HRDLIČKY

Bůh mě drží během mých zápasů a ukazuje mi tajnou naději krále Davida. David, který lamentoval a stěžoval si, chtěl vědět, proč se na něj Bůh hněvá. Zavolal na Boha, aby „vztáhl svou ruku a zničil nepřátele“. Davidovi se zdálo, že Boží nepřátelé převažují a ve své beznaději se modlil: „Nedávej šelmám duši své hrdličky“ (Žalm 74:19).

Podobně jako David jsme začali na sebe nahlížet jako na malé hrdličky obklopené léčkami a pastmi bezbožných. V mých nejpernějších dnech mne povzbuzuje, když na sebe pohlížím jako na jeho malého papouška, který spoléhá na jeho slib, že mne bude chránit před léčkami bezbožníků. Stejně jako hrdlička toužíme po přítomnosti našeho milovaného Spasitele.

Představuji si Krista přicházejícího ke mně v podobě holubice – jeho Svatého Ducha – čímž mi zjevuje svou trvalou lásku a neustálou péči. Jak je nevýslovné, že tak velký a majestátní Bůh se snížil, aby se staral o mé potřeby jako o hrdličku. Nesestoupil snad na Krista během jeho křtu jako holubice?

Dítko Boží, procházíš těžkým obdobím? Je v tvém domě utrpení? Jsi zraněn? Jsi zmaten krutostí doby? Pamatuj, že jsi Pánova malá hrdlička a on tě nikdy nepředá bezbožníku. Ochrání tě před každou léčkou protivníka a ukáže ti, jak je ti oddaný v hodině tvé potřeby. Je tady vedle tebe po celou dobu jako holubice, která šeptá a sdílí s tebou svoji lásku.

Šalomoun, když hovořil o Kristu, řekl: „Jeho oči jsou jako holoubci mezi vodními potůčky. V mléce se koupají, vsazené jako klenoty“ (Píseň písní 5:12). A o církvi, té Pánově milé, je napsáno: „Jediná je však holubička má, má dokonalá…“ (Píseň písní 6:9). Jsme jedno v Kristu – jeho holubička – hrdlička.

Vrabci spadnou na zem, ale nikoli hrdlička. Ta je pevně sevřena v jeho ruce, v bezpečí a jistotě jeho lásky. Nejlepší ze všeho je, že Pán nás zachrání ze všech našich problémů a prokáže nám svou nekončící věrnost. Budeme vším procházet v radosti a plném odpočinutí a v důvěře v jeho moc a lásku.