pátek 29. července 2016

JDEME NAHORU!

Na vrcholu všech svých zkoušek a těžkostí, Martin Luther vypovídá: „Pane, teď, když jsi mi vše odpustil, nalož se mnou, jak si přeješ.“ Luther byl přesvědčen, že Bůh, který může smazat všechny jeho hříchy a zachránit jeho duši, se také s jistotou může starat o jeho fyzické tělo a materiální potřeby.

Luther v podstatě říkal:

„Proč bych se měl bát toho, co mi může udělat člověk? Sloužím Bohu, který mě může očistit od mé nepravosti a vnést pokoj do mé duše. Nezáleží na tom, jestli všechno kolem mě padne. Pokud můj Bůh je schopný zachránit a udržet mou duši pro věčnost, proč by neměl být schopný se postarat i o mé fyzické tělo, dokud jsem na zemi? Ó, Pane, teď, když jsem omilostněn, když mi je odpuštěno a stojím tu před Tebou v den Posledního soudu s nesmírnou radostí, nalož se mnou, jak si přeješ.“

Přinesl jsem ti toto slovo, aby tvá duše mohla být v Pánu zakotvená a abych tě připravil na jakoukoliv neviděnou pohromu v temných dnech, které přicházejí.

Milý svatý, raduj se. Tento nynější život není konečná realita. Naše realita je věčný život v přítomnosti našeho požehnaného Pána. A tak si drž víru. Věci se stahují ke dnu – ale my jdeme nahoru!

Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (Lukáš 21:28)

čtvrtek 28. července 2016

DEN NAŠÍ KORUNOVACE

Strach se neslučuje s žádným ze všech těch úžasných vztahů, které pro nás Pán ve Své lásce má. Na mnoha místech Písma popisuje Bůh všechny stránky Svého vztahu k nám:
  • je nám otcem, bratrem, přítelem
  • ženichem, hlavou, manželem,
  • je náš obhájce a vykupitel,
  • náš ochránce, naše útočiště, náš pastýř.
Bůh vytvořil všechny tyto nádherné vztahy s námi skrze kříž a nyní nás ujišťuje: „Tímto pro vás jsem.“

Myslíte, že Bůh v soudný den najednou všechny vztahy se Svým lidem jen tak zahodí? V žádném případě! Jak by mohl otec odmítnout svého potomka ve chvíli, kdy dítě skládá účty? I v okamžiku, kdy bude otevřena Kniha života, bude stále vaším otcem, obhájcem, přímluvcem. Ten vztah vám nic nevezme.

Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.…jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.“ (Žalm 103:10, 12).

Naše mysl nemůže pochopit, jak je vzdálen východ od západu. A o to Bohu v tomto verši jde: Vzdálil náš hřích tak, že není v našich silách ho znovu přivolat.

Proč nazývám den Božího soudu dnem naší korunovace? Protože Izaiáš o tomto dni hovoří takto:

Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové ožení s tebou. A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe” (Izaiáš 62,5).

Až se v ten den postavíte před Pána, poznáte jeho oči, planoucí láskou k vám.

středa 27. července 2016

BEZ VINY PŘED PÁNEM

Hospodin nabízí úžasné zaslíbení všem, kteří spáchali hrozné hříchy:
  • jejichž skutky byly zbroceny krví
  • kteří ničili svá těla alkoholem, drogami, zvrácenostmi a smilstvem
  • kteří se hrozí jen vzpomínky na to, jak blízko byli pádu do hlubin pekla
Bůh jim zaslíbil, že v Den soudu před Ním mohou stát s velkou radostí a beze stopy strachu. Hospodin se zavazuje:

„I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna“ (Izajáš 1,18).

Nezáleží na tom, jaká je vaše minulost – Pán ve vás již nevidí vaše dřívější já. Místo toho jste byli proměněni v Jeho vzácnou, milovanou, neposkvrněnou Nevěstu. A On vás očekává na radostné svatební hostině.

Copak by ženich, který čeká na svůj svatební den, náhle obvinil nevěstu z něčeho zlého? Žádný ženich by to neudělal. Možná si říkáte: „Ale nebude Ježíš přece soudit všechny hříšníky?“ Ano, to bude. Ale Kristus, se kterým se setkáte v onen den, je ten samý Kristus, který vám odpustil, povolal vás, zaplatil za vás Svou vlastní krví, očistil vás a celé roky se za vás přimlouval.

Až budete před Ježíšem stát, uvidíte Ho jako svého manžela, svého vykupitele, svého přítele, svého advokáta a svého přímluvce. V ten okamžik budete naplněni v Kristu, bez vady, poskvrnky či vrásky, svatí a bez viny.

Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil“ (Koloským 2,13)

úterý 26. července 2016

KNIHA ŽIVOTA

Jan píše o Soudném dni:

A viděl jsem veliký bělostný trůn … Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách“(Zjevení 20:11-12).



MNOHO KNIH

Povšimni si, že Jan hovoří o mnoha knihách. První kniha zaznamenává život každého jednotlivého hříšníka stojícího před Soudcem. Každá nevěřící osoba má v nebi záznam v knize skutků, kde je na každé stránce zapsáno, jak žije.

Umíš si představit, jaké to bude pro viníka, až se v onen den postaví před Pána? Každá myšlenka, každé slovo i každý čin v jeho životě budou odhaleny a bude ukázáno, jak byly zlé.



NOVÉ JMÉNO

Pro spravedlivé bude pouze Kniha života a až bude otevřena, neuslyšíme jediné slovo, jediný záznam, o hříchu či selhání kohokoli z Božího lidu. Proč? Protože všechny naše hříchy jsou přikryty Ježíšovou krví. V této knize se objeví pouze naše jména; ve skutečnosti bude obsahovat naše nová nebeská jména, která nám zjeví samotný Bůh.

Jak se zapisují naše jména do Knihy života? Ve chvíli, kdy uvěříme celou svou bytostí, že Ježíš Kristus za nás prolil svou krev, jsou naše jména zapsána. Děje se tak, když si nárokujeme Jeho vítězství na kříži a rozhodujeme se Jej hledat celým svým srdcem, myslí, duší a silou.

pondělí 25. července 2016

MUSÍME JÍT ZA NÍM - Gary Wilkerson

Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám“ (Marek 5:22).

A my musíme udělat totéž. Ježíš sice přebývá v našich, křesťanských, srdcích, ale i tak musíme za Ním přijít po kolenou a natáhnout k Němu ruku, aby nám pomohl v naší beznaději.

Jestliže neznáš Ježíše, mohu tě ubezpečit, že tě miloval, i když jsi Ho odmítal a žil jsi sobecký život. Zemřel za tvé hříchy a třetího dne opět vstal; Bible tvrdí, že je to pravda, a více než pět set svědků vzkříšeného Ježíše vidělo.

To je důkazem, že Ježíš třetího dne vstal z mrtvých a nyní je živý navěky věků. Přijmeš-li Jej do svého srdce, všechny tvé hříchy mohou být odpuštěny a ty můžeš začít nový život. Bible říká, že staré věci pominuly a jsou tu nové (viz 2. Korintským 5:17).

Nyní můžeš přiběhnout ze svého místa a padnout Mu k nohám stejně jako Jairos. Třeba jsi se zasekl v náboženském koloběhu – jenom chodíš do církve a uvnitř jsi prázdný – můžeš ale běžet k Ježíši se svou beznadějí a říci: „Ježíši, volám k Tobě, abys mi dal víru, která přichází ze slyšení Božího Slova.“

To je evangelium v kostce, a ty můžeš ještě dnes přijmou Ježíše za svého Pána a Spasitele!

sobota 23. července 2016

VÍRA, KTERÁ SE ROZDÁVÁ - Claude Houde

Abraham byl mužem, jehož život byl stravován vírou, která se rozdává. Věděl, že víra bez skutků je mrtvá (viz Jakub 2:17). Genesis 14:11-16 používá jednoduchá, ale jasná slova, aby zjevila rozsah a krásu jeho rozhodnutí, když se dověděl, že Lot a jeho rodina byli zajati a o všechno přišli. “Když to Abram uslyšel . . . shromáždil třistaosmnáct svých oddaných mužů a pronásledoval nepřátele. . . . donesl zpět všechen majetek, také svého bratra Lota s jeho majetkem přivedl zpět, také ženy a lid” (14:14-16).

Je důležité znovu přečíst každé slovo, aby bylo možné plně uchopit hloubku toho, co zde bylo řečeno. “Když to Abram uslyšel” nečekal, nehledal výmluvy, neodkládal to do dalšího dne. Neschovával se za nedostatek svých zdrojů ani za to, co neměl. Apoštol Pavel nás naléhavě prosí, abychom se rozhodli, když připomíná Korintským, že i když jsou záměry upřímné, neprojevují se tím, co nemáme, nebo doufáme, že jednou budeme mít, ale tím, co máme momentálně k dispozici. “Neboť je-li ochota dát přiměřená tomu, co člověk má, a ne tomu, co nemá, je vítaná” (viz 2. Korintským 8:12). Pomoz dnes někomu s tím, co máš. Víra, která se rozdává, jednoduše odmítá “Ne!”

