úterý 28. února 2017

VYBÍREJ SI PŘÁTELE MOUDŘE

Jóšafat, judský král, se vracel domů od Achaba, zlého izraelského krále. Hospodin poslal proroka s těmito důraznými slovy: „Vyšel proti němu vidoucí Jehú, syn Chananího, a řekl králi Jóšafatovi: Měl jsi chodit na pomoc ničemovi a milovat toho, kdo nenávidí Hospodina? Za to na tebe dopadne rozhořčení od Hospodina.“ (2. Paralipomenon 19:2)
Bůh Jóšafatovi říkal: „Achab je můj nepřítel - modloslužebník - a ty ses s ním spřátelil. Byl jsi příliš shovívavý k jeho hříšnému životu a nepostavil ses proti jeho způsobu života. Možná si myslíš, že je to malá věc, připojit se k někomu, kdo je proti Mně, ale neuvědomuješ si důsledky takového jednání.
V tuto chvíli si možná myslíš: „Chápu, že Achab byl zlý, ale když přemýšlím o svých přátelích, nemůžu nikoho z nich považovat za Boží nepřátele.“ Avšak přemýšlej o tom, co říká Slovo.
Je tvůj přítel na Pánově straně ve všech věcech? „Kdo není se mnou, je proti mně.“ (Lukáš 11:23)
Jsou rady tvého přítele plné rebelství? „Vzpoura je jako hřích čarodějnictví. (1. Samuelova 15:23, přeloženo z angličtiny)
Mluví tvůj přítel zle o zbožných lidech? Prohlásit . . . spravedlivého za svévolníka, . . . je Hospodinu ohavností. (Přísloví 17:15)
Tohle není hra! Bohu záleží na tom jací jsou tví společníci, protože jejich jednání má vážné důsledky. „Svá ústa propůjčuješ zlu . . . mluvíš proti svému bratru . . . Pochopte to, vy, kdo na Boha zapomínáte, abych vás nerozsápal.“ (Žalm 50:19-20, 22)
Díky Bohu, král se pokořil a činil pokání. „Jóšafat dostal strach; rozhodl se hledat Hospodina.“ (2. Paralipomenon 20:3) A Bůh odpověděl na Jóšafatovu zlomenost tím, že dal Judejcům plné vítězství nad Moábem. Bible nám říká: „Jóšafatovo království mělo klid a jeho Bůh mu dal odpočinek od okolních nepřátel.“ (verš 30)

sobota 25. února 2017

SLYŠÍŠ HO KLEPAT NA DVEŘE? - Claude Houde

Ježíš stál před Laodicejským sborem, který reprezentoval Církev na konci časů. Dal mu toto varování, které nás po staletí stále oslovuje i dnes: “Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.“ (Zjevení 3:16) Jaká neuvěřitelná slova!
Co je ten zločin, ten nepředstavitelný hřích páchaný současnou Církví? Naslouchej slovům toho, kdo stojí nad vším, hledá naši víru, důvěru a vydanost: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký…vzpamatuj se tedy a čiň pokání. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.” (Zjevení 3:15. 19-20)
Tato pasáž z Písma, tak často citována, neoslovuje ztracený svět v potřebě “vpustit do sebe Krista.” Spíše je to přímé a vážné volání k současným křesťanům, kteří líně leží v posteli lhostejnosti, docela spokojeni sami se sebou a s porcí, kterou mají.
Tato generace je ďábelsky zaslepená vůči duchovnímu zjevení, které říká, že bez hořící víry je nemožné těšit Pána. Ježíš doslova a dramaticky stojí přede dvěřmi každého soběstačného sboru, který věří v metody, strategie, příklady “ostří” prostředků a taktiky vypůjčené ze světského trhu. Volá, “Pusť mě dovnitř! Čiň pokání! Otoč se zpět od těchto zničených cisteren, které nenabízejí živou vodu! Volám po lidu, který bude kráčet vírou, jehož důvěra a sebevědomí se budou držet výhradně Mých zaslíbení. Toužím po lidech, jejichž víra jim dovolí vidět neviditelné, věřit v neuvěřitelné a přijímat nemožné!”

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) v kanadském Montrealu, je častým řečníkem na Expect Church Vedení konferencí pořádaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením New Life Church rozrostla z hrstka lidí na více než 3500 v části Kanady s několika úspěšných protestantských církví.

pátek 24. února 2017

NEVĚŘTE LŽI

Modláři žijí v klamu – věří tomu, že lež je pravda!
„Já Hospodin dám odpověď každému z izraelského domu i z bezdomovců, kdo pobývá v Izraeli a odcizil se mi, každému, kdo nosí v srdci modly a klade před sebe svou nepravost, aby o ni klopýtl, a jde za prorokem, aby se ho na mne dotazoval“ (Ezekiel 14:7).
Tento biblický verš nám říká: „Protože jste otupěli, co se týče vašich hříchů, a už nechcete činit pokání a obrátit se, každé slovo, které ode dneška uslyšíte, vás utvrdí ve vaší nepravosti a v klamu.“
Vidíme to u krále Achaba, jenž byl pravděpodobně tím nejvíce modlářským králem v dějinách Izraele. Tehdy se spojil s králem Jóšafatem a společně vytáhli do boje proti Rámotu v Gileadu.
„Hospodin řekl: Kdo zláká Achaba, aby vytáhl a padl u Rámotu v Gileadu? Ten říkal to a druhý ono. Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodinem a řekl: Já ho zlákám. Hospodin mu pravil: Čím? On odvětil: Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků. Hospodin řekl: Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!“ (1. Královská 22:20-22).
Proto se postavilo před Achaba čtyři sta proroků a povzbuzovali ho k útoku. Dokážete si tu situaci představit? Stál tam dav lichotníků a všichni vedli plané řeči, jen aby uspokojili Achabovo modlářství. Všichni mu lhali a utvrzovali ho v jeho hříchu.
To bylo ale příčinou hrozné tragédie! Achab nedokázal naslouchat Božímu hlasu, protože měl ve svém srdci modly. A tak ho Bůh vydal do moci klamu – takového, který jej zničil.
„Nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži“ (2. Tesalonickým 2:10-11).

čtvrtek 23. února 2017

OSVOBOZENI PRAVDOU

„I ponese svou nepravost; nepravost dotazujícího se bude stejná jako nepravost prorokova. Učiním to, aby už izraelský dům nebloudil, nevzdaloval se mi … I budou mým lidem a já jim budu Bohem, je výrok Panovníka Hospodina“ (Ezekiel 14:10-11).
Bůh k nám promlouvá něžně: „Ať už bude stát cokoli, abyste se odvrátili od svých model, jsem ochoten to zaplatit. S láskou se vás budu snažit obrátit k sobě, pokud to ale nebude nic platné, přijdu s nezbytným trestem.“
„Uvidíte jejich cestu a jejich skutky … a poznáte, že jsem nedělal zbytečně nic z toho, co jsem v něm vykonal“ (verš 23).
Hospodin říká: „Poznáte, že s vámi nejednám přísně bez důvodu. Prostě vás nenechám odejít!
Máš ve svém srdci vážnou překážku nebo zakořeněný hřích? Existuje nějaká svázanost, která by tě mohla zničit? Pokud ano, a ty z tohoto poselství zjišťuješ, že jsi hoden odsouzení, je pro tebe naděje.
Nezáleží na tom, co je tvou modlou. Požádej Ducha svatého, aby ti otevřel oči. Odstraní z tvého srdce svá slova odsouzení a ty začneš svůj hřích nenávidět. Rozhodni se ve svém srdci, že se s hříchem nesmíříš!
V této chvíli volej k Pánu: „Pane, nenechávej mne zaslepeného. Jestliže je ve mně nějaký klam či podvod, odhal jej. Nechci již věřit žádné lži. Chci slyšet jen tvůj hlas. A chci, abys pouze ty měl moc a autoritu nad mým životem.“
Pokud skutečně chceš, budeš vysvobozen. Bůh ale čeká, až se odvrátíš od svých model. A pak, jakmile budeš připraven se sklonit před Bohem, on tě zmocní svým Duchem – nebudeš již spoutaným otrokem; budeš Boží dítě osvobozené pravdou!

středa 22. února 2017

NEMÁM ČAS SE MODLIT – OPRAVDU?

V jeruzalémské církvi prvního století se při každodenním rozdělování jídla nedostávalo na řecké vdovy. Ženy hledaly pomoc u vedoucích církve, ale těm se nechtělo obětovat čas pro modlitby a studium Božího slova na to, aby dohlíželi na tento administrativní úkon.
Apoštolové svolali shromáždění církve a řekli: „Není správné, abychom se přestali věnovat Božímu slovu a sloužili u stolů“ (Skutky 6, 2). Nakonec bylo vybráno sedm mužů „dobré pověsti“, aby se postarali o všechny praktické služby církve. Apoštolové zároveň slíbili: „sami se pak budeme nadále věnovat modlitbě a službě Slova“ (6, 4). Toto opatření vedlo k tomu, že se Boží slovo šířilo a počet učedníků se rozrůstal (viz 6, 7).
Velmi málo pastorů je dnes schopno takové oběti. Jednou se mi kněz podíval do očí a řekl: „Je toho tolik, co vyžaduje můj čas, že prostě nemám čas se modlit.“ Jiný pastor se mi přiznal: „Nemodlil jsem se už celé měsíce. Tu a tam strávím chvilku rozjímáním nebo se krátce zamyslím nad Božím slovem, ale nedaří se mi být v modlitbě disciplinovaný.“
Nesoudím žádného pracovitého, oddaného Božího služebníka, ale pravda je, že každý služebník vstává a padá se svým pánem. Mnozí kazatelé si dnes neuvědomují, že se stali oběťmi satanského spiknutí, jež je odvádí od modlitby. Někteří z nich jsou neustále uhnaní a zasypaní lavinou povinností a drobných úkolů.
Děkuji Bohu, že nejsme nikdy ponecháni napospas Satanovi a jeho prostředkům. Můžeme odhalit jeho taktiku, mluvit slova pravdy a v Kristově jménu zastavit vše, co nás odvádí od modlitby. Mocí Ducha svatého v nás si můžeme uvolnit cestu k Hospodinovým branám a směle přijít k Jeho trůnu milosti, když v těžkých dobách potřebujeme pomoc. To chce Pán pro nás všechny!

úterý 21. února 2017

NEJSI SÁM VE SVÝCH NESNÁZÍCH

„Věru nadarmo jsem očišťoval své srdce, v nevinnosti myl své dlaně“ (Žalm 73:13).
Žalmista Asaf byl zmatený svým utrpením, obzvláště když viděl snadný život svévolníků kolem něj. Málem sklouzl do jámy nevěry, připravený obvinit Boha, že ho opustil a byl k němu lhostejný. Ve skutečnosti téměř skončil bitvu.
Tento zbožný muž si musel myslet: „Žil jsem spravedlivě a snášel těžkosti celou tu dobu pro nic. Všechno mé snažení přišlo vniveč. Byl jsem mu věrný, chválil jsem Ho a studoval Jeho Slovo a mé soužení a zármutek mi nedává smysl. Proč se mi to děje?“
Milovaní, když na vás přicházejí pohromy a zkoušky, musíte být velmi opatrní. Když se rmoutíte, potřebujete střežit své srdce před uklouznutím.
Pokud osobně nejste v Asafově stavu, možná znáte někoho, kdo je. Možná příbuzný, přítel či člen sboru má veliké potíže. Když vidíte, že spravedlivý trpí, ptáte se: „Proč Bože? Jak jsi mohl dovolit, že se to stalo?“
Asaf šel do chrámu a modlil se. Rovněž, když na vás přijde čas zármutku či utrpení, musíte jít na tajné modlitební místo. Být sami s Bohem a vylévat Mu své srdce. On vám rozumí.
Duch Svatý promluvil k Asafovi a Asaf vyznal: „Věru, postavils je na kluzká místa, uvrhneš je do zkázy“ (verš 18). Asaf porozuměl, nejsem ten, kdo uklouzl, to svévolník padá do jámy.
Když uviděl Asaf celý obraz, zaradoval se: „Bůh je síla mého srdce a můj věčný podíl“ (verš 26). Mohl říci: „Ano, dochází mi síla a velká bitva stále trvá, ale nejsem v boji sám. Mám milujícího Otce v nebi, On mě chrání!“

