středa 31. srpna 2016

ABRAHAMOVA ZKOUŠKA


V Genesis 22:2 Bůh řekl Abrahamovi: “Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť.”
Znáte ten příběh. Bůh ušetřil Izáka a nahradil ho beranem jako obětí. A Hospodin řekl Abrahamovi:
“Teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna. . . . protože jsi učinil tuto věc . . . proto tě jistě požehnám. . . . tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl” (Genesis 22:12, 16–18).
ON NEVÁHAL
Bůh řekl vlastně Abrahamovi toto: “Vím, že mně nikdy nic neodepřeš, dokonce ani svého vzácného syna. A protože jsi to prokázal, Abrahame, tak ti požehnám.”
Slyšte, co říká Duch v tomto oddíle:
“Druzí se možná nikdy nedozví o vašich  zkouškách víry. Můžete trpět osamoceni, aniž by bylo zřejmé svědectví o vaší poslušnosti. Ve skutečnosti si mnozí myslí, že jste svým utrpením souzeni. ‘Proč tento člověk prochází tímto vším? Nevidím, že by k tomu byl nějaký důvod. Lámu si hlavu nad tím, kde  ve svém životě pochybil.’”
BŮH PLNÍ NAŠE SLZY
Přesto můžete vědět, že Bůh, který vás vedl do vaší zkoušky víry ví, co tato zkouška znamená. Všechny vaše slzy Jím byli naplněny, každou vaši bolest sám cítil. A Hospodin vás ujišťuje: “Vše to bude končit požehnáním. Mocně to ovlivní celou vaši rodinu.”
Abraham už byl v nebi, když tyto sliby Hospodin vyplnil. Ale jeho rodina, národ Izraele, a posléze celé lidstvo mělo prospěch z jeho víry.

úterý 30. srpna 2016

OSVĚDČENÁ VÍRA


První zmínka o Abrahamovi nám říká, že ho Bůh požádal, aby vzal svou rodinu a cestoval na neznámé místo (viz Genesis 12:1). Jaká to musela být pro Abrahama i celou jeho rodinu neuvěřitelná zkouška! A přece Abraham ve víře uposlechl. Žil mezi cizinci v cizích zemích – ve zdraví a v požehnání – a z každé komplikace byl vysvobozen díky nadpřirozeným snům a vizím od Pána.
POHLÉDNI NA HVĚZDY
Jednou Bůh Abrahamovi řekl, ať pohlédne na hvězdnou oblohu: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat … Tak tomu bude s tvým potomstvem“ (Genesis 15:5). Jinými slovy: „Abrahame, tak mnoho dětí, vnoučat a potomků ti dám. Bude jich tolik jako hvězd na nebi.“
Jaké ohromující zaslíbení! Bylo to nad možnosti lidského chápání. A jak na toto zaslíbení reagoval Abraham? „Uvěřil Hospodinu“ (15:6).
ODMĚNA NEOCHVĚJNÉ DŮVĚRY
Jaký byl výsledek Abrahamovy víry? A co jeho hluboká, trvalá důvěra znamenala v Božích očích? Odpověď nacházíme v jediném verši:
„Uvěřil Hospodinu a on mu to připočetl jako spravedlnost“ (Genesis 15:6, kurzíva přidána).
Abraham opakovaně Bohu důvěřoval a v Hospodinových očích byl považován za spravedlivého.
Po nějaké době dosáhl Abraham 100 let,  přestál celoživotní zkoušky a ve všem, jak říká Písmo, důvěřoval Bohu. Nyní Hospodin řekl o tomto věrném a poslušném muži:
„Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva“ (18:19).
Rozumíš tomu, co o něm řekl Samotný Bůh? Prohlásil: „Abrahamovi důvěřuji. Osvědčil svou víru.“

pondělí 29. srpna 2016

CO PRO NÁS UDĚLAL - Gary Wilkerson


Ježíš prožil na Zemi 33 léta. Bylo to jen proto, aby zestárl a mohl podstoupit smrt na kříži? Bylo to kvůli Jeho zážitkům, aby se dalo o nich psát? Samozřejmě, že ne.
Během těch 33 let činil Ježíš něco, co by nikdo jiný nemohl dělat. Vzal každé biblické pravidlo, každý biblický zákon a princip, každou myšlenku, kterou Bůh určil, jak by měl vypadat spravedlivý život – svatý, čistý a zcela vydaný Bohu – a každou tuto jednotlivost naplnil.
Proto mohl říci: „Nepřišel jsem zrušit Zákon, přišel jsem Zákon naplnit“ (viz Matouš 5:17). Tím, co zde říká, vyjadřuje, že jedině On sám dodržoval Zákon dokonale.
POTĚŠIL BOHA
Bůh řekl: „Mám v Něm zalíbení, protože dokonale dodržel každé pravidlo, které jsem dal lidstvu. Všechna je splnil.“
Důvodem nebylo pouhé očistění od tvého hříchu, On nejen odpustil tvůj minulý, současný i budoucí hřích – On ti připočetl spravedlnost. Jinými slovy, On ti dal a vložil na tebe spravedlnost, která patřila Jemu. Na kříži vzal tvůj hřích, tvou bolest a tvé utrpení – a zrušil je.
A potom udělal ještě něco jiného, co mnozí křesťané nevědí. Vzal to, co učinil na kříži, a dovedl to do konečného vítězství. Když řekl: „Dokonáno jest,“ zemřel nejen za naše hříchy, ale i za naši spravedlnost. Nyní, i když nejsme spravedliví sami o sobě, On nám dává svoji spravedlnost.

sobota 27. srpna 2016

SLOUŽIT POTŘEBNÝM - Claude Houde

Ježíš se ptal Svých učedníků: “Kdo říkají lidé, že jsem?” (viz Marek 8:27). Tato otázka je dnes aktuální a velmi důležitá. Co si myslí dnešní svět? Jaké je v dnešní moderní době jeho vnímání církve?

Prosím, dovolte mi to říci tak jasně, jak jen mohu, laskavě a upřímně. Moje cesty po světě mi umožnily, abych  se setkal s tisíci vedoucími a jsem přímo v kontaktu s jejich církvemi. Často se obávám, že moderní církev pomalu ale jistě sklouzává do sladké choromyslnosti. Drahý čtenáři, existuje hodně definic choromyslnosti a jedna z nejpřiléhavějších je: “neustále dokola dělat stejnou věc stejným způsobem, ale přitom očekávat jiný výsledek.” To je choromyslné!

Přes 90 procent severoamerických církví během dvaceti let nezaznamenalo význačný růst, ale přesto nevidíme potřebu cokoliv změnit!

Drahý čtenáři, Abraham - otec víry, osvobodil zajaté, bojoval za chudé, stavěl studny a krmil hladové. V Bibli od první knihy do poslední je napsáno mnoho zaslíbení, přísných varování a jasných příkazů, které nás mají motivovat a volat k službě potřebným. Církev svítí nejjasněji, když se sama obětuje utlačovaným a v tomto smyslu chápe svoje povolání. Sám Boží Syn ztělesnil záměry Božské trojice, které jsou věčné a neměnné, když přišel mezi ty nejchudší, krmil hladové zástupy a uzdravoval nemoci a utrpení.


Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) v kanadském Montrealu, je častým řečníkem na Expect Church Vedení konferencí pořádaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením New Life Church rozrostla z hrstka lidí na více než 3500 v části Kanady s několika úspěšných protestantských církví.

pátek 26. srpna 2016

JSME OPRAVDU JEDNO?

Pravdou je, že někdy špatně zacházíme s ostatními. Oddělujeme se od bratra nebo sestry, zraňujeme  a ubližujeme někomu, dokážeme špatně hovořit o lidech s  ostatními. A myslíme si, že je to „jen mezi mnou a Bohem“. Takže to vyznáme Pánu a činíme pokání. Pak jdeme svou cestou a myslíme si, že je vše v pořádku. Ale nepomysleli jsme na to, že jsme v průběhu nezranili jen bratra, zranili jsme Pána. A vskutku a učinili jsme to celému tělu Kristovu, protože jestli je jeden raněný, všichni jsou raněni.
Zde je zjevení, které jsme přijali: „Náležím do těla Kristova! A taktéž můj bratr, má sestra. Jsme všichni jedno, protože jsme všichni spojeni s hlavou.“
Představuji ti stejnou zprávu, kterou Pavel doručil svým spolupracovníkům.
„Nečiňte nic v hádkách či zpupnosti, nýbrž v pokoře mysli ať každý upřednostní druhé před sebou. Nevěnujte pozornost každý jen vlastním zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých.“ (Filipských 2: 3-4)
„Snažně vás prosím...buďte stejné mysli v Pánu“ (Filipským 4:2).
Pavel to vše takto shrnuje. Vskutku milosrdenství prožité v plnosti:
„Tak jsme po vás toužili“ (1. Tesalonickým 2:8).
Zeptám se tě: Touží po tobě všichni bratři a sestry? Jako život, který z naší hlavy do nás teče, členové Jeho Těla, začněme milovat nejenom jeden druhého, ale dokonce naše nepřátele.
Pane, ať jsme milosrdní, jako Ty jsi byl milosrdný k nám.
„Pane, nechť jsme milosrdní jako Ty jsi byl k nám milosrdný!“

čtvrtek 25. srpna 2016

PŘÍKLAD CÍRKVE

Svět právě nyní potřebuje živoucí příklad Kristova milosrdenství. Tlaky nikdy nebyly větší. V Evropě i Spojených státech rasové tlaky hýbou společností a vkrádají se dokonce i do církví.
Nežij v mylném přesvědčení, že vláda se o tyto problémy může postarat. Drahé milosrdenství, kterého je potřeba po celém světě, může přijít pouze od těch, kteří zakoušejí a přijímají takové milosrdenství pro sebe. A toto je povolání církve Ježíše Krista. Máme nabízet milosrdenství, které obětuje naše já kvůli bratrovi nebo sestře - a, jak Ježíš názorně předvedl, -  i kvůli nepříteli.
ZASTAV SE A JDI DO KONFRONTACE
Nabádám vás, aby jste se zastavili a čelili pravdě. Nepokračujte ve svém životě  ani ve své službě - přerušte všechny svoje plány a dobré skutky - dokud se neuvědomíte, co to v praxi znamená být součástí Těla Kristova. Pán prohlašuje o své církvi "Je to perla obrovské ceny, Nevěsta pro Mého Syna." Přemýšlej o tom, jaký je to zázrak.  Přemýšlej také o velkém poslání Jeho Těla prokázat milosrdenství nemilosrdnému světu.
Jednoduše řečeno, milosrdenství hledí za chyby a selhání, za ospravedlňování sebe sama. Kdybychom opravdově věřili, že jsme zranili Krista osobně, kdykoli jsme zranili bratra nebo sestru - že to, co jsme řekli a udělali proti řadovému členovi Jeho Těla, je jak řekl Ježíš "proti Mně" (podívej se do Lukáše11:23) - dnem i nocí bychom pracovali na tom, abychom to dali do pořádku. A nepřestali bychom, dokud by jsme od toho nebyli očištěni. 

