pátek 24. října 2014

JEŽÍŠ PŘIJDE S BURÁCENÍM

„Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy“ (1: Tesalonickým 4, 16-18).

Slovo „burcovat“ znamená v řečtině podněcovat slovem, probudit, nadchnout, pobízet k činnosti. Hlas archanděla uslyší všichni vítězové. „Je ve dveřích! Pojďte, milovaní! Ten, kterého milujete, pro vás přišel.“ Ježíš nepřijde nenápadně, tiše, potají. Přijde za hlasu polnice, se zástupy andělů, s burácením a voláním archanděla. Nejdřív se s Ním setkají mrtví v Kristu. Oni ho první obejmou. Myslíte, že budou zticha? V nových tělech? Navěky vykoupení a konečně doma s Ježíšem? Milovaní, jejich radost bude jako burácení hromu! A zatímco se budou radovat, pošle své anděly do celého světa, aby přivedli Jeho děti. To bude uvítání!

Ale význam Jeho příchodu, destilovaný do několika slov, je tento: „Potom už budeme s Pánem navždycky“ (1. Tesalonickým 4, 17). Je pošetilé přít se o to, jestli budeme žít na Zemi nebo v nějakém nebi. Nebe bude tam, kde bude Ježíš. Někteří lidé jsou přesvědčení o tom, že nikdy neopustíme Zemi, že Ježíš sestoupí k nám a bude vládnout světu. Já chci jediné: „potom už budeme s Pánem navždycky“.

Toužíte být navždy s Ježíšem? Víte, že je i Jeho touhou být s vámi? „Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal“ (Jan 17, 24). Nechte čas v Pánových rukou a žijte každý den svého života, jako by měl za hodinu přijít Kristus. Ale pamatujte si, že než přijde, máme ještě spoustu práce.

čtvrtek 23. října 2014

JEHO PŘÍCHOD BUDE VELKÁ OSLAVA

My, kteří líčíme nevěstu, nemusíme mít žádný strach, když se On objeví. „…ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví Jeho sláva.“ (1. List Petrův 4:13)

Nikdy nezapomeň, že On nepřekvapí ty, kdo Ho očekávají, kdo „dychtivě očekávají příchod Božího dne“ (2. List Petrův 3:12). Ti, kteří se dívají a očekávají Jeho příchod, „nepromarní tento čas, neboť nastaly dny zlé“ (Efezským 5:16). Nesedí před televizí, zavinuti do svých sobeckých snů a hloupých ambicí! Jsou zaneprázdněni zdobením se jako čekající nevěsty, které již jsou připraveny na místě, dokud On nepřijde. Ten den „nepřekvapí“ ty, kdo jsou připraveni. Nepřijde jako zloděj v noci k těm, kdo očekávají!

Bude to také Hospodinův den radosti, protože On je nedočkavý, až bude se svou nevěstou: „já jsem svého milého, on dychtí jen po mě“ (Píseň písní 7:11). Zapomínáme na Jeho nadšení, Jeho radost, Jeho čekání. Ano, On touží po své nevěstě! On se zaradoval, když se učedníci vrátili z vyhánění duchů (viz Lukáš 10:17-22). Je oslavován člověkem, podílí se na všech našich pocitech a je plný radostného těšení na to, až bude mít svou nevěstu, až se jí bude moci chlubit a až si ji přitáhne k sobě!

Slíbil, že se ukáže těm, kteří vyhlíží Jeho příchod. „…po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.“ (Židům 9:28) Tentokrát nepřijde, aby pykal za hřích, nýbrž aby odkryl svou slávu své nevěstě. Toto odhalení již započalo, On ukazuje svou moc a slávu svému svatému pozůstatku. On není žádný podvodník, naopak, On se dvoří, očišťuje, volá a láká nás k sobě blíž.

středa 22. října 2014

UZŘÍME JEJ!

„Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“ (Skutky 1:11, ČSP)

Tělo a kosti byly uloženy do hrobky, zatímco Tomáš se dotkl už vzkříšeného těla z masa a kostí (Jan 20:26-29). Dotkl se Jeho rukou a vložil svoji ruku do Jeho boku. Toto byl skutečný člověk - oslavený - který vystoupil k Otci! Ježíš se před nimi nevypařil; byl vzat na oblaka a byl vidět tak dlouho, dokud nezmizel z dohledu. Jak úchvatný pohled to musel být: Ježíš, který zářil - plný slávy - s tváří upřenou k nebesům - byl od nich pomalu brán směrem vzhůru. Apoštolové museli padnout na kolena!

Viděli příchod celé události, s očima upřenýma na Něj: "A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, ..." (Sk 1:10, ČSP) Nemrkli okem a Ježíš nebyl najednou pryč! Je pravda, že budeme v mžiku proměněni: "Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou  jako neporušitelní a my budeme proměněni." (1 Kor 15:51, ČSP). Pavel zde píše o změně, ke které dojde na našem fyzickém těle "Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už na vždy budeme s Pánem." (1. Tes 4:17) On přijde brzy, najednou, a naše těla budou v okamžiku proměněna.

Pisatel listu Židům navrhuje Božímu lidu: "Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje." (Žd 10:25, ČSP). "Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě se neukázalo, co budeme. "Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho uvidíme takového, jaký je .(1. list Janův 3:2). 

Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen." (Zj 1:7) "a budou vidět jeho tvář a na jejich čelech bude jeho jméno. (Zj 22:4). "Ale on plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží," (Sk 7:55) Štěpán je prototypem věřícího, který žije v posledních dnech - plný Ducha svatého - který má otevřené oči a otevřené nebe nad sebou. Spatříme Ježíše přicházejícího ve slávě spolu se všemi anděly a také uvidíme průvod Jeho slávy.