sobota 27. srpna 2016

SLOUŽIT POTŘEBNÝM - Claude Houde

Ježíš se ptal Svých učedníků: “Kdo říkají lidé, že jsem?” (viz Marek 8:27). Tato otázka je dnes aktuální a velmi důležitá. Co si myslí dnešní svět? Jaké je v dnešní moderní době jeho vnímání církve?

Prosím, dovolte mi to říci tak jasně, jak jen mohu, laskavě a upřímně. Moje cesty po světě mi umožnily, abych  se setkal s tisíci vedoucími a jsem přímo v kontaktu s jejich církvemi. Často se obávám, že moderní církev pomalu ale jistě sklouzává do sladké choromyslnosti. Drahý čtenáři, existuje hodně definic choromyslnosti a jedna z nejpřiléhavějších je: “neustále dokola dělat stejnou věc stejným způsobem, ale přitom očekávat jiný výsledek.” To je choromyslné!

Přes 90 procent severoamerických církví během dvaceti let nezaznamenalo význačný růst, ale přesto nevidíme potřebu cokoliv změnit!

Drahý čtenáři, Abraham - otec víry, osvobodil zajaté, bojoval za chudé, stavěl studny a krmil hladové. V Bibli od první knihy do poslední je napsáno mnoho zaslíbení, přísných varování a jasných příkazů, které nás mají motivovat a volat k službě potřebným. Církev svítí nejjasněji, když se sama obětuje utlačovaným a v tomto smyslu chápe svoje povolání. Sám Boží Syn ztělesnil záměry Božské trojice, které jsou věčné a neměnné, když přišel mezi ty nejchudší, krmil hladové zástupy a uzdravoval nemoci a utrpení.


Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) v kanadském Montrealu, je častým řečníkem na Expect Church Vedení konferencí pořádaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením New Life Church rozrostla z hrstka lidí na více než 3500 v části Kanady s několika úspěšných protestantských církví.

pátek 26. srpna 2016

JSME OPRAVDU JEDNO?

Pravdou je, že někdy špatně zacházíme s ostatními. Oddělujeme se od bratra nebo sestry, zraňujeme  a ubližujeme někomu, dokážeme špatně hovořit o lidech s  ostatními. A myslíme si, že je to „jen mezi mnou a Bohem“. Takže to vyznáme Pánu a činíme pokání. Pak jdeme svou cestou a myslíme si, že je vše v pořádku. Ale nepomysleli jsme na to, že jsme v průběhu nezranili jen bratra, zranili jsme Pána. A vskutku a učinili jsme to celému tělu Kristovu, protože jestli je jeden raněný, všichni jsou raněni.
Zde je zjevení, které jsme přijali: „Náležím do těla Kristova! A taktéž můj bratr, má sestra. Jsme všichni jedno, protože jsme všichni spojeni s hlavou.“
Představuji ti stejnou zprávu, kterou Pavel doručil svým spolupracovníkům.
„Nečiňte nic v hádkách či zpupnosti, nýbrž v pokoře mysli ať každý upřednostní druhé před sebou. Nevěnujte pozornost každý jen vlastním zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých.“ (Filipských 2: 3-4)
„Snažně vás prosím...buďte stejné mysli v Pánu“ (Filipským 4:2).
Pavel to vše takto shrnuje. Vskutku milosrdenství prožité v plnosti:
„Tak jsme po vás toužili“ (1. Tesalonickým 2:8).
Zeptám se tě: Touží po tobě všichni bratři a sestry? Jako život, který z naší hlavy do nás teče, členové Jeho Těla, začněme milovat nejenom jeden druhého, ale dokonce naše nepřátele.
Pane, ať jsme milosrdní, jako Ty jsi byl milosrdný k nám.
„Pane, nechť jsme milosrdní jako Ty jsi byl k nám milosrdný!“