středa 24. srpna 2016

BOLESTNÁ REALITA

Představte si Saulovu úzkost, když ho Kristus tváří v tvář konfrontoval s bolestnou skutečností. Pán Saulovi řekl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. (viz Skutky 9.4-5). Saul si myslel, že se prostě vypořádává s jednotlivci, konaje Boží práci, aby byli vykořeněni židovští kacíři.
Saul byl šokován pravdou: „Ježíš má duchovní tělo. On je hlavou a Jeho tělo – Jeho děti tady na zemi – je spojeno s hlavou. Je to jedno tělo, tvořené věřícími, kteří jsou tělem Jeho těla. A kdokoliv se staví proti jednomu z nich, staví se ve skutečnosti proti Němu.
TO, CO ZPŮSOBUJE JEŽÍŠOVI BOLEST
Saulovo pronásledování a uvěznění každé „Ježíšovy osoby“ - vše co proti nim řekl a udělal - to všechno Ježíš cítil sám osobně. Saulova konfrontace s touto pravdou změnila jeho život.
Jako apoštol Pavel vyrostl v porozumění, jak hluboce Bůh miluje Svou církev. Uviděl, že v Pánových očích je církev vzácnou perlou. Je také neposkvrněnou nevěstou pro Jeho Syna – sjednocené neviditelné tělo vytvořené z krve – vykoupené děti z každého kmene a národa na zemi.
SKUTEČNÁ  PRAVDA
Jsem přesvědčen, že tuto pravdu nebereme natolik vážně, jak bychom měli. Plné porozumění  by znamenalo konec veškeré zášti v církvi . . . konec vší hořkosti . . . konec veškerých předsudků, tělesného soupeření, pýchy, pomluv a rozdělení.
 „…aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly.“ (1. Korintským 12:25)

úterý 23. srpna 2016

SÍLA MILOSRDENSTVÍ

Boží milosrdenství má úžasnou vysvobozující moc. Jeho milosrdenství láme řetězy veškerých závislostí a přenáší zástupy z království satana do Království Krista.
Byla doba, kdy si satan myslel, že zvítězil nad miliony narkomanů po celém světě. Vskutku se rozšířilo po celém světě, že jakmile tě ďábel spoutá, jsi navždy beznadějně spoutaný.
V každé generaci však Bůh sesílá Svého Ducha svatého do hlavních i vedlejších proudů.
  • Jeho milosrdenství míří přímo do nitra satanova teritoria: do městských slumů, do kokainových doupat a na vršky střech, kde leží závislí v otupělosti.
  • Jeho milosrdenství září nejslabším, nejpoškozenějším drogami a beznadějným případům vyhoštěným ze společnosti.
NIKOLI NAVŽDY BEZNADĚJNÉ
První závislý na heroinu, jenž byl spasen a osvobozen díky službě Teen Challenge, se jmenuje Sonny Arguinzoni. Sonny nyní slouží jako biskup více než 600 církvím po celém světě, vytvořených z bývalých narkomanů. Nicky Cruz, bývalý slavný gangster a absolvent Teen Challenge, káže poselství o milosrdenství milionům po celém světě a celé zástupy jsou osvobozeny.
JIŽ NIKDY OPUŠTĚNI
Celý svět by měl povstat a děkovat Bohu za Jeho spásné osvobození, za uzdravení ztracených a opuštěných.
Společnost by měla Bohu děkovat alespoň za spásu opilých otců a za jejich opětovné sjednocení s manželkami a dětmi.
„Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný“ (Žalm 103:8).

pondělí 22. srpna 2016

PÁNOVY PLÁNY - Gary Wilkerson

Často, když Bůh říká křesťanům, že s nimi má velkolepé plány, křesťané reagují: „Když ale já nevím, Pane.“ Potom však přichází satan a říká jim: „Uvidíš, že tě zničím,“ a oni si pomyslí: „Ano, to by se mohlo stát.“
KOMU VĚŘÍŠ?
Lžím nepřítele věříme téměř více než Boží pravdě. Potom ale musíme dojít do bodu, kdy řekneme: „Ne, Bůh má pro můj život výzvu a vyšší plán. Budu stát pevně, neochvějně, neústupně – díky Boží milosti. Jeho moc ve mně mocně působí, jak říká Pavel“ (viz Koloským 1:29).
Nestojíš ze své vlastní síly či moci, ale díky Božímu Duchu – protože Jeho Duch žije v tobě! Dokážeš být smělým a sebevědomým křesťanem, který věří pravdě o sobě i o druhých, sotva však věříš Bohu a Jeho plánům s tebou.
HRANA ÚTESU
Možná, že se dnes cítíš, jako by tě někdo strkal na hranu útesu a chtěl tě shodit dolů. Tvé nervy jsou napjaté a cítíš, že se blížíš k úpatí skály. A pak jsou zde další věci: tvé manželství, tvůj emocionální život, tlaky v práci, závislost. Skoro voláš: „Bože, je z toho nějaké východisko?“
Tvou největší otázkou je: „Jak mohu začít důvěřovat a věřit, když to potřebuji?“
ODPOVĚĎ
Boží Slovo dává odpověď, které by ses měl držet: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti“ (Jeremjáš 29:11).

