úterý 23. května 2017

VZKŘÍŠENÍ ŽIVOTA OD BOHA

Jakožto křesťané věříme ve vzkříšení Ježíše Krista. Po ukřižování Pána vešel Duch svatý do hrobky, kde Ježíš ležel, a vzkřísil Ho. Proto o Velikonocích zpíváme, že Kristus vstal z hrobu, zvítězil nad svými nepřáteli a nyní vládne navždy spolu se svatými.
Věříme také, že i my budeme vzkříšeni díky Kristově moci. To nastane, až Ježíš přijde znovu. Písmo říká, že my všichni budeme okamžitě proměněni (viz 1. Korintským 15:52). Duch svatý nás vzkřísí z pozemských těl do těl nezničitelných a umístí nás do samotné Pánovy přítomnosti. To je moc vzkříšení, jak ji popisuje Pavel ve svých epištolách – moc Boha, jenž křísí mrtvé!
Chci vám ukázat, že Kristus stále křísí mrtvé. Nyní hovořím o vzkříšení života, který Bůh přináší duchovně mrtvým. Pavel tento druh moci dávající život popisuje ve svém dopise Efezským:
„I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.
„Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši“ (Efezským 2:1-6).

pátek 19. května 2017

POZNAJÍ NÁS PO LÁSCE

Je smutné, že křesťanský svět je už po staletí rozdělen. Spory trvající celé generace vyhloubily mezi věřícími hotové propasti. Bratr povstal proti bratrovi, sestra proti sestře a celé denominace byly zničeny.
Pravda je, že skutečně miluji svého bratra, jen pokud s ním mohu bok po boku chválit Ježíše. Vím, že upřímně miluji svého bratra, když mohu s jistotou stát před Božím trůnem s vědomím, že v srdci proti němu nic nemám. A vím, že opravdu miluji svého bratra, když jsem mu schopen prokázat takovou lásku, jakou Ježíš prokázal mně.
A jak se tedy navzájem milovat tak, jako Kristus miloval nás?
Dokážeme to, když odpustíme těm, kteří nám ublížili, tak jako Kristus odpustil nám.
Dokážeme to, když se neodvrátíme od těch, kteří se dostali na scestí, ale uděláme vše, co je v našich silách, abychom jim pomohli.
Dokážeme to, když si budeme druhých vážit víc než sebe.
Milý svatý, snažně tě dnes prosím: zahoď všechnu hořkost, svár a neúctu. Nebraň Božímu požehnání ve svém životě a domově. Poslechni nové přikázání, které pro tebe má, a vzpomeň si na Jeho Slovo: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým“ (Jan 13, 35). Ztracení uvidí a poznají Boží lásku díky Jeho poslušnému, radostnému, obětavému lidu – církvi. Amen!
„Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe“ (Filipským 2, 3).

čtvrtek 18. května 2017

NÁZORNÁ UKÁZKA BOHOSLUŽBY

Svět potřebuje názornou ukázku bohoslužby – mocné osobní příklady – Boží lásky.
V Jan 17:21 se Ježíš modlil: „Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (zdůraznění přidáno).
Zamysli se nad tím: I v posledních chvílích svého života Ježíš dychtivě toužil po ztraceném lidstvu. A dával své církvi přesný návod, jak ty ztracené masy lidí získat. Uvažuj nad Jeho posledními slovy, která se týkají tohoto tématu: „Buďte jedno! Odložte veškeré spory a rozpory, aby ve mne svět uvěřil.“
Asi si pomyslíš: „To zní dost jednoduše. Skutečně tím církev zasáhne zatvrzelá srdce? Skutečně poskytne pouhá láska mezi námi nadpřirozenou moc k boji s nenávistí?“
Odpovědí je ano, rozhodně ano! Podle Ježíše se mocná Boží láska zjevuje světu skrze bezpodmínečnou lásku mezi Jeho lidem.
Právě teď je jednou ze satanových hlavních strategií zasévat v církvi rozdělení a spory. Ať se podívám na Tělo Kristovo kdekoli na světě, docházím k přesvědčení, že hordám démonů byla přiřazena úloha uvnitř církevních zdí. A jejich cílem je zničit vzájemnou křesťanskou lásku.
Ďáblova strategie je rafinovaná: v Těle Kristově obrací proti sobě různé rasy a bohaté proti chudým. Konkrétně rasové rozpory jsou živeny po celém světě televizí a jinými médii. Ještě nikdy jsem neviděl takovou rasovou nenávist, a nyní proniká zdmi Božího domu.
Děkuji Bohu, že církev Times Square Church není postavena na rozdílu barvy pleti či na rozlišování mezi bohatými a chudými. Se všemi, kdo vcházejí, se jedná se stejnou úctou a vřelou láskou. Těšíme se z Božího požehnání již mnoho let a já věřím, že se tak děje částečně i proto, že posloucháme Kristův příkaz, abychom se navzájem milovali tak, jako On miloval nás.

středa 17. května 2017

VĚNOVAT POZORNOST ZTRACENÉ GENERACI

Když Ježíš těsně před svým ukřižováním pobýval s učedníky, varoval je: „Některé z vás budou odmítat, některé věznit a některé zabijí. A vy všichni zakusíte pronásledování“ (viz Jan 16:2).  Takové nežádoucí poselství!
A přece jim tehdy dal Ježíš návod, jak mají zasáhnout svou generaci, až On odejde. Tento návod neměl nic společného s evangelizačními metodami. Ježíš již předtím řekl učedníkům, že mají jít do celého světa a kázat evangelium. A bylo zřejmé, že k tomu budou potřebovat moc Ducha svatého.
Ježíš jim přímo řekl: „Poslechnete-li nové přikázání, všichni lidé poznají, kým jste. A poznají přesně, kde vás hledat. Možná vás budou nenávidět, nazývat vás fanatiky a vyhánět ze svých synagog. Budou však vědět, že jste moji.“
Svým učedníkům Ježíš řekl: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako jsem miloval já vás, i vy se milujte navzájem“ (Jan 13:34, zdůraznění přidáno). To není možnost; je to Ježíšův příkaz. A od toho musí začít každé evangelizační úsilí.
Podívejte, Písmo objasňuje, že máme sytit chudé, a církev to vždy bude věrně dělat. Máme činit mnoho dobrých skutků, jimiž směle kážeme Kristovo evangelium. Abychom však pronikli „neproniknutelnou temnotou,“ musíme dodržovat toto Ježíšovo nové přikázání. Kristus vysvětluje: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ (13:35, zdůraznění přidáno).
Podle Ježíše si ztracená generace všimne pouze této konkrétní lásky – lásky ke spoluvěřícím. Je to stejný druh sebezapření, obětavé lásky, jakou Ježíš projevuje každému z nás. A taková láska k příbuzným v Kristu nemůže být dosažena pouhým slovem, ale musí být vykonána skutkem.

úterý 16. května 2017

ÚŽASNÁ BOŽÍ NABÍDKA MILOSTI

Hodně se v těchto dnes mluví o strachu, který zachvacuje svět. Národ za národem je v problémech, na pokraji ekonomické katastrofy. Nicméně uprostřed všeho strachu a zmatku Bůh pořád miluje a zachraňuje ztracené duše. 
Jeho podivuhodné dílo spasení se nikdy nemění - není ovlivněno ekonomikou. Jeho usvědčující a naléhající Duch svatý se nenechá zastavit podmínkami na Wall Street nebo rozkolísanými světovými financemi. Boží moc zachránit nikdy není ovlivňována ztenčujícími se bankovními účty. 
Faktem je, že náš Pán nikdy Svá zaslíbení neupravuje.  Ona jsou vždy a za všech okolností "ano a amen" (podívej se do 2. Korintským 1:20). Bůh nikdy neslíbil uspokojit všechny naše potřeby kromě doby, kdy jsme nezaměstnaní. A On nikdy neslíbil, že je Jehova Jireh, zaopatřitel, kromě doby, kdy je ekonomická situace hrozná. 
Zaslíbení našeho Pána se nikdy nemění! A toto zahrnuje i Jeho zaslíbení o záchraně ztracených. Když nám Bůh přikázal jít do celého světa a získávat ztracené, nedal tam výjimku. Neřekl: "Kažte evangelium mého Syna Ježíše Krista všem národům - kromě těžkých časů." A On nikdy neřekl: "Věřte ve spásu mnohých - kromě situace, kdy se svět velmi otřásá."
Díky Bohu, On nikdy neřekl, že svět je příliš zkažený, že má příliš tvrdé srdce, že příliš propadl chtíči, než aby mohl být zasažen Jeho dobrou zprávou. A nikdy v dějinách Pán nijak neomezil přísun své milosti - a ani to nikdy neudělá. Právě nyní Amerika a zbytek světa stále ještě mohou být ušetřeny soudu - pokud přijde opravdové pokání. Samozřejmě takové pokání bude vyžadovat velké pokoření a masový návrat k Pánu. Ale náš Bůh nikdy nezrušil a nezruší svoji úžasnou nabídku milosti. 

