úterý 31. ledna 2017

OTCOVO SOUCITNÉ SRDCE

Pán mě vedl do druhé kapitoly Nehemiáše a já tam našel něco, co jsem tam do té doby neviděl. Tato kapitola obsahuje velmi povzbudivý příběh pro všechny, kdo k Bohu přicházejí s těžkým srdcem.
Nehemiáš byl číšníkem perského krále Artaxerxe. To znamená, že ochutnával víno, než bylo přineseno králi, aby si byl jistý, že nebylo otrávené. Král si ho oblíbil a důvěřoval mu.
Od jednoho ze svých bratří, kteří přišli z Jeruzaléma, se Nehemiáš dozvěděl, že Svaté město je v troskách. Obyvatelé, kterým se podařilo zkáze uniknout, žijí ve velké bídě a podmínky se zhoršují každým dnem. Nehemiášovi to zlomilo srdce. Miloval Judsko a Jeruzalém a propadl zármutku. 
A pak, "V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova jsem obsluhoval krále. Když jsem králi nosil víno, nikdy jsem před ním nebýval zasmušilý. Proto se mě král zeptal:"Proč se tváříš ztrápeně? Nejsi přece nemocný. Asi tě něco tíží." (Nehemiáš 2:1-2)
Abyste rozuměli, před krále nikdo nesměl přijít smutný, obzvlášť ne jeho služebníci. Nehemiáš věděl, že ho to může stát život a velmi se bál. Ale král byl pohnut soucitem, když viděl Nehemiášovo zoufalství. Dále se dočteme, že dal svému smutnému služebníku doporučující dopis a s ním přístup ke královské pokladnici. Splnil tu největší touhu jeho srdce: dovolil Nehemiášovi odejít do Jeruzaléma, aby znovu vystavěl jeho hradby.
A tady se dostávám k tomu hlavnímu, co mi Bůh ukázal: když bylo možné, aby Nehemiáš předstoupil s těžkým srdcem před pohanského krále a došel přízně, soucitu a požehnání, které přesahovalo jeho představy, o co víc projeví Král Ježíš milosrdenství a požehná nám, svým dětem, v našem smutku? Nebo je možné, aby pohanský král prokázal víc milosrdenství sklíčenému služebníku, než náš nejmilosrdnější král? Ovšemže ne! Otcovo srdce se vždy nad Jeho dětmi slituje.

pondělí 30. ledna 2017

DECH ŽIVOTA - Gary Wilkerson

Elíša se stal izraelským prorokem po svém učiteli Elijášovi. V 2. Královské 4 se dozvídáme o tom, jak prošel jednou ze svých prvních velkých zkoušek. Syn manželského páru ze země Šúnem zemřel a jeho matka v zoufalství křičela na Elíšu: „Modlila jsem se a postila, ale nic jsem od Hospodina nedostala. Nerozumím tomu, co Bůh dělá, a tohle je více, než mohu unést. Nemám už sílu jít dál.“
Elíša odpověděl tím, že udělal něco nezvyklého. „Elíša řekl Géchazímu (svému služebníkovi): „Opásej si bedra“ (2. Královská 4,29). Potom mu řekl: „Vezmi si do ruky mou hůl a jdi. Potkáš-li někoho, nezdrav ho, a pozdraví-li tě někdo, neodpovídej. Mou hůl polož chlapci na tvář.“
Géchází udělal, co mu Elíša řekl. Když však položil hůl na tvář mrtvého chlapce, nic se nestalo. Neobjevila se žádná známka života, a tak se Géchází vrátil k Elíšovi a řekl mu: „Dítě se neprobudilo.“
Zeptám se vás – co děláte, když nic z toho, co jste zkusili, nepřineslo žádný viditelný výsledek? Kam se obrátíte, když navzdory všemu úsilí nedosáhnete toho, v co jste doufali?
Tehdy nastane chvíle, kdy je vaší jedinou nadějí Ježíš! On sám je řešením. V tomto příběhu je Elíša v Kristově roli. Přišel do domu té rodiny v Šúnemu a doslova se natáhnul nad chlapcovo tělo. Vložil svůj obličej na jeho obličej, své nohy na jeho nohy a své dlaně na jeho dlaně. Pak dýchl do jeho úst. A potom? Písmo říká, že chlapec sedmkrát kýchl a otevřel oči. Byl naživu!
Co způsobilo tento zázrak? Ježíš sám vdechl ten život. Když nemáme žádnou naději, žádnou sílu, žádné schopnosti – Ježíš vdechne svůj nadpřirozený život do naší situace.
Modlete se takto: „Pane, nemám nic – Ty máš všechno. Nic na tomto světě se nemůže rovnat Tobě a Tvé síle a já Tě právě teď potřebuji. Nemůžu vdechnout život do své situace – ale Ty můžeš, Pane.

sobota 28. ledna 2017

NIČIVÝ HŘÍCH - Claude Houde

„Bez víry je nemožné Ho potěšit.“ Hluboce věřím, že hřích nevíry je jedním z nejvíce ničivých hříchů moderního křesťanství. Nevěra nám duchovně uřezává krky a zaslepuje nás. Přivádí nás ke spánku a svazuje nás kousek po kousku, neúprosně, rok za rokem, dokud přijmeme nepřijatelné.
V současnosti zažívá království Boží největší celosvětové duchovní probuzení v historii lidstva. Ale zároveň  najdeme jen nepodstatný nárůst ve více než 90 procentech evangelikálních církví v Severní Americe a Evropě. Lidé se v nich jen snaží znovu přivolat minulá probuzení nebo zoufale touží a jsou citově navázaní k poslední módě, nějakému dech beroucímu a instantnímu průlomu, který se má stát někde v neznámé budoucnosti.
Prosím pochopte mě, jsem hluboce vděčný Bohu, co učinil včera stejně jako co dělá po celém světě. Chválím ho za to, ale jsem tu dnes! Musím činit pokání (činit pokání v podstatě znamená změnit směr), že jsem nedůvěřivý a nechápavý v životě víry, protože se mě stává, že toleruji co tolerovat nemám.
Nevěra je mnohem vážnější a ničivější, než dokážeme pochopit. Jsme obklopeni světem nemorálnosti, úpadku, modlářství a démonických náboženských rituálů. Jsme znechuceni jejich krutostí a prázdnotou duchovního života nebo opravdovým duchovním smyslem? Ježíš stojí pevně a zůstává silný, ale my pláčeme v nedůvěře. Nedůvěra Ho doslova přibila na kříž.
Ježíš Kristus zůstává stejný včera, dnes a navěky a Bůh nikomu nenadržuje. On je neměnný – nikdy se nezmění; všemohoucí – plný moci; absolutně spravedlivý; a úplně oddaný, aby konal ve tvém městě, církvi a zemi to, co On majestátně a nadpřirozeně činí po celém světě dokonce i v tento čas, když čteš.
Mezi námi a velikostí Jeho síly, která je bez hranic, zeje propast nedůvěry. To je proč nemůžeme žít další den bez volání , „Pane posilni naši víru!“

