čtvrtek 17. dubna 2014

ODKRYTÁ TVÁŘ

Apoštol Pavel píše: "My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu." (2. Kor. 3:18) Kořen výrazu "odkrytá tvář" má úžasný význam. Znamená to být natolik otevřený, že Bohu dovolíme odkrýt všechno, co je skryto v našem srdci, abychom od toho mohli být osvobozeni.

Odkrytá tvář volá: "Vyzkoušej mě, Pane, podívej se, jestli je ve mně nějaká špatnost. Ukaž mi, kde je můj život v rozporu s Tvým Slovem. Chci být osvobozen od všeho, co se Ti nepodobá. Pryč s mou pýchou, ambicemi, mým sobeckým rozumem. Vím, že se nemůžu "promyslet" ven ze svých problémů. Duchu Svatý, potřebuji Tvoji moc a moudrost. Vzdávám se všech marných nadějí, že bych si problémy vyřešil po svém."

Pro mnoho věřících je to hodně těžké. Prožili celý svůj křesťanský život spoléhajíce na svůj důvtip a rozum. A přiznat si teď, že to zpackali a že potřebují "předat řízení", je jednoduše nad jejich síly.

Pán mě musel zbavit pýchy v této oblasti už před lety. Teď, díky Bohu, otevřeně přiznám, kdykoli udělám chybu. Moje neustálá modlitba je: "Bože, tropím takové hlouposti, dělám takové chyby, dostávám se do takových problémů! Prosím, Pane, naprav to za mě. Já to nedokážu. Jen Ty." Naštěstí Bůh rád vyřeší naše problémy, pokud hledáme a snažíme se plnit Jeho vůli.

Zrcadlo, o kterém Pavel v tomto verši mluví, je Boží Slovo. Jen to totiž přesně odráží stav, ve kterém se právě nacházíme. Pavel nám říká: "Jděte k zrcadlu Boží pravdy a podívejte se na svůj život. Vyznejte Pánu, že jste na špatné cestě a že to chcete změnit. Poproste Jeho Ducha o pokoru, abyste rozuměli Jeho slovu. Zapomeňte na rady jiných, na své vlastní nápady a výmysly. Raději se s plnou důvěrou obraťte na Ducha Svatého a věřte tomu, co vám říká."

Pokud se budete plně spoléhat na Ducha Svatého a odmítnete všechny ostatní druhy pomoci, On vám otevře oči. Také vám pošle Duchem vedené pomocníky a vy se v tom okamžiku začnete proměňovat

středa 16. dubna 2014

SLUŽBA DUCHA SVATÉHO

Proměnění je výhradně dílem Ducha svatého. „Oč slavnější bude služba Ducha!“ (2. Korintským 3:8). My se prostě nedokážeme změnit sami. Jedině Boží Duch nás může přiblížit slavné Kristově podobě. Všichni jsme slyšeli: „Když se člověk obrátí k Bohu, Bůh odstraní závoj z jeho očí.“ To je jen a pouze dílo Ducha.

Také čteme: „Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda“ (verš 17). Slovo „svoboda“ zde znamená „již ne otrok; osvobozený od břemene; volný, nespoutaný.“ To je popis svobody, která přichází, když si necháme otevírat oči. Náhle vidíme věci v novém světle. Jedině Duch svatý může odstranit náš celoživotní způsob nazírání na věci, obrátit nás a vypravit nás na správnou cestu.

Stručně řečeno: Obrácení, které zde Pavel zmiňuje, znamená plně důvěřovat Božímu Duchu. Také to znamená odvrátit se ode všech nebiblických rad, veškerých našich vlastních myšlenek a plánů, a vyzvat Ducha svatého, aby tě vedl on sám.

Pavel tento druh obrácení zažil. V 9. kapitole Skutků, když byl ještě znám jako Saul, byl na špatné cestě a jel do Damašku, aby tam pronásledoval křesťany. Typický příklad očí zakrytých závojem! Saul vlastně věřil, že prokazuje Bohu laskavost, když zatýká věřící a dává je do vězení.

Ale Pán tohoto muže zastavil a vytvořil v jeho životě krizi. Když se Ježíš setkal se Saulem na cestě do Damašku, udeřil ho silným světlem, které bylo tak mocné, že jej doslova oslepilo. Oslepeného Saula museli vést do damašského domu, kde zůstal, dokud nepřišel zbožný Ananiáš. Ananiáš mu řekl: „Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým. Tu jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl“ (Skutky 9:17-18).
Saul přenechal svou minulost, budoucnost, všechno Duchu svatému – a z jeho očí byl okamžitě odstraněn závoj.

úterý 15. dubna 2014

JSME NEUSTÁLE PROMĚŇOVÁNI

Ať se nám to líbí nebo ne, všichni jsme v průběhu té či oné změny. V duchovní oblasti neexistuje nic takového jako pouhé bytí; jsme proměňováni, buď se stáváme lepšími anebo horšími. Buď se stáváme podobnějšími našemu Pánu anebo světu – buď rosteme v Kristu, anebo sklouzáváme ke špatnému.

Stáváš se tedy laskavějším a kurážnějším, podobáš se stále více Ježíši? Díváš se denně rozvážně do tohoto zrcadla a modlíš se: “Pane, chci se podobat tvému obrazu v každé oblasti svého života”?

Nebo v tobě zapustila kořeny hořkost, a tvé srdce se stává vzpurné a tvrdé? Naučil ses bránit se štítem před usvědčujícím hlasem Ducha svatého? Chrlíš ze sebe věci, o nichž sis kdysi myslel, že u křesťana není možné, aby je vypustil z úst? Natolik ses zatvrdil, že se již nemůžeš změnit?

Pokud tě to popisuje, jasně ti říkám: Nikdy nezískáš vysvobození, jestliže se nezměníš. Tvůj život bude více chaotický a tvá situace se zhorší. Přestaň vyhrocovat svůj případ, ukazovat prstem a ospravedlňovat se. Bůh se s tebou nesetká, dokud se neprobudíš a nepřipustíš: „Nic se nezmění, pokud se nezměním já.“

Upřímně volej k Pánu v modlitbě: „Proměň mne, Pane. Důkladně mě prozkoumej – ukaž mi, kde jsem selhal a odpadl. Odhal mou pýchu, můj hněv, moji tvrdohlavost a můj hřích. Pomoz mi to všechno odložit.“

Kolik ještě odborníků, poradců, osamělých nocí a marných snah musíš přetrpět, než si uvědomíš pravdu? Jestliže se chystá jakékoli uzdravení či obnovení, musíš přijmout zodpovědnost. Tvůj zázrak závisí na tom, nakolik jsi proměněn.

„Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil. Hospodin je blízko těm, kdo jsou

zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Mnoho zla doléhá na spravedlivého,

Hospodin ho však za všeho vysvobodí“ (Žalm 34:18-20).

pondělí 14. dubna 2014

PODÍVEJ SE, CO DNES BŮH UDĚLAL by Gary Wilkerson

List Židům zmiňuje dva typy svědectví. Všichni dáváme přednost prvnímu typu, kdy svatí dobyli království, zničili nepřítele, porazili obry. Druhý typ svědectví je zcela jiný: křesťané byli řezáni pilou, hladověli, mrzli, schovávali se v jeskyních.

Pro dnešní křesťany je příliš jednoduché žít ze svědectví jiných. Jak často se přistihneme, jak říkáme: "Slyšel jsi o duchovním probuzení v Africe?" "Církev v Americe dělá úžasnou práci mezi chudými." "V našem sboru jsme otevřeli dveře drogově závislým, abychom je zasáhli." Měli bychom se radovat z věrnosti těch, kteří jednají v Kristově jménu jinak než ostatní, samozřejmě, ale Pavel odmítl žít z práce jiných: "Nechceme se nemístně chlubit prací druhých. Naopak doufáme, že jak vaše víra poroste, naše působiště se rozšíří ještě daleko za vás." (2. Korintským 10:15, B21)

Možná si myslíš, že svůj život nemůžeš srovnávat - že tvoje svědectví si nezaslouží zvláštní pozornost - ale o to tady nejde. Vše se může změnit díky jedné modlitbě víry. Těsně předtím, než jsem minule kázal, mi jedna žena ze sboru řekla o něčem, co proběhlo tento týden. Po třiceti osmi letech závislosti na marihuaně ji Bůh osvobodil! Stalo se to díky obyčejné návštěvě dvou laických služebníků v naší církvi. Protože si s ní sedli a modlili se, byla usvědčena kvůli marihuaně ve svém bytě a okamžitě ji vyhodila.

Osvobození této ženy je skutečné a trvalé. Získala tak chvályhodné svědectví o Boží vysvobozující moci - a ti dva laičtí služebníci také mají svoje svědectví. Bůh si je použil způsobem, který by si nemohli zařídit sami. Všichni tři mohou říci: "Podívej se, co Bůh udělal dnes v našem středu."

Dokonce i v malých začátcích v našich srdcích začíná klíčit víra. Uvědomujeme si, že "Bůh to udělal minulý týden a On to může udělat znovu tento týden." Chci se pochlubit že v našem sboru máme mocné služby, které začaly právě tímto způsobem - protože jednotlivec byl věrný a pomohl jednomu člověku. V každém případě, modlitba věřících vedla k poradenské službě, službě milosrdenství, činění učedníků a dalším věcem. Totéž se může stát pravdou pro každého věřícího. Když budeme mít za sebou řadu svědectví, naše víra poroste, abychom pak hledali Boha s touhou po větších věcech.

sobota 12. dubna 2014

ZDROJ SÍLY by Carter Conlon

Zamyslete se na okamžik nad vším, co proti vám dnes stojí a brání vašemu dědictví v Kristu. Mohou to být slova, která vám řekli, když jste byli malí: „Jsi hloupý! Nikdy ničeho nedosáhneš! Opouštím tě, protože za to nestojíš.“ Ať bylo řečeno cokoli či ať už nyní čelíte čemukoli, mějte na paměti, že se vás to všechno snaží zastavit na hranici úžasného života v Kristu.

Jozue řekl lidu: „Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba“ (Numeri 14,9). Jinými slovy, překážky nás posílí a nasytí. To je ovšem opak obecného přesvědčení. Překážky chápeme jako hrozné věci, které jsou větší než my. Cítíme proti nim tak malí, děsí nás a zastrašují. Jak nás to tedy může nasytit?

Pamatujete si na to, když Ježíš sloužil v Samaří a učedníci pro něj chtěli sehnat jídlo? Vrátili se a nabízeli mu jídlo, ale on odpověděl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte“ (Jan 4,32). Ježíš v podstatě říkal: „Mám zdroj síly, o kterém ještě nevíte. Ještě jste to neokusili, nevíte, co to je, ani jak vás to může nasytit.“ Učedníci se pak obrátili jeden na druhého a ptali se: „Kdo mu tedy přinesl něco k jídlu?“ Ale Ježíš jim vysvětlil: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo“ (verš 34). Jinými slovy: „To je můj pokrm, to mě sytí – čelit všemu, co se staví proti Boží vůli a vítězit nad tím Jeho silou.“

Ježíš pokračoval: „Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni“ (verš 35). Nevím, kolikrát jsem slyšel křesťany říkat, že přichází čas žně – velký den, kdy mnoho lidí přijde ke Kristu. Ale tady Ježíš říká svým učedníkům: „Poslouchejte, zvedněte oči, doba žně už je tady, nastal čas sklízet.“

„Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec“ (verš 36). Ten, kdo jde žnout, obdrží mzdu, a tou je Boží podpora a síla. Dostanou ji ti, kdo říkají: „Pane, dávám ti vládu nad svým životem. Chci dělat Boží práci, ať budu muset čelit čemukoli, protože v tom najdu svůj pokrm.“


__________
Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.

pátek 11. dubna 2014

HLAS VÍTĚZNÉHO KRISTA

Když Bůh řekl: „Ještě jednou otřesu nejen zemí, nýbrž i nebem“ (Židům 12:26), v podstatě říkal: „Otřásl jsem zemí na hoře Sinaj. Když však promluvím v těchto posledních dnech, můj hlas otřese jak přirozeným tak duchovním světem. Stav věcí se zachvěje; nic nezůstane takové, jaké to je. Cokoli se nazývá zbožné – všechno, co patří Kristu nebo Církvi – bude otřeseno hlasem mého Syna, který promluví z nebe.“

Bůh varoval Izrael, že všichni, kteří odmítají poslouchat jeho proroka, budou přivedeni k zúčtování: „Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti“ (Deuteronomium 18:19). Říkal: „Postihnu každou neposlušnost – a ty se ze všeho budeš zodpovídat.“

Písmo zjevuje, že ti, kdo ignorují slova Božího proroka, upadnou do záhuby. Seschnou a zhořknou, zemřou bez jakékoli radosti či pokoje. „Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe“ (Židům 12:25).

Milovaní, nikdy neunikneme Božímu hněvu – ani jako národ, ani jako jednotlivci. A právě teď Ježíšův hlas otřásá každým národem, a přivádí instituce, vůdce a ekonomiku do nestability. Říká větru a živlům: „Vaňte na zemi.“ Říká mrakům: „Nevydávejte déšť.“ Říká ekonomice světa: „Všichni chamtiví - buďte souzeni.“

Bůh též přikazuje: „Věznice, otřeste se. Vlády, otřeste se. Finanční systéme, otřes se. Školy, otřeste se. Vojenské síly, otřeste se. Soudy a zákonodárci, otřeste se. Všechno na zemi, otřes se, dokud nezůstane žádný základ, ale pouze Pán.“

Není to ďábel, který vším otřásá. Celým světem otřásá hlas vítězného Krista. Člověk ve slávě povstal v moci na svém trůnu a mluví slovo, jež otřásá všemi věcmi.

čtvrtek 10. dubna 2014

BŮH MLUVÍ JASNĚ

Bůh k nám dnes stále promlouvá jasně. Jeho nebeský hlas zní mocně napříč celou zemí a ten hlas přichází skrze Člověka – Ježíše – který sedí po pravici Otce. Uvažuj nad těmito slovy z epištoly Židům:

„Nestanuli jste jako Izrael před tím, co je hmatatelné: před hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří, zvukem polnice a před hlasem Božích slov, při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni. (Nemohli totiž snést slova výstrahy: Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno. Pohled na to byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: Třesu se hrůzou a děsem.)

„Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle, a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova.

„Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe. Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: Ještě jednou otřesu nejen zemí, nýbrž i nebem. Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné“ (Židům 12:18-27).

Chápeš, o co jde v těchto verších? Když Bůh promluvil poprvé, lid odpověděl: „Už k nám nemluv z nebe. Mluv k nám skrze člověka.“ A Mojžíš prorokoval: „Tak, jak jste žádali, Bůh vzbudí proroka. Bude zcela člověkem – a bude k vám mluvit Boží slova.“

Tím zaslíbeným prorokem byl Ježíš. On byl vtěleným Bohem, Pánem v lidském těle. Na zemi sloužil jako člověk a zástupy svědků viděly, jak jako člověk vystoupil do nebe. Nyní má mystické tělo, kterým je jeho Církev. Ale Ježíš je stále tělesným člověkem – stále pohnutý lidskými pocity, které my všichni prožíváme.

Dnes, v těchto posledních dnech, Bůh mluví ještě jednou z nebe a říká nám, že otřese vším viditelným.

středa 9. dubna 2014

ŘÍKEJTE NÁM JEN LICHOTKY

Přišel nám nedávno následující mail: "Nevím, kdo mě přihlásil k odběru vašich e-mailů, ale prosím, okamžitě moje jméno vymažte. Nemůžu vystát vaše ponuré evangelium a vaše tažení proti hříchu. Nikdo z nás není dokonalý, ani vy. Mám dost vašich zatracujících poselství."

Izajáš mluvil o takovýchto reakcích: "Toto je vzpurný lid, synové prolhaní, synové, kteří neslyší Hospodinovo učení. Říkají vidoucím: "Nemějte vidění!" a prorokům: "Neprorokujte pravdu! Říkejte nám jen lichotky a prorokujte lži! Sejděte z cesty, odbočte ze stezky..." (Iza 30:9-11)

V tomto verši se mluví o lichotkách. Izraelský lid říkal, ve zkratce, asi toto: "Už nám neříkej nic špatného. Popiš nám, jak se nám bude dařit, jaké skvělé věci jsou před námi. Pokud ne, jdi nám z cesty."

Žádný věřící, který v srdci ukrývá hřích, nechce slyšet svaté, hřích odhalující slovo. Takový člověk bude před pravdivým hlasem Ducha Svatého utíkat. A uteče k nějakému kazateli, který se k hříchu staví shovívavě a nabízí líbivá a lichotivá proroctví.

Takže, ptáte se, jaké poselství měl Bůh pro svůj lid na hoře Sinaj? Řekl toto: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. Neměj žádné bohy kromě mne. Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. (Deut. 5:6-9)

To bylo čisté, neředěné slovo Boží, které vyšlo přímo z Jeho úst. Správně mělo okamžitě přimět lid běžet do jeho stanů a rozbít všechny modly, co jich měl. Mělo se dotknout jejich srdcí a vrhnout je na kolena. Místo toho ale křičeli, "Už žádné hromy, blesky, oheň. Už žádný hlas, který k nám slyšitelně promlouvá. Dej nám prostředníka z našich řad a ten ať k nám mluví. Pak uslyšíme a poslechneme."

úterý 8. dubna 2014

POTŘEBUJEME JEMNĚJŠÍ POSELSTVÍ

„Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se. Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel a abyste ho měli v úctě, abyste nehřešili.“ (Exodus 20:20).

„Vždy jděte po cestě, kterou vám určil Hospodin, váš Bůh. Pak budete mít dlouhý a šťastný život v zemi, kterou se chystáte obsadit.“ (Deuteronomium 5:33).

Mojžíš v podstatě řekl: „Bůh se na vás nezlobí. O tom tento majestátní zážitek nebyl. Ne – on vás chce zmocnit svou děsivou bázní a strachem. Snaží se ve vás vybudovat mocnou zbraň, a dělá to proto, abyste mohli žít vítězně po všechny dny vašeho života.“

Ale následuje jedna z nejpodivnějších logik v celé Bibli. Tito vůdci řekli Mojžíšovi: „Dnešního dne jsme viděli, že Bůh může mluvit s člověkem a ten může zůstat naživu. Proč ale máme riskovat smrt? Vždyť nás ten ohromný oheň může pohltit! Budeme-li nadále muset poslouchat hlas Hospodina, našeho Boha, zemřeme. Kdy který smrtelník slyšel hlas živého Boha mluvícího z prostředku ohně a zůstal naživu?“ (Deuteronomium 5:24–26). Říkali Mojžíšovi: „Poznali jsme, že můžeme slyšet Boha, když promlouvá z ohně a přežít. Ale kdybychom měli dál poslouchat jeho přímý, ryzí, svatý hlas, zahubilo by nás to. Proč bychom měli zemřít? Ze všech lidí tady na zemi, jsme jediní, kdo slyšeli Boží hlas a přežili to.“

Pán nám pak naznačuje, co se ve skutečnosti děje: „Kéž by jen měli takové srdce, aby mne po všechny dny ctili a zachovávali všechna má přikázání, aby se jim i jejich dětem navěky vedlo dobře!“ (verš 29).

Prokazovali Bohu úctu svými rty – ale srdcem mu byli vzdáleni. Podle Izaiáše: „Tento lid se ke mně přibližuje ústy a ctí mne svými rty, srdcem jsou mi však vzdálení. Když mě uctívají, není to nic víc než naučené lidské příkazy.“ (Izaiáš 29:13).

Izraelci byli tak věrní svým malým zlatým zpodobeninám, že jim nic nemohlo zabránit v jejich modlářském uctívání. Nakonec ignorovali i akustický Boží hlas se vší jeho svatostí a majestátností.

Když Izraelští starší řekli: „Potřebujeme jemnější poselství, jinak zemřeme,“ tak říkali pravdu. Kdykoliv posloucháš kázání, které vede Duch svatý – když slyšíš Boží pomazané usvědčující slovo – jistotně zemřeš. To znamená, že zemřeš svým hříchům.

pondělí 7. dubna 2014

DŮVĚŘUJME BOHU, ŽE ZJEVÍ SVOJI MOC by Gary Wilkerson

David nikdy neřekl: „Můj otec mě požádal, abych byl pastýřem, a já jsem se snažil. Bojoval jsem se lvy a medvědy nikdy jsem nepřišel o jedinou ovci.“ To by bylo dobré svědectví, ale neoslavovalo by Boha. David se ve skutečnosti chlubil něčím jiným: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce“ (1. Samuelova 17,37).

Když Nehemjáš jako číšník v Babylonu ochutnával víno pro krále, riskoval život. Ale Nehemjáš se chlubil v Bohu: „Obnovil jsem město, aby už Boží jméno nebylo v potupě.“ To, že v jeruzalémských ulicích zesměšňovali Boží jméno, Nehemjáše trápilo – a přimělo ho začít s obnovou hradeb.

Mojžíšovo svědectví nebylo: „Žil jsem ve faraonově paláci a měl jsem velkou moc.“ Chlubil se: „Bůh ke mně promluvil z hořícího keře – a já jsem se postavil faraonovi a řekl jsem: „Propusť můj lid.“ Chlubil se v Bohu i u Rudého moře: „Egyptské vojsko se utopilo!“

Novozákonní věřící se chlubili stejně. Štěpán byl jáhen, který rozdával jídlo vdovám. Už to bylo dobré svědectví. Ale jeho svědectví hodné chlouby přišlo, když kázal zástupu nevěřících. Jeho pomazané kázání je tak rozlítilo, že Štěpána ukamenovali. Jeho svědectví bylo dvojí: byl prvním mučedníkem Církve a jeho věrná oběť později ovlivnila židovského fanatika jménem Saul.

Ještě jsem se nesetkal s křesťanem, který by si neříkal: „Není na tom životě v Kristu něco víc? Kdy uvidíme, jak se na této generaci ukazuje Boží moc?“ Možná teď čelíte nějaké zkoušce a potřebujete Boží pomoc. Teď nestačí slíbit si: „Budu chodit častěji do kostela.“ Je čas říct: „Věřím Bohu, že v mém životě zjeví svoji moc. Zachrání moje manželství, mé děti, dotkne se mých spolupracovníků. Dá mi svědectví hodné chlouby.“

Cílem tohoto poselství není vzbudit pocit viny. Jeho cílem je vzbudit novou lásku v našich srdcích – lásku, která je tak často utlačována strachem a pochybnostmi. Někteří už víru vytěsnili ze svého života – a dávno tak nevěří, že by mohli zažít svědectví hodné chloub. Ale Boží slovo říká něco jiného.

sobota 5. dubna 2014

VÍRA NENÍ JEN NAUČENÁ, JE POCHYCENÁ by Claude Houde

Chci vás vyzvat, abyste se svou vírou pro sebe snažili získat vizi. Ať už jste teenageři, rodiče, studenti, ženy v domácnosti anebo mladí lidé se začínající kariérou, můžete na někoho převést svou víru. Můžete někoho inspirovat – kamaráda, matku či otce, syna, dceru, známého věřícího – k lásce, modlitbě, odpuštění, pokání, službě a udělat něco krásného a šlechetného! Prosím, dovolte Vašemu duchu, aby slyšel, že Bůh hledá muže nebo ženu, jejichž srdce bude bít spolu s vizí, že bez víry je nemožné vytvářet vítězný lid.

Víra není jen naučená, je pochycená! Pravda a duchovní realita je to, že moje děti můžou mít ode mě, jakožto jejich otce, předem prošlapanou cestu, kterou po sobě zanechám. Prosím, dovolte mi objasnit Vám věc jednoduchým příběhem z mého dětství, když jsem vyrůstal v nízko-příjmových bytech v Montrealu.
  • Byl chladný zimní večer, když si to otec kráčel zase jednou do místní hospody. Byl to páteční večer a on zrovna dostal výplatu v hotovosti. Peníze se jen natřásaly v jeho kapse a jako každý týden je šel okamžitě propít. V tento nemožný a nepochopitelný moment vše ostatní zmizelo. Nebyl schopný myslet na peníze jako na něco, díky čemu by nasytil své děti, zaplatil nájem a další faktury. Sliby, které dal své manželce, opět nedodržel, byly zastřeny tímto oslepujícím zlozvykem a všeobklopující žízní, kvůli které zapomněl. Byl znechucený a zotročený. Tento muž se za to nenáviděl, ale ty hlasy uvnitř vždy zvítězily: „Je to moje věc; nikomu tím neubližuju; je to moje volba; je to jen pár panáků.“ Najednou uslyšel v tichu zimy nepatrný zvuk – zvuk, který dělají kroky ve sněhu. Otočil se a to, co uviděl, ho zasáhlo jako železná pěst, berouc mu dech. Jeho syn ho následoval a snažil se, aby našel a kráčel přesně podle každé stopy, kterou po sobě ve sněhu zanechal jeho otec. Šel po cestě, kterou vyšlapal jeho otec. 
Milí čtenáři, každý z nás někoho někam vede. Někteří chlapci a některé dívky se naučí lhát, obviňovat druhé, podvádět, kritizovat, být arogantní a vždy hledat výmluvy. Ale naši synové a dcery nás také mohou pozorovat a naučit se lásce, modlitbě, práci, chvále, službě, odpuštění a víře. Můžou se od nás naučit říkat pravdu, respektovat lidi, soudit druhé podle obsahu charakteru, ne podle barvy kůže a můžou se naučit být upřímní, zdvořilí ke starším a být přítelem chudým.


__________
Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) sboru v Montrealu, Kanadě je častým mluvčím na tzv. Expect Church Leadership Conferences (na konferencích vůdcovství) organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vyrostl New Life Church z hrstky lidí na více jak 3500 v části Kanady, kde je pouze několik úspěšných protestantských sborů.

pátek 4. dubna 2014

SKRYTÝ HŘÍCH

Když Izrael tábořil pod horou Sínaj, náhle jej pohltila černočerná tma a plápolající oheň. Zprostřed těchto ohromujících úkazů promluvil Bůh: "Tato slova promluvil Hospodin velkým hlasem k celému vašemu shromáždění na hoře z ohně, oblaku a husté temnoty a nicnepřidal." (Deuteronomium 5:22a, ČSP).

Zatímco se toto vše dělo, Izraelci stáli zkamenělí strachem. Byli přesvědčeni o tom, že zemřou dříve, než Hospodin domluví. Nakonec hlas utichl; záře ustala; skončily otřesy; a dokonce začalo svítit slunce. Když se lidé rozhlédli kolem sebe, viděli, že všichni byli stále naživu. Slyšeli skutečný Boží hlas a přežili!

Evidentně jakmile neuvěřitelný zážitek skončil, izraelští starší a kmenoví pohlaváři svolali setkání. Zřejmě by jste očekávali, že to bude největší chválicí shromáždění v dějinách lidstva. Jenže tomu tak nebylo, ani v nejmenším. Oproti očekávání, starší řekli Mojžíšovi: "Nemůžeme prožívat takové věci. Nechceme už nikdy více slyšet Hospodinův podivuhodný hlas. Pokud k nám takto promluví ještě jednou, zemřeme. Od nynějška chceme slyšet Jeho slova skrze lidská ústa."

Tato reakce je úplně záhadná. Jak mohl kdokoli tímto způsobem zareagovat na nádherný Boží zázrak? Řeknu vám proč: Bylo tomu tak proto, že Izraelci měli ve svých srdcích skrytý hřích. Byli tajnými uctívači model.

Je k neuvěření, že tito lidé stále lnuli k malým zlatým bůžkům, které si sebou přinesli z Egypta. Apoštol Štěpán řekl, že tyto modly byly "obrazy, které jste si udělali, abyste se jim klaněli" (Sk 7:43, ČSP). Izraelci si je vyřezali jako napodobeninu velkých zlatých telat, která uctívali Egypťané. Volali: "Ty jsi nás vysvobodil z Egypta. Ty jsi naším Bohem." A nyní, v poušti, se pořád svého ohavného modlářství nezřekli.

Štěpán nazval tento lid "shromážděním v pustině" (verš 38). Ohromilo jej, že dokonce poté, co k nim Hospodin promluvil slyšitelným hlasem, jejich srdce stále zůstávala v modlářském Egyptě. Řekl o nich: "Jemu se naši otcové nechtěli poddat ......a obrátili se ve svých srdcích do Egypta" (verš 39).

