĚZNĚ - Gary Wilkerson

Přináším opravdu dobrou zprávu! Ježíš do tebe chce vložit stejného Ducha, jakého má On sám – stejného Ducha, který mu dal moc projít skrz nepřátelský zástup, jenž Ho chtěl shodit ze skály (viz Lukáš 4:29-30).

Možná tě trápí závislost; kvůli hříšnému návyku selháváš; kvůli strachu a znepokojení upadáš do zoufalství. Když ale do tebe Ježíš vloží „svého Ducha,“ budeš moci tím projít a prohlásit: „Nechci s tím mít nic společného. Mohu být v ohni, ale neshořím. Vyjdu živý. Vyjdu vítězně. Nenechám se zatlačit do věcí, které pro mne Bůh nepřipravil. Budu stát na pevném místě, které mi On určil.“

Možná, že cítíš všude kolem sebe tlaky, Pán mi však dal pro tebe slovo, ke kterému se pojí prorocké zaslíbení. Řekl jsem Pánu: „Budu velice opatrný, neboť občas přicházejí falešná proroctví říkající, že všechno bude dobré.“ A tak ti to neříkám. Přijdou těžkosti a tlaky. Možná budeš terčem nekalých plánů, dostrkán ke srázu, až na okraj, mám ale pro tebe slovo ujištění.

Jestliže budeš důvěřovat Ježíši, jestliže budeš očekávat na Pána, jestliže uslyšíš Jeho poselství a nebudeš naslouchat hlasu nepřítele, projdeš bouří naprosto vítězně. Projdeš ohněm. Projdeš každým tlakem, vším, co se ti postaví do cesty - v Ježíšově jménu.

„Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí“ (Izajáš 43:2).

sobota 18. června 2016

VĚŘIT BOHU - Nicky Cruz

Boží smlouvy a sliby jsou daleko pevnější, než si vůbec dovedeme představit. Když nám Bůh něco slibuje, není to jen jisté, ale nezměnitelné. A On skutečně uzavírá smlouvy se Svými milovanými dětmi.

Boží sliby však vyžadují i čin na naší straně. On nedělá smlouvy s modláři a lidmi, kteří neslouží jenom Jemu. On chce lidi, kteří Mu budou důvěřovat, poslouchat Jej a denně se s ním setkávat. Bůh s námi chce mluvit a chce, abychom my mluvili s Ním. Máme naslouchat, klást otázky a odpovídat, když On mluví. Bůh není pasivní a nechce pasivní následovníky!

Když nasloucháme, pak můžeme slyšet Boha jak mluví a zkouší nás zapojit. Posílá nám svoje poselství a chce slyšet odpověď. Ale my to tak často mineme. Buďto neposloucháme nebo nevěříme, že se Bůh opravdu se zajímá o to, aby s námi mluvil.

Když Bůh mluví, chce abychom odpověděli. Abychom něco dělali. Abychom poznali Jeho hlas a mluvili k Němu.

On mluví jen k lidem, kteří chtějí naslouchat.

Příliš často trávíme svoje dny usilováním o věci, ve kterých není život. Žijeme den za dnem a bez cíle čekáme na Boha, aby nám dal nějaký směr, nějaké vedení, nějaké prorocké slovo. Chceme následovat Boha, ale nemáme žádné tušení, kam nás vede.

Toto vidím každý den — v lidech, v církvích, v obchodě, ve službách, v každé oblasti života. Tak mnoho lidí touží slyšet Boha a třeba se i modlí, ale nic se nikdy nestane. Boží hlas nikdy nepřijde. Jeho vedení není nikdy jasné.

Sloužíme vášnivému Bohu — činnému Bohu. Bohu, který touží po poslušných služebnících, zaujatých objevováním jeho vůle a nadšených myšlenkou žít a umírat v Boží svaté přítomnosti!

To je to, co Bůh hledá. A když to u nás najde, vždy si toho všimne!

“ Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem.”

(Jeremjáš 29:13, NIV).

__________
Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej.

pátek 17. června 2016

POD BOŽÍ KONTROLOU

V těchto posledních dnech Bůh své oči neupírá na světové mocnosti, ale na církev Ježíše Krista. Pán se nesoustředí na ekonomiku, vzestup světových náboženství nebo bouření pohanů. Podle Izajáše jsou národy pro Hospodina „jako kapka ve vědru“ (Izajáš 40,15). On má nad všemi nejvyšší moc a vládu.