pondělí 20. února 2017

KDYŽ JE HLEDÁNÍ NEÚSPĚŠNÉ - Gary Wilkerson

"Saulovu otci Kíšovi se ztratily oslice. Kíš proto řekl svému synu Saulovi: „Vezmi s sebou některého z mládenců a vydej se ty oslice hledat.“ (1. Samuelova 9:3)
V Božím slově příběhy o ztracených věcech vyjadřují Otcovo srdce pro ztracené. Bůh chce, aby jeho lid byl ochoten vyjít a zachránit to, co je ztraceno, v tomto příběhu vidíme, jak to asi probíhá.
Saulův otec mu řekl: "Vezmi s sebou jednoho z mladých mužů, zvedněte se a hledejte oslice." A on prošel hornatou krajinou Efrajimovců (verše 3 a 4). Procházet nahoru a dolů Efrajimským pohořím byla těžká práce, ale Saul se zavázal splnit úkol, který mu dal jeho otec.
A vskutku, Saul prošel celou hornatou krajinou, hledal na různých místech, ale doposud oslice nenalezl. Musel se začít cítit beznadějně, ale vytrval v hledání, protože byl odhodlaný být poslušný příkazu svého otce.
Nakonec Saul řekl svému služebníkovi: „Pojď, vraťme se, aby můj otec místo o oslice neměl obavy o nás.“ (verš 5) Saul v podstatě přiznal porážku a přidal vysvětlení: "Udělali jsme, co bylo v našich silách. Myslel jsem si, že jsme mohli uspět, ale nepodařilo se nám to, takže to musíme přijmout a pokračovat dál." 
Pro některé z nás vykročit ve víře představuje závazek poslušnosti za jakoukoli cenu. Pro jiné obavy z následování představují ve skutečnosti strach ze selhání. Jinými slovy, tito lidé nejdou s plným nasazením do toho, k čemu je Bůh povolal, protože mají strach z toho, že neuspějí. 
Je pro tebe důležité porozumět tomu, že když tě Bůh povolává něco udělat, ne pokaždé tě volá k tomu, aby jsi uspěl. On tě povolává poslechnout.
Být poslušný povolání je na tobě - uspět v povolání je na Něm.

sobota 18. února 2017

VIDĚNÍ DĚTÍ - Nicky Cruz

V posledních letech jsem od Pána dostal vidění budoucnosti. Ukázal mi čas, kdy Duch svatý vstoupí do nočního ticha, aby probudil své děti tak, jako nikdy předtím. Budou jako malý chlapec Samuel, který běžel za knězem Élím, protože neznal hlas, který ho v noci volal (viz 1. Samuelova 3). Viděl jsem, jak tyto děti utíkají vyděšené ke svým rodičům do ložnice, protože si neuvědomí, že k nim promluvil sám Hospodin.
Bůh dnes volá Své děti, aby změnily svět. Ví, že mnoho z jejich rodičů Mu plně neodevzdalo své životy, svůj čas a svou energii – své ruce a nohy a mysl a srdce – a tak volá dnešní děti, aby tento stav změnily. Moje zpráva pro rodiče těchto vzácných dětí je: Nezastavujte je! Je to sám Bůh, kdo je povolává. Je to Jeho oheň a Jeho Svatý Duch, který připravuje cestu pro to největší probuzení, které kdy v našich dějinách proběhlo.
Mnoho mladých křesťanů je netrpělivých a už je nebaví chodit do kostela, kde vše probíhá stále stejně jednotvárně. Chtějí vidět Ducha svatého v akci. Chtějí zažít celého Ježíše, a to teď!
„A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění“ (Skutky 2,17).

Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona  Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej. 

pátek 17. února 2017

CESTA K VÍTĚZSTVÍ

Jaká je vítězná cesta Božího lidu?
Za prvé, ponoř se do Božího Slova, drž se svého mimořádného zaslíbení, vezmi si je do své modlitební komůrky a předlož je Bohu. Mám svá oblíbená biblická zaslíbení, která nesu Bohu, kdykoli k němu volám.
„Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!“ (Matouš 7:9-11).
Pros Pána o dobré věci. On čeká na to, aby ti je mohl dát! A pros ho, aby z tebe sňal veškerou hanbu i poskvrnění hříchem. On touží po tom, aby to pro tebe mohl udělat.
„Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků!“ (Efezským 3:20-21).
Denně předkládej Bohu toto zaslíbení a říkej: „Otče, ty jsi řekl, že učiníš víc, než zač prosím. A tak tě prosím, abys moji modlitbu hojně vyslyšel.“ Taková víra se Bohu líbí.
Za druhé, důvěřuj Duchu svatému, který v tobě zůstává. Bůh nemusí posílat anděla, aby k tobě hovořil; již máš jeho prostředky v sobě – samotného Ducha svatého! Vezmi na vědomí jeho přítomnost a řekni mu: „Duchu svatý, ty znáš východisko z tohoto zmatku a já ne. Nyní ti předávám vedení svého života. Ty znáš samotnou Boží mysl.“
Milovaný, učinil-li jsi toto jednoduché vyznání, poznáš občerstvení od Pána. I když už se chystáš vzdát, on zůstává věrný a vysvobodí tě.

čtvrtek 16. února 2017

JE TVOJE BITVA JEDINEČNÁ?

Je na tebe vyvíjen tlak ze všech stran, takže jsi zkoušen nad své síly? Tvá síla téměř vyprchala a jsi v pokušení to vzdát? Jestliže jsi v takových nesnázích, jak můžeš zvítězit? Mohu ti říci, co mi o tom odhaluje Bůh.
Za prvé, nemysli si, že prožíváš nějakou neobvyklou jedinečnou bitvu. Naopak! Stalo se to i jiným. Vzpomínáš si na Joba, Jeremjáše, Eliáše, Davida a Pavla? To, čím si procházíš, se běžně dělo a děje věřícím po všechna staletí.
„Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva“ (1. List Petrův 4:12-13).
Za druhé, když si myslíš, že nemůžeš udělat další krok nebo vydržet další hodinu, volej k Bohu: „Pane, pomoz!“ a odhal mu všechno, co pociťuješ. Potom uvažuj nad radou žalmisty:
„A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. Večer, zrána, za poledne lkám a sténám.-Vyslyšel můj hlas! On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich je proti mně tolik“ (Žalm 55:17-19).
„Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. … V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu“ (Žalm 18:4, 7).
„Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě“ (Žalm 30:3).
A tento verš je nejdůležitější: „Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka“ (Žalm 72:12).
Ježíš seslal Ducha svatého, tvého pomocníka, který neodvrátí své ucho, když budeš volat o pomoc!

středa 15. února 2017

NIC TEBOU NEPOHNE

„A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.“ (Matouš 7:24)
Milovaný, nejsi domem postaveným na skále, jestliže potřebuješ kazatele, který bude z kazatelny hřímat, abys poslouchal Boha. Nebo pokud potřebuješ soubor pravidel navržený přímo pro tebe. Nepotřebuješ knihu pravidel, potřebuješ vášnivou lásku pro Ježíše.
Čím více miluješ Ježíše, tím snadnější je sloužit Mu a poslouchat Jej. Když bude tvé srdce uchváceno Ježíšem, nebudeš před Něj muset stále přicházet s pláčem: „Bože, znič tu ďáblovu moc nade mnou.“ Ne, ty pouta začnou padat, když začneš poznávat Jeho srdce, a poslušnost se pro tebe stane druhou přirozeností.
Pokud jsi do Ježíše zamilovaný, mám pro tebe několik otázek:
Jak bys mohl projít dnem, aniž bys strávil čas nad Jeho Slovem?
Jak bys mohl netoužit po čase stráveném o samotě s Ním?
Jak bys Ho mohl nechválit a neuctívat?
Jak bys mohl nehledat, čím bys ho potěšil?
Ježíš nám říká: „Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ (Jan 14:21) Jaké úžasné zaslíbení!
Zkoumej evangelia a poznávej Ježíšova slova. Začni s kázáním na hoře v Matouši 5. kapitole a pročti ho celé až do 7. kapitoly. A potom, když se učíš Jeho slova, čiň je! Jeho přikázání nejsou těžká a tíživá. Naopak, poslouchat je, je tím jednodušší, čím víc rosteš v lásce k Němu.
Zatímco stavíš svůj dům na skále, budeš schopen stát bez obav, když přijde bouře. Nic tebou nepohne – protože kráčíš v milující poslušnosti svému Otci. 

úterý 14. února 2017

ŽÁDNÝ PLÁN PROTI VÁM NEOBSTOJÍ

Věděli jste, že Satan někdy shromáždí skupinu lidí, aby zničil vaši práci pro Pána? Dají se dohromady, aby vám vzali odvahu a oslabili vaši službu. Pokud si vás však Pán povolal, abyste konali jeho dílo, žádný takový plán proti vám neobstojí.
Nehemjáš byl povolán Hospodinem, aby znovu postavil hradby kolem Jeruzaléma. Práce úžasně postupovaly, vtom však Satan tzv. píchnul do vosího hnízda, aby to celé překazil. Čtyři významní muži se spojili ve spiknutí a „zamýšleli provést [Nehemjášovi] něco zlého“ (viz Nehemjáš 6,2).
Čtyřikrát tito lidé nastražili na Nehemjáše past a vzkázali mu: „Musíš sejít z hradeb a promluvit si s námi!“ Nehemjáš však pokaždé odpověděl: „Mám tu práci, kterou mi určil Hospodin. Nemůžu ji opustit“ (viz verš 3).
Milovaní, nezapleťte se s lidmi, kteří se chtějí jenom hádat. Jejich záměrem je vyrušit vás z práce, vy však musíte pokračovat v Božím díle. Rozumějte – důvod, proč se Satan staví proti vašemu modlitebnímu životu, vašemu posvěcení a vaší cestě s Pánem, není jen to, aby vás srazil k zemi. Chce také zničit službu, ke které vás Kristus povolal, a rozbořit všechno, co přináší slávu Otci.
Ti muži začali o Nehemjášovi šířit pomluvy, které ho poškodily v očích mnoha lidí. Všechny tyto věci měly za cíl vložit strach do Nehemjášova srdce, aby ztratil odvahu a utekl.
Ale žádná z těchto nástrah nemohla zastavit Hospodinovo dílo! V Písmu čteme: „Hradby byly úplně dostavěny…Jak o tom uslyšeli všichni naši nepřátelé a spatřili to všichni pohané z okolí, velice zmalomyslněli. Poznali totiž, že toto dílo bylo vykonáno s pomocí našeho Boha“ (Nehemjáš 6,15-16).
Když zůstanete pevně stát, Boží práce bude pokračovat a lidé kolem vás si toho všimnou a budou s vámi velebit Pána.

pondělí 13. února 2017

BĚŽET PRO VÍTĚZSTVÍ! - Gary Wilkerson

Jezreel bylo město, které vynikalo ve válce díky ohromné flotile vozů. Ty vozy reprezentují sílu člověka jít neochvějně dopředu.
Dnes máme “vozový životní styl” — takový pohodlný a jednoduchý, kde všechny naše potřeby jsou uspokojeny. A pokud chceme něco udělat, tak prostě vstaneme a uděláme to.
Tenhle vozový životní styl může být velkou výzvou pro křesťany s jejich standardy úspěchu — materiální bohatství, bezpečnost, pohodlí. Ale opravdový Boží služebník nehledá především tyhle věci, naopak, chce uposlechnout hlas Svého mistra a usilovat o věci Jeho království. Takový následovník se učí na cestě víry, že ze všeho nejdřív je následování Pána, a  “všechny další věci (jídlo, oblečení, přístřeší) mu budou přidány” (Matouš 6:33).
Eliáš věděl o něčem lepším, než vzhlížet ke světským hodnotám. Představte si tu scénu, jak oslovil krále Achaba, sedícího vysoko na svém úžasném voze, tyčícího se nad pokorným prorokem. Ano, Eliáš mluvil k Achabovi směle: “Zapřáhni a jeď” (1. Královská 18:44). Ale dále čteme: “Ruka pak Hospodinova byla s Eliášem, takže když přepásal svá bedra, běžel před Achabem, až přišel do . . . Jezreel” (verš 46). Boží muž předběhl vůz o několik mil! Jak to Eliáš udělal? Fráze “když přepásal svá bedra” znamená, že se připravil na závod.
Když Petr říká:“přepášíce bedra mysli vaši” v 1. Petrův 1:13 říká, že se potřebujeme připravit na zápas posílením naší víry a důvěry v Pána. A apoštol Pavel použil běh závodu jako obraz našeho křesťanského života. V téhle poslední epištole řekl: “Boj výborný jsem bojoval, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval” (2. Timoteovi 4:7).
My také můžeme běžet s vypětím všech sil a získat cenu, pokud se pořádně připravíme na závod. 

sobota 11. února 2017

SNAŽIT SE VÍC NENÍ ŘEŠENÍ - Jim Cymbala

Mnozí toužíme po tom, aby Bůh více konal v našich životech, ale jen tak, aby se nám druzí kvůli tomu nesmáli. Naše západní myšlení je: „Budu sloužit Pánu, ale ponechám si nad tím kontrolu. Ale tak tomu na počátku církve nebylo. Církev se zrodila z křesťanů, kteří se nechali vést Duchem Svatým a poddali se úplně Bohu. Zvolili radikální cestu, ale právě tam mohl Pán konat.
Možná někteří řeknou: „Ano, ale už jsme překonali způsob života novozákonních křesťanů.“ Pokud je tomu tak, ukažte mi ovoce vašich pokroků? Lidé se možná posmívali prvním „prostým“ křesťanům, ale tisíce lidí byly za jejich života spaseny (první čtyři kapitoly knihy Skutků). Slovo Boží bylo pro ně pokladem. Církve byly plné obětavé lásky. Duch Svatý konal a nadšení mezi lidmi se šířilo. Opravdu jsme překonali život novozákonních křesťanů?
V druhé kapitole knihy Skutků čteme, že učedníci byli shromážděni na jednom místě. Duch Svatý na ně sestoupil a oni mluvili cizími jazyky, které neznali. Nechci vést debatu nad mluvením v jazycích, ale chci poukázat na to, že ve chvíli, kdy na ně sestoupil Duch, začali okamžitě dělat něco, co přirozeně nemohli. „A když se ozval ten zvuk, sešel se velký dav a lidé žasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Naprosto ohromeni udiveně říkali: ,Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči?’ “ (Skutky 2:6 – 8).
Učedníci mluvili skutečnými jazyky, které neznali. Dělali něco, pro co nebylo žádné jiné vysvětlení, než že to pochází od Boha. Nepopiratelným projevem života vedeného Duchem je, že budeme nadneseni nad omezení dané pouhým přirozeným nadáním a schopnostmi. Ironií Duchem naplněného života je, že se musíme vzdát naší síly, abychom mohli získat sílu ještě větší.
Kolikrát, když jste se s něčím trápili, stačilo se jen více snažit?
Snažili jste se někdy ukáznit a číst více Bibli nebo se déle modlit? Milovat někoho ke komu cítíte odpor? Být smělí, když jste se báli? Na co jste při tom přišli?

Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.

pátek 10. února 2017

CHAMTIVÍ A NEVDĚČNÍ

Nevypořádáš-li se se svými pochybnostmi, propadneš duchu reptání. Budeš tak žít a tak i zemřeš, protože tvé pochybnosti nemohou být pouze potlačeny. Musí být vyrvány z kořenů!
Jen tři dny po svém vysvobození z Egypta se Izraelité setkali s novou zkouškou. Předtím zpívali, hráli na tamburíny a svědčili o síle a velikosti mocného Boha. Chlubili se, že je vede a ochraňuje – a potom přišli do Mary (Mara znamená „vody hořkosti“).
Je to příklad, jak nás Bůh nechává procházet jednou krizí za druhou, dokud konečně nepochopíme, co se nás pokouší naučit. Odmítáme-li jeho vyučování, přichází čas na to, aby nás ponechal naší vlastní hořkosti. „A táhli pouští po tři dny, aniž narazili na vodu. … Tu lid proti Mojžíšovi reptal: Co budeme pít?“ (Exodus 15:22, 24).
Báječně si užili neděli – zpívali, tancovali, chválili! Do středy ale přišly těžkosti; ještě jedna krize a málem se zhroutili. Jak mohli tak rychle ztratit svou důvěru? Protože nikdy žádnou neměli! Nikdy neměli základ, na kterém by stáli.
A tak znovu selhali. Ze svých předchozích těžkostí se vůbec ničemu nenaučili a nyní znovu promeškali příležitost vyzařovat velikost svého Boha. Dokonce začali jeho dobrotu považovat za samozřejmost. Neměli jídlo, a tak jim Bůh seslal z nebes manu. Nechal padat z nebe křepelky, za táborem se nakupily do výšky jednoho metru. Nebylo však slyšet jediné slovo díků. Místo toho se lid stal chamtivým a dělal si zásoby ze všeho, co od Boha dostával. Tehdy se Izrael zatvrdil!
Je zahanbující prožívat jednu krizi za druhou a vůbec se z toho nepoučit. Takové chování vede k proklínání a podlehnutí duchu reptání.

čtvrtek 9. února 2017

SMRTELNÁ RÁNA POCHYBNOSTEM

„Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane“ (Jakub 1:6-7).
Mnozí křesťané sedí v domě Božím a stěžují si a reptají, jako kdyby je Bůh neslyšel. Bůh však naše reptání slyší – slyší naše obviňování, že se o nás nestará, i naše narážky, že nás nechal na holičkách.
Bůh mě varoval, abych nedával průchod rýpavým pochybnostem a strachu před svou ženou či svými přáteli nebo kolegy. Řekl mi, abych tyto pochybnosti přednesl jemu a požádal ho o vyléčení své nevíry.
Izraelité prožili čtyřicet let ve zmatku a v častých pomluvách, stížnostech, žárlivosti a hořkosti. Jak deprimující život vedli, ačkoli stále tvrdili, že jsou Božími dětmi!
Musíš se dostat až do stavu, kdy se naučíš Bohu důvěřovat. Potom zasadíš smrtelnou ránu veškerému pochybování, strachu i nevíře.
Kde začít? Nejprve se podívej přímo do zrcadla Božího Slova! Zvažuj, jak jsi jednal v uplynulých třiceti dnech: Stěžoval sis? Asi odpovíš: „No, trochu jsem si stěžoval, avšak ne na Boha.“ Ale ano, stěžoval sis na Boha! Nezáleží na tom, kdo tvé stížnosti slyšel, všechny byly adresované Bohu.
Kdekoli otevřu Bibli, čtu: „Důvěřuj mi a já ti pomohu! Jen své cesty uvrhni na mne.“ Co je tedy vyžadováno? Abys pouze tiše stál a hleděl na Hospodinovo spasení. Asi se zeptáš: „Co když se ale nic nestane?“ Už samotná tato reakce ukazuje pochybnost a strach.
Vroucně milovaný, obrať se na Boha a řekni mu o své volbě, že mu budeš důvěřovat a že budeš čekat na jeho vítězství. Nech Boha, ať tě učiní svědectvím světu, svědkem Boží věrnosti. Miluj ho celým svým srdcem i v tuto chvíli a předlož mu všechny své problémy, veškerou svou víru a veškerou svou důvěru.

středa 8. února 2017

„UKAŽTE NÁM SVÉHO BOHA!“

„Naši věznitelé nás tam žádali, abychom jim prý zpívali; naši tyrani od nás chtěli veselí: ‚Co kdybyste nám zpívali některou z písní sionských?!‘ Jak bychom ale byli zpívali Hospodinovu píseň mezi cizinci?“ (Žalm 137, 3–4).
Boží lid právě prožíval nejtěžší okamžiky v životě, a když je odváděli do zajetí, chtěli po nich jejich věznitelé, aby jim zpívali. Ale oni cítili jen smutek, zoufalství a beznaděj.
Mnozí křesťané jsou dnes ve stejné pozici, v pasti nepříznivých okolností. Když na vás ďábel doráží se starým pokušením, jste možná jen krok od toho, abyste to vzdali. Myslíte si: „Nezvládnu to. Modlil jsem se, plakal jsem a volal, ale tohle staré pouto mě bude pronásledovat navždy.“
Když Izrael padl do babylónského zajetí, jejich věznitelé úpěnlivě prosili: „Zpívejte nám! Zahrajte nám! Tolik jsme slyšeli o vás a o tom, co pro vás učinil Bůh, ukažte nám, jak se v Něm radujete.“
I když měl ten požadavek být výsměchem, domnívám se, že to také byla žalostná prosba. Bohové zanechali Babylóňanům jen prázdnotu a beznaděj. Ale izraelské písně na ně zapůsobily. „Bůh tohoto národa dokáže otevřít moře; Jeho oheň sestupuje z nebe; staví se proti jejich nepřátelům. Něco na tom jejich Bohu musí být.“
Lidé, kteří se dokáží radovat a zachovat si víru i v těch nejtěžších okamžicích, jsou pravým svědectvím ostatním, kteří prochází stejným zápasem. Lidé si všímají věřících, kteří svědčí: „Bože, věřím Ti, ať se v mém životě děje cokoli.“
Svět na nás křičí: „Neohromí nás otevření Rudého moře nebo slepec, kterému se vrátí zrak ani chromý, který začne chodit. Ne! Zázrak, který chceme vidět, je vaše víra v nejtemnější hodině vašeho života. Čelíte beznadějným situacím s radostným úsměvem a s chválou Bohu na rtech. To se nás dotýká.“

úterý 7. února 2017

PRAVÉ SLUŽEBNICTVÍ

Být služebníkem je dnes to poslední, co by lidé chtěli. V jejich pýše je představa služby přímo odpuzuje. Oblíbeným veršem je: „A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic“ (Galatským 4, 7).
Co tu má Pavel skutečně na mysli? Vysvětluje, že syn, jemuž se dostalo správného učení, ví, že je právoplatným královským dědicem se vším, co k takovému postavení patří. Ale tolik miluje svého otce, že se pro roli služebníka sám rozhodne.
Pavel o sobě v Římanům 1, 1 říká, že je „služebník Krista Ježíše“ a Jakub se nazývá „služebníkem Boha“ (Jakub 1, 1). A Kristus, samotný Boží Syn, „se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka“ (Filipským 2, 7).
Služebník nejedná podle své vůle, přijímá vůli svého pána. Kříž představuje smrt všech mých plánů a představ, veškeré mé touhy a naděje a všech mých snů. A především je to absolutní smrt mé vlastní vůle.
Ježíš svým učedníkům řekl: „[Naplněním mého života] je konat vůli Toho, který mě poslal“ (Jan 4, 34). Jinými slovy: „Stále naslouchám Svému Otci a čekám na Jeho pokyny.“
Jan napsal: „Jsme na tomto světě takoví, jako je on“ (1. Jan. 4, 17). Každý opravdový křesťan by měl být ochoten říct: „Opravdu chci činit Jeho vůli.“ Ale může se stát, že ji nepoznáme, pokud své srdce zaměříme na to, co chceme, na něco, co vypadá dobře a zní logicky, ale není to Boží vůle. Jedna z největších pastí, do nichž mohou křesťané spadnout, je hnát se za dobrým nápadem, který není od Boha.
Přežije vaše touha kříž? Dokážete opustit svůj sen, umřít mu? Bůh ví, co je pro vás nejlepší, tak k Němu volejte: „Otče, jestli tohle není Tvoje vůle, mohlo by mě to zničit. Dávám Ti to, udělej to, jak chceš Ty, Pane.“

pondělí 6. února 2017

BORTÍCÍ SE HRADBY - Gary Wilkerson

„Nechci ve svém životě nic, co by bránilo tomu, co chce Bůh ve mně dělat.“
Bůh neustále přivádí svůj lid k tomuto cíli, protože předtím než v nás může vypůsobit to nejlepší, musí v nás učinit něco hlubokého. Chce nám dát vítězství, ale také chce naši plnou oddanost.
Prvních šest kapitol knihy Jozue popisuje slavné Boží dílo, které Bůh vykonal uprostřed svého lidu. Izrael byl osvobozen po 400 letech otroctví. Lid po čtyřiceti letech putování vyšel z pustiny a nyní se ocitl na hranici s Kanánem, se zemí, kterou jim Bůh před lety zaslíbil. Tak překročili hranici – a co se potom stalo? Vzápětí se Jozue obrátil k mladší generaci lidí a oddělil je pro Boha. Písmo používá slovocircumcisea k popisu jejich přípravy, ale jeho hlubší význam je: „Byli učiněni připravenými.“
Jozue zavedl tento úkon, protože když nyní překročili hranice, čelili silným, neproniknutelným zdem Jericha. Porážka nepřítele by byla nemožná pro izraelskou chátru. Bůh jim říkal: „Požehnal jsem vám v těchto posledních letech a poznali jste mé ohromné bohatství. Ale vaše práce ještě není u konce.“
Jak se Izraelité připravili na tuto další bitvu? Nenaostřili své meče a neleštili svá brnění. Jejich příprava se odehrávala v jejich srdcích. Bůh jim přikázal obcházet město za zpěvu, modliteb a očekávání na Něj. Nakonec jim nařídil pozvednout rohy a zatroubit na ně. A ty mocné hradby se okamžitě zřítili!
Jozue a jeho mužové město dobyli, pobyli své nepřátele, získali další území a viděli vítězství jako nikdy předtím. Věřím, že stejně tak chce Pán vylít svého Ducha na nás úžasným způsobem. Touží po tom, abychom věřili, že to všechno chce učinit; zkrátka chce, abychom měli neochvějnou víru.

sobota 4. února 2017

JAK ROZPOZNAT PRAVDU - Carter Conlon

“Jak mohu najít Boží vůli? Jak si mohu být jistý, že jdu v Jeho vůli pro můj život?”
Přistihl jsi někdy sám sebe, že si kladeš tyto otázky? Považuješ téma Boží vůle za matoucí nebo žiješ v neustálém strachu, že míjíš Jeho vůli pro svůj život?
Podívejme se nyní na prohlášení, které učinil Ježíš a které se týkalo Boží vůle: “Bude-li někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvím-li sám ze sebe” (Jan 7:17). Jinými slovy, toto se vztahuje na každého, kdo chce činit Boží vůli.
Podle Ježíše, pokud máš ve svém srdci činit Boží vůli, budeš rozumět a vědět, co je pravda. Budeš znát Jeho hlas, který říká: “Toto je ta cesta, jděte po ní.”
Od té doby, co jsem se stal mladým křesťanem, chtěl jsem činit Boží vůli — i když jsem vždy plně nerozuměl, jak by to mělo v mém životě vypadat. Vzpomínám si, jak jsem chodil do církve, seděl jsem ve shromáždění a poslouchal kazatele a přemýšlel: “Jak to, že ani tyto lidi nezasáhne alespoň část tohoto poselství? Nevidí snad, jak jsou mu vzdálení?” Většinu času sedí a poslouchají, ale chodí do církve jednoduše proto, aby byli požehnáni.
Když lidé chtějí konat Boží vůli, tak první věcí, která přichází do jejich životů je zmatení doktrínou, která je navíc doprovázena neschopností rozpoznat pravdu. Když jejich modlitby zůstanou nezodpovězeny, dojdou k závěru, že k nim Bůh nemluví. Chtějí, aby jejich životy byly výjimečné. Chtějí zástupy; chtějí křísit mrtvé, pokládat ruce na nemocné a uzdravit je; chtějí mluvit v jazycích a všechno to ostatní, ale nechtějí chodit ve zjevené Boží vůli.

Carter Conlon se přidal k týmu pastorů Times Square Church v roce 1994 na pozvání zakladatele Dawida Wilkersona, starším pastorem byl ustanoven v roce 2001. 