sobota 20. srpna 2016

Z NEBE DO ÚDOLÍ - Nicky Cruz

Ježíš si vybral, že bude dítětem údolí. Předtím, než přišel na zem, žil v takové slávě, kterou si vůbec neumíme představit. Syn krále vesmíru seděl na pravici Boží. On je Bůh. A přesto si vybral, že sestoupí ze svého trůnu a vstoupí do života v údolí. Vybral si, že bude žít mezi beznadějným a ztraceným stvořením. Pokořil sám sebe, zapřel sám sebe, opustil vše pro naši záchranu. Šel na kříž v hanbě, aby vytvořil most mezi údolím a vrcholkem hory.
Údolí je studené a bezcitné místo pro život. Je to krajina slepoty, sucha a hladu. V údolí cítíte odmítnutí, bolest, nejistotu, strach, zmatek, beznaděj a bolest, utrpení a zármutek. Toto údolí nemá nic společného s životní úrovní nebo sociálním postavením. Je to stav srdce a vyskytuje  se na každém místě kromě místa, kde znáte Boha a důvěřujete Mu.
Ježíš přišel aby do údolí přinést naději, lásku a soucit, aby přinesl zrak slepým, aby ukázal cestu ven. Přišel, aby přinesl nový život těm, kteří byli mrtvi. Sestoupil do údolí, protože tam žili ztracení lidé. A přesto tak často si ani ti vysvobození nenajdou čas, aby se ohlédli zpět do údolí a sestoupili tam, aby pomohli druhým najít cestu ven. Necestují do údolí beznaděje, aby přinesli naději.
“Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno” (Lukáš 19:10, NIV).

Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona.Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona  Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej. 

sobota 13. srpna 2016

HLAD PO BOŽÍM SLOVĚ - Jim Cymbala

Jak dobře víme, křesťanská církev se zrodila, když sestoupil Duch svatý. Několik hodin poté se zcela neočekávaně obrátily tisíce lidí a noví věřící vešli do požehnání nového rytmu sborového života. „Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách.“ (Skutky 2:42)

Zpočátku byla křesťanská doktrína předávána ústně, protože ještě nebyl sepsán Nový Zákon. Apoštolové hlásali evangelium a s ním spojená učení, jež slyšeli od Ježíše. To bylo Boží slovo, v němž první věřící „vytrvale zůstávali“.

Tento druh odevzdání se Slovu je vždy důležitým znamením, že se v životě člověka nebo církve pohybuje Duch svatý. Věřící jsou hladoví po slyšení, čtení, studování Božího slova, a hlavně po větším porozumění Slovu.

To samozřejmě dává smysl, protože Duch svatý je tím, kdo inspiroval Bibli, On je autorem, který inspiroval její pisatele. Bible je Jeho knihou. Duchem vedení křesťané se obvykle nemusí nutit do čtení Bible – sám Duch jim dává po něm touhu.

Duch svatý je Duchem pravdy, takže nás vždy směruje k Boží pravdě. Malý zájem člověka o Boží slovo nebo to, že sboru připadá Písmo nudné a jednotvárné, je signálem, že je něco ve vážném nesouladu. Když si neceníme Slova a nemáme úctu k jeho autoritě, když se nepokořujeme, abychom slyšeli, co řekl Bůh, jsme na špatné cestě.

Vím, že v dnešní době je možné v neděli shromáždit velké množství lidí bez silného důrazu na Slovo. Ve skutečnosti bude mnoho lidí sedících v lavicích naprosto spokojeno, přestože neuslyší důkladné biblické kázání a výklad. Když ale bloudíme vzdáleni od Slova, myslíce, že bez něj dovedeme žít den za dnem, týden za týdnem, přestáváme duchovně růst a otevíráme se duchovnímu oklamání. Apoštol Pavel napsal: „A jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli k záchraně.“ (1. Petrova 2:2, zvýraznění přidáno). Slovo obsahuje životadárné duchovní živiny, které potřebujeme – každý den – abychom rostli v Kristu.


Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.

sobota 6. srpna 2016

NEUVĚŘITELNÉ ZASLÍBENÍ - Carter Conlon

V Žalmu 37:25 je neuvěřitelné zaslíbení těm, kteří byli předurčeni žít v antikřesťanském období dějin! "Byl jsem mladý a teď jsem starý, ale neviděl jsem spravedlivého, který by byl opuštěn a jehož potomstvo by žebralo o chléb." Spravedliví nejsou nikdy opuštěni a ujišťuji tě, že ty nebudeš výjimkou!

Samozřejmě je důležité vzít v úvahu, že klíč k tomuto zaslíbení tkví ve slově "spravedlivý." Když jsme ty a já přišli ke Kristu, dostali jsme to, co Bible nazývá přičtenou spravedlností. Nejlepším způsobem jak vysvětlit, o co se vlastně jedná, je podobenství o marnotratném synu (Lukáš 15). Bible nám říká, že tento chlapec vzal svoje dědictví a odešel velmi daleko od svého otce, stejně jako mnozí z nás ve svých mladých letech odešli od Boha. Skončil na místě, kde zažil hladomor a zármutek. Dělal věci, o kterých by nikdy nevěřil, že by jich byl někdy schopen. Ačkoli věděl, že nemá žádnou hodnotu, jednoho dne jednoduše vstal a vydal se na cestu domů. Překvapilo ho, že když se přiblížil k domovu, jeho otec vyběhl, aby se s ním setkal - objímal ho a oblékl ho do nejlepších šatů, co měl ve svém domě.

Když jsi se ty rozhodl vrátit k Bohu, proběhlo to stejně, Bůh se s tebou setkal. Objal tě a zahalil tě do nejjemnějších šatů - přikryl tě krví, kterou Ježíš prolil na kříži před dvěma tisíci lety. Bůh tě očistil a dal ti spravedlnost, kterou jsi si nezasloužil.

V podobenství spolu s oblečením dostal prsten - ten představuje moc, kterou by syn potřeboval k tomu, aby se mohl stát velvyslancem, kterým ho otec povolal být. Dostal také pár bot - ty znamenají, že součástí jeho spravedlnosti bylo cestování. Nebyl povolán jenom postávat na silnici a vypadat dobře a čistě. Ne, byl povolán vydat se na cestu se svým otcem!


Carter Conlon se přidal k týmu pastorů Times Square Church v roce 1994 na pozvání zakladatele Dawida Wilkersona, starším pastorem byl ustanoven v roce 2001.

pátek 5. srpna 2016

NEJTĚŽŠÍ ČÁST VÍRY

Po obrovském vojenském vítězství byl judský král Ása na své cestě domů zadržen prorokem. Tento muž nepřišel Ásovi poblahopřát, nýbrž varovat jej: „Pokud budeš spoléhat na Hospodina, plně mu důvěřovat, budeš požehnaný. On půjde s tebou a bude ti dávat vítězství za vítězstvím. Ale pokud se od Něj odvrátíš a budeš důvěřovat svému tělu, budeš prožívat neklid a zmatek v každé oblasti svého života.“ (viz 2. Paralipomenon 15:1-6)

DOBA SLÁVY

Ása si vzal toto poselství k srdci a chodil věrně s Bohem po třicet šest let. V tom čase Bůh Judu velmi požehnal. Byla to slavná doba a bylo nádherné v té zemi žít, ale po všech těch letech přišla další krize. Odpadlý král, jenž vládnul Izraeli (který se oddělil od Judy), zahájil útok na Ásu. Dobyl Rámu, město vzdálené pět mil od judského hlavního města Jeruzaléma, což přerušilo důležitou obchodní cestu do města. Pokud by se něco rychle nestalo, celá judská ekonomika by se zhroutila.

