Dnes od Davida Wilkersona (Czech)

DUCH POKORNÝCH PROSEB

2011-12-09T03:00:00.000+01:00

Výraz pokorná prosba (viz Zachariáš 12:10) se v Bibli nikde nepoužívá vyjma naznačení volání či modlitby, která je vokalizována. Jinými slovy, není soukromá či meditativní. Pokorná prosba se musí vyjádřit hlasem!

Hebrejské slovo pro pokornou prosbu znamená „olivovou ratolest zabalenou do vlny či jiné látky, kterou prosebník mával, když požadoval pokoj nebo se někomu vzdával.“ Těmto ratolestem se říkalo „ratolesti pokorných proseb.“ Zkrátka to byly prapory, které naznačovaly volání naprosté a bezpodmínečné kapitulace.

Představte si bitvou znaveného vojáka, rozedraného a vyčerpaného, přemoženého, který uvízl v zákopu svéhlavosti. Je opuštěný, unavený a k smrti vyčerpaný a u konce svých sil. Ulamuje větev stromu a přivazuje na ni svůj bílý nátělník, zvedá to a plazí se ze svého zákopu s voláním: „Vzdávám se – přestaňte!“

To je pokorná žádost! Říká se zde: „Vzdávám se! Nemohu již dále bojovat. Jsem ztracen a bez naděje.“

Pokorná prosba není jen volání k Bohu, aby vyhověl vašemu přání. Není to škemrání a prošení, aby vám asistoval ve vašich plánech. Je to naopak úplné se vzdání své vůle a svých cest!

Křesťané po staletí volali k Bohu, a byli přitom plni svéhlavosti, škemrali a křičeli: „Bože, pošli mne sem, pošli mne tam, dej mi tohle a dej mi tamto.“ Avšak v posledních dnech sestoupí Duch svatý s velkou mocí a způsobí, že pocítíme duchovní úpadek. Uvědomíme si skutečnost, že ani se všemi svými penězi, myšlenkami, programy, službami a plány ani trochu nezasahujeme tento svět. Pravdou je, že církev ztrácí pevnou půdu pod nohama a stává se slabou a ubohou.

To je kapitulace! Naše volání musí být doprovázeno ochotou vzdát se v našem životě všech věcí, které nás odlišují od Ježíše Krista.

Danielova modlitba ukazuje, co všechno zahrnuje pokorná prosba: „Nyní tedy, Bože náš, vyslyš modlitby a prosby svého služebníka. Kvůli sobě samému, Pane, rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní. Nakloň své ucho, Bože můj a slyš! Otevři své oči a pohlédni na naše trosky, na město, které nese tvé jméno! Neprosíme tě pro svou vlastní spravedlnost, ale pro tvůj veliký soucit“ (Daniel 9:17-18, B21).

DUCH MILOSTI

2011-12-08T03:00:00.000+01:00

Bible říká, že Duch Svatý bude vylit „....Duch milosti a modliteb“ (Zachariáš 12:10)

Kniha Titovi nám říká, že milost je nám dána jako moc nad hříchem, aby nás zmocnila žít střízlivé a svaté životy: „Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili v tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista. (Titus 2:11-13).

Obrovská míra jeho milosti je v Božích lidech od doby Letnic. Duch svatý seslal usvědčení z hříchů na všechny národy, učíc věřící všech ras a jazyků, jak zanechat bezbožnosti a světských chtíčů. Výsledem je člověk, který žije střízlivě a spravedlivě v přítomném světě, a který touží po příchodu Ježíše.

Věřím, že Zachariáš 12.10 prorokuje, že v posledních dnech, Duch svatý mocně padne na Boží lid duchem milosti, který je kompletně obrátí od vší světskosti. Vyprodukuje to v nich pláč po čistotě srdce!

Jeden milý bratr v Pánu, vedoucí služby si mě zavolal, aby mi řekl, že vedoucí v jeho službě se setkali, aby hledali Pána. Duch svatý začal odhalovat hřích v jejich středu a několik z teamu služebníků muselo být propuštěno. Ten bratr mi řekl, „ Nyní Duch svatý sestoupil, vytváří tlak činit dobré.“

To, co řekl mě zasáhlo a nemohl jsem se toho zbavit: tlak činit dobré. Když Duch svatý sestupuje a zjevuje hřích, ti, kteří byli vlažní nebo dělali kompromisy, bývají usvědčováni.
Služebníci se probouzí k pravdivému „vyučování o milosti“, tomu druhu učení, které usvědčuje lidi z každé skryté věci v jejich životech.

Milovaní, tlak opustit hřích a činit správné bude „horký a těžký“ v církvi Boží posledních dnů!

DÉŠŤ SVATÉHO DUCHA

2011-12-07T03:00:00.000+01:00

Ať už se takzvaná probuzení projevují jakkoliv, nejedná se o opravdový Boží pohyb, pokud nejsou soustředěna na žeň. Déšť Ducha svatého vždy padá a způsobí sklizeň duší.

Hospodin vylil o letnicích svého Svatého Ducha, aby připravil půdu pro semeno evangelia. První křesťané byli naplněni Duchem svatým a posláni do celého světa, aby Ježíši získávali učedníky.

Církev zažila téměř 2000 let setby a růstu a nyní je čas žně! Všichni, kteří až podnes zemřeli v Kristu, představují první ovoce rané sklizně. Ještě nenastal Ježíšův druhý příchod, protože On trpělivě čeká na konečnou, velikou žeň!

„Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště.“ Jakub 5,7

V první polovině minulého století se v Kanadě objevilo hnutí „Poslední déšť“. Trvalo kolem čtyřiceti až padesáti let. Dnes z něj zůstalo už jen několik církví „Posledního deště“, přestože účastníci hnutí byli tenkrát přesvědčeni, že zakoušejí mocné, závěrečné vylití Ducha svatého. Mnoho lidí říkalo: „Je to ono! Naplňuje se slovo ze Zachariáše 12,10.“ Ale hnutí se rozptýlilo, stejně jako další podobná přišla a odešla. Proč? Protože se nezaměřili na žeň!

Hodně takzvaných hnutí Ducha svatého rychle vymizelo, protože se soustředili sami na sebe - na dary, sebezdokonalování, osobní štěstí - a ne na záchranu ztraceného a umírajícího světa!

Ježíš spojil pojem žně se ztracenými dušemi, když řekl: „Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ Matouš 9,38

Pravé vylití Svatého Ducha se cele zaměří na tuto Ježíšovu prosbu. Těch několik obrození, která se prokázala jako opravdová, bylo požehnáno velkou žní duší.

HLUBOKÉ VODY

2011-12-06T03:00:00.000+01:00

„V bahně hlubiny se topím,

není na čem stanout,

do hlubokých vod se nořím,

dravý proud mě vleče.“

Žalm 69,3

Zachraň mě, Pane,

Neboť mou duši zaplavila

Pošetilost.

Své hříchy před Tebou neukryji.

Klesám níž a níž,

Nemám se na co postavit;

Jsem v hlubokých vodách.

Proudy mě zaplavily;

Čekám na záchranu od Hospodina.

Hrdlo mám vyprahlé

Od volání k Němu.

Pláči a kárám svou duši,

Vysmívám se své vlastní slabosti.

Kéž mě, Hospodine, uslyšíš,

A neskryješ svou tvář.

Potřebuji utěšitele:

Obrať se ke mně

Se svým slitováním.

Zachraň mě z tohoto bahna.

Nenech mě utonout.

Zachraň mě z těchto hlubin:

Jsem ve velkých nesnázích –

V nebezpečí.

Nedovol, aby mě hlubiny pohltily.

Nedopusť, aby se mě uvěznila jáma.

Pospěš si, Pane,

Neotálej;

Jsi moje pomoc,

Můj zachránce.

BŮH JE OCHOTEN ZACHRÁNIT ZLÉ A ZARPUTILÉ HŘÍŠNÍKY!

2011-12-05T03:00:00.000+01:00

Boží lid v Judsku měl problém. Pochyboval o Boží ochotě a moci vykoupit lid, pevně zakořeněný v modlářství. „‘Oni však na to řekli: Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.’“ (Jeremiáš 18:12)

Juda se vzdal naděje, říkajíc si: „Zašli jsme příliš daleko a už neexistuje cesta zpět. Opustili jsme Hospodina, vysmívali se mu, zavrhli a zneužili ho. Padli jsme tak hluboko – není pro nás žádná naděje! Dokonce ani Bůh nás nedokáže přivést zpátky!“

Po všech letech mé služby, já sám musím pořád bojovat proti tomuto způsobu uvažování. Možná se cítíš podobně. Možná je tvůj manžel ateista, krutý a bezbožný. A přesvědčila jsi sama sebe: „Všude kolem mne jsou lidé zachraňováni, ale můj manžel je jiný. Je tak tvrdý!“

Boží odpověď pro Judu byla: „Což je má ruka krátká k vykoupení?“ (Izaiáš 50:2)

Zkrátit znamená odseknout. Bůh říkal: „Povězte mi, odsekl nepřítel mou mocnou ruku? Přišel jsem o svou moc zachránit? Ne! Má mocná ruka vysušila Červené moře. Ona oděla nebesa černotou. Otevřela nevidomé oči! Viděli jste, že se záchranou jdu do krajností. Proč si myslíte, že jsem ztratil mou moc vykoupit vás?“

Milovaní, kdy ztratil Bůh svou moc zachránit nejhnusnějšího hříšníka na světě? Kdy ztratil ochotu vysvobozovat drogově závislé, alkoholiky a prostitutky i bez toho, že by se za ně někdo modlil?

Rozhodl by se Bůh z nějakého důvodu, že nespasí tvé blízké, za které se věrně postíš a modlíš? Vůbec ne! Musíme k němu volat ve víře: „O, Pane, ty dokážeš zachránit Wall Street. Můžeš vysvobodit hříšníky v New Yorku. Dokážeš vykoupit kteréhokoliv muslima v kterékoliv cizí zemi a můžeš kteréhokoliv člena mé rodiny. Tvá ruka není příliš krátká. Ty můžeš zachránit kohokoliv!“

Nevěř tomu, že jeho ruka byla odseknuta – věř mu, že pro něj není nic nemožné! Získej pohled na jeho lásku a milosrdenství – na jeho mocnou vystřenou ruku, připravenou zachránit!

Na nás je, abychom se modlili, a on shromáždí naše milované, jednoho za druhým!

„‘Vraťte se, můj odvrácený lide, praví Hospodin, vždyť já jsem vaším manželem. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z rodiny a přivedu vás na Sion.’“ (Jeremiáš 3:14)

TMA NEMŮŽE ZASTAVIT SVĚTLO!

2011-12-02T03:00:00.000+01:00

V době, kdy jsem začínal tuto službu, mluvil jsem ve sborech po celé Americe, varujíc před blížícím se morálním úpadkem. Řekl jsem lidem v Iowě, Oklahomě a ve všech Jižních státech, že drogy udeří i na nejmenší vesničku a dealeři se objeví ve školách a na hřištích. Varoval jsem před nestydatou homosexualitou, před nudistickými pochody v našich městech a prorokoval jsem, že nahota a sex se budou vysílat během hlavní vysílací doby.

Mnozí z posluchačů mých kázání si tehdy mysleli, že jsem přijel z Marsu. Pastoři mi spílali a zralí křesťané přicházeli za mnou, říkajíc: „To není možné! Bůh nikdy nedopustí, aby k tomu v Americe došlo.“ Dnes, někteří z nich jsou prarodiče. V televizi se dívají na filmy, které jsou mládeži přístupné pouze v přítomnosti rodiče nebo jiné dospělé osoby a jejich vnoučata jsou závislé na drogách a alkoholu. Tma, před kterou jsem varoval, již nastala.

Dovedete si představit, jak hustá ta tma bude o deset, nezasáhne-li Bůh?

Přesto se vás ptám: Když sledujete narůstající tmu ve všech oblastech, věříte, že pohltí světlo evangelia? Máte strach, že ji udusí?

Ne, nikdy! Boží lid se nikdy nesmí zastrašit tmou a zuřivostí nepřítele. Bible říká, že Ježíš povstane a bude svítit ve tmě, bez ohledu na to, jak bude veliká. „Lid, který chodil v temnotách, veliké světlo uvidí, těm, kdo žili v zemi stínu smrti, světlo zazáří. (Izaiáš 9:2)

Žijeme v době, kdy smrt a tma jsou velmi rozšířené. Ale Bůh říká, že právě tehdy bude jeho světlo svítit nejjasněji. „Slepé povedu cestou, kterou neznali, provedu je stezkami, o nichž netuší. Proměním před nimi tmu ve světlo a hrbolatá místa budou rovinou. Učiním pro ně toto vše a neopustím je.“ (Izaiáš 42:16)

Žádná tma nedokáže pohltit Boží světlo! Takže odhlédni od tmy, od hříchu, od zuřivosti násilníků a věř, že Boží zářivé světlo se rozlije!

PŘIPRAVENI NA OBROZENÍ

2011-12-01T03:00:00.001+01:00

Můžeme být připraveni pro obrození, když věříme, že veškerá naděje je pryč – že hřešíme v den milosti a že neexistuje nic než odsouzení? Milovaní, nemůžeme mít víru v obrození, dokud nebudeme přesvědčeni, že Bůh stále chce na nás vylít svého Ducha!

Proč by neměla být Amerika souzena? Proč by již neměl přijít Ježíš? Protože je před námi ještě veliká sklizeň a Bůh „…nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání“ (2.Petr 3:9, B21).

Tuto obrovskou Pánovu milost vidíme ve verších z Izajáše, kde dává Bůh instrukce prorokovi, aby řekl Judě: „Kde je rozlukový list vaší matky, se kterým jsem ji odehnal? Komu jsem se tak zadlužil, že bych mu vás musel odprodat? To svými hříchy jste byli zaprodáni, vaše matka zahnána je vašimi vinami! Proč když přicházím, nikdo tu není? Proč nikdo neodpovídá na mé volání? Což je má ruka krátká k vykoupení? Nemám k vysvobození dost sil?“ (Izajáš 50:1-2).

Bůh se již dříve rozvedl s Izraelem a dal jim „…rozlukový list“ (Jeremiáš 3:8). Ale nyní se obrací na Judu, na lid, který ho podvedl a odešel od něho. Bůh Judu stále miloval a přišel k nim s pláčem, aby viděl rozlukový list (viz Izajáš 50:1). Řekl: „Ukažte mi dokumenty o rozvodu! Ukažte mi, že jsem od vás odešel! Přece jsem ještě neodňal svého Ducha svatého. Místo toho stále pracuji nade vším v tomto národě – stále se vás snažím získat, volám vás, přicházím k vám!“

Hospodin mluví k tomuto národu z mnoha kazatelen. Mluví prostřednictvím zbožných mužů a žen, kteří tráví vzácný čas, aby Ho hledali. Volá Ameriku zpět k pokání – zpět k jeho vlastnímu srdci!

Musíme být zcela přesvědčeni, že je stále ještě čas, stále ještě naděje a že když se modlíme, Duch pracuje na všech úrovních společnosti a volá a vábí lid k sobě!

POZDĚJŠÍ DÉŠŤ

2011-11-30T03:00:00.000+01:00

„V onen den budu chtít zničit všechny národy, které přitáhly proti Jeruzalému. Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ale vyliji Ducha milosti a modliteb a tehdy pohlédnou na mě, jehož probodli. Budou ho oplakávat, jako se oplakává jediný syn; budou nad ním hořce truchlit, jako když umře prvorozený“ (Zachariáš 12:9-10, B21).

Toto Zachariášovo proroctví je o zvláštním vylití Ducha svatého, které se bude dít v těchto posledních dnech. Podobné vylití je popsáno ve 3.kapitole Joela, které, jak věřím, nastalo o Letnicích. Tyto verše říkají: „Na všechny lidi pak vyliji svého Ducha a vaši synové i dcery budou prorokovat; vaši starci budou mívat sny a vaši mladíci vídat vidění. Ano, i na otroky a otrokyně vyliji svého Ducha v oněch dnech“ (Joel 3:1-2, B21).

Přesně to se stalo v den Letnic! Duch svatý přišel jako povodeň a stal se v horní místnosti v Jeruzalémě duchem prorokování.

Toto obrovské vylití se též stává neustálým zavlažováním Duchem svatým, které přetrvalo staletí. Po dobu téměř 2 000 let Bůh vylévá Ducha svatého na svůj lid jako sprchu, denně zavlažuje svou církev a ochraňuje ji. Izajáš to popisuje takto: „“V ten den zpívejte o vinici výtečné víno plodící. Já sám Hospodin střežím ji, a v každé chvíli ji svlažuji. Ve dne i v noci střežím ji, aby jí nikdo neškodil“ (Izajáš 27:2-3, B21).

Tato dvě vylití Ducha jsou popisována jako první (či dřívější) déšť a poslední (či pozdější) déšť: „Budete-li opravdu poslouchat přikázání, která vám dnes udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým srdcem a celou duší, dám vaší zemi déšť v patřičný čas – déšť dřívější a pozdější, abys mohl sklízet své obilí, víno i olej“ (Deuteronomium 11:13-14).

Setba a sklizeň je v Izraeli obráceně než u nás. První deště, které změkčily půdu, byly od října do konce prosince, zrovna před obdobím setby. Pozdější deště nechaly vzejít úrodu a trvaly od března do konce dubna, těsně před sklizní.

Je důležité, abyste si povšimli, že tato dvě vylití vždycky musela mít co do činění se sklizní. Práce Ducha se vždy zaměřuje na sklizeň duší!

PŮVOD STRACHU

2011-11-29T03:00:00.000+01:00

„Jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost, tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně“ (Jób 11,14-15)

Každý strach má svůj původ
V místě
Hříchu a tajných špatností,
Které se ukrývá v lidském srdci
Bůh má moc
Dát tyto věci pryč.
Člověk, který opovrhuje bohatstvím boží milosti,
Shovívavosti a velkomyslnosti,
Jde dál špatnou cestou.
To, co odsuzuje u jiných,
Mu nevadí v jeho vlastním životě,
Tak se sám sobě se stává zákonem.
Chce, aby u něj Bůh udělal výjimku,
Aby mohl uniknout spravedlivému trestu a utrpení.
Ale Bůh nedělá mezi lidmi rozdíly
A soudí všechny stejnou měrou.
Slibuje slávu, čest a pokoj
Těm, kdo odloží hřích.
Takový člověk pak bude moci pozdvihnout obličej bez poskvrny,
Bude pevný
A nebude se bát.
Protože člověk se bojí,
Jen když je u něj hřích.

ZNÁT HLAS PÁNA

2011-11-28T03:00:00.000+01:00

Kvůli hříchu kněží a lidu nemluvil Bůh k Izraeli. Bible říká: „..v oněch dnech bývalo Hospodinovo slovo vzácné. Ani vidění nebylo časté.“ (1 Samuelova 3:1)

A přece, uprostřed tohoto hladomoru Slova se Pán ukázal mladému Samuelovi: „V tom Samuele zavolal Hospodin. Samuel totiž ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno.“ (3:4,7)

Samuelovi bylo pouhých 12 let, a přestože byl zbožné dítě, nerozpoznal hlas Pána. Tak Hospodin přišel k Samuelově lůžka a zavolal na něj slyšitelně. Nejprve si Samuel myslel, že mluví Elí; nevěděl, že je to trénink rozeznávání hlasů – slyšet přímo od Boha!

Bůh nemluvil ke knězi Elimu, který se stal hluchým k Jeho hlasu! Ve skutečnosti se zdálo, že pouze jeden prorok slyše Boha – nejmenovaný muž, který varoval Elího, že Bůh se chystá ho odetnout od Božího oltáře. (1 Samuelova 2:27-36)

Slyšet Boha stojí víc než jen čas ztišení o samotě. Stojí to víc než jednoduše říci, „Mluv, Pane, tvůj služebník slyší!“ Ne, neexistuje jasně daný recept, jak slyšet Boha; neexistuje žádných 10 kroků, které by se daly následovat. Před tím, než můžeš slyšet Boha, On musí k tobě mluvit – a On mluví k těm, kteří připravili svá srdce ke slyšení!

Samuel neměl hlubokou teologickou znalost Boha, když k němu Pán poprvé promluvil. Ale měl měkké, čisté, oddané srdce, otevřené pro Pána. Tak, co myslíš, co Bůh nejprve Samuela naučil po té, co k němu poprvé promluvil?

Pán řekl Samuelovi, „ Hodlám soudit Elího, protože věděl, že jeho synové byli zkažení, ale neudělal nic, aby je „zkrotil“! Měli by být vysvlečeni ze svých rouch a mělo by jim být řečeno, „Nemůžete do blízkosti svatého místa!“ Nyní, Samueli, chci ti ukázat svou nenávist k hříchu v Mém domě. Chci ti ukázat, co to je slyšet můj hlas a kráčet se mnou“ (viz 3:11-14).

Není divu, že Bible říká, že Samuel promlouval tak jistá slova – slyšel hlas Páně! Strávil hodně času zavřený s Ním, modlící se, hledající Jeho a Bůh mluvil k němu jasně v každý čas.

I dnes jsou lidé, kteří byli trénování slyšet Boží hlas. Tito modlící se svatí vylévají svá srdce před Ním – a Bůh ho zas vylévá jim!

BOŽÍ MOCNÁ ARMÁDA

2011-11-24T03:00:00.000+01:00

V dnešním světě se děje cosi velmi mocného a ohromujícího – něco za hranicí lidského chápání – něco, co ovlivní v těchto posledních dnech celý svět.

Bůh připravuje malou, avšak mocnou, armádu křesťanů, nejoddanější armádu na zemi. Hospodin přijde, aby velel těm, kdo vykonají hrdinské činy; uzavře věky s čistými, oddanými a nebojácnými.

Po celý svůj život slýchám příběhy o našich zbožných předcích, kteří nenáviděli hřích. Tito muži a ženy znali Boží hlas a trávili hodiny, ba i dny, na postu a modlitbách. Modlili se nepřetržitě a měli moc i schopnosti, aby se úspěšně postavili proti špatné morálce, která se děla za jejich dnů.

Tito předkové již zemřeli. Ale Bůh si připravuje jinou armádu a nyní jeho válečníci nebudou složeni pouze ze starších otců a matek Siónských s šedivými vlasy. Tato nová armáda bude složena z nových i zkušených věřících, mladých i starých, obyčejných křesťanů, kteří se drží Boha! Právě přichází celá nová oblast služby!

Zdá se, že denominační církevní systém je ve smrtelném zápase. Nemá v sekulárním světě žádný vliv, ani žádnou moc v Kristu. Někteří mne obviňují, že jsem na pastory „přísný“. Ale já jsem v kontaktu s mnoha zbožnými pastory, kteří se trápí, když ve své službě opětovně selžu. Existuje svatý pozůstatek zbožných pastorů a za každého z nich děkuji Bohu. A přece se stále stává, že čím dál tím více služebníků se vrhá na cestu kompromisu.

Bible nás varuje před přílišnými starostmi. Bůh má plán a dává jej najevo. Je srozumitelně předložen v Písmu, hlavně v prvních čtyřech kapitolách 1. Samuel.

Prorok Samuel je příkladem Božího pozůstatku v posledních dnech. Hospodin si ho vybral v nejhorší době a připravoval ho na dobu, kdy vytvoří novou věc. Bůh řekl Samuelovi: „Hle, chystám se v Izraeli udělat věc, která nikomu, kdo o ní uslyší, nepřestane znít v uších“ (1. Samuel 3:11). Co bylo tak úžasné a polekalo všechny, kteří o tom slyšeli? Byl to Boží soud nad selhávajícím náboženským systémem a povstání, příprava a pomazání nového svatého pozůstatku!

To, co Bůh učinil za dnů Samuela, dělá v každé generaci. Vskutku je v každé generaci pozůstatek lidí, kteří se modlí podle Božího srdce.

NEJEN CHLEBEM ŽIV JE ČLOVĚK

2011-11-23T03:00:00.000+01:00

Pokud si myslíš, že jsi příliš obyčejný na to, aby si tě Bůh použil, poslyš: Bůh si tě nepoužije.

Jeho poslední dny překonají evangelisty a pastory, kteří mají jméno. Oni sami nebudou schopni ovlivnit velké hnutí Ducha! Ve skutečnosti bude Bůh potřebovat každou ženu v domácnosti, každého náctiletého, každou starší osobu a všechny, kdo ho milují, aby vykonali jeho mocné činy. Tato armáda posledních dnů bude složená z křesťanů, kteří nežijí jen z chleba. Vysvětlím vám to.

Bůh řekl skrze Mojžíše: „Nejen chlebem bude člověk živ, ale vším, co vychází z Hospodinových úst“ (Deuteronomium 8:3, B21).

Chleba znamená všechny přirozené a materiální věci potřebné k tomuto životu – potravu, přístřeší, oblečení, práci, plat. Chleba představuje živobytí – ty věci, které potřebujeme a které nejsou samy o sobě špatné. Avšak mnozí křesťané žijí pouze pro věci tohoto života – žijí pouze o chlebu!

Ježíš nás naučil modlitbu: „Dej nám i dnes náš denní chléb“ (Matouš 6:11, B21). Ale nejprve řekl, že se máme modlit: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvoje vůle“ (verš 10, B21). Máme se nejprve zaměřit na Boží zájmy – modlit se, aby se stala jeho vůle!

O čem jsi nejvíce přemýšlel během posledního půl roku? Co zabralo nejvíce tvého času a modliteb? Byl to hlavně chleba – osobní potřeby?

Jestliže se zaměřuješ pouze na chleba, potom nemáš žádný život! Žiješ v pustině stejně, jako žily děti Izraele. Denně vstávaly a začaly volat po chlebu – jejich osobních potřebách – každý den po dobu čtyřiceti let!

Milovaní, to je nuda – otročina! Bůh nikdy nechtěl, aby jeho děti takto žily. Místo toho řekl Izraeli skrze Mojžíše: „Měli byste žít z každého slova, které vychází z mých úst! Ano, řekl jsem, že vám dám chléb, ale nezastavujte se tady. Pokračujte! Říkám vám, že existuje země plná mléka a medu, řek, stromů, lesů, zelených pastvin – a tu vám chci dát!“

Bůh si vybírá lidi, kteří se zaměřují na jeho vůli v této půlnoční hodině! Už mají dost života v pustině. Nepřejí si nic jiného než znát a činit Boží vůli. Každý člen této armády posledních dnů musí být připraven i ve svém srdci – protože Bůh je připravený uvolnit svůj mocný a konečný příval!

BŮH JE JEDNOTNÝ

2011-11-22T03:00:00.000+01:00

„Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.“ (1. Janova 4,20-21)

Nevěřte tomu, co říká o lásce člověk,

Který se izoluje od svého bratra

Jakékoliv barvy nebo rasy,

Protože v lásce není strach.