Bůh ví vše o teroristických hrozbách, bojích a zvěstech o válkách. Jeho Slovo varuje, že pohané budou zuřit, že světské síly se pokusí postavit křesťanství mimo zákon a že rychle rostoucí protikřesťanská hnutí se budou chvástat, že ovládnou svět a zničí Ježíšovy následovníky. Bible o tom všem říká toto:

„Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: ‚Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme'“ (Žalm 2,2-3). Říkají tedy: „Odhoďme všechny morální zábrany, všechny dřívější morální zásady.“

Takto odpovídá Bůh těmto pozemských mocnostem a démony ovládaným lidem: „Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu“ (Žalm 2,4). Nezáleží na tom, jak beznadějná se zdá situace – všechno zůstává pod Jeho plnou kontrolou.

Jsem vděčný za toto slovo ze Žalmů. Stále více a více slyšíme zprávy o tom, jak v Evropě sekularismus drtí evangelickou církev, jak je islám nejrychleji rostoucím náboženstvím na světě, jak se homosexuálové zmocňují celých denominací a jak je Kristova církev tak slabá, že už nemá žádný vliv na společnost. Přesto Boží slovo prohlašuje: „Na skále zbuduji svou církev“

„A brány pekel ji nepřemohou“ (Matouš 16,18). Žádné ďábelské síly nemohou zničit Kristovu církev. Hospodin stále střeží svůj lid a varuje Satana a jeho hordy: „Nechte na pokoji zřítelnici mého oka.“

„Kdyby tě snad přesto někdo napadal, nebudu s ním já; kdokoli by tě chtěl napadnout, padne před tebou.“ (Izajáš 54,15). Vidíte, co zde Bůh říká? „Ďábel přijde a zaútočí na vás. Jeho síly se shromáždí proti vám. Ale neuspějí.“

čtvrtek 16. června 2016

CO ČEKÁ NA CÍRKEV?

Co čeká na církev Ježíše Krista? Toto je otázka velkého znepokojení pro věřící na celém světě. Když se po celé zeměkouli dějí katastrofální události, mnozí se diví. “Probudí Duch svatý církev předtím, než se Ježíš vrátí? Opustí Kristovo tělo tento svět s naříkáním a s křikem?”

Nový zákon je plný předpovědí o odpadnutí v posledních dnech. Povstanou falešní proroci a svedou mnohé na scestí. Vlci přijdou v beránčím rouchu a přinesou mocné podvody, aby “svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.” Špatnost bude překypovat a způsobí, že kdysi vroucí věřící ztratili první lásku. Se záplavou nepravosti láska mnohých vychladne.

Ježíš prorokoval tyto věci a Jeho varování byla myšlena tak, aby vybudila naši víru. Když zemi zaplaví nesmírná nepravost, On se zeptá: “ Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lukáš 18:8).

Kristus věděl všechno, čeho jsme dnes svědky: děsivá střílení ve škole; vzestup militantní homosexuality; teroristické činy po celém světě. Uprostřed těchto věcí se nás Ježíš ptá“ “Budete dále věřit, i když věci budou stále horší? Ochabnete ve své důvěře, když se věci nebudou dít tak jak jste si mysleli? Nebo mně budete dále důvěřovat?”

Navzdory vzestupu nepravosti a výskytu velkých pohrom Ježíš věděl, že bude v posledních dnech probuzení. Duch svatý inspiroval Izajáše, který prorokoval o probuzení v dobách, kdy se přiblíží konec.

Izajáš předpověděl, že před druhým příchodem Krista bude velké celosvětové probuzení. Toto proroctví najdeme v Izajáši 54 a je shrnuto do těchto veršů: “Rozmůžeš se napravo i nalevo, tvé potomstvo se zmocní pronárodů a osídlí zpustošená města” (54:3).

Věřím, že Izajášovo proroctví má dvojí vysvětlení. Nemluví jen o Izraeli po zajetí v Babylonu, ale také o duchovním Izraeli, který měl přijít: tělo Ježíše Krista, církev Nového Jeruzaléma. Pavel cituje z Izajáše 54, když odkazuje na “Jeruzalém, který je nahoře . . . matka nás všech” (Galatským 4:26). Pavel viděl proroctví Izajáše jako namířené “k dětem slibu,” těm vírou v Kristu.

středa 15. června 2016

JSI PŘIPRAVEN?

Co myslí Ježíš tím, když mluví v Matouši 24:49 o zlém služebníku, který bude „pít s opilci“? Ježíš zde nehovoří pouze o alkoholu. Bible zmiňuje mnoho způsobů opilosti: zuřivostí, hořkostí, krvežíznivostí. Nejdůležitějším alkoholickým nápojem naší společnosti – sedativem většiny dnešních lidí – je prosperita. A křesťané se mu ochotně oddávají.

Ježíš nás varuje: „Co se stane, jakmile tě ovládne prosperita? Tvé srdce se obalí materiálními statky. Náhle si přestaneš uvědomovat Můj příchod. Tvůj život se ti vymkne z ruky, protože přestaneš vlastnit morální kompas. A začneš dělat cokoli, abys získal, po čem toužíš. Stane se z tebe opilec totálně opilý prosperitou.“

Povšimni si, jaký soud Ježíš nad takovými pokrytci vynáší: „Tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů“ (Matouš 24:50-51).

