VYŠŠÍ SMYSL CHOZENÍ V DUCHU

V 1. knize Samuelově v 9. kapitole vidíme, že Saulův otec poslal Saula, aby hledal nějaké zatoulané oslice. Saul si vzal s sebou jednoho sluhu a procházel krajinou. Nakonec byl znechucený a chtěl vzdát hledání. Tehdy mu jeho sluha řekl o Samuelovi, jasnovidci – možná on by věděl říct, kde hledat oslice.

Samuel je na tomto místě jako Duch Svatý, který zná Boží mysl. Má na mysli více, než pouze nasměřování a ví, že Saul byl vyvolený Bohem, aby hral důležitou roli ve věčných nebeských záměrech!

První věc, kterou Samuel udělal, kdy Saul dorazil, byla oslava (viz. 1. Samuelova 9:19). To je přesně to, po čem Duch Svatý pro nás touží – abychom seděli u Božího stolu a sloužili mu – abychom mohli mít kvalitní čas ve ztišení a slyšet jeho srdce.

Samuel požádal Saula, aby odložil své starosti, protože mu jenom bránili v obecenství. Samuel říkal: „Nesoustřed se na hledání správného směru – to je již vyřešené. Je tady něco důležitějšího. Musíš spoznat Boží srdce – jeho věčné záměry!“

Druhý den Samuel požádal Saula, aby pošlal svého sluhu napřed, což jim umožnilo mít důvěrné, osobné setkání (viz 1. Samuelova 9:27; 10:1).

Vidíš, co tady Bůh říká: „Chceš-li opravdu chodit v Duchu, toužíš-li opravdu po mém pomazání – musíš hledat více, než jenom nasměřování. Musíš přijít do mé přítomnosti a spoznat mé srdce, mé touhy! Chci tě pomazat, abych si tě mohl použít ve svém království.“

Milovaní, zapomeňte na hledání směru – zapomeňte na vše ostatní pro tuto chvíli! Dovolte Duchu Svatému, aby vás naučil hlubokým skrytým věcem o Bohu. Stojte tiše v jeho přítomnosti, ať vám může ukázat skutečné Boží srdce. To je ta nejvyšší forma chození v Duchu!

Když trávíme čas v Boží přitomnosti, zjevujeme tím Krista ztracenému světu.

„... A proto se nevzdáváme... Místo toho jasně říkáme pravdu před Bohem a každý, kdo má svědomí, to může sám uznat“ (2. Korintským 4:1–2). Apoštol Pavel píše, že máme jasně říkat pravdu. Samozřejmě, víme, že pravdou je Ježíš. Co teda myslí tím, že máme říkat pravdu o Ježíši?

Pavel tady mluví o viditelném vyjádření. Naše povolání je to, aby skrze nás svět poznal Ježíše, proto by se v životě každého z nás měl jasně odrážet Kristův charakter jeho podoba.

Pavel rozvádí koncept odrážení Kristova charakteru ještě dál. Podlě něj jsme vlastně Božím dopisem pro tento svět: „Vy jste náš list napsaný v našich srdcích, list, který všichni mohou znát a číst. ... jste Kristův list vzniklý naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na deskách lidských srdcí“ (2. Korintským 3:2–3). Náš život je dopis, napsaný Duchem Svatým pro ztracený svět. A čtou ho neustále všichni kolem nás.

Jak se staneme Božím dopisem pro tento svět? Děje se to pouze dílem Ducha. V momentě, kdy jsme byli zachráněni, Duch Svatý do nás vpečetí obraz Ježíše a pak neustále tento obraz formuje. Jeho posláním je vytvořit v nás taký věrný a přesný obraz Krista, že to přenikne do svědomí lidí.