Dokonalá láska strach zahání,

Vždyť strach působí muka.

Jak může někdo říct, že miluje Boha

A že věří v rovnost,

Když ho zároveň trýzní

Strach z bratra,

Kterému nedůvěřuje nebo kterého nemá rád?

Když člověk nedokáže milovat svého bratra,

Kterého vidí,

Jak může milovat Boha,

Který je neviditelný?

Hospodin přikázal všem lidem,

Aby milovali své bratry,

Tak jako je miluje On -

Protože Bůh je láska.

POZNAT PÁNOVU VŮLI A ÚMYSL

2011-11-21T03:00:00.000+01:00

„Hospodin vyslyší tužby ponížených – povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš.“ (Žalm 10:17).

V tomto verši David vysvětluje jednoduchý plán o třech bodech, jak poznat Pánův úmysl a vůli pro svůj život:

1. Přednesení žádosti Bohu – modlitba

2. Příprava srdce ke slyšení jeho hlasu

3. On způsobí, že porozumíš. Jeho Duch bude k tobě promlouvat!

Již velmi brzy vylije Bůh ze svého slavného poháru největší možnou míru svého Ducha, jakou svět ještě nezažil. Velkolepé usvědčení Ducha svatého sestoupí na vaše sousedy, spolupracovníky, nespasené příbuzné a členy tvé rodiny.

Lidé všude okolo budou trpět a odvracet se od svých mrtvých denominací a sborů a budou vyhledávat ty, kteří chodí s Bohem. Zoufale budou hledat někoho, jehož srdce bylo připraveno!

Bůh si použije statisíce obyčejných služebníků ke svému dílu posledních dnů, ke službě jeden druhému. Proto se ptám: Připravuješ už nyní své srdce na to, aby Jeho záměry byly zdárně vykonány – jak v tobě samém, tak i skrze tebe?

Vyznej dnes Bohu: „Ó Pane, chci, abys počítal i s mým životem! Vím, že nyní žiji jen o chlebu – v poušti plné zoufalství. Ale já chci žít!“

Ponoř se do Jeho slova. Nauč se Ho denně vyhledávat. V přípravě vlastního srdce se skrývá revoluční moc! Skrze ni se do tvého života dostaví smysl a naplnění. Tvé pocity i tvá osobnost dojdou změny a uvolní v tobě moc!

Až Bůh uvidí, že jsi připraven, dá ti skvělé příležitosti k práci pro Něho. Možná ani nebudeš muset opustit svůj dům. Bůh ti přivede protřebné až ke tvým dveřím!

Úžasný Bůh, kterému sloužíme, připravuje svůj lid právě v této hodině k mocnému dílu.
„Hospodin vyrazí jako bojovník, jako hrdina se rozhorlí, válečný pokřik mocně zakřičí, na své nepřátele se oboří.“ (Izaiáš 42:13).

Tak připrav své srdce na setkání s Ním. Staň se pohotovým služebníkem, vybaveným a připraveným na veliké vylití Jeho Ducha a milosti posledních dnů, a Jeho sláva ve vás ožije v této poslední hodině!

VÍCE NEŽ KÁZÁNÍ A VYUČOVÁNÍ

2011-11-18T03:00:00.000+01:00

Věřím, že evangelium by mělo být doprovázeno mocí a projevy Ducha svatého – činěním mocných zázraků, které dokazují pravdivost evangelia!

Pavel směle prohlašuje: „Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech, ale v prokázání Ducha a jeho moci“ (1.Korintským 2:4, B21). V řečtině to znamená „s důkazem.“ Pavel říkal: „Kážu evangelium s důkazem. Bůh a Duch svatý mne podporují znameními a divy!“ Židům 2:4 říká, že Bůh potvrzoval Pavlovu zprávu znameními a divy: „Bůh podle své vůle dosvědčoval znameními a divy, různými zázraky a udílením Ducha svatého.“

Novozákonní věřící měli jednu modlitbu: „Dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky“ (Skutky 4:30, B21). Tito apoštolové všude kázali evangelium kompletně.

„Skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení“ (Skutky 2:43, B21). „Rukama apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho divů a zázraků…Množství mužů i žen se přidávalo k Pánu a věřících stále přibývalo“ (Skutky 5:12, 14, B21).

Toto je jeden ze všech nejpřesvědčivějších veršů – dokazující, že kompletně kázané evangelium musí zahrnovat znamení a divy: „Přesto tam strávili dlouhý čas a směle mluvili o Pánu, který potvrzoval poselství o své milosti a působil skrze jejich ruce divy a zázraky“ (Skutky 14:3, B21). Tento verš říká, že apoštolové směle a dlouho sloužili tím, že kázali o milosti a pokání, a potom Bůh udělil znamení a divy, které byly vykonány jejich rukama.

Boží církev v posledních dnech „vyjde a bude kázat všude a Pán jim bude pomáhat a potvrzovat Slovo znameními“ (Marek 16:20). To je Boží záměr s námi.

Zázraky této církve v posledních dnech budou nefalšované, neoddiskutovatelné, nepopiratelné, a přece nebudou dobře známy. Místo toho poplynou z rukou mimořádných, svatých, oddělených věřících, kteří znají Boha a mají důvěrný vztah s Ježíšem.

Tito věřící vyjdou ze skryté modlitební komůrky – malá a připravená armáda plná víry, bez jakékoli jiné touhy kromě činění Boží vůle a velebení Boha. Budou beze strachu a jejich modlitba bude mít moc. Zpřístupní evangelium veškerým národům a Bůh potvrdí své Slovo jejich mocnými činy!

„KOMPLETNĚ KÁZANÉ“ EVANGELIUM

2011-11-17T03:00:00.000+01:00

Apoštol Pavel sdělil své generaci: „kompletně jsem kázal Kristovo evangelium“ (Římanům 15:19). A popsal toto „kompletně kázané“ evangelium jako něco, co je více než pouhá slova. Je to evangelium slov a skutků! „Neodvážil bych se něco říkat, kdyby to skrze mě Kristus také nekonal k přivedení pohanů k poslušnosti slovem i skutkem“ (verš 18).

Pavel říkal: „Pohané se obracejí ke Kristu ne kvůli pouhému mému kázání, nýbrž protože má slova doprovázejí zázraky!“

„V moci divů a zázraků, v moci Božího Ducha, jsem od Jeruzaléma až po Illyrii všude kolem dokola kompletně kázal Kristovo evangelium“ (verš 19).

Pokud by Pavel býval kázal a vyučoval bez znamení a zázraků, jeho poselství by bylo nemělo úplný účinek. Nebylo by to evangelium kázané kompletně! Korintským řekl: „Důkazů o mém apoštolství jste dostali dost. Vzpomeňte na všechno, co jsem vydržel, na všechna znamení, divy a zázraky“ (2.Korintským 12:12, B21).

Povšimněte si Pavlových slov v tomto verši: znamení, divy a zázraky. Dnes většina křesťanů ztuhne, když tato slova slyší! Proč? Protože tato slova byla bezcharakterními, po moci toužícími pastory a učiteli učiněna hnusem! Je obrovskou tragedií, že takové zvrácenosti způsobily, aby se mnoho bohabojných pastorů, evangelistů a laiků odvrátilo od pravdy kompletně kázaného evangelia.

Milovaní, Bůh je Bohem stále – a je mocný v činění divů a zázraků! Je stále naším uzdravovatelem a chce nám ukázat svou sílu v zájmu těch, kdo mu důvěřují! Velké nadpřirozené činy mají v novozákonní církvi své místo, a to bez jakékoli zvrácenosti – bez inzerování či vystavování na odiv. Pavlova služba jde příkladem:

V Troadě, zatímco Pavel dlouho kázal, nějaký mladík, sedící v okně, usnul a spadl z třetího patra. Bible říká, že „byl mrtev“ (viz Skutky 20:9-12).

Když k němu Pavel sešel, všichni ztichli. Potom, stejně jako Eliáš, se natáhl přes jeho mrtvé tělo a vtom mladík ožil. Ten chlapec byl vzkříšen z mrtvých! Takový mocný zázrak!

Poté Pavel nikoho neposlal, aby rozšiřoval zprávu o tomto zázraku. Ne, to nebylo všechno, co se stalo. Všichni se vrátili do třetího patra, lámali chléb a Pavel pokračoval v kázání. Písmo se o tomto mladíku již nezmiňuje. Proč? Protože církev očekávala, že se budou dít nadpřirozené skutky! Kázali kompletní evangelium – doprovázené znameními a zázraky!

CÍRKEV POSLEDNÍCH DNŮ

2011-11-16T03:00:00.000+01:00

Věřím, že Boží vize pro církev posledních dnů je založena na Jeho odhaleném Slově – protože Bible jasně popisuje, jaká bude církev Ježíše Krista právě před Jeho příchodem.

Církev v Americe je daleko od toho, co si Bůh představoval. Celé denominace dnes fungují bez Ducha svatého. Zcela postrádají přítomnost Ježíše a ruinují všechny duchovní dary. Praktikují formu náboženství bez moci, usvědčení, přesvědčivosti nebo spásného poselství.
Je jim pohodlně ve světě a jsou víc politické než duchovní. Přehlížejí hřích, koketují s rozvodem a vysmívají se nadpřirozenému, zatímco odhazují učení o nebi, pekle, pokání a soudu.

Církev Nového zákona zatrásla ďáblem! To vedlo legie démonů do propasti, modlitby ve vězení otvíraly dveře, vládci tuhli ve strachu.
Tito časní věřící měli takovou víru a moc, že mrzáci vyskakovali a z žebráků se stávali evangelisté. Věřili v nadpřirozenou moc a otvírali slepé oči, hluché uši a uzdravovali všechny druhy nemocí. Dokonce křísili mrtvé!

Netvrdím, že Boží církev posledních dnů bude opakováním nebo kopií církve prvního století. Ne – říkám, že bude dokonce větší než ona! Mocnější, silnější, s mnohem větším zjevením Ježíše. Bude mít větší pomazání Ducha než kdy předtím – větší dokonce než na Letnice! Bůh vždycky schovává své nejlepší víno na konec!

Prorok Daniel to potvrzuje. Řekl, že jisté prorocké pravdy jsou uzamčeny, aby byly odhaleny v posledních dnech: „Ta slova zůstanou tajemstvím zapečetěným pro poslední čas. Mnozí budou čistěni, běleni a tříbeni. Zlí lidé budou i nadále zlí a nikdo z nich neporozumí. Moudří však porozumějí.“ (Daniel 12:9-10)

Duch svatý dnes odhaluje tyto věci duchovním, zdravě kritickým svatým! „Je psáno: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh pro ty, kteří Ho milují. Nám to však Bůh zjevil skrze Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny.“ (Korintským 2:9-10)

Pán připravuje mocnou a zároveň pokornou armádu pastýřů podle svého srdce a také zbývající kongregaci hladových ovcí, které se odvrátily od „mrtvolnosti“ a hříchu moderní církve. Scéna je připravována pro takovou církev, která bude horká, ne vlažná – a zatřese každou pevností pekla. Žádná moc na zemi nebude schopna to ignorovat nebo tím opovrhovat!

BŮH NEUMDLÉVÁ

2011-11-15T03:00:00.000+01:00

„Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze.“ (Izajáš 40,28)

Někteří, když Boha neznají,
Myslí si, že už se neukazuje
Lidem, když jsou v úzkých –
Že je buď mrtev, nebo spí,
Neschopen dohlížet na lidské kroky a řídit je.
Ale kdo je člověk, aby soudil Boha?
Ke komu ho připodobníme,
S kým ho srovnáme?
Cožpak nevíš?
Cožpak jsi neslyšel?
Věčný Bůh,
Stvořitel končin země
Nedříme ani nespí.
Není zemdlený,
Není znavený,
Ale ti, kteří Mu důvěřují,
Nabývají nové síly,
Vznášejí se jako orlové,
Běží bez únavy,
Jdou bez umdlení.

PŘESTAŇ SE SROVNÁVAT S DRUHÝMI

2011-11-14T03:00:00.000+01:00

„Lid byl naplněn bázní před Hospodinem…přišli a dali se do práce na chrámu Hospodina zástupů, svého Boha“ (Ageus 1:12,14). Izraelité byli usvědčeni svým prospěchářstvím a vrátili se pracovat na obnově chrámu. Byli zpět tam, kde měli být – na stavbě Božího domu.

Stáli před základy chrámu a zdi se začínaly zvedat. Avšak něco bylo špatně a mnoho starých lidí začalo plakat! Proč? Protože viděli skvostný Šalomounův chrám před 68 lety a tento nový se mu nevyrovnal. V porovnání s ním se zdál být nicotný!

Lidé začali hovořit o bývalé slávě a říkali: „V tomto chrámě není žádná schrána úmluvy, žádná slitovnice ani cherubíni. Na oltář nepadá požírající oheň, na dům nepadá žádná sláva shora. Po veškeré naší dřině, všech našich obětech a poslušnosti, po veškerém upřednostňování Božích zájmů, se nemůžeme tomu původnímu vyrovnat! Není to nic v porovnání s tím, co jsme již viděli. Proč se pachtit, proč pokračovat, když vidíme tak málo po všem, co jsme už vykonali?

Velká část Božího lidu to dnes vzdává, protože si myslí, že se nikdy nebudou moci vyrovnat druhým! Podobně jako Izraelité: jdou zpět k Bohu, znovu jej dávají na první místo, hledají jeho vůli, budují jeho dům. Ale když se podívají na své životy, říkají: „Po veškerém svém pachtění toho mohu ukázat tak málo! Mám tak málo z Boží svatosti, tak málo z jeho slávy. Ve srovnání s druhými křesťany se jim nikdy nevyrovnám. Jaký má to pachtění smysl? Nikdy nezvítězím.“

Jsem přesvědčen o tom, že toto je důvodem, proč mnoho oddaných křesťanů přestává bojovat. Srovnávají se s druhými věřícími a to je zbavuje odvahy, neboť se cítí beznadějně méněcenní!

Pokud setrváváš v upřímnosti k Pánu a nepoměřuješ se s ničím kromě své vlastní lásky k Ježíši, buď si jist, že rosteš – a Boží zaslíbení jsou pro tebe!

Milovaní, toto si můžete zapsat, neboť to je Boží zaslíbení pro vás! V tu samou hodinu, kdy se opět zaměříte na stavbu Kristova těla – a odložíte všechny myšlenky týkající se porovnávání a všechny sobecké cesty, a necháte Ho, aby se vám stal vším – začnete vidět jeho mnohonásobné požehnání. Můžete si to doopravdy poznamenat! Poznáte, že vás má v oblibě, usmívá se na vás, raduje se z vás!

UCHOVAT SI BOŽÍ PŘÍZEŇ A POŽEHNÁNÍ

2011-11-11T03:00:00.000+01:00

Bůh žehná těm, kteří kráčí ve víře a prokazuje přízeň těm, kdo v Něm mají zalíbení!

Jak mohou jednotlivé národy, rodiny a jednotlivci přijít o Boží přízeň? Prorok Ageus jako hlavní důvod uvádí - když vlastní zájmy začnou
nahrazovat ty Boží! Ještě nepřišel ten čas; není čas budovat Hospodinův chrám." (Ageus 1:2). Izraelité se vzdali budování Pánova chrámu ve prospěch budování svých vlastních domů!

Tato scéna se odehrála šedesátosm let poté, co byl zničen Šalomounův chrám. Zbylí z babylonského zajetí se vrátili do Jeruzaléma za účelem obnovení Božího domu. A skutečně položili chrámové základy s nadšením a radostí!

Později ale narazili na různá úskalí - tězkosti a odrazení. Pomalu začali ztrácet zájem o Boží dílo, říkajíc: "Tohle prostě není vhodná doba. Trápí nás příliš mnoho problémů. Kromě toho zde trávíme tolik času, že zanedbáváme vlastní rodiny a obchody. "

Jeden po druhém začali odcházet a starat o své vlastní zájmy. Pánův zájem, který toho měl tolik co do činění s jejich vlastním blahem, se posunul až na druhé místo! Začali stavět své domy a spotřebovávali dřevo, které bylo určeno pro stavbu chrámu.

Jak mohou dnešní věřící přijít o požehnání a přízeň od Boha? Tím, že zastaví výstavbu Jeho chrámu! A to nastává, když se přestaneme modlit a hledat Boha — když přestaneme budovat Jeho duchovní tělo!

Ageus poukazuje na tento problém: Když lidé dali na první místo Boží zájmy, zaopatříl jim stravu a přístřeší. Ve skutečnosti se o ně postaral v každičkém směru. Jejich vinice byly plné úrody, hrozny byly veliké a výživné, v noci mohli klidně spát a jejich děti mohli tančit v ulicích. Žádný z jejich nepřátel je nedokázal přemoci. Jak nádherná ukázka Božího požehnání, ale potom se lidé nechali pohltit svými vlastními zájmy!

To je to, co se děje dnes! Lidé v tomto světě se zaměřují sami na sebe - svou pýchu, vlastní ambice, svou vlastní vůli - každý se zajímá jen o sebe a své zájmy! Není divu, že je tolik opilých a zdrogovaných, kteří bloudí v temnotě a zmatku.

Hospodin praví: "Přivolal jsem sucho na tuto zemi ...... a také na lidi a na všechno, na čem pracujete.“ (Ageus 1:11). Říká nám: “Pokud začneš zanedbávat svou duši a obrátíš se k materiálním věcem, nakonec zůstaneš bez radosti, nespokojený, prázdný a suchý!
Chci, abys dal na první místo mé zájmy, abych ti znovu a znovu mohl požehnat a prokázát přízeň!”

JEŽÍŠ CHCE PRO SVOU NEVĚSTU TO NEJLEPŠÍ

2011-11-10T03:00:00.000+01:00

Jak moc to musí Ježíše zarmucovat, když pochybujeme o tom, že on může a chce udělat pro nás to nejlepší! Bible nám říká jasně, jak se Bůh podivuhodně a pečlivě staral o Rút. Rút slíbila svou lásku Hospodinu a řekla své tchýni Naomi: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ (Rút 1,16)

Bůh Rút miloval a otevíral jí všechny dveře v životě. Byla chudá a musela sbírat na poli klasy za ženci, ale Bible říká: „Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi...“ (Rút 2,3). To zcela jistě nebyla žádná „shoda okolností“. Bylo to Bůh, který jednal a který věděl, co je pro Rút nejlepší!
Rút Boha milovala - vložila do něj všechnu svou důvěru - a Bůh měl pro ni připraveného za manžela velmi bohatého muže! Bóaz uviděl Rút na poli a hned poznal, že je jiná než ostatní. Získala jeho srdce!

Jaký to je milostný příběh a jaké neuvěřitelné okolnosti to celé způsobily! Rút si tohoto zbožného muže vzala. A když tohle Bůh udělal pro ni, neudělá to také pro svou nevěstu, za všech okolností?

Máme někoho, kdo je bohatší a mocnější než Bóaz. Patří mu tisíce horských stád. Je vševědoucí a všemocný a miluje svou nevěstu! Ano, Pán dělá ve vašich životech pro vás to nejlepší. A těší se z toho, že to může dělat.

I uprostřed utrpení a zkoušek má každé Boží dítě Ježíšovu plnou péči. Smutné je, že si tím často nejsme jistí. Pochybujeme, že se o nás stará nepřetržitě a uskutečňuje všechny věci k našemu dobru.

Milovaní, nic ho nebolí více! Pavel popisuje Kristovu nevěstu jako „církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného“ (Efezským 5,27). Vrásky znamenají zamračené čelo, což hovoří o starostech a obavách, a Pavel říká, že Kristova nevěsta nebude mít na obličeji žádné ani náznak starostí.

Kristova nevěsta spočívá v Jeho lásce. Je si jistá tím, že On ví, kde je, jak se cítí, čím prochází a co je pro ni nejlepší. Jeho láska jí dává pokoj a klid. Ví, že ji od něj nic neodtrhne. Bude ji ochraňovat, protože řekl: „Je má!“

KRISTOVA NEVĚSTA

2011-11-09T03:00:00.000+01:00

Co by si pomyslel muž, kdyby ho jeho budoucí nevěsta pozvala do svého domu, usadila ho v obývacím pokoji, a potom by odešla? Zatímco by čekal, pracovala by v kuchyni, utírala prach, vytírala podlahu – a neprohodila s ním ani slovo!

Ježíš trpí tou samou bolestí, jakou by kterýkoli muž cítil, kdyby ho jeho milovaná neustále chválila slovy: „Miluji tě“, a přesto mu projevila velmi malou nebo vůbec žádnou pozornost!

Ta milovaná by možná tvrdila: „Vždyť na něj stále myslím.“ Slyšel jsem lidi, kteří říkají totéž o Ježíši: „Celý den na něho myslím, při všem co dělám.“ Ale můžeš na něj myslet po celý den a přesto ho zanedbávat! Když to udělá budoucí nevěsta, její takzvaná láska je pouhá lež! Může říkat svému snoubenci, že ho doopravdy miluje, ale její jednání mu ukazuje, že tomu tak není.

Pán říká: „Zapomene snad dívka na svůj šperk? Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě? Můj lid však na mě zapomněl – kolik už je to let“ (Jeremiáš 2:32, B21). Také David říkal, že Izrael zapomíná na Hospodina: „Zapomněli na Boha, svého Spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě“ (Žalm 106:21, B21).

Hospodin se o své bolesti zmínil v Písmu, aby ji celý svět viděl! Otevřeně řekl: „Můj lid mne zanedbává!“ Proč by Hospodin říkal světu o takovém zanedbávání? Neměl by být zticha pro svou odlišnou lásku? Ne – On chce, abychom věděli, jak je zraněný! Říká to celému světu, protože má zraněné srdce z našeho chování!

Představ si, že jsi zasnoubenou mladou ženou, která chodí do církve se svým budoucím manželem. Držíš ho za ruku a každému říkáš: „Budeme se brát. Miluji ho – je prostě báječný!“ Ale jakmile jste ze dveří venku, zmlkneš a neřekneš mu ani slovo! Co si má myslet?

Nechtěl bych, aby nevěsta, která vychvaluje mé ctnosti, o mně mluvila na veřejnosti s láskou, říkala mi, jak jsem úžasný, a potom ochladla a vyhýbala se mi. To není opravdová náklonnost!

Milovaní, pokud netrávíte s Ježíšem denně hodnotný čas – pokud s ním netrávíte čas modlitbou či hledáním jeho Slova – nemilujete ho a zraňujete jeho srdce!

TAJEMSTVÍ SÍLY

2011-11-08T03:00:00.000+01:00

„Spravedlivý ale jde svou cestou dál,
kdo má čisté ruce,
se zviklat nenechá“ (Job 17:9)

Lidé ztrácejí kontrolu nad životem,
posměvači všude kolem
- provokace ze všech stran.
Moudrý není k nalezení.
Když lože je ustláno v temnotě,
uplátkářství se stalo jejich otcem.
Je čas, aby nevinní tím byli pobouřeni
a postavili se proti pokrytci.
A světlo zlostníka bylo uhašeno -
jiskra jeho ohně aby zanikla.
Cesta zlosníků je úskočná a záludná
a hřích je špatná vizitka, pohlcující sílu;
ale ten, který má čisté ruce,
bude silnější
a silnější.

SLOUŽIT PÁNU S RADOSTÍ

2011-11-07T03:00:00.000+01:00

Bůh si přeje, abychom byli natolik přesvědčeni o jeho něžné lásce, natolik přesvědčeni že koná, aby nám dal to nejlepší, že budeme mít neustálou radost, když s ním budeme chodit! Mojžíš varoval Izrael:“Nesloužil jsi s radostným a vděčným srdcem Hospodinu, svému Bohu. Proto budeš sloužit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, a to v hladu a žízni, v nahotě a naprostém nedostatku“ (Deuteronomium 28:47-48, B21).

Bůh nám dnes říká: „Radujte se z toho, co jsem pro vás udělal! Pokud jste sklíčení, reptáte a stěžujete si, budete navždy duchovně hladoví a nazí, padnete do rukou svých nepřátel!“ Bůh chce, abychom natolik důvěřovali jeho lásce k nám, že budeme svědectvím radosti a dobré nálady! Chce kazatele, kteří jsou v srdci vděční, naplněni radostí, která je založena na pravdě.

Jeho pravda přináší hojnost radosti, která přirozeně proudí z našeho srdce: „Služte Hospodinu vesele, přistupte před něj se zpěvem“ (Žalm 100:2, B21). „Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním“ (Žalm 105:43, B21). „Radujte se v Hospodinu, jásejte, spravedliví, vesele prozpěvujte, všichni upřímní“ (Žalm 32:11, B21). „Jásat před Bohem však budou poctiví, oslavovat budou a tančit radostí“ (Žalm 68:4, B21).

Možná se zeptáš: „Jak dlouho se budu moct radovat ve službě Hospodinu?“ Mnozí věří, že to trvá pouze po dobu osvěžení, které přichází z nebes, nebo tak dlouho dokud se vše děje správně. Ne, my se máme radovat vždycky! Přesně tak to Bible říká: „Hned za svítání svou láskou nasyť nás, štěstím ať zpíváme do konce života“ (Žalm 90:14, B21). „Radujte se a buďte šťastní navěky z mého stvoření: hle, já stvořím Jeruzalém ke štěstí a jeho lid k radosti“ (Izaiáš 65:18, B21). My jsme „tím Jeruzalémem nahoře“ – znovuzrození a žijící pro Pána s duchem radosti a jásání! Důvěřuj Otci, věř tomu, co o něm říká jeho Slovo, a uvidíš, jak z tvého života proudí radost.

BOŽÍ MILOSRDNÉ JEDNÁNÍ!

2011-11-04T03:00:00.000+01:00

„…Jsem přece Izraelův otec, můj prvorozený je Efraim!“ (Jeremiáš 31:9).
Efraim byl největší z Izraelských kmenů a lid Božímu srdci nejbližší. Hospodin měl pro tento velice požehnaný kmen věčný plán – ale Efraim stále odpadával a zarmucoval Boha. Zhřešili mnohem víc než kdokoli v Izraeli! Ale zřekl se Bůh hříšného Efraimu? Právě naopak: Hospodin řekl, že Efraim má být svobodným a vykoupeným lidem! Měli žít v tučnosti – což znamená v Božích největších požehnáních!