Jsi připraven? Začal jsi s láskou vyhlížet Kristův příchod? Pavel říká: „Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod“ (2. Timoteovi 4:8, kurzíva přidána). Jakub na nás naléhá podobně: „I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko“ (List Jakubův 5:8). „Po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají“ (Židům 9:28).

A Pavel píše: „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj lid, horlivý v dobrých skutcích. Tak mluv, napomínej a přesvědčuj se vším důrazem“ (List Titovi 2:11-15).

Modlím se, abych byl takovým pastýřem, jakého Pavel popisuje. Ano, vyhlížím Pánův příchod. A stejně jako apoštol mohu s důvěrou říci: „Dostanu korunu pro mne připravenou, neboť s láskou vyhlížím Jeho příchod. Jsem připraven. Přijď, Pane Ježíši!“

úterý 14. června 2016

KDYBY VĚDĚL

Když Ježíš používá v Matouši 24:43 slova: „Kdyby věděl,“ říká nám: „Neodvažujte se toto slovo ignorovat.“ Potom pokračuje výrokem: „Když si však špatný služebník řekne: Můj pán nejde, a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci“ (Matouš 24:48-49).

12. kapitola Lukášova evangelia ztotožňuje tohoto služebníka s tím, kdo po určitou dobu věrně slouží a „včas rozdílí pokrm“ (Lukáš 12:42). Tento služebník ze začátku konal správně, a jakožto správce Pánových věcí směřoval k odměně. Nyní se ale zcela změnil. Je shledán, že bije ty, kdo spolu s ním slouží, a pije s opilci.

V srdci tohoto služebníka se něco událo – nějaká neviditelná změna, která však ovlivňuje jeho postoj. Co se vlastně stalo? Co bylo tou změnou? Ježíš nám sděluje, že si ten služebník řekl: „Můj pán dlouho nejde“ (24:48).

Řecké slovo přeložené v 49. verši jako bít znamená opakovaně udeřit. Jinak řečeno, tento služebník upadl do pokrytectví. Vidím ho, jak provokuje svou manželku, neustále nadává, poslouchá neslušné vtipy a pomlouvá. Jak k tomu došlo? On sám je přesvědčen, že se jeho pán hned tak nevrátí. Když si říká: „Můj pán,“ hovoří o úplně jiném pánu, nikoli o pravém Pánu. Představuje si Ježíše podle své vlastní fantazie, jako Krista z jiného evangelia.

Takový služebník o svém postoji nekáže. Změnilo se jen jeho smýšlení. Nemusí šířit svou víru, že Pán dlouho nejde. Svou vírou žije, a tím se všechno změnilo.

Divíte se, proč je dnes tolik církví naplněno nepřipravenými, příliš benevolentními lidmi hledajícími potěšení? Divíte se, proč se tolik křesťanských párů rozvádí kvůli sebemenšímu důvodu? Není to tím, že by je jejich pastor vyučoval, aby tak žili. Ne, je to tím, že mnoho pastýřů nevěří, že Kristus přijde za jejich života. A tito lidé pouze následují své pastýře.

pondělí 13. června 2016

ZŮSTAT PEVNĚ STÁT - Gary Wilkerson

„Všechny, kdo to v synagoze [kde Ježíš mluvil] slyšeli, popadla zuřivost“ (Lukáš 4, 28). Řekněme si teď krátce něco o tom, proč byli lidé v synagoze tak naštvaní.

Když Ježíš vystoupil v synagoze, začal mluvit o Eliášovi. Řekl, že v Eliášově době se nebe na tři a půl roku zavřelo a během těchto let nastal hladomor. Ale Eliáš přišel jen k jediné ženě a to nebyla Izraelka, byla to cizinka.

Ježíš pokračoval dalším příkladem, mluvil o malomocných v Izraeli. Eliáš uzdravil jen jednoho z nich, muže ze Sýrie jménem Náman. Poté, co slyšeli, jak Ježíš vysvětluje tento příběh, popadl je vztek, chytli Ježíše a hnali Ho ven z města.

„Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo město postaveno. Chtěli ho shodit dolů, ale on prošel jejich středem a mířil dál“ (Lukáš 4, 29).

Jestliže jste křesťané a neznáte tuhle Satanovu taktiku, musíte se o ní dozvědět. Chce se vás pokusit svrhnout z útesu. Chce vám vzít finance a tak vás zničit obavami, starostmi a strachem, až s vámi téměř praští o zem, kde se zhroutíte a shoříte.