Můžete vidět, proč Boží hlas způsobil, že se tito lidé třásli. Důvod, proč si mysleli, že by mohli zemřít, byl ten, že se ocitli v přítomnosti svatého, mocného Boha a ne vedle nějaké neživé vyřezávané modly. Jeho Duch zasáhl jejich duše a jejich svědomí je usvědčovalo.

čtvrtek 3. dubna 2014

POMÁHEJME SI SPOLEČNĚ MODLITBAMI

Jedna manželka pastora nám zanechala pro naši službu, ve které odpovídáme na dotazy, zprávu, jež vzbuzuje soucit. Téměř nesrozumitelně zamumlala: „Bratře Dave, tisíce manželek kazatelů potají pije, aby překonalo svou bolest. Já také. Piji, abych utlumila bolest.“ Další manželky služebníků píší o svém zhoršujícím se manželství nebo o závislosti svých manželů na pornografii.

Milovaní, toto jsou lidé, za které se nyní modlím. Modlím se za služebníky a jejich rodiny, protože vím, že to potřebují. Mám zkušenost z první ruky, že přímluvné modlitby fungují. Písmo říká, že když byl apoštol Petr spoutaný v žaláři, „církev se za něj stále modlila k Bohu“ (Skutky 12:5). A Bůh Petra zázračně vysvobodil!

Pavel nikdy nežádal o přímluvné modlitby, ale sám se přimlouval. Věděl, že je to část jeho povolání jakožto služebníka evangelia. Filipským napsal: „Všem bratřím...i biskupům a jáhnům...Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím...protože vás všechny mám v srdci“ (Filipským 1:1, 3, 4, 7).

Víš o bratrovi či sestře, kteří nemají pokojné manželství? Pokud ano, co s tím děláš? Jenom říkáš ostatním, jaká je to ostuda, že jsou před rozlukou? Nebo neseš jejich jména Pánu a bojuješ za ně na modlitbách?

Toužíš po této službě být přímluvným modlitebníkem? Jestliže neznáš nikoho, kdo by přímluvnou modlitbu potřeboval, začni se modlit za všechna křesťanská manželství a za všechny Boží svaté. Tvé modlitby nemusí být dlouhé. Prostě řekni svou prosbu a důvěřuj Bohu, že tě slyší.

Bylo mi to jednou názorně předvedeno, když jsem marodil. Jeden z mých vnuků přišel a oznámil: „Dědo, budu se za tebe modlit.“ Můj malý přímluvný modlitebník položil svou ruku na mou hlavu a modlil se: „Ježíši, celého ho uzdrav.“ Usmál jsem se a poděkoval mu, ale on na mě jen zíral. Konečně řekl: „Jsi uzdraven. Vstaň z postele!“ A tak jsem vstal – a byl jsem uzdraven! Jeho modlitba víry mne postavila na nohy.

Když Boží svatí pilně a s dětskou vírou hledají Boha kvůli potřebám svých bratří a sester, dějí se mocná vysvobození.

středa 2. dubna 2014

UPROSTŘED TĚŽKOSTÍ SE PAVEL POUČIL Z VELIKÉ LEKCE

Nejvýznamnější lekcí, ze které se Pavel poučil ve svém utrpení, bylo, že se musel obrátit k Pánu a k jeho zaslíbením. Věděl, že již nadále nemůže důvěřovat své tělesnosti, svým schopnostem ani své silné vůli. Napsal: „Už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé“ (2. Korintským 1:9).

Pavla přivedla jeho zkouška na samý konec vytrvalosti. Věděl, že nemá žádnou sílu, aby bojoval s mocnostmi temnoty, a tak odsoudil svou vlastní tělesnost ke smrti. A Bůh ho úžasně vysvobodil: „On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí“ (verš 10).

Jak byl Pavel vysvobozen? Prostřednictvím několika věcí: Zaprvé, byl především mužem modlitby, a zadruhé, velice důvěřoval Pánu. Pavel věděl, že Bůh splní svá zaslíbení. Mohl prohlásit: „Tak, jak mne Pán vysvobodil v minulosti, způsobí mé vysvobození i ze současné zkoušky. Od nynějška až do své smrti budu žít pod jeho vysvobozující mocí.“

Podobně jako Pavel jsme i my vystaveni krušným chvílím, aby v nás zemřelo spoléhání se na lidské schopnosti. Pán dovoluje, abychom byli potíráni, bezmocní a slabí, protože usiluje o to, aby nás přesvědčil, že nemůžeme porazit nepřítele tělesným úsilím.

Když srovnáme své životy s životem Pavla, můžeme být v pokušení si myslet: „Nikdy nezažiji ten druh vysvobození, ze kterého se těšil tento člověk. Byl zběhlý v Písmu a dostalo se mu velikých zjevení od Hospodina ohledně Ježíše, evangelia a Nové smlouvy.

„A Pavel sloužil v moci a s důkazy Ducha svatého. Bez cizí pomoci otřásl městy a národy. Ďábel jej nemohl zabít ani kamenováním, ani útoky davu, ani třemi ztroskotáními s lodí. Bůh ho dokonce použil ke vzkříšení mrtvého. Tento muž byl jedním z Božích nejpomazanějších služebníků v celé historii. Měl veškerá duchovní obdarování.“

Ale tak tomu podle Pavla nebylo. Tento apoštol objasňuje, že v jeho vysvobození existoval další významný faktor: mocné přímluvné modlitby. „Když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami“ (verš 11). Pavel říkal: „Jsem přesvědčen, že mě Bůh vysvobodí. A vy mi k tomu dopomůžete modlitbami.“

úterý 1. dubna 2014

VYSVOBOZUJÍCÍ MODLITBY "POMOCNÍKŮ"

"Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že už jsme přestali doufat, že přežijeme, v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. (2.Kor.1:8)
Řecké slovo přeložené v tomto úryvku jako "dolehlo", znamená "zavalilo těžkým břemenem, krutě zdrtilo". Pavel sděloval svatým v Korintu, "Ta krize byla tak vážná, že mě málem zničila. Myslel jsem, že je to můj konec".

Když Pavel říká, že pod tíhou soužení ztrácel naději, můžeme si být jisti, že byl na úplném dně. Jinde své trápení spíše zlehčuje. Možná si vybavíte, jak prostě setřásl jedovatého hada, který se mu zakousl do ruky. Třikrát ztroskotal, přesto to zmiňuje jen mimochodem, pro ilustraci. Byl bit, oloupen, kamenován, vězněn - a nikdy si nestěžuje.

Tady je ale apoštol na pokraji naprostého vyčerpání. Věřím, že toto utrpení, kterým prošel, bylo utrpení duševní. Nemůžeme vědět přesně, co ho trápilo, ale 2.Kor. 7:5 něco naznačuje: " Když jsme dorazili do Makedonie, neměli jsme tam klid. Ze všech stran na nás doléhalo soužení: zvenku boj, zevnitř obavy."

Domnívám se, že Pavel mluví o bolesti, kterou mu způsobily jeho ovečky. V Korintu se rozmohli falešní učitelé a snažili se poštvat lidi proti němu. Pavel se bál, že jeho "děti" odmítnou jeho učení a budou následovat ty, kdo to s nimi nemyslí dobře.

Potěšil ho Titus, který mu přinesl dobré zprávy o jeho "milovaných dětech" v Korintu. Pavel píše, "Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita, a nejen jeho příchodem, ale také tím, jak byl mezi vámi povzbuzen. Když nám vyprávěl, jak se vám stýská, jak všeho litujete a jak horlivý zájem o mě máte, má radost neznala mezí." (2.Kor. 7:6-7)

Sám jsem v životě takové trápení zažil. Někdy byla slova těch, které jsem miloval a sloužil jim, jak nůž do zad. Můžu říct spolu s Davidem, " V ústech měl slova nad máslo lahodnější, v srdci však válku nosil si." (Žalm 55:22)

A tehdy jsem nejvíc potřeboval "pomocné modlitby".

pondělí 31. března 2014

SVĚDECTVÍ HODNÉ CHLOUBY by Gary Wilkerson

Žijeme v době, kdy se biblické předpovědi staly viditelnou skutečností. Pavel napsal, že v posledních dnech nastanou těžké časy (viz 2. list Timoteovi 3:1). V dnešní době se odehrávají věci, jež jsme si před několika lety nedokázali vůbec představit.

Ježíš předpověděl, že lidé budou milovat jen sami sebe, budou milovat peníze, budou plní nenávisti a arogance. Dnes se představitelé našeho národa nedokáží shodnout na většině základních společných pravidel. Pokud se někdo odhodlá poukázat na hřích, bývá označen za fanatika a stává se štvancem. S tím jak je Boží slovo odsouváno na okraj, začíná mít hřích stále větší a větší převahu.

Také pastoři se dostávají pod duchovní palbu. Týden co týden, se dovídám o dalších rozpadajících se manželstvích. Děti si z nenávisti k sobě samotným způsobují řezné rány. Drogy jsou rozšířenější než kdy jindy. Ale za to je méně a méně těch, kteří by mohli pomoci, neboť každý měsíc opouští svou službu na 1500 pastorů.