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) v kanadském Montrealu, je častým řečníkem na Expect Church Vedení konferencí pořádaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením New Life Church rozrostla z hrstka lidí na více než 3500 v části Kanady s několika úspěšných protestantských církví.

pátek 27. ledna 2017

TVÁ TICHÁ DŮVĚRA

„Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody“ (Jeremjáš 17:7-8).
Z osmého verše vyplývá, že ten, kdo důvěřuje Bohu, je v těžkých chvílích „zasazen.“ Má hluboké kořeny, je nepohnutelný a plodný, stále zelený svěžím životem. Když věci v jeho životě vyprahnou a způsobí mu nesnáze, nebude se znepokojovat.
Takový člověk říká: „Ježíši, nehledám pomoc u lidí. Obracím se pouze k tobě! Ty jsi můj jediný vlastník, má jediná pomoc a od tebe očekávám, že mne posílíš a dovedeš k vítězství.“
Pán chce, abychom měli takovou víru každý den. Asi řekneš: „Ale, bratře Dave, já jsem dosud nezaměstnaný a mám skutečné potíže.“ Přesto musíme věřit tomu, co čteme v Božím Slově: „Důvěřuj mi a budeš požehnaný.“
Možná odpovíš: „Já ale nevím, co mám dělat. Všude kolem mne řádí vichřice a situace vypadá beznadějně. Nevidím jediný náznak pomoci či vysvobození.“ A přes to všechno Bůh stále říká: „Důvěřuj mi, mé dítě, a budeš požehnané.“
Tvá zkouška se může týkat rodiny, podnikání, nebo zaopatření. Pokud ale nepřestaneš vkládat svou naprostou důvěru v Boží Slovo a Boží věrnost, Bůh slibuje, že ti požehná. A on nemůže lhát!
Když přijde výheň zkoušky, nebudeš se trápit. Když přijde vichr, budeš pevně stát. Proč? Protože ses naučil Pánu důvěřovat navzdory všem svým zneklidňujícím okolnostem. Budeš zeleným stromem nesoucím hojnost ovoce sebevědomí a každý ve tvém okolí bude povzbuzen a potěšen, když uvidí tvou tichou důvěru.

čtvrtek 26. ledna 2017

VZDEJ SE SVÉHO ZÁPASU

„Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil“ (1. Petrův 2:23).
S Kristovým utrpením je spjata úžasná pravda, a sice, že se ani jednou nebránil těm, kdo mu ubližovali. Žádného z nich nepotrestal, ani jim nijak neoplatil.
Jak je nám to vzdáleno! Když je naše utrpení nesnesitelné, bráníme se a chráníme svá práva i pověst. Někdy dokonce bezmyšlenkovitě vyhrožujeme Bohu. Když naše modlitby nejsou vyslyšené, nebo přijde neštěstí a nám se zdá, že nás Hospodin zklamal, odvracíme se od něho. Když nás něco bolí, anebo se cítíme opuštění a smutní, začínáme odpadat. Vykašleme se na čtení Bible i na modlitbu a naše víra začne být otupělá a pasivní.
Pokaždé, když přestaneme hledat Hospodina celým srdcem, vyhrožujeme mu. V podstatě říkáme: „Pane, udělal jsem, co se dalo, a ty jsi mne zklamal.“ On nás velmi miluje a když trpíme, má s námi nekonečnou trpělivost. S láskou vyčkává, dokud se nenavrátíme do jeho něžné péče.
Musíme si dávat pozor, aby nás naše postoje neodvedly od Boha. Odmítneme-li se probudit a obnovit svou víru a naději v něho, můžeme se cítit natolik zklamaní, že podlehneme svým chtíčům a vášním. Říkáme: „Jaký to má smysl? Tolik se snažím, ale nepozoruji, že bych vítězil. Volám k Bohu o pomoc a vysvobození, vůbec nic se však neděje.“
Když si libujeme v této cestě, vyhrožujeme Bohu. Je to náš způsob, jak mu oplatit nevyslyšenou modlitbu.
Pouze Hospodin je naším vlastníkem a on nedovolí, aby jeho děti padly. Čiňme totéž jako Kristus, když „vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě“ (1. Petrův 2:23). Vkládat znamená zcela vložit svůj život do Boží ruky.
Vroucně milovaní, je tu naděje! Vzdejte se svého zápasu dosáhnout něčeho svou vlastní silou a svěřte Hospodinu zástupů, aby uchoval vaše tělo i duši!

středa 25. ledna 2017

NESROVNÁVEJ SE S OSTATNÍMI

„Ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné“ (1. Korintským 1:27)
Hospodin stále volí chudé, aby na nich prokazoval svou moc. Cítil ses někdy před Bohem bezvýznamný, chatrný a neprospěšný? Díval ses někdy na druhé a připadali ti tak silní, tak dokonalí a pomyslel sis o sobě, že jsi moc hříšný, moc hloupý, aby tě Bůh mohl použít? Nesrovnávej se! Bůh se nedívá na duchovní obry, ale spíše se dívá po obyčejných svatých s dětskou vírou, kteří ztratili veškerou důvěru v lidi.
Bůh zmate silné a moudré tím, že pomaže za své nástroje ty, kdo jsou pokládáni za slabé a pošetilé. Pán se vyhne těm, kteří se opírají o rameno lidskosti – kteří věří ve své talenty, své znalosti, svůj původ, pověst své rodiny. Pozdvihne zoufalé, slabé a vyčerpané. On na ně vyleje ducha chvály a pokřtí je láskou. Ukáže jim svou velikost, svou věrnost, své závazky a oni se stanou silnými v Pánu a v síle Jeho moci.  
Cítíš táhnutí k obnově víry a důvěry v Boha? Pokud ano, buď vděčný! To je volání Ježíše Krista, Pána. Podívej se na některé z Božích velkých a vzácných slibů pro nás:
„Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku.“ (Žalm 31-20-21)
Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.“ (1. Korintským 2:9-10)

úterý 24. ledna 2017

POSKVRNĚNÁ VZNEŠENOST

Když Mojžíš sestupoval z hory držíce v rukou Desatero přikázání slyšel, jak lidé křičí a viděl je tančit a popíjet.
„Mojžíš viděl, že lidé byli nazí; (Aron je učinil nahými k jejich hanbě před nepřáteli)...“ (2. Mojžíšova 32:25). Hebrejské slovo zde použité pro nahotu je para, které znamená uvolnit se, odhalit se, ztratit všechny zábrany.“ Znamená to také nové začátky.“
Izraelité řekli, „Věci se nestaly tak, jak měly. Jsme unavení z tohoto boje, unavení čekáním na Boha. Nyní si užijeme sami. Pryč se starým! Chceme novou svobodu, nový začátek – chceme ho teď.“
Nahota v Bibli znamená také nemít žádný štít v bitvě. Každý muž, který neměl svůj štít byl shledán nahým. Pravda, tito Izraelité, kteří byli doslovně nazí – svlečení a tančící před zlatým teletem – také zradili své strážce.
Dokážete si představit jak se nepřátele Amálekité dívají dolů na tuto divokou scénu z okolních hor? Amálekité se jednou chvěli daleko od zraků Izraele. Bůh vložil strach do jejich srdcí vůči Svému lidu, ale teď vidí Izraelský lid jak odkládá brnění a svléká svá roucha.
Amálekité se začali smát a posmívat, „Podívejte na ně. Jsou zrovna jako my! Jejich Bůh nemá žádnou sílu a zřejmě mu nedůvěřují. Vidíte? Zahazují pryč svou přísnou kázeň. Touží po sexu, večírcích a hrách stejně jako zbytek nás. Nějaká svatost! Jaké pokrytectví.“
V tomto jednom skutku nahoty, Izrael ponížil svého Boha v očích lidí na zkaženého. Učinili Pána bezcitným, krutým, nepečujícím, bezmocným. Pošpinili Jeho čest, vznešenost a všemohoucnost. Izraelský lid už nebyl déle příkladem světu.
To je přesně to, co děláme, když svlékáme naše roucha víry a přestáváme důvěřovat Bohu. Bez dětské důvěry k Bohu stojí křesťan nahý před světem – odkrytý na všechny pochyby, strachy a nevíru. 

pondělí 23. ledna 2017

V JEHO SVĚTLE - Gary Wilkerson

Pokud cítíte, jak Hospodin mluví k vašemu srdci o něčem, co pro vás připravil – možná o cestě, kterou jste dosud neznali, nebo o naplnění zaslíbení, jež vám kdysi dal – mohu vám s jistotou říci: „Připravte se prozkoumat své srdce.“
Možná jste zakusili úžasná požehnání a máte pevnou víru, že nehledě na to, jak dobré teď věci jsou, to nejlepší teprve přijde. Takto mluví vaše víra – ten druh víry, který říká, že Boží plán je vždy větší než naše sny. Když nás Hospodin povolal založit církev, v níž jsem teď pastorem, neměli jsme žádnou představu, jak by si nás mohl použít. Ale neprošel ani týden, aby někdo neodevzdal svůj život Ježíši. Kdykoli rozdáváme jídlo chudým, lidé se nás ptají: „Proč to děláte?“ A my odpovídáme: „To kvůli Ježíši“ a mnoho z nich Mu odevzdá své srdce.
Děje se to všechno podivuhodným způsobem. Lidé nacházejí Boha a potom rychle dospívají ve věrné učedníky a rostou v poznání Pána. Je úžasné to vidět! A já věřím, že větší věci ještě přijdou. Jsem přesvědčen, že Bůh se nám dá odhalit ještě mocněji – nejen v obracení lidí, ale i v jeho dosahu, v pomáhání chudým, v dopadu na celé město.
Ale zde je ta těžší část: Často, když jsme nachystaní na pokraji té nejúžasnější Boží práce v našich životech, požádá nás, abychom prozkoumali svá srdce a přemítali nad tím, co chce On udělat v nás. Pak si ještě jasněji uvědomíme, jak nedokonalý a špatný je náš charakter a jak moc potřebujeme Jeho milost.
Nechci, aby cokoli v mém životě bránilo cestě, kterou si Pán pro mě přeje – a jsem si jistý, že vy to cítíte stejně. Prozkoumejte dnes své srdce a nechte Jeho usvědčující světlo ozářit kterékoli místo, jež se Mu nelíbí. Čiňte pokání a přijměte Jeho milost. A potom se znovu radujte, až uvidíte zázraky, které bude dělat ve vás a pro vás!

sobota 21. ledna 2017

MOJE NEJVÝZNAMNĚJŠÍ POSELSTVÍ - Nicky Cruz

Moje první kniha, "Utíkej malý, utíkej" je příběhem o tom, jak mne Bůh zachránil před životem v nenávisti a nepřátelství, které panovalo mezi pouličními gangy v New Yorku. Kniha se stále dobře prodává a bez přestání slouží těm nejbezmocnějším a nejzraněnějším lidem v naší společnosti.
Po "Utíkej, malý utíkej" jsem napsal několik dalších knih, které se pokoušely odhalit hněv, nenávist a beznaděj života uvnitř velkoměsta. Každá z nich nabízela několik způsobů, jak tyto problémy vyřešit. Bůh moji námaze milostivě požehnal. Naším poselstvím o naději jsme zasáhli miliony.
Během několika posledních měsíců Bůh vložil do mého srdce nové poselství o naději a zároveň s ním i hlubokou touhu ho sdílet s ostatními. Toto poselství je o svobodě a duchovní hojnosti: o životě prožitém v naprosté jednotě s Ježíšem; o prolomení našich pozemských omezení a o mocném ovlivnění okolního světa. Je o mně a o tobě, jak konečně nacházíme svoje místo v nádherném Božím království na zemi. Vidět lidi tak, jak je vidí Bůh. Ze všeho nejvíce pak je o uchopení nadpřirozené síly Ducha svatého, kdy mu dovolujeme, aby v našem nitru zjevoval Svoji moudrost a moc. Jakou zažijeme proměnu, když objevíme a uchopíme s ničím nesrovnatelnou a nezpochybnitelnou Boží moc ve svých životech.
"Přišel jsem, aby měly život, a měly ho v hojnosti." (Jan 10:10)
Svět okolo nás už nepřijímá věroučný systém založený na tradici a určité samolibosti - děláme si věci v církvi tak, jak jsme je dělali doposud. Přicházející generace zároveň uvidí Boží moc působící v jejich životech skutečným a dynamickým způsobem, protože v opačném případě naše poselství pro ně nebude použitelné a nebudou mít zájem následovat našeho Spasitele. Potřebují vidět přímou souvislost mezi naší vírou a naším životem. Pokud ne, zavrhnou nejen nás, ale i našeho Spasitele.

Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona  Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej.   

pátek 20. ledna 2017

NEDOŘEŠENÉ VĚCI

Bible definuje naše snahy uspokojit Jej tělesným jednáním následovně: "Jelikož neznají Boží spravedlnost, snaží se udržet svou vlastní spravedlnost, místo aby se podd​​ali té Boží." (Římanům 10:3, B21) Snaha o ustanovení naší vlastní spravedlnosti, to je práce naší tělesnosti!
Snaha uspokojit Boha lidskou silou nás okrádá o radost a pokoj ve vztahu s Ním. Jakákoli vítězství budou mít krátké trvání, opět upadneme do pokušení. 
Nepřítel nás bude obtěžovat a rozhovor s ním by mohl probíhat asi takto:
Satan šeptá: "Co ten hřích, který sis dopřál včera?" Jsi vinen!"        
"Ne," odpovídáš. "Už jsem poprosil o jeho odpuštění. Je to všechno pod krví a požádal jsem Boha, aby ve mne vypůsobil nenávist vůči tomuto hříchu a tak mne chránil před tím, abych hřích opakoval."
"Ale pořád jsi v pokušení."
"Ano, ale Ježíš pro mne připravil únikovou cestu. Jeho Slovo říká, že mne uschopní odolat pokušení a vysvobodí mne." (podívej se do 1. Korintským 10:13)
Satan vytrvale odolává: "Ale pořád jsou ve tvém životě nedořešené věci."
Když žalobce vytáhne nedořešené věci - nějakou válku, která zuří uvnitř tebe - můžeš odpovědět tímto úryvkem Písma: "I vás, kteří jste mu kdysi byli cizí a svými myšlenkami i zlými skutky nepřátelští, nyní již usmířil.
Ve svém lidském těle podstoupil smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a úhony." (Koloským 1:21-22, B21)
Dokonce když selžeme, Bůh nás miluje. Vyhledává nás a smiřuje sám se sebou. Miluje nás dokonce tehdy, když bojujeme, ovšem skrze Krista nám sám už předem zajistil, že máme s Ním pokoj.

čtvrtek 19. ledna 2017

ZBYTEČNÁ SNAHA

Všichni bychom mohli říci: „Jsem vykoupen krví Spasitele, ale ještě jsem na spásu úplně nedosáhl.“ Zpíváme Bohu a chválíme Ho, ale mnozí z nás se Mu stále usilovně snažíme zalíbit.
Čas od času můžete nějaký hřích porazit a radovat se z toho vítězství. Řeknete si: „Dokázal jsem to. Věděl jsem, že když do toho dám celou mysl a celé srdce, zvítězím.“ Máte sklon být pyšní na to, co jste dokázali, a pak jít a soudit ostatní, kteří nebyli tak úspěšní.
Když jsem byl mladší a s něčím jsem bojoval, přesvědčoval jsem sám sebe: „Zvládnu to, i kdyby mě to mělo zabít.“ A vypadalo to, že mě to skutečně zabije! Uplynul měsíc dva a pomyslel jsem si: „Ty chtivé myšlenky jsou pryč. Jsem svobodný!“ Ale vždycky se ukázalo, že šlo jen o dílčí vítězství a přišlo zklamání.
Volal jsem, „Bože, prosil jsem Tě, abys mě ochránil, ale Ty jsi to neudělal. Ty pocity jsou stále ve mně.“ A dával jsem vinu Bohu.
Co se stalo? Tak jsem se lidsky snažil být spravedlivý, že jsem přestal chápat, jaká je opravdová spravedlnost – jediná spravedlnost, která je pro Otce přijatelná – tedy ta skrze Jeho Syna, Ježíše. Když stojíme před Otcem, přijímá nás pouze skrze Krista, skrze Jeho spravedlnost a vítezství.
Možná si říkáte: „Co musím udělat?“ Nejdříve ze všeho přestaňte poslouchat ďáblovy lži. Za druhé se postavte na své duchovní nohy a začněte prohlašovat: „Vírou v Ježíšovu krev obdržím Kristovu spravedlnost.“ A potom se radujte!
„V němž máme [skrze jeho krev] vykoupení, odpuštění hříchů“ (Koloským 1, 14). Vykoupení znamená prostě „osvobození“ a my jsme byli osvobozeni Ježíšovou vzácnou krví. Můžeme se postavit každému obvinění a říct: „Satane, to je naposled, cos mě obvinil. Moje Bible mi říká, že jsem vykoupený, protože věřím v to, co pro mě Ježíš vykonal na kříži.“

středa 18. ledna 2017

NEMŮŽEME OSPRAVEDLNIT SAMI SEBE

Když se nás Satan snaží přesvědčit, že nedokážeme chodit s Bohem a sloužit Mu, víme, že je to lež. Přesto ale můžeme mít problém úplně uvěřit tomu, že nás Bůh očistil a uschopnil před Ním stát a věrně Mu sloužit. Ale Boží Slovo říká, že tomu tak je!
"...a abyste svým životem vždy dělali Pánu čest a radost: abyste stále nesli ovoce dobrých skutků, rostli v poznání Boha, byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste mohli všechno trpělivě překonat a abyste s radostí děkovali Otci, který vám umožnil podíl na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, v němž se nám dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů." (Koloským 1:10-14)
V řeckém překladu zní tento odstavec asi takto: "Otec nás učinil schopnými, hodnými a charakterově způsobilými, dost dobrými na to, podílet se na dědictví svatých ve světle."
Ježíšův čin na kříži nás učinil hodnými věčného dědictví, a pokud jsme způsobilí pro věčný život, je způsobilý i náš charakter. Můžeme se na chvíli zřeknout služby a snažit se sami sebe vylepšit a kvalifikovat, ale nebudeme toho schopni. Bůh nepřijme ničí spravedlnost - kromě té, která patří Jeho vlastnímu Synu, Ježíši Kristu. 
Nikdy nebudeme schopní dosáhnout Kristovy spravedlnosti svou vlastní prací, takže věřme Bohu. Dosáhneme jí vírou. Protože vírou jsme nejen spaseni, ale vírou jsme také posvěceni, ospravedlněni a uzdraveni.
To všechno se děje tím, že věříme v to, co pro nás Ježíš udělal. 

