úterý 26. srpna 2014

„PROSÍM, ŘEKNI, ŽE TOMU TAK NENÍ“

Církev se jednoho dne probudila do příšerného skandálu. Červenali jsme se, když jsme uslyšeli, že jeden kazatel evangelia utratil miliony dolarů za nóbl auta, okázalé šperky, luxusní obydlí, drahá vína! Bezbožníci se smáli a vysmívali a jméno Ježíš se stalo terčem vtipů a výsměchu. A potom se svět dozvěděl, že národní „hříšný kazatel“ číslo jedna byl přistižen při páchání hříchu! Boží lid znovu volal: „Prosím, řekni, že tomu tak není!“ A sledovali jsme děsivý úpadek některých duchovních. Připusťte si to všechno, tato alarmující slova vyzváněla velmi pravdivě: „Přišel totiž čas, aby soud začal od Božího domu“ (1. Petr 4:17, NBK).

Proč byla církev natolik šokovaná? Vždyť jsme byli varováni, že soud je přede dveřmi a že musí začít v Božím domě. Bůh je ochoten nechat své jméno zesměšňovat, jen aby probudil církev a dal světu poslední trumf. „A jestliže začíná nejdříve od nás, jaký bude konec těch, kdo nejsou povolní Božímu evangeliu? Jestliže spravedlivý stěží dochází spasení, kde se ukáže bezbožný a hříšník?“ (1. Petr 4:17-18). Boží soudy v jeho domě jsou tak náhlé a hrozné, že lidem zní v uších, když o nich slyší. Když Bůh soudil dům Eliho, řekl: „Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší...Jeho dům odsuzuji navěky pro nepravost, o které věděl“ (1. Samuel 3: 11 a 13).

Když Bůh soudil Izrael a dům Manase pro úplatkářství, řekl: „Hle, já uvedu zlo na Jeruzalém a na Judu. Každému, kdo o tom uslyší, bude znít v obou uších“ (2. Královská 21:12). Bůh řekl Jeremjáši: „Tomu, kdo to uslyší, bude znít v uších“ (Jeremjáš 19:3). V hebrejštině znamenalo „znít“ v uších, že v uších zarachotilo a zrudla hanbou. Dokonce i ničemným uši zrudnou!

Jestliže Bůh zarachotí v uších tohoto národa tím, co národ uvidí a uslyší o jeho soudech nad církví, jaké náhlé a hrozivé soudy potom padnou na tuto společnost? Média tohoto národa mají požitek z toho, že z náboženství činí sport. Kvůli nim národ nedůvěřuje žádnému kázání o svatosti a hledí na všechny duchovní jako na šarlatány a podvodníky. Lidé zvedají své číše k přípitku a pošklebují se: „Na všechny pekelné kazatele!“ Ale to všecko se změní přes noc. Bůh bude znít v uších tohoto světa, protože přijde náhlá zkáza! Náhlá smrt! My však můžeme hledět vzhůru a radovat se, neboť víme, že naše vykoupení se přiblížilo (viz Lukáš 21:28).

pondělí 25. srpna 2014

ŽIVOT VÍRY by Gary Wilkerson

Abychom měli takovou víru, jaká se Bohu líbí, často musíme projít zkušenostmi, které jsou pro nás nepříjemné, iritující, a které nás nutí sevřít pěsti. Možná, že ses dostal do bodu, kdy jsi vykřikl: „Pane, dal jsi mi zaslíbení, ale teď jsi mi odebral všechno, co mohlo toto zaslíbení umožnit!“

Proč to Bůh dělá? Proč odstraňuje všechny přirozené prostředky, kterými by mohl své zaslíbení naplnit? Často je to proto, aby byl náš vztah s ním spíše příjemný než podle řádu. Pochop, jestliže by jeho zaslíbení mohla být naplněna našimi schopnostmi, byli bychom ve výkonném režimu 24/7. To není jeho cesta. Místo toho nás zve do probíhajícího vztahu, do takového, který od nás vyžaduje, abychom důvěřovali celým svým srdcem.