Abram, vyzbrojený třistaosmnácti svými oddanými muži” — je zajímavé si zde uvědomit, že je zmíněno přesné číslo. Já hluboce věřím, že Bůh zná každého věřícího, který pomáhá těm, kteří trpí, ale také každého věřícího nebo církev, která si zvolí nic nečinit. V Písmu je několik specifických oddílů, kde to vypadá, že Bůh chce, abychom věděli s nekonečnou přesností, že s každým člověkem počítá. Například v Nehemjáši 3 vidíme pečlivé vyjmenovávání těch, kteří zázračně přestavují zdi, které byly strženy.

Drahý čtenáři, toto je víra, která se rozdává. Tento typ oběti otevírá nebe a vytváří to nadpřirozené. Čteme tato slova v příběhu Abrama jako prorocký slib pro všechny, kteří se obrátí k někomu, kdo je zraňován, držen v zajetí, nebo má potřebu: Po těchto událostech, “se stalo k Abramovi ve vidění Hospodinovo slovo: Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna!” (Genesis 15:1).


Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) v kanadském Montrealu, je častým řečníkem na Expect Church Vedení konferencí pořádaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením New Life Church rozrostla z hrstka lidí na více než 3500 v části Kanady s několika úspěšných protestantských církví.

pátek 22. července 2016

UŽ NA NĚ NEVZPOMENE

Pro všechny křesťany, kteří se někdy snažili sami přemoci skutky svého těla nebo s nimi vlastními silami bojovali, mám dobrou zprávu. Týká se to i vás? Kolikrát jste se pokoušeli prokousat se ve svém křesťanském životě k vítězství? Kolik jste toho Bohu naslibovali a vzápětí sliby porušili? Kolikrát jste se Ho snažili potěšit tím, že jste bojovali se svým chtíčem a zlozvyky, jen abyste znovu zklamali?

Tady je ta dobrá zpráva, zapsaná v knize Micheáš: „[Hospodin] pošlape naše provinění“ (Micheáš 7, 19). V Božím slově máme řadu obrazů toho, jak Bůh vymaže naše hříchy z paměti: Zahladí je. Už na ně nevzpomene. Smete je do moře. Přemůže je, to znamená, že je dohoní a zmocní se jich. Izaiáš nám dokonce říká, že Bůh všechna naše přestoupení hází přes rameno: „za sebe jsi odhodil všechny mé hříchy“ (Izaiáš 38, 17). To znamená, že Bůh už se nikdy na náš hřích nepodívá, ani ho nebude počítat.

Dovolte mi otázku: jestliže Bůh zapomíná na náš hřích, proč dopustíme, aby ďábel vždycky vykopal nějakou špínu a bahno z naší minulosti a mával nám tím před obličejem? Všechny naše hříchy jsou už přikryté Kristovou krví; všeobjímající, očišťující, odpouštějící mocí Ježíšovy krve. Přikrývá celé naše životy.

čtvrtek 21. července 2016

NAPLNĚNI V NĚM

Až přijde den Soudu, budou lidé rozděleni na dvě skupiny, stejně jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Tyto skupiny budou stát v ten den před Pánem zvlášť, jedna napravo a druhá nalevo: svatí a hříšní. A budou odhaleny všechny zlé činy těch hříšných.

Písmo říká, že všechny skutky zlých lidí budou vyneseny na světlo a odhaleny. Každá špatná myšlenka, každá tajná touha, každý chtíč, každá ohavná představa, každé zapření Krista, každé zaklení – to vše bude ukázáno a odsouzeno.

Na druhou stranu se však v Soudný den nebude mluvit o žádných špatných skutcích spravedlivých lidí. Místo toho vyjde na světlo každá dobrá věc z jejich životů – každá svatá myšlenka, každý dobročinný skutek, každá obětavá práce. Pán odhalí všechno dobré, co udělali. A to bude překrásná chvíle!

Pravdou je, že až budeme stát před Pánem při Posledním soudu, budeme v Něm naplněni. To znamená, že všechno, co jsme kdy udělali, včetně jakéhokoli hříchu, který jsme spáchali, bude již přikryto Ježíšovou krví a už nikdy to nebude zmíněno. Není žádného odsouzení pro spravedlivé – vůbec žádného. Ježíš nám praví: „Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života“ (Jan 5,24). Řecké slovo pro odsouzení je zde „soud“. Ježíš zde doslova říká: „Pokud ve Mě věříte, nepřijdete na soud. Místo toho přejdete ze smrti do života.“

středa 20. července 2016

PŘINÁŠÍM DOBROU ZPRÁVU

„Každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud“ (Židům 9:27). Jak dosvědčuje Písmo, naše životy zde na zemi jsou jako tráva (viz Žalm 102:11). Jeden den tady jsme, rosteme a prosperujeme, a další den se vytrácíme před očima. Jsme jako pára z našeho dechu, kterou vidíme za mlhy: v jednu chvíli jsme tady a v další odcházíme. A jsem přesvědčen, že právě ve chvíli, kdy se ocitneme na věčnosti, zjistíme, jak byly naše současné obavy a útrapy nicotné a kraťoučké. Také uvidíme, jak s námi byla po celou dobu Pánova přítomnost a jak nás střežila Jeho spasitelná a zachovávající moc.

Přináším vám dobrou zprávu – skvělou zprávu – která pomůže potřít všechny špatné zprávy, jež slyšíte. Věřím, že tato zpráva zachová vaše srdce a vašeho ducha pokojné, dokonce radostné, za všech okolností, které se budou dít na zemi. Toto je ta dobrá zpráva:

Jestliže jste učinili pokání ze všech hříchů, a to z jakýchkoli, a důvěřujete Ježíši – věříte v Jeho očisťující krev a denně se poddáváte Jeho vedení – budete stát před Jeho trůnem bez vady a beze strachu. Ve skutečnosti budete uznáni všemi přítomnými – každým člověkem, andělem, démonem v pekle – za vzácnou Kristovu Nevěstu.

Nebudete se muset zodpovídat ani z jediného hříchu či selhání, ale budete moci stát bez poskvrny.

Ani jeden váš hřích nebude zmíněn. Místo toho budou shromážděným zástupům oznámeny vaše dobré skutky – včetně vaší víry v Ježíše Krista.

úterý 19. července 2016

TRPĚLIVÁ VÍRA

Kdykoli čelíme potížím a pronásledováním, přichází satan a našeptává nám lži a obavy: „Jak tyto krize zvládneš? Co teď budeš dělat? Jestliže je Bůh věrný, jak mohl připustit, aby se ti to stalo? Jak mohl vystavit tvé milované tomuto riziku? Co bude s tebou, tvou rodinou, prací, službou?“

Trpělivá víra se však nedá zastrašit a na lži nepřítele odpovídá: „Ďáble, ptáš se špatně. Nyní se nezabývám otázkou, jak to zvládnu. Ani co bude se mnou a s mými blízkými. Již jsem všechno – veškeré potíže, zkoušky, svoje plány, všechno, co se mě týká – svěřil do rukou svého milujícího Otce. On mi v každou chvíli dokazuje svou věrnost a já mu mohu ohledně své budoucnosti důvěřovat.“

Máme-li toto ve svém srdci, zabýváme se otázkou: „Jak mohu Pána více milovat a lépe Mu sloužit? Jak mám posloužit druhým?“

Trpělivá víra znamená cele se poddat Boží vůli, jak to popisuje Ježíš v Kázání na hoře. Ve zkratce: máme nejprve hledat Boha a jeho zájmy a všechno, co potřebujeme, nám bude dáno (viz Matouš 6:33).

Trpělivá víra prohlašuje: „Nemám žádnou vlastní vůli. Lépe řečeno, činím Jeho vůli. Již žádné soukromé plány. Již žádné zahrávání si s Bohem, abych se pokoušel řešit vlastní či cizí problémy. Duchu svatý, zachovej mou mysl upřenou na Pána a Jeho zaslíbení.“

S takovou vírou budeme připraveni na všechno, co nynější hodina přináší.

pondělí 18. července 2016

JEŽÍŠ PŘIŠEL, ABY ZNIČIL ĎÁBLOVY SKUTKY - Gary Wilkerson

Když byl slovně napadán démonem, řekl mu Ježíš, “Umlkni a vyjdi z něho!” (Lukáš 4:35). Na to démon shodil toho muže dolů a vyšel z něj, aniž by mu více ublížil.

Jaké by to bylo v dnešní době, kdybyste věřili, že vaše manželství nemůže být už více poškozeno? Jaké by to bylo pro vás, kdybyste věřili, že vaše děti, které jsou daleko od Boha by mohly přijít zpět k Pánu a znát Jej?

Viděl jsem na vlastní zkušenosti, že to, co je napsáno v tomto textu se stalo skutečností a chci vám říci, že stejná věc se může stát vám. Stalo se to vše mému marnotratnému synovi. Opustil domov, upadl do drog a žil na ulici. Byl divokým dítětem, ale uvnitř měl dobré srdce a já jsem věděl, že Bůh bude působit v jeho životě.

Začal jsem se takto modlit: “Duchu svatý, zasáhni mého marnotratného syna Eliota. Ó, Duchu svatý, ať je kdekoli, překaz plány nepřítele, protože věřím, že je povolán k vítězství. Znič prosím Pane skutky nepřítele.”

A můj marnotratný syn přišel skutečně domů! Ježíš zasáhl a můj syn je jiným mužem. Slouží Bohu. Je zcela jiný! Je tam radost, je tam sebedůvěra, je tam statečnost. A je tam vize pro jeho budoucnost. Proč? Protože Ježíš pracoval – ničil a přitom obnovoval.

