PLNĚ PŘESVĚDČEN

Abrahamova víra nezakolísala, „byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit“ (Římanům 4:21). Uznával, že On je schopný tvořit z ničeho. Je to tak – náš Bůh proměňuje prázdnotu v obsah. Zvažte zprávu z knihy První Mojžíšova: Bůh stvořil svět z ničeho, pouze svým slovem. A On může udělat zázrak i pro nás, tam, kde nic není.

Když všechno ostatní selže, když se vyčerpá každý tvůj plán - je to ten čas, kdy máš všechno uvalit na Boha. Je to čas vzdát se veškeré jistoty, že najdeš vysvobození kdekoliv jinde. Až když jsi připraven věřit, uvidíš Boha ne jako hrnčíře, který potřebuje hlínu, ale jako Stvořitele, který vytváří z ničeho. Bůh bude jednat takovým způsobem a použije takových prostředků, o kterých se ti nikdy nezdálo.

Nakolik bere Bůh vážně naši víru v Něj v nemožných situacích? Odpověď nacházíme v příběhu o Zachariáši, otci Jana Křtitele. Zachariáše navštívil anděl a řekl mu, že jeho žena Alžběta porodí dítě, které bude výjimečné. Ale Zachariáš – pokročilý věkem, podobně, jako Abraham – odmítl tomu věřit. Pouze Boží zaslíbení mu nestačilo.

Zachariáš se zeptal anděla: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku“ (Lukáš 1:18). Jednoduše řečeno, Zachariáš to považoval za nemožné. Říkal: „To přece nejde. Musíš mi dokázat, jak se to stane.“ Neznělo to pro něj reálně.

Zachariášovy pochybnosti se Bohu nelíbili. Anděl mu řekl: „Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou“ (Lukáš 1:20).

Poselství je jasné: Bůh od nás očekává, že mu budeme věřit, když k nám promluví. Jak píše Petr: „Ať proto ti, kdo trpí podle Boží vůle, svěřují své duše věrnému Stvořiteli a pokračují v dobrém jednání“ (1. Petrův 4:19 – moje kurzíva).