STRACH A PANIKA

V tomto čase král Ása upadl do strachu. Místo toho, aby důvěřoval Hospodinu, obrátil se pro pomoc k nechvalně známému nepříteli, králi Sýrie. Ása učinil neuvěřitelnou věc – sebral veškeré bohatství judské finanční správy a nabídl je Syřanům, aby Judu zachránili. Byl to skutek absolutní nevíry.

Často se říká, že nejtěžší částí víry je poslední půlhodina. Faktem je, že Bůh již započal plán k vysvobození Judy, ale Ása tento plán zmařil svým jednáním ve strachu a panice.

DALŠÍ PROROCKÉ SLOVO

Ása obdržel další slovo: „ Protože jsi nedůvěřoval Hospodinu, od nynějška budou proti tobě války.“ (viz 2. Paralipomenon 16:9). A tak tomu v Judově kmeni bylo.

Jednání v nevíře vždycky přináší naprostý nepokoj a zmatek.

čtvrtek 4. srpna 2016

NEVÍRA NENÍ ŽÁDNÁ LEHKÁ VĚC

Písmo svaté nám objasňuje, že Bůh nebere nevíru na lehkou váhu. Příkladem z Nového Zákona je příběh Zachariáše. V Lukášově první kapitole Bůh zaslíbil stárnoucímu knězi zázračné dítě, syna, který bude předchůdce Mesiáše.

Ve zjevení se mu ukázal anděl Gabriel a řekl mu: „Tvá modlitba byla vyslyšena Zachariáši. Budeš mít syna a nazveš ho Jan.“ Zachariáš, zbožný a věrný služebník, se modlil celý svůj život za příchod Mesiáše. Když obdržel tuto zprávu, právě v chrámu pálil kadidlo.

SLIB AŽ PŘÍLIŠ NÁDHERNÝ MU UVĚŘIT

Zachariáš věděl, že od doby, kdy on a jeho žena prošli věkem početí dítěte, toto byl těžký slib. Musel se divit, „Jak se to může stát? Alžběta a já jsme oba už v pokročilém věku.“ Byl sklíčený nevírou.

Bůh totiž stále ještě Zachariášovi neprominul jeho malověrnost. Omluvou u Boha nebyl ani Zachariášův věk ani jeho věrná služba v minulosti. Pravdou je, že Bůh neměl v úmyslu přehlédnout nevíru ani takovému obětavému služebníku. Na místo toho anděl pověděl Zachariáši:
„A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní“ (Lukáš 1:20).
To byl pro Zachariáše bolestný trest. Jeho vlastní syn měl zvěstovat příchod Mesiáše, ale kněz se nemohl těšit z této zprávy po dobu těhotenství své ženy.

středa 3. srpna 2016

HORA PŮSOBÍCÍ JAKO PŘEKÁŽKA

Od samého počátku Bůh vyhledával lidi, kteří budou před Ním žít beze strachu. Chtěl, aby tělo, duše i duch Jeho dětí spočinuly v plné důvěře v Jeho zaslíbení. Bůh to nazval „vejitím do Mého odpočinutí.“ Tudíž vedl svůj lid neúrodnou pouští bez vody, potravy či jiného zdroje obživy. Dal Izraelcům pouze slib, že se o ně postará. Řekl jim to jednoduše: „Věřte ve Mně.“ Povolal je, aby v Něho vložili veškerou svou důvěru, že pro ně učiní nemožné.

Podle autora epištoly Židům tehdy Boží lid nikdy do Božího odpočinutí nevešel, protože nedůvěřovali v Jeho zaslíbení (Židům 3:11).

V oddíle o fíkovníku se Ježíš zmiňuje o bezejmenné hoře:
„Kdo řekne této hoře: Zdvihni se a vrhni se do moře – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít“ (Marek 11:23).
Ježíš říkal svým učedníkům stejně, jako říká dnes nám: „Nevíra ve vašich srdcích je jako bránící hora, kterou nelze pohnout. Pokud nebude vypuzena, nemohu s vámi jednat.“

Je nepopiratelné, že Ježíš v jistém městě nemohl činit zázraky kvůli nevíře tamních lidí:
„A tak neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru“ (Matouš 13:58).
Totéž platí pro dnešní Kristovu církev: kdekoli je nevěra, tam On nemůže jednat. Nevěra je vždy horou bránící plnosti Božího zjevení a požehnání Jeho dětem.

