VYDÁN NA SMRT

V den Letnic promlouval Petr k zástupům v Jeruzalémě: „Když vám ho [Ježíše Nazaretského] Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.“ (Skutky, 2,22-23).

Co tím Petr myslel? Jeden řecký slovník překládá jeho slova takto: „Ježíš byl vydán nepřátelům, poslán na smrt podle předem daného Božího plánu.“

Jak zvláštní a nepochopitelný skutek od údajně milujícího nebeského Otce. Bůh úmyslně vydal svého Syna na smrt! Jako by záměrně přivedl Ježíše k rukám Jeho největších nepřátel a řekl: „Tady je Můj Syn – dělejte si s Ním, co chcete.“ Pak jen přihlížel a neudělal nic, co by mohlo jeho zlým nepřátelům zabránit, aby ho zabili.

Co to bylo za předem daný plán? Proč by Bůh vydal svého vlastního milovaného Syna na smrt? Petr nám odpovídá hned v následujícím verši: „protože nemohl zůstat v její moci.“ (Skutky 2, 24)

Bůh věděl, že není možné, aby Ježíš zůstal trvale v sevření smrti. Tím, že Svého Syna na smrt vydal, tedy nic neriskoval, věděl totiž, že Ježíš vyjde z hrobu jako slavný vítěz nad smrtí – vzkříšený životodárnou silou Ducha Svatého!

Je však důležité porozumět době, ve které Petr tato slova pronesl. Až do Kalvárie byla smrt pro lidstvo velmi děsivá. Byla stále ďáblovou doménou, pod jeho vládou a panstvím, a představovala tedy obávaného nepřítele.
Bůh věděl, že je třeba tuto moc smrti zlomit, proto vydal Svého Syna,

„…aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla)…“ (Židům 2, 14). Bůh chtěl odstranit osten smrti a zlomit satanovu vládu nad ní jednou provždy, proto nechal Ježíše sestoupit do smrti, aby ji pohltil.