pátek 3. února 2017

HOSPODINŮV ŠEPOT

Když jste zavření o samotě v modlitbách s Pánem, Duch svatý vás vždy povede k Jeho zjevenému Slovu. Kristus je živé Slovo a bude budovat vaši víru.
Je nám řečeno:
„Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům…Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát…Přijměte také…‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘“ (Efezským 6,11.13.17).
Často, když dostanete konkrétní pokyny od Pána, Duch svatý vás povede k pasáži v Písmu a pošeptá vašemu duchu, že byste se k tomu měli obrátit. A potom k vám Boží Slovo promluví přímo a ukáže vám, jak projít těžkým obdobím.
Mnoho z vás, kteří čtete tuto zprávu, jste v situaci, která vyžaduje slovo od Boha. Nikdo na světě vám nedokáže pomoci a jediný způsob, jak můžete překonat tyto útrapy, je zůstat v Kristově přítomnosti, dokud Vám nedá pokyny! On vám musí ukázat cestu ven: co máte dělat, kdy máte jednat. Perfektní načasování je zcela v rukou Svatého Ducha – ani příliš brzy, ani příliš pozdě.
Milovaní, nemusíte se obávat zkoušek. Bůh je věrný a odpoví vám na každou vaši potřebu a každou prosbu, takže když se modlíte, jednoduše řekněte: „Pane, přicházím teď k tobě nejen proto, abys naplnil mé potřeby, ale také abych já naplnil Tvou vůli.“
Byli jsme stvořeni pro společenství s Pánem, i v těch nejtěžších čas. Milujete chvíle, které trávíte s ním s Ním? Upřednostňujete Ho před všemi ostatními? Věřím, že vaše srdce volá: „Ježíši, jsi největším potěšením mé duše a miluji tvou společnost.“
Modlím se k Bohu, aby do nás vložil srdce, které jásá z Jeho přítomností. Modleme se, když procházíme všemi našimi zkouškami a trápením a naslouchejme Duchu svatému, když s Ním trávíme čas v modlitbách.

čtvrtek 2. února 2017

JASNÝ SMĚR

Většina křesťanů Bohu nenaslouchá. Chodí k Němu pouze mluvit! Písmo nám nicméně ukazuje, že kdokoli byl Bohem použit, učil se zůstávat v Jeho přítomnosti do té doby než Ho zaslechl.
Písmo nám jasně zjevuje, že Hospodin chce mluvit ke každému z nás. „A na vlastní uši uslyšíš za sebou říkat: To je ta cesta, po ní jděte, ať se dáte napravo nebo nalevo.“ (Izajáš 30:21)
Tak jako k malé umírající holčičce s leukémií, bojující s myšlenkami na smrt. Přesto, když jednoho rána vejde do jejího pokoje její matka, dívka je rozzářená a šťastná.
„Co se ti stalo?“ Ptá se matka.
„Přišel ke mně anděl a řekl mi, že půjdu na výlet,“ odpověděla dívka, „a pak přišel Bůh, vzal mě za ruku a kráčel se mnou nádhernou zahradou. Řekl mi, že tam půjdu zítra, abych byla s Ním.“
Bůh mluvil k malému děvčátku a vzal veškerý strach z jejího srdce! Když dalšího dne odešla, aby byla s Ním, měla v srdci naprostý pokoj.
Řekni mi, když máš společenství s Ježíšem, dostáváš od Něj tak jasný směr? Říká ti co, kdy a jak máš dělat? Někteří křesťané si nemyslí, že tohle Bůh dělá, ale Ježíš řekl: „Mé ovce slyší můj hlas, ... jdou za mnou.“ (Jan 10:27)
Jediná cesta jak projít svým trápením či zkouškou, je být sám s Ježíšem a plakat. „Pane, ty jsi jediný na zemi, kdo mi může pomoci. Nepůjdu nikam, dokud Tě neuslyším promlouvat k mému srdci.“
Je to druh modlitby, která těší Boha, zastavuje vše, veškerou aktivitu, dokud neuslyšíme Jeho hlas. Uslyšíš ho mluvit jasně ke tvému srdci věci jako: „S tím člověkem jsi jednal správně,“ nebo: „Nespěchej tolik! Zůstávej v Mé přítomnosti a důvěřuj mi.“
Když Ho budeš hledat a očekávat, On ti dá jasný směr!

středa 1. února 2017

ZPOLA VYSLYŠENÉ MODLITBY

„Modlit se až do konce“ je výraz, kteří zavedli první stoupenci letničního hnutí. Pro některé to znamená, že zůstanete na kolenou, dokud nebudete mít jistotu, že jste od Boha dostali odpověď. Pro jiné to zase znamená, že nepřestanou znovu a znovu přistupovat k Pánu, dokud je nevyslyší. (Také se tomu říká „vytrvalost v modlitbách“).
Když jsem byl malý kluk, často jsem na táborových setkáních slyšel lidi, jak svědčí: „Chytnu rohy oltáře a nepustím, dokud Pán neodpoví.“ Ale já nevěřím, že toto je pravý význam slov „modlit se až do konce“.
Můžete být s Bohem o samotě a radovat se z Jeho přítomnosti; můžete s Ním trávit dlouhé hodiny nebo i dny a těšit se ze společného sdílení. Můžete mít naplněny všechny své potřeby a vaše srdce může být naprosto spokojené, ale co se stane, když opustíte to svaté místo blízkého společenství?
Je možné, že se zvednete z kolenou a vrátíte se zpět do zoufalé situace, která se nezměnila. Uvidíte, jak ďábel čeká, aby na vás mohl uvrhnout stejné problémy a stejnou prázdnotu jako předtím. Ptám se vás: k čemu je dobré, když obdržíte milost na hoře, když vás nebude provázet v boji?
Dovolte mi vysvětlit, jak já rozumím výrazu „modlit se až do konce“. Prostě to znamená, že síla, moc a povzbuzení, kterého se vám dostalo od Pána, když jste s Ním byli o samotě, vás nesmí opustit, ani když budete procházet zkouškami. Vítězství, které získáte ve svém modlitebním pokoji, vám musí zaručit vítězství i na bitevním poli.
Zamyslete se: modlili jste se „až do konce“? „Modlit se až do konce“ znamená, že počkáte, dokud vaše modlitba nebude úplná. Mnozí křesťané zažijí pouze zpola vyslyšené modlitby, protože nedovolí, aby je to, co obdrželi od Pána na modlitbách, provedlo i jejich zkouškami. Ve skutečnosti bylo mnoho upřímných modliteb promrháno, zmarněno a ztraceno, protože nebyly takto „dotažené do konce“.
Milovaní, modlitba nekončí – není to „úplná modlitba“ – dokud s ní neprojdete až na druhou stranu zkoušky. „Nemodlili jsme se až do konce“, dokud jsme „neprožili až do konce“ své zkoušky díky síle, kterou jsme získali v Boží přítomnosti.