Co to bylo, co Bůh viděl v Efraimu? Měli kající srdce – styděli se za hřích a byli ochotní se navrátit k Hospodinu! A navzdory všem svým selháním, tato jedna zvláštnost, tento jejich charakteristický rys k nim přitahoval Boží srdce! Když vyšlo silné, prorocké slovo k Efraimu, okamžitě reagovali a když byli pokáráni, plakali nad svým hříchem

Na vrcholu jejich odpadnutí Bůh řekl: „Není snad Efraim můj drahý syn? Není mé dítě, které miluji? Kdykoli o něm promluvím, vždy si ho znovu vybavím a v nitru cítím pohnutí. Slituji se nad ním, jistěže se slituji! praví Hospodin.“ (Jeremiáš 31:20). Bůh říkal: „Navzdory Efraimovým chybám a nedostatkům vidím kajícího ducha. A já neodejmu svou něžnou lásku. Můj věčný záměr pro Efraim zůstane, jak jsem ho naplánoval!“

Milovaný, Bůh má plán pro tvůj život – ujisti se, že se k Němu stále obracíš. On dokončí všechny záměry, které pro tebe má, bez ohledu na to, čím procházíš nebo jak kruté jsou tvé zkoušky. Bůh investuje mnoho myšlenek do plánování tvé budoucnosti!

Mám prorocké slovo pro někoho, kdo čte toto poselství právě teď: Nemůžeš soudit Boží věčný záměr pro tebe podle toho, co cítíš nebo co si myslíš. Bůh ti chce v duchu říci: „Uchovej si přede mnou své pokorné, kající srdce. Důvěřuj Mému slovu o Mé přirozenosti – že jsem milosrdný, milující Otec, který do tebe hodně vložil, a že nemám v úmyslu tě nechat být. Jsi mé dítě, v němž mám zalíbení – a já tě osvobodím!“

„Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději.“ (Jeremiáš 29:11).

BŮH VÍ, CO JE PRO NÁS NEJLEPŠÍ

2011-11-03T03:00:00.000+01:00

Jsou období, kdy Bůh koná věci tak, jak Ho prosíme a jindy se modlíme za věci, o kterých si myslíme, že je potřebujeme a Bůh je nám nedá. Přesto „...Hospodin zná cestu spravedlivých“
(Ž 1.6). Jednoho dne ale pochopíme, že to vše bylo ve prospěch nám i Božímu království.

Pravá spokojenost pochází z dokonalého plnění Boží vůle, z práce na Jeho díle, z žití, jak On nám předurčil. Ale většina z nás je přesvědčena, že pouze my víme, co potřebujeme, abychom byli naplnění a šťastní. A přitom je to často tak, že to, čemu věříme, že je nyní pro nás to nejlepší, nás může zničit. Nikdy v historii lidstva Bůh nevzal žádnému ze svých dětí něco, aniž by mu nepřinesl něco lepšího, mnohem krásnějšího a naplněnějšího.

Není nutné se bát Božího dobra – Boží vůle. Nejen, že Bůh ví, co je pro Tebe nejlepší - chce abychom od Něj dostali to nejlepší. Pokud opravdově věříme, toto v nás bude zdrojem velkého klidu, pokoje a radosti. Nebudeme truchlit nad opuštěním věcí, protože budeme vědět, že jsme byli osvobozeni ze všech pout. Budeme říkat: „Pane, pokud si toto ode mne vzal, máš pro mě něco mnohem lepšího. Vezmi se to – Smíš to udělat!“
Milovaní, potřebujeme si odpočinout v milující ruce našeho Otce! Potřebujeme dojít na takový bod důvěry, kdy řekneme: „Mám milujícího Otce, který pro mě má jen to nejlepší. On ví všechno!“

Jak nakonec Job došel pokoje? Přesvědčil sám sebe, že Bůh ví, co dělá a má vše pod kontrolou! Job řekl: „Zato On zná moji cestu, ať mě zkouší, vyjdu jako zlato.“ (Jb 23,10)

Mnoho křesťanů vidí Boží práci ve svých životech, a přesto stále uvažují: „Co když to spálím? Co když udělám něco špatně a Bůh se na mě naštve a ztratí se mnou trpělivost?

Tehdy všechny jeho sliby selžou? Budu se muset smířit s něčím jiným než s tím nejlepším?“ Ne – nikdy! Pokud je tvoje srdce před Bohem spravedlivé, pokud se k Němu vracíme a hledáme Ho celým srdcem, nic z Jeho plánů pro nás nebude změněno!

DVA DRUHY LÁSKY

2011-11-02T03:00:00.000+01:00

Otec má dva druhy lásky: obecnou lásku ke všem hříšníkům a speciální lásku ke všem, kteří patří do jeho rodiny. Boží obecnou lásku k lidem může přijmout každý, kdo k němu přichází s pokáním. Ale Boží srdce je naplněno i jiným druhem lásky: specifickou a výjimečnou láskou k jeho dětem!

Bůh vždycky měl vyvolený lid, který zahrnoval svou úžasnou láskou. Kdysi byl Izrael jediným objektem této speciální lásky:

„Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha! Tebe Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, abys byl jeho lidem, jeho zvláštním pokladem jako žádný jiný lid na zemi. Ne proto, že by vás bylo více než jiných národů, k vám Hospodin přilnul a vyvolil si vás – vždyť jste nejnepatrnější z národů! Avšak proto, že si vás Hospodin zamiloval, ... vyvedl vás Hospodin mocnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví...“ (Deuteronomium 7:6-8)

Bůh mířil těmito slovy na Izrael. Přesto, jestliže jsi přijal Ježíše jako svého Spasitele a Pána – jestliže jsi byl přijatý do Boží rodiny a on je tvým milujícím Otcem – také jsi pro něj zvláštním pokladem! Jsi příjemcem Boží neobyčejné lásky a takto zní jeho slova k tobě:
„Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste ani nebyli lidem, ale teď jste lid Boží; nedocházeli jste milosrdenství, ale teď jste milosrdenství došli.“ (1. Petrův 2:9-10)

Kdysi jsi nebyl předmětem jeho speciální lásky, ale nyní ano! Byl jsi smířen s Otcem a on tě hluboce miluje – právě teď, v této chvíli!

BOŽÍ OTCOVSKÁ LÁSKA

2011-11-01T03:00:00.000+01:00

Pro mnoho lidí je obtížné hledět na Boha jako na milujícího Otce. Dívají se na něho očima zastřenýma bolestí ze zkušeností se svými hřešícími lidskými otci.

Tisíce křesťanů nevěří, že je Bůh miluje, protože je jejich vlastní otec opustil, zranil nebo jim hodně ublížil. Modlím se, aby tento text promluvil nejenom k těmto lidem, ale i k těm z vás, kteří dosud nepoznali, jak hluboká je láska našeho nebeského Otce!

Mnozí z nás vědí, co se o tom, jak Bůh miluje své děti, píše v Bibli. Ale jen málo z nás si dokázali tuto lásku přivlastnit a těšit se z ní.

Podívejte se, jak Hospodin sám sebe popsal Mojžíšovi:

„Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení , který odpouští vinu, přestoupení a hřích...“ (Exodus 34,6-7)

Uprostřed zkoušek často zapomínáme, co Bůh sám řekl o tom, jaký je. Kdybychom mu v těchto časech věřili, měli bychom v srdcích velkou důvěru. Od první do poslední stránky k nám Bible promlouvá jako Boží hlas a odhaluje nám, jak starostlivý a milující je Hospodin.

Vždy je nám ochoten odpustit. „Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný.“ (Žalm 86,5)

Má s námi trpělivost, plný laskavosti a milosti. „Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování.“ (Žalm 119,156). „Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný.“ (Žalm 145,8)

Když se přicházíte modlit a chválit Pána, dávejte si velký pozor, jaký obraz Boha si přinášíte do Jeho přítomnosti. Musíte být plně přesvědčeni o jeho lásce a věřit, že je skutečně takový, jaký říká, že je.

LÉČENÍ JAZYKA

2011-10-31T03:00:00.000+01:00

Prorok Izaiáš nám dává příklad, jak se můžeme léčit svůj jazyk.

1. Izaiáš se přiblížil k Bohu a modlil se, aby uviděl Boží svatost. "Spatřil jsem Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu" (Izaiáš 6:1).

Každý, kdo chce , aby se jeho život líbil Pánu, musí stále hledat Boží přítomnost. Dokud neuvidí Boží svatost. Všechna uzdravení, požehnání, všechna vítězství začínají u Jeho trůnu. To je místo, kde vidíme Boha v Jeho svatosti!

2. Ve svaté Boží přítomnosti byl Izaiáš usvědčen ze svých nečistých rtů. "Tehdy jsem zvolal: "Běda mi - teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů” "(6:5).

Proč Izaiáš křičel: "Jsem člověk s nečistými rty"? Bylo to proto, že viděl Krále slávy! Naše hříchy se v Boží přítomnosti stanou nesmírně hříšnými. Světlo Jeho svaté tváře odhaluje vše, co není jako On!

3. Izaiáš dovolil Pánu, aby se ho dotkl a očistil ho svým svatým ohněm. "Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře. Dotkl se mých úst a řekl: "Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů, tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn" (6:6-7).

Boží slovo je živé uhlí a Duch svatý je jeho ohněm! Právě teď se Tě skrze tuto zprávu dotkl Duch svatý. Bůh chce svým ohněm tvůj jazyk posvětit. Může to pro tebe udělat, pokud se necháš jeho Slovem usvědčit! On je jediný, kdo to může udělat. Ty jen musíš jednoduše vyznat jako Izaiáš: "Běda mi, jsem nečistý!"

Nech toto slovo vstoupit do tvého srdce, nech se očistit ohněm. Přiznej, "Ano, jsem to já, Pane! Nenechám toto slovo odejít! Očisti mé rty a můj jazyk. Očisti má ústa a mé srdce! "

ČÍM SRDCE PŘETÉKÁ

2011-10-27T03:00:00.000+02:00

Kdykoli jsem jako dítě řekl něco neslušného, moje matka mi vypláchla ústa mýdlem. Avšak nebyla to moje ústa, která potřebovala očistit, bylo to mé srdce! Víte, váš jazyk mluví pouze to, co je ve vašem srdci. Jsou to samotná slova našeho Pána Ježíše Krista, když říká, že prostopášná, lehkovážná a zlá mluva může vycházet pouze z nečistého srdce.

My věřící nebereme vážně to, co řekl náš Pán o zkrocení jazyka. Učinil z toho záležitost srdce! Nejenže můj lehkovážný jazyk snižuje veškerý můj duchovní život, ale také mne nutí čelit faktu, že mám nečisté srdce.

Pokud pomlouvám, říkám neslušné vtipy, nadávám na lidi, zvyšuji svůj hlas a křičím na rodinu, potom se musím ptát sám sebe: „Co je to za nečisté věci, které mám v sobě uloženy, že mohu takto mluvit?“

Musím prozkoumat své srdce a ptát se: „Odkud to přichází? Existuje něco, s čím jsem se nevypořádal, jinak bych tak nemluvil. Proč stále pomlouvám? Proč říkám taková sprostá a neužitečná slova? Co nesvatého stále uchovávám ve svém srdci?“

Ježíš dává této záležitosti velkou váhu: „Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé“ (Matouš 12:34-35). Ježíš říká: „Jestliže jste lehkovážní v záležitosti jazyka – hádáte se, stěžujete si, reptáte, vyzrazujete důvěrné věci – potom máte vážný problém v srdci! Vaše srdce není přímé v Bohu a klesá velmi hluboko. Uchováváte si v sobě ďáblův poklad, jako had uchovává svůj váček s jedem za svou čelistí. Pokud z vás vyjde smrtonosný jed, stane se tak, neboť váček nebyl vyprázděn!“

Kdykoli dovolím, aby z mých rtů vyšlo něco nečistého, musím se zastavit a říct Pánu: „Pane, v mém srdci musí být kořen žárlivosti, závisti či žádostivosti. Prokopej se hluboko do mého srdce a vytrhni z něj kořeny hořkosti, nebo pýchy, nebo čehokoli jiného!“ Bůh se chce dostat ke zlu ve tvém srdci, k tomu váčku s jedem, který máš uvnitř ukrytý! Chce jej vykořenit a zcela tě napravit.

KROŤ SVŮJ JAZYK

2011-10-26T03:00:00.000+02:00

„Ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu“ (Jakub 3:8).

V tomto verši ve své epištole hovoří Jakub o jazyku věřících. Vyzývá církev, aby získala kontrolu nad svým jazykem – předtím než je jejich jazyk zničí! Asi se zeptáš: Jak vážná je ta záležitost se zkrocením jazyka? Může být „nepokojný jazyk“ skutečně až tak hříšný?

Neudržený jazyk činí naši zbožnost naprosto bezcennou! Může učinit v Božích očích veškerou tvou duchovní aktivitu zcela zbytečnou: „Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží svůj jazyk na uzdě, klame sám sebe a jeho zbožnost je marná“ (Jakub 1:26).

Jakub zde oslovuje lidi v církvi. Ne drogově závislé nebo bezdomovce, nýbrž ty členy těla Kristova, kteří jsou navenek zbožní a duchovní. Jsou aktivní ve službě Hospodinu, ale jejich jazyk je nezkrocený! Jakub pokládá za nic ty, kteří vypadají svatě, laskavě, mile a láskyplně, a přece používají v církvi či v práci či ve své rodině jedovatý jazyk, který vždy říká pikantní pomluvy, nebo jim ochotně naslouchá. Reptají si a stěžují si a Bůh říká, že jejich zbožnost – veškerá ukázka jejich duchovního života – je marná a bezcenná!

Milovaní, já nechci stanout před Kristovou soudnou tolicí a zjistit, že celá má práce pro Pána – veškeré mé duchovní snažení – bylo marné! Nechci slyšet, jak říká: „Davide, udělal jsi v mém jménu mocné skutky. Sytil jsi hladové, oblékal nahé, vymítal démony a založil jsi střediska pro drogově závislé a domovy pro alkoholiky. Ano, kázal jsi nesčetným tisícům a získal jsi mnohé pro království. Avšak všechno to bylo k ničemu! Z tvých úst vyšlo nejen mnoho povzbudivých slov, ale i slova hořkosti, nelaskavosti, nenávisti a závisti! Bral jsi mé varování ohledně jazyka na lehkou váhu!“

Možná, že uvažuješ: „Jistě není Bůh tak nemilující, že by nebral v úvahu mojí duchovnost, protože jsem řekl něco tvrdého!“ Hovořím zde o křesťanech, jejichž jazyk nebyl nikdy zkrocen a kteří mluví proti Božímu lidu bez mrknutí oka! Boží slovo říká: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje“ (1.Korintským 13:1-3).

CHIZKIJÁŠ - MUŽ, KTERÝ VYVÁZL SMRTI

2011-10-25T03:00:00.000+02:00

„V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš, syn Amósův, a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš, nebudeš žít.“ Chizkijáš…se modlil k Hospodinu:“ (Izajáš 38,1-2)

Chizkijáš byl králem, který vedl zemi k vítězství. Bůh ho zázračně zachránil před armádou asyrského krále Sancheríba. Byl bohatý a slavný, když udeřila nemoc, která ho přivedla až na pokraj smrti. Prorok mu oznámil: „Připrav se na smrt, už nastal tvůj konec.“

Ale král život miloval a s hlavou otočenou ke zdi plakal a modlil se k Hospodinu, aby mu propůjčil další roky života. Bůh ho vyslyšel a daroval mu dalších patnáct let.

Ale jak by měl žít člověk, který vyhrál nad svou smrtí? Neměl by, jako mnoho těch, kteří vyvázli z blízkosti smrti, žít každý den s vděčností a dávat se pokorně ke službě Bohu i lidem?

Ale lidská žádostivost se takto nechová. Král se začal chlubit svým bohatstvím - klesl do bláta materialismu, když stavěl na odiv své poklady před cizinci. Druhý prorokův vzkaz byl soudem nad královými potomky pro jeho pýchu a nevděčnost.

A kolika z nás v dnešní době byla svěřena další léta života, jen aby tyto propůjčené roky strávili v sobeckém obírání se věcmi, které nemají žádnou hodnotu?

Věčnost odhalí, že pro některé by bylo bývalo lepší, kdyby byli zemřeli, než smrti vyvázli.

KAM SE PŮJDEME NAJÍST?

2011-10-24T03:00:00.000+02:00

Sedmá kapitola Micheáše obsahuje jedno z nejmocnějších poselství nové smlouvy, které kdy bylo kázáno. V tomto neuvěřitelném kázání Micheáš mluví k Izraelcům – a přece mluví i k církvi Ježíše Krista v těchto posledních dnech. Své kázání začíná srdceryvným zvoláním – které je stále ještě dnes slyšet od duchovně hladovějících věřících po celém světě: „Běda mi!…Nezůstal ani hrozen k ochutnání“ (Micheáš 7:1, B21).

Micheáš popisuje účinek hladu v Izraeli – hladu po potravě a po Božím Slovu. Je to ozvěna slov dřívějšího proroctví Amose, kdy Bůh říká: „Hle, přicházejí dny…kdy na zemi pošlu hlad – ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov…Budou bloudit, aby hledali Hospodinovo slovo, ale nenajdou“ (Amos 8: 11-12, B21).

V Izraeli byla doba sklizně a vinohrady měly být obsypány hrozny, ale z vinné révy nevisel ani jediný hrozen. Micheáš sledoval, jak lidé chodí do vinohradů a hledají hrozny, aby si je utrhli, a nic nenacházejí. Svým prorockým zrakem Micheáš viděl zástupy v těchto posledních dnech, jak běhají z místa na místo a hledají, kde by slyšely skutečné slovo od Boha. Představoval si věřící, kteří se honí z církve do církve, z probuzení do probuzení, z jednoho národa do jiného – a všichni hledají, jak uspokojit hlad a žízeň po něčem, co by živilo jejich duše. Stále je slyšet volání: „Běda mi – nezůstal ani hrozen!“

V zemi je velký hlad. A přesto, navzdory běhajícím zástupům, které hledají duchovní potravu, těch, kteří skutečně touží po Božím Slovu, je pouhý pozůstatek (viz Micheáš 7: 14, 18). Je to pravda dnes stejně jako ve starém Izraeli. Pár křesťanů dnes doopravdy hladoví po slyšení čistých Hospodinových slov. Zatímco většina jich je vykrmena sodomskými jablky a pase se na slámě zvrácených evangelií.

OSTRÉ ŠÍPY SVATÉ PRAVDY

2011-10-21T03:00:00.000+02:00

Věřím, že Bůh v nás musí dokončit své dílo předtím, než si můžeme nárokovat jakékoli zaslíbení ve smlouvě. Co je tou prací, která předchází všechno ostatní, jež na ní závisí? Jeremiáš nám říká: „Do srdcí jim vložím, aby mě ctili, aby se ode mě už neodvrátili“ (Jeremiáš 32:40, B21). Boží předcházející prací je vložit do našich srdcí úctu k němu, což činí pomocí Ducha svatého.

Jeremiáš zde hovoří o podmínkách Boží nové smlouvy, a ne té staré. A Bůh nám říká velmi jasně, jak bude toto první dílo smlouvy probíhat: „Do srdcí jim vložím, aby mě ctili.“ Nechává nás, abychom poznali, že nemůžeme v sobě probudit zbožnou bázeň tím, že budeme bojovat proti našemu hříšnému tělu. Ne – jedinou cestou, jak v nás může být toto svaté dílo dokonáno, je práce Ducha svatého.

Bůh nám tímto veršem říká: „Učiním v tobě úžasné věci. Sešlu samotného svého Ducha, aby v tobě setrvával a dal ti nové srdce. On ti umožní, aby sis zostudil veškeré skutky těla, a povede tě do naprosté svobody od moci hříchu. Nakonec způsobí, abys byl ochoten činit (a činil) to, co mi působí potěšení.

Ale je jedna práce, kterou musí Duch v tobě vykonat přede všemi ostatními věcmi. Vloží do tebe opravdovou Boží bázeň týkající se hříchu. Vloží do tebe hlubokou úctu k mé svatosti, a tak se neodchýlíš od mých přikázání. V jiném případě tě tvůj hřích vždycky odvede pryč.“

Velmi jednoduše řečeno: Duch svatý mění způsob, jakým pohlížíme na náš hřích. Ví, že tak dlouho, jak budeme brát naše touhy na lehkou váhu, nebudeme moci být osvobozeni. Jak to Duch svatý dělá? Používá usvědčení z Božího Slova, kde jsou ostré šípy svaté pravdy.

SUCHÉ KOSTI MOHOU ŽÍT!

2011-10-20T03:00:00.000+02:00

37. kapitola knihy Ezechielovy pojednává o Boží touze pro nás, abychom se dokázali zmocnit zaslíbení nového zákona, o tom, jak doopravdy zažívat požehnání nové smlouvy.

Všichni známe příběh o „suchých kostech“, ke kterým Ezechiel promlouvá. Je důležité si uvědomit, že tyto nádoby ležící na zemi bez života, spadaly pod nový zákon. Pán jim řekl: „Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo!“ (Ezechiel 37:4). Slyšeli Boží zaslíbení: „Vložím do vás svého ducha a budete žít".

Přestože byl těmto mrtvým kostem hlásán příslib z nového zákona, nemohli ještě prožít potěšení z tohoto požehnání. Mnoho dnešních věřících znají Boží novou smlouvu, ale jen stěží tomu dokáží uvěřit, protože to zní až příliš dobře na to, aby to byla pravda. Říkají: „Vím, že mi Bůh dal Ducha Svatého, aby ve mě přebýval. A vím také, že Duch bere sám na sebe to, že uposlechnu Krista. Tolik toužím po tomto požehnání, ale jak jen jej přivést do svého života?”

Je zde něco, co musíme učinit. Ezechiel píše o tom, že mu Bůh dal proroctví: „Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné,ať ožijí!” (37:9). Potom Ezechiel říká, že prorokoval, jak mu Bůh přikázal: „. . . a vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převeliké vojsko” (37:10).

Najednou stála před Ezechielem velká armáda, živá a dýchající. Duch Svatý naplnil všechny ty mrtvoly životem, a oni teď byly připraveny bojovat. V mžiku zakusily potěšení a požehnání nového zákona. Duch svatý zabral své pravé místo v nich a přivedl s sebou všechny zaslíbené změny.

PŘIPRAVEN ZEMŘÍT

2011-10-19T03:00:00.000+02:00

V nové smlouvě se Bůh zavázal slibem, že dá všechnu potřebnou moc a sílu k naplnění každé podmínky a požadavku smlouvy. Tak, když Bůh zaslibuje, „Udělám to“, víra v nás reaguje, „Staniž se.“

Dovolte mi vám ukázat úžasnou pravdu z nové smlouvy. Jde o to, že Pán se nikdy nemohl dostat dostatečně blízko ke svému lidu, a že je nikdy nemohl přivést tak blízko k Němu, jak po tom touží. Proto, sjednocuje a spojuje a přetváří nás blízko k Němu a Jeho k nám touto závaznou smlouvou. Nová smlouva je celá o Pánově závazku udržet své děti od pádu a utěšit a ubezpečit nás, že moc a nadvláda hříchu může být a bude zlomena Duchem svatým, který přebývá uvnitř nás.

Tato pravda je jedinou nadějí pro ty věříčí, kteří ztratili své srdce v boji proti úmornému hříchu. Jenom tím, že nám byla nová smlouva odhalena, se můžeme učit tajemství toho, jak mít totální vítězství nad hříchem.

Smrt je jedinou cestou ven ze staré smlouvy do smlouvy nové. Víra těla musí zemřít - již nikdy více už neusilovat věřit. Jestliže věřím – skutečnou vírou, vírou Kristovou – musí mi ji dát on. Byla nám dána míra víry, a pokud je pravda, že nemohu dělat nic sám ze sebe, potom to zahrnuje mít Jeho víru. Proto ji Písmo nazývá „Kristova víra.“

Jsi nemocný hříchem? Prahneš skutečně po svatém životě, svobodném od zajetých chtíčů těla? Potom se připrav zemřít. Připrav se přijmout kříž. Stará smlouva tě dovede na konec tvých schopností – k nicotě. Když jsi se vzdal naděje na přemožení hříchu svou vlastní lidskou silou a vůlí, pak jsi připraven vstoupit do slavné sféry svobody skrze novou smlouvu.

PATŘÍ NÁM VŠECHNY VÝHODY

2011-10-18T03:00:00.000+02:00

Bůh dal svého Syna, Syn dal svůj život – a všechny výhody z toho plynoucí patří nám!

Na základě vzájemného souhlasu, Otec a Syn uzavřeli smlouvu o zachování a ochraně Kristova potomstva. Tato smlouva zajišťuje, že vydržíme do konce.

„‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví – ‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘ A tak jej prvorozeným učiním, nejvyšším bude z králů na zemi. Svou lásku k němu zachovám navěky, má smlouva s ním se nikdy nezmění. Jeho potomstvo ustavím navždycky, dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí. Jeho synové když však můj Zákon opustí a nebudou se řídit mými pravidly, má ustanovení jestliže poruší a nedodrží mé příkazy – holí potrestám jejich poklesky a jejich provinění ranami. Svou lásku však od něj neodvrátím, svou vlastní věrnost nezradím, svou smlouvu nikdy neporuším, co vyšlo z mých úst, to nezměním! Jednou jsem ve své svatosti přísahal – copak bych zklamal Davida? Jeho potomstvo navěky potrvá, jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát.“ (Žalmy 89:27-37)

Otec udělal tento smluvní závazek vůči svému Synovi: „Já Hospodin povolal jsem tě k vítězství a za ruku tě pevně uchopil; já tě ochráním. Svému lidu dám tě do smlouvy, světlem národů tě učiním.“ (Izaiáš 42:6) Bůh tím říkal: „Vždy Tě budu držet za ruku a má zachovající moc Ti nikdy nebude vzdálená. Slibuji, že Tě ochráním před všemi piklemi ďábla.“

Tento slib Otce platí nyní i pro nás díky tomu, že Synova oběť na kříži z nás učinila účastníky jejich smluvní dohody. Bůh slíbil svému Synovi: „Když půjdeš, zachovám a ochráním každého z Tvého potomstva, stejným způsobem, jak jsem dosud zachoval a ochránil Tebe. Svou věrnost nikdy neodvrátím od Tebe, ani od Tvých dětí.“

POVOLÁNÍ KE SPOLEČENSTVÍ

2011-10-17T03:00:00.000+02:00

Apoštol Pavel napsal: „Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“ (1. Korintským 1,9)

Tento jedinečný verš nám otvírá pravdu, která nás může provést všemi životními bouřemi. Existuje jednoduchá pravda, díky níž můžeme mít v srdcích pokoj, i když se vše kolem otřásá. Je tu slovo Boží, které nás může ochránit před strachem, který svírá celý svět.

Ta pravda je: Poznáváme Boží věrnost, když nám odpovídá na naše volání po společenství s Ježíšem. „…Povolal vás do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“ (1,9)

Nemáme věřit vlastnímu rozumu. Nemáme věřit ani v lidstvo nebo cokoliv, co je z tohoto světa. Ježíš nás volá: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28)

Sám Ježíš je náš pokoj, naše důvěra a potěšení. Zažívám velikou radost, když ve víře hledím na svého Pána v jeho slávě – miluje mě, volá mě do své úžasné přítomnosti a ukazuje mi, že je všemocný. Nemusím prosit, žádat nebo se strachovat. Vím, že čím déle se ve všech věcech spoléhám na Ježíše, tím víc ho těším, protože bez víry není možné zalíbit se Bohu.

Naneštěstí mnozí, kteří opravdu Ježíše milují, často v časech krize panikaří, bojí se a dělají si starosti. Stále přemýšlejí nad tím, jak ukončit své trápení nebo jak ho přestát. Nevidí, že Bůh je volá, aby „přišli a večeřeli“ s Ním. Nemyslím tím, že musíme trávit hodinu denně modlením, ale máme na Pána soustředit celý den, „v modlitbách neustávat“ (1. Tesalonickým 5,17)

Je to jednoduchý, tichý rozhovor – povídáme si s Bohem a lépe ho poznáváme, takže když přijde krize, nemusíme se zděšeně vřítit do modlitebního pokojíku a bědovat o pomoc.

On slyší všechen pláč, hlasitý i tichý a vždy nám ve své věrnosti odpoví.

BŮH TO NIKDY NEVZDÁVÁ

2011-10-13T03:00:00.000+02:00

„Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde?“ (Lukáš 15:4, B21).

Ježíš zde hovoří o ovci, která byla ve stádu. Jasně to ukazuje na člena Kristova stádce, který byl dobře sycen a veden milujícím pastýřem. A přece se tato ovce ztratila, takže se ji pastýř vydal hledat.

Povšimněte si, co zde Ježíš říká o tom pastýři: „Půjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde.“ Bůh to nikdy nevzdává s nikým, kdo mu patří a ztratil se. Místo toho se vydá takovou ovci najít, obejme ji a donese zpět do stáda.

Jednoduše řečeno, můžeš dojít v hříchu tak daleko, že se dostaneš až na samý pokraj pekla, a on o tebe stále ještě usiluje. David dosvědčuje: „Kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi“ (Žalm 139:8, B21).

Všichni známe výraz „peklo na zemi.“ Takový je život pro ty, kdo utíkají od Boha. Jejich „ustlání si v podsvětí“ je hrozný a příšerný stav. Znamená to být zajat hříchem, směřovat tak daleko od Pána, že nakonec padneš do spánku bez života. Tento spánek je doprovázen neustálým strachem, který šeptá: „Jdeš čím dál tím hlouběji do pekla. Nemůžeš se již dostat zpět k Bohu.“

Toto je Kristovo poselství pro nás: „Můžeš si ustlat v podsvětí, ale pro mne nejsi příliš zabředlý do hříchu, abych tě nemohl chytit a přijmout v otevřené náruči.“

Když pastýř nalezne ztracenou a zraněnou ovci, zanese ji do svého domu. Potom zavolá všechny své přátele a sousedy a vykřikne: „Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci“ (Lukáš 15:6, B21).

„Právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují“ (Lukáš 15:7, B21).

MYŠLENKY O LÁSCE A VÍŘE

2011-10-12T03:00:00.000+02:00

Dovolte mi, abych s vámi sdílel některé velmi uzdravující myšlenky o víře a lásce. Bůh působí zázraky jako odpověď na modlitbu víry. Věřím v každé zaslíbení v Božím Slově. Skrze utrpení a slzy jsem ale objevil něco úžasného o způsobu, jak Bůh jedná. Co se chystáte číst by vám mělo pomoci obnovit důvěru v Pána a vysvobodit vás z otroctví neustálého snažení objevit víru.

Zde jsou mé závěry:

Pokud se vám nedaří dát Bohu dokonalou víru, dejte Mu dokonalou lásku. „Dokonalá láska zahání strach.“ Dokonalá láska je pokojem, který má Bůh pro svůj lid. Bůh chce, abychom spočinuli v Jeho pokoji vždy důvěřující v to, že nám pokaždé přijde na pomoc jako otec trpícímu dítěti i přes naši nedostatečnou víru.

Zastavme posuzování a hodnocení naší víry. Bible říká: „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. (1 Kor 13,13) Ať se hodláte zaměřit na cokoli – zaměřte se na lásku – víra pracuje skrze lásku.

Pokud Bůh neodpovídá na některé naše modlitby , můžeme si být jisti, že má nějaký velký věčný důvod, proč tak nečinit.

Toto se dá shrnout takto: Bůh má veškerou sílu a může udělat cokoli. Nic pro Něj není nemožné. Slibuje nám, že vyslyší každou modlitbu v Kristově jméně, a tak se musíme ptát a v plné jistotě víry očekávat odpověď. Pokud Bůh „vyčkával“ s odpovědí či pro nás vybral jinou cestu, musel pro to mít velice dobrý důvod. A musíme věřit, že vše co Bůh dovoluje v našich životech bude jednoho dne celé pracovat pro naše dobro. (Ř 8,28)

Náš nebeský Otec ví přesně, kam jdeme a co potřebujeme. On nám dá to nejlepší ve správném načasování Ducha Svatého. (Mt 7,11)

Bůh nedovolí, abyste byli pokořeni svými zkouškami. Můžete přijít na to, co je podle vás bod zlomu a stejně přežijete a budete hovořit o Jeho věrnosti, pokud nezatvrdíte svá srdce, ale padnete do Jeho náruče důvěřující Jeho věčné lásce.

KATASTROFA

2011-10-11T03:00:00.000+02:00

Vědec uvedl v případě katastrofy - „celý svět se otřásl“. Další ji označil za „nejhorší přírodní katastrofu v dějinách světa“. Oba popisovali podmořské zemětřesení, které zpustošilo před několika lety celé pobřeží Asie. Zemřeli desítky tisíc. I nadále vídáme katastrofy okolo nás.

Když nastanou takovéto strašlivé události, přicházím k Otci s jedinou otázkou: „Pane, proč se něco takového děje? Jedná se prostě jen o nevysvětlitelnou přírodní nehodu, nebo by tvůj lid měl něco vědět, proč se takové věci dějí?

Oplakáváme velké množství lidí, kteří prochází nepopsatelnou bolestí a utrpením. Upřímně se modlíme za postižené. Naše církev poslala prostřednictvím křesťanských humanitárních organizací tisíce dolarů na pomoc při obnovách kostelů a domů ve zdevastovaných oblastech. Písmo nám říká, že náš nebeský Otec je velmi pohnut pocity zasažených a Duch svatý vylévá svou útěchu na všechny věřící v postižených zemích.

Amerika je soucitný a dávající národ, a děkuji Bohu za veškeré odezvy těch, kteří se modlí, poskytují peněžní dary nebo odjíždějí do postižených oblastí pomoci. Ale někde hluboko uvnitř mé duši mě něco trápí. Nezdá se, že by počet katastrof klesal. Nepřestává nás to ohromovat.

Děkuji Bohu za všechny ty dobré zprávy z mnoha oblastí světa, včetně Ameriky. Ale pokud nepadneme na kolena poté, co se něco rozpoutá, pokud se nepokoříme po té, co jsme svědky strašlivých přírodních katastrof, co potom umlčí Boží posměvače? Jsme už odolní i proti šokům?

Přemýšlejte o tomto:

Vypuzení Boha z naší společnosti ve jménu politické korektnosti
Celý svět se obrací k sekularismu a materialismu
Církev stává světštější než celý svět sám o sobě
Vzestup násilí a lhostejnosti
Bible už není přijímána jako Boží slovo
Den, kdy „všechno co může se otřásat“ se otřásá
Když vzdělaní lidé mají ve všem tušení, že „někdo si zahrává s přírodou a že vždycky se něco děje, co se nedá vysvětlit“
Když společnost pokračuje ve své činnosti bez jediného „pozastavení u Boha”, aniž by si myslela, že Bůh se nedá napodobit

Když takové věci nastanou, je načase si uvědomit, že jsme překročili tu mez duchovního otupění , kterou již žádné množství Božího milosrdenství nemůže probudit.

Bůh je milosrdný, dobrotivý a ochotný odpustit. Nechť Ježíš představuje Jeho lásku a slitování skrze své učedníky dokud nenadejde jeho den.

NĚKDO ROZUMÍ

2011-10-10T20:38:00.000+02:00

Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. (Žalm 139:1)

Nikdo mi nerozumí,
jenom Bůh.
On zná moje hluboké myšlenky.
Ještě nemám slovo na jazyku,
ale Hospodin ví už všechno.
On mě obklopuje;
Jeho ruka je nade mnou.
Takové poznání je nad mé chápání.
Nestačím na něj.
Někdy jsou chvíle,
kdy mě obklopuje temnota,
a přesto On hledá mé srdce
a zná ho.
Hledí na moje zkažené nitro.
Jenom Jeho moudrost
mne může prozkoumat
V den, kdy k Němu volám,
On odpovídá
a posiluje mou duši svou silou
tma je pro Něj světlu podobná.
On rozumí mé temnotě
a dá mi světlo.
On mi rozumí.

BŮH LÍČÍ LÁSKU KE SVÉMU LIDU

2011-10-07T03:00:00.000+02:00

Bůh sám sebe popisuje takto: „Já jsem Efraima (Israele) učil chodit a nosil jsem je v náručí; ale nepoznali, že já jsem je uzdravoval. (Ozeáš 11,3)

V originále tento verš zní: „Přišel jsem k nim, když byli zoufalí a něžně je léčil. Choval jsem je na rukou jako chůva!“ Ale v Ozeášovi 11,7 se píše: „Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně.“ Lid je v pochybnostech a v nejistotě.

Izrael si nebyl jist Boží láskou a něhou a Bůh říkal Ozeášovi:“Můj lid pochybuje o mé lásce k němu. Neznají mě doopravdy a nejsou si mou láskou jisti!“

Byla to pravda! Izraelci nemohli uvěřit tomu, že je Bůh stále miluje. Sešli na scestí, klaněli se modlám a nedůvěřovali Bohu a nejspíše si mysleli: „Urazili jsme Boha a znelíbili se mu. Svéhlavě jsme zhřešili a On nás jistě odsoudí!“ Ale Bůh řekl: „Což bych se tě, Efrajime, mohl vzdát?...Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí.“ (Ozeáš 11,8)

Slyšte Jeho hojivá slova plná útěchy:

„Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám.“(Izajáš 57,16) Bůh tím říkal: „Kdybyste mě viděli jen v mém hněvu, váš duch by se zhroutil, protože by to pro vás bylo příliš zdrcující.“

„Rozlítil jsem se, když se lid provinil chamtivostí, bil jsem jej, skryl jsem se v rozlícení, že se odvrátil a šel cestou svého srdce. Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlí.“ (Izajáš 57, 17-18) Zní to snad, jako že se Bůh vzdá svých lidí, když selžou?

Možná se právě teď topíte v hlubokých vodách. Tím nemyslím nutně pokušení nebo zkoušky, mluvím o událostech, které na vás dopadají a drtí vás a vy je nemůžete pochopit. Ocitáte se uprostřed vichru a vlnobití, uprostřed věcí nad vaše chápání. Vtrhávají do vašich domovů, do vaší církve, práce, všude. Ale Bůh vás chce nést přes to všechno! Chce vám navrátit vaše duchovní zdraví! Když vše, čemu právě teď budete věřit, bude, že On vás miluje navzdory všem vašim tvrdošíjným cestám a že úpěnlivě touží po tom, abyste ho viděli jako svého dokonalého ošetřovatele, tak to stačí!

NAPLNĚNI NADĚJÍ, RADOSTÍ A POKOJEM

2011-10-06T03:00:00.000+02:00

Chceš-li, aby ve tvém životě vládl Boží pokoj, musíš přestat s několika věcmi:

Musíš přestat přemýšlet nad tím, jak to Bůh všechno vyřeší.
Musíš se přestat znepokojovat dělat si starosti. „O nic nemějte starost…“ (Filipským 4:6)
Musíš přestat říkat Bohu, co je podle tebe pro tebe to správné.
A především, musíš přestat si o sobě myslet, že jsi selhal; přestaň si říkat, že neděláš Bohu radost!

Jeden z nejúčinnějších pastí satana, jak okrást křesťany o pokoj, je přesvědčit je, že se musí snažit tělesnými způsoby, aby se zalíbili Bohu. Toto na mne zkouší pořád!

Někdy, když potřebuji tiché místo k modlitbě, nastoupím do svého auta a odjedu na odlehlé místo. Můžu chválit Pána a užívat si jeho přítomnosti při pohledu na zelená pole a lesy. Ale někdy mne napadne myšlenka, že nic nedělám pro Pána!

Modlím se: „Pane, tak málo pracuji na tvém království. Pouze se modlím, dostávám poselství pro kázání, jdu do sboru a kážu. Celý svět jde do pekla a já nic pro tebe nedělám!“

Už tě někdy něco podobného napadlo? Děláš všechno, co můžeš, aby ses zalíbil Pánu, přesto se necítíš svatě. Já se téměř nikdy necítím svatě. Dokonce ani tehdy, když jsem na tom nejlíp – ani když kážu s pomazáním Ducha!

Říkáš: „Ty, bratře Dave? Ty máš někdy pocit, že nic moc pro Boha neděláš?“ Ano! Ďábel přichází a probouzí v nás pocity nehodnosti a nenaplněnosti. A my přicházíme o svůj pokoj podlehnutím těmto hrozným pocitům!

Podívej se na Pavlovu modlitbu za nás: „Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha svatého stále víc a víc.“ (Římanům 15:13)

Důvěřuj jeho dobrotě. Věr jeho lásce a milosrdenství. Neobviňuj jej z naštvanosti nebo z mlčení. Dovol, aby jeho pokoj vládl ve tvém srdci a nad celým tvým životem!

DAR JEHO POKOJE

2011-10-05T03:00:00.000+02:00

„O nic nemějte starost, ale za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díkůčiněním oznamujte Bohu. A Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit vaše srdce i vaše mysli v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:6-7).

Když jsem nedávno znovu četl tyto verše, zasáhlo mne něco, co jsem nikdy předtím neviděl. Pavel nás nabádá, abychom si přestali dělat starosti, šli k Bohu s modlitbou a pokornou prosbou a děkovali mu za vyslyšení. Ale nikdy neříká nic o obdržení odpovědí! Pavel neříká nic o obdržení slova vedení, záchrany, zázraků či uzdravení. Místo toho říká, že dostaneme dar Božího pokoje!

Bůh na všechny naše žádosti a prosby odpovídá darem svého pokoje: „O nic nemějte starost, ale za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díkůčiněním oznamujte Bohu. A Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit vaše srdce i vaše mysli v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:6-7).

Jinými slovy, Boží první odpovědí na všechny naše modlitby a srdceryvná volání je jeho pokoj! Všichni lidé, kteří se modlí, mají společnou jednu věc: Nehledě na to, jak špatně se cítí, když jdou do své modlitební komůrky, vycházejí naplněni jeho pokojem! Bůh sám sebe omezuje svou vlastní vládou. To je známé jako Boží prozřetelnost. Koná tady a tamhle, připravuje lidská srdce a události, ale dokud Boží prozřetelnost nevyřeší tvou modlitbu, říká: „Nedám ti to, co si myslíš, že potřebuješ, ale to, o čem vím, že to potřebuješ – pokoj mysli a srdce!“

Mnozí z nás při modlitbě s Hospodinem zápasí. Domáháme se u něho se slzami a pláčem; bušíme na nebeskou bránu; nárokujeme si každé zaslíbení. Ale jak ubíhají dny, týdny a měsíce, začínáme se divit: „Proč neodpovíš, Pane? Co blokuje mé modlitby? Čím jsem tě zarmoutil?“

Ve skutečnosti nám Bůh říká: „Zde je můj pokoj, který dodává veškeré porozumění! Uchop jej a dovol mu vládnout ve svém srdci, zatímco já budu činit všechno pro tvoje dobro!“ Máme si uchovávat Boží pokoj, dokud nepřijde jeho zaslíbení pomocí Ducha svatého!

Drž se jeho pokoje a nech ho vládnout ve svém srdci!

AŤ VLÁDNE BOŽÍ POKOJ

2011-10-04T03:00:00.000+02:00

„Ve vašich srdcích ať vládne Boží pokoj, k němuž jste také byli povoláni v jednom těle; a buďte vděčni“ (Koloským 3:15).

Tento verš obsahuje neuvěřitelný příkaz: Bůh povolává celé tělo Kristovo, aby v našich srdcích, myslích a tělech vládl jeho pokoj! Boží pokoj má být arbitrem našich životů, který sedí nade vším jako vládce. Pokud kdy byla doba, kdy bylo toto volání potřeba, je to dnes v této hodině chaosu a zmatku!

Proč Bůh přikázal rané církvi, aby v ní vládl jeho pokoj? Protože věděl, co přichází,a chtěl je na to připravit! Zakrátko na ně přišel neuvěřitelný chaos. Byli mučeni a pronásledováni. Čelili obtížné době, ztráceli domovy, přicházeli o všechno, a ještě byli napadáni krutými muži, kteří si mysleli, že prokáží Bohu laskavost, když je zabijí. Bůh je varoval a připravil je: „Budete muset spočívat v mém pokoji, protože to jediné vás provede všemi těmi neuvěřitelnými změnami, které přicházejí!“

„Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi“ (Filipským 4:9).

Právě teď jsou mnohé církve zmítány falešným pokojem, pokojem, který v nadcházejících těžkých dnech selže. Je to pokoj tvrdošíjných křesťanů, kteří jsou slepí vůči hříchu! Mojžíš nazval takové věřící „požehnáni sami sebou“, čímž myslel sebe podvádějící. Varoval Izrael, že na všechny bezbožné a neposlušné Boží děti, které kráčejí v modlářství, přijde prokletí. Řekl, že přes své hříšné cesty natírají falešný pokoj: „Kdyby takový člověk uslyšel tato přísežná slova, možná by si představoval požehnání a říkal by si: ‚I když se řídím jen svým zatvrzelým srdcem, budu se mít dobře!‘ Jako kdyby počítal zpitého mezi žíznivé“ (Deuteronomium 29:18).

Mojžíš popisuje Boží dítě, které se rozhodlo uspokojit svou touhu po zlém! Nachází pohodlné učení, které mu říká, že jedná správně, že je stále spasený, směřující do nebe, zatímco pokračuje ve svém hříchu. Říká si: „Udělám to a neztratím pokoj v srdci.“

Nezáleží na tom, co se děje v Americe či jiných národech světa, žádná pekelná moc tě nemůže oloupit o Boží pokoj skrze Ježíše Krista, který ho vkládá do tvého srdce! Bůh vládne svému lidu pokojem.

„Ať ve vašich srdcích vládne Boží pokoj.“

LÉČENÍ NEVÍRY

2011-10-03T03:00:00.000+02:00

Procházel jsem své odborné knihy a nalezl jsem seznam způsobů, jak „léčit“ nevíru, avšak žádný z těch způsobů, jichž byly tucty, mne neoslovil. A tak jsem požádal Boha o něco jednoduchého a On mi dal dva nápady, jak mohu vymanit své srdce z nevíry:

1. Seber všechny starosti, strach a břemena. Všechno to vlož na Ježíše a nech to na jeho ramenou!

„Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží“ (1.Petr 5:7).

Milovaní, takto vás osobně Bůh zve, je to Jeho požadavek: „Všechno to vlož na mne! Nestarej se o to už ani o hodinu déle. Záleží mi na všem, co prožíváš, a jsem dost velký na to, abych si to všechno od tebe převzal!“

Nedlouho předtím mi zavolal někdo, kdo prožíval velmi vypjatou situaci a hledal slovo povzbuzení. Byl jsem však natolik přemožen problémy, že jsem nedokázal zvládnout ani jednu věc navíc, a tak jsem odpověděl: „Je mi líto, ale budeš muset zavolat jindy. Teď jsem přetížen.“ Díky Bohu, který není nikdy vystresovaný! Nikdy není přetížen! Jeho ramena mohou nést náklad ode všech jeho dětí! On na nás naléhá: „Všechno to vlož na mne!“

„Na Hospodina slož svou starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil“ (Žalm 55:23). Teď si sepiš svůj seznam: „Bože, dávám Ti toto a toto a tamto. Dávám Ti toto břemeno, tento problém, tento vztah, tamto trápení.“ A buď pevně přesvědčen, že On se postará!

2. Vykroč v plné důvěře v napsané Boží Slovo. Vezmi Hospodina za slovo a žij jeho Slovem!

„Nejen chlebem bude živ člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“ (Matouš 4:4). Musíš být schopen říci: „Budu žít a umírat s Božím Slovem, které je pro mne!“

Ptám se tě: Jak to, že dokážeme důvěřovat jeho Slovu, co se týče naší věčné spásy, avšak ne co se týče našich každodenních potřeb a problémů? Dokážeme mu věřit v té nejobtížnější části. Proč je pro nás těžší věřit mu v oblasti pomoci, vedení a moci nad hříchem? „Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy“ (Juda 24). Bůh ti to slíbil,a tak mu dovol sejmout z tebe to břemeno! Jdi k Hospodinu a přijmi výzvu jeho Slova. Řekni mu, že na jeho Slovu postavíš svůj život! Ukaž mu svou důvěru v každé jeho slovo – a budeš požehnán!

NEDŮVĚRA BRÁNÍ BLÍZKEMU VZTAHU S BOHEM

2011-09-30T03:00:00.000+02:00

„Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Židům 11,6)

Ani všechny modlitby na světě vám nepřinesou nic dobrého, dokud k nim nepřidáte víru. Můžete se postit a modlit tři dny nebo tři týdny, ale bez víry a důvěry Boha nepotěšíte. Všechny hodiny na modlitbách, všechny vaše prosby ani všechna vaše přicházení k Němu vám nepřinesou nic, dokud se vaše srdce nezakotví ve víře.

„Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane“ (Jakub 1,6-7)

Když strávíte s Bohem dvě hodiny, a přitom nevěříte, že vám odpoví, tak ho ty dvě hodiny zahanbujete. Možná se budete cítit dobře nebo svatě, ale ve skutečnosti ztrácíte čas. Dáváte Bohu dvě hodiny nedůvěry a pochybností.

Znám křesťany, kteří říkají, že se modlí denně, často pláčou před Pánem, ale přesto se nic neděje. Zůstávají zarmoucení a skleslí. Stále žijí v nepokoji a to všechno kvůli tomu, že uvedli do rozpaků Boha tím, že přišli do Jeho přítomnosti ne zcela přesvědčeni o tom, že On udělá, co slíbil.

„Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.“ (Marek 11,24)

„A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“ (Matouš 21,22)

Mnozí křesťané žijí v duchovní bídě, protože se jim přihodilo něco, kvůli čemu pochybují o Boží lásce. Říkají: „Jak můžu důvěřovat Bohu, když nechápu, jak mohl dopustit, aby se mi stalo něco takového?“

Na to neexistuje lidská odpověď. Ale Bůh zná už od počátku konec a teprve v nebi pochopíme, proč dovolil, aby se nám staly některé těžké věci.

Věřím, že všechno, co potřebujeme pro teď vědět, je napsáno v Izajášovi: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“ (Izajáš 49,15-16)

Bůh nám dal své slovo: „Jste mé děti. Jste vyryti v mé dlani, důvěřujte mi tedy!“

NEDŮVĚRA BRÁNÍ BLÍZKEMU VZTAHU S BOHEM

2011-09-29T03:00:00.000+02:00

„Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Židům 11,6)

„Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.“ (Marek 11,24)

„A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“ (Matouš 21,22)

Na to neexistuje lidská odpověď. Ale Bůh zná už od počátku konec a teprve v nebi pochopíme, proč dovolil, aby se nám staly některé těžké věci.

Bůh nám dal své slovo: „Jste mé děti. Jste vyryti v mé dlani, důvěřujte mi tedy!“

KOŘEN VŠECH HŘÍCHŮ

2011-09-28T03:00:00.000+02:00

Mohl bych vyjmenovat celý seznam hříchů, které věřící křesťané praktikují, ale žádný z nich by se ani zdaleka nepřiblížil tomu, o kterém chci mluvit. Kořenem všech hříchů, ten, který dává vzniknout všem ostatním, je hřích nevíry (bezbožnosti)!

Nemluvím o nevíře zatvrzelých hříšníků. Nevíra zvrhlíku, pochybovačů a ateistů vůbec Bohem nehne. Ne, to co Boha zlobí víc než cokoli jiného je nevíra a znepokojivé pochybnosti těch, kteří se nazývají Jeho jménem! Jeho děti říkající: „Patřím k Ježíši“ a přesto stále na pochybách, ve strachu a s nevírou ve svém srdci, Boha trápí více než kdokoli ostatní!

Hospodin bere hřích nevíry opravdu vážně! Juda varoval církev těmito slovy:„I když to všechno už sami víte, chci vám připomenout, že Pán sice vysvobodil svůj lid z Egypta, ale ty z nich, kteří mu nevěřili, potom zahubil.“ (Juda 1:5).

Juda připomíná věřícím Boží postoj vůči nevíře. Říká: „Připomínám vám absolutní Boží nenávist k bezbožnosti mezi těmi, kdo jsou spaseni. I když svůj lid zachránil, poté ty, co v něj nevěřili zahubil!“

Milovaní, věřím, že Bůh mě povolal k tomu, abych připomněl dnešní církvi to samé! „To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.“ (1. Korintským 10:11). Bůh již nechce zničit Svůj lid fyzicky, tak jako to učinil ve Starém Zákoně, ale Jeho postoj k dnešní nevíře je duchovní a stejně tak závažný.

Nevěra je stejně zničující dnes jako kdysi. Neproměníme se sice v solný sloup, ale stáváme se tvrdohlavými a zahořklými! Země se neotevře, aby nás spolkla, ale každodenní problémy, stres a těžkosti v rodině nás doslova pohlcují. Také oheň na nás nesestoupí, aby nás pohltil, ale náš duchovní život je zničen.

Mnozí z nás jsou vinni tímto prvotním hříchem a vůbec se toho nebojíme. Nebereme svou nevíru vážně. Ve skutečnosti žijeme tak, jako by Bůh nad tím přimhouřil oko. A přesto tento jediný hřích dokáže otevřít naše tělo i ducha jakémukoliv jinému hříchu, lidstvu poznanému.

KDE JE MOUDROST?

2011-09-27T03:00:00.000+02:00

Kde se však moudrost nalézá? A rozumnost kde přebývá? Člověk netuší, kudy k ní; nenajde ji na zemi mezi živými. (Jób 28:12-13).
Moudrost,
Kdo ji může nalézt?
Kde?
Hloubka praví: „Není ve mně.“
Moře říká: „Není se mnou.“
Za zlato ji nepořídíš,
Ani za stříbro nevyměníš
Neboť její hodnota -
Nelze ji vyčíslit . . . drahé onyxy
Nebo . . . safíry.
Nelze ji vyměnit za šperky,
nemluvě o korálech či perlách,
Neboť hodnota moudrosti
Je nade všechny rubíny.
Odkud tedy přichází moudrost?
A rozumnost kde přebývá?
Bůh ví,
On poznal to místo.
Ten, který se dívá na celičkou zemi z nebe,
Ten, který váží hmotnost větru,
K lidem říká,
“Zakus
Báseň před Hospodinem —
Moudré je
Vzdálit se od zlého —
To je rozumnost.
Bázeň před Hospodinem je začátek
vší moudrosti.
Ten, který by měl moudrost,
Ať se v lásce
Bojí Hospodina
A vzdá se svých hříchů.”

ON OTEVŘE OKNA NEBES

2011-09-26T03:00:00.000+02:00

Nový zákon je plný zaslíbení, která dokazují, že Bůh velice rád vyplňuje modlitby svého lidu.

Jeden z nejznámějších slibů je v Efezským 3:20. Všichni ho známe, ale jen málo z nás mu opravdu věří a žije podle toho. „Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme.“

Bůh může vyplnit naše modlitby, ale on pro nás chce udělat neskonale víc, než si vůbec dokážeme představit! Chce nám odpovědět ne podle našich malých proseb, ale podle svého bohatství a moci.

Bible nám říká, že Bůh nám často dává víc, než o co jsme prosili: „Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá.“ Lukáš 6:38

„Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha.“ 1. Korintským 2:9-10

„Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.“ 2. Petrova 1:4
„(Doufejte)…v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme“ 1. Timoteovi 6:17
Bůh nás vlastně prosí, abychom žádali velké věci!

Rádi Ho nazýváme naším Králem, ale prosíme také o velké věci hodné královské velikosti? Král je zavázán starat se o své lidi a ti mu vzdávají čest tím, že k němu mají velké prosby a věří, že On má vše, co potřebují a hojně jim to poskytne. Milovaní, nemůžete říkat Bohu Král a potom ho obvinit, že nechal někoho v nedostatku!

Přivádíte Boha svými malými prosbami do rozpaků? „Jen mě v tom vyzkoušejte, praví Hospodin zástupů, zda vám nezotvírám nebeské průduchy a nevyliji na vás požehnání, že ho ani nepoberete.“ Malachiáš 3,10

ÚPLNÉ VÍTĚZSTVÍ

2011-09-23T03:00:00.000+02:00

„Amonci dokonce překročili Jordán, aby napadli také Judu, Benjamína a dům Efraimův. Na Izrael přišlo veliké soužení.“ (Soudců 10,9)

Amonci sloužili jako Boží nástroj na nápravu hříchů Izraele (viz. Soudců 10:6-8). A nyní jejich armáda pochodovala směrem k Izraeli! Boží lid byl bezradný a zkormoucený a začal vyznávat své hříchy: „Synové Izraele na to Hospodinu řekli: „Zhřešili jsme. Udělej s námi,
cokoli uznáš za dobré, ale vysvoboď nás, prosím, ještě tentokrát!“ (Soudcům 10:15)

Lid byl natolik pronásledován svým hříchem, že je nenapadalo prosit Boha o nic jiného, než aby ušetřil jejich životy. Jejich modlitba byla jedna z těch nejjednodušších: „Pane, vysvoboď nás ještě tentokrát! Nedopusť, aby nás nepřítel přemohl!“

Modlili se za jedno vítězství, ale Bůh měl na mysli víc a jeho odpověď mocně převýšila jejich prosby. Nejenom, že získali ochranu, ale zároveň si totálně podmanili Amonce!

„Jiftach vytáhl do boje proti Amoncům a Hospodin mu je vydal do rukou. Zpustošil dvacet měst od Aroeru směrem k Minítu až po Abel-keramim. Kvůli té hrozné porážce se tenkrát Amonci museli před syny Izraele pokořit.“ (Soudců 11:32-33)

Nejenom, že Bůh vysvobodil Izrael, ale taktéž jim dal odvahu a pokyny zvítězit nad Amoncema. Podmanili si je a již nikdy víc jim nezpůsobili potíže! Bylo to totální vítězství!

Bůh i dnes chce odpovídat na modlitby svého lidu stejným způsobem! Mnoho křesťanů se modlí: „Pane, dej mi vítězství v tomto boji.“ Ale Pán odpovídá: „Dám ti, oč žádáš, ale mám pro tebe připraveno i mnohem více. Chci pokořit tvého nepřítele, ale ne pouze v tomto jednom boji. Chci, abys měl totální vítězství!“

Milovaní, on vám chce dát moc nejenom k překonání, ale k podmanění si nepřítele! Chce, abyste byli více, než jenom vítězové nad hříchem; abyste nejenom měli život, ale měli jej v hojnosti. Chce vám dát nevyslovitelnou radost, plnou slávy a osvobodit vás od strachu ne na pouhý den, týden nebo měsíc, nýbrž na celý váš život!

BŮH VÍCENEŽ JEN ODPOVÍDÁ NA MODLITBY!

2011-09-22T03:00:00.000+02:00

Jednou z nejčastěji zmiňovaných frází v církvi je: „Bůh odpovídá na modlitby!” Ale je to jen z půli pravda. Celou pravdou je, že Bůh mnohonásobně odpovídá na naše modlitby!

Ozeáš prorokoval Izraeli: „I když jste zhřešili, stále jste Božím lidem” (viz Ozeáš 14:2). „Vraťte se k Hospodinu a vezměte s sebou slova modlitby: „Odpusť nám všechnu naši vinu a laskavě nás přijmi.“ Ozeáš 14:3.

Modlitba Izraele byla jednoduchá. Vše oč Boha žádali bylo, aby je zbavil hříchu a laskavě je přijal: „Pane, měj slitování! Očisti nás a přijmi zpět do své přízně.” Hospodin je nejen očistil a přijal milostivě nazpět, ale navíc přidal i požehnání, jaké si sami ani nedovedli představit!

„Uzdravím jejich odvrácení, milerád je budu milovat; můj hněv se od nich odvrátí. Stanu se Izraeli rosou a rozkvete jako lilie. Zapustí kořeny jako cedr v Libanonu, jeho koruna se rozroste. Bude nádherný jako oliva, jeho vůně bude cedrová. V jeho stínu se lidé znovu zabydlí a vyraší jako obilí. Jak vinná réva rozkvetou a získají si slávu, jako má víno z Libanonu.“ (Ozeáš 14:5-8).

Nebeskou rosou (14:5) je Pánova přítomnost. Až do ony chvíle zažívali období sucha a všechno umíralo, neboť Boží přízeň jim byla odejmuta. Ale teď kvůli opravdovému pokání a vroucí modlitbě Bůh vzkázal, že nechá vytrysknout život všude okolo. Nejenže bude Izraeli odpuštěno, ale bude také oživen! Aby mohli zapustit kořeny, rozrůstat se a vzkvétat!
Jediné o co prosili byla milost, odpuštění a přijetí. Namísto toho Bůh otevřel svá nebeská okna a vylil na ně požehnání, o jakém se jim ani nesnilo! Bůh štědře odpovídá na naše modlitby!

Bůh učinil to samé i pro tebe! Když jsi prosil o odpuštění, vše oč jsi žádal Boha bylo čisté srdce, odpuštění a pokoj. Podívejme se jak ti štědře odpověděl: dal ti hladovějící srdce — větší žízeň po Ježíši! Dal ti oči k vidění a uši k slyšení. Chránil tě před běsnícím ďáblem a tvou duši zaplavil nadějí, radostí a potěšením!

Žádal jsi jen o to, abys byl spasen a očištěn, ale Bůh na tebe vylil požehnání za požehnáním! Mnohonásobně odpověděl na tvou modlitbu!

JÁKOB BOJOVAL S BOHEM

2011-09-21T03:00:00.000+02:00

Jedna z nejdůležitějších věcí, které se můžeme naučit, je, že nikdy nebojujeme s lidmi. Nezápasíme se spolupracovníky, sousedy nebo s našimi nevěřícími nejbližšími – ale s Bohem!

Když si vyřešíte věci s Bohem, urovná se i všechno ostatní. Stojíme-li před ním, pokropeni Kristovou krví, očištěni od hříchů a na modlitbách, tak ani všichni démoni pekla nemohou zabránit tomu, co chce Bůh dělat! On chce, abychom byli takto svatí.

Ozeáš řekl: „Též s Judou povede Hospodin spor.“ (Ozeáš 12,3) Kvůli čemu má Bůh spor se svou církví? Pro její duchovní lenost! Chceme zázraky, požehnání a vysvobození, aniž bychom museli sami vyvinout nějaké úsilí!

Kdo z křesťanů se v dnešní době celou noc modlí, zápasí, bojuje, pláče a volá k Bohu tak, jako to dělal Jákob? Kdo chce tak moc být svatý, čistý a podobný Kristu, že je ochotný zavřít se někde sám s Bohem, dokud toho nedosáhne? Kdo touží tolik potěšit Boha, že chce být zoufale osvobozen od všech zvyků a žádostí – a pláče, zápasí a bojuje s Bohem tak dlouho, dokud On nezlomí všechna pouta?

Ozeáš řekl Izraeli: „Chcete jen blahobyt a bezpečnost! Nejste ochotni se za něco postavit. Chcete žít ke svému potěšení, ne k Božímu!“

Jákob byl bojovníkem od narození. Zvítězil silou (viz Genesis 32,29 ) a stejně musíme i vy a já! Máme Jeho sílu, ale nepoužíváme ji! „a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti“ (Koloským 1,11)

„Kéž vás jeho Duch podle bohatství jeho slávy posilní ve vašem nitru.“ (Efezským 3,16)
Křesťané neuvidí, co má Bůh pro svou církev připraveno, dokud Ho nebudou opravdu hledat. „Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jakub 5,16)

Bůh chce, abyste se mu vydali, protože vás miluje! Říká: „Tady to je. Jestli to chcete, přijďte a vezměte si to!“ Chce z vás udělat silné vojáky pro svou armádu.

BŮH JE SE MNOU

2011-09-20T03:00:00.000+02:00

„K Bohu nejvyššímu zní mé volání, on se mnou dokoná své záměry“ (Žalm 57:2)

Věřím v Boha,
který může uchránit mé nohy od pádu
a zachovat mě v každém neštěstí.
Když mám obavy, budu doufat v Něho.
On uchrání mou duši v pokoji
v bitvě vedené proti mně.

Budu volat k Bohu
a on mne zachrání.
On posbírá mé slzy
a zaznamená každý můj krok.
Když k němu budu volat,
moji nepřátelé budou obráceni zpět.
Protože Bůh za mě zápas dokončí.
V něho doufám.
Něbudu se bát toho, co mi může učinit člověk,
moje srdce je pevné.
Budu zpívat a vzdávat chválu;
moje duše najde spočinutí.

On mne pronese ohněm a vodou
do vytouženého nebe.
On nechá svou tvář, aby zářila na mne
a denně budu užívat užitek v Něm.
Neskryje svou tvár,
ale rychle mě vyslyší.
Nikdy mě neuvede do zmatku,
neboť mi dal přikázání, aby mě ochránil
- protože bojuje za mě.

JÁKOB BYL V KRIZI – OPĚT!

2011-09-19T03:00:00.000+02:00

Jákob byl opět v hrozné krizi a nevěděl, co udělat. Bible říká: „Potom Bůh Jákobovi řekl: ´Vstaň a vydej se vzhůru do Bet-elu. Bydli tam´... Jákob tedy řekl své rodině a všem, kdo byli s ním: ...´Vstaňme a pojďme vzhůru do Bet-elu. Tam postavím oltář Bohu, jenž mě vyslyšel v den mé úzkosti a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.´“ (Genesis 35:1-3)

Bethel je místo, kam můžeme jít v čase úzkosti. Lekce pro Izrael a také dnes pro nás zní: Kdykoliv byl Jákob v nebezpečí nebo uprostřed problémů, kdy věci vypadali zlověstně a beznadějně, on věděl kam jít a co udělat!

Bůh tím říkal Jákobovi: „Víš, kde k tobě mluvím, kde uslyšíš můj hlas. Vrať se do Bethelu! Jdi k oltáři, kde jsem se s tebou potkal. Vzdej mi úctu a očisti svůj dom od modlářství!“

Jákob vyzval svou rodinu, aby přinesli všechny své modly, které pak zakopal pod dubem. Poté vedl svou rodinu do Bételu a postavil tam oltář Bohu. Bůh mu opět řekl: „Jsem s tebou.“ (viz. Genesis 35:9-13) Písmo říká: „Boží hrůza padla na města kolem nich, a tak Jákobovi synové nebyli pronásledováni.“ (35:5) Okolní města se bála Jákoba – té malé Židovské rodiny, protože Bůh v nich vyvolal hrůzu!

Hospodin je pořád Bůh Bételu! Říká nám: „Jdi do Bételu, protože se tam s tebou potkám! Pokaždé, když se dostaneš do problémů nebo do úzkostí, poběž k oltáři! Volej na mne a ztiš se přede mnou!“ On na nás čeká, že za Ním přijdeme do skryté modlitební komůrky!

Jákob věděl, kam jít, aby od Boha dostal jasné slovo! Šel do Bételu, k oltáři. Já věřím, že Bůh k nám mluví; věřím, že nám dává slova. Ale dochází k tomu pouze na kolenou! To je místo setkání s Bohem!

Bůh tě dnes vyzývá, aby ses přestal dívat na okolnosti. Nesuď nic dle svého aktuálního stavu. Nesnaž se to vše vyřešit. Nenech se přemoct strachem. Bůh se s tebou setká v modlitbě!

NEPŘIPRAVENI K BOJI!

2011-09-16T03:00:00.000+02:00

Představte si, že si trenér boxu vybere z izolovaného výcvikového klubu zápasníka a stráví celou tréninkovou sezónu tím, že ho povzbuzuje k velkému zápasu. Říká mu: „Budu s tebou hned u ringu, nikdy tě neopustím. Tady je seznam velkých boxerů z historie, tak si nastuduj každý jejich pohyb. Nemusíš se trápit náročnými tréninky. Řekl jsem ti, že vyhraješ a mé slovo je vše, co potřebuješ. Dám ti pár schémat, ze kterých vyčteš, jak porazit hrozného protivníka, až vkročíš do ringu.“

Co je tohle za trenéra? Naprostý blázen! Co by udělal dobrý kouč? Nechal by svého svěřence trénovat v ringu s tím nejlepším boxerem, jakého by našel!

Milovaní, kolik křesťanů sama sebe nazývá vojáky, aniž by někdy byli testováni nebo trénováni? Hodně v našem národě slýcháme o spoustě modlitebních bojovnících. Ale smutnou pravdou je, že drtivá většina z nich nikdy nebyla v bitvě! Neprošli tréninkem a nejsou připraveni bojovat!

Nedávno jsem se ptal Pána, proč mnoho opravdových věřících prochází prochází těžkými časy. „Proč tak hluboké utrpení?“ ptal jsem se, „proč je jich tolik zkoušeno až na hranice sil?“

Bůh ví, že v poslední hodině války bude satan vypuštěn na zem. Proto Pán potřebuje dobře trénované vojáky, kteří přemohou všechny síly pekla. Právě teď rychle pracuje se svými zbylými věrnými – je to takzvaný krizový trénink.

Tito trpící, těžce zkoušení svatí se stanou vůdci Jeho armády posledních dnů. Pán jim dá bojovného Svatého Ducha a postaví dopředu vojáky, kteří jsou trénovaní a prozkoušení, protože zápasili s Bohem. Čím více trpí a čím větší jsou zkoušky, tím větší práci pro ně Pán má!
Tento druh tréninku vyžaduje fyzický i duchovní trénink. Jákob se pustil do bitvy celým tělem a všemi lidskými schopnostmi. Povstal v něm bojovný duch a Písmo svaté říká: „Jako muž potom s Bohem zápasil.“ (Ozeáš 12,4)

Tento verš má velký význam pro ty, kteří chtějí zvítězit. Říká, že Jákob bojoval mužně. Milovaní, chcete-li v těchto posledních dnech vítězně obstát, budete do toho muset dát všechny své síly!

V BOJOVNÉ NÁLADĚ

2011-09-15T03:00:00.000+02:00

Z matčina lůna vyšel první Ezau – dítě bylo porostlé chlupy (jeho jméno znamená „chlupáč“). Ale jeho dvojče Jákob se ho chytil za patu ještě v děloze. Pro porodní bábu to musel být veliký šok, když uviděla, jak malá ručka svírá Ezaovu patu!

„Už v lůně chytal svého bratra za paty, jako muž potom s Bohem zápasil. Zápasil s andělem a zvítězil; s pláčem u něj tehdy o milost žadonil. Našel jej v Bet-elu a tam s ním promluvil.“ (Ozeáš 12:4-5).

V této kraťoučké pasáži o Jákobovi, prorok Ozeáš shrnuje, jak s Boží pomocí překonat překážky a zvítězit!

Ozeášovo poselství nám ukazuje: „Jednalo se o muže, lačnícím po Bohu, hladovějícím po všem, co pro něj Bůh měl!“ Jákob vyšel z matčina lůna v bojovné náladě, toužící po Božím požehnání! Toto dítě mělo něco jako Boží instinkt. Jakoby říkalo: „Bratře, pokud ty nechceš plnost Boží, tak já ano. Jdi mi z cesty! Nezůstanu pozadu před Božím požehnání!“

Celoživotní Jákobova touha po prvorozenství a požehnání představuje veškerá požehnání, která máme v Kristu Ježíši! Jákob neusiloval ani o dvojnásobný podíl na otcově bohatství nebo zaslíbený pozemek. Ne, Jákob chtěl něco víc. Toužil po Božím požehnání, aby měl své místo v Mesiášově rodokmenu! A také chtěl kněžské požehnání. Neznamenalo to jen stát se kněžím svého rodu, ale také výsadu moci žehnat ostatním!

Tuto výsadu kněžské služby vidíme ve 27. kapitole knihy Genesis, kdy Izák položil své ruce na Jákoba a požehnal mu: „. . . abys mi proto s chutí požehnal.“ (Genesis 27:19). Nechat na sebe položit Boží ruce znamenalo vysokou čest a poctu.

Milovaní, od věřících se v těchto posledních dnech požaduje následující! Bůh chce pozvednout ty, kteří nehledí jen na sebe a svůj život – jak koupit dům nebo řídit pěkné auto. Hledá ty, kteří jsou hladoví po Božím požehnání, ne aby toho využili ve svůj prospěch, ale aby si je On použil pro pomoc ostatním!

ČERSTVÁ MOC POMAZÁNÍ

2011-09-14T03:00:00.000+02:00

Bůh dopouští Tvou zkoušku, neboť chce, abys byl schopen vzdorovat ďáblu. To neznamená, že už nikdy víc nebudeš zkoušen, nýbrž že již budeš trénovaný obstát! Je to součástí procesu, během nějž tě Bůh připravuje na větší službu, větší pomazání a činí tě více užitečným pro své království.

Taktéž, Bůh tě chce posílit proti lstem ďábla. On ustanovuje tělo věřících, kteří se potkali s ďáblem, byli proti němu posíleni, znají jeho metody a nemají před ním strach! Bůh říká: „Jakmile pochopíš, proč tímto procházíš, získáš zpět celé území, jejž jsi ztratil. Budeš to mít opět pod kontrolou – skrze moc Ducha Svatého!“

Jakmile Eliášova zkouška skončila (viz. 1. Královská 19), už se nikdy víc nesnažil utíkat. Poté již věděl, kam směřuje a jeho duchu se dostalo ujištění. Víš, Bůh se jej chystal poslat k národům, aby ustanovil krále, vůdce a proroky!

Bůh mu řekl: „Vrať se, odkud jsi přišel... Až tam dojdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Pak pomažeš Jehua... za krále nad Izraelem a Elíšu... pomažeš za proroka místo sebe.“ (1. Královská 19:15-16) Eliášovi se dostalo čerstvé moci pomazání. Měl to opět pod kontrolou!

„Eliáš tedy odešel…“ (verš 19) Vyšel z jeskyně, aby činil Boží vůli. Nemusel ronit mnoho slz. Ne, on jednoduše slyšel Slovo Boží!

Milovaní, ďábel vás bude snažit držet ve strachu. Ale musíte se toho zbavit vírou! Řekněte si: „Není se mnou konec. Bůh mi dá nové pomazání z nebe – On si mne použije!“

Věříš tomu, že Bůh s tebou ještě počítá – že tě připravuje pro lepší věci? Chce k tobě mluvit ve tvé jeskyni sklíčenosti. Chce ti říct, co udělat a kam jít – chce tě odsud vyvést!

Tak povstaň ze svého zoufalství a zbav se pouta strachu a deprese! Odejdi ze své jeskyně. Zjistíš, že ve chvíli, kdy se postavíš a budeš vycházet, vylije se na tebe pomazání!

JAZYK REVOLUCE

2011-09-13T03:00:00.000+02:00

„Unáhlené řeči bodají jako meče, ale jazyk moudrých je jako lék.“ (Přísloví 12:18)

Revoluce mluví velkými a nadýchanými slovy.
Jako bodání meče,
Oni kirtizují svými jazyky
zavedený řád dne.
Zlý člověk vyhrabává zlo
a na jeho rtech je hořící oheň.
Neuhasitelný oheň pekla.
Ale podlý člověk bude chycen do pasti
prohřešky svých vlastních rtů.
Kdo drží svá ústa (na uzdě),
udržuje svůj život,
ale kdo otvírá svá ústa dokořán,
sklidí zkázku.
Neboť spravedliví nenávidí lež na rtech
a jazyk, který nepřináší uzdravení.
Světlo zlostníka zhasne
a jeho ústa zavřena;
neboť zlý jazyk
bude svžen
a jazyk moudrých
bude vyslán ku zdraví.

SÍLA A MOC ČISTÉHO BEZÚHONÉHO ŽIVOTA

2011-09-12T03:00:00.000+02:00

Když nastavíš své srdce, aby bylo bezúhonné před Bohem – budeš žít způsobem, který těší a líbí se Pánu – budou ti, kteří přišli o přízeň a požehnání od Boha, tebou pohrdat a bát se tě. Vlažní křesťané a ti, kteří stále dělají kompromisy, bude způsob tvého života velmi znepokojovat a odpuzovat!

Živě můžeme tento příklad vidět v knize 1. Samuelova: „Saul se Davida začal bát, protože s ním byl Hospodin, kdežto od Saula se odvrátil.. . . . David si ale na všech taženích vedl úspěšně a Hospodin byl s ním. Když Saul viděl, jak úspěšně si vede, měl z něj hrůzu.“ (1. Samuel 18:12-15).

Davidovo bezúhonné chování zasáhlo Saulovo srdce bázní! Kdykoli byl Saul v Davidově blízkosti, vzpomněl si na dobu, kdy se těšil Boží přízni a velké úctě svého lidu. Ale neposlušnost, závist, pýcha a tvrdohlavost stáli Saula poslední zbytky moci od Boha. A také jej to obralo o veškerou úctu svého lidu.

Nyní musel Saul čelit tváří v tvář mladšímu muži - méně zkušenému, pravděpodobně i méně výřečnému, ale muži, který vyzařoval sílu a bezúhonnost svatosti. Měl čisté srdce, byl plný Ducha Svatého a Saul z něho měl strach!

A věz, že se nejednalo o žádného modlářského pohana, který by se bál Davida. Ne, Saul byl muž, který zakoušel sílu Ducha svatého! On býval Boží pomazaný a od Boha vyvolený mocný muž!

David jednoduše žil počestný život a Bůh na něj vyléval svou přízeň! „Všichni v Izraeli i v Judovi ale Davida milovali, protože v jejich čele táhl do boje i zpět.“ (1. Samuel 18:16).

Saul nechtěl pobývat v Davidově blízkosti. Písmo říká: „Proto se ho Saul zbavil“ (1. Samuel 18:13). Je smutné, že Saul představuje dnešní kompromitující církev, křesťany, dělají kompromisy a ztratili pomazání od Boha. On je typ věřícího, který byl kdysi plný Ducha svatého, pokřtěný, zapálený pro Boha. Ale díky své neposlušnosti, pýše a chtíči byli okradeni o všechno, co kdysi od Boha měli a znali.

Pro křesťana, který dělá kompromisy není nic děsivějšího než svatý bezúhonný život. A čím více se bude tvůj život připodobňovat Pánově vůlí a Jeho Svatostí, tím více budeš odpudivý pro odpadlé věřící.

ŽIVOT V BOŽÍ MILOSTI

2011-09-09T03:00:00.000+02:00

Bůh slibuje svou úžasnou přízeň těm, kdo v něj věří a jsou bez úhony. "Nezapomeň . . láska a věrnost ať tě neopouští, připoutej si je k hrdlu, vyryj do srdce! Přízně a uznání tehdy dojdeš před zrakem lidí i před Bohem" (Přísloví 3:1-4). Bůh tedy říká, že pokud se budete snažit být před Bohem nevinní, budete přebývat v Jeho milosti a on ve vás nalezne zalíbení.

To ale není všechno. Boží přízeň v sobě obsahuje i moc! Pavel řekl: "Neboť naše evangelium k nám nepřišlo je ve slově, ale také v moci, v Duchu svatém a v plné jistotě" (1.list Tesalonickým 1:5). Jeho přízeň přináší všemu, co říkáte a děláte, moc Ducha svatého. Vaše slova nebudou klesat k zemi, protože budou mít sílu Ducha svatého.

Pavel řekl, že slova, která jsou posilněna Duchem svatým, přináší veliké výsledky: "A vy jste následovali náš i Pánův příklad; přes mnohá soužení jste přijali Slovo s radostí Ducha Svatého" (1:6).

Proč byla Pavlova slova tak mocná, tak účinná? Protože, jak říká, "[jste] se stali vzorem pro všechny věřící "(verš 7). Nebylo to Pavlovo kázání, ani jeho modlení, co získavalo lidi pro Pána.Byl to jeho příkladný život! Bůh našel v Pavlovi čisté srdce, takové, které mohl obdařit silou Ducha svatého!

Boží přízeň také přináší velkou úctu mezi lidmi. O Davidovi je psáno: "David byl pokaždé úspěšnější než všichni Saulovi hodnostáři. Tak si David získal slavnou pověst" (1 Samuel 18:30).

Muž, který chrání Ježíšovo jméno tím, že žije před ostatními svatým životem, dostane před nimi od Hospodina dobré jméno.

Někteří křesťané říkají: "Nezajímá mě mé jméno. Nestarám se o to, co si o mně lidé myslí. Chci být neznámý, nikdo. Ať má Hospodin všechnu slávu." Možná to zní skromné, ale podle Písma: "Jméno je cennější než spousta peněz, nad stříbro a zlato je být oblíben" (Přísloví 22,1). Bůh dává spravedlivým dobré jméno, aby Ho tím mohli oslavovat v ještě větší míře!