Pokud je vaše manželství stresující a napjaté, nepřítel se nespokojí s tím, že způsobí, aby byl váš svazek nesl o něco méně ovoce. Chce do něj vstoupit a vzít vás až na samý okraj, na místo, kde může vaše manželství zahodit a zničit.

Dobrá zpráva je, že kraj útesu, pád z útesu, není údělem Božího lidu. Byli jste povoláni na vyvýšené místo. Byli jste povoláni, abyste zůstali pevně stát na svatém místě, kde vás Bůh jistí. Byli jste povoláni, abyste obstáli a nebyli Satanem odsouzeni. Nesmíte věřit lžím nepřítele o svém životě. Verš 29 říká, že Ho lidé chtěli shodit ze skály, ale podívejte se, co se píše ve verši 30: „Ale on prošel jejich středem a mířil dál.“

sobota 11. června 2016

CHRÁMY DUCHA SVATÉHO - Jim Cymbala

Za náš život byla zaplacena kupní cena a jako křesťané teď náležíme Bohu. Cenou byla krev Ježíše Krista, kterou prolil na kříži. Stejně jako Izraelité ve starozákonní době patřili Bohu na základě smlouvy, křesťané patří Bohu na základě spasení, které zakouší. Jsme nyní Božím lidem. Patříme Jemu - zachránění ze spárů hříchu, viny a odsouzení a adoptovaní do Jeho rodiny. Být někým koupen a vlastněn není v tomto případě něčím negativním, je to nádherná věc.

Bůh nás zachránil proto, aby z nás učinil lidské chrámy, obydlené Jeho Duchem. Ve starozákonní době Bůh přebýval ve vnitřní místnosti svatyně - v místě nazývaném svatyně svatých. To je místo, kde se On zabydlel. Když Pavel řekl křesťanům, že jsou chrámy Ducha svatého (1. Korintským 6:19), slovo, které použil pro "chrám" nebylo slovem používaným pro vnější místnosti starozákonního chrámu. Bylo to slovo naos, které odkazovalo na vnitřní svatyni, místo, kde přebývala viditelná manifestace Boží slávy shekinah.

Právě toto přebývání Boha skrze Ducha svatého činí křesťanství odlišným od jakéhokoli jiného náboženství na zemi. Judaismus, islám a budhismus - žádné z těchto náboženství neprohlašuje, že jeho bůh přebývá ve svých následovnících. Vedoucí těchto věroučných systémů se mohou pokusit obrátit někoho na základě svého učení, ale evangelium Ježíše Krista je odlišné. Víra v Ježíše z nás učiní chodící zázraky, jejichž proměna byla zapříčiněna Duchem, který v nás osobně přebývá.

Boží plán vykoupení byl, že bychom měli žít život plný Ducha svatého. "A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost,ale naplňujte se Duchem." (Efezským 5:18, ČSP). Zde použitá metafora znamená, že bychom mohli být naplněni Duchem až do bodu, kdy On začne přetékat - s láskou a milostí se začne vylévat na druhé.

__________
Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.

pátek 10. června 2016

DŘÍV, NEŽ BUDE POZDĚ!

Očekáváš Jeho příchod a toužíš po něm?

Nikdy bych svému bližnímu neudělal něco, co by způsobilo, že by pochyboval o své připravenosti. Většina lidí, kteří čtou toto poselství pravděpodobně řekne: „Ano, jsem připraven. Činil jsem pokání, vyznal své hříchy a je mi odpuštěno. Složil jsem svou důvěru v Ježíšovu spravedlnost, a kdyby přišel právě teď, nebude pro mě žádného odsouzení. Vím, v koho jsem uvěřil. Mám jistotu, že jsem Jeho.“ Sám bych to o sobě řekl stejně.

Nicméně, když znovu pročítám Kristova varování, stále narážím na něco, čemu nemůžu uniknout. Ježíš přikazuje: „Bděte tedy“ (Matouš 24:42) Nato říká: „To však vězte“ (24:43) Jinými slovy: „Jestli budeš připraven – pokud chceš být bdělý, tak jak tě chci mít – je zde něco, co musíš vědět.“

Následně Ježíš popisuje muže, který si myslel, že je připraven, avšak nebyl. Dům tohoto muže byl vyloupen. (24:43) Dále Ježíš popisuje člověka, který byl skutečně připraven. (24:45-47) A nakonec vyslovuje hrozivé varování o zlých služebnících, kteří skončí v pekle pokrytců. (24:48-51)

Služebník, který je skutečně připraven, je přirovnán k hospodáři, který poskytuje potravu svým podřízeným. „Kdo je tedy ten věrný a moudrý služebník, kterého jeho pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? “ (24:45) Ježíš nám říká, že takového služebníka odmění ustanovením nade vším svým majetkem. (viz 24:47) Evidentně je služebníkovo „dávání pokrmu v patřičný čas“ velmi důležité.