Jako Kristovo tělo nemůžeme být k těmto věcem nevšímaví. Starý zákon popisuje syny Isachariovi, jako muže, kteří pochopili dobu a věděli jak se zachovat (viz 1. Paralipomenon 12:32). Můžeme totéž říci i o dnešním těle Kristově? Pokud si opravdu uvědomíme, o jak důležitou dobu se jedná, zjistíme, že není vhodná chvíle na nějaká polovičatá opatření. Jediný způsob jak se „vypořádat se světem“ je, že se církve přestanou chovat tak jako by se nic nedělo. Ježíš prohlásil o určitých démonických silách: „Tohoto ducha nelze vyhnat jinak než modlitbou a půstem.“ (Matouš 17:21). I dnes by naše modlitby měli být vroucí, protože bez duchovní změny, vypadá všechno příliš ponuré.

Uprostřed tmy nás Ježíš povolává k tomu, abychom se stali světlem. Zde je poselství právě pro dnešní dobu: „Ten, který je ve vás, je totiž větší než ten, který je ve světě.“ (1 Jan 4:4). Bůh odvedl na svém lidu úžasnou práci a každý z nás je povolán k tomu, aby hlásal Jeho slávu skrze svědectví hodné chlouby.
Jak by takové svědectví mělo vypadat? Mám na mysli vychloubání tohoto typu - je psáno: „Kdo se chlubí, nechť se chlubí v Hospodinu.“ (2. Korintským 10:17). Abychom se chlubili tak jak to Pavel popisuje, musíme se chlubit něčím, co by poukazovalo na Boží slávu.

pátek 28. března 2014

MODLITEBNÍ POMOCNÍCI

Pavel si byl natolik vědom potřeby modliteb svatých, že všude úpěnlivě žádal o "pomocníky v modlitbách." Žadonil v listu Římanům: "Bratři, pro Pána Ježíše Krista a pro lásku Ducha vás prosím, abyste mi pomohli v mém boji. Modlete se za mě k Bohu, abych byl vysvobozen od nevěřících v Judsku a aby svatí tuto mou službu Jeruzalému přijali." (Ř 15:30-31, B21). Také žádal Tesalonicenské: "Bratři, i vy se za nás modlete." (1 Tes 5:25, SNC)

V řečtině zde zmiňované slovo pro pomoci znamená "bojuj se mnou coby partner v modlitbě; veď za mne modlitební zápas." Pavel nežádal o krátkou zmínku před trůnem. On naléhavě žádal: "Bojujte za mne na modlitbách. Podstupte duchovní bitvu pro mne a pro evangelium."

Když Pavel pobýval ve vězení, připravený položit svůj život, upomínal Filipské, aby se za něj modlili: " Vím, že díky vaší modlitbě a pomoci Ducha Ježíše Krista to vše povede k mé záchraně." (Filipským 1:19, B21) Pavel věděl, že je označený a satanské hordy mají v úmyslu jej zničit. A ve stejné situaci je každý opravdový služebník evangelia. Každý pastor, kazatel a evangelista potřebuje pomocníky v modlitbě, kteří se za něj budou průběžně přimlouvat.

Mohu vás ujistit, že bych vám nepsal, nebýt modlitebních pomocníků, kteří se mnou stáli po celá léta. Nedávno se mi to připomnělo během pobytu v Evropě, kdy jsem pořádal konference pro služebníky a večerní evangelizační tažení. Po celou dobu mi Duch svatý dával si uvědomit, že mne velké množství lidí neslo na modlitbách.

V Nice ve Francii nemají moc v oblibě Američany, obzvláště americké evangelisty. Každý se obával večerní evangelizace a zvědavě se tázal: "Může to proběhnout?" Ve Francii bují skepticismus, ateismus, agnosticismus, nevěra. Nikdo se předtím nepokusil zorganizovat setkání podobné tomu, na které jsme se chystali.

Nicméně když přišel čas, shromáždily se tisíce. A v tu chvíli jsem se cítil bezmocný. Nevěděl jsem, o čem kázat, protože žádný z mých konceptů na tuto situaci neseděl. Můj překladatel a já jsme spolu dopředu prošli nějaké poznámky. Nebyl jsem si ale jistý, zda jsou to ty pravé pro dané setkání. Varoval jsem jej: "Nejsem si jist, co vlastně řeknu."

Když jsem vstoupil na pódium, mocně na mne sestoupil Duch svatý. Vnímal jsem modlitby tisíců svatých, kteří mne podporovali, a když jsem začal mluvit, Duch naplnil moje ústa. Kázal jsem čtyřicet minut, a po celou dobu by jste mohli slyšet spadnout špendlík, jak bylo ticho. Když jsem skončil, jednoduše jsem řekl: "Pokud potřebuješ Ježíše, přijď dopředu." Odezva byla okamžitá a stovky lidí vyskočilo na nohy.

čtvrtek 27. března 2014

VYTRVALOST V MODLITBÁCH

Někteří bibličtí učitelé jsou toho názoru, že obracet se k Bohu se stále stejnou prosbou znamená, že nemáme víru. To ale není pravda a toto tvrzení podlomilo víru mnohých. Bůh nás nabádá, abychom prosili, hledali, postili se a volali k Bohu ve vroucích, upřímných modlitbách (viz Matouš 7,7).

Od samého začátku proměňovali praví Boží služebníci Jeho zaslíbení v modlitby:
  • Ježíš věděl, že Mu Jeho Otec všechno zaslíbil ještě před stvořením světa, přesto se Kristus hodiny modlil, aby se na zemi děla Boží vůle. Vyprávěl dokonce podobenství o tom, jak je důležité neustávat v modlitbách. Bylo to podobenství o „vytrvalé vdově“, která chodila za soudcem, aby jí zjednal právo, tak dlouho až jí nakonec vyhověl (viz Lukáš 18, 1 – 8). 
  • Ezechiel dostal od Boha úžasná proroctví o obnově Izraele slibující, že zpustošená země bude jako rajská zahrada. Přesto Hospodin řekl, že Jeho Slovo se bez modliteb nenaplní: „ Znovu odpovím na modlitby domu Izraele a toto pro ně učiním (Ezechiel 36, 37). Jinými slovy, „Dal jsem vám zaslíbení, ale chci, abyste se modlili za jeho naplnění. Hledejte Mě celým srdcem, dokud neuvidíte, že se proměnilo ve skutečnost. Já vám odpovím – ale nejdříve musíte poprosit. 
  • Daniel četl Boží zaslíbení Jeremiášovi (Daniel 9, 2), že po sedmdesáti letech bude Izrael obnoven. Když Daniel viděl, že nastal ten požehnaný rok, mohl s vírou čekat, až Bůh vyplní svůj slib. Tento zbožný muž však místo toho padl na kolena a dva týdny se modlil – dokud Hospodin všechno neuskutečnil. 
Ve starozákonních dobách nosil izraelský kněz na prsou tabulku se jmény všech kmenů Izraele. To značilo, že měl kněz potřeby svého lidu při modlitbě stále na srdci. Pro dnešní křesťany je toto nádherný obraz Krista, který nás nosí ve svém srdci a předkládá naše potřeby Otci. Co víc, každý dnešní křesťan je Božím knězem a máme vždy nést potřeby ostatních ve svých srdcích (viz Jakub 5, 14 – 16).

středa 26. března 2014

ŽÁDNÉ VLAŽNÉ MODLITBY

Jakožto Hospodinovi služebníci jsme neustále ohrožováni nepřítelem. Naše láska k Ježíši je hrozbou celému peklu a nemůžeme vykonat žádný svatý skutek, aniž by nás nepotkaly veškeré druhy léček, které nám klade do cesty Satan.

Nedávno mi zavolala manželská poradkyně. „Ať se v naší církvi obrátím kamkoli, všude se páry rozcházejí,“ řekla. „Je to teď doslovná epidemie v Těle Kristově.“

Slýchám všechny možné důvody pro rozvrat v domácnostech křesťanů: nesnášenlivost, nedostatek komunikace, ztráta lásky, manželská nevěra. Ale ve skutečnosti je v tom toho více. Za tím vším je pekelný útok proti Božím svatým.

Příčina rozvrácených rodin mezi nekřesťany není žádnou záhadou. Ale mezi spravedlivými, veškeré takové rozvrácení má příčinu. Zamysli se nad tím. Jak mohou oddaní křesťané, kteří tráví roky na modlitbách, náhle ztratit autoritu ve svých domácnostech? Velmi dobře vědí, že Boží přísežná smlouva je jejich silou. Vědí, že Bůh slibuje, že zničí každou démonskou mocnost, která po nich půjde. Tudíž, proč ďábel vítězí? Proč je jejich manželství v neustálém ohrožení?

Věřím, že je to proto, že alespoň jeden partner otevřel dveře démonskému klamání. Je možné, že se oba dopustili ve svých životech kompromisu, nebo že duchovně zlenivěli. A teď zuřící ďábel zabral území v jejich srdcích a domácnosti.

Jestliže jsi pod takovým útokem, měl by ses ptát stejně jako učedníci: „Pane, proč jsme ty démony nedokázali vyhnat?“ Ježíš odpověděl, že určitá démonská svázání nereagují na spočinutí rukou nebo na vlažnou jednorázovou modlitbu. Taková území jsou natolik hluboce prokořeněna, že jediným způsobem, jak vyhnat démony, je nepřetržitá modlitba a půst.

A přece je dnešní Církev apatická, co se týče moci modlitby. Milionům zakrývá oči závoj. A pak, kdykoli čelí překážkám, tím posledním, na koho se obrátí, je Ježíš. Opouštějí modlitební komůrku a místo toho se obracejí na psychologa, poradce, knihy, přátele – na kohokoli, jen ne na Pána.

Pokud řekneš, že je tvé manželství v troskách a že ho chceš uzdravit, rád bych věděl, kolik času jsi strávil straněním se Boha. Kolikrát ses odvrátil od televize, abys seděl hodinu s Ježíšem a ulehčil své duši? Kolik jídel jsi vynechal, aby ses postil za své manželství?

„Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ (Jakub 5:16).

úterý 25. března 2014

ZA CO SE MODLÍME

Modlitba je často jednou z nejsobečtějších oblastí života křesťana. Když se nad tím zamyslíme, vetšina našich modliteb se zaměřuje na naše vlastní potřeby. Dva hlavní předměty našich přímluv jsou vlastní duchovní růst a potřeby naší rodiny a přátel.

Občas jsme schopni překročit rámec svých starostí a modlit se za druhé. Přesto se často stane, že řekneme: "Budu se za tebe modlit" a pak to nesplníme. Nebo se pomodlíme jednou a rychle na svůj slib zapomeneme.

Nedávno jsem se ve světle Božího slova zamýšlel nad vlastním modlitebním životem a byl jsem usvědčen z toho, jak úzký a limitovaný je. Jako většina věřících trávím v modlitbě spoustu času hledáním Boží vůle pro svůj život. Volám a prosím za posvěcení, vedení, pomazání ve službě. A užívám si společenství s Ním, tiše Ho chválím a přijímám občerstvení v Jeho přítomnosti.

Také se denně přimlouvám za svou rodinu. Prosím Pána, aby ochránil mé děti před ďáblovými nástrahami - aby mí synové byli jako duby zasazené u Jeho řeky, aby moje dcery byly jako vzácné kameny v Jeho paláci, aby všechna moje vnoučata milovala Ježíše. Modlím se za potřeby našeho sboru. Také se přimlouvám za lidi, o kterých vím, že procházejí krizí a za mnoho misionářů a misií, které podporujeme.

Můžete říct:"To je všechno chvályhodné, bratře Davide. Je pěkné vědět, že jsi sám ve společenství s Bohem a modlíš se za všechny tyto potřeby."

Ale podle Božího slova takové milé společenství není dost. Ano, je to klíč k duchovnímu růstu a na světě nemůžeme zažít nic lepšího. Ale pokud přistupujeme k Jeho trůnu jen s vlastními potřebami, chováme se sobecky. Nemůžeme jednoduše ignorovat naléhavé potřeby všude kolem nás.

"Tehdy řekl svým učedníkům: " Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň." Matouš 9:37-38

pondělí 24. března 2014

ZBOŽNÉ SNY by Gary Wilkerson

Genesis 37:5 nám říká: „Josef měl sen.“ Bůh hovořil s Josefem přímo prostřednictvím snů a Josef se tomu nebránil; dovolil, aby sny roznítily v jeho srdci zbožné ambice. Slovo sen se v Bibli vyskytuje 113 krát – a více než 30 z těchto výskytů se týká Josefa.

Genesis 37:5 pokračuje: „a pověděl jej svým bratrům; nenáviděli ho pak ještě více.“ Mnozí z nás jsou zahanbeni sny, které Bůh vložil do našich srdcí, a část toho zahanbení přichází z našich obav, co tomu řeknou druzí. Ale dokud nebudeme hovořit o našich zbožných ambicích, nikdy se tyto ambice neuskuteční. Dát našemu snu hlas, to je samo o sobě krokem víry.

Po léta měly mé sny vést živý sbor, jakým je církev The Spring Church, když jsem však ten sen vyslovil, viděl jsem v lidských očích pochybnosti. Bylo by pro mne snadné libovat si v jejich pochybnostech; přece jen jsem byl předtím pouze pastorem malých sborů. Ale díky Bohu, Jeho Duch mi dodal odvahu, abych nepřestával říkat „ano“ na sny, které mi dává – a abych mu nepřestával důvěřovat, že je uskuteční.

Neexistuje nic jako podlehnout nevázanosti a zničit Bohem daný sen. Josef mohl podlehnout hříchu, když se ho pokoušela svést Potifarova manželka. Ale když žiješ pro Boha, uděláš cokoli, aby ses vyhnul jednání, které by ho zarmoutilo. Josefova morální zásadovost dohnala Potifarovu manželku k nepříčetnosti, ale on jednal spravedlivě, když ji odmítl. „Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu?“ (Genesis 39:9).

Je načase, aby ses chopil snu, který ti Bůh dal už dávno. Můžeš zrovna vězet v jámě, avšak to, co vidíš jako dlouhotrvající zkoušku, může být Boží přechovávající půda, abys mu počestně sloužil. Bojíš se mít sny? Požádej Boha, aby tvůj strach nahradil vírou. Pocházíš ze špatně fungujícího prostředí? Důvěřuj Bohu, že tě povede navzdory přetrvávajícím šrámům. Bojíš se, že jsi už hřešil příliš dlouho? Připomeň si jeho zaslíbení, že půjde za každou ovcí, která se zatoulala.

Bůh přijímá s povděkem každého hříšníka do života víry a zachrání každého služebníka, jenž mu důvěřuje, z každé jámy, do které spadne. Kéž nic nebrání velkolepému povolání, do kterého tě Pán posílá. Touží tě dostat na zrychlenou dráhu, která přinese slávu jeho jménu.

sobota 22. března 2014

JAK ZAČÍNÁ OŽIVENÍ by Jim Cymbala

Když se podíváte na velká probuzení v minulosti, vždy najdete muže a ženy, kteří toužili vidět změnu – v sobě a ve své církvi. Naléhavě volali k Bohu, a modlitba způsobí oživení, které způsobí další modlitby. Je to jako v Žalmu 80, kde žalmista Asaf naříká nad tehdejší smutnou situací: pobořené hradby, divá zvěř, spálené vinice. Pak ve verši 18 naléhavě prosí: „Oživ nás, ať můžeme tvé jméno uctívat.“

Duch svatý je Duchem modlitby. Pouze když jsme plni Ducha, toužíme po Bohu neustále. Řídíme třeba auto a náš duch se začne spontánně obracet k Bohu s našimi potřebami, prosbami a přímluvami přímo uprostřed dopravní zácpy.

Když se církve nemodlí, a když lidé nemají hlad po Bohu, co záleží na tom, kolik lidí navštěvuje bohoslužby? Jak může tohle na Pána zapůsobit? Jen si představte, jak si andělé říkají: „Ach, vaše kostelní lavice! Nemůžeme ani uvěřit, jak jsou krásné! Tady nahoře v nebi jsme o nich mluvili celé roky. A způsob, jakým schody vedou na kazatelnu – to je úžasné.“

Pokud nechceme zakusit Boží blízkost zde na zemi, proč bychom vůbec chtěli jít do nebe? Tam je On centrem všeho. Pokud nejsme rádi v Jeho přítomnosti tady a teď, pak by nebe nebylo nebe pro nás. Proč by tam Bůh poslal někoho, kdo po Něm tady na zemi vášnivě netouží?

Neříkám, že jsme ospravedlněni modlitbou či jiným oddanými skutky. Tomu věřili farizeové. Ale nevyhýbejme se otázce, jak bude vypadat nebe: bude tam radost z Boží přítomnosti, čas Ho milovat, naslouchat Mu a velebit Ho.


__________
Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 21. března 2014

NAVŽDY JEHO!

Možná se divíš, kolikrát ti Pán odpustí znovu a znovu ten stejný hřích? Můžeš si být jistý, že jeho neuvěřitelné odpuštění je neomezené. Pokaždé, když zhřešíš, můžeš jít k Ježíši a nalézt osvobození. Přesto není Pánovo odpuštění nemoudré nebo slepé. Pravda, náš nebeský Otec nám odpouští – ale v jistou chvíli nás i trestá, aby nám zabránil pokračovat v hříchu.

Když mé čtyři děti vyrůstaly, musel jsem je potrestat, pokud udělali něco nemístného. Zavolal jsem je do svého pokoje, abych jim naplácal – a když v mé ruce viděly pásek, propukli v pláč. Křičely: „Ne, tati ne! Je mi to tak líto. Prosím, odpusť mi!“

Odpustil jsem jim. Ale to mi nezabránilo, abych nepoužil pásek. Věděl jsem, že kdybych ho nepoužil, stalo by se to pro ně bezvýznamné – spíš vtip než zdroj kázně. Podobně je tu vždy Boží zákon, aby nám připomněl nejen Jeho svatost, ale i Jeho cesty – a že to, co říká, myslí vážně!

Než skončím, mám pro tebe slovo naděje. Octl-li ses v propasti kvůli svému hříchu – buď povzbuzen. On tě trestá, protože tě něžně miluje a touží po tom, abys poznal Jeho bázeň!

Co to přesně znamená – mít bázeň před Hospodinem? Znamená to být schopen říci: „Vím, že mě Otec miluje. Jsem v bezpečí, navždy Jeho, a vím, že se mě nikdy nezřekne. Cítí mou bolest, kdykoliv bojuji. A má se mnou trpělivost, když bojuji proti hříchu. Je vždy připraven mi odpustit, když k němu volám. Také však vím, že mi nedovolí, abych dál neposlouchal jeho slovo. Můj nebeský otec mě nebude šetřit – protože mě hluboce miluje!“

To je smysl toho všeho. Bůh chce, abychom přijímali Jeho odpuštění, abychom před ním měli bázeň. „Ty jsi však plný odpuštění, aby tě lidé v úctě chovali!“ (Žalm 130:4). Pokud máme před Hospodinem bázeň, budeme chtít víc než ho jen poslouchat. Budeme se mu chtít zalíbit, udělat mu radost, vyloudit úsměv na Jeho tváři. To je požehnaný důvod svaté Boží bázně!

čtvrtek 20. března 2014

POUZE VÍROU

Jedno z klíčových zaslíbení nové smlouvy je v Jeremiáši 31:34: "Nebudou již učit jeden druhého ani každý svého bratra slovy: Poznejte Hospodina! Protože mě budou znát všichni, od nejmenšího do největšího, je Hospodinův výrok, protože odpustím jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu." Pavel pak v novém zákoně dodává v Koloským 2:13 - 14: "I vás, když jsete byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský. Odstranil jej z našeho středu s tím, že jej přibil na kříž." Bůh nám zaslibuje odpuštění každého hříchu.

Ovšem tento příslib odpuštění je omezen na určité lidi. Týká se pouze těch, kteří jsou zkroušeni a zasaženi ve svých hříších, prožili hluboký pocit viny, vydrželi duši usvědčující dilo Ducha svatého, činili pokání a obrátili se ke Kristu ve víře!

Sám Ježíš říká: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který j v nebesích... (Mt 7:21, ČSP) Je smutné, že velké množství křesťanů se ani trochu neznepokojuje svými hříchy; jejich hříšný zvyk je ani v nejmenším neobtěžuje. Přesvědčili sami sebe, že Bůh je tak milosrdný a plný milosti, že On jim promine dokonce i tehdy, když budou tvrdošíjně ve hříchu pokračovat.

Ne, nikdy! Přisvojili si falešný pokoj, utlumili usvědčování, zkoumání a vůbec jednání Ducha svatého. Domáhají se odpuštění dříve, než jejich provinění mohlo dozrát ve zbožný zármutek.
Současně platí, že odpuštění získáme vírou. Nemůžeme si ho zasloužit. Kristův dar, vykoupení skrze Jeho krev, má tak nedozírný dosah, je natolik milostivý a tajemný, že přesahuje veškerou lidskou schopnost porozumět mu. Smíme cítit odsouzení, bázeň a vinu za naše přestoupení, ovšem náš nebeský Otec pokaždé stojí láskyplně vedle nás a je připraven odpustit. Kristova krev, Otcova láska a Pánova touha ospravedlnit - všechna tato požehnání známe pouze vírou: Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť ‚spravedlivý bude živ z víry. (Gal 3:11)

středa 19. března 2014

BŮH JE DOBRÝ A PŘIPRAVEN ODPUSTIT

Mnoho věřících se stává tak přemoženými svými pády, že se po nějakém čase cítí lapení a není jim pomoci. Izajáš psal o takových věřících, „Ty utištěná, vichrem zmítaná, útěchy zbavená,..“ (Izajáš 54:11)

Někteří se posléze naštvou na Boha. Už je nebaví čekat, až něco udělá a vyčítavě plakají, „Pane, kde jsi byl, když jsem tě potřeboval? Volal jsem po vysvobození, ale ty jsi neodpověděl. Dělal jsem vše, co jsem mohl, avšak stále nejsem svobodný. Jsem unaven lítostí a pláčem, jsem unaven z toho, že pořád nevidím žádnou změnu.“ Mnoho takových věřících se jednoduše vzdá snažení a poddají se svým touhám.

Jiní spadnou do mlhy duchovní apatie. Jsou přesvědčeni, že Bohu už na nich nezáleží. Říkají si, „Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo“ (Izajáš 40:27). „Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul“ (Izajáš 49:14)

Stejně ostatní skončí tak, že zaměří pozornost na jejich hřích, snažíce se udržet ve stálém stavu přesvědčení. To je jen činí zmatenými, plačícími, „Lpí na nás naše nevěrnosti a naše hříchy a my pro ně zahyneme. Jak budeme moci žít?“ (Ezechiel 33:10) Pravda je, že pocítění přesvědčení není koncem jako takovým. Když jsme pokořeni vinou a lítostí nad naším hříchem, nemáme se v těch pocitech ukrývat. Pohánějí nás k našemu konci – a k vítězství kříže.

Po všem tom pláči a volání k Pánu, David skončil výpovědí, „Ale u tebe je odpuštění.“ (Žalm 130:4) Duch svatý začal zaplavovat svou duši vzpomínkami na Boží milost a připomenul vše, co se dozvěděl o Otcově odpuštění, odpouštějíc přírodě. „Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, ..“ (Nehemiáš 9:17)

Brzy na to se David radoval a připomínal si, „neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný.“ (Žalm 86:5)

úterý 18. března 2014

BŮH SE NA JONÁŠE NEHNĚVAL

„Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?“ (Žalm, 130, 3).

Mnoho křesťanů svádí stejný boj jako David. Když je do jejich duší zaset pravý, svatý strach před Hospodinem, neustále se nad nimi tyčí Jeho ohromný majestát a vzbuzuje v nich bázeň.

Jonáš si kladl úplně stejnou otázku. Neschopen uniknout před svým dilematem volal z mořského dna: „Uvrhl jsi mě do hlubin, doprostřed moře mě strhl vír. Pohřben jsem tvými příboji, zavalen tvými vlnami…ke kořenům hor se propadám, závora země za mnou navždy zapadla“ (Jonáš 2, 4;7).

Kdo uvrhl Jonáše do temných hlubin? Byl to Bůh! Nebeský Otec nechal proroka klesnout až na úplné dno a přichystal velrybu, která ho spolkla.
Bůh se na Jonáše nehněval, tak proč něco takového dopustil? Protože chtěl, aby před Ním Jeho služebník přestal utíkat a činil Jeho vůli. Chtěl, aby Jonáš následoval Boží plán a mohl být požehnaný. Zkrátka uvrhl Jonáše do hlubin, aby ho navrátil k sobě.

Jonáš 2,3 nám přesně říká, o co Bohu šlo: „Volal jsem ve své úzkosti k Hospodinu, ať mi odpoví. Křičel jsem z útrob záhrobí, abys vyslyšel mé volání.“ Bůh čekal, až se k Němu Jonáš obrátí, až bude volat pouze k Němu. „Myslel jsem, že jsem odehnán, že na mě nespočineš očima. Jak bych se ještě mohl podívat na tvůj svatý chrám?“ (verš 5). „Když už mě život opouštěl, na Hospodina jsem se rozpomněl“ (verš 8).

Dnes s námi dělá Bůh to samé. Nechá nás padat a zoufat nad našimi hříchy, až se nemáme na koho obrátit, ke komu jít. Jen k Němu. A teprve tehdy voláme z útrob svého pekla: „Pane, prosím, vyslyš mě! Nemám naději. Musíš mě zachránit!“

Možná jste se už kvůli svému hříchu ocitli na samém dně. Zdá se, že nad tím jedním hříchem prostě nemůžete zvítězit . Že se ho nezbavíte. A Pán vás nechal klesnout do hlubin. Přesto má k tomu všemu důvod. Doufá, že stejně jako Jonáš se na Něj „znovu podíváte“.
Můžete si být jistí, že když Jonáš k Bohu zavolal, zachránil ho velmi rychle: „Hospodin pak té rybě přikázal, ať Jonáše vyvrhne na pevninu“ (verš 11). Bůh řekl velrybě: „Už dost! Už ho vyplivni. Můj služebník ke mně volal a já mu odpovím.“

pondělí 17. března 2014

BOŽÍ DECH, KTERÝ PŘINÁŠÍ ŽIVOT by Gary Wilkerson

„Viděl jsem, jak je najednou pokryly šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží, avšak duch v nich ještě nebyl“ (Ezechiel 37,8). Je to tragický obraz. Znám církve, které mají všechny možné programy a strategie – ale žádný život.

Tolik církví pořádá semináře, konference, vydává knihy, má webové stránky a pořádá setkání pro všechny věkové skupiny. Všechny tyto věci mají dobrý účel – ale dokud jim Duch Boží nevdechne život, nejsou nic. Dokonce nás takové věci mohou nenápadně okrádat o život, který si pro nás Bůh přeje.

Když se pohybujeme v církvi, máme tendenci si myslet, že jsme duchovní. Možná to vypadá, jako že se suché kosti skládají k sobě, ale ve skutečnosti postrádají živý Boží dech. Vyměnil bych 1 000 církevních akcí a 10 000 strategií za jeden jediný dech Jeho Ducha. Pouze Hospodin může vdechnout život do toho, co děláme – a ty suché kosti mohou ožít.

„Tehdy mi řekl: ‚Prorokuj k duchu‘“ (verš 37,9). Hebrejské zde použité pro „ducha“ je ruach, což znamená Duch Boží. Hospodin znovu nařídil Ezechielovi prorokovat. Poprvé měl prorokovat kostem, neboli lidem, ale druhý příkaz zněl prorokovat k samotnému Bohu – k ruach, k Duchu Svatému.

Co tady Bůh říká? Říká nám, že kázat jeden druhému nestačí. Nestačí jenom mluvit k lidem o Božích věcech. Musíme také mluvit k Bohu o lidech a naléhavě Ho prosit, aby jednal. Bůh hledá ženy a muže víry, kteří k Němu budou volat, aby vstoupil do jejich situace a změnil ji. Jenom Svatý Duch Boží může přinést život. Naše oči nevidí, naše uši neslyší, naše rty nemohou o Něm mluvit, dokud nás nejdříve neoživí.

Když to udělá, z výsledku užasneme: „A když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vstoupil do nich duch a ožili. Postavili se na nohy“ (Ezechiel 37,10).