Dobrá zpráva je, že Ježíš chce vzít na sebe vše, co vám může ublížit a zničit to. A udělat to pro vás chce právě dnes!

sobota 16. července 2016

KDYŽ BŮH ZAOPATŘUJE - Nicky Cruz

Žít pod Božím vedením a zaopatřením je obrovská úleva. Spadne z tebe mnoho starostí. Nemusím přemýšlet odkud bude mé příští jídlo nebo kde budu spát. Vím, že Bůh nad tím vším panuje a nikdy mě nezklame.

Strachoval jsem se o své děti v počátcích mé služby. Věděl jsem, že moje minulost by mě mohla pronásledovat a přemýšlel jsem jestli prokletí, pod kterým žili mí rodiče přejde na moji rodinu. Věděl jsem, že se Satanu nelíbí, jak jsem ho napadal týden za týdnem na jeho vlastním dvorku. Neustále mě pronásledoval a já věděl, že bude dělat to stejné mé ženě a dětem.

Jako evangelista jsem trávil mnoho času na cestách daleko od domova, a jako mladý muž jsem se hodiny modlil za to, aby se Bůh postaral o mou rodinu, ochránil je od škody, kterou jim chtěl Satan udělat.

Mnoho nocí jsem probděl na hotelovém pokoji v modlitbách, „Pane, Ty víš, že se snažím být nejlepší manžel a otec jaký můžu být. Miluji své děti a Glorii více než svůj vlastní život. Nedokážu snést pomyšlení, že by se jim něco stalo. Prosím ochraňuj mou rodinu. Prosím střež jejich srdce. Hlídej mé děti, Ježíši.“

Čím více jsem se modlil tuto modlitbu, tím více mi Bůh dával cítit v duchu pokoj. Řekl mi, že když zůstanu věrný Jeho povolání ve svém životě, bude pečovat o Glorii a děti. On znal mé srdce, věděl jak moc mu chci sloužit a jak moc hořím pro ztracené a bezmocné. Zařídil, abych se k nim dostal při každé příležitosti. A chtěl, abych to dělal beze strachu o svou rodinu.

Byla to jedna z mnoha konverzací, kterou se mnou měl Bůh během těch let. Slíbil mi, že bude pečovat o mou rodinu, a tak jsem ji svěřil úplně do Jeho péče. A On vždy Svůj slib dodržel.


Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej.

sobota 9. července 2016

NECHTE OHEŇ PLÁT - Jim Cymbala

Pavlův poslední list je adresován Timoteovi, mladému kazateli, jehož Pavel ordinoval jako biskupa církve v Efezu: „Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou. Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy“ (2. Timoteovi 1,6-7). Čteme zde o ohni, který už téměř dohořívá a jehož uhlíky je třeba rozfoukat, aby zcela nezhasl. Pavel chtěl po Timoteovi, aby rozdmýchal plameny Ducha svatého. Varoval ho, že na tuto věc nesmí zapomínat, ale musí roznítit oheň a nechat ho plát. Ať dělal Timoteus cokoli, měl stále hlídat, aby oheň nezhasl a měl nechat Ducha svatého, ať koná v jeho životě. Bez tohoto pomazání by Timoteus nemohl nikdy naplnit Boží záměr pro svůj život.

Charles Finney, presbyteriánský kazatel z 19. století a bývalý prezident vysoké školy Oberlin College, měl sérii kázání o náboženském oživení, ze kterých později vzešla kniha. Ta je dnes považována za klasiku duchovní literatury. Finney zde popisuje tři klíčová fakta o Duchu svatém:
  • Ježíš zaslíbil plnost Ducha. „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země“ (Skutky 1,8).
  • Písmo nařizuje křesťanům, aby byli naplněni Duchem svatým: „Neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti), ale nechávejte se naplnit Duchem“ (Efezským 5,18). Stejně jako máme v Bibli přikázání, že se máme navzájem milovat či že nemáme krást, je zde nařízeno také „buďte naplněni Duchem“. Je také vyjádřeno v rozkazovací formě, což znamená, že toto přikázání není nijak odlišné od ostatních.
  • Plnost Ducha je nutností pro náš život. Když Ježíš prohlásil: „Beze mne nemůžete činit nic“ (Jan 15,5), myslel to vážně.
Když Hospodin převezme kontrolu nad životem či církví, děje se to skrze Ducha svatého, který byl seslán jako Kristův pomocník na Zem. Když se bojíme dát se do rukou Svatého Ducha, ve skutečnosti se bojíme Boží kontroly nad našimi životy. Když se odmítáme odevzdat Duchu, přicházíme o svatý život v plnosti.

Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.

pátek 8. července 2016

POTĚŠENÍ BOŽÍ

„Já vás potěším – v Jeruzalémě dojdete útěchy“ (Izaiáš 66, 13).

To je ale proroctví! Tento verš hovoří o potěšení Církve, všech členů Kristova Těla, kteří se vzájemně podporují. Je to obraz Božího lidu, v němž utěšují jedni druhé a nosí břemena jedni druhých.
Obraz ještě potvrzuje Pavel v Novém zákoně: „Požehnán buď …Bůh veškerého potěšení! V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha“ (2. Korintským 1, 3 – 4, kurzíva přidána).
Všimněte si, že tu není žádná zmínka o ochraně před zápasem. Píše se tu, že nás Duch svatý utěší, abychom vydrželi a obstáli vezkoušce: „útěchu v soužení.“
Tato útěcha, kterou nám Duch dává uprostřed našeho trápení, neznamená jen to, že nám na čas vezme naše břemeno. Není to oddechnutí úlevou, zapuzení všech starostí a strachu. Jde o útěchu, která k nám přichází v našem trápení – a je nadpřirozená. Je to zázračné dílo, nebeské uzdravení mysli, duše a ducha. Taková útěcha je výhradně dílem Ducha svatého a dosáhneme jí vírou v Jeho lásku k nám.
Drahý svatý, ptám se tě: Co můžeš dát druhým, kteří procházejí nějakou zkouškou? Co v tobě Duch svatý vykonal, co může přinést uzdravení zraněným přátelům a členům rodiny?
Není to otázka prostředků nebo charity. Laskavá slova soucitu nestačí. Košík plný jídla není úplná odpověď. Všechny tyto věci jsou dobré a biblické, ale žádná z nich nemůže sama uzdravit srdce.
„V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha“ (2. Korintským 1, 4).
Duch svatý slibuje kreativní zázrak.

čtvrtek 7. července 2016

LÁSKA MÉHO OTCE

Matka zůstává se svým nemocným dítětem, dokud se neuzdraví. Přetrpí dokonce, že dítě její lásku odmítá. Dítě může zhřešit, nedbat na matčina slova poučení a nápravy. Možná je přemáhá sklíčenost či nevěra, nebo se stává pyšným, tvrdohlavým a vzdorným. A přesto, ve všech těchto případech, se ho jeho matka nikdy nezřekne.

Uvažuj o tomto obrazu matky-orlice. „Chránil ho jako zřítelnici oka. Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí“ (Deuteronomium 32:10-11). Ježíš popisuje podobný obraz,když mluví o „kvočně shromažďující kuřátka pod svá křídla“ (Matouš 23:37). V časech bouří taková matka ukryje svoje mláďata bezpečně a s láskou pod svá křídla.

Hovoříme zde o té nejněžnější a nejdůvěryhodnější lásce, která je lidstvu známa. Kdybys šel do jakékoli soudní budovy a nakoukl do všech soudních místností, uviděl bys mladé lidi souzené za všechny možné zločiny. A kdo je při tom sleduje? Většinou matky.

Zajdi v návštěvní dny do jakékoli věznice. Koho vidíš čekat na uvězněného syna či uvězněnou dceru? Matky zasmušilé zármutkem – matky vypadající, že mají neomezenou kapacitu lásky a odpuštění.

Před mnoha lety napsal jeden starý kazatel: „Nevím, zda měl marnotratný syn matku. Pokud ji ale měl, ujišťuji vás, že zatímco otec stál na střeše a vyhlížel svého syna, matka byla zavřená ve svém pokoji a modlila se a plakala. Později, když všichni tančili na počest synova návratu, našel bys tuto matku šeptat do ucha svého syna slova naděje a útěchy.“

Nemusíme chápat, proč Bůh dovolí, aby naše soužení pokračovala; proč naši milovaní tak dlouho snáší bolest a trápení; proč se zdá, že tolik našich modliteb není vyslyšeno; proč tolik našich otázek není zodpovězeno. Bůh přece není povinen odpovědět na všechny naše otázky. Opravdu nemusíme znát všechny odpovědi předtím, než vejdeme do slávy.

A přece je jedna věc, kterou nikdy nezpochybním – a tou je láska mého Otce ke mně, zjevená Duchem svatým, jenž ve mně přebývá.

středa 6. července 2016

POVĚŘENÍ LÁSKY

Otcova láska k nám, ztělesněná v Jeho Synu, je vyjádřena pečujícím dílem Ducha svatého. A Duch je na lidstvo sesílán, aby zjevoval a oslavoval tuto věčně trvající lásku.

„Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. … Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha“ (Římanům 5:5, 15:30). Duch svatý je věčná láska Otce a Syna. Veškeré Jeho skutky, celá Jeho služba, mají vyjádřit a projevit tuto lásku.
Tak jako Ježíš ochotně přijal Své pověření, stejně učinil Duch svatý. Otec jej dal Synu, který potom seslal Ducha nám na misii lásky. A proto každý skutek Ducha – každá útěcha, kterou přináší, každé zjevení, každé napravování, každé získávání a varování – to všechno vychází z lásky. Předně to vychází z lásky Otce a Syna, ale také z lásky Ducha, neboť Duch svatý opravdu miluje každého, v kom přebývá.
Některým čtenářům to může znít jednoduše, avšak – upřímně řečeno – v těchto dnech narůstajícího zmatku musí být tato pravda vryta do našich srdcí. Abychom byli neochvějní ve dnech, které jsou před námi, musí naše víra spočívat na těchto tvrzeních: Nejsme-li zabezpečeni v Boží lásce k nám, nemůžeme růst v neochvějnosti a důvěře. A nebudeme se moci radovat, pokud jsme zmítáni zuřící bouří.
Prorok Izajáš přirovnává skutky a službu Ducha svatého k lásce a útěše od matky.
„Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení“ (Izajáš 66:13).
Neexistuje větší pojetí lásky než od něžně pečující matky. V dobách trápení má vždy pro své děti laskavé a utěšující slovo.
Tímto obrazem matky nám Duch svatý ukazuje, jak naplňuje své poslání. V podstatě nám prostřednictvím Izajáše říká:
„Jakožto následovníci Ježíše již víte něco o lásce. Teď mi dovolte, abych vám ukázal, jak něžná a trpělivá láska Otce a Jeho Syna míří k vám. Abyste ji pochopili, přemýšlejte o zbožné a něžné mateřské lásce. Stejně tak pracuji já ve vás, stejně tak vám já sloužím.“

úterý 5. července 2016

PEVNĚ A S DŮVĚROU

„Kristus ... Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky po čtyřicet let.“ (Židům 3:6‑9, moje kurzíva)

„Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.“ (3:12-14, moje kurzíva)

Věřím, spolu s dalšími strážnými, že žijeme ve dnech, o nichž Ježíš prorokoval. Na celém světě lidská srdce ochabují ze strachu při sledování děsivých věcí, které přicházejí na zemi.

Přesto uprostřed vší té úzkosti a strachu my, kteří důvěřujeme Pánu, slyšíme Jeho Slovo, jež nám říká: „Buď pevný a důvěřuj až do konce.“

Faktem je, že když narůstá strach, Bůh volá k větší neochvějnosti. Kdykoliv nastává velký útisk a odpadlictví, On vyzývá k větší důvěře. Když je okolo deprese a zoufalství, On po nás žádá rozhojnění se ve vděčnosti a radosti.

To je přirozenost našeho nebeského Otce. On dal svému lidu zaopatření, aby udrželi a zachovali svou radost v nejtěžších chvílích nepokojných dnů.

Existuje však podmínka pro toto zaopatření - je to velké pokud.

„Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ten původ jistoty zachováme pevný až do konce. (ČSP) … Kristus ... Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.“ (Židům 3:14, 6, moje kurzíva)

Proč je nám dáno toto varovné slovo? Je to proto, že jsou dnes činné mocné síly proti všem věřícím, kteří by zachovávali svou pevnou důvěru.

pondělí 4. července 2016

ŽÁDNÁ ZBRAŇ PROTI VÁM - Gary Wilkerson

„Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit?… Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ (Lukáš 4,34-35).

Chci se dnes soustředit na tuto větu: „Ježíš mu pohrozil.“ Ježíš chce tuto věc dělat také dnes ve vašem životě. I dnes! Ne v budoucnu, až se konečně stanete dokonalými (protože to se vám nikdy nepovede). Dobrá zpráva je, že Ježíš Kristus dává věřícím moc Ducha svatého, když říká: „Pohrozím satanovi.“ Dělá to ve své milosti, laskavosti a soucitu i tehdy, když sejdeme na scestí nebo zápasíme s hříchem – dělá to právě teď!

Satan chce, abychom byli závislí, bázliví, plní pochyb, strachu a úzkosti. A chce, abychom se tak cítili trvale. Jedna z nejsmutnějších zkušeností při mé práci pastora je sedět tváří v tvář lidem a poslouchat jejich přiznání:

„Jsem na tomto nebo na tomto závislý již deset či patnáct let.“

„Před deseti lety náš syn utekl pryč od Pána a žije bez Boha.“

„Posledních pět let se naše manželství potýká s velkými problémy. Asi se brzy rozpadne!“ A tak to pokračuje dále a dále.