Kdo jsou ti hospodáři, na které tady Ježíš poukazuje? Jsou to rodiče. Zahrnuje to taktéž pastory, kteří řídí „Boží rodinu“. (Efezským 2:19) Jak tedy rodič poskytuje „pokrm v patřičný čas“? V biblické terminologii pokrm představuje Boží Slovo. Význam toho slova v řečtině je spojován s potravou, vychází z kořene slova „předložit“. Slovní obrat v patřičný čas pak znamená „v ten správný čas“. Kristus říká: „Požehnaní jsou rodiče, křeří živí své děti Božím Slovem. Vychovávají je s biblickým napomínáním dokud je čas - dřív, než bude pozdě.“

čtvrtek 9. června 2016

KRISTUS SI PŘIJDE PRO SVOJI NEVĚSTU

Ježíš mluvil o náhlém zmizení mnoha lidí ze země. "V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn". (Lukáš 17:34-36). Ježíšovi učedníci se ptali, "kam budou ti lidé vzati?" A On odpověděl, "Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice." (Lukáš 17:37). Tím říkal, "Já jsem Hlava a tělo bude připojeno k Hlavě."

Někteří učenci míní, že lidé, kteří budou vzati, jsou hříšníci odneseni k soudu. Ale Písmo naznačuje něco jiného. Izaiáš mluví o orlech v souvislosti s Církví. "Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají." (Izaiáš 40:31). A Bůh také řekl Izraeli: "Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na křídlách orličích, a přivedl jsem vás k sobě." (Exodus 19:4).

V Matoušovi mluví Kristus o vyvolených, kteří budou vzati k Bohu. "Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, a shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, od končin nebes až do končin jejich." (Matouš 24:31). Pavel to dovysvětluje, když říká, "Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme. A protož potěšujtež jedni druhých těmito slovy." (1. Tesalonickým 4:16-18).

Jakkoli bude tato událost dramatická, Ježíš zdůrazňuje, že se stane v běžný den. Bude to jako v případě minulých soudů, ve dnech Noeho a Lota. Lidé budou v práci, hledět si svého, jako každý den. A pak se to najednou stane, v jediný moment. Pavel říká, "...všichni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme." (1. Korintským 15:51-52).

Bude to jako každý jiný den. Celé lidstvo bude v nevědomosti a pak, v jednom okamžiku, si Kristus vezme svoji nevěstu.

středa 8. června 2016

ZA DNŮ NOÉ

Ježíš nám říká, že těsně před Jeho návratem bude společnost stejná, jako byla za dnů Noé (viz Matouš 24:38-39). Povšimněte si, že Ježíš ve svém popisu nezmiňuje jediný hřích. Všichni víme, že není žádným hříchem jíst či pít vhodné nápoje, ani se zasnoubit či vstoupit do manželství. Ani není hříchem kupovat, prodávat, sázet či stavět. Na žádné z těchto věcí není nic špatného a Ježíš tyto činnosti neodsuzuje. Spíše nám tyto každodenní události ukazuje, jako by říkal: „Takový bude život, až se vrátím. Bude to jako každý jiný obyčejný den, kdy lidé neočekávají, že se něco stane.“

Co tedy Ježíš naznačuje těmito běžnými událostmi? Jednoduše řečeno, popisuje lidi, co se rozhodli odmítnout Boží varování o soudu. Vzpomeňte si, že Noe prorokoval své společnosti po dobu sto dvaceti let a varoval před přicházejícím naprostým zničením. Avšak, jak praví Písmo: „Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek, tíhne srdce lidských synů k páchání zla“ (Kazatel 8:11).

Přesně to se dnes děje. Probíhá zběsilé nakupování a prodávání, jedení a pití, sázení a stavění. Spousty lidí jsou posedlé po zbohatnutí a nepřipouštějí si žádné negativní poselství brzdící jejich úsilí.

Jedna zbožná žena mi napsala o svém rozhovoru se starší židovkou. Ta, která přežila holocaust, jí pověděla: „Dnešní dění v Americe mi připomíná to, co se dělo v Německu za Hitlerova vzestupu k moci. Veškerá varování byla ignorována. Byla jsem pouze dítě, pamatuji si ale ty okázalé večírky pokračující do noci, i když Hitler začal zatýkat židy a posílat je do plynových komor.

„Pamatuji si, že staří židé říkali: 'Zde se to nemůže stát, ne v této vzdělané a civilizované zemi jakou je Německo.' Jen o pár týdnů později byli ti samí lidé nastrkáni do vagónů jako dobytek a odvezeni do koncentračních táborů. Předtím si mysleli, že prosperita a dobré časy potrvají navždy.“

Znovu se ozývá varovné volání k Pánově Církvi: „Ježíš přijde! Ženich je na cestě. Ozdobte se a buďte připraveni na setkání s Ním. Pozvedněte hlavy, vykoupení je blízko!“ I přesto Ježíš varuje, že lidé budou Jeho volání ignorovat. Půjdou si za svými záležitostmi a nepřipustí si možnost Jeho příchodu, ignorujíce všechna prorocká znamení. Samotná tato předem plánovaná apatie bude znamením, že přichází!

úterý 7. června 2016

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI!

Můžeme s jistotou očekávat, že Bůh odsoudí bezbožné – bezpochyby přijde den odplaty. Až ta doba nastane, všichni posměvači a bezbožníci budou povoláni složit své účty. Budou otevřeny knihy a každý zlý skutek bude jasně zjeven. Bude zjeveno vše, co tito zlí jedinci činili proti Boží autoritě. Bezbožní budou navždy vyvrženi z Boží přítomnosti a jejich skutky přísně odsouzeny.

Ježíš své učedníky ubezpečuje: „Nezjedná Bůh právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?“(Lukáš 18:7). Říkal: „Ano, jednou bude Bůh jednat s posměvači, pronásledovateli, vězniteli a vrahy svého lidu. Volání pronásledované církve vyslyší a rychle zjedná právo.“ A přece se Ježíš hned v další větě ptá: „Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (18:8).

Kristova otázka na konci tohoto oddílu naznačuje Jeho velikou obavu. Říká: „Až se vrátím, budu hledat lidi, jež uvěřili mému slibu, že pro ně přijdu. Je otázkou, zda budou připraveni a čekat na mě. Budou jiní než svět, prahnoucí po tom, až je vezmu domů jako svoji Nevěstu? Budou bez poskvrny, nebo zašpiněni duchem doby? Přijdu a naleznu je volající: 'Přijď, Pane Ježíši'?“

„O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám“ (Matouš 24:36).

Ježíš nám nesdělil datum svého příchodu, řekl nám ale, jaká bude společnost v té době. Dále pokračuje v popisu chování lidstva při svém návratu, jak je již zmínil.

„Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila je všecky – takový bude i příchod Syna člověka“ (24:38-39).

pondělí 6. června 2016

LÁSKA, KTEROU POPISUJE JEŽÍŠ - Gary Wilkerson

"To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali.“ (Jan 15:17, ČSP)

Jak to v praxi vypadá, být nositelem toho druhu lásky, který popisuje Ježíš? Apoštol Pavel nám pomáhá svým popisem, jak to vypadá, když nežijeme v tomto druhu lásky, a to ve svém listu Galatským. Pavel rozlišuje dva druhy hříchů. Na jednu stranu pojmenovává velké hříchy, které vycházejí najevo skrze naše chování, jako třeba sexuální hříchy nebo zneužívání návykových látek. Pak stanovuje také druhý typ hříchu - hřích ve vztazích - a ukazuje, jak stejně smrtící a destruktivní je. Hřích ve vztazích působí do hloubi duše takovým způsobem, že si to nedokážeme ani představit. Má strašný vliv nejen na svědectví, kterým jsme pro svět, ale ovlivňuje nejhlubší část našeho bytí, a rozšiřuje se dál na ty, kteří jsou kolem nás.

Pavel do této problematiky v korintské církvi vnáší světlo skrze to, že poukazuje na do očí bijící problém: rozdělení, které mezi nimi je. "Bojím se totiž, abych vás po svém příchodu neshledal takovými, jakými vás nalézt

nechci, a abych já nebyl shledán od vás, jakým si mě nepřejete; aby nepovstaly svár, žárlivost, zlosti, soupeření, utrhání, pomluvy, nadutosti, zmatky." (2. Korintským 12:20, ČSP) Všimněte si, že poslední slovo je zmatky. To je spolehlivým ukazatelem toho, že se projevuje hřích ve vztazích.

Každá z věcí, kterou tady Pavel vyjmenovává, má co do činění s tím, že jsme selhali v milování druhých tak, jak je miloval Kristus. Za těchto okolností je jednoduché uvidět, že láska prostě nemůže být jenom sentimentálním gestem. Je to bitva, kterou je třeba bojovat, a zbraněmi, které si do ní neseme, jsou odpuštění, milost, milosrdenství a spravedlnost.

Jeden ze sporů, který mezi sebou korintští měli, se týkal učení, které přijímali. Někteří říkali, že přijmou pouze směr, který udával ve svém učení Petr, zatímco jiní následovali Pavla. Pavel jim musel říci: "Nemohu k vám mluvit jako k dospělým, pokud setrváte v takovém stavu. Pochází to z těla. Uvažujete tělesně.

