čtvrtek 26. února 2015

DŮSLEDEK NEPOSLUŠNOSTI

Neposlouchání Božího slova nakonec skončí zhroucením morálky a rozpadem křesťanského charakteru.

Všechno to začíná tím, když svévolně neposlechneme přímý Boží pokyn. Přidejte k tomu polovičaté odsuzování hříchu, polovičaté pokání a skončíte jako Šalomoun: úplně zvrhlý člověk! „Když nadešel Šalomounovi čas stáří, jeho ženy odklonily jeho srdce k jiným bohům, takže jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu...Šalomoun chodil za božstvem Sidóňanů Aštoretou a za ohyzdnou modlou Amónců...Tak se Šalomoun dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích...Hospodin se na Šalomouna rozhněval, že se srdcem odklonil od Hospodina, Boha Izraele“ (1. Královská 11:4-9). Z těchto slov mi běhá mráz po zádech!

Šalomoun byl v té době vůči víře otrlý. Boží slovo na něj nemělo naprosto žádný vliv. Byl tak ubohý! Na místě, kde kdysi postavil dům pro jednu cizinku, teď stál obrovský harém. Faraonova dcera se stala jen jednou z tisíce jeho milenek! Šalomoun sám byl starý a ztrhaný, zatímco Bůh mlčel a zlobil se na něj. Král se už k Bohu nemodlil a nezůstala v něm žádná radost. Jeho srdce bylo nemocné, když psal žalostnou prózu o marnivosti a neužitečnosti života. Jeruzalém byl zaplaven pohanskými chrámy, postavenými za vysoké daně. Král velmi pil, protože už ho všechny jeho úžasné domy a zahrady nudily. Srdce měl plné modlářství; ze dnů, kdy pobýval v Boží blízkosti, zbyly jen chabé vzpomínky. „Všechno je marnost a honba za větrem“ (viz Kazatel 1:14).

Je tohle ten stejný muž, který se kdysi tak výřečně modlil při posvěcení chrámu? „Vyslyš každou modlitbu, každou prosbu, kterou bude mít kterýkoli člověk ze všeho tvého izraelského lidu, každý, kdo pozná ránu svého srdce a rozprostře své dlaně obrácen k tomuto domu...a odpusť...a odplať každému podle všech jeho cest, neboť znáš jeho srdce...aby se tě báli po všechny dny, kdy budou žít na půdě, kterou jsi dal našim otcům.“ (1. Královská 8:38-40). Tak jen pokračujte – držte se svých model! Ospravedlňujte to, v čem jste neposlušní, a omlouvejte své malé hříchy! Jednoho dne to propukne v divoký, nekontrolovatelný oheň nemravností a odpadnutí od víry.

středa 25. února 2015

POLOVIČNÍ KŘESŤANÉ

Šalomoun rozdělil svůj život: polovinu pro Boha a polovinu pro své radovánky. Boží slovo jej z poloviny obviňovalo. Prožíval poloviční utrpení, poloviční pokání – s polovičními změnami! Nevím co se stalo, ale Šalomoun byl na polovinu obviněn od své ženy, která žila ve svatém místě blízko truhly úmluvy. Proto se rozhodl ji vystěhovat – napůl přes město. „Faraónovu dceru vyvedl Šalomoun z Města Davidova do domu, který jí vystavěl. Řekl si totiž: „Moje žena nemůže bydlet v domě Davida, krále izraelského, neboť místa, kam vstoupila Hospodinova schrána, jsou svatá.“ (2 Paralipomenon 8:11).

Pravdou bylo, že Šalomoun se jí nechtěl vzdát! Věděl ve svém srdci, že to všechno bylo špatně a uvnitř jej to hryzalo. Jako bych jej slyšel říkat, „Ano, měl bych s tím něco udělat. Ukážu Hospodinu, že chci udělat tu správnou věc.“ Ale poslal ji zpět do Egypta?

Naše církve dneška jsou naplněny polovičními křesťany – napůl obviněnými Slovem a napůl činícími pokání – dělajícími poloviční změny ve svých životech. Je tu tak málo „chvění se před Slovem“. Slyším o tak mnoha lidech, kteří stále žijí v neskrývaném hříchu a stále dělají stejné věci starého života. Říkají: „Bůh ví, že já to myslím dobře. On vidí mé srdce. Skutečně miluji Pána. Už jsem udělal nějaké změny a nyní je to lepší.“ Nestačí jen myslet to dobře. Musíme to dělat!

Šalomoun postavil chrám a dokončil všechny své stavební projekty. Stále ale žil v neposlušnosti v těchto oblastech a neviděl v tom žádné nebezpečí. Přesto Bůh byl tak milostivý, že stále odpovídal na jeho modlitby. Šalomoun stále vycházel třikrát do roka obětovat a byl v přítomnosti Pána radostný a šťastný.

Věřím, že toto je nejnebezpečnější stav, ve kterém se křesťan může nacházet: Jeho modlitby stále docházejí vyslyšení a cítí stále radost a štěstí. Přesto však v jeho životě zůstávají oblasti neposlušnosti, kde Slovo není absolutní autoritou. Věřící tak nevidí zhoršování jeho vztahu k Pánu, ke kterému dochází.

Bůh se znovu zjevil Šalomounovi se silným kázáním, mocným Slovem: „Choď v čestnosti. Poslouchej mé Slovo.“ Po celou dobu Šalomoun odpadával od Boha, stával se zatvrzelým a necitlivým na Boží Slovo, byl zaslepen svým požehnáním a milostí. Ó, jak mnozí křesťané přijímají požehnání, cítí Božího Ducha, radují se v Něm, a říkají: „Všechno je se mnou v pořádku, protože Bůh mi žehná.“?

úterý 24. února 2015

ODOLNÝ VŮČI KÁZÁNÍ

Být odolný vůči kázání znamená slyšet Boží Slovo, tvrdit, že je milujete, tvářit se, že jste poslušni slova, ale potom podle něho nejednat! Znamená to, že jste otrlí, se srdcem, které se již nedokáže dojmout a je naprosto nedotčené tím, co se káže. Někteří to nazývají „necitlivostí na evangelium.“

Zamyslete se nad všemi biblickými příběhy a postavami. O kom si myslíte, že byl odolný vůči kázání? Kdo slyšel nejjasnější a nejmocnější slovo, avšak nejednal podle něho?

Nebyl to Saul? Slyšel jasné a mocné slovo: „Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla“ (1. Samuel 15:3). Saul neuposlechl. Místo toho „Saul a jeho lid ušetřil Agaga a nejlepší kusy z bravu a skotu, z druhého vrhu, a ze skopců a vůbec ze všeho pěkného“ (1. Samuel 15:9). Potom se objevil Samuel a Saul začal pragmaticky lhát! „Když Samuel přišel k Saulovi, ten ho pozdravil: Buď požehnán od Hospodina. Řídil jsem se Hospodinovým slovem“ (1. Samuel 15:13). Samuel byl šokován, protože slyšel bečení ušetřených ovcí. „Proč jsi Hospodina neuposlechl, ale přisvojil sis kořist a tak se dopustil toho, co je v Hospodinových očích zlé?“ (1. Samuel 15:19).

Byl Saul otrlý? Byl odolný vůči kázání? Proč by jinak drze lhal do očí Božímu proroku? Znovu si uvědom jeho prokazatelnou lež: „Vždyť jsem Hospodina uposlechl. Šel jsem cestou, na kterou mě Hospodin poslal“ (1. Samuel 15:20). Když byl Saul usvědčen z tak ohromující neposlušnosti, svaloval vinu na druhé a pro svůj hřích si vymyslel neuvěřitelnou výmluvu: „Ale lid si vzal z kořisti, z bravu a skotu, ... aby měl co obětovat v Gilgálu Hospodinu, tvému Bohu“ (1. Samuel 15:21).

Samuel poznal, kde je jádro problému. Věděl, že je Saul odolný vůči kázání, protože Saulovo srdce propadlo okultnímu věštění. „Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe“ (1. Samuel 15:23). Saul, jenž popřel a vytěsnil Boží slovo, pak dal přednost magickým praktikám známé věštkyně a následně zemřel krutou smrtí.