MODLITBA A POSLUŠNOST
Občas přicházíme v modlitbě k Bohu, jako kdyby byl bohatý příbuzný, který nás podporuje a dává nám všechno, oč požádáme, aniž bychom hnuli prstem. Zvedáme své ruce k Bohu v modlitbě, a potom je strkáme do svých kapes.
Očekáváme, že naše modlitby přimějí Boha, aby pro nás pracoval, zatímco my nečinně přihlížíme a myslíme si: „On má veškerou moc, já nemám žádnou, a tak budu jen nečinně stát a nechám ho, aby tu práci vykonal.“
Zní to jako dobrá teologie, ale není tomu tak. Bůh nebude mít u svých dveří žádné nečinné prosebníky. Ani nám nedovolí, abychom na zemi obdarovávali ty, kteří odmítají pracovat.
„Přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ (2. Tesalonickým 3:10).
Není nic nebiblického na přidávání potu k našim slzám. Vezměte si, například, když se modlíte za vítězství nad skrytým chtíčem, který přetrvává ve vašem srdci. Řeknete prostě Bohu, aby jej zázračně odstranil, a potom budete sedět s rukama v klíně a doufat, že to samo zmizí? Žádný hřích nebyl nikdy odstraněn ze srdce, aniž by se člověk přičinil, vezměte si např. Jozua. Po celou noc ležel tváří k zemi a plakal nad porážkou Izraele. Bůh ho postavil na nohy a řekl mu: „Vstaň! Co je s tebou, že jsi padl na tvář? Izrael zhřešil. Přestoupili mou smlouvu, kterou jsem jim vydal…Vzhůru, posvěť lid“ (Jozue 7:10-13).
Bůh má veškeré právo pozvednout nás z kolen a říci: „Proč líně posedáváš a toužíš po zázraku? Nepřikázal jsem ti snad, abys prchal před samotným výskytem zla? Musíš udělat víc, než se jen modlit proti svému chtíči – přikázal jsem ti také, abys před ním utekl. Nemůžeš odpočívat, dokud neuděláš všechno, co jsem ti přikázal.“
Neobviňuj Boha, že neposlouchá tvé modlitby, jestliže ty neposloucháš jeho volání k poslušnosti. Skončíš tak, že se budeš rouhat Bohu a obviníš ho ze zanedbávání povinností, a přitom budeš pachatelem ty sám.
Očekáváme, že naše modlitby přimějí Boha, aby pro nás pracoval, zatímco my nečinně přihlížíme a myslíme si: „On má veškerou moc, já nemám žádnou, a tak budu jen nečinně stát a nechám ho, aby tu práci vykonal.“
Zní to jako dobrá teologie, ale není tomu tak. Bůh nebude mít u svých dveří žádné nečinné prosebníky. Ani nám nedovolí, abychom na zemi obdarovávali ty, kteří odmítají pracovat.
„Přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ (2. Tesalonickým 3:10).
Není nic nebiblického na přidávání potu k našim slzám. Vezměte si, například, když se modlíte za vítězství nad skrytým chtíčem, který přetrvává ve vašem srdci. Řeknete prostě Bohu, aby jej zázračně odstranil, a potom budete sedět s rukama v klíně a doufat, že to samo zmizí? Žádný hřích nebyl nikdy odstraněn ze srdce, aniž by se člověk přičinil, vezměte si např. Jozua. Po celou noc ležel tváří k zemi a plakal nad porážkou Izraele. Bůh ho postavil na nohy a řekl mu: „Vstaň! Co je s tebou, že jsi padl na tvář? Izrael zhřešil. Přestoupili mou smlouvu, kterou jsem jim vydal…Vzhůru, posvěť lid“ (Jozue 7:10-13).
Bůh má veškeré právo pozvednout nás z kolen a říci: „Proč líně posedáváš a toužíš po zázraku? Nepřikázal jsem ti snad, abys prchal před samotným výskytem zla? Musíš udělat víc, než se jen modlit proti svému chtíči – přikázal jsem ti také, abys před ním utekl. Nemůžeš odpočívat, dokud neuděláš všechno, co jsem ti přikázal.“
Neobviňuj Boha, že neposlouchá tvé modlitby, jestliže ty neposloucháš jeho volání k poslušnosti. Skončíš tak, že se budeš rouhat Bohu a obviníš ho ze zanedbávání povinností, a přitom budeš pachatelem ty sám.