úterý 17. ledna 2017

„NEJSI HODEN“ - ĎÁBLOVA LEŽ

Kdo ti říká, že jsi nehodný, špatný, neužitečný, nepoužitelný pro Boha? Kdo ti stále připomíná, že jsi slabý, bezmocný, beznadějný případ? A kdo ti říká, že nikdy nedosáhneš Božích standardů?
Kdo říká členům chválící skupiny, že nejsou hodni zpívat chvály v Božím domě nebo hudebníkům, že nejsou hodni hrát na nástroje chvály? Kdo říká uvaděčům, starším, učitelům v nedělní škole, dobrovolníkům, lidem v lavicích, že jsou nehodni?
Není to žádné tajemství. Všichni dobře známe ten hlas, který přichází ̶ od samotného ďábla. On tě chce udržet v přesvědčení, že Bůh je na tebe naštvaný.
Ďábel, žalobce bratří, ti připomíná každý tvůj hřích a selhání. Říká ti: „Bůh si tě nemůže použít dokud tohle nevyřešíš a učiníš sebe sama hodným.“ Neskočte mu na tuto lež pocházející z hlubin pekla.
Mnoho lidí, kteří čtou toto poselství, byli ďáblem přesvědčeni, že jsou nehodni být jakkoli použiti Bohem. Jsi to ty? Možná se cítíš dokonce nehodným být nazýván Božím dítětem. Díváš se na svůj život a vidíš nestálost a selhání.
Dovol mi vyznat ti jednu věc: Nikdy v životě jsem se necítil být hoden mého velkého povolání kazatele. Po celou dobu mé služby Pánu jsem bombardován obviňováním, že jsem nehodný mluvit pro Boha, kázat, učit ostatní, být vedoucím.
Pravdou je, že nejsem hoden toho, abych psal toto poselství a ty nejsi hoden zvednout ruce ke chvále svého Boha. Víš, nikdo není hoden – ne v naší lidské síle a moci! Ale Ježíš nám řekl: „Učinil jsem tě hodným.“
„Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.“ (Římanům 5:19)

pondělí 16. ledna 2017

PO SUCHÉ ZEMI - Gary Wilkerson

Bůh řekl Mojžíšovi, když byly ještě děti Izraele v Egyptě: „Rozkaž Izraelcům, aby se obrátili a utábořili před Pí-chírotem mezi Migdólem a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem, přímo proti němu při moři“ (Exodus 14:1-2). Bůh oznamoval, že je přivede na nové místo.
Bůh je vedl skalnatým terénem. V dálce mohli rozeznat Rudé moře. Když ale přišli na pobřeží, zjistili, že jsou sevření mezi skalami a mořem.
Farao uviděl jejich polohu a škodolibě se zasmál: „Jsou v pasti.“ Izraelity tam přivedl Bůh a oni nad tím jistě nejásali radostí.
Povolal tě někdy Bůh na místo, které jsi považoval za to poslední, kde bys chtěl být? Mojžíš, jenž dosud nebyl žádným silným vojevůdcem a měl za sebou pouze pár bitev, byl dost chytrý nato, aby poznal, že jsou v nevýhodě: „Nejsem si jist, zda je to dobré místo na odražení útoku. Nejspíš jsme v pasti!“
Ano, Mojžíš a Izraelité byli v těžké situaci, Bůh se však oslavil a vyvedl je z ní. Bůh často připustí, že se dostaneme do obtížné situace, protože má s námi velkolepý úmysl. Když si myslíme, že jsme v pasti, Bůh říká: „To se vyvine k mé slávě.“
Cítíš se být zaskočen, přemožen, v beznadějné situaci? V těchto potížích učiň krok víry a řekni: „Bože, poslechnu tě, ať to stojí, co to stojí.“ V takové situaci jsi na pokraji vidění Božího mocného jednání ve tvůj prospěch.
Konec příběhu o Mojžíši a Izraelitech je známý: Bůh rozdělil vody Rudého moře a Jeho děti přešly po suché zemi. Bylo to obrovské vítězství!

sobota 14. ledna 2017

ŘEKY ŽIVÉ VODY - Jim Cymbala

Ve Starém zákoně tam, kde nebyla voda, nebyl život. Lidé umírali během období sucha. Podobně pokud živá voda ducha neproudí v nás, pak my i naše církve budeme mít nedostatek duchovního života a malou životnost. Stejně tak jako v mohavské poušti, žádná voda znamená žádný život, žádný růst a žádné ovoce. Můžeme pravidelně navštěvovat církev a mít dokonalé učení, ale pokud nás Duch svatý nezavlaží, budeme chřadnout a zemřeme.
Ježíš hovořil otevřeně o duchu, který znamená život. “V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: ‘Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo’” (Jan 7:37-38). Slovy “proudy živé vody,” Ježíš odkazoval na ducha, kterého měli věřící později obdržet.
Když přijde Boží duch, máme nový život. Bez Božího ducha jsme vydáni zápasu se sebou samými, plnými morální slabosti a hříšných sklonů. Ale když přijde duch, máme radost, naději a moc. Povšimni si, že Ježíš neodkazuje na kapku vody, ale na “proudy živé vody.” Duch teče jako řeka — síla, která do nás vejde a potom vytéká ven, takže můžeme být požehnáním pro druhé.
Bůh používá vodu jako symbol Ducha svatého trochu jiným způsobem, když říká: “Budu Izraeli rosou, rozkvete jako lilie” (Ozeáš 14:5). Všichni jsme viděli trávu a květiny lesknoucí se maličkými kapkami osvěžující rosy. Použitím této metafory Bůh říká, že bude jako rosa, která v noci tiše usedá v a ráno pokrývá zemi. Rosa nemůže vzniknout, když je příliš horko nebo větrno. Podobně ani my nemůžeme být občerstveni Bohem, když jsme příliš zaměstnáni pobíháním sem a tam.

Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.

pátek 13. ledna 2017

BŮH NAD TEBOU NIKDY NEZLOMÍ HŮL

Bůh popisuje sám sebe takto: „Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval“ (Ozeáš 11:3). (V anglickém překladu chybí slovo „modly“, tudíž z něho vyplývá, že Hospodin bral Efrajima na své rámě. - pozn. překl.)
V originále je napsáno: „Přišel jsem k nim, když byli zoufalí, a něžně jsem se o ně staral ve znečištěném a drsném prostředí. Bral jsem je na svá ramena jako chůva!“ Ve verši 7 však čteme: „Můj lid se zdráhá vrátit ke mně.“
Izraelité si nebyli jisti, že k nim Hospodin chová lásku a něžnost. Bůh tedy Ozeáši říkal: „Můj lid pochybuje o mé lásce, protože mne doopravdy nezná.“
Skutečně tomu tak bylo! Izraelité nedokázali uvěřit, že je Bůh stále miluje. Sloužili modlám, odpadali od Boha a pochybovali o Něm. Pravděpodobně si mysleli: „Svévolnými hříchy jsme na sebe uvalili Boží nevoli a Bůh nás jistě bude soudit.“ Bůh však řekl: „Jak se vás mohu vzdát? Mé srdce se proti mně vzpírá a rozdmýchává mou lítost“ (viz verš 8).
Možná, že právě teď procházíš hlubokými vodami. Nemusí to být zrovna zkoušky či pokušení, mohou to být zdrcující události, které nedokážeš pochopit. Obracejí se proti tobě vítr a mořské vlny, věci, jimž nejsi schopen porozumět, a Bůh tě chce přes to všechno přenést a obnovit v tobě duchovní zdraví. Úplně postačí, když dokážeš v tomto okamžiku uvěřit, že tě Bůh miluje navzdory všem tvým svéhlavým cestám!
Naslouchej Jeho slovu o útěše a uzdravení: „Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám“ (Izajáš 57:16). Hospodin říkal: „Kdybys ve Mně viděl jen hněv, tvůj duch by zemdlel; naprosto by tě to přemohlo.“ Ne, On pokračuje: „Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu“ (verš 18).
To jsou slova Boha, který nad svým lidem nikdy nezlomí hůl!