úterý 2. srpna 2016

NADEŠEL NOVÝ DEN

Nastaly poslední dny Ježíšovy služby. Již očistil chrám, když vyhnal penězoměnce, a nyní trávil čas s učedníky, aby z nich učinil pilíře své budoucí církve. A přesto byli dosud nevěrní, „zdráhaví uvěřit.“ Ježíš jim kvůli jejich nevíře několikrát domlouval: „Nevidíte?“ Věděl o překážce v jejich srdcích, kterou bylo nutno odstranit, jinak by nikdy nedostali zjevení potřebné k vedení církve.

Jednoho dne, když Ježíš se svými učedníky procházel kolem neplodného fíkovníku, Ježíš ten fíkovník proklel:
„I řekl mu: Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce! Učedníci to slyšeli“ (Marek 11:14).
Později, když tato skupina opět míjela tentýž fíkovník, Petr poukázal: „Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“

Aniž by dal Petrovi přímou odpověď, Ježíš prostě řekl: „Mějte víru v Boha.“ Z této Ježíšovy úžasné reakce poznáváme, že jeho následující poučení je celé o víře.

NĚCO NOVÉHO

Uschlý fíkovník byl Kristovým názorným kázáním. Suchá rostlina představovala Boží odmítnutí izraelského starého náboženského systému skutků. Podle tohoto systému si lidé měli spásu a Boží přízeň zasloužit svým úsilím a pevnou vůlí.

V Izraeli se začínalo rodit cosi nového: církev, v níž bude Boží lid žít pouze vírou. Spása a věčný život přijdou jedině skrze víru.

Do této chvíle nevěděl Boží lid o životě z víry vůbec nic. Jejich náboženství se točilo kolem výkonů: účast na bohoslužebných uctíváních, čtení Tóry, dodržování rozsáhlých pravidel. A teď Ježíš říkal: „Starý systém je za námi, směřoval k odsouzení.“ Nadešel nový den: byla zrozena církev žijící vírou.

pondělí 1. srpna 2016

PRVNÍ VRCHNÍ MÍSTNOST - Gary Wilkerson

Kdykoliv křesťané mluví o Horní místnosti tak se obvykle odkazují na letnice. Ale Bible připomíná událost v horní místnosti, která se udála o několik týdnů dříve, když učedníci měli jiný druh zkušenosti. Tato vrchní místnost byla místnost, určená pro poslední večeři v noci před smrtí Krista na kříži. V ten večer mluvil o obtížných předmětech:
  • Utrpení, které měl snést
  • Jeho přicházející smrti
  • Skutečnosti, že opouštěl své nejbližší přátele, učedníky
Můj otec nazýval tuto zkušenost v horní místnosti “být vzat do kůlny.” Je to o oslovení věcí v našich životech, které nectí Boha. V těchto časech nám On říká: “Směřuješ ode mě. Moje zaslíbení jsi přijal na pozemské věci a ztratil jsi svoji první lásku ke mně. Nemohu ti dovolit jít dále, aniž bych na toto poukázal.”

V té první horní místnosti chtěl Ježíš jednat s věcmi v srdcích Svých učedníků. Nejjasnějším příkladem je Petr, který řekl Ježíši, že by jej následoval až ke smrti. Hospodin mu však řekl toto:

“Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš.” (Matouš 26:34).
Zakoušíš první vrchní místnost právě teď? Jsou věci ve tvém životě, o kterých víš, že netěší Boha? On s tebou chce citlivě jednat, aniž by tě zraňoval. Jeho odpověď Petrovi byla drsná, ale my víme z výsledku, že to byl čin lásky. Ježíš v podstatě říkal: “Vím, že mě miluješ, Petře, ale ve tvém srdci je něco co nepatří Bohu. Já to nyní nenapadám, protože nechci, abys se v tom ještě utvrdil. V mysli mám však pro tebe větší věci.”