Boží duch nás staví na nohy a můžeme neohroženě stát. Stejná věc se stala v druhé kapitole knihy Skutky: „Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti“ (Skutky 2,14). Evangelium, které Pavel kázal o Letnicích, bylo to, které znal a nyní se postavil a mluvil s Boží silou.
Život, který nám chce Pán vdechnout, je takový život, který obživuje suché kosti, který přináší život do prostředí plného zoufalství a beznaděje. Z chaosu Ježíš vytváří život. Z popele vytváří krásu. A do hrozné situace, pomocí které nás chce nepřítel zničit, Ježíš vdechuje nový život!

sobota 15. března 2014

KLÍČ by Carter Conlon

Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci“ (Matouš 7:12). Jako by jim Ježíš říkal: „Kdybych byl zraněn, chtěl bych, aby mě někdo utěšil. Kdybych byl ztracen, chtěl bych, aby někdo udělal všechno proto, aby mne vyvedl.“

Cokoli chcete, aby pro vás lidé učinili, dělejte pro ně. To je ve skutečnosti klíč, který odemyká všechny možnosti, o které máme podle Ježíše žádat. Je to klíč, jak snést urážky od Ježíšových odpůrců, a klíč k laskavému jednání se svými nepřáteli. Je to Boží srdce, které říká: „Nechci, aby byl kdokoli zničen,“ a to vám dovoluje nastavit tvář k facce a neoplatit. Je to klíč k radosti a lásce na pracovišti, i přesto, že druzí s vámi jednají hrubě.

Zaslíbení na konci biblického textu říká: „A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přehnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále“ (Matouš 7:24-25). Ten dům měl základy na Božím díle na zemi. Proto mohl být Pavel na lodi zmítané vichřicí klidný a v obecenství s Pánem, a mohl povzbuzovat ty, kteří museli plavat, aby se zachránili (viz 27. kapitola Skutků). Celé to bylo záležitostí Boží slávy a druhých lidí, nešlo o jeho vlastní ochranu. Pavel viděl to, co obyčejní lidé vidět nemohli. Kapitán lodi a ostatní námořníci to neviděli, ale Pavlovy oči byly otevřené a bylo mu dáno neuvěřitelné vidění, protože si zvolil, aby byl použit pro Boží slávu a pro druhé. Byl z těch, kteří budou mít v posledních dnech olej do svých lamp (viz Matouš 25:1-13).

Povzbuzuji vás, abyste studovali 5. až 7. kapitolu Matouše. Čtu tyto tři kapitoly stále dokola a věřím, že poskytují jasnou vizi, jak by měl vypadat život křesťana. Čím více budete tyto kapitoly studovat, tím více budete přesvědčeni, že nemůžete žít v tomto životě sami – potřebujete Boží moc. Proto vám Pán říká: „Proste nyní!“ (Matouš 7:9).


__________
Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.

pátek 14. března 2014

VOLÁNÍ JEHO JMÉNA

„Bezmocný jsem a tolik zdrcen, úzkostí sténám, křičím ze srdce. Ty, Pane, víš o každé mé touze, můj nářek před tebou není utajen.“ (Žalm 38:9-10).

Jsi tak zoufalý, jako byl David? Zavřel ses sám s Pánem, padl na svou tvář a volal k němu? Chabé, tiché, líné modlitby nezmůžou nic. Jestli si neulehčíš vyznáním své duše Bohu, nestojíš o opravdové uzdravení – chceš ven!
Musíš křičet hlasitě jako David: „Pane, vyslyš mou prosbu! Neodejdu od tebe, dokud mi neodpovíš!“

Rád bych teď popsal zoufalství, ve kterém se David ocitl. Představ si, že se jednoho dne vracíš domů a jakmile zahneš za roh své ulice, vidíš požární vozy zaparkované před tvým vlastním domem. Černý dým se valí z oken, celý prostor kolem se ocitá v plamenech. A ty víš, že tvá manželka a děti jsou uvězněni uvnitř.

Řekni mi – jak klidný bys v tu chvíli byl? Jak dlouho bys jen nečinně stál a doufal, že se oheň sám od sebe uhasí? Seděl bys tam a tiše se modlil: „Ježíši, doufám, že ten oheň uhasíš.“ Ne! Pokud cítíš ve svém srdci lásku, proběhl bys skrze kouř dovnitř a snažil se něco udělat!

Je-li tvé manželství v problémech, pak je tvůj dům v ohni – a tvůj vztah hoří v plamenech! A pokud dopustíš, aby ten oheň pokračoval dál, přijdeš o všechno!

Takže, máš v sobě Boží bázeň ohledně svého manželství? Tíží tě břemeno viny a odsouzení za tvou roli v jeho rozpadu? Jestliže ano, nesnaž se ulehčit svému svědomí. Bůh ti posílá své mocné slovo, protože tě miluje. On tě milosrdně varuje, snaží se tě probrat dřív, než zničíš sám sebe. Tak k němu utíkej a horlivě se modli. Právě tam začíná každé uzdravení – naléhavým voláním Jeho jména!

čtvrtek 13. března 2014

ZŮSTALA JEŠTĚ NĚJAKÁ NADĚJE?

V beznaději David volal: Pane můj, prosím vyslyš mě, k mým prosbám nakloň uši své! (Žalm 130:2, B21). To mi zní jako úpěnlivá prosba umírajícího člověka. David zcela zřejmě nepronášel pouze "promyšlené" modlitby. Ležel na tváři - zlomený a kajícný, úpěnlivě žádal Boha z hloubi svého srdce.

David věděl, že jeho duše potřebuje vysvobození a obrátil se k Bohu, aby jej našel. Uzavřel slovy: "Jsem v tak tíživé situaci, že pouze Bůh mi může teď pomoci. Nemohu se spoléhat na poradce, přátele a dokonce ani na rodinu. Moje jediná naděje je v modlitbě. Takže se chystám volat dnem i nocí, dokud Bůh nevyslyší moji úpěnlivou prosbu!"

Mnoho křesťanských manželství potřebuje záchranu, kterou vyhlížel David. Napříč celou zemí vidím páry, které se utápěji v temné beznaději. Manželé se domáhají lásky jeden od druhého, ale jejich schopnost komunikovat je méně než dostačující. Jsou laskavější k cizím lidem než k sobě navzájem. Jak jde čas, z jejich domova se stává mrazivá pustina. Neví o tom, ale spějí k zániku a jejich vztah se vymyká kontrole. Možná tvoje manželství dospělo v tomto procesu tak daleko, jak to jen jde. Ty a tvůj manželský partner jste dopadli na dno pomyslné propasti a každé ráno se probouzíte s očekáváním, zda zůstala ještě nějaká naděje.

Milovaní, musíte se postavit okolnostem. Spadli jste do černé díry, plné nebožích postojů, a tento stav nepomine sám od sebe. Dokud nezačneš jednat, jen se to bude zhoršovat až do chvíle, kdy jeden z vás manželství nakonec zničí.

Zareaguj na volání Ducha svatého a probuď se! Ve tvém manželství je hřích, kterého jste se dopustili jak ty, tak tvůj manželský partner. Musíš s ním jednat. Pokud to neuděláš, zůstaneš na dně pomyslné studny navždy.

Takže komu se svěříš se svým zármutkem? Vyléváš si srdce před nejlepším přítelem? Pokud ano, shromažďuješ záminky proti svému manželskému partnerovi? Pokud chodíš k poradci, hledáš ospravedlnění pro to, aby jsi to všechno ukončil?

Prosím nevylož si moje slova špatně: věřím v manželské poradenství. Ovšem pokud opravdu chceš najít zdroj problému, existuje pouze jediné místo, kam jít. Nemusíš chodit daleko, stačí se podívat do svého vlastního srdce! Hřích je totiž právě v tobě a potřebuješ spolu s Davidem křičet k Bohu o milost!

středa 12. března 2014

ŠÍP PRAVDY

Většině křesťanům se uleví, když vědí, že nejsou zahrnuti v Pavlově seznamu odsuzujících přestupků: „Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.“ (1 Kor 6:9-10) Mnoho upřímných věřících se velice snaží, aby se Jeho milost nestala oprávněnou, a přesto si uvědomují, že se jejich cesta nemůže porovnat s Jeho svatým měřítkem.

Když čtou další verš, cítí ostrý šíp pravdy: „A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.“ (verš 11) Náhle si uvědomí zakořeněnou touhu, kterou nikdy nebyli schopni setřást. Myslí si, „Počkat – narodil jsem se a byl jsem posvěcen. Tak proč bych nemohl přestat s tímto zvykem? Nejsem ve skutečnosti svobodný!“

Možná jsi se nedávno vrátil ke své staré rozkoši. Možná jsi navštívil na internetu pornografickou stránku, podílel ses na cizoložství nebo homosexuálním hříchu. A nebo jsi možná něco ukradl tvému zaměstnavateli a nebo jsi cestou z práce požil alkohol. Cokoliv je tvůj zvyk, věz, že v tom ohledu svobodný nejsi.

Nebuď překvapen, pokud se začneš cítit jako David. „Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se,…a úzkostmi svírán byl duch můj.“ (Žalm 77:4)
Kdykoliv Pán vidí někoho ze svých dětí potýkat se s nějakou touhou nebo svázaností, rychle zakročí, aby nás přivedl zpět na cestu poslušnosti, míru a pokoje. Jak to dělá? Zapříčiní v našich životech podmínky, které nás přivedou k tomu, abychom čelili našemu hříchu!

Často to znamená, že nás vezme na dno hlubin, jako to udělal s Jonášem. Dopustí, abychom pocítili Jeho pokárání a pohlcení našimi okolnostmi. Avšak tak to bylo i s Jonášem, když v nejtemnějších hlubinách volal Boha. A Pán odpověděl nářkům svého služebníka rychle tím, že mu vrátil Jeho požehnání a vůli!