Mám pro vás dnes dobrou zprávu. Nejen že se Ježíš vloží do vaší situace – ale také se podívá na to, jak dlouho vás chce satan pronásledovat, a řekne: „Tak to už stačilo. Je čas mu pohrozit.“

Je čas mu pohrozit! Je čas, abyste řekli: „Už dost.“ Satan plánuje a intrikuje, jak proti vám postaví své zbraně. Musíme být proto velmi obezřetní, abychom se nestali příliš lehkovážnými a bezstarostnými. Nesmíme si říkat: „Satan přece nemá žádnou moc. Nemůže do mého života zasáhnout. Nemůže narušit Boží práci.“

Satan se ale proti vám může postavit! Už jste to v životě zažili. Dobrou zprávou však je, že v Bibli se píše, že se svými zbraněmi neuspěje.

„Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem, každý jazyk, jenž proti tobě povstane na soudu, usvědčíš ze svévole“ (Izajáš 54,17).

sobota 2. července 2016

ON JE NAPROSTO VĚRNÝ - Carter Conlon

„Neviděl jsem spravedlivého, který by byl opuštěn a jehož potomstvo by žebralo o chléb“ (Žalm 37:25). Neuvěřitelná druhá polovina tohoto zaslíbení („jehož potomstvo by žebralo o chléb“) znamená, že chození s Kristem neovlivňuje pouze tebe, ale ovlivňuje i budoucnost těch, které miluješ.

Pamatuj, že podstatou toho je, že Kristus byl poslušný Otci – protože se vzdal svého života, aby naplnil Boží úmysly – proto ty i já, potomstvo Ježíše Krista se můžeme hlásit k zaslíbení v tomto žalmu. Z toho vidíme, jak je důležité chodit v poslušnosti a dávat naše celá srdce Pánu. Když to budeme dělat, zaslíbení se rozšíří na všechny, kteří přijdou po nás – naše děti, vnoučata, ty, nad kterými nám Bůh svěřil moc. Ve svém životě jsem už viděl, že je to pravda.

Co si pamatuji, jsem první kdo uvěřil v Krista v mé rodině. Ale nyní jsou mí synovci i neteře a další členové rodiny obráceni k Bohu. Už je to dlouho, co jsem opustil svůj domov, ale věřím, že Pánovo požehnání stále bude spočívat na mé rodině, když budu chodit ve spravedlnosti Kristově.

Při nedělních večerních shromážděních v církvi Times Square jsem slyšel mnohá svědectví lidí, kteří se snažili od Boha utéci. Žili své životy v hříchu a vzpouře, zesilovali hudbu do extrémní hlasitosti ve snaze přehlušit Boží hlas. Ale měli spravedlivou matku či otce, někoho, kdo se za ně modlil, zatímco v jejich nitru probíhal boj! Je očividné, že nebyli opuštěni, nežebrají o chléb, protože někdo v jejich domě chodí s Bohem.

Rozhodněme se každý den chodit po Boží cestě, držme Boží pravdu a zůstávejme ve spravedlnosti. Důvěřujme Mu, že nám dá zmocnění, které potřebujeme, abychom Ho plně následovali. Jakmile tak učiníme, uvidíme jak se plní Písmo – požehnání spravedlivých spočine na nás a na našem potomstvu. Vším, co potřebujeme, nás Bůh zaopatří, protože Bůh je naprosto věrný, splní Svá zaslíbení!

__________
Carter Conlon se přidal k týmu pastorů Times Square Church v roce 1994 na pozvání zakladatele Dawida Wilkersona, starším pastorem byl ustanoven v roce 2001.

pátek 1. července 2016

BŮH JE NAŠE ÚTOČIŠTĚ

Právě nyní svět směřuje do velkého nepokoje. Budou události a chaos, které přirozeně přinesou strach. Ale Bůh nám řekl: “Moje slovo je ve vás. Jste přikryti stínem mé ruky. A TY JSI MÉ DÍTĚ.” Je na čase, abychom se připoutali záchrannými pásy, otevřeli svoje Bible a mluvili se svým Otcem. On řekl, že nás nenechá klesnout: “Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal” (Skutky 2:25).

Vyzývám vás, abyste si i vy pro sebe přivlastnili toto mocné slovo z Izajáše:

“K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno? “ Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna.

“Proč říkáš Jákobe, proč Izraeli mluvíš takto : „Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo?“ Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel všech končin země není zemdlený, není znavený, jeho moudrost nelze vystihnout.

“On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí a klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodinu, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlice, běží bez únavy, jdou bez umdlení.” (Izajáš 40:26–31).

V úzkém vztahu s Hospodinem se rodí důvěra. Pokud svěříme Hospodinu svoje potřeby a starosti, dá nám pokoj a ujištění: “Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.” (Žalm 62:8).