Stejně činil před námi obrovský zástup svědků v jeho Síni víry. Písmo říká, že když Bůh zaslíbil Abrahamovi, že z něho udělá otce národů, Abraham „nehleděl na své již umrtvené tělo“ (Římanům 4:19, NBK). Slovo „nehleděl“ je v anglické Bibli NLT přeložené jako „figured,“ což je matematický výraz. Abraham zjistil, že nic „nebude přičteno“ k jeho životu, aby mohl vidět, jak se toto zaslíbení naplňuje. Žádná jeho schopnost to nemohla dokázat. A přece čteme: „Abraham nepochyboval tedy v nevíře o Božím zaslíbení, ale byl posílen vírou“ (4:20).

Tady vidíte Ježíše, jak zahajuje a zdokonaluje víru zbožného člověka. Čím více se Abraham neohlížel na sebe a neříkal: „To nedokážu!“, tím silněji rostla jeho víra v Boží schopnosti. A skrze smrt jeho tělesnosti přišla moc, která nebyla z něho - byla to moc Ducha svatého.

Chtěl jsem vidět, jak se můj marnotratný syn navrací k Pánu, a abych to viděl vyplněné, vložil jsem svou víru v Boží moc, aby ho Bůh přitáhl svou vše přemáhající láskou. Jsem šťastný, že mohu prohlásit, že se můj syn skvěle smířil s Bohem i se svou rodinou.

Chci vidět přicházet k Ježíši tisíce ztracených lidí z našeho města. A přece vím, že se to nikdy nestane taktizováním, plánováním či provozováním programů v našem městě. Tyto věci mohou být prospěšné, ale pouze Ježíš může zahájit něco pro své království, pouze on v nás může zdokonalit víru a důvěru, které jsou potřebné k tomu, abychom viděli, jak tisíce duší přenáší do věčného života.

Ano, jsme povoláni konat pro Kristovo království, co můžeme. Ale máme ještě další povolání. Chceš vidět, jak se naplňují ve tvé obci Boží záměry, jak se naplňují ve tvém životě jeho zaslíbení? Chce po tobě jediné: Abys mu důvěřoval, a tak žil život víry.

pátek 22. srpna 2014

POSEDLOST PO PROSPERITĚ

Soudný den se pomalu blíží s tím, jak se společnost stává čím dál víc posedlejší po prosperitě a bezpečnosti.

„Až lidé budou říkat: „Mír! Bezpečí!“ náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku.“ (1 Tesalonickým 5: 3). Řecké slovo, které Pavel používá pro pokoj je "eirene", což znamená prosperita. Náhlá destrukce je připravena vtrhnout v den, kdy se mysl lidí zaměří na bohatství. Šílenství po penězích! Chamtivost! Hromadění! Hamounění! Ježíš nás varoval, že nastane doba, kdy lidská srdce již nebudou mít bázeň před ničím a uzří, jak hrozné věci je potkají. Lidé budou prahnout po něčem určitém, po bezpečných věcech. Nedá se říct, že se bude jednat pokojné a bezpečné období, lidé to budou jen říkat: „Mír a bezpečí.“ O tom jediném budou mluvit. Jejich rozhovory se budou točit jen okolo peněz, majetku, investic a toho, jak najít bezpečné útočiště pro své jmění!

Nikdy v dějinách světa se lidé tolik nehnali za vidinou peněz. Prosperita se stala americkým snem! Trh s akciemi se stal obrovským hazardním kasinem. Miliony Američanů hazardují penězi v různých loteriích nebo návštěvy kasin a doufají, že přes noc zbohatnout. Proč taková posedlost po tom, stát se slavným a úspěšným? Protože všichni víme, že se blíží pohroma. Celý svět čeká s úzkostí, že jednoho dne nás zasáhne finanční krize. Lidé se snaží proti tomu pojistit a doufají, že této pohromě uniknou.

Posedlost po prosperitě samozřejmě škodí i církvi. Pavel by byl velmi zarmoucen, kdyby věděl, že nastane období, kdy služebníci evangelia překroutí Kristovu smlouvu za hotovostní smlouvu. Církev kdysi působila před světem jako svědectví proti chamtivosti a materialismu, lásce po věcech, sebelásce, hromadění a chamtivosti. Ale dnes svět vnímá církev jako svého největšího konkurenta pro dobrý život. Svět se směje a vysmívá křesťanům, kteří odmítají utrpení Krista proto, aby si mohli dopřát bohatství této doby.

„Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá.“ (Efezským 5:15-16).