čtvrtek 12. ledna 2017

DŮVĚŘUJ V JEHO LÁSKU A MILOST

Pokud chceš, aby Boží pokoj vládl ve tvém životě, tak se musíš vzdát několika věcí:
  • Přestat zkoušet přijít na to, jak Bůh bude jednat
  • Přestat se strachovat a trápit (Filipským 4:6: “Netrapte se žádnou starostí”)
  • Přestaň Bohu říkat, co je pro tebe správné
  • Přestaň myslet, že jsi neúspěšný člověk a nemůžeš potěšit Boha
Jedna ze satanových nejúspěšnějších lstí, jak obrat křesťana o pokoj je přesvědčit  ho, že musí usilovat zalíbit se Bohu. Pořád to na mě zkouší!
Někdy když potřebuji tiché místo k modlitbě, jedu autem do hor. Byl jsem tam nedávno a díval jsem se přes zelená pole a lesy a těšil jsem se z Pánovy přítomnosti. Z ničeho nic mě přepadla myšlenka, že nedělám nic pro Pána.           
“Pane,” vykřikl jsem: “Já nedělám moc pro Tvé království. Všechno, co dělám je, že se modlím, připravuji kázání a chodím do církve a káži. Celý svět jde do pekla a já pro Tebe nic nedělám.”
Přepadly tě někdy takové myšlenky? Děláš všechno, abys se zalíbil Pánu, přesto se ale stále necítíš svatý? Já vím, že jsem se necítil svatý. Ve skutečnosti se stěží někdy cítím svatý . . . dokonce ani ve svých nejlepších dnech. Dokonce ani když káži pod pomazáním Ducha svatého.
Můžete se ptát: “Ty, bratře Dave? Někdy se necítíš, že bys dělal dost pro Boha?” Ano! Ďábel přichází a způsobuje, že se cítíme nehodni, nenaplněni a ztrácíme svůj pokoj tím, že dbáme na tyto hrozné pocity.
Naslouchejte Pavlově modlitbě za nás: “Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého” (Římanům 15:13).
Důvěřuj v Jeho dobrotu. Věř v Jeho lásku a milost. A neobviňuj Jej, že se na tebe zlobí, nebo je z tebe zklamaný, nebo s tebou nemluví. Nechť Jeho pokoj vládne ve tvém srdci a nad celým tvým životem. 

středa 11. ledna 2017

POKOJ — BOŽÍ DAR

“Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši” (Filipským 4:6-7).
Když jsem nedávno znovu četl tento oddíl, byl jsem  zasažen  něčím, čeho jsem si nikdy předtím nevšiml. Pavel nás vyučuje, abychom si přestali dělat starosti a šli k Bohu s modlitbou a pokornou prosbou. Potom Mu máme děkovat za odpověď. Ale Pavel neříká nic o přijetí osvobození, nasměrování, zázracích nebo uzdravení. Říká, že místo toho obdržíme dar . . . Boží pokoj.
Bůh odpovídá na všechny naše požadavky a pokorné prosby darem Svého pokoje: “Pokoj Boží bude střežit vaše srdce i mysl.” Jinými slovy - Boží první odpověď na každou naši modlitbu a volání srdce je Jeho pokoj!
Všichni modlící se lidé mají jednu věc společnou: Nehledě na to, jak špatně se můžeme cítit, když se modlíme v soukromí, vyjdeme z modlitby naplněni Jeho pokojem. Bůh se o nás vždy postará. On zorganizuje události, ale do té doby než dostaneme odpověď na svoji modlitbu nám říká: “Nedám vám to, co si myslíte, že potřebujete, ale co já vím, že potřebujete — pokoj mysli a srdce.”
Mnozí z nás zápasí s Pánem v modlitbě. V slzách se domáháme různých  věcí; tlučeme na nebeské brány; domáháme se každého slibu. Ale když dny, týdny a měsíce ubíhají, začneme se divit: “Proč mě neslyšíš, Pane? Co blokuje moji modlitbu? Co jsem udělal? Zarmoutil jsem Tě nebo rozzlobil?”
Ve skutečnosti nám Bůh řekl: “Zde! Zde je můj pokoj a ten převyšuje všeliký rozum. Vezměte si jej a nechte jej vládnout ve svém srdci, zatímco já budu pracovat na všech věcech pro vaše dobro.”

úterý 10. ledna 2017

SKUTEČNÝ POKOJ, FALEŠNÝ POKOJ

“A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni” (Koloským 3:15).
Tento verš obsahuje neuvěřitelný příkaz: máme být společným tělem, ve kterém se má rozhostit Boží pokoj, což je hlavně v dnešní době chaosu a zmatku velmi aktuální.
Hospodin přikázal rané církvi, aby dovolila vládnout Jeho pokoji, protože On věděl, co přichází a chtěl církev připravit. A za několik málo let  byli věřící pronásledováni a dokonce i mučeni. Čelili ztrátě domu, zabavení pozemských majetků a útokům od krutých mužů, kteří si mysleli, že tím, že je zabíjí dělají Bohu potěšení. Bůh toto všechno předvídal a připravoval je. “Musíte být zakořeněni v mém pokoji, abyste prošli všemi těmi neuvěřitelnými změnami, které vás čekají.”
V dnešní době  mnohé církve rozšiřují falešný pokoj - pokoj, který selže v těžkých dnech, které náš čekají. Mojžíš nazýval tvrdohlavý Izrael “samopožehnaní,” což znamenalo samopodvedení. Varoval Izrael, že přijde prokletí na všechny zlé a neposlušné Boží děti, které chodí v modlářství a falešném porozumění Kristova pokoje: “Že by někdo slyšel slova této kletby a v duchu si dobrořečil: “Budu mít pokoj, i když si budu žít v zarputilosti srdce” (Deuteronomium 29:19).
Mojžíš popisuje Boží dítě, které se rozhodne uspokojit svoji touhu po zlu tím, že najde pohodlné učení, které mu řekne, že je stejně zachráněno a připoutáno k nebi — i když stále hřeší. Říká samo sobě: “Budu si dělat to, co mě bude těšit a stejně neztratím pokoj ve svém srdci.” Je to ale falešný pokoj!
Nehledě na to, co se stane Americe nebo národům světa, žádná síla tě nemůže okrást o Boží pokoj, který Bůh dává do tvé duše skrze Ježíše Krista. Boží lid ovládá Jeho pokoj. Skutečný pokoj!
Nechť skutečný Boží pokoj vládne ve vašich srdcích! 

