čtvrtek 19. ledna 2017

ZBYTEČNÁ SNAHA

Všichni bychom mohli říci: „Jsem vykoupen krví Spasitele, ale ještě jsem na spásu úplně nedosáhl.“ Zpíváme Bohu a chválíme Ho, ale mnozí z nás se Mu stále usilovně snažíme zalíbit.
Čas od času můžete nějaký hřích porazit a radovat se z toho vítězství. Řeknete si: „Dokázal jsem to. Věděl jsem, že když do toho dám celou mysl a celé srdce, zvítězím.“ Máte sklon být pyšní na to, co jste dokázali, a pak jít a soudit ostatní, kteří nebyli tak úspěšní.
Když jsem byl mladší a s něčím jsem bojoval, přesvědčoval jsem sám sebe: „Zvládnu to, i kdyby mě to mělo zabít.“ A vypadalo to, že mě to skutečně zabije! Uplynul měsíc dva a pomyslel jsem si: „Ty chtivé myšlenky jsou pryč. Jsem svobodný!“ Ale vždycky se ukázalo, že šlo jen o dílčí vítězství a přišlo zklamání.
Volal jsem, „Bože, prosil jsem Tě, abys mě ochránil, ale Ty jsi to neudělal. Ty pocity jsou stále ve mně.“ A dával jsem vinu Bohu.
Co se stalo? Tak jsem se lidsky snažil být spravedlivý, že jsem přestal chápat, jaká je opravdová spravedlnost – jediná spravedlnost, která je pro Otce přijatelná – tedy ta skrze Jeho Syna, Ježíše. Když stojíme před Otcem, přijímá nás pouze skrze Krista, skrze Jeho spravedlnost a vítezství.
Možná si říkáte: „Co musím udělat?“ Nejdříve ze všeho přestaňte poslouchat ďáblovy lži. Za druhé se postavte na své duchovní nohy a začněte prohlašovat: „Vírou v Ježíšovu krev obdržím Kristovu spravedlnost.“ A potom se radujte!
„V němž máme [skrze jeho krev] vykoupení, odpuštění hříchů“ (Koloským 1, 14). Vykoupení znamená prostě „osvobození“ a my jsme byli osvobozeni Ježíšovou vzácnou krví. Můžeme se postavit každému obvinění a říct: „Satane, to je naposled, cos mě obvinil. Moje Bible mi říká, že jsem vykoupený, protože věřím v to, co pro mě Ježíš vykonal na kříži.“

středa 18. ledna 2017

NEMŮŽEME OSPRAVEDLNIT SAMI SEBE

Když se nás Satan snaží přesvědčit, že nedokážeme chodit s Bohem a sloužit Mu, víme, že je to lež. Přesto ale můžeme mít problém úplně uvěřit tomu, že nás Bůh očistil a uschopnil před Ním stát a věrně Mu sloužit. Ale Boží Slovo říká, že tomu tak je!
"...a abyste svým životem vždy dělali Pánu čest a radost: abyste stále nesli ovoce dobrých skutků, rostli v poznání Boha, byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste mohli všechno trpělivě překonat a abyste s radostí děkovali Otci, který vám umožnil podíl na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, v němž se nám dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů." (Koloským 1:10-14)
V řeckém překladu zní tento odstavec asi takto: "Otec nás učinil schopnými, hodnými a charakterově způsobilými, dost dobrými na to, podílet se na dědictví svatých ve světle."
Ježíšův čin na kříži nás učinil hodnými věčného dědictví, a pokud jsme způsobilí pro věčný život, je způsobilý i náš charakter. Můžeme se na chvíli zřeknout služby a snažit se sami sebe vylepšit a kvalifikovat, ale nebudeme toho schopni. Bůh nepřijme ničí spravedlnost - kromě té, která patří Jeho vlastnímu Synu, Ježíši Kristu. 
Nikdy nebudeme schopní dosáhnout Kristovy spravedlnosti svou vlastní prací, takže věřme Bohu. Dosáhneme jí vírou. Protože vírou jsme nejen spaseni, ale vírou jsme také posvěceni, ospravedlněni a uzdraveni.
To všechno se děje tím, že věříme v to, co pro nás Ježíš udělal. 

úterý 17. ledna 2017

„NEJSI HODEN“ - ĎÁBLOVA LEŽ

Kdo ti říká, že jsi nehodný, špatný, neužitečný, nepoužitelný pro Boha? Kdo ti stále připomíná, že jsi slabý, bezmocný, beznadějný případ? A kdo ti říká, že nikdy nedosáhneš Božích standardů?
Kdo říká členům chválící skupiny, že nejsou hodni zpívat chvály v Božím domě nebo hudebníkům, že nejsou hodni hrát na nástroje chvály? Kdo říká uvaděčům, starším, učitelům v nedělní škole, dobrovolníkům, lidem v lavicích, že jsou nehodni?
Není to žádné tajemství. Všichni dobře známe ten hlas, který přichází ̶ od samotného ďábla. On tě chce udržet v přesvědčení, že Bůh je na tebe naštvaný.
Ďábel, žalobce bratří, ti připomíná každý tvůj hřích a selhání. Říká ti: „Bůh si tě nemůže použít dokud tohle nevyřešíš a učiníš sebe sama hodným.“ Neskočte mu na tuto lež pocházející z hlubin pekla.
Mnoho lidí, kteří čtou toto poselství, byli ďáblem přesvědčeni, že jsou nehodni být jakkoli použiti Bohem. Jsi to ty? Možná se cítíš dokonce nehodným být nazýván Božím dítětem. Díváš se na svůj život a vidíš nestálost a selhání.
Dovol mi vyznat ti jednu věc: Nikdy v životě jsem se necítil být hoden mého velkého povolání kazatele. Po celou dobu mé služby Pánu jsem bombardován obviňováním, že jsem nehodný mluvit pro Boha, kázat, učit ostatní, být vedoucím.
Pravdou je, že nejsem hoden toho, abych psal toto poselství a ty nejsi hoden zvednout ruce ke chvále svého Boha. Víš, nikdo není hoden – ne v naší lidské síle a moci! Ale Ježíš nám řekl: „Učinil jsem tě hodným.“
„Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.“ (Římanům 5:19)

pondělí 16. ledna 2017

PO SUCHÉ ZEMI - Gary Wilkerson

Bůh řekl Mojžíšovi, když byly ještě děti Izraele v Egyptě: „Rozkaž Izraelcům, aby se obrátili a utábořili před Pí-chírotem mezi Migdólem a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem, přímo proti němu při moři“ (Exodus 14:1-2). Bůh oznamoval, že je přivede na nové místo.
Bůh je vedl skalnatým terénem. V dálce mohli rozeznat Rudé moře. Když ale přišli na pobřeží, zjistili, že jsou sevření mezi skalami a mořem.
Farao uviděl jejich polohu a škodolibě se zasmál: „Jsou v pasti.“ Izraelity tam přivedl Bůh a oni nad tím jistě nejásali radostí.
Povolal tě někdy Bůh na místo, které jsi považoval za to poslední, kde bys chtěl být? Mojžíš, jenž dosud nebyl žádným silným vojevůdcem a měl za sebou pouze pár bitev, byl dost chytrý nato, aby poznal, že jsou v nevýhodě: „Nejsem si jist, zda je to dobré místo na odražení útoku. Nejspíš jsme v pasti!“
Ano, Mojžíš a Izraelité byli v těžké situaci, Bůh se však oslavil a vyvedl je z ní. Bůh často připustí, že se dostaneme do obtížné situace, protože má s námi velkolepý úmysl. Když si myslíme, že jsme v pasti, Bůh říká: „To se vyvine k mé slávě.“
Cítíš se být zaskočen, přemožen, v beznadějné situaci? V těchto potížích učiň krok víry a řekni: „Bože, poslechnu tě, ať to stojí, co to stojí.“ V takové situaci jsi na pokraji vidění Božího mocného jednání ve tvůj prospěch.
Konec příběhu o Mojžíši a Izraelitech je známý: Bůh rozdělil vody Rudého moře a Jeho děti přešly po suché zemi. Bylo to obrovské vítězství!

sobota 14. ledna 2017

ŘEKY ŽIVÉ VODY - Jim Cymbala

Ve Starém zákoně tam, kde nebyla voda, nebyl život. Lidé umírali během období sucha. Podobně pokud živá voda ducha neproudí v nás, pak my i naše církve budeme mít nedostatek duchovního života a malou životnost. Stejně tak jako v mohavské poušti, žádná voda znamená žádný život, žádný růst a žádné ovoce. Můžeme pravidelně navštěvovat církev a mít dokonalé učení, ale pokud nás Duch svatý nezavlaží, budeme chřadnout a zemřeme.
Ježíš hovořil otevřeně o duchu, který znamená život. “V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: ‘Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo’” (Jan 7:37-38). Slovy “proudy živé vody,” Ježíš odkazoval na ducha, kterého měli věřící později obdržet.
Když přijde Boží duch, máme nový život. Bez Božího ducha jsme vydáni zápasu se sebou samými, plnými morální slabosti a hříšných sklonů. Ale když přijde duch, máme radost, naději a moc. Povšimni si, že Ježíš neodkazuje na kapku vody, ale na “proudy živé vody.” Duch teče jako řeka — síla, která do nás vejde a potom vytéká ven, takže můžeme být požehnáním pro druhé.
Bůh používá vodu jako symbol Ducha svatého trochu jiným způsobem, když říká: “Budu Izraeli rosou, rozkvete jako lilie” (Ozeáš 14:5). Všichni jsme viděli trávu a květiny lesknoucí se maličkými kapkami osvěžující rosy. Použitím této metafory Bůh říká, že bude jako rosa, která v noci tiše usedá v a ráno pokrývá zemi. Rosa nemůže vzniknout, když je příliš horko nebo větrno. Podobně ani my nemůžeme být občerstveni Bohem, když jsme příliš zaměstnáni pobíháním sem a tam.

Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.

pátek 13. ledna 2017

BŮH NAD TEBOU NIKDY NEZLOMÍ HŮL

Bůh popisuje sám sebe takto: „Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval“ (Ozeáš 11:3). (V anglickém překladu chybí slovo „modly“, tudíž z něho vyplývá, že Hospodin bral Efrajima na své rámě. - pozn. překl.)
V originále je napsáno: „Přišel jsem k nim, když byli zoufalí, a něžně jsem se o ně staral ve znečištěném a drsném prostředí. Bral jsem je na svá ramena jako chůva!“ Ve verši 7 však čteme: „Můj lid se zdráhá vrátit ke mně.“
Izraelité si nebyli jisti, že k nim Hospodin chová lásku a něžnost. Bůh tedy Ozeáši říkal: „Můj lid pochybuje o mé lásce, protože mne doopravdy nezná.“
Skutečně tomu tak bylo! Izraelité nedokázali uvěřit, že je Bůh stále miluje. Sloužili modlám, odpadali od Boha a pochybovali o Něm. Pravděpodobně si mysleli: „Svévolnými hříchy jsme na sebe uvalili Boží nevoli a Bůh nás jistě bude soudit.“ Bůh však řekl: „Jak se vás mohu vzdát? Mé srdce se proti mně vzpírá a rozdmýchává mou lítost“ (viz verš 8).
Možná, že právě teď procházíš hlubokými vodami. Nemusí to být zrovna zkoušky či pokušení, mohou to být zdrcující události, které nedokážeš pochopit. Obracejí se proti tobě vítr a mořské vlny, věci, jimž nejsi schopen porozumět, a Bůh tě chce přes to všechno přenést a obnovit v tobě duchovní zdraví. Úplně postačí, když dokážeš v tomto okamžiku uvěřit, že tě Bůh miluje navzdory všem tvým svéhlavým cestám!
Naslouchej Jeho slovu o útěše a uzdravení: „Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám“ (Izajáš 57:16). Hospodin říkal: „Kdybys ve Mně viděl jen hněv, tvůj duch by zemdlel; naprosto by tě to přemohlo.“ Ne, On pokračuje: „Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu“ (verš 18).
To jsou slova Boha, který nad svým lidem nikdy nezlomí hůl!

čtvrtek 12. ledna 2017

DŮVĚŘUJ V JEHO LÁSKU A MILOST

Pokud chceš, aby Boží pokoj vládl ve tvém životě, tak se musíš vzdát několika věcí:
  • Přestat zkoušet přijít na to, jak Bůh bude jednat
  • Přestat se strachovat a trápit (Filipským 4:6: “Netrapte se žádnou starostí”)
  • Přestaň Bohu říkat, co je pro tebe správné
  • Přestaň myslet, že jsi neúspěšný člověk a nemůžeš potěšit Boha
Jedna ze satanových nejúspěšnějších lstí, jak obrat křesťana o pokoj je přesvědčit  ho, že musí usilovat zalíbit se Bohu. Pořád to na mě zkouší!
Někdy když potřebuji tiché místo k modlitbě, jedu autem do hor. Byl jsem tam nedávno a díval jsem se přes zelená pole a lesy a těšil jsem se z Pánovy přítomnosti. Z ničeho nic mě přepadla myšlenka, že nedělám nic pro Pána.           
“Pane,” vykřikl jsem: “Já nedělám moc pro Tvé království. Všechno, co dělám je, že se modlím, připravuji kázání a chodím do církve a káži. Celý svět jde do pekla a já pro Tebe nic nedělám.”
Přepadly tě někdy takové myšlenky? Děláš všechno, abys se zalíbil Pánu, přesto se ale stále necítíš svatý? Já vím, že jsem se necítil svatý. Ve skutečnosti se stěží někdy cítím svatý . . . dokonce ani ve svých nejlepších dnech. Dokonce ani když káži pod pomazáním Ducha svatého.
Můžete se ptát: “Ty, bratře Dave? Někdy se necítíš, že bys dělal dost pro Boha?” Ano! Ďábel přichází a způsobuje, že se cítíme nehodni, nenaplněni a ztrácíme svůj pokoj tím, že dbáme na tyto hrozné pocity.
Naslouchejte Pavlově modlitbě za nás: “Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého” (Římanům 15:13).
Důvěřuj v Jeho dobrotu. Věř v Jeho lásku a milost. A neobviňuj Jej, že se na tebe zlobí, nebo je z tebe zklamaný, nebo s tebou nemluví. Nechť Jeho pokoj vládne ve tvém srdci a nad celým tvým životem.