MARNOTRATNÝ SYN A JEHO OTEC

Věřím tomu, že marnotratný syn (viz. Lukáš 15) se vrátil domů díky tomu, jaký měl v minulosti vztah se svým otcem. Tento mladý muž znal charakter svého otce a zřejmě od něj přijal hodně lásky. Proč by se jinak vracel k muži, který býval rozčílený a mstivý, který měl ve zvyku jej bít a nutil ho vrátit každou korunu, kterou promrhal?

Marnotratný syn určitě věděl, že pokud se vrátí, nebude pokárán nebo zavrhnut kvůli svým hříchům. Možná si myslel: „Vím, že mě otec miluje. Mé hříchy mi nevyhodí na oči. Vezme mě zpátky.“ Pokud jsi měl v minulosti takový vztah, vždy se můžeš vrátit domů.

Všimni si, že otec marnotratného syna jej „předešel“ požehnáním. Mladý muž měl v plánu se upřímně přiznat a nacvičoval to celou cestu domů. Nicméně když stál otci tváří v tvář, neměl ani šanci se úplně přiznat. Jeho otec jej přerušil tím, že přiběhl k němu a objal ho.

„Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky“ (Lukáš 15:20). Otec byl velmi šťastný, že jeho syn je zpátky a řekl: „Miluji tě, synu. Pojď domů.“

Otec to udělal dřív, než syn mohl dokončit své přiznání. Mladý muž mohl vyhrknout jenom začátek své řeči, protože otec jej nenechal dokončit. V jeho očích byly jeho hříchy již vyřešeny a jeho jedinou odpovědí bylo vydání rozkazu služebnictví: „Dejte mu šaty a prsten a připravte hostinu, protože budeme oslavovat. Všichni se radujte – můj syn je doma!“

Hřích nebyl problémem pro tohoto otce. Jediná věc, kterou měl na mysli, byla láska. Chtěl, aby jeho kluk věděl, že je přijat, ještě než stihl vyslovit přiznání. A právě toto nám chce Bůh tímto říct: Jeho láska je větší než všechny naše hříchy. „Boží dobrota tě vede k pokání“ (Římanům 2:4).