čtvrtek 27. dubna 2017

JEN STŮJTE

Nacházíte se zrovna v nějaké vážné krizi? Můžete se ptát:"Co mám dělat, když jsem došel do tak zoufalé situace? Co si počít, když se všechno zdá beznadějné - když není kam se obrátit a v dohledu žádná úniková cesta? Co se stane, když mě přemůže strach, protože všechno kolem mě se hroutí, já nemám žádné odpovědi na své problémy a nikoho, kdo by mi poradil, jak z toho ven?"
Náš Bůh není tvrdý a bezcitný pán a když nás vidí v těžké nebo dokonce hrozivé situaci, touží po tom, abychom se obrátili na Něj a k Němu volali o pomoc. Má radost, když se modlíme, "Pane, já se bojím! Vždy jsi byl věrný a zachránil mě a já vím, že i nyní máš moc mě z téhle situace vyvést. Otče, vydávám svůj život do Tvých rukou."
Takto Bůh odpověděl Izraeli, když stál před těžkou krizí:"Nebojte se! Zůstaňte stát a dívejte se, jak vás dnes Hospodin zachrání.... Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet." (Exodus 14:13-14).
Pán jim řekl, "Nejdřív se musíte postavit svému strachu! Já za vás budu bojovat a zachráním vás. Teď chci, aby se tento slib stal vaší silou a vyhnal z vás všechen strach!"
To samé říká dnes i tobě.

středa 26. dubna 2017

KDYŽ NENÍ ÚNIKU

Ve 14. kapitole Exodu čteme, že Bůh řekl dětem Izraele, aby se utábořili „před Pí-chírotem mezi Migdólem a mořem“ (14:2). Bylo to místo mezi dvěma horami a z jedné strany ohraničené mořem. Jediná možná úniková cesta vedla zpět do pouště – a tu zablokovala blížící se faraonova armáda.
Izraelité se zděsili nejen nad svou situací, ale i nad tím, že je tam přivedl sám Bůh! Existovalo tolik způsobů, jak by Bůh mohl svůj lid zachránit. Mohl zařídit, aby z egyptských vozů spadla kola, uvěznit Egypťany v poušti a nechat je zemřít hladem.
Nebo mohl seslat svůj nadpřirozený oblak na egyptský tábor, aby je zmátl, a způsobit, aby vojáci běhali několik dní zmateně kolem dokola. Místo toho však seslal oblak za izraelský tábor, aby Izrael ochránil.
Nebo mohl poslat jediného anděla, aby v mžiku pobil celou egyptskou armádu. Bůh si mohl zvolit cokoli z mnoha způsobů, jak je zničit.
Avšak Hospodin si nic z toho nevybral. Místo toho považoval za vhodné dostat Izrael do úzkých. Lidskými prostředky nebylo možné uniknout. Jak víme, že Bůh připravil tuto hroznou situaci, aby vyzkoušel svůj lid? Jeho vlastní Slovo říká: „Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v tvém srdci, zda budeš dbát na jeho přikázání, či nikoli“ (Deuteronomium 8:2).
Hospodin vede své děti do obtížných situací, aby jim poskytl příležitost k vydání životů do Jeho rukou – aby stáli klidně a důvěřovali Mu, že jim poskytne vysvobození i pokyny.

úterý 25. dubna 2017

„BOŽE, KDE JSI?“

V těžkých chvílích chceme podniknout nějaké kroky a situaci vyřešit. Je proti naší přirozenosti klidně stát a čekat; trpělivé očekávání na Boha je pravděpodobně tou nejobtížnější věcí v životě křesťana. I nejoddanější věřící občas zpanikaří, když Pán nejedná rychle, a potom často zoufale volají: „Pane, udělej něco!“
Bůh hledá lidi, kteří Mu budou důvěřovat v každé těžkosti, zkoušce a beznadějné situaci.  Ano, je těžké pochopit, že nás Bůh často vede do znepokojujících  a obtížných situací, abychom byli vyzkoušeni. Chce vidět, jestli jsme ochotni klidně stát a čekat na Jeho nadpřirozené vysvobození. Vytváří v nás dobré ovoce a činí z nás příklady víry, které jsou svědectvím nevěrnému a bezbožnému věku.
„Hospodin řídí kroky muže, našel zalíbení v jeho cestě“ (Žalm 37:23, přel.). To znamená, že je to Bůh, a ne ďábel, kdo nás vede do obtížných situací. Nejenže dovolí naše zkoušky, ale také z nich vysvobozuje – a pro nás je těžké to přijmout!
Nevěřím tomu, že by nás Bůh někdy přivedl na pokraj obtížné situace, a pak nás opustil. On se o své děti stará naprosto věrně v každé těžkosti. Jeho zásah nemusí být podle našich představ, On však vždy jedná a naší povinností i naším privilegiem je klidně stát a důvěřovat Mu, že nás dovede až do vítězného konce.

sobota 22. dubna 2017

PŘISTUPTE K NĚMU S DŮVĚROU - Nicky Cruz

Abychom mohli následovat Ducha svatého a být citliví na Jeho vedení, musíme mít nejprve otevřené srdce plné modliteb, které zůstává ve spojení s Bohem. Ježíš je v tom pro nás tím nejlepším příkladem.
Žádný aspekt Ježíšova života nezáří jasněji než Jeho závislost na modlitbě a společenství se svým nebeským Otcem. To je určující znak Jeho služby, to je ta síla za vším, co řekl a udělal. Ježíš se modlil neustále a při každé příležitosti. Modlil se za hříšníky, za Své učedníky, za moudrost a vedení, za jídlo a vodu – za všechno. A často odcházel do ústraní, aby byl o samotě a mohl bez rozptylování naslouchat hlasu Svatého Ducha. Modlitba je portál, kterým může Duch svatý vstupovat do našich srdcí a myslí a žádné upřímné hledání Božího vedení a směru nemůže začít bez tohoto jednoduchého kroku komunikace.
Když se modlíme, můžeme být naprosto upřímní. Ježíš zná naše srdce, naše motivy, naše myšlenky, hříchy a boje. Plně rozumí naší bolesti a pokušení: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4,15-16). Ježíš nám rozumí mnohem lépe, než my sami sobě. On nás stvořil a žil mezi námi. On ví, čím procházíme. Abychom byli Kristovým nástrojem, musíme být ochotni otevřít Mu své srdce a duše – dovolit mu, aby s námi sdílel naše úspěchy a pády.
Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona  Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej. 

pátek 21. dubna 2017

TEĎ VĚŘÍME!

Byl předvečer ukřižování Krista. Ježíš svolal své učedníky do horní místnosti, aby je připravil na Svůj odchod ze světa. Poté, co se společně najedli, vzal Pán ručník a umyl těm mužům nohy.
Ten večer řekl Ježíš věrným následovníkům, že bude „vyvýšen“ (to znamená ukřižován) rukou hříšných lidí. Když jim tohle říkal, varoval je před tím, co se má stát.
Svou promluvu k učedníkům zakončil Ježíš slovy: „Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase opouštím svět a jdu k Otci“ (Jan 16, 28).
Na to učedníci odpověděli: „Hle, teď už nemluvíš obrazně, ale otevřeně! Teď věříme, že jsi vyšel od Boha“ (Jan 16, 29–30).
Učedníci chtěli Ježíšovi sdělit, že jasně rozumí tomu, co jim řekl. Ale co je ještě důležitější: všimněte si jejich slov v posledním verši: „Teď víme…teď věříme.“
Bylo zjevné, že jejich duše ovládla veliká víra. Tito muži Ježíšovi tvrdili, „Teď rozumíme, Ježíši! Teď víme, teď věříme.“

čtvrtek 20. dubna 2017

MILOSRDENSTVÍ, POKOJ A RADOST

„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé.“ (Jan 14:27)
Milostrdenství a pokoj na kříži přijali tvář Ježíše Krista. Kdykoliv v průběhu historie Boží dítě plně věřilo v čistící a uzdravující moc krve Ježíše Krista, mělo zaslíbení Božího pokoje. Je to Kristův pokoj, ten stejný pokoj, který vládne v nebi.
Slova apoštola Pavla na toto téma jsou určeny k pomoci všem věřícím, aby mohli aplikovat tuto pravdu na své vlastní cestě:
Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni v jednom těle. A buďte vděčni.“ (Koloským 3:15, zvýraznění přidáno)
Milý svatý, toto je naše naděje ve všech našich zápasech: Ať pokoj vládne v tvém srdci skrze odpočinutí v Božích zaslíbeních.„Sám Pán pokoje nechť vám daruje pokoj vždy a každým způsobem. Pán se všemi vámi.“ (2. Tesalonickým 3:16)
Kéž se následující Pavlova modlitba stane i naší modlitbou v těchto dnech nejistoty:
„Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého.“ (Římanům 15:13)
Díky Bohu za jeho radost a pokoj!

středa 19. dubna 2017

JE NA TEBE BŮH NAŠTVANÝ?

„Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?“ (Židům 12:6-7).
Nikdy nejsi více milován, než když tě Pán přísně vychovává a usměrňuje. Ve skutečnosti je celý proces přísné výchovy spojen s Boží touhou po tobě. Jedná tak proto, aby tě přivedl k poznání Sebe a do své slávy. A nezapomeň, že Bůh své děti nikdy netrestá v hněvu. Nevylož si to špatně. Bible nazývá tyto časy přísné výchovy dobou bolestnou. V žádném případě nejsou radostné. „Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná“ (12:11). Nicméně, je nám řečeno: „Později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli“ (tentýž verš).
Po celé roky musím odmítat mnoho satanových střel a lží, a přesto dnes s jistotou tvrdím: „Bůh na mě není naštvaný. Ano, milý následovníku Ježíše, On na tebe není naštvaný. A proto odmítej všechno, co říká ďábel, aby se tě pokusil přesvědčit o opaku!“
Toto je vítězství kříže: Pokoj Bohem a naprostý pokoj Boží.