středa 22. dubna 2015

NIKDY NENÍ PŘÍLIŠ POZDĚ

Pátá kapitola Markova evangelia vypráví příběh o Jairovi, představeném synagogy, který v zoufalství žádal Ježíše o uzdravení své dcerky. Dvanáctileté děvčátko bylo nebezpečně blízko smrti a Jairus prosil Krista, aby přišel do jeho domu a položil na ně ruce.

Ježíš souhlasil, že s ním půjde. Nejprve se ale zastavil, aby posloužil ženě s krvácením. (Jednalo se o ženu uzdravenou dotknutím jeho šatu.) Zatímco Ježíš prodléval, posel přinesl tragickou zprávu: Jairova dcerka již zemřela. Posel řekl představenému synagogy: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“ (Marek 5:35).

Jairova srdce se dotkl zármutek. Pomyslel si: „Kéž bychom se tam byli dostali včas. Nyní je příliš pozdě. Moje dcera je mrtvá.“ Ježíš ho však ujistil: „Neboj se, jen věř“ (verš 36).

Když skupina přišla před Jairův dům, bylo slyšet bědování a nářek pozůstalých i přátel ze sousedství. Představ si ten rozdíl: Byl tady Bůh v těle. Stvořitel vesmíru schopný vykonat cokoli si dokážeš představit – a přesto lidé v jeho přítomnosti plakali. Stručně řečeno, vypovídali: „Bůh nám může pomoci, pouze dokud je alespoň trošku naděje. Jakmile však odejde život, již Bůh není potřeba. Takovou situaci přece nemůže zvrátit.“

Kolik dnešních křesťanů již nevolá k Pánu, protože si myslí, že jejich problém je beznadějný? Zástupy důvěřují Bohu, pouze dokud něco v jejich životě nezemře. Nehovořím o smrti člověka, spíše o zániku manželství, vztahu, snu, naděje pro nespaseného blízkého člověka – o čemkoli ve tvém životě, o čem si myslíš, že to již nelze spravit či změnit.

Ježíš takovou víru pokáral. Plačícímu zástupu před Jairovým domem řekl: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě nezemřelo, ale spí“ (verš 39). Tvrdil: „Situace není taková, jak se vám jeví. Myslíte si, že již není žádná naděje, já vám ale říkám, že dívku opět přivedu k životu.“ Potom vešel k děvčátku do pokoje a vyřkl pouhé slovo, které dítěti vrátilo život. „Děvče, pravím ti, vstaň!“ (verš 42). Proč Duch svatý zařadil do Markova evangelia tento příběh? Aby nám ukázal, že nic není natolik „mrtvé,“ aby to nemohlo být obnoveno. Říká: „Důvěřuj mi, že ten problém vyřeším. Pro mě nikdy není příliš pozdě.“

úterý 21. dubna 2015

TOUŽEBNĚ OČEKÁVANÝ KRISTŮV PŘÍCHOD

V nadcházejících dnech uslyšíte neuvěřitelné zprávy o milujícím Ježíši. Budou se jevit jako svaté a kristovské, budou však poskvrněny svodem, který křesťany oloupí o jejich pevný základ. Tyto zprávy budou postrádat naléhavost k přípravě na Kristův příchod či touhu po Kristově příchodu! Jejich kazatelé odstraní slavnou pravdu o této události a přimějí vás očekávat pozemské království. A pokud budete dychtivě vyhlížet Kristův příchod, dostanete nálepku snílka!

Dnes existuje nové evangelium, hlásající, že Ježíš přichází pouze do srdce – a že jeho druhý příchod je zvláštní zjevení v mysli! Že se ukáže pouze vnitřnímu člověku!

Stoupenci hnutí New Age oznamují, že se jejich Kristus objeví v celosvětové televizi. Naráz celý svět uvidí jeho příchod. Jakmile uvidí tuto událost, dostane se do jejich myslí vnitřní zjevení - „poznání.“

Pro některé nynější křesťany není tento svět potápějící se lodí či světem zasluhujícím si oheň. Je pro ně mezinárodní hlavní budovou ovládanou nežádoucími osobami, jež budou těmito věřícími vyhozeny. Zaujmou jejich místo a všechno sami zrenovují a ovládnou. Toto uvažování je příznačné pro chladnoucí lásku k Ježíši a lnutí k tomuto světu! „Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu“ (2. Petr 3:17). Nikdo nemůže být více duchovně slepý, než ten, kdo říká: „Můj Pán se svým příchodem otálí.“

Juda řekl: „Henoch … prorokoval … Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud“ (Juda 14-15). Pavel řekl: „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte“ (1. Tesalonickým 4:16-18).

Toto není poselství snílka. Je to poselství přinášející potěšení! Ježíš, který je stále živý, si nejvíc ze všeho přeje, abychom byli stále s ním!

pondělí 20. dubna 2015

PLNOST JEHO MILOSTI A SLÁVY by Gary Wilkerson

“Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy” (Jan 1:14, ESV). Řecké slovo pro slávu zde je “doxa.” Je to zdroj za doxologií, hymnus, který tak mnoho církví zpívá a velebí Boží slávu.

“Doxa” je vlastně Janův překlad hebrejského slova, “kavod,” což znamená důležitý, podstatný, silný. To je to co je v každém, kdo následuje Krista: Boží důležitá, smysluplná, vášnivá sláva. Jeho sláva vás odděluje od lehkomyslnosti, od sebezájmu, od lehké víry. Podle toho svět pozná, že žijete pro Boha. Nesloužíte jenom tomu Ježíši, který vás chce učinit šťastnými; sloužíte skutečnému Ježíši, tomu Jednomu, který má moc proměnit život a učinit jej významným a smysluplným.

Je to zcela něco jiného než sláva sama pro sebe. “Poté ho [Ježíše] ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu [doxa]” (Matouš 4:8, ESV). Ve světě existuje mnoho slávy o kterou bychom mohli usilovat: postavení, bohatství, vliv. Ale čím více hledáme a přijímáme tuto slávu, tím méně přijímáme Boží skutečnou slávu—a tím méně Jeho slávy z nás vyzařuje.

A právě toto se vplížilo do církve. Někdy se naše chvála může více opírat jen o nápadné divadlo a emocionální vzrušení. My bychom však měli opěvovat Boží slávu a Jeho plnou velkolepou přítomnost. Jan správně umísťuje Boží slávu dokonce před Jeho milost: “Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti pravdy.” Jan ukazuje, že milost a pravda jsou spojeny uvnitř Kristovy slávy; ve skutečnosti z ní vychází.

Přesto mnoho křesťanů žije tak, jako by milost a pravda byly konečnými body, vrcholem našeho chození s Ježíšem. Zastavují se u poznání “statické pravdy,” a nepotřebují chození v Jeho plnosti. V našich životech však máme vyjádřit Ježíše v celé Jeho slávě—a to vyžaduje aby nás On sám proměnil.

Pokud si myslíme, že máme vše—že jsme uchopili Boží milost plně a že už více nepotřebujeme—okrádáme se o Jeho slávu. Nedovolte, aby se to stalo ve vašem životě. Hledejte skutečného Ježíše v Jeho plnosti—a přijměte plnost Jeho milosti a slávy!