středa 29. července 2015

SÁM V POUŠTI

Je tragédií, že mnoho služebníků dnes káže kázání bez života. Jejich poselství ani neusvědčuje z hříchu ani neodpovídá na hluboký pláč a volání srdce. Je to naprosto zločinné. Prázdné filosofie, chrlené v čase velkého hladu, způsobí v posluchačích pouze větší zármutek.

Jan Křtitel vyučoval: „Kdož má nevěstu, ženichem jest, přítel pak ženicha, jenž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má naplněna jest“ (Jan 3:29). Doslovný řecký význam se překládá: „Přítel ženicha, který je věrný a setrvává s ním.“ Jan Křtitel říká svým učedníkům: „Slyšel jsem hlas ženicha. A to mi způsobilo největší radost. Jeho zvuk naplňuje mou duši. Jak mohu slyšet jeho hlas? Když budu stát blízko něj, naslouchat mu, když mluví jeho srdce.“

Můžeš si říkat: jak Jan poznal zvuk Ježíšova hlasu? Pokud víme, ti dva se setkali tváří v tvář pouze jednou, při Kristově křtu. A to byla velice krátká výměna názorů, sestávala z pouze několika slov.

Jan se učil slyšet Pánův hlas zrovna tak, jako to dělal Ježíš: sám na poušti. Tento muž se izoloval na poušti již v útlém věku. Nedovolil si žádnou radost tohoto světa, včetně chutného jídla, měkké postele nebo dokonce pohodlného oděvu. Neměl žádné učitele, žádné rádce, žádné knihy. Během těchto osamělých let měl Jan společenství s Hospodinem. A celý ten čas byl vyučován Duchem svatým, aby slyšel Boží jemný tichý hlas. Kristus mluvil k Janovi dokonce předtím, než přišel v těle.

Jan se naučil všechno, co znal, tím, že byl v neustálém společenství s Hospodinem. Tak přijal poselství o pokání, poznal příchod Beránka, uvědomil si svou vlastní potřebu menšit se, aby Mesiáš mohl růst. Jan se všechny tyto věci učil od Pána. A zvuk Božího hlasu byla jeho radost.

Jestliže vydáme sami sebe takovému každodennímu společenství, Pán bude věrný, povede naše životy, dokonce nás dovede k detailním instrukcím.

úterý 28. července 2015

JEŽÍŠŮV ČAS SYCENÍ

Ptal jsem se Pána, zda je dnes, v tomto čase milosti, možné žít tak, jak žil on. Dokážeme být zcela závislí na hlasu Otce ve slávě? Můžeme slyšet jeho instrukce do našich životů každý den, každou chvíli? Existuje i pro nás taková cesta, že bychom mohli říci: „Říkám pouze to, co slyším od Pána, a dělám pouze to, co vidím, že dělá on“?

Znám radost, která pochází z přebývání osamotě s Kristem. Pochází z uctívání, služby, očekávání na něho, až odhalí své srdce. Nazývám to Ježíšův čas sycení. Sedím v jeho přítomnosti naslouchaje jeho tichému hlasu. A on ke mně hovoří, vyučuje mě, slouží mi svým Duchem svatým a ukazuje mi věci, které bych se nikdy nenaučil z žádné knihy ani od žádného člověka. Jeho pravda přichází, aby přebývala v mém duchu. A mé srdce ve mně poskočí!

Samozřejmě, dosud k tomu nedošlo. Tato občasná zkušenost se ještě nemůže stát mou životní cestou. A proto jsem se ptal Pána: „Je možné žít život, který bude na tobě zcela závislý? Nebo je to jenom toužebné přání? Sním o něčem, co je nemožné?“

Věřím, že většina z nás žije pod úrovní privilegií Božího dítěte. Například jsem četl, jak Elijáš stál před Pánem a slyšel jeho hlas. Četl jsem, jak Jeremjáš stál v Boží přítomnosti a Bůh mu radil. Jeremjáš volá: „Kdo však byl v důvěrném obecenství s Hospodinem? Kdo viděl a slyšel jeho slovo? Kdo věnoval pozornost jeho slovu a naslouchal?“ (Jeremjáš 23:18). Četl jsem podobné volání Izajášovo: „Na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: 'To je ta cesta, jděte po ní,' ať budete chtít doprava nebo doleva“ (Izajáš 30:21).

Proč by Bůh nemluvil v době naší generace, kdy se rozmáhá strach a nejistota? Svět je ve zmatku a hledá odpovědi. Proč by Pán nyní mlčel, když potřebujeme slyšet jeho hlas více než kdy dříve?

pondělí 27. července 2015

SETRVÁVAT V KRISTU by Gary Wilkerson

Dostál Otec podmínkám své Smlouvy? Vedl Ježíše tak, jak slíbil? Vznášel se Duch svatý nad Božím Synem a dodával mu povzbuzení a útěchu? Provedl ho všemi zkouškami a zavedl ho domů jako slavného vítěze? Jistě o tom není pochyb! A Otec se zapřisáhl věčným slibem, že totéž učiní i pro nás.

Ježíš řekl: „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého“ (Jan 17:15). „Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa“ (verš 16). Kristus v podstatě říkal: „Otče, posvěť je svou pravdou. Učiň je svatými a čistými a chraň je před bezbožnými. Buď s nimi ve všech jejich pokušeních. Kéž sliby, které jsi dal mně, platí i pro ně.“

Otcova sláva se zjevila světu dodržením jeho smlouvy založené na lásce: „Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne“ (verše 22-23).

Až budeš příště bojovat se zakořeněným hříchem, možná uslyšíš obviňující hlas: „Zašel jsi příliš daleko a hřešil jsi příliš často. Bůh uvažuje o tom, že tě zatratí. Jsi nečistý, nesvatý, špatný, zpronevěřil ses evangeliu. Zcela jsi ze svého života vypudil Ducha svatého.“ Až se to stane, připomeň Bohu, ďáblu a sobě: „Jsem ve smlouvě s Otcem a Synem. Ježíš podepsal smlouvu vlastní krví a Otec slíbil, že mne provede mými zkouškami. Bude mě držet za ruku, ať se stane cokoli, a nikdy mi neodepře svou lásku. Dovede mě k vítězství!“ 


Bůh nám zjevil svou smlouvu, aby z nás odstranil veškeré pochybnosti o jeho schopnosti nás chránit. Je to, jako kdyby říkal: „Budu s tebou, i kdybys neměl vůbec žádnou víru. Přísahám, že nebudeš mít jinou volbu, než věřit ve mně.“ Máme setrvávat v Kristu – podřizovat se mu, důvěřovat mu, být na něm závislí. Budeme-li to dělat, nepochybně uvidíme jeho slávu!