CO JE TO NEVINNÝ ŽIVOT?

2011-09-08T03:00:00.000+02:00

Toto je chování nevinného křesťana podle apoštola Pavla:

1. Být nevinný znamená vyvarovat se podvodu jakéhokoli druhu. „Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést.“ (1 Te 2,3) Nevinný křesťan je bez jakkéhokoli podvodu v srdci. Pavel řekl: „Nebyl jsem podvodník, nekázal jsem vám jednu věc a přitom žil jinak. Mé chování bylo otevřenou knihou.

2. Být nevinný znamená nedotýkat se ničeho nečistého. „Naše poselství nepochází …z ničeho nejasného“ (1 Te 2,3) Pavel zde klade důraz na smyslnost a chtíč. Říká: „Žádné nečisté slovo nevyšlo z mých úst. Moje slova byla čistá, vycházející z čistého srdce.“ Pavel měl své tělo pod kontrolou. Žádné tělesné vášně ho neovládly – žádný duch touhy nebo smiltsva neposedl jeho mysl. Byl svobodným člověkem.

Věřící, který vypráví sprosté vtipy, má sexuální narážky či pokoukává po ostatních, je někdo, kdo ještě nebyl očištěn. Bůh říká: „Pokud chcete přede Mě předstoupit jako nevinní, musíte mít čisté uši, čisté srdce a čistý jazyk!“

3. Být nevinný znamená být bez omylu. „Naše poselství nepochází z omylu“ (1 Te 2,3)

Křeťan bez omylu nebo lsti se nesnaží být chytrý, mazaný ani nemanipuluje s lidmi. Nemá žádné skryté agendy, je totálně otevřený a čestný. Pavel řekl: „Nemanipuloval jsem tebou k Božímu království, ani jsem nepoužil chytrá slova nebo ti „hrál na city. Předložil jsem ti evangelium přímo.“

Pavel nikdy s nikým nehrál nekalou hru. Nikdy nepoužil psychologie, aby lidi získal. Řekl: „Ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví jako když matka chová své děti.“

Ale když přišel hřích, pokáral je hromem z nebe. Neměl touhu ani potřebu po uznání, ale miloval lidi z celého srdce. „Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku – Bůh je svědek. Také jsme nehledali slávu u lidí - ani u vás, ani u jiných“ (1 Te 2,5-6)

Pavel měl vždy na paměti, že Bůh jej vidí a zkoumá jeho úmysly. Zdržel se zlého „v každé podobě“ (1 Te 5,22) a žil tak, jakoby měl Ježíš přijít v této hodině.

MOC BEZÚHONNÉHO ŽIVOTA

2011-09-07T03:00:00.000+02:00

„Vy i Bůh jste svědkové, že jsme s vámi věřícími jednali zbožně, spravedlivě a bezúhonně.“ (1. Tesalonickým 2:10)

Jak mocné tvrzení – vzývat Boha jako svědka vaší svatosti! Přesto, Pavel se bez ústupků chválil před věřícími v Tesalonice: „Moji spolupracovníci a já jsme žili bezúhonně před vámi a před Bohem. Naše jednání bylo spravedlivé a čisté. Bůh i vy jste svědkové naší svatosti.“

Pavel byl efektivní kazatel a znal tajemství efektivního přivádění lidí k Bohu. Mohl si směle stoupnout před každou živou duši a svědčit: „Denně žiji před zrakem svatého Boha. Kráčím vždy s vědomím, že na mne upírá svůj svatý pohled. A vy všichni jste svědkové, že žiji svatý život!“

Apoštol toužil po tom, aby každý věřící přiváděl lidi k Bohu se stejnou mocí. Modlil se dnem i nocí za to, aby všechny Boží děti byli před Bohem svatí a bezúhonní: „Kéž Bůh, náš Otec, posílí vaše srdce ve svatosti, abyste před ním byli bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými.“ (1. Tesalonickým 3:13)

Bohatý mládenec, který přišel za Ježíšem, žil dobrým životem od svého mládí a tím si získal zalíbení a rešpekt u Ježíše (viz. Matouš 19:16-20). Ale něco mu chybělo a na té jedné věci záleží nejvíce! Milovaní, neřídíte-li se tímto principem ve všem, co říkáte a děláte, nemůžete být bez úhony před Bohem a před lidmi: „Tak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno ve vás.“ (2. Tesalonickým 1:12)

Toto byla Pavlova motivace žít bezúhonný život: Žárlivě střežil slávu a jméno Ježíše! Věděl, že všechno musí postavit na tomto základě, protože veškerá lidská dobrota je jako špinavé hadry! Bezúhonný život je charakterizován stravující touhou přinést slávu jménu Ježíše u všech lidí.

PROČ BŮH VYSLYŠEL DAVIDOVU MODLITBU!

2011-09-05T03:00:00.000+02:00

David nám vysvětluje, proč Bůh vyslyšel jeho modlitbu: „Učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil“ (Žalm 18:20).

Oblíbit si zde znamená „mít potěšení nebo radost.“ David říkal: „Činím Bohu potěšení. Ubránil mě jen proto, že má ve mně potěšení!“ Milovaní, Bůh má rovněž potěšení ve vás a ve mně!

Víte, že my, kdo důvěřujeme Hospodinu, jsme jeho svatým Sionem, jeho svatým pozůstatkem. Pozůstatek znamená „ty, kdo vzývají Pána z čistého srdce.“ Jsou to ti, kdo byli povoláni z líného křesťanstva a jsou Ježíši zcela oddáni.

Bůh říká vybranému Sionu: „V Hospodinově ruce budeš slavnou korunou, v dlani svého Boha královskou čelenkou. Už nikdy ti nebudou říkat Opuštěná, tvoji zem nebudou nazývat Pustinou. Budou ti říkat Oblíbená a tvoji zem nazvou Provdanou – ano, Hospodin se bude v tobě kochat“ (Izaiáš 62:3-4, B21).

Proč Bůh přichází, aby mne zachránil, proč je tak ochoten mne spasit? Protože se ve mně kochá! Jsem pro něho potěšením a raduje se z mého přátelství!

Jeden vzácný mladík mi řekl: „Nikdy nejsem přesvědčen, že mne Hospodin skutečně přijal. Zřídkakdy se cítím být pro Boha dobrým – jako kdybych na to neměl. Zkouším si ho naklonit tím, že činím dobře druhým.“

Tolik křesťanů se takto cítí! Během let jsem poznal mnoho starších křesťanů, kteří nikdy neměli v Pánu jistotu. Cítili se nehodní, nečistí, nemilováni. Nikdy nevěřili, že jsou pro Boží srdce potěšením, a tak se stále snažili přijít na to, jak by ho mohli potěšit. Když v jedné oblasti selhali, udělali tři věci v jiné oblasti, aby se pokusili učinit Boha šťastným.

Milovaní, za žádných okolností tomu tak není! Až předstoupíte před Ježíše, nebudete mu moci nic vynahradit. Naopak on všechno vynahradí vám, protože je to jeho poslání! On říká: „Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky, larvy, ponravy i housenky – mé veliké vojsko, které jsem na vás vypravil“ (Joel 2:25).

Nezáleží na tvém selhání či nedostatku, Bůh ti všechno vynahradí!

JE BŮH OCHOTEN MI PŘIJÍT NA POMOC?

2011-09-02T03:00:00.000+02:00

Věříš tomu, že Bůh je ochoten Ti rychle přijít na pomoc?

Tady selhává mnoho křesťanů. Vědí, že Bůh má všechno, co potřebují, uznávají, že On se stará, ale nejsou přesvědčeni, že jim přijde rychle na pomoc.

Když Bůh neodpoví na jejich volání hned, vysvětlují si to vnitřními překážkami na své straně. Přicházejí jim na mysl různé důvody, proč jim asi Hospodin nechce přijít na pomoc.

Na hoře Karmel, Eliáš obvinil pohanského boha Baala ze zanedbávání: „… vzývali jméno Baalovo od rána až do poledne: „Baali, vyslyš nás!“ Neozval se ani hlásek, žádná odpověď.“ (1. Královská 18:26)

„Kolem poledne se jim Eliáš začal posmívat: „Křičte hlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba se zapovídal nebo si šel ulevit. Možná není doma anebo spí – tak ať se probudí!“ Křičeli, co mohli, a podle svého zvyku se bodali noži a oštěpy, až z nich crčela krev… Neozval se ani hlásek, žádná odpověď, žádná odezva.“ (1. Královská 18:27-29)

Poslechni si tato slova znovu: „Neozval se ani hlásek… žádná odpověď… žádná odezva.“

Přesně takovým způsobem i my obviňujeme Boha ze zanedbávání! Modlíme se, voláme k Bohu, ale pak si jdeme svou cestou a nevěříme, že nás slyšel! Odcházíme z Boží přítomnosti – z církve, z vnitřní komůrky – a přemýšlíme nad tým, jestli vůbec poslouchal!

Bůh je vždy ochoten slyšet a odpovědět na naše volání o pomoc. Líbí se mi, co o Něm řekl David: „Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný, velice miluješ ty, kdo tě vzývají! ... Vzývám tě v den svého soužení, neboť mi odpovíš.“ (Žalmy 86,5.7)

David řekl: „Můj Bůh je ochoten odpovědět mi hned v ten moment, kdy k Němu volám! Nezastavuji se a neuvažuji o svém problému. Nermoutím se a nesnažím se ho vyřešit. Jdu ke svému Bohu a volám: Pomoc!“

Bůh na nic jiného nečeká, nežli na tvé volání, vycházející se zlomeného srdce, vysloveno vírou dítěte!

VIDÍ BŮH, ČÍM PROCHÁZÍM – ZAJÍMÁ HO TO?

2011-09-01T03:00:00.000+02:00

Bůh se ptá: „Doopravdy věříš, že přesně vím, jaké útrapy právě teď snášíš?“ Možná při čtení těchto řádků něčím procházíš a žádáš Ho, aby za tebe jednal. Samotná podstata tvého problému vyžaduje odpověď.

Milovaný, věříš, že Bůh sleduje každý tvůj pohyb stejně jako otec u svého nemluvněte? Víš, že ztvárňuje v tvém srdci každou tvou myšlenku? Věříš, že On koná – zapisuje každou slzu, slyší každý povzdech, vznáší se nad tebou, miluje tě a stará se o tebe?

Bible to potvrzuje!

„Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho…Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil“ (Žalm 34:16,18).

„Hospodinovy oči procházejí celou zemí, aby posiloval ty, kdo jsou mu oddáni celým srdcem“ (2.Letopisů 16:9).

Věříš, že Bůh si naprosto uvědomuje každou tvou myšlenku, každý tvůj zármutek, bolest, zkoušku, finanční potíže, rodinné problémy – a že tě chce tím vším provést?

Žalmista nám říká: „Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí“ (Žalm 103:13).

Hebrejské slovo pro slitovat se zde znamená: „pomazlit se, objímat, milovat, mít soucit.“ Písmo říká, že Hospodin svírá v náručí ty, kdo se ho bojí. Bůh kolem tebe klade svou paži, hladí tě po tvářích, drží tě. Říká: „Znám tvé myšlenky, tvé obavy, každou bitvu, které čelíš a zajímá mě to!“ Ať procházíš čímkoli, ať se jakkoli cítíš, Hospodin to všechno vidí! Cítí tytéž pocity tvé nemohoucnosti. Zná každý tvůj pohyb – všechno, co říkáš a děláš.

Bůh se na tebe nehněvá. Ne! Chová k tobě vzácné, mazlivé a milující myšlenky. Ví, jak se cítíš – a zajímá Ho to! Říká: „Ano, procházíš velikou zkouškou; jsi pokoušen a zmítán. Avšak jsi mé dítě a já nikdy nedovolím nepříteli, aby tě dostal. Přenesu tě přes to!“

MÁ BŮH ODPOVĚĎ NA KAŽDOU MOU OTÁZKU?

2011-08-31T03:00:00.000+02:00

Věřící, který si přeje potěšit Boha svým modlitebním životem, musí vyřešit následující otázku: „Má Bůh všechno, co potřebuji? Anebo musím jít pro odpověď někam jinam?“

Zdá se, že je to jednoduchá otázka – taková, kterou není ani potřeba pokládat. A většina křesťanů by okamžitě odpověděla: „Ano, samozřejmě věřím, že Bůh má všechno, co potřebuji.“ Ale ve skutečnosti o tom mnozí nejsou přesvědčeni!

Říkáme, že tomu věříme. Zpíváme o tom chvály a na toto téma se i káže. Avšak když udeří krize a nám se zdá, že Bůh neodpovídá, pak fakticky nevěříme, že On má to, co potřebujeme!

Pavel prohlašuje: „Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství ve slávě v Kristu Ježíši“ (Filipským 4.19). Pán má ve své zásobárně nadbytek, kterým uspokojí každou naši potřebu!

Proč v Ježíšově podobenství žena s problémem neustále obtěžovala nespravedlivého soudce a žádala ho o spravedlnost? Protože věděla, že on jediný má moc a autoritu pro řešení jejího problému. Nemohla jít k nikomu jinému (viz Lukáš 18:1-8).

Kéž bychom měli takové vnitřní poznání, že jediný Bůh má vše, co potřebujeme; pak bychom se již nikdy zbytečně neobraceli na jiné zdroje. Hospodin je spravedlivý a svatý soudce a má veškerou moudrost, moc a autoritu pro řešení jakéhokoli problému, kterému čelíme.

Bůh se po čtyřicet let pokoušel přesvědčit Izraelce, že v ničem nebudou mít nedostatek – že On bude jejich neustálým zdrojem a pomocí: „Hospodin, tvůj Bůh, ti přece žehnal při veškerém tvém počínání. Zná tvé putování touto velikou pouští. Už čtyřicet let je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou a nic ti nescházelo“ (Deuteronomium 2:7).

Bůh říkal: „U mne neexistuje žádný nedostatek. Mám všechno, co budeš kdy potřebovat!“

„Hospodin, tvůj Bůh, tě totiž uvádí do krásné země…v ničem nebudeš mít nedostatek…tam budeš jíst do sytosti…“ (Deuteronomium 8:7-10).

Dnes nás Hospodin přivádí do naší Zaslíbené země – ke Kristu! Ježíš je pro nás místem, kde není nikdy žádný nedostatek. Představuje plnost božství v těle.

BURÁCENÍ JEHO MOCI

2011-08-30T03:00:00.000+02:00

„A to jsou z jeho cest pouhé okraje, jen slabý šepot o něm slyšíme – burácení jeho moci kdo by rozuměl?“ (Job 26:14)

Člověk potřebuje sílu,
aby mohl pomoci těm, kteří ji nemají,
aby posílil ty, kteří jsou bez síly,
aby poradil tomu, kdo nemá moudost,
aby vyhlásil věci tak, jak skutečně jsou,
aby obnovil ubitého ducha,
aby přikryl odhalenou zkázu pekla.
Bůh má veškerou moc
natáhnout vesmír přes prázdná místa,
upevnit zemi nad „ničím“.
On stahuje vlhkost z tlustých mraků,
určuje hranice vod.
On rozděluje moře svou mocí
udeří na pyšné.
Svým Duchem on zdobí nebesa.
On dokonce stvořil i křivého hada,
ale toto jsou jen letmé pohledy na Jeho moc,
jenom malá část z Něj, kterou slyšíme.
On zaslíbil sílu každému člověku.
Poté, co Duch Svatý sestoupí na ně
a ozve se burácení v jeho moci,
burácení proti bezpráví, nemravnosti a zločinu,
burácení proti přetvářce
a krutovládě malých věcí,
burácení proti materialismu a nenávisti.
Ale ještě mnohem hloubš
LÁSKA je to burácení moci.

BOŽÍ DĚTI JSOU VYRYTY DO DLANĚ JEHO RUKY!

2011-08-29T03:00:00.000+02:00

Jeden z mých nejoblíbenějších veršů zní:

„Jásejte, nebesa, země, raduj se, vy hory, zvučně zpívejte! Hospodin totiž svůj lid potěšil, projevil soucit ke svým ubohým! Sión však říká: „Hospodin mě opustil, zapomněl na mě Panovník.“ Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem?
I kdyby však ony zapomněly přece, já nikdy nezapomenu na tebe! Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích.“ (Izaiáš 49:13-16).

Bůh říká, že jsem vyrytý do dlaně jeho ruky! Hebrejské slovo „vytetovat“ znamená, že je to nesmazatelné. Nemůže natáhnout svou ruku, aniž by si mě nepřipomněl!

Milovaní, chci vám připomenout: Možná procházíte zkouškami a těžkostmi. Možná jste na míle daleko od toho, jací toužíte být v Kristu. Ale jedné věci si můžete být jisti víc než čehokoli jiného: děláte mu radost!

Píši k vám s přesvědčením a poznáním svého srdce, že ačkoli jsem nepřišel, učinil i mě součástí zbylých. Z celého srdce věřím, že jsem královskou korunou - ozdobou v jeho ruce, radostí jeho duše. Nezlobí se na mě – raduje se ve mně!

Poslechni si tento nádherný příslib:

„Jásat a radovat se budu z tvé lásky, že jsi pohlédl na mé trápení, žes poznal mou duši uprostřed úzkosti. Nevydáš mě napospas mému nepříteli, svobodu daruješ nohám mým! ….. Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázal jsi ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv!“ (Žalm 31:8-9,20).

Bůh ti dal vše, co potřebuješ ke svobodě a vítězství. Vidí v jaké pozici se nacházíš a zajímá se o tebe. Přitulí se, když k němu zavoláš a je připravený přijít v mžiku na pomoc.

NEOMEZENÝ PŘÍSTUP

2011-08-26T03:00:00.000+02:00

Každý čtvrtý rok v lednu Amerika slavnostně uvádí v úřad prezidenta, jedná se o „nejmocnější úřad na světě.“ Jeho podpis je zákon. Řídí nejsilnější armádu světa. Stačí jen, aby stiskl tlačítko a může tak přinést zkázu celým národům. Ale moc, kterou má, se v ničem nevyrovná té, kterou nám dal Ježíš!

Jak vidno, máme neomezený přístup do pravé přítomnosti živého Boha — a také On může přistupovat k nám! „Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně tou novou a živou cestou. ….. . proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry.“ (Židům 10:19-22).

Tohoto přístupu se nám dostalo teprve poté, co byl Ježíš ukřižován, zemřel a vstal z mrtvých. V té chvíli se opona v chrámu doslova roztrhla ve dví, což znamenalo,že lidé mohli od této chvíle přistupovat k Němu a Bůh mohl sejít k nám a setkat se s námi!

Slovo smělý v tomto verši znamená „s otevřenou a neskrývanou publicitou.“ Milovaní, tuto “publicitu” potřebujeme používat proti satanovi! Znamená to, že můžeme vůči každému ďáblovi v pekle prohlásit, „Mám právo na to, abych skrze krev Ježíše Krista přicházel do Boží přítomnosti a mluvil k němu – a On ke mně!“

Věříte tomu, že na to máte právo a že Bůh je ochotný přijít a setkat se s vámi? Přistupujme k Němu blíž se srdcem plným víry. Nepřicházíme skrze krev ptáka, kozy nebo býka, ale díky krvi našeho Pána Ježíše Krista. „Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení. Může-li pokropení krví kozlů a býků spolu s popelem jalovice tělesně očišťovat a posvěcovat poskvrněné, čím spíše krev neposkvrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha, očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?“ (Židům 9:12-14).

Nic nepotěší srdce Boha víc než, když k němu jeho děti přicházejí směle a bez bázně! Touží po tom, abychom přicházeli se zvoláním: „Mám právo k Tobě přicházet. A i kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, Bůh je větší než naše srdce a ví všechno!“ (viz 1. list Janův 3:20).

BŮH CHCE MLUVIT S TEBOU!

2011-08-25T03:00:00.000+02:00

Bůh touží s tebou hovořit, jako kdyby s tebou seděl u večeře. Chce si s tebou povídat od srdce k srdci, a to o všech věcech! Bible říká: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zjevení 3:20).

Tento verš často používáme, když mluvíme s nevěřícími. Hovoříme o Ježíši, který stojí přede dveřmi hříšníkova srdce a hledá vchod. Avšak – Kristus mluví k věřícím!

Kontext ukazuje, že Kristus mluví k těm, kdo jsou oblečeni do bílého roucha (spravedlnosti), kdo si koupili zlato přečištěné ohněm, jejichž oči jsou pomazány (vidí zjevení), kdo jsou milováni, káráni a napravováni (viz Zjevení 3:15-19). K těm, kdo činí pokání, ke svatému lidu, který chce znát Boží hlas!

Když si opakovaně čtu 20.verš, vyvstávají mi před očima dvě slova: „Otevři dveře! Otevři dveře!“ A Boží Duch jasně mluví k mému srdci: „Davide, neslyšíš mne tak, jak chci, proto, že jsi neotevřel své srdce dokořán!“

Rozumím tomu tak, že tyto dveře představují oddanost – tu, kterou mnozí křesťané dosud neuskutečnili. Většina věřících se modlí: „Pane, potřebuji jen malou radu, pár slov pro ukázání správného směru – připomínku, že mne miluješ. Dej mi jen vědět, zda činím dobře či špatně. Předcházej mne a otvírej dveře!“

Ale Ježíš nám odpovídá: „Pokud chceš, abych ti řekl pouze správný směr, můžu ti poslat proroka. Pokud chceš pouze vědět, kam jít a co dělat, můžu někoho poslat a můžeš to probrat s ním. Ale postrádáš mne!“

Ježíš chce tvoji blízkost, tvé nejhlubší emoce, tvou zamčenou komůrku. Chce s tebou sedět a sdílet všechno, co je v jeho srdci – mluvit s tebou tváří v tvář. 3.kapitola Zjevení nám to ukazuje v úžasném obraze. Mluví o lásce, důvěrnosti, sdílení tajemství, o tichých hlasech.

Když vchází Ježíš, přináší jídlo a chléb – jinak řečeno, sebe sama. Když se jím nasytíš, budou uspokojeny veškeré tvé potřeby!

ZAKOŘENĚNI A ZAKOTVENI V LÁSCE

2011-08-24T03:00:00.000+02:00

„Aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka; poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží“ (Efezským 3:17-19).

Zakořeněni a zakotveni zde znamená „vybudovat pod sebou hluboký a stabilní základ pro poznání a porozumění lásce, kterou nám Bůh projevuje.“ Jinak řečeno, poznání této Boží lásky je základní pravdou, na níž musí být vybudovány všechny ostatní pravdy!

Je na ní například vybudována zbožná bázeň. To není děs z toho, že se tě Bůh chystá zavrhnout, když tě nachytá na nějaké nepatrné chybičce. Spíše je to hrůza z jeho svatosti, které se příčí vzpoura – a z toho, co čeká ty, kteří milují tmu více než světlo.

Křesťané, kteří žijí ve v pocitu viny, strachu a odsouzení, nejsou „zakořeněni a zakotveni“ v Boží lásce. Náš nebeský Otec poslal svého Syna, aby zemřel za naše hříchy a slabosti. A bez plného poznání a porozumění tohoto druhu lásky, kterou má Bůh k nám, nebudeme mít nikdy stabilní či trvalý základ!

„Pochopit…lásku Kristovu“ (Efezským 3:18-19). Řecké slovo pro pochopit zde naznačuje „dychtivě získat nebo chopit se.“ Apoštol Pavel zde myslí, aby ses chopil této pravdy a učinil z ní základ svého křesťanského života. Říká ti, abys natáhl své duchovní ruce a řekl: „Chci se toho chopit!“

Možná na tebe útočí pokušení, kterého se nedokážeš zbavit. Nebo snad cítíš, že na to nikdy nebudeš mít, cítíš se nebýt hoden – cítíš strach, kterým tě chce ďábel donutit, abys udělal chybu a zklamal Boha.

Nyní je den, abys vyšel vstříc Boží lásce, která je ti určena! Modlím se, aby tě při čtení této zprávy něco zasáhlo hluboko v srdci a ty mohl říci: „Máš pravdu, bratře Dave. To jsem celý já a nechci tak žít!“ Modlím se, abys uchopil tuto pravdu – aby otevřela tvé oči a pomohla ti vstoupit do celé nové oblasti radosti a pokoje, když budeš denně chodit s Bohem.

CESTA VEN

2011-08-23T03:00:00.000+02:00

Žalm 77,20

Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.
Bůh zaslíbil, že připraví cestu úniku
Z pokušení
cestu, která vede mořem,
cestu hlubokými vodami
Naříkal jsem si a můj duch byl přemožen
Cestu úniku?
Mořem?
Hluboké a ohromné vody?
Podíval jsem se do svého srdce
a pečlivě jej prohledal.
Hluboké vody mě obklopují;
plavu v moři zkoušek.
Odvrhl mne Pán?
Odňal ode mne svou přízeň?
Je jeho milost navždy pryč?
Zapomněl Bůh být vlídný?
Umlčel mne ve svém hněvu?
V moři zmatků?
Potom jsem se rozpomněl,
že On vedl svůj lid jako „stádo“
rukou Mojžíše
do obrovských vod.
Vody tě viděli ó Bože
a obávaly se tě.
Hlubiny... se rozbouřily;
Oni poslechli
a vody byly rozděleny.
Já budu také kráčet vírou
do velkých vod,
a když neuslyší tvůj krok za sebou,
přesto půjdu dál pamětliv
Jak On rozdělil vody
a …..učinil, že stály jako obrovská zeď.
Projdu jimi.

POSLECHNOUT BOŽÍ HLAS

2011-08-22T03:00:00.000+02:00

Když chcete směr - když si myslíte, že jste připraveni udělat to, o co vás Pán požádá - tak se vás ptám: Jste připraveni na znepokojující slovo, na poslání plné strastí a odmítnutí, na život ve víře bez zaručených útěch kromě těch od Ducha svatého?

Přesně to se stalo proroku Izajášovi! Nabídl se: "Pošli mě, Pane," a Bůh ho poslal na těžkou a náročnou misi!

"(Bůh) odpověděl: „Jdi .... srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil." (Izajáš 6,9-10)

Toto slovo, které Izajáš slyšel, nebylo lichotivé. Naopak, stal se kvůli němu nenáviděným a nepopulárním. Bůh mu řekl: „Jdi, zatvrď ty, kdo nechtějí slyšet můj hlas! Zacpi jim oči a uši - dokonči zatvrzení jejich srdcí!"

Jestli chcete znát Boží hlas, musíte být ochotní slyšet všechno, co poví! Bůh nikdy neřekne: "Jdi!", dokud se nejprve nezeptá:"Kdo půjde?" Přijde se tě zeptat:"Jsi ochotný udělat, cokoliv ti řeknu a tak, jak budu chtít? Jsi ochotný obětovat svůj život?"

Když jsem se před lety modlil za další směr, Bůh mi jasně řekl: „Vrať se zpět do New Yorku." To bylo pro mě ten nejnepohodlnější příkaz! Byl jsem připraven jít do důchodu, plánoval jsem psát knihy a kázat na vybraných místech. Pomyslel jsem si:" Bože, už jsem tam strávil své nejlepší roky. Dej mi přestávku!"

Ano, přejeme si slyšet Boží hlas, ale chceme, aby byl pohodlný a příjemný. Nechceme, aby s námi otřásl. Ale proč by k nám Bůh měl mluvit o směru a poslání, když si nebude jistý, že ho poslechneme?

Abraham se naučil slyšet Boží hlas tak, že uposlechl toho, co slyšel - ve chvíli, kdy to uslyšel! Bůh mu nařídil obětovat svého syna Izáka (viz Genesis 22,2). Abraham se podle tohoto slova zachoval a jeho poslušnost se stala sladkou vůní, která se dotkla celého světa: "A ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“ (Genesis 22,18)

SLYŠET A ZNÁT JEHO HLAS

2011-08-19T03:00:00.000+02:00

Petr varuje křesťany posledních dnů, že satan bude kolem nich dělat velký hluk, aby vzbudil strach. „Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist.“ (1. Petr 5:8)

Mou pointou je: Ozývá-li se satan během těchto posledních dnů více, není tedy pro Boží lid o to důležitější znát hlas Otce? Myslíte si, že by Hospodin mlčky přihlížel, jak satan řve na svět? Nikdy! Izaiáš řekl: „Hospodin bude burácet svým majestátním hlasem.“ (Izaiáš 30.30)

Od dob Adama a Evy, Bůh promlouvá k člověku. „Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha." (Genesis 3:8)Adam řekl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach.“ (Genesis 3:10)

Od knihy Genesis až po konec Nového zákona, Bůh dával poznat svůj hlas svému lidu. V knihách proroků čteme tento výraz znovu a znovu: „A Bůh řekl …“ Boží hlas byl známý a rozuměli mu.

Ježíš to potvrdil v Novém zákoně, když použil příklad Dobrého pastýře. „Ovce slyší jeho hlas … Ovce jej následují, neboť znají jeho hlas.“ (Jan 10:3-4)

Adam se skryl před Božím hlasem kvůli vině a studu za svůj hřích. To samé děla hodně Božích lidí i dnes – schovávají se a bojí se Božího hlasu!

Chceš-li slyšet Boží hlas, musíš být připraven na očistu svého srdce. „Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“ (1. Jan 1:9)

JÁ JSEM TVŮJ BŮH

2011-08-18T03:00:00.000+02:00

„Neboj se – já jsem s tebou, nestrachuj se – já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím, podepřu tě svou spravedlivou pravicí.“ (Izaiáš 41:10)

Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův
Je tvůj Bůh
On tě vysvobozuje a posiluje
Tak jako vysvobozoval a posiloval tvé otce
Pomáhá ti,
Podpírá tě,
Udržuje při životě,
Neboj se: nebuď vystrašený.
Ti, kteří jej znají jako svého Boha
budou dělat pozoruhodné věci
a stanou se silnými.
On utiší tvé nepřátele a ty, kdo se ti mstí.
Učiní svou sílu dokonalou
ve tvé slabosti,
neboť jeho ruka je mocná,
aby pro tebe učinila mnohem víc
než jsi mohl žádat nebo jen pomyslet.
To k tobě mluví toto slovo:
„Jsem s tebou,
jsem tvůj Bůh,
budu ti pomocí.“

JDI DO ZÁSOBÁRNY!!

2011-08-17T03:00:00.000+02:00

Jak vejít do Boží zásobárny a obdržet co potřebuješ:

1. Přistup směle k jeho trůnu a žádej především milost a slitování, což potřebuješ, abys prošel každým pokušením a každou zkouškou. Ďábel má na milion způsobů, jak tě přimět, abys cítil vinu, strach, odsouzení a zmatek a bude ti říkat: „Cítíš se tak, protože máš ve svém srdci špínu!“ Přestal jsem se však dívat na své srdce, protože to je vždycky černé. A přece je pro mého Otce bílé, je přikryto krví Beránka! Nezáleží na tom, jak se cítíš. Prostě si vyhledej v Božím Slově, co Ježíš udělal. On tě očistil!

2. Připomínej Bohu, že to byla jeho myšlenka, abys vešel. Nepřišel jsi k Pánu a neřekl: „Otče, chci všechno, co máš!“ On tě vyzval slovy: „Vše, co mám, je tvé. Pojď a ber!“

3. Vezmi Boha za slovo! Bible říká, že všechno, co pro nás má, získáme vírou. Musíš pouze říci ve víře: „Pane Ježíši, naplň mne svým pokojem, protože jsi řekl, že mi patří! Nárokuji si odpočinutí pro svou duši.“ Nemůžeš to nalézt v sobě. Nemůžeš zpívat či chválit, když jsi sklíčený. To přichází, až když jsi utvrzený ve zjevení Boží lásky k tobě. Nepřichází to v pocitech, nýbrž ve Slovu, které on říká: „V mém domě je dostatek chleba nazbyt!“

4. Postav se na Boží Slovo a rozdrť na prach veškerý svůj strach, vinu a odsouzení! Všechno to odmítej – to není od Boha! Můžeš říci: „Ať si přijde ďábel se svými lžemi. Můj Otec už o všem ví a odpustil mi a očistil mne. Není pro mne žádné odsouzení, už na mně neleží žádná vina. Jsem osvobozen!“

Milovaný, věřím, že pokud právě teď požádáš Ducha svatého o pomoc, aby tě ovládla tato pravda – abys v ní byl zakořeněn a utvrzen – nadcházející dny budou ty nejvelkolepější, jaké jsi kdy měl. Můžeš říci: „Pane Ježíši, vím, že udělám chyby, ale nic mnou neotřese, protože ty máš všechno, co potřebuji, abych dosáhl vítězství a žil vítězný život.“

Vejdi do jeho zásobárny a nárokuj si všechno, co je tvé, od svého milujícího Otce!

PŘESTAŇ ŽÍT JAKO ŽEBRÁK

2011-08-16T03:00:00.000+02:00

Omrzel tě život žebráka, když je ti poskytnuto vše, co potřebuješ? Možná se soustřeďuješ na nesprávné věci. Máš sklon prodlévat ve svých slabostech, pokušeních a dávných selháních? Když se podíváš do svého srdce, co tě zbavuje odvahy? Dovoluješ, aby tam pronikalo obviňování?

Milovaný, máš upírat svůj zrak na Ježíše, Původce a Dokonavatele tvé víry! Když přichází satan a ukazuje na některou ze slabostí tvého srdce, je na místě, abys odpověděl: „Můj Bůh o tom všem již ví a stále mne miluje! Dává mi vše, co potřebuji, abych dosáhl vítězství a udržel si ho.“

„Ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko“ (1.Jan 3:20). On o tobě ví všecko – a stále tě natolik miluje tak, že říká: „Přicházej a ber si vše, co potřebuješ. Zásobárna je otevřená!“

Dveře do jeho zásobárny jsou otevřené dokořán a jeho bohatství je tam nadbytek. Bůh na tebe naléhá: „Přistup tedy směle k trůnu milosti, abys došel milosrdenství a nalezl milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16).

Kolik roků jsi nebyl uvnitř? Máš Otce, který pro tebe zanechal obrovský poklad, aby tě zaopatřil, a přece to necháváš ležet ladem.

Podobenství o marnotratném synu nám ukazuje, že marnotratník vešel a těšil se z otcova bohatství. Mohl žít svůj pozemský život v hojném odpuštění, radosti, pokoji a odpočinutí, a když jej smrt přenesla do jeho věčného dědictví, plně se radoval z toho, co poznal už na zemi.

Ve skutečnosti jeho starší bratr spáchal větší hřích – ten, který zůstal doma, chodil v poslušnosti a nikdy svého otce nezklamal. Ano, je hříchem plýtvat bohatstvím našeho Otce na smyslům lahodící život a nekontrolovat svého ducha, ale mnohem větším hříchem je zavrhnout obrovskou Boží lásku – nevyžadovat hojné zdroje, které nám poskytl za tak velkou cenu.

Marnotratný syn nebyl potrestán, pokárán, ani mu jeho hřích nebyl připomínán, protože Bůh nedovolí hříchu, aby se obnovoval! Syn činil opravdové pokání a měl zbožný zármutek a to byla chvíle, aby se přesunul k hodovnímu stolu – k hostině. Otec řekl staršímu synovi: „Byl ztracen, ale nyní je opět v domě. Je mu odpuštěno a to je čas k radosti a veselí!“

HODOVÁNÍ

2011-08-15T03:00:00.000+02:00

Kéž mě uvede do síně hodovní, praporem své lásky kéž mě zaštítí“ (Píseň písní 2:4). V podobenství o marnotraném synovi nebyla otcova radost úplná, dokud neseděl v hodovní síni se svým synem. Ujistil chlapce, že mu odpustil a že jeho hřích je smazán. Seděli spolu u stolu – a hodovali!

Kdyby ses podíval v tu chvíli do okna, uviděl bys mladého muže, který vešel do pravého zjevení Boží lásky: Tančil! Byla tam hudba a on se smál a byl šťastný. Jeho otec se nad ním radoval a usmíval se na něho! (Lukáš 15:25)

Nepociťoval žádný strach. Neposlouchal staré lži nepřítele: „Půjdeš zpět do prasečího chlívku! Nezasloužíš si takovou lásku…“ Ne, přijal otcovo odpuštění a poslechl jeho slovo, aby přišel a vzal si vše, co potřebuje.

Slyšel svého otce, jak šeptá jemu a jeho staršímu bratrovi: „Všechno, co mám je tvé. Nemusíš znovu hladovět. Nemusíš být opuštěný, žebrák, oddělený od mé zásobárny“ (Lukáš 15:31).

Milovaní, toto je plnost Boží lásky, plné srdce lásky! I v našich nejtemnějších obdobích nás Bůh nejen objímá a přivádí zpět, ale též říká: „Přiveďte vykrmené tele a jezme a veselme se! V mé hodovní síni je spousta jídla pro mého milovaného!“ (viz Lukáš 15:22-24).

Dnes máme dokonce lepší zaslíbení: „Poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží. Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme“ (Efezským 3:19-20).

Toto je Boží zaslíbení lásky, které nám dává: „Nabízím ti mimořádnou a přehojnou plnost – zaopatření do každé krize, radost pro celý tvůj život. Kéž bys vešel do mé zásobárny a domáhal se toho!“

BOŽÍ ZAOPATŘENÍ A JEHO BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA

2011-08-12T03:00:00.000+02:00

Podobenství o marnotratném synu je o dvou synech – jednom, který se dostal až na úplný konec svých vlastních zdrojů a druhém, který si nárokoval otcovy zdroje. Podobenství je taktéž o otcově bezpodmínečné lásce a zaopatření v jeho domě.

Mladší syn šel za svým otcem a řekl, „Dej mi díl majetku, který mi patří.“ (Lk 15,12) Část, kterou přijal a potom promrhal, reprezentuje jeho vlastní zájmy: jeho talenty, schopnosti a všechny věci, které užíval, aby čelil životu a jeho problémům. Řekl, „Mám inteligenci, důvtip a dobré zázemí. Mohu odejít z domu a dělat si to po svém!“

Postoj mladšího syna popisuje mnoho křesťanů dnešní doby. Když se děje něco těžkého, jak rychle se dostaneme na dno vlastních zdrojů! Jak rychle vyčerpáme to, co máme sami ze sebe! Můžeme v sobě najít sílu pro řešení některých problémů, ale přicházejí někdy časy, kdy je naše duše vyhladovělá!

Docházíš na konec svých zdrojů a nevíš, kterou cestou se brát. Tvoji přátelé ti nemohou pomoci. Jsi ponechán prázdný, zraněný, s ničím uvnitř, z čeho bys mohl čerpat. Jsi vyčerpaný – všechny tvé boje jsou bez šance! Jediné, co ti zůstalo je strach, deprese, prázdnota, beznaděj.

Stále ještě se potloukáš kolem ďáblova prasečího chlívku, utápíš se v prázdnotě, hladovíš k smrti? Právě tohle se přihodilo marnotratnému synovi. Už nezůstalo vůbec nic, z čeho by mohl brát sílu! Vyčerpal všechny své vlastní zdroje a uvědomil si, kam ho jeho spoléhání se na sebe sama dovedlo. Ale co to bylo, co ho přivedlo k sobě? Bylo to, když si vzpomněl na všechno to hojné zaopatření v domě svého otce! Řekl, „Hladovím tady. Ale v domě mého otce je dostatek chleba!“ Pak se tedy rozhodl vrátit zpět a přivlastnit si otcovo štědré zaopatření!

V tomto podobenství není jediné slovo, které by naznačovalo, že marnotratný syn se vrátil z lásky ke svému otci. Pravda, činil pokání, padl na kolena a volal, „Otce, jemi líto! Zhřešil jsem proti tobě a proti Bohu. Nejsem hoden vejít do tvého domu,“ ale on nikdy neřekl, „Otče, přicházím zpět, protože tě miluji!“

To, co je zde odhaleno, je skutečnost, že láska Boží k nám je bez nějakých postranních háčků; není závislá na naší lásce k Němu. Pravdou je, že On nás miloval dokonce když jsme byli od Něj ve svých srdcích daleko. To je bezpodmínečná láska!

UVĚŘIT V BOŽÍ LÁSKU

2011-08-10T03:00:00.000+02:00

Duch Svatý mě vedl, abych se modlil za to, jak více a lépe pochopit Boží lásku. Poté, co jsem si přečetl 1.list Janův 4:16, zjistil jsem, jak velmi málo vím o tom, jak žít a kráčet v Boží lásce. „A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“

Myslím si, že většina křesťanů zná Boží lásku pouze teologicky. Naučili se pár veršů o lásce a slyšeli o ní kázat, přesto jejich chápaní Boží lásky je omezeno asi tak na úryvek z písně dětského sboru: „Ježíš mě miluje, to já vím, protože Bible mi to říká.“

Věříme, že Bůh miluje nás, svět i ztracené, ale je to abstraktní víra! Není mnoho křesťanů, kteří to říkají s autoritou: „Ano, já vím, že mě Ježíš miluje, protože jsem si vědom, co Jeho láska představuje. Je to základ mého každodenního kráčení s Bohem.“

Bohužel každodenní životy mnoha křesťanů svědčí o tom, že nejsou naplněny vírou v Boží lásku - žijí pod mrakem viny, strachu a odsouzení. Bůh tě nespasil, abys žil v zavržení. Ježíš řekl:„Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.“ (Jan 5:24).

„A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, ti, kteří nežijí podle těla, ale podle Ducha.“ (Římanům 8:1). Veškeré viny a odsouzení pochází zcela jednoznačně od ďábla. Jedním z významů slova odsouzení je hněv. Což nám říká, že nepodléháme Jeho soudu a že v Soudný den budeme uchráněni před jeho hněvem. Ale odsouzení také znamená „pocit toho, že nikdy nedospějeme do určité dokonalosti“. Písmo nás učí, že věřící člověk by nikdy neměl mít pocit srovnávat se s někým.

„Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Kéž jste zakořeněni a ukotveni v lásce, abyste spolu se všemi svatými mohli postihnout, jaká je šířka, délka, výška i hloubka, a poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží.“ (Efeským 3:17-19)

Význam slov „zakořeněni a ukotveni“ vyjadřuje - „postavit pod sebou hluboký a stabilní základ poznání a porozumění Boží lásky vůči nám samotným.“ Jinými slovy, poznání Boží lásky vůči nám samotným, je základní pravdou, na které mohou stavět i všechny další pravdy!
Bůh vás miluje!

OBLEČ MĚ, JEŽÍŠI

2011-08-09T03:00:00.000+02:00

„Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům.“ (Efezským 6:11).

Drahý Ježíši,

Řekl jsi mi, abych odolal ďáblu, a že ode mě uteče,
ale já neumím odolávat.
Ty máš veškerou sílu a moc odolávat, které kdy budu potřebovat,
tak mi dej sílu odolat.
Řekl jsi mi, že mohu pohnout svými horami,
kdybych měl víru velkou jen jako hořčičné semínko.
Přesto se má hora nehne
i když má víra v tebe je obrovská.
Když si představím, že
Ty jsi stvořil nebe i zemi;
Prosím, pohni mou horou.
Řekl jsi: „Utíkej před každou podobou zla!“
Tak jsem běžel, co jsem mohl,
Ale hřích mě předběhl,
Právě když jsem se snažil nejvíc.
Ty máš moc,
Nad veškerou sílou nepřítele.
Svými zázraky, znameními a divy.
Vysvoboď mě z pasti Satanovi.
Nemám ani sílu, abych na sebe vzal celou svou zbroj,
obleč mě jako můj zbrojnoš.
Udělej pro mě to, o čem vím, že pro sebe udělat nedokážu.

JOSEF ODPOVĚDĚL NA VOLÁNÍ DUCHA

2011-08-08T03:00:00.000+02:00

Boží Duch vždy volá lidstvo k sobě – ke svatosti, čistotě srdce, oddělenému životu – a v každé generaci najdeme někoho, kdo na toto volání odpovídá. Josef odpověděl na Boží volání, když byl ještě mladý; jeho deset starších bratrů obdrželo totéž volání, aby se zřekli sami sebe a chodili ve spravedlnosti, jenže oni si vybrali, že zůstanou ve světě.

Nejméně při dvou příležitostech obdrželi Jákobovi synové velmi jasné volání Ducha. Poprvé, když Jákob vybudoval oltář Bohu Izraele (Genesis 33:18-20). Jákob zavolal své syny k oltáři, aby s ním uctívali, aby poklekli před Hospodinem a následovali ho, avšak Josefovi bratři se místo toho obrátili k pomstychtivosti a prolití krve.

Podruhé to bylo v Bételu, když Bůh jasně zavolal na těch deset. Jákob věděl, že jeho synové jsou svázáni modloslužbou a odmítají Boží volání k čistotě a spravedlnosti, a proto je varoval: „Zbavte se cizích bohů, jež máte u sebe, očistěte se a převlečte si šaty! Potom vstaňme a pojďme vzhůru do Bételu. Tam postavím oltář Bohu“ (Genesis 35:2-3).

To je jedno z nejjasnějších volání v celém Božím Slově! Fráze „převlečte si šaty“ znamená v hebrejštině morální a duchovní očistu mysli a srdce. Navenek se Jákobovi synové podřídili: „Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bohy, které měli při sobě, i náušnice“ (verš 4). Jejich pokání však bylo pouze vnější – neměli upřímné srdce. Vrátili se zpět ke své vzpouře, nenávisti, závisti a sváru!

Josef se od svých bratří lišil: jeho pokání vycházelo ze srdce. Odpověděl na volání Ducha a byl zcela připraven následovat Hospodina. Uprostřed zlého a zkaženého okolí si Josef zachoval čisté ruce i srdce.

Josef byl poslán na pole, aby pomohl svým bratrům s péčí o rodinná stáda. Avšak brzy pocítil zármutek, protože jeho bratři mluvili a žili jako pohani! Jeho čisté srdce bylo zdrceno bezbožností ve vlastní rodině.

„A Josef na ně chodil svému otci žalovat“ (37:2), Josef se svěřoval svému otci: „Nevěřil bys, jak žijí, otče. Mluví proti tvému Bohu. Zarmucují ho!“

Lidé podobní Josefovi se rmoutí nad hříchem! Opouštějí všechny modly a žijí s láskou k Ježíši, jejich srdce prahne po jeho svatosti! Vidí hřích kolem sebe, avšak nejvíce ze všeho se trápí nad hříchem v církvi. Volají z hlouby své duše: „Otče, podívej, co se děje mezi tvými dětmi!“ Jestliže jsi součástí společnosti posledních dnů, nemůžeš přehlížet hřích. Spíše by mělo v tobě vyvstat něco, co by říkalo: „Bože, nemohu snést, co dělají tvému jménu!“ Začni se modlit – ne proti lidem, nýbrž proti vlivu démonských sil, které pronikají do církve Ježíše Krista!

KAŽDÉ SLOVO A ZASLÍBENÍ BYLY NAPLNĚNY

2011-08-04T03:00:00.000+02:00

Josef se ocital v jedné ze svých nejtěžších chvil – osamocený, sklíčený, blízek tomu vzdát se svých snů, pochybující o svém postavení v Bohu. Náhle přišlo volání od jednoho z královských strážšůc: „Josefe! Umyj se – faraon dal pro tebe zavolat!“

Věřím, že v tu chvíli Duch Boží přišel mocně na Josefa a jeho srdce poskočilo vzrušením. Byl blízek porozumět tomu, proč se to všechno událo!
Jak se tak Josef holil a upravoval účes, možná přemýšlel, „To je začátek toho, co mi Bůh zaslíbil. Nyní vím, že jsem to skutečně slyšel od Něj! Ďábel to neměl pod kontrolou a můj život nebyl promarňován. Bůh vše řídil po celou dobu!

Za krátkou chvíli stál Josef před Faraonem a poslouchal jeho sen. Vyložil sen o přicházejícím hladomoru a řekl Faraonovi, že musí naschromáždit a udělat zásoby obilí pro celé národy:“Někdo musí spravovat skladiště. Musíš najít muže plného moudrosti, který by na to vše dohlížel.“ (viz Genesis 41)
Faraon se podíval kolem a potom se obrátil k Josefovi: „Ty! Josef! Ustanovuji tě druhým vládcem. Jenom já sám mám víc moci v zemi než ty. Ty budeš na vše dozírat!“

Jak rychle se věci obrátily! Přišel den, kdy stál Josef před svými bratry a byl schopen říci: „Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí.“ (Genesis 50:20)

„Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením. Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh! To On mě učinil faraonovým otcem, pánem celého jeho domu a vládcem nad celou egyptskou zemí.“ (45:7-8)

Drazí svatí, velmi brzy budete moci rozumět svým současným ohnivým zkouškám. Bůh hodlá naplnit zaslábení, která vám dal a náhle to vše bude dávat smysl. Uvidíte, že On vás nikdy neopustil. On tě musel touto cestou provést, protože tě zkoušel, připravoval, učil tě doufat ve všem v Něho. On naplánoval čas naplnění a ten čas je před tebou!

JOSEF A BOŽÍ PŘÍZEŇ

2011-08-03T03:00:00.000+02:00

Upřednostňuje náš nebeský Otec některé ze svých dětí? Je v Bibli napsáno, že Bůh nikomu nestraní? Jedná-li se o spásu a o jeho úžasná zaslíbení, Bůh přistupuje ke každému stejně, avšak taktéž zahrnuje svou zvláštní přízní ty, kteří ho následují celým srdcem a svůj život mu plně vydávají.

Job řekl: „Z lásky jsi mě obdaroval životem.“ (Job 10:12) David vyznal: „Ty přece, Hospodine, žehnáš spravedlivému, svou přízní jej obklopuješ jako pancířem.“ (Žalmy 5:13)

Ty, kteří mu odevzdají celé srdce, obléká náš nebeský otec do speciálního oděvu: „V Hospodinu se šťastně raduji, má duše mého Boha velebí, neboť mě oblékl rouchem spásy a pláštěm spravedlnosti mě zahalil.“ (Izaiáš 61:10)

Josef odpověděl na volání Ducha, vydal všechno, a jako projev přízně dostal od svého otce výjimečné roucho. Nýbrž tato přízeň otce měla svou cenu! Stála Josefa vztahy a přinesla mu odmítnutí, nepochopení a výsměch: „Všichni jeho bratři … jej nenáviděli.“ (Genesis 37:4)

Proč na Josefa jeho bratři zaútočili? Klíč je v 11. verši: „Bratři na něj žárlili.“ Když uviděli jeho roucho, věděli, že je znakem přízně a spravedlnosti. Nenáviděli to, protože to pro ně bylo připomínkou volání Ducha, jejž oni odmítli! Josef byl výčitka vůči jejich polovičatému životnímu stylu!

Víte, Josefovy bratři posedávali a oddávali se malichernému pomlouvání. Jejich hovor se točil kolem nich samotných a jejich srdce ovládli pozemky, majetek a budoucnost, ale Josef byl někde jinde. On mluvil o Božích věcech a o nadpřirozeném jednání. Bůh mu dal sny a to bylo v té době synonymum výrazu slyšet Boží hlas.

Vlažní věřící kolem vás budou chtít mluvit o svých autech, domech a zaměstnáních, jenomže vy byste se raději bavili o věčných věcech a o tom, co vám Bůh říká. Brzy ve vás budou vidět výčitku vůči jejich polovičatosti. Budou na vás žárlit, protože představujete volání Božího Ducha, jejž oni odmítli!

Ano, Josef byl z jiného těsta, což vyvolalo nenávist a žárlivost jeho bratrů. A, milovaní, to samé se stane i vám, jste-li vydáni Ježíši!

JOSEFŮV SPOLEK

2011-08-02T03:00:00.000+02:00

Takhle vypadá Josefův spolek - členové, který věří v soudný den a jsou plně odevzdáni svému Pánovi. Rozmlouvají s Bohem každý den a jsou vedeni Duchem v každém okamžiku svého života. Právě teď procházejí velkými zkouškami, aby mohli vstoupit do míst zjevení, moudrosti a plodnosti. Bůh je v nich pracuje, dává jim poznat svou pravdu a poznání, a velmi brzy si je použije stejně jako si povolal Josefa!

Velká většina dnešních církví zažívá šířící se duchovní hlad: povrchní kázání, mdlé posluchače, „živé“ uctívání, za kterými nestojí správný postoj života.
Bůh se vždy postaral s dostatečným předstihem o každý duchovní hladomor ve své církvi. V každé době a generaci připravoval s předstihem cestu ven pro svůj lid!

Sedmdesát pět členů Jakubovi rodiny by zemřelo během období celosvětového hladomoru (čímž by byl porušen příslib lidem Izraele), pokud by to Bůh nebyl naplánoval dopředu. Ve skutečnosti, asi dvacet let před tím než krize uhodila, Bůh dal do pohybu plán na záchranu svého lidu před zkázou.

Bůh poslal Josefa do Egypta napřed! Dvacet let Bůh na tomto muži pracoval - nejprve ho oddělil, zkoušel ho a připravoval pro místo v úřadu, protože Josef se měl stát zachráncem Božího vyvoleného lidu. Udržoval Josefa z výsluní, aby byl připraven pro nadcházející den chaosu a smrti!

Milovaní, stejně tak jako Bůh oddělil Josefa, i dnes stále existuje Josefův spolek, který je ukryt před zraky ostatních. Jsou to ti, kteří se nacházejí v peci soužení, ve vězení zkoušek, na bitevním poli trápení a pokušení. Umírají tomuto světu, neočekávají žádnou slávu, čest, peníze nebo potěšení. A stále víc a víc hladovějí po tom, aby dosáhli intimnějšího vztahu s Kristem, poznali jeho srdce a hlas.

Možná nerozumíte všem záhadným prožitkům, zkouškám a potížím ve vašem životě. Ale pokud je vaše srdce zcela nastaveno pro následování Krista, můžete si být jisti, že Bůh má pro to všechno důvod: Chce i vás přivést do svého Josefova spolku!

BŮH ČINÍ NĚCO NOVÉHO

2011-08-01T03:00:00.000+02:00

Jak často slýcháme křesťany říkat: „Bůh ve své církvi činí něco nového?“ Ta „nová věc,“ o které se zmiňují, se může nazývat probuzení, vylití, navštívení nebo Boží hnutí.

Ale velice často tato „nová věc“ rychle zanikne. A jak se jednou ztratí, nelze ji znovu nalézt. Tím se ověřuje, že to vůbec není Boží hnutí. Po pravdě řečeno, křesťanští sociologové šli po stopách mnoha z těchto takzvaných navštívení a zjistili, že průměrná délka těchto událostí je kolem pěti let.

Osobně věřím, že Bůh dnes ve své církvi dělá novou věc. Ale toto velké dílo Ducha se nemůže nacházet jen v jedné lokalitě. Děje se po celém světě.

Bůh ve své církvi nezačne novou věc, dokud neodstraní starou. Tento biblický princip se v historii církve potvrzuje po mnoho staletí, nacházíme jej v obou Zákonech a určuje každé pravé Boží hnutí. Jak Ježíš říká, nebude lít nové víno do starých vinných měchů. (viz Marek 2:22).

Tento princip – zbavit se starého a pozvednout něco nového, se poprvé představil ve Starém Zákoně v Šílo. Během času Soudců ustanovil Bůh v tomto městě svaté dílo (viz Soudců 18:31). Šílo bylo místem, kde stála Hospodinova svatyně, bylo centrem veškeré náboženské aktivity v Izraeli. Samotné jméno Šílo znamená „to, které je Hospodinovo.“ To samo o sobě říká, že jde o věci, které reprezentují Boha a zjevují jeho přirozenost a charakter. Šílo bylo místem, kde Bůh mluvil ke svému lidu. Bylo také místem, kde Samuel uslyšel Boží hlas a kde mu Bůh zjevil svou vůli pro něj (viz 1.Samuel 1).

Nakonec Bůh přestal v Šílo mluvit, protože kněží se stali línými, chtivými a ve městě zavládla korupce. Bůh řekl Samuelovi v podstatě toto: „Šílo se tak poskvrnilo, že již nepředstavuje, kdo já jsem. Tento dům již není můj. Skončil jsem s ním.“ Tak Bůh vzdálil svou přítomnost ze svatyně. A nad dveře napsal „Ichabod,“ což znamená: „Odešla sláva Hospodinova.“

Hospodin zcela odstranil to staré, ale opět pozvedá novou věc. Poté se stává chrám v Jeruzalémě známý jako „dům Hospodinův.“ A po určitou dobu mluvil Bůh ke svému lidu tam.

„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2.Korintským 5:17).

HLADOVĚJÍCÍ PO SVATOSTI by Gary Wilkerson

2011-07-29T03:00:00.000+02:00

Byl jeden mladý skotský pastor Robert Murray McCheyne, který zemřel ve svých 29 letech. Před svým skonem přinesl do své církve obrovské probuzení. Tento týden jsem četl od tohoto Božího muže citát, kde stojí: „Největší potřebou mého lidu je moje svatost.“

Máme nadbytek výřečných kazatelů, více než hojnost charismatických osobností, více než dostatečné množství vůdců, kteří přitahují pozornost. To, co požadujeme, jsou svatí Boží muži. Lidé potřebují vidět více než jen duchovní schopnosti svých vůdců; potřebují vidět zbožné srdce.

Žádný pastor nemůže vést svůj sbor do hlubin Kristových dále, než kde je on sám.

Jaký je výsledek církve, která má ohromující program, vynikající vedení, zaplněná sedadla a umělecky ztvárněnou budovu, ale nemá žádnou vizi, aby v jejím středu byli svatí lidé? Co dobrého může vzejít od podmanivých řečníků, kteří mají zábavná vystoupení, když vedoucí není člověk toužící po uctívání ve zlomenosti a pokorném uznání toho, jak jsou vzdáleni – on a jeho sbor – od svatého a bázeň vzbuzujícího Boha?

Naše církve bývají často plné lehkomyslnosti a my o tom víme; neměníme to, protože vedoucí to tolerují místo toho, aby se nad tím rmoutili. Tato situace v církvi je pouhým odrazem pastorova srdce. Světlo plynoucí z jedné zlomené nádoby zastíní výtvory tisíců náboženských bavičů. Pavel řekl, že máme mnoho učitelů, ale málo otců. Dnes by možná řekl, že máme mnoho církevních znalců, ale málo svatých mužů.

R.M.McCheynova slova jsou dnes mnohem potřebnější než tehdy, když poprvé mluvil ke kompromitující, liberální a formální církvi ve Skotsku. A nejen jeho slova, ale především jeho příklad, moc jeho kázání a účinek jeho služby, což přidalo jeho slovům na důrazu. Jeho slovo obsahovalo moc a jeho život byl v čistotě.

Hladovíš po tom, abys byl svatý Boží muž či žena? Existuje pouze jeden způsob, jak toho dosáhnout. Odložit lidská úsilí ve snaze o svou vlastní spravedlnost a být plně oblečen do Kristova roucha a jednoduše si přisvojit dokonané dílo Ježíše na kříži.

Tato svatost je více než svéhlavé odmítání hříchu; je to naprostá odevzdanost Kristu, který uvolňuje obrovské a slavné zanícení pro svatost. Nechci strávit svůj život zápasem se svou starou přirozeností. Chci v sobě vidět Kristovu podobu, úplného nového člověka, kterého on tvoří.

VĚŘTE TOMU NEBO NE

2011-07-28T03:00:00.000+02:00

„Cokoli není z víry, je hřích“ (Římanům 14:23).

Věřte tomu nebo ne,
Toť otázka.
Kráčel Ježíš po vodě?
Léčil malomocné?
Křísil mrtvé?
Uzdravil slepé, aby viděli?
Poslouchaly ho vítr a vlny?
Vymýtal démony?
Léčil náměsíčné?
A proměnil vodu ve víno?
Aby tomu všemu člověk uvěřil,
Musí věřit na zázraky!
Člověk nemůže vůbec věřit v Krista,
Když nevěří na zázraky –
Jeho vzkříšení
A nanebevstoupení.
On je buď mrtvý anebo živý,
A pokud žije –
Je to zázrak!
A vše, co On učinil, bylo zázračné.
Věřte tomu všemu.
To je víra!

MÁŠ UTĚŠITELE

2011-07-27T03:00:00.000+02:00

Učím se o Duchu svatém něco velmi podivuhodného. Má jedinečnou vlastnost: Nerad mluví o sobě. Nečiní ze sebe hlavní předmět naší pozornosti.

Pokouším se pozorně studovat Ducha svatého, podrobně o něm prostudovat celé svazky napsané uznávanými autory. Některé z těchto knih jdou do velké hloubky a často je obtížné jim rozumět – jsou to knihy o jeho přirozenosti a povaze. Všechny jsou velmi zajímavé – avšak ne vždy poučné. Ve skutečnosti nemohou být poučné, protože můžete chápat pouze to, co sám Duch zjevuje, a on nemluví o sobě!

Pokouším se dopodrobna prostudovat význam jmen Ducha svatého – Utěšitel, Obhájce, Přímluvce – a z toho usuzovat, kým je. Ale nakonec jsem zjistil, že my křesťané nemusíme porozumět osobě Ducha svatého – protože on nám nechce sdělit skryté věci o sobě. Vše, co potřebujeme znát, je, že on je jedním z božství: věčný, Duch Kristův, seslaný na zem, aby přebýval v nás, kteří věříme. A jeho oči se vždy upírají na Krista!

Duch svatý nechce, abychom o něm toho věděli tolik, kolik víme o jeho misii, která nás má vést k Ježíši a udržovat nás v čistotě a svatosti. Vždy pracuje na tom, aby nám ozřejmil Krista a je jeho potěšením, když zkoumáme, proč přichází.

Ježíš řekl: „Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, to bude mluvit; bude vám oznamovat i věci, které mají přijít. On mě oslaví, neboť vezme z mého a bude to oznamovat vám“ (Jan 16:13-14).

POSILUJÍCÍ CHLÉB

2011-07-26T03:00:00.000+02:00

Kdysi jsem strávil celý týden vzlykáním a lkaním před Pánem, prosil jsem Ho o poselství útěchy a naděje pro všechny zraněné věřící, kteří píší do našeho sboru. Když jsem v New Yorku pracoval s alkoholiky, narkomany a bezdomovci, modlil jsem se: „Pane, všude kam se podívám vidím bolest, úzkost, smutek a problémy. Jaké poselství bych mohl dát k těm, kteří je zoufale potřebují? Jaké máš pro ně slovo? Určitě ti na těchto vzácných lidech záleží. A dozajista toužíš po tom, abys jim dal své slovo, které je osvobodí.“

Bůh mě ujistil, že zaopatřil způsob, jak posílit každé své dítě tak, aby odolalo nepříteli! Tato síla přichází přijímáním Božího chleba, seslaného z nebe. Naše duchovní zdraví závisí na tom, že tento Boží chléb pozřeme.

Poslouchej pečlivě Ježíšova slova: „Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.“ (Jan 6:57). Ježíš byl v tak úzkém spojení s Otcem, že se zavázal konat pouze Otcovu vůli – Otcova slova se tak stala Jeho opravdovým pokrmem a nápojem! Ježíš byl denně posilněn tím, co slyšel a viděl od Otce a tím, co si Otec přál. Byl to výsledek toho, že s Ním trávil tolik času.

Jednou řekl svým učedníkům: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.… Můj pokrm je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo.“ (Jan 4:32,34). Ježíš je také vyučoval: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka.“ (Jan 6:27). Nesmíme minout toto tajemství síly – stejně jako žil Ježíš z Otce, tak i my musíme přijmout nasycení od Krista pro svůj život.

Když se děti Izraele ubírali pouští, udržovala je při životě mana, která jim byla seslána každý den. Na tomto příkladunám Bůh ukazuje, že to, co jsme přijali z Krista včera, neuspokojí naše potřeby i na dnešek. Musíme si přiznat, že budeme duchovně hladovět, slábnout a stávat se bezmocnými, pokud nepřijmeme denní přísun čerstvéhochleba z nebes. K Pánovu stolu je potřeba přicházet často.

KDE JE VÍTĚZSTVÍ?

2011-07-25T03:00:00.000+02:00

Většina z nás ví, že hřích je kořenem všech našich problémů – náš strach, vina, zloba, deprese. Víme, že nás to okrádá o duchovní odvahu a vitalitu, ale co nevíme je, jak přemoci „hřích, který se na nás tak snadno přichytí“ (viz Židům 12:1) pozn.: v aj „sužuje,trápí“.

Víme, že vítězství nad našimi všemi nepřáteli přichází skrze Ježíše Krista našeho Pána. Ale jak dostat moc z jeho vinné révy do naší drobné větévky? Jak to funguje? Miluji Ježíše, vždycky jsem miloval a vím, že má veškerou moc. Také vím, že mi zaslibuje vítězství, ale co to právě znamená a jak to vítězství přichází?

Právě začínám trochu víc rozumět tajemství zbožnosti. Bůh po mě žádá, abych udělal tyto tři následující věci v hledání svého úplného vítězství nad hříchem, který mě sužuje

Musím se učit hladovět po svatosti a nenávidět svůj hřích. Hřích mě pošpiňuje a Bůh se nemůže na hřích podívat; nemůže ho tolerovat. Bázeň před Bohem je základem vší svobody. Neočekávej, že budeš ospravedlněn nebo ti budou dána speciální privilegia. Můj hřích musí být vyznán a opuštěn.
Musím být přesvědčený, že Bůh mě miluje navzdory mému hříchu! Bůh můj hřích nenávidí dokonalou nenávistí, zatímco mě zároveň miluje s nekonečným soucitem. Jeho láska nikdy neuzavře kompromisy s hříchem, ale On lpí na svých hřešících dětech s jediným cílemzískat je zpět.
Musím přijmout milující pomoc svého Otce odolat a překonat hřích. Hřích je jako chobotni-ce s mnoha chapadly, která se snaží rozdrtit můj život. Jen zřídka ztrácejí všechna chapadla nadvládu nade mnou naráz. Je to jedno chapadlo naráz, jedno malé vítězství. Bůh ke mně vysílá svého sv. Ducha s jasným nasměrováním, jak bojovat, kdy běžet, kde zaútočit příště. Bitva proti knížectvím a mocnostem je jeho – nikoli moje. Já jsem pouhý voják, který bojuje v jeho válce. Bůh chce, abych mu absolutně věřil. Moje role v jeho válce je věřit, že Bůh mě z bitvy vyvede vítěžně!

VNÉST KRISTA DO SVÉ KRIZOVÉ SITUACE

2011-07-22T03:00:00.000+02:00

Ve 3. kapitole Daniela, král Nabukadnezar dal postavit obrovskou, přibližně 27-metrovou zlatou sochu a svolal všechny velitele ze svého rozsáhlého impéria na slavnost zasvěcení. Poté, co dorazili, král jim rozkázal klanět se soše a uctívat ji pod hrozbou smrti, v případě neuposlechnutí.

Přátelé Daniela – Šadrach, Mešach a Abednego –, se odmítli poklonit. Tito mužové byli spolu s Danielem odvlečeni z Jeruzaléma. V té době to nebylo nic neobvyklého, potrestat narušitele králových rozkazů vržením do ohnivé pece (viz. Jeremiáš 29:22).

Když stráže předvedli Hebrejce před krále, zařval na ně: „Takže vy jste odmítli se poklonit soše? Dám vám ještě jednu šanci. Pokud se nepokloníte, budete hozeni do rozpálené ohnivé pece!“ (viz. Daniel 3:14-15)

Hebrejce nakonec hodili do pece. Nicméně, král byl zmatený. Nedošlo k žádnému sežehnutí těl a nebylo cítit zápach hořícího masa. Podíval se do ohně a žasl nad tím, co viděl!

Hebrejci se volně procházeli po žeravém uhlí. Oheň spálil pouze puta, kterými byli svázaní a teď chválili Boha s pozdviženýma rukama. Nabukadnezar se zeptal jednoho ze svých úředníků: „Kolik mužů jsme vrhli do pece?“

„Tři, ó Králi,“ zněla odpověď.

„Ale já vidím čtyři a nikdy z nich nehoří. Vůbec nic jim není! A jeden z nich vypadá jako boží syn!“ (viz. Daniel 3:24-25)

Ježíš vstoupil do krizové situace těchto tří mužů pouze z jednoho důvodu – bylo to kvůli nim samotným! Přišel je potěšit a zachránit, neboť je miloval. Pán slávy se jim oddal v hodině jejich krize – protože oni byli naprosto oddaní jemu!

NÁŠ SPOLEHLIVÝ PORADCE

2011-07-21T03:00:00.000+02:00

Nedávám rady ve finanční oblasti, ale jsem v kontaktu s jedinečným a spolehlivým poradcem na tomto světě! Můj důvěryhodný poradce má odpověď na jakoukoliv otázku, týkající se jakékoliv záležitosti. S naším sborem je od samotného začátku. Když jsme přestěhovali naše kanceláře zpět do New Yorku, přestěhoval se s námi. A řídil každou realitní transakci, kterou jsme zde učinili. Pomohl nám koupit i historické divadlo Marka Hellingera na Broadwayi, kde se konají bohoslužby našeho sboru Times Square Church.

Dokonce není jen naším finančním a realitním poradcem, ale je i naším právníkem, rodinným konzultantem, rádcem a průvodcem. On nás vede doslova ve všem, co děláme a čemu čelíme. Naposledy když jsem s ním mluvil (což bylo dnes ráno), mě ujistil, že nás bude i nadále spolehlivě vést během nadcházejícího těžkého období. Řekl mi, že se není čeho bát.

Nejlepší na tom všem je, že mému poradci nevadí, pokud mu volám každý den a v jakoukoliv dobu během dne či noci. On mě povzbuzuje: „Nemusíš se ničeho bát. Tímto jsem prošel už mnohokrát.“ Je úžasné se znovu a znovu v Písmu dočítat, jak je náš Bůh v jakékoliv krizi, úzce spjat se svým lidem.

Pán byl s žalmistou Davidem v jeho těžkých obdobích. Když se David se svou armádou vrátil do Ciklagu, zjistil, že jeho město bylo dobyto bandou lupičů a lehlo popelem (viz 1. Samuelova 30). Davidův dům byl zničen a jeho rodina zajata a odvlečena, nic mu nezbylo. Všechno, pro co žil a pracoval - dobytek, vybavení i všechen majetek, bylo pryč. David v té chvíli neměl nikoho, na koho by se obrátil. Dokonce i jeho vlastní vojáci byli připraveni jej ukamenovat, protože jej obviňovali z toho, že je vedl do bitvy a nechal všechny jejich milované opuštěné a bez ochrany.

Písmo říká, že se David obrátil ke svému poradci (i mému): „David se ptal Hospodina: „Mám tu hordu pronásledovat? Dostihnu je?“ „Pronásleduj,“ zněla odpověď. „Jistě je dostihneš a zajatce vysvobodíš.“ (1. Samuel 30:8). David uposlechl rady svého poradce a všechny vysvobodil!

ŘEKA ŽIVOTA

2011-07-20T03:00:00.000+02:00

Proroku Ezechielovi se dostalo neuvěřitelné vize. Písmo říká, že Boží ruka přenesla Ezechiele na vysokou horu, kde se mu zjevil muž „napohled jako z bronzu“ (Ezechiel 40:3).

Pochopitelně ten muž nebyl nikdo jiný než sám Kristus. Uvedl Ezechiele ke dveřím Božího domu, kde dal prorokovi úžasnou vizi. Byla to vize o budoucnosti Božího lidu a zjevovala, jaké bude tělo Kristovo, až se přiblíží konec věků. „Poté mě přivedl zpět ke vchodu do chrámu. A hle – zpod chrámového prahu směrem na východ proudila voda....”(Ezechiel 47:1).

Podobenství o vodě v Bibli téměř vždy představuje Božího Ducha. Tato vize zcela jasně zjevuje mocné vylití Ducha svatého v posledních dnech. Vize byla tak mocná a ohromující, že ji Ezechiel nemohl pochopit. Nedokázal ani vysvětlit její význam, vše, co dokázal udělat, bylo zapsat ji. Vlastně dříve než vize skončila, Pán ji přerušil a zeptal se Ezechiele: „Vidíš to, synu člověčí?“ Bůh se v podstatě ptal: „Chápeš důležitost a velikost toho, co vidíš? Víš, o čem mluví tyto vystupující vody? Vím, že je toto zjevení pro tebe ohromující. Ale nechci, abys minul jeho pravý význam. Vody ukazují, jak vše skončí.“

Prorok Izaiáš zahlédl stejnou řeku, která se objevila v Ezechielově vizi. A Izaiáš viděl ještě mnohem víc. Podle něj bude mít Boží lid v posledních dnech velkou ochranu proti všem satanským útokům: „ … budou tam široké řeky a potoky, nepřistane tam ale loď s veslaři, nepoplují tam mocné koráby.“ (Izaiáš 33:21).

Izaiáš zde mluví o válečných lodích poháněných otroky. Poskytuje nám obraz nepřítele, ďábla, jak se pokouší zahájit útok na všechny, kteří plavou v řece. A je to obraz úplného zmatku.

Bůh v těchto pasážích dává jasně najevo, že jeho živé vody jsou za hranicemi dostupnosti pro satana. Jak svědčí žalmista: „Ať jsou zahanbeni, ať se stydí ti, kdo mě chtějí o život připravit!

Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit!...Hospodinův anděl ať je dohoní!... Hospodinův anděl ať je stíhá.“ (Žalm 35:4–6).

POKRAČUJ V UCTÍVÁNÍ

2011-07-19T03:00:00.000+02:00

Mojžíš měl podobnou povahu, jako mnozí z nás, takže byl pouze jeden způsob, jak mohl setrvat ve vítězství. Byl v neustálém společenství s Pánem: „Hospodin mluvíval s Mojžíšem tváří v tvář, jako mluví člověk se svým přítelem.“ (Exodus 33:11) Věřím, že tajemství svatosti je velmi jednoduché: Zůstaň blízko Ježíše! Neustále se dívej na jeho tvář, dokud nebudeš jako obraz, který vidíš.

Jeden večer mne na ulici zastavila hysterická žena a vyhrkla zoufalé přiznání: „Pane Wilkerson,“ říkala s pláčem,“ procházím nejtemnější hodinou svého života a nevím, jakým směrem se vydat. Můj muž mne opustil a je to moje vina! Zklamala jsem Boha a svou rodinu. Co si jenom počnu?“

Vnímal jsem, že jí mám říct: „Pozvedni své ruce přímo tady na tomto rohu a začni uctívat Pána. Řekni mu, že víš, že jsi selhala, ale přesto jej miluješ. Poté jdi domů a klekni si. Nežádej Boha o nic, pouze zvedni své ruce a své srdce a uctívej ho.“

Nechal jsem tu paní na ulici s rukama zvednutýma k nebi, se slzami tekoucími po tváři, chválíc Boha a již ochutnávajíc vítězství, které se vracelo do jejího života. „Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval.“ (Žalmy 22:3) Pán přebývá uprostřed svého lidu, který jej chválí a tam, kde je Pán, přichází vítězství.

Kristus říká: „Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.“ (Jan 6:37)

„Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11:28)

Neboj se selhání. I přesto pokračuj. Uctívej Boha, dokud přijde vítězství! Toto může znít jako přílišné zjednodušení, ale cesta přes selhání je vlastně jednoduchá.

MOC JEHO VZKŘÍŠENÍ

2011-07-18T03:00:00.000+02:00

„Chci ho znát, znát moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení! Chci se s ním ztotožnit i v jeho smrti, abych, ať už jakkoli, dospěl ke vzkříšení z mrtvých.” (Filipským 3:10-11).

Možná vás následující sdělení překvapí: „Vzkříšení Ježíše Krista je jen o moci. A tím nemyslím jen Boží moc, která našeho Pána vzkřísila z mrtvých. Je zřejmé, že se jedná o naprosto zázračný druh moci, které se může se dostat jen od samotného Boha.

Kromě této nadpřirozené události poukazuje Kristovo vzkříšení ještě na další moc, která rovněž pochází jedině od Boha. Mluvím zde o moci, která nás nutí vést svatý život ….. osvobodit se od nadvlády hříchu ….. překonat každičký zlozvyk a chtíč, který je nám znám ….. být spravedlivý, což přijmeme od Boha samotného, a to vírou. Abychom docílili této moci, musíme poznat Krista v moci svého zmrtvýchvstání.

Apoštol Pavel poukazuje na tuto moc vzkříšení. Měl hlubokou vnitřní touhu poznat Krista, která pocházela z jeho vlastního hlubokého volání po svatosti. Apoštolu se dostalo zjevení o Ježíšově vzkříšení a týkalo se moci. Jak píše v Římanům 1:3-4: „Ježíš Kristus náš Pán…tělem pocházel z Davidova semene; Duchem svatým však byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých.“

Pavel ve vzkříšení poznal něco neuvěřitelného, což jej zaplavilo radostí, ale také mu to dalo odpověď na jeho celoživotní volání po svatosti. Stručně řečeno poznal, že Ježíš přišel na zem jako člověk, na kterém spočinula veškerá nebeská moc. Ježíš Kristus tuto nádhernou Boží moc projevoval zde na zemi tím, že uzdravoval nemocné, vysvobozoval ze svázanosti, křísil mrtvé a dával věčný život. Samotný Ježíš byl vzkříšen z mrtvých, což je doprovázeno Božím prohlášením: „…ale Duchem svatým byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých” (Římanům 1:4).

LÁSKA SE PŘIPOJUJE K BOŽÍMU SLOVU

2011-07-15T03:00:00.000+02:00

Když je naše láska napojena na Boží Slovo – když přijmeme jeho lásku a milujeme se navzájem bezpodmínečně – žijeme beze strachu. Budeme schopni žít tady a teď stejně jako žil Kristus, a budeme moci před ním stanout v soudný den se smělostí.

Když odejde veškerý strach, jsme v dokonalé lásce. Naslouchej slovům, která zpíval David: „Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti, síla a radost je tam, kde přebývá“ (1.Letopisů 16:27, B21). Kořen slova zde přeloženého jako radost znamená „skákat radostí“ a těšit se plnosti dokonalé lásky.

Právě teď se svět topí ve strachu. Lidé se třesou kvůli globálnímu oteplování, terorismu, nukleární válce, poklesu ekonomiky, AIDS, masovým vrahům, vzestupu Islámu, politickému chaosu, celosvětové závislosti na drogách, alkoholu a pornu. Ptám se vás: Jak můžeme učinit cokoli pro Krista, když jsme napadáni tím samým duchem strachu jako svět? Jakou naději můžeme nabídnout – vskutku, jaké evangelium kážeme – když nás nemění a nezbavuje nás strachu?

Bůh přináší v Nové Smlouvě své církvi ujištění o jeho lásce a o plném odpuštění hříchu…aby nás přivedl k poznání, že z nás má potěšení a že se z nás raduje, abychom mohli poznat jeho lásku k nám a žít po všechny své dny beze strachu. Zamysli se: „Hospodinovi zachránění se navrátí a na Sion přijdou s jásáním, s věčnou radostí na tvářích. Tehdy je přemůže radost a veselí; zármutek a úpění je opustí“ (Izajáš 35:10, B21). „Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se měl bát? Hospodin je síla mého života, z koho bych měl mít strach?…I když se proti mně vojsko utáboří, mé srdce se toho neleká“ (Žalm 27: 1, 3, B21).

Již dlouho dává Boží lid všechno do Boží ruky. Naléhám na tebe, přestaň se pokoušet přijít na svou vlastní cestu, kudy ven z problémů. Místo toho spočiň v moci Božího Slova. Ať ti Pán dá radost hned teď, ještě dnes. Tvé radostné srdce bude „šokovat a udivovat“ všechny ty, kdo žijí kolem tebe ve strachu: „Všem národům, mezi něž tě Hospodin rozptýlí, budeš za strašáka, pořekadlo a posměšek“ (Deuteronomy 28:37).