čtvrtek 25. srpna 2016

PŘÍKLAD CÍRKVE

Svět právě nyní potřebuje živoucí příklad Kristova milosrdenství. Tlaky nikdy nebyly větší. V Evropě i Spojených státech rasové tlaky hýbou společností a vkrádají se dokonce i do církví.
Nežij v mylném přesvědčení, že vláda se o tyto problémy může postarat. Drahé milosrdenství, kterého je potřeba po celém světě, může přijít pouze od těch, kteří zakoušejí a přijímají takové milosrdenství pro sebe. A toto je povolání církve Ježíše Krista. Máme nabízet milosrdenství, které obětuje naše já kvůli bratrovi nebo sestře - a, jak Ježíš názorně předvedl, -  i kvůli nepříteli.
ZASTAV SE A JDI DO KONFRONTACE
Nabádám vás, aby jste se zastavili a čelili pravdě. Nepokračujte ve svém životě  ani ve své službě - přerušte všechny svoje plány a dobré skutky - dokud se neuvědomíte, co to v praxi znamená být součástí Těla Kristova. Pán prohlašuje o své církvi "Je to perla obrovské ceny, Nevěsta pro Mého Syna." Přemýšlej o tom, jaký je to zázrak.  Přemýšlej také o velkém poslání Jeho Těla prokázat milosrdenství nemilosrdnému světu.
Jednoduše řečeno, milosrdenství hledí za chyby a selhání, za ospravedlňování sebe sama. Kdybychom opravdově věřili, že jsme zranili Krista osobně, kdykoli jsme zranili bratra nebo sestru - že to, co jsme řekli a udělali proti řadovému členovi Jeho Těla, je jak řekl Ježíš "proti Mně" (podívej se do Lukáše11:23) - dnem i nocí bychom pracovali na tom, abychom to dali do pořádku. A nepřestali bychom, dokud by jsme od toho nebyli očištěni. 

středa 24. srpna 2016

BOLESTNÁ REALITA

Představte si Saulovu úzkost, když ho Kristus tváří v tvář konfrontoval s bolestnou skutečností. Pán Saulovi řekl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. (viz Skutky 9.4-5). Saul si myslel, že se prostě vypořádává s jednotlivci, konaje Boží práci, aby byli vykořeněni židovští kacíři.
Saul byl šokován pravdou: „Ježíš má duchovní tělo. On je hlavou a Jeho tělo – Jeho děti tady na zemi – je spojeno s hlavou. Je to jedno tělo, tvořené věřícími, kteří jsou tělem Jeho těla. A kdokoliv se staví proti jednomu z nich, staví se ve skutečnosti proti Němu.
TO, CO ZPŮSOBUJE JEŽÍŠOVI BOLEST
Saulovo pronásledování a uvěznění každé „Ježíšovy osoby“ - vše co proti nim řekl a udělal - to všechno Ježíš cítil sám osobně. Saulova konfrontace s touto pravdou změnila jeho život.
Jako apoštol Pavel vyrostl v porozumění, jak hluboce Bůh miluje Svou církev. Uviděl, že v Pánových očích je církev vzácnou perlou. Je také neposkvrněnou nevěstou pro Jeho Syna – sjednocené neviditelné tělo vytvořené z krve – vykoupené děti z každého kmene a národa na zemi.
SKUTEČNÁ  PRAVDA
Jsem přesvědčen, že tuto pravdu nebereme natolik vážně, jak bychom měli. Plné porozumění  by znamenalo konec veškeré zášti v církvi . . . konec vší hořkosti . . . konec veškerých předsudků, tělesného soupeření, pýchy, pomluv a rozdělení.
 „…aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly.“ (1. Korintským 12:25)

úterý 23. srpna 2016

SÍLA MILOSRDENSTVÍ

Boží milosrdenství má úžasnou vysvobozující moc. Jeho milosrdenství láme řetězy veškerých závislostí a přenáší zástupy z království satana do Království Krista.
Byla doba, kdy si satan myslel, že zvítězil nad miliony narkomanů po celém světě. Vskutku se rozšířilo po celém světě, že jakmile tě ďábel spoutá, jsi navždy beznadějně spoutaný.
V každé generaci však Bůh sesílá Svého Ducha svatého do hlavních i vedlejších proudů.
  • Jeho milosrdenství míří přímo do nitra satanova teritoria: do městských slumů, do kokainových doupat a na vršky střech, kde leží závislí v otupělosti.
  • Jeho milosrdenství září nejslabším, nejpoškozenějším drogami a beznadějným případům vyhoštěným ze společnosti.
NIKOLI NAVŽDY BEZNADĚJNÉ
První závislý na heroinu, jenž byl spasen a osvobozen díky službě Teen Challenge, se jmenuje Sonny Arguinzoni. Sonny nyní slouží jako biskup více než 600 církvím po celém světě, vytvořených z bývalých narkomanů. Nicky Cruz, bývalý slavný gangster a absolvent Teen Challenge, káže poselství o milosrdenství milionům po celém světě a celé zástupy jsou osvobozeny.
JIŽ NIKDY OPUŠTĚNI
Celý svět by měl povstat a děkovat Bohu za Jeho spásné osvobození, za uzdravení ztracených a opuštěných.
Společnost by měla Bohu děkovat alespoň za spásu opilých otců a za jejich opětovné sjednocení s manželkami a dětmi.
„Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný“ (Žalm 103:8).

pondělí 22. srpna 2016

PÁNOVY PLÁNY - Gary Wilkerson

Často, když Bůh říká křesťanům, že s nimi má velkolepé plány, křesťané reagují: „Když ale já nevím, Pane.“ Potom však přichází satan a říká jim: „Uvidíš, že tě zničím,“ a oni si pomyslí: „Ano, to by se mohlo stát.“
KOMU VĚŘÍŠ?
Lžím nepřítele věříme téměř více než Boží pravdě. Potom ale musíme dojít do bodu, kdy řekneme: „Ne, Bůh má pro můj život výzvu a vyšší plán. Budu stát pevně, neochvějně, neústupně – díky Boží milosti. Jeho moc ve mně mocně působí, jak říká Pavel“ (viz Koloským 1:29).
Nestojíš ze své vlastní síly či moci, ale díky Božímu Duchu – protože Jeho Duch žije v tobě! Dokážeš být smělým a sebevědomým křesťanem, který věří pravdě o sobě i o druhých, sotva však věříš Bohu a Jeho plánům s tebou.
HRANA ÚTESU
Možná, že se dnes cítíš, jako by tě někdo strkal na hranu útesu a chtěl tě shodit dolů. Tvé nervy jsou napjaté a cítíš, že se blížíš k úpatí skály. A pak jsou zde další věci: tvé manželství, tvůj emocionální život, tlaky v práci, závislost. Skoro voláš: „Bože, je z toho nějaké východisko?“
Tvou největší otázkou je: „Jak mohu začít důvěřovat a věřit, když to potřebuji?“
ODPOVĚĎ
Boží Slovo dává odpověď, které by ses měl držet: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti“ (Jeremjáš 29:11).

sobota 20. srpna 2016

Z NEBE DO ÚDOLÍ - Nicky Cruz

Ježíš si vybral, že bude dítětem údolí. Předtím, než přišel na zem, žil v takové slávě, kterou si vůbec neumíme představit. Syn krále vesmíru seděl na pravici Boží. On je Bůh. A přesto si vybral, že sestoupí ze svého trůnu a vstoupí do života v údolí. Vybral si, že bude žít mezi beznadějným a ztraceným stvořením. Pokořil sám sebe, zapřel sám sebe, opustil vše pro naši záchranu. Šel na kříž v hanbě, aby vytvořil most mezi údolím a vrcholkem hory.
Údolí je studené a bezcitné místo pro život. Je to krajina slepoty, sucha a hladu. V údolí cítíte odmítnutí, bolest, nejistotu, strach, zmatek, beznaděj a bolest, utrpení a zármutek. Toto údolí nemá nic společného s životní úrovní nebo sociálním postavením. Je to stav srdce a vyskytuje  se na každém místě kromě místa, kde znáte Boha a důvěřujete Mu.
Ježíš přišel aby do údolí přinést naději, lásku a soucit, aby přinesl zrak slepým, aby ukázal cestu ven. Přišel, aby přinesl nový život těm, kteří byli mrtvi. Sestoupil do údolí, protože tam žili ztracení lidé. A přesto tak často si ani ti vysvobození nenajdou čas, aby se ohlédli zpět do údolí a sestoupili tam, aby pomohli druhým najít cestu ven. Necestují do údolí beznaděje, aby přinesli naději.
“Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno” (Lukáš 19:10, NIV).

Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona.Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona  Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej.