středa 1. října 2014

NĚMÍ SVĚDKOVÉ?

Pavel uvedl věci do pohybu tím, že kázal Ježíše jako krále a jeho moc vzkříšení: “a každý den hovořil na náměstích s lidmi, kteří tam právě byli … on kázal o Ježíši a o zmrtvýchvstání.“ (Skutky 17:17-18). Právě na svých pracovištích skrývají křesťané své přesvědčení více než kdekoliv jinde. Mnozí křesťané v této zemi přicházejí do modliteben a vyznávají svoji velkou lásku k Ježíši, ale když se pak vrátí do svého zaměstnání, jsou nesmělí a za Ježíše se stydí.

Proč jsou křesťané tak zbabělí a mlčí o Ježíši? Když se modlí a hltají Slovo – chodí ve svatosti? Je to způsobeno tím, že naše srdce nejsou pohnuta tak jako srdce apoštola Pavla, když vidíme kolem sebe lidi oddané modlářství (viz Skutky 17:16).? Neodvažujeme se nic říci, jenom: “Vždyť Pavel byl kazatel. On byl přece k této práci povolán!“ Ale přece my všichni jsme velvyslanci Ježíše Krista a je tedy i nám přikázáno nikdy neschovávat naše světlo pod kbelec.

Tito Athénští se chovali stejně jako lidé, se kterými se setkáváme dnes. Nevěnovali „ničemu tolik času, jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového“ (Skutky 17:21). A tak je tomu dodnes i v naší zemi. Většina lidí kolem nás se vlastně v zaměstnání oddává modlářství, věří pomluvám i nejrůznějším pověrám.

Pavel se nenechal odradit velikostí tohoto problému. On nebyl totiž přemožen vládou satana nad městem, protože věděl, že má proti němu tajnou zbraň: evangelium moci vzkříšení! Pavel odvrátil svůj zrak od činů ďábla a zaměřil se na to, co může ve své moci vzkříšení udělat Ježíš! Nezáleželo mu vůbec na tom, že ho nazývali “žvanilem,“ což znamenalo pobuda a kazatel nesmyslů.

Už vás někdy nazvali “žvanilem“? Možná vám někdo řekl: “Přestaň se míchat do mých pravomocí a přestaň mi vnucovat svoje náboženství. Nepřemlouvej mne k tomu, abych věřil stejně jak věříš ty!“ Žádný z podobných posměšků však Pavla nemohl zastavit, protože jeho srdce krvácelo. Věděl, že pokud nebude dále zastávat svůj postoj pro Krista, lidé kolem něj pro svůj hřích zahynou.

Nestačí jen žít správně nebo “být dobrým příkladem.“ My křesťané jsme se příliš dlouho schovávali za staré klišé: “Skutky mluví hlasitěji než slova.“ Říkáme, že jsme tichými svědky, kteří žijí život podle Ježíše, ale přesto naše svědectví musí obsahovat i mluvené Slovo: “Tvoji strážní pozvedají hlas“ (Izajáš 52:8). “A jak mohou uslyšet, pokud tu není nikdo, kdo by Ježíše zvěstoval?“ (Římanům 10:14).

úterý 30. září 2014

PŘEVRÁTILI SVĚT VZHŮRU NOHAMA

„Ti, kteří převrátili celý svět vzhůru nohama, přišli i k nám“ (Skutky 17:6, přel.). Kde je svět vzhůru nohama? V těch náboženských kruzích, kde nikdo nebere vážně Kristův královský úřad.

Manželka jednoho služebníka odsud z New Yorku mi řekla: „Církev Times Square Church znepokojuje všechny charismatické církve ve městě! Víš o tom?“ Nevěděl jsem to. Ve skutečnosti nevím, jestli je to pravda. Ale jestli je tomu tak a jestli se to děje kvůli namyšlenosti za touto kazatelnou nebo kvůli lidem, kteří se chodí chlubit, že toto je jediná církev, co káže o skutečné svatosti, potom jsme na velikém omylu. Avšak, na druhé straně, jestliže se služebníci a sbory „obracejí vzhůru nohama,“ protože kážeme o nepřikrášleném Kristově královském úřadě – jestliže lidé opouštějí některé církve, protože jejich hřích nebyl odhalen a nebylo na něj poukázáno – jestliže lidé odtud odcházejí a stávají se podobnější Ježíši a chodí v jeho ryzosti – potom je správné, že lidi znepokojujeme!

Mohu vás ujistit z Božího Slova, že nic neotřese či nerozhněvá mrtvé kompromitující církve a kazatele více, než ten, kdo chodí v Kristově plnosti – kdo žije a káže Pavlovo náročné evangelium o svatosti. Takové slovo je pokáráním! V každé církvi naleznete několik „oddaných“ křesťanů, jak je nazval Pavel. Avšak den, kdy řeknete spolu s Pavlem: „A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko“ (Filipským 3:8), je dnem, kdy jste označeni za provokatéry!

„A hned té noci vypravili bratří Pavla a Silase do Beroje“ (Skutky 17:10). Opět to vypadalo, že satan vyhrál bitvu, když se Pavel a Silas museli vyplížit v temné noci z města. Jen si představte pyšně se vychloubající lidi o příštím sabatu: „To tedy bylo nějaké probuzenecké hnutí! Byli jsme zde před jejich příchodem a jsme zde i po jejich odchodu. Lidé tady nechtějí takovéhle kázání! Pokračujme s uctíváním Boha bez vyrušování od těchto agitátorů svatosti!“ Avšak Pavel se Silasem natolik obrátili zrak konvertitů od nich samotných k Ježíši, že mohli opustit město, a sbor tam stále vzkvétal. Církev v Tesalonice se v době pronásledování stala tak silná ve víře, že byla mocným svědectvím celé Asii. A rozradostnila Pavlovo srdce!

pondělí 29. září 2014

TI, KTEŘÍ DODRŽUJÍ SMLOUVU by Gary Wilkerson

Sláva Nové smlouvy se stala zjevnou na Hoře Proměnění, kam Ježíš přivedl své tři učedníky. „Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají“ (Matouš 17:1-3).

Ta sláva byla natolik ohromující, že se na okamžik prodral do zemské sféry nebeský záblesk. Náhle ti učedníci – Petr, Jakub a Jan – spatřili, jak Mojžíš a Eliáš hovoří s Kristem. Petra to tak udivilo, že zvolal: „Musíme zde postavit tři svatostánky.“ Petr viděl několik Božích smluv zároveň – v Ježíši, v Mojžíši a v prorocích.

Avšak Bůh Otec odstranil Mojžíše (zákon) a Eliáše (proroky) z Petrova dohledu a řekl: „Můj Syn ztělesňuje veškerý zákon i veškeré proroky, celou a kompletní smlouvu – všechno, co kdy lidstvo bude potřebovat. Petře, nyní máš jeden příkaz, a tím je zaměřit se na Krista. Až budeš milovat tak jako on, a budeš mít v sobě mého Ducha, naplníš veškerý zákon Mojžíše a proroků. Tvůj život se nemá řídit zákonem, nýbrž Ježíšem“ (viz Matouš 17:5).

Jaký to byl okamžik zjevení pro Petra – a jakým je dnes pro nás! Důvodem pro četbu Písma či pro modlitbu není naplňování Božího zákona. Děláme to, abychom poznali našeho milujícího Otce. A zrovna tak, v očích Otce, jsou veškeré lidské potřeby zcela naplněny v Ježíši. Proto, když na nás dnes Bůh pohlíží, nevidí lidi, kteří neustále přestupují jeho smlouvu. Místo toho v nás vidí znaky svého Syna, a proto na nás pohlíží jako na ty, kteří dodržují smlouvu!

Bůh nevidí seznam selhání vedle seznamu dobrých skutků a mezi nimi obrovskou propast. Vůbec nevidí naše skutky. Vidí v nás pouze svého Syna. A uděluje nám veškerý prospěch ze smlouvy se svým Synem. Patří nám veškeré odpuštění. Patří nám veškerý pokoj. Patří nám veškeré přijetí. Hojně na nás vylévá svou milost, bez ohledu na to, zda jsme nahoře či dole, úspěšní či selhávající. Jeho milost vůči nám se nemění.