Řecké slovo, které Pavel užívá pro tělesnost, označuje kůži nebo tukovou tkáň v těle. Ale samozřejmě Pavel popisuje stav jejich duše. Říká korintským, že než aby vykročili do Duchem naplněného života, nechali se chytit do povrchního způsobu života.

Jak shodně poukazují Ježíš i Pavel, odmítat milovat třeba i jen na světské úrovni může mít obrovské důsledky, které vedou k zármutku, odcizení a lítosti. Sváry ve vztazích obvykle končí tím, že ovlivní širší okruh přátel nebo rodinu. Následně se to může rozšířit do celého společenství a Pavel vysvětlil, že právě k tomu došlo mezi korintskými. Milovat tak, jako miluje Ježíš, dokonce i když to vypadá jako malá věc, není záležitostí, pro kterou bychom se mohli rozhodnout - je to projev duchovní kázně.

sobota 4. června 2016

ON JE NAŠE SÍLA - Carter Conlon

Vy i já žijeme v době mnohé nejistoty ohledně zítřka. Nevíme, co čeká Ameriku a jiné národy po ekonomické stránce. Možná máte dnes práci, ale není žádná záruka, že ji budete mít příští rok nebo dokonce příští týden. Přesto díky Bohu, že my, jako věřící v Krista, máme úžasný slib zaopatření — zvláště v době, kdy je zaopatření nedostatečné. Zvažte slova krále Davida v Žalmu 37: “Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.” (37:25).

Mohu osobně dosvědčit pravdivost tohoto verše tím, že jsem byl svědkem hmatatelného Božího zaopatření, přicházejícího do životů, rodin a domovů těch, kteří si zvolili chodit v Kristově spravedlnosti.

Žalm 37 pokračuje: “Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, a také jeho potomci jsou požehnáním. Odstup od zla, konej dobro, a navěky pak budeš bydlet v zemi” (37:26-28).

David napsal tato slova během velmi těžké doby. Ti, kteří toužili následovat Boha byli plni úzkosti a neporozumění, stejně jak tomu je i v dnešní době. Nicméně David věděl, že by to vše mohlo skončit katastrofou, a proto povzbuzoval Boží lid, aby neztrácel v těžkých dobách naději. “Viděl jsem krutého svévolníka: rozpínal se jako bujné křoví; odešel a není, hledal jsem ho a nebyl k nalezení.” (37:35-36). Jinými slovy - i když to vypadalo, že ten zlý má navrch téměř v každé oblasti, jeho dny byly sečteny.

David pokračoval: “Přidrž se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo. Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno.” (37:37-38).

A tak je i nám připomínáno, že nehledě na to, co se děje ve světě kolem nás, my žijeme pro Boha, Jemu důvěřujeme a dobře víme, že On je naší silou a naším zachráncem!

__________
Carter Conlon se přidal k týmu pastorů Times Square Church v roce 1994 na pozvání zakladatele Dawida Wilkersona, starším pastorem byl ustanoven v roce 2001.

pátek 3. června 2016

ON JE TRPĚLIVÝ

Apoštol Petr nám sděluje důvod, proč se Jěžíš zatím nevrátil. Píše, „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petrův 3:9) Náš Pán je hojný v trpělivosti vůči bezbožnému.

Osobně jsem ohromený Boží trpělivostí s námi v této době. Morální skluz je žalostný dokonce pro světské pozorovatele. I když se snažíš držet si čisté svědomí, tvá mysl je denně zaplněna zprávami o dění toho zlého. Některé věci jsou tak odporné, že jsou nepochopitelné: vrazi ve školách, zneužívání dětí, bojující homosexualita, nevýslovné zvěrstvo.

Často naše srdce volají, „Pane, kdy tu bude spravedlnost? Kdy pošleš pachatele zla před soud?“ Ptáme se, proč Pán tak dlouho čeká, aby naložil s nevýslovnou špatností dnes tak nespoutanou. Představujeme si ty scény, kdy všichni pachatelé zla konečně pokleknou před Pánem, čelíc svatosti.

Ale Petr říká, že Ježíš se teď nesoustředí na soud, dokonce ani ne na ty nejhorší hříšníky. Spíše je náš Pán zabrán milostí. Je trpělivý vůči tomu nejhoršímu od nejhorších. A čeká, až bude moci prokázat milosrdenství každému nestoudnému hříšníkovi, usilujíce o něj.

„Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem. (2. Petrův 3:11-14)

Můžeme strávit naše dny soustředěním se na znamení časů, na Blizkém východě nebo někde úplně jinde. Ale Bůh říká, „Podívej se na své vlastní srdce. Ujisti se, že jsi svědomitý vůči mému Slovu.“ Pavel dodává, „Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.“ (Římanům 14:12). Dále nás pak upozorňuje na to, abychom nesoudili druhé a abychom byli obezřetní a nekladli bratru do cesty kámen úrazu.

