pondělí 20. října 2014

KRISTUS NÁS OSVOBOZUJE by Gary Wilkerson

Zamysli se nad všemi následujícími požehnanými věcmi: důvěrná modlitba k Pánu, čtení jeho úžasného Slova, radostné sdílení jeho evangelia. Všechno to jsou podivuhodné způsoby, přispívající k radostnému a naplněnému životu. A přece z nich často činíme záslužné skutky vykonávané kvůli uznání nebo z morální povinnosti. Tím opomíjíme „velkolepé spasení“ - spasitelnou a nikdy neselhávající milost. Víš, i když my selžeme, Nová smlouva neselže. Podle Pavla nás má pravda osvobodit a ne zotročit.

„Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho“ (Galatským 5:1). Celou touto epištolou se prolíná Pavlova otázka: „Proč by ses měl vracet ke Staré smlouvě založené na skutcích? Ta tě akorát přivede znovu do otroctví. Jsi v Nové smlouvě, která tě osvobozuje k lásce a službě Bohu v dokonalé svobodě.“

Pavel zkritizoval Galatské a řekl, že nás evangelium zmocňuje v Duchu skrze milost. Ale Galatští se umíněně pokoušeli naplnit evangelium skutky. Měli toto přesvědčení: „Udělám-li to, budu požehnaný. Pokud to neudělám, budu proklet.“

Třebaže to na sobě nevidíme, dnes máme sklon činit totéž. Náš postoj vyjadřuje: „Udělám, co bude v mých silách, abych poslechl Boží příkazy, a on mi potom bude muset požehnat.“ Jenže Bůh v celé Nové smlouvě říká něco úplně jiného: „Již jsem ti požehnal předtím, než ses pokusil poslechnout mé příkazy. Také vím, že nedokážeš mé Slovo dokonale dodržovat, a tak ti umožňuji, abys je dodržoval skrze mého Ducha. Své skutky budeš činit z mé milosti, nikoli z vlastní síly.“

Jádrem evangelia je: To všechno činí Bůh! A proto, když nám říká, abychom „věnovali tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli“ (Židům 2:1), nemá tím na mysli, že se máme více věnovat pravidlům a jejich dodržování. Spíše se máme zaměřit na evangelium milosti, které nás od mrtvých skutků osvobozuje.

pátek 17. října 2014

ČERSTVÉ SLOVO NA KAŽDÝ DEN

Bůh má každý den čerstvé slovo pro všechny, kteří slyší, ale mnozí neslyší, protože zatvrzují svoje srdce. V Židům 3:7-8 čteme, „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce vzdorem“ Bůh k nám mluví „dnes“. On chce, abychom právě nyní slyšeli jeho hlas.

Ježíš nás varuje před kamenným srdcem: “.....a podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.“ (Marek 4:16-17). Zde se mluví o lidech, kteří slyší slovo a kteří vše co Bůh říká přijímají s radostí. Ale Slovo do nich nevnikne. Boží hlas je nezmění. Slovo v jejich srdci nemůže zapustit kořeny, protože je jejich srdce kamenné. Kde nacházíme tato kamenná srdce? Ve vězení? Na ulicích? Bohužel ta nejtvrdší srdce můžeme nalézt i v Božím domě mezi těmi, kteří ani neví, že jsou jejich srdce zatvrdlá!

Chci vám říci, jak taková tvrdá srdce vznikají u křesťanů. Takoví křestané nedovolí Božímu hlasu, aby zlomil jejich nepoddajnou vůli. Slyší sice Boží hlas v Jeho Slově, v kázání, a někdy dokonce i v tichém měkkém hlasu, který k nim promlouvá. Přesto neposlechnou! Slovo nemůže zakořenit. A je tu ještě něco horšího. Každý den volá Bůh svůj lid k tiché důvěrné modlitbě, protože On chce mluvit. Chce mluvit o poslušnosti, o problémech, o budoucnosti, a nabízí člověku svoje vedení. “Mluvil jsem k vám, nepřetržitě jsem mluvil, ale neposlouchali jste, volával jsem vás, ale neodpovídali jste“ (Jeremjáš 7:13). Pokaždé, když odmítneme toto volání a místo toho jdeme za svými zájmy a před Bohem dáváme přednost jiným věcem – pokaždé, když pomineme den kdy máme slyšet – každým dnem, kdy odmítneme poslouchat – naše srdce stále více chladnou. Pokaždé, když posloucháme jiný hlas raději než abychom očekávali co nám chce říci On, postupně se zatvrzujeme.

Když se odmítáme ukáznit v tom, abychom byli sami s Bohem a naslouchali Jeho hlasu, čím dál víc se tomuto hlasu vzdalujeme. Je smutné sledovat, co se v dnešní době děje v mnohých církvích, kde mnozí lidé už nerozpoznávají Boží hlas. I když Pán vidí, že se jejich srdce zatvrzují, přesto se o ně stará a stále je miluje. Rozsvítí nad nimi Své světlo Ducha Svatého tím, že přinese spalující a pronikavé slovo – hlas bouře – a to proto, aby je probudil. Ale to Slovo je pohoršuje; právě to Slovo, které je má osvobodit je pohoršuje a oni se rozčílí a usychají! “Když vyjde slunce, spálí je, protože nemají kořen a usychají“ (Matouš 13:6).

čtvrtek 16. října 2014

JE ČAS ZAVŘÍT DVEŘE

„Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Matouš 6:6)

Boží hlas je slyšen těmi, kteří se s Ním setkávají ve skrytých modlitbách. Bůh je velice opatrný, ke komu mluví. Je to jen k těm, kteří si cení Jeho hlasu natolik, že před sebou uzavřou veškerý svět, aby byli jen sami a čekali na Něj.

Bůh nám říká, „Pokud chceš slyšet Můj hlas, ponoř se do skryté uzavřené modlitby. Modli se ke mně tajně a Já ti odplatím.“ Byznys, rozkoše, žádostivost a starosti chtíče dusí hlas Hospodinův. Ježíš nám dal varování před tím, abychom se nestali moc zaměstnanými, že přestaneme slyšel Jeho hlas. V podobenství o rozsévači - „slovo“ je Jeho hlas: „Ti slyší slovo, ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.“ (Marek 4:18-19)

Obávám se, že někteří z vás, kteří právě čtete toto kázání, jste v poslední době dusili hlas Boží. Dusit tady znamená „ucpat“ nebo přehlušit Jeho hlas. Bůh k tobě kdysi mluvil zřetelně a byla to pro tebe taková radost. Stále Ho miluješ, ale máš pro Něj míň a míň času. Tvůj byznys tě teď volá – tvůj majetek, tvoje starosti, tvoje problémy a všechny další věci konzumující tvůj čas! Hlas Boží se nyní stává omezeným. Volá tě, vábí tě, varuje tě: „Pokračuj a úplně v sobě přehlušíš Můj hlas!“

Můžeš se stát tak zaneprázdněným, zabořeným v blátě se svými problémy a starostmi, že by ti to nedělalo dobře, slyšet Jeho hlas, protože bys neposlechl. Ježíš řekl, že by to bylo bez úrody. (verš 19)

„(Ale) pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátonásobnou i stonásobnou.“ (Marek 4:20)