pondělí 9. ledna 2017

MILOST PO CELÝ ŽIVOT - Gary Wilkerson

Dává Bůh štědře hojnou milost a hojné požehnání hladovým očekávajícím srdcím? Odpověď zní ano — a nalezneme ji vyobrazenou v příběhu Kristova narození.
Anděl se zjevil Marii a oznámil jí úžasnou událost, ke které mělo dojít v jejím životě: “Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret k panně, zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená” (Lukáš 1:26-29). .
Bibličtí učenci říkají, že Marie v té době byla mladá dospívající dívka. Představ si, jak divné pro ni muselo toto setkání být. Byla zde prostá dívka z neznámé vesnice a rodiny, ke které se přiblížil obrovský, hrůzu nahánějící anděl, který zvolal: “Buď zdráva, milostí zahrnutá!”
Potom jí oznámil neuvěřitelnou věc: “Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího” (1:30-32).
Často se lidé třásli strachem, když se jim anděl zjevil, ale Marie se nebála, ačkoliv je pravda, že byla “velmi zaražena” tím, co jí anděl řekl o milosti. Žila ve společnosti ovládané muži a její život neměl skutečný důkaz milosti — ale v jejím životě a v celém světě mělo dojít ke změně!
Možná, že chcete vidět proměnu i vašich okolností. Možná, že čelíte nemoci, napětí v manželství, vzpurnému dítěti, zdrcující finanční potřebě. Jako Marie můžete dostat Boží milost a svědčit tak, jak to udělala ona ve své písni chvály: “Jsem požehnaná Hospodinem, protože On mě pořád vidí za všech okolností. On může způsobit věci, které bych si nikdy ani nedovedla představit.”
“A milosrdenství jeho od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí” (Lukáš 1:50). To platí také pro tebe! 

sobota 7. ledna 2017

ROZNĚCUJ BOŽÍ DAR - Carter Conlon

Pavel řekl Timoteovi: “Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou.” (2. Timoteova 1:6).
Moje slovo k tobě dnes je to stejné: Rozněcuj Boží dar. Když Bůh na tebe vloží Svoji ruku, vloží do tebe i vklad Svého života — schopnost dělat nadpřirozené.
Takže jak rozněcuješ Boží dar? Začíná to tím, že řekneš: “Pane, já to chci! Chci, aby můj život byl tím, čím  jej chceš mít. Nechci se jen jednoduše smíchat s touto společností, a ničím se nelišit. Chci, aby při mně byla moc následovníka Ježíše Krista.”
To byla moje modlitba během celého mého křesťanského života: “Pane, rozněcuj mě. Vezmi mě na jiné místo: nedovol, abych ustrnul. Nenech mě žít ze včerejší milosti a včerejšího vítězství. Dnes je nový den; budou noví lidé, se kterými se setkám. Rozněcuj v mém srdci slitování. Otevři mi oči, abych viděl lidi způsobem, kterým je vidíš ty. Nedovol, abych se obával tváří lidí. Žiješ ve mně; dal jsi mi Svého Ducha svatého; a na zemi jsi mne ponechal s určitým záměrem — tak mi pomoz naplnit úkol, ke kterému jsi mne povolal!”
Uvědom si, že jediná věc, která zastavuje opravdové Boží dítě je nevěra. Musíme žádat Boha o milost, abychom Jej ctili a plně zužitkovali vklad, který nám dal. Jen tak budou duše osloveny — když uvidí, že v nás žije Ježíš!

Carter Conlon se přidal k týmu pastorů Times Square Church v roce 1994 na pozvání zakladatele Dawida Wilkersona, starším pastorem byl ustanoven v roce 2001. 

pátek 6. ledna 2017

BŮH MYSLÍ VÁŽNĚ TO, CO ŘÍKÁ

Jsi pod vlivem mocného kázání, které s láskou staví do světla tvůj hřích? Jestli ano, dovolíš slovu, aby tě usvědčilo? Anebo pokračuješ ve svém hříchu bez toho, aby jsi projevil lítost?
Pokud odmítáš varovná zastavení Ducha svatého a opakovaně Boha neuposlechneš, jsi součástí náboru pro uctívání Antikrista. Ďábel tě potichu uvádí do svého tajemství nepravosti. A když přijde slibovaný činitel zázraků Antikrist, budeš se zmítat v jeho lžích a propadneš klamu. 
Naslouchej tomu, co Pavel říká o věřících, kteří žijí v kompromisu a odmítají milovat a poslouchat svaté Boží slovo: "Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti." (2. Tesalonickým 2:12, Ekumenický překlad)
Tady jsou hrozivé důsledky toho, když neuvěříme a nejednáme podle Boží pravdy:
  1. Srdce se zatvrdí kvůli oklamání hříchem.
  2. Satan pracuje se zatvrzelým srdcem a vede je k ospravedlňování sebe sama, takže je svobodné od strachu z trestu.
  3. Věřící je zaslepený lží, že neexistuje mzda za hřích ani soudný den.
  4. Věřící padá za oběť doktrínám démonů a myslí si, že zlo je dobro a dobro je zlo.
  5. Dokonce se natolik může vzdálit od Krista a pravdy, že je slepý vůči tomu, kým je Antikrist - a skončí tak, že jej uctívá a slouží mu jako bohu.
  6. V soudný den Bůh řekne takové osobě: "Odejdi ode mne ty, kdo se dopouštíš nepravosti!"
Milovaní, nemusí to vypadat takto. Bůh dal smluvní slib, že od nás vzdálí veškerý klam a dá nám vítězství nad hříchem. Vše, co žádá po nás, je vyhlášení války našemu hříchu, když řekneme: "Odmítám uzavřít mír s tímto zvykem. Vysvoboď mne, Otče!" Když On uslyší tuto modlitbu, pošle takovou moc Ducha a slávu z nebe, že ďábel neobstojí.
Nyní se modli, aby do tebe Bůh vložil obrovskou úctu k Jeho slovu. Požádej jej, aby ti dal disciplínu při tvém studiu Písma. A požádej Ducha svatého, aby ti pomohl vzít si k srdci to, co čteš - abys uvěřil, že Bůh myslí vážně to, co říká. 