čtvrtek 2. června 2016

JAKO ZLODĚJ V NOCI

Paní z Louisiany k nám poslala dopis, ve kterém psala, "Minulou neděli nás náš pastor požádal o svědectví, co Bůh v našich životech dělal v uplynulém týdnu. Přihlásil se jeho vlastní pětiletý syn a řekl, že měl dnes v noci sen, ve kterém mu Ježíš řekl, že brzy přijde". Duch svatý si tu použil malé dítě, aby nám připomněl tuto slavnou pravdu.

Je smutné, že současná generace ví o druhém příchodu Krista méně, než všechny generace před ní. O Ježíšově návratu se v církvích už jen zřídka káže. Ve skutečnosti většina lidí, kteří se považují za křesťany, o tomto tématu nechce slyšet. Proč?

Pro většinu lidí, včetně křesťanů, je život dobrý a oni se soustředí hlavně na to, jak ty dobré časy udržet. Tak jako Lotova žena jsou pohlceni tím, co vlastní. Stali se závislými na věcech tohoto světa a Ježíšův příchod chápou jako narušení svého života.

Slyšel jsem lidi v církvi, jak se až vysmívají možnosti Ježíšova nečekaného příchodu. Dělají si legraci z myšlenky, že by mohl přijít už brzy. Existuje doktrína, podle které se náš Pán nevrátí ještě celá tisíciletí a církev bude mít všechen tento čas, aby evangelizovala svět a ustanovila na zemi nový řád, předtím, než se Ježíš vrátí a usedne na trůn jako král.

Apoštol Petr k tomu říká: "....v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jako to bylo od počátku stvoření!" (2. Petr 3:3-4)

Petr má pro všechny tyto svévolně nevědomé lidi jasné slovo: "Pánův den ovšem přijde jako zloděj. Toho dne se nebesa s rachotem zřítí, živly se rozpustí žárem a země se všemi svými skutky bude odhalena."2. Petr 3:10)

středa 1. června 2016

NA SKRYTÉM MÍSTĚ

Jak nám Pán přináší útěchu a pokoj v době utrpení? Vede nás na skryté místo, kde s Ním budeme o samotě. Ježíš nám připomíná, že právě tam je nám Otec nejblíž a osobně se nás dotýká: „Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který tě vidí vskrytu a On tě odmění zjevně“ (Matouš 6, 6, parafrázováno).

Jeden můj vzácný přítel – biskup letničního hnutí v Maďarsku – tragicky zahynul při bizarní nehodě. Jeho gril začal hořet a on se ošklivě popálil. Ošetřili ho a vypadalo to, že bude v pořádku, ale několik dní poté náhle zemřel v důsledku krevních sraženin, které se mu vytvořily.

Přátelé z celého světa stojí při jeho vdově a nesou ji na modlitbách. Ale skutečná útěcha může přijít jen z nebe. Žádný psycholog jí nemůže pomoci vyrovnat se s tak hlubokou bolestí. Utěšitel je věrný a setká se s ní na skrytém místě.

Uvědomuji si, že nemohu osobně pomoci všem trpícím křesťanům, kteří nám píší. Dostali jsme dopis od těhotné manželky jednoho pastora. Právě zjistila, že její manžel je pedofil. Píše: „Nevím, co dělat, ale jsem přesvědčená, že se s manželem musím rozvést. Nechci, aby zneužíval naše dítě.“

Existuje ale něco, co může udělat každý bratr či sestra, kteří procházejí zkouškou: „Dejte to všechno Ježíši, buďte s Ním o samotě a naleznete útěchu v Jeho přítomnosti. Pán říká: „Občerstvím duši znavených a duši chřadnoucích nasytím“ (Jeremiáš 31, 25). Jak to Bůh dělá? S každým se setká na skrytém místě: „Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího“ (Žalm 91, 1).

Vidíte, jak je důležité připravit své srdce na modlitby na skrytém místě? Nejde o zákonictví nebo svázanost. Jde o lásku. Všechno je to o Boží dobrotě vůči nám. Vidí, co přijde, a ví, že každý den potřebujeme znovu naplnit až po okraj. Vše najdeme, když jsme s Ním o samotě na skrytém místě.

Možná si myslíte, že se neumíte modlit, ale můžete začít třeba tím, že Ho budete jen chválit. Záleží jen na tom, že tam přicházíte s vírou, s poslušnou láskou a váš Otec se tam s vámi setká. Ve skrytu vám zjeví svou lásku a zjevně vás odmění ovocem Svého království. Duch svatý se bude modlit skrze vás a dá vám slova, která potřebujete.