S MOUDROSTÍ V KONCÍCH

Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích (Žalm 107:23-27).

V tomto žalmu se „být v koncích“ přirovnává k lodi zmítané v bouři. Ohromné vlny zvedají loď k nebesům a pak ji svrhnou do hlubin. Silný vítr jí zmítá sem a tam, takže žádný z námořníků nemůže najít své „námořnické nohy“. Potácejí se na palubě jako opilí.

Plachty lodi jsou potrhané a vlna za vlnou se tříští o palubu. Tito námořníci musí bojovat o přežití. Vypadá, že to je pro ně konec a všichni do jednoho zmizí. Jsou bezmocní, vydaní napospas síle živlů, neschopni zastavit bouři, neschopni zachránit sami sebe.

Tito námořníci se dobrali na místo, kterému se říká „v koncích“. Tato chvíle čas od času potká každého křesťana. Jednoduše to znamená „ztratit nebo vyčerpat jakoukoli možnost vidět či vymyslet cestu ven“. Zkrátka není útěku – není pomoci, není vysvobození – jiné než u samotného Boha.

„A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli“ (Žalm 107:28-30).

Kdy přestala bouře pro námořníky z žalmu 107? Kdy je Bůh přivedl do vytouženého bezpečného přístavu?

Nejprve námořníci přišli do svých „konců“, zbavili se vší lidské naděje a pomoci. Řekli : „Není možnosti, jak zachránit sami sebe. Nikdo na světě nás od tud nedostane!“

Potom se obrátili k Pánu uprostřed soužení – obrátili se jen k Němu samotnému!