úterý 2. září 2014

VÍCE JEŽÍŠE

Nedokážu číst knihu Skutků bez pocitu zahanbení. Apoštolové žili a sloužili ve sféře zázraků. Dokonce i laici, jako byli Štěpán s Filipem, kteří sloužili při stolech, měli obrovskou moc v Duchu svatém, činili zázraky a silně působili na celá města. Zjevili se jim andělé, odemkli jejich řetězy a vyvedli je z přísně střežených věznic. Vidění apoštolů byla mocná a srozumitelná i v detailech.

Petr byl tak plný Ducha svatého, že nemocní byli přinášeni do ulic na lůžkách a nosítkách, aby na ně padl jeho stín a oni byli uzdraveni (Skutky 5:15). Byli uzdraveni chromí a bylo zaznamenáno, že skákali po nádvoří chrámu. „Bůh konal skrze Pavla neobyčejné činy. Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli“ (Skutky 19:11-12).

Proč dnes nežijeme v takové atmosféře? Bůh se nezměnil; my ano! S námi je tentýž Pán; máme tatáž zaslíbení; a Bůh je více než ochotný znovu dělat totéž. Je však politováníhodné, že jsme přesvědčeni o „zbytečnosti“ zázraků v současné době. Říká se: „Tato generace má větší zjevení; je vzdělanější a má více poznání. Dnes nemáme očekávat, že Pán bude jednat jako tenkrát, kdy zázraky byly nezbytné k založení církve.“

Na to odpovídám: Jestliže byly zázraky nezbytné k založení církve, jsou o to naléhavěji potřeba na konci církevního věku. Jak se hřích hojně rozrůstá a množí, zlí lidé se stávají ještě horšími. Narůstá počet svůdců, násilí se vymyká kontrole a peklo rozšiřuje své hranice. Satan sestupuje s velkou zlobou.

Démonská učení se šíří jako povodeň a prohlubuje se odpadlictví.
Jsme v odpadlictví. Potrat naplnil zemi krevní provinilostí. Naše mládež se vymkla kontrole, kokain, crack, heroin a alkohol se šíří po školách, ničí a zabíjí, mění mladé lidi v nemocné, šílené zloděje a vrahy. Nové nemoci šíří smrt po celém světě.

Potřebujeme více Ježíše, více jeho záchrany, více léčivé síly, než kterákoli poslední generace! Apoštolové znali hodnotu zázraků a dychtivě ji zaplatili, ale my jsme nebyli ochotni tu cenu zaplatit.

pondělí 1. září 2014

MĚJME OČI UPŘENÉ NA JEŽÍŠE!

„Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, původce a završitele naší víry (Židům 12,1-2).

V běhu víry nás může zbrzdit „hřích, který se tak snadno přichytí“. Když běžíme náš závod víry, nepřítel nám nastaví nohu, abychom klopýtli. To se často stává po našich největších vítězstvích. V jednu chvíli si myslíme: „Bůh koná! Teď uvidím, jak se naplní jeho zaslíbení,“ ale potom se situace obrátí a naše víra klopýtne. Zoufáme si: „Pane, myslel jsem si, že jsem zvítězil. Ale teď jsou věci horší než kdy dřív!“

Nuže, kde je naše naděje? Nalézáme ji na konci verše: „Vytrvejme v běhu, jak nám [Bůh] uložil (12,1). I když nás okolnosti nutí pochybovat a znovu a znovu klopýtáme kvůli hříchu, náš běh je o vytrvalosti. Máme za úkol vytrvat s pohledem upřeným na Ježíše. Náš závod není o tom, že bychom měli shromáždit dostatek víry - sami nemusíme nic sbírat. Místo toho se máme spolehnout na Ježíše a On nás zásobí vírou, neboť je „původce a završitel naší víry (12,2).

Jak je to úžasné: Kristus vkládá víru do našich srdcí! Plánoval to už dlouho předtím, než nás povolal do běhu víry. Vložil v nás víru a postavil nás do závodu, aby se Jeho záměr naplnil.

Řekněte mi, co se stalo s vírou, kterou Bůh zasadil do vašich srdcí? Cítíte, že zemřela? Jste už vyčerpaní z mnoha klopýtnutí? Přátelé, nezoufejte! Bůh zaslíbil, že v nás zažehne víru. To také znamená vzít víru, kterou už máme. „Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova“ (Římanům 10,17).

Pokud vaše zaslíbení ještě nebylo naplněno, buďte si jisti, že Pán již koná, aby „vaše víra byla dokonalá“.

pátek 29. srpna 2014

MÁ ZAVAZADLA JSOU SBALENÁ

Není čas se usadit k pohodlnému životu. Musíme žít ve zmateném státě. „V ten čas prohledám Jeruzalém s lucernami a zúčtuji s těmi, kdo si hoví jako víno v sedlině, s těmi, kdo si v duchu říkají: ,Hospodin nic nespraví ani nezkazí.' (Sofoniáš 1:12). „Hoví si jako víno v sedlině“ znamená, že jsou lhostejní. “Sedliny“ jsou usazeniny vína usedlé na dně sudu. Mnoho křesťanů nestálo o neklid z Ducha Svatého. Nyní sedí vzadu a nedělají z toho problém a dokonce nechávají všechnu tu špínu usadit se v jejich srdcích. Někteří opustili sbor Times Square Church, protože je příliš vášnivý a vyvolává příliš velké pohnutí srdce. Odešli jinam a hledali místo, kde není neklid. Říkají, „Nemohu unést ten tlak, to silné kázání. Voláte po přílišném zkoumání srdce.

Říkám vám, že skutečná církev Ducha Svatého bude Boží svící prohledávající město a bude to velmi znepříjemňovat těm, kteří se usadili. Boží Slovo to nazývá v Jeremijáši 48:11-12: “být přelit z nádoby do nádoby“: “Moáb si odmalička žil v pohodlí, jak víno nad sedlinou měl svůj klid. Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil, nemusel odejít do vyhnanství. A proto chutná tak jako vždy, jeho vůně se nemění.“ Tito lidé odmítali nechat se zapojit. Měli rádi pohodlí, klid a nerušený blahobyt. Odmítali být zkoušeni, usvědčováni nebo podněcováni.

Kdybychom věděli, jak blízko Pánova příchodu se nacházíme – jak blízko k ohnivým soudům – děkovali bychom Bohu za jeho podněcování. Na každém setkání bychom vylévali srdce a zbavovali bychom se sedlin. Děkovali bychom Bohu za služebníky evangelia, kteří nás neustále nabádají, abychom chodili ve spravedlnosti a kteří zalévají naše duše přesvědčujícím, pronikavým Slovem pravdy. V soudný Den budeme věčně vděčni Bohu, že nás probudili zprávy polnic, které nás přivedli k pokání a ke skutečné bázni před Bohem.

Má zavazadla jsou sbalena! Jsem připraven a toužím vidět Ježíše tváří v tvář.