čtvrtek 29. ledna 2015

CHOZENÍ V OBNOVENÉM ŽIVOTĚ A V MOCI

Když byl Ježíš unavený, na chvíli se zastavil, aby si odpočinul u studny. Tam však byla ztracená žena, která potřebovala pomoc. Opět byl posilněn. Jeho učedníci znovu nalezli svého Mistra odpočinutého a občerstveného! „On jim řekl: Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte“ (Jan 4:32). Takové je tajemství energie obnoveného života!

Často se cítím jako vybitá baterie v autě. Pokud zapomenete u vašeho auta zhasnout světla, druhý den uslyšíte pouze ten příšerný zvuk – urr … urr – zvuk prázdného ťukání stroje bez energie.

Vím, že mezi dnešními věřícími není všechno v pořádku, přestože ám byl zaslíben tentýž posilující Kristův život. „Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá“ (Římanům 8:11).

V Písmu je jasně napsáno, že Duch svatý v nás přebývá, aby v nás vytvořil věčný život. Bůh nám poskytuje veškerou svou energii, vchází do našich smrtelných těl a dává nám fyzickou sílu. „Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním“ (Koloským 2:13).

Jsi plný Ducha svatého? Potom se ve víře chop nového života a energie! „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní … tvé mládí se obnovuje jako mládí orla“ (Žalm 103:2, 5). Hovoří o tom i Pavel v Listu Titovi: „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele“ (List Titovi 3:5-6).

Děkuj Bohu za stále aktuální velikost našeho Pána Ježíše Krista! Přivlastni si ji vírou – a choď v obnoveném životě a v moci!

středa 28. ledna 2015

POSÍLEN DUCHEM

Ježíš nikdy neprojevoval svou moc ochotněji než nyní, protože nikdy neměl více moci, než má právě teď. Naše víra musí jít až za hranici smrti. Musí se zabývat vším, co je mrtvé a hlásat: „Ježíš to s mrtvými nikdy nevzdá!“ Nikdy bychom to neměli vzdát s nikým či s ničím, ať se nám zdá situace jakkoli beznadějná.

V příběhu o Jairovi a jeho dceři (Marek 5:21-43) si povšimněte, že Pán nikdy neprojevoval svou moc před nevěřícími. Ve skutečnosti v té místnosti řekl: „Nikdo se to nesmí dovědět“ (5:43). Jinými slovy: „Neříkejte jim, co jste viděli – ten zázrak je mezi námi, kteří jsme právě teď u toho.

Ti, kteří zůstávají pevní ve víře, určitě zakusí slavné zjevení moci vzkříšeného Krista. Pouze vy a Pán budete znát všechny podrobnosti o jeho činech. Uvede vás v úžas; uchvátí vás; ukáže vám svou slávu!

Současnou Kristovu velikost lze shrnout jedním mocným veršem: „V něm byl život“ (Jan 1:4). Byl – a nyní je – posilujícím životem. Vlastnil život. Ježíš byl neustále obnovován, čerpal z tajné zásobárny, která se nikdy nevypotřebovala. Nikdy nebyl vyčerpán zástupy, které se na něj tlačily. Nikdy nebyl netrpělivý.

Když řekl svým učedníkům, aby šli stranou a odpočinuli si, dopravili se přes jezero na tiché místo. Ale zástupy čekaly i tam. Ani jednou neřekl: „Ale ne! Jsou tady opět se svými problémy, se svými hloupými žádostmi a stupidními otázkami. Kdy to skončí?“ Místo toho, když uviděl zástupy, bylo mu jich líto. Byl posílen Duchem a dal se do práce. Jeho dny byly plné dřiny a noci trávil na modlitbách – a ještě si udělal čas na malé děti!

úterý 27. ledna 2015

NA STRANĚ VÍRY

Jaká hrozná scéna se udála v Jairově domě! Jair byl ve dnech Ježíše jedním z předních mužů v synagoze. Když zemřela jeho dcera, lidé byli zmatení, pochybovaní, měli strach a naříkali.

V Markovi 5:38-40 čteme: „Když přišli do domu představeného synagogy, spatřil (Ježíš) velký rozruch, pláč a kvílení. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“ Oni se mu posmívali.

Moji milí, dovolte mně vám říci, proč máte ve svých životech tolik rozruchu, truchlení a naříkání. Je to proto, že nevěříte, že Ježíš může vzkřísit něco, co je mrtvé. Nevěříte, že On ví, co dělá. Nevěříte, že má životodárný plán. Myslíte si, že On přichází pozdě a věci zašly příliš daleko? Nemůžete věřit tomu, že Ježíš stále pracuje –i když vy jste to už vzdali?

Mám ve svém svědomí také trochu stejné viny, kterou měli tamti posměvači. Také naříkáme k Bohu v našich problémech a požadujeme, aby nám odpověděl dříve než bude pozdě. Pakliže odpověď ihned nepřichází, stávají se z nás truchlící lidé. Třeseme se před mocí satana, jako by démoni získali vítězství – jakoby Ježíš prohrál a satan zvítězil!

Toto se často vyvíjí od špatného k horšímu a my nakonec řekneme: „Tak už je to vyřízené, je příliš pozdě. Pán to nevyřeší – ať z toho nebo jiného důvodu Pán nevyřeší tuto situaci.“

Nestačí Ho milovat, sloužit Mu a uctívat Jej jen do bodu beznaděje. Proč mu nedůvěřovat tehdy, když všechna naděje pominula? Když to vypadá, jako bys nikdy nedostal zaměstnání? Nebo když se kupí mnoho jiných nevyřešených věcí – když to z lidského hlediska vypadá, že není možné pokračovat?

Kdyby Ježíš přišel do tvé současné situace, co by našel? Jak bys na Něj reagoval? Stále bys truchlil? Bylo by tvé srdce stále ve zmatku? Mám naději, že bys mu řekl, „Hospodine, vypadá to beznadějně. Málem bych to vzdal, ale ty jsi stejný dnes jako jsi byl i tehdy v domě Jaira. Teď můžeš přenést život ze smrti do života a uzdravit každý problém.“