čtvrtek 5. ledna 2017

PRO TY, KTEŘÍ NEPOSLOUCHAJÍ

Skrze celé Písmo nám Hospodin dává jasný obrázek o tom, jak je důležité poslouchat Jeho Slovo. Vidíme jeden takový příklad v životě krále Saula, kterému dal Hospodin jasné, konkrétní příkazy skrze proroka Samuele. "Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!“ (1. Samuel 15:3)
Bůh mluvil k Saulovi v naprosto jasných formulacích a přesto, po tom, co šel do bitvy, poslechl Pána jen částečně. Raději než ničit všechny a všechno, ušetřil krále Agaga - a dokonce ušetřil některé kořisti bitvy (viz 15:7-9).
Samuel byl nad touto událostí sklíčen zármutkem. Řekl Saulovi, "Hospodin tě poslal na cestu s rozkazem: Jdi a jako klaté vyhubíš ty amálecké hříšníky. Budeš proti nim bojovat, dokud je úplně nezničíš. Proč jsi Hospodina neuposlechl, ale vrhl se na kořist a dopustil se toho, co je v Hospodinových očích zlé?“ (15:18-19)
V tomto bodě nám Písmo dává žalostné, chladné slovo: „I stalo se slovo Hospodinovo k Samuelovi: „Lituji, že jsem ustanovil Saula králem, neboť se ode mne odvrátil a mými slovy se neřídí.“ (verše 10-11)
Popisuje tohle tvůj život? Řekl ti Bůh v konkrétních termínech, aby ses něčeho zbavil, a ty se k tomu stále lepíš? Právě teď k tobě Jeho Duch možná promlouvá v něžném vábivém hlase, "Tvůj hřích stojí mezi námi, rušíce naše spojení. Nemůžu ti dále žehnat, když ty v něm setrváváš. Důvěřuj Mému Duchu, že ti pomůže. Vzdej se toho teď, Mé Díte."
Bůh nám říká, "Chci veškeré tvé srdce, veškerou tvou lásku - ne jen poloviční poslušnost!"

středa 4. ledna 2017

FLIRTOVÁNÍ S HŘÍCHEM

Zlí byli vždy zcela bez pravdy — odmítaje to, šlapaje po tom, posmívajíce se tomu s pohrdáním. Viděl jsem příklad toho v The New York Post, když jeden pisatel důvěrně prohlásil: “Věda nyní nahradila víru.”
Pavel měl větší starost vždy o ty, kteří znali cestu pravdy, vyznávali svoji víru v Krista a přesto flirtovali s hříchem. “Vyměnili Boží pravdu za lež . . . proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním” (Římanům 1:25-26).
Jiní drženi v zajetí svých smyslných potěšení se obrátili k falešným učitelům, aby zkusili najít pokoj. Skončili v přijetí “odporných herezí . . . a mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení” (2. Petrova 2:1-2).
Všechna Pavlova poselství o odpadlictví od víry a antikristu byla cílena na takové tělesné křesťany. Nebyla míněna pro římské modláře, neznabohy z Řecka, pohanské kmeny na neznámých místech. Ne, Pavel chtěl, aby byla čtena v církvích, přímo pro věřící!
Je vidět, že Pavel volal Boží lid všude, aby miloval pravdu — vyhledávat ji, studovat ji a poslouchat ji. V podstatě napsal: “Ať pravda je vaším průvodcem! Požádejte Ducha svatého, aby vám dal oči, abyste to viděli, uši, abyste to slyšeli a srdce, abyste to milovali. Jinak otevřete sami sebe podvodu a skončíte tak, že budete věřit lži. Satan bude schopen tě zasvětit do uctívání antikrista!”
V Bibli se píše, že ve dnech před návratem Ježíše se satan  pokusí svést dokonce vyvolené, kdyby to bylo možné. Nebude záležet na tom, jak dlouho křesťan chodil s Ježíšem, bude čelit pokušením jako nikdy  ve svém životě. Dokonce nejsilnější věřící bude pokoušen pochybovat o Boží věrnosti a nedůvěřovat Jeho svatému slovu.
“Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné” (Matouš 24:24).

úterý 3. ledna 2017

DUCH BEZZÁKONNOSTI

„Ta nepravost již působí“ (2. Tesalonickým 2:7).
Řecké slovo Pavlem použité pro nepravost znamená doslova bezzákonnost. Jedná se o chování bez zákona či omezení.
Ano, tato bezzákonnost není pouhá vzpoura proti lidské vládě. Nejedná se o vzpouru proti lidské autoritě ani o spáchání trestného činu. Tyto věci sice vyvolávají Boží hněv, tajemství této nepravosti však jde mnohem hlouběji. Jedná se o naprosté odmítnutí pravdy, která je v Kristu – zavržení Božího svatého Slova a Božích přikázání.
Tento duch bezzákonnosti se v našem národě nyní rozmáhá. Je to tatáž síla působící v zákonodárství, která se snaží vyhnat Boha z naší společnosti; tentýž duch, jehož použil satan k oklamání Evy, když jí řekl: „Bůh vás za neposlušnost nepotrestá. Můžete to ovoce sníst a nic se vám nestane!“
Satan dnes lže úplně stejně křesťanům; denně přesvědčuje davy věřících, že mohou beztrestně hřešit. Je to démonský plán, jak překroutit Kristovo evangelium milosti.
Bohužel, mnozí vlažní křesťané tomuto duchu bezzákonnosti podléhávají. Pavel říká, že Antikrist přijme moc, protože lidé budou slepí a oklamáni vlastním hříchem (viz 2. Tesalonickým 2:9-10).
Satan podvede celé masy lidí, stejně jako podvedl Evu, tak, že je přesvědčí nepatrnou, avšak mocnou, lží: „Bůh netrestá hřích!“
Pavel říká, že tento podvod přijde, „neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila“ (verš 10). Potom dodává: „Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži“ (verš 11).
Apoštol říká: „Ti, kdo odmítají poslouchat a respektovat Boží Slovo, upadnou do moci klamu. Nejprve budou nad svým hříchem přivírat oči ve snaze si jej ospravedlnit. Brzy ale budou aktivně vyhledávat poselství o snadné milosti. Ve skutečnosti si vymyslí milost, jež je na hony vzdálená tomu, co zamýšlel Bůh. Jeho milost nikdy nevede k svévoli, ale vždycky vede k pokání!“