pátek 31. října 2014

DOVOL MU BÝT TI VŠÍM

Před lety jsem stál před oltářem vedle své ženy a poslouchal svého otce - pastora, jak se ptá Qwen, "Bereš si Davida za svého právoplatného manžela?" Vyměnili jsme si sliby, oba jsme řekli "Ano". Qwen mě miluje tisíci způsoby, ale úplně nejvíc, když mě nechává být pánem domu. Chvíli trvalo, než mi dovolila dělat všechny ty mužské práce - zvláště proto, že nejsem technický typ. Ale naučila se mě v plnění této role taktně povzbuzovat.

Bůh chce, aby manžel a manželka zobrazovali Jeho vztah s námi, Jeho nevěstou: "Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil" (Izajáš 54:5). Jsme "nevěsta ozdobená pro svého ženicha" (Zjevení 21:2). Ale Ježíš není jako jakýkoli pozemský manžel. Když řekne "Ano", má všechnu moc a slávu, aby to tak bylo. Můžeš najít zaslíbení našeho Pána Jeho milované v celém Písmu.

Naše láska k Němu na těch slibech spočívá a vyhrazuje si je, nechává Ježíše, aby nám byl Bohem. Tady jsou některá zaslíbení, která dal všem, kdo mu dali svoji lásku a věrnost:

"..já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním" (Izajáš 46:4). "Copak může zapomenout žena na své pacholátko?... I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu (Izajáš 49:15). "... nechť se vrátí... k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho" (Izajáš 55:7). "... vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu" (Izajáš 57:18). "Dříve než zavolají, já odpovím, budou ještě mluvit a já je už vyslyším" (Izajáš 65:24). "Vždyť Bůh řekl: Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu" (Židům 13:5).

Ježíš je naše záchrana, naše zdraví, naše spravedlnost, naše skála spásy, náš denní chléb, naše potěšení, náš živitel, naše silná paže, naše obrana, naše světlo, naše radost, náš pokoj - naše všechno! Dovol Mu být ti Bohem. Neboj se a nesnaž se řešit věci po svém. Dokaž Mu, že důvěřuješ Jeho moci!

čtvrtek 30. října 2014

„UDĚLALA TO PRO MNE“

„A hle, jedna městská hříšnice se dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku s mastí, poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala je mastí…….Ježíš se k té ženě otočil a zeptal se Šimona: „Vidíš tu ženu? Když jsem přišel do tvého domu, nepodal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi skrápěla nohy slzami a utírala je svými vlasy. Nepolíbil jsi mě, ale ona mi od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala líbat nohy. Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona mi pomazala nohy mastí.“ (Lukáš 7:37-38, 44-46).

Už jste mu někdy umyli nohy vlastními slzami? Přicházíte za ním aniž byste žádali něco pro sebe, svou službu nebo rodinu? Přišli jste někdy za ním jen proto, abyste na něj vylili voňavku, alabastrovou nádobku lásky a uctívání? Poslechněte si jak Jeho srdce pláče: „Nepolíbili jste mne na uvítanou. Nedali jste mým unaveným nohám vodu. Ale ona to pro mne udělala!“

V Matouši 26. kapitole přišla k Ježíšovi jiná žena a během toho, kdy stoloval, vylila parfém na Jeho hlavu. Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta? Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“ (Matouš 26: 8-9). Jsme stejní jako ti učeníci, považujeme za ztrátu času, pokud jsme osamoceni a sloužíme Jeho potřebám, zatímco existuje spousta chudých a trpících, kteří potřebují náš čas a modlitby. „Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného. Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.“ (Matouš 26:10-11). V podstatě tím chtěl říct: „Udělala to pro mne.“

středa 29. října 2014

TRÁVIT ČAS S JEŽÍŠEM

Proč Ježíš řekl: „Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí“ (Matouš 6,6)? Je to proto, že Pán touží po důvěrném vztahu. Miluje vás a chce s vámi trávit čas o samotě! Mnoho křesťanů se modlí a nikdy nevynechají modlitební shromáždění. Chodí na všechny domácí skupinky – a jistěže se v Písmu píše o tom, jak je dobré, když se dva nebo tři sejdou k modlitbě. Pak se ale ozve Pán a zašeptá: „Přijď sám – zavři dveře – buďme spolu jen my dva.“ Soukromá modlitba ve vaší tajné komůrce je nejdůvěrnější věc, kterou můžete se svým Pánem sdílet. Pokud s ním nemáte takový vztah, tak Ho doopravdy neznáte.

Bez důvěrného vztahu s Ježíšem se i vaše dobré skutky stanou špatnými: „Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti‘“ (Matouš 7,22-23). Co tím Ježíš myslí? Klíčové je „Neznám vás.“ Nebyl zde žádný blízký vztah. Někteří dělají mnoho věcí v Jeho jménu, aniž by Ho doopravdy znali. To znamená, že můžeme být plní dobrých skutků, programů a pomáhání druhým, že ztratíme kontakt s Ježíšem.

Když s Pánem trávíme čas o samotě, přemýšlíme někdy nad tím, co potřebuje? Ježíš se stal člověkem se všemi lidskými potřebami, včetně touhy po přátelství a lásce. Cítil odmítnutí, jaké cítíme my, a nikdy svou lidskost neodložil. Ježíš je Bůh, ale stále také člověk. Sám pocítil naše slabosti a stále ještě zakouší lidské bolesti a touhy. Nedávno mě napadlo: „Pane, když jsi byl na Zemi, ptal ses někdy sám sebe, jestli tě někdo miloval jako Ježíše-člověka?“ V Bibli čteme o davech lidí, kteří se na Pána tlačili ze všech stran, volali o pomoc a milost; prosili o zrak, uzdravení a jídlo; chtěli znamení a zázraky. On je viděl jako ovce bez pastýře. Naslouchal jejich nářku a pláči. Ale jen málo z nich přišlo, aniž by něco chtěli – jen málo z nich přišlo proto, aby ho milovali.