sobota 13. května 2017

CO JE PROBLÉM? - Jim Cymbala

Velkým pokušením křesťanství  dnešní doby je udělat naše poselství atraktivním pro většinu lidí, že se z něj ztratí veškerý oheň.  “Na to Jan všem řekl: ‘Já váš křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já, nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek u jeho obuvi . . . [on] vás bude křtít Duchem svatým a ohněm’” (Lukáš 3:16).
Naše bohoslužby jsou plné všelijakých příkras. Ale to nerozšíří Boží království a neuvidíme oslaveného Ježíše. Lidé nemohou přijít k Bohu bez ohnivého díla Ducha svatého.
Nikdy nezapomenu na osobní zkušenost s Bohem před lety, kdy jsem byl nově ve službě. Modlil jsem se sám před úterní večerní bohoslužbou. V té době církev sídlila v malé zchátralé budově a věděl jsem, že ten večer přijde na modlitební setkání méně než deset lidí. Modlil jsem se, aby Bůh přitáhl více lidí do církve a zvýšil nadšení ve shromáždění.
Když jsem se modlil, Duch svatý pracoval. Přišel ke mně a vypadalo to, že mi říká: “Hlavním problémem není nedostatek lidí a jejich duchovní nedospělost. I ty se musíš změnit. Postrádáš soucit pro lidi a nemiluješ je způsobem, kterým já chci. S lidmi se jenom stále znovu setkáváš.”
Mluv o ohni! Mluv o průniku! To nebylo jednoduché slyšet. Padl jsem před Bohem tváří k zemi. Modlil jsem se, abych požádal Boha o pomoc ve svých problémech v církvi  a místo toho On seslal do mých problémů svůj oheň.
Když v našich životech pracuje Duch, drží nás pryč od povrchních výmluv a klamavých her, které rádi hrajeme. Oheň spálí všechno falešné a vede nás do pravdy. 
Jim Cymbala založil sbor s názvem "Brooklyn Tabernacle" (brooklynský svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.

pátek 12. května 2017

PÁN JE SPASITELEM SVÉHO LIDU

Při pročítání Starého Zákona, byla moje víra hodně povzbuzena Davidovým příkladem. Byl jsem ohromen jeho odhodlaností slyšet Boha uprostřed nebezpečí.
Když se po jedné bitvě vrátili David a jeho armáda po třech dnech domů, zjistili, že mezitím byla jejich vesnice přepadena Amálekovci. Tento divoký nepřítel unesl rodiny Davida a jeho mužů a vypálil celé město. Představte si tu scénu: „Když přišel David se svými muži k městu, viděl, že je vypáleno a že jejich ženy, synové a dcery jsou zajati“ (1. Samuelova 30:3).
Představuji si, jak tito mohutní muži chodí omráčení a zmatení a pláčou v agónii: „Jak se to mohlo stát? Jak to mohl Bůh dovolit?“
„Potom David a lidé, kteří byli s ním, pozvedli své hlasy a plakali, až už neměli více síly plakat“ (30:4, má kurzíva).
Tato scéna z Davidova života nám ukazuje, že jistě je čas plakat, když přijde kalamita. A toto nebyla žádná malá pohroma. Nešlo jen o ztrátu domovů, dobytka a úrody, která přiměla Davidovy mocné muže plakat; přes to by se brzy dostali. Spíše, to byl strach o jejich milované ženy a děti, který probodl jejich duše.  A co následovalo potom, mohlo být pro Davida katastrofální: „Davidovi bylo velmi úzko, protože lid se domlouval, že ho ukamenuje, neboť jejich duše byla naplněna hořkostí“ (30:6).
Milovaní, dokonce i tomu nejvíce zbožnému mezi námi se může chvět srdce v náhlém návalu strachu, když přijde hrozná krize. V tento čas není hříchem, když prožíváme hlubokou úzkost.
Ale Pán chce, aby každé vyčerpané, ztrápené srdce slyšelo: „Neboj se! Vzchop se, neboť Pán je Spasitelem svého lidu.“