sobota 20. prosince 2014

SEMÍNKA ODPUŠTĚNÍ by Nicky Cruz

Přál bych si, abyste zažili takový zázrak, jaký prožila má rodina. Toužím po tom, abyste viděli ten rozdíl mezi tím, jak žijeme teď, a jak jsme žili v době mého mládí. Dnes své bratry a sestru velmi miluji. Není nic, co dělám radši, než smát se, povídat si a plakat se svou rodinou.

Nejvzácnější jsou ty chvíle, kdy se vracím zpátky do Portorika. Když přijdu domů, nejsem už ten Nicky Cruz – evangelista a řečník; jsem prostě bratr. Jsem prostě jedním z rodiny – a miluji to. I když jsou dva mí bratři pastory v církvích v Portoriku, nikdy mě ani nepožádali, abych promluvil v jejich sborech. Vědí, že když přijedu domů, přicházím si odpočinout.

Mám tolik vzpomínek na to, jak jsem zůstal s rodinou do noci vzhůru; jedli jsme, smáli se a žertovali, modlili se i plakali společně. Někdy jsme nešli spát až do jedné hodiny ráno a vyprávěli si. Vyměňovali si vtipy. Sdíleli společně radost. Je to jako jeden velký svátek!

Ale vždycky to takto nebývalo. Vždycky jsme nebyli tak milující, bezstarostní a šťastní. Když přišel Ježíš do našich životů, přinesl s sebou explozi lásky! Otevřel dveře milosti a odpuštění. V minulosti naší rodiny je hodně bolesti, ale nikdo z nás necítí zášť. Nikdo není plný rozhořčení. Nemáme mezi sebou nic než lásku. Netrávíme čas litováním; prostě se radujeme v Ježíši, kterého dnes známe a který nám jednou dá vše.

Láme mi srdce, když vidím rodiny, které se stále drží minulosti. Bratry a sestry, kteří zůstávají plni hořkosti a roztrpčení z dob, které jsou už dávno pryč. Manžele a manželky, kteří byli zraněni slovy či skutky a nechali bolest, aby zhnisala, rostla a rozežírala je jako rakovina.

Ježíš může pro lidské srdce udělat to, co nikdo jiný. Může přinést změnu, kterou si nedokážeme ani představit. Když vstoupí do našeho srdce, udělá více, než že nám odpustí – zanechá za sebou také semínka odpuštění. Nadpřirozená semínka, která vymažou nejen hřích, ale také bolest, kterou hřích přinesl.

Nikdy nebudu moct Ježíši dostatečně poděkovat za to, co udělal pro mou rodinu. Za odpuštění a milost a spásu, které přinesl. Za to, že nás dal dohromady. A to samé může udělat pro každého.

__________

Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej. 

pátek 19. prosince 2014

NELITUJ

Noemi se naposledy pokusila přimět Rút k návratu, ale Rút odmítla. „Rút se k ní [Noemi] přimkla“ (Rút 1:14). Slovo, které je zde použito, popisuje klečící služebnou s rukama kolem pasu jejího pána, která se nechce pustit. Rút chtěla Boha!

Jakmile Rút překročila judskou hranici, byla na cestě k získání Krista. Žádný rozcestník jí to neukázal, ale my víme, kudy ta cesta vedla: přímo k srdci Ježíše! Rút a Noemi přišly na místo požehnání – chudé a nevědoucí, kde seženou jídlo – přišly však na počátku žní.

Rút byla bez peněz, bez vyhlídky na budoucnost, a přesto byla počestná a všechno svěřovala Pánu. Řekla: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy“ (Rút 2:2). Tuto práci dělali pouze velmi chudí lidé. Zákon vyžadoval, aby vlastníci nesbírali klasy až do krajů svých polí a nepaběrkovali, co zbylo. A tak zbytek sebrali chudí. „Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni … ponecháš je pro zchudlého“ (Leviticus 19:9-10).

Vypadalo to, že Rút si šla tvrdě za svým: Její oddanost ji připravila o návrat domů a nyní se potila za minimální mzdu! Byla dokonce až za hranicí chudoby. Dobře si ji prohlédni, protože můžeš skončit stejně, pokud utečeš a půjdeš po celou cestu s Bohem!

Takový byl kříž apoštola Pavla, dokud nezemřel: „Stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem. My jsme blázni pro Krista … trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme … tupeni … pronásledováni … nám zlořečí … jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje“ (1. Korintským 4:9-13).

Nelituj však Rút – protože získala Krista!

čtvrtek 18. prosince 2014

PŘEKROČENÍ HRANICE

V 1. kapitole knihy Rút se dočteme, jak Noemi, Orpa a Rút došly na hranici mezi Moábem a judskou zemí, kde se musely rozhodnout: Budou –li následovat plnou Boží Milost. Už jejich jména nám napovídají: Noemi znamená milost; Orpa znamená zatvrzelá; a Rút znamená přítelkyně, společnice.

Konfrontace se děje na hranici, kde se Noemi rozhoduje vyzkoušet jejich věrnost a odhodlání. Jejich rozhodnutí bude vyžadovat více než city, více než slova. Musejí si zvolit, zda se vrátí, anebo půjdou dál – bez nějakého slibu odměny či jasné vidiny bohatství.
Místo kázání o prosperitě, pohodlí a úspěchu jim Noemi předkládá obraz utrpení a chudoby. Žádné světské jistoty, pouze chození vírou. Vlastně je povzbuzuje k návratu do domů jejich matek (viz Rút 1:8-9).

Jak Orpa tak Rút se zprvu nenechají zlomit: „Rozplakaly se hlasitě a namítaly jí: Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu“ (Rút 1:9-10). Již víš, co znamená jméno Orpa. Navzdory jejímu přívalu slz, navzdory všem jejím rozhodným slovům, že půjde dál, si to nakonec rozmyslí a vrátí se zpět ke svému modlářství. Navenek je však pokorná a citlivá, a zdá se, že se vrací k Bohu.

Věřím, že Noemi viděla do srdce Orpy, viděla její zápas. Pravděpodobně si pomyslela: „Ubohá! Myslí si, že chce Hospodinovu plnost, je však stále okouzlena tímto světem. Kdyby šla dál, byla by nešťastná, protože by se vždycky ohlížela zpět!“

A tak Noemi říká: „Jen se vrať!“ Orpa se jistě v srdci rozhodla: „Půjdu zpět do Moábu a budu sloužit Bohu – po svém! Budu stále milovat ty vzácné svaté, budu však žít vlastní život. Nejsem připravena vzdát se své minulosti.“

Bible říká: „Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou“ (Rút 1:14).


Někteří z vás, kteří čtou tyto řádky, se chystají políbit na rozloučenou své bratry. Něco v jejich srdcích je táhne k předchozím jistotám – okruh výjimečných přátel nebo staré lásky. Jak však řekla Noemi o Orpě: „Tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům“ (Rút 1:15), stejně i v mnohých srdcích věřících bývá nějaká modla – něco z jejich dřívějšího života, čeho se nejsou schopni zbavit.