POTŘEBUJEME JEMNĚJŠÍ POSELSTVÍ
„Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se. Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel a abyste ho měli v úctě, abyste nehřešili.“ (Exodus 20:20).
„Vždy jděte po cestě, kterou vám určil Hospodin, váš Bůh. Pak budete mít dlouhý a šťastný život v zemi, kterou se chystáte obsadit.“ (Deuteronomium 5:33).
Mojžíš v podstatě řekl: „Bůh se na vás nezlobí. O tom tento majestátní zážitek nebyl. Ne – on vás chce zmocnit svou děsivou bázní a strachem. Snaží se ve vás vybudovat mocnou zbraň, a dělá to proto, abyste mohli žít vítězně po všechny dny vašeho života.“
Ale následuje jedna z nejpodivnějších logik v celé Bibli. Tito vůdci řekli Mojžíšovi: „Dnešního dne jsme viděli, že Bůh může mluvit s člověkem a ten může zůstat naživu. Proč ale máme riskovat smrt? Vždyť nás ten ohromný oheň může pohltit! Budeme-li nadále muset poslouchat hlas Hospodina, našeho Boha, zemřeme. Kdy který smrtelník slyšel hlas živého Boha mluvícího z prostředku ohně a zůstal naživu?“ (Deuteronomium 5:24–26). Říkali Mojžíšovi: „Poznali jsme, že můžeme slyšet Boha, když promlouvá z ohně a přežít. Ale kdybychom měli dál poslouchat jeho přímý, ryzí, svatý hlas, zahubilo by nás to. Proč bychom měli zemřít? Ze všech lidí tady na zemi, jsme jediní, kdo slyšeli Boží hlas a přežili to.“
Pán nám pak naznačuje, co se ve skutečnosti děje: „Kéž by jen měli takové srdce, aby mne po všechny dny ctili a zachovávali všechna má přikázání, aby se jim i jejich dětem navěky vedlo dobře!“ (verš 29).
Prokazovali Bohu úctu svými rty – ale srdcem mu byli vzdáleni. Podle Izaiáše: „Tento lid se ke mně přibližuje ústy a ctí mne svými rty, srdcem jsou mi však vzdálení. Když mě uctívají, není to nic víc než naučené lidské příkazy.“ (Izaiáš 29:13).
Izraelci byli tak věrní svým malým zlatým zpodobeninám, že jim nic nemohlo zabránit v jejich modlářském uctívání. Nakonec ignorovali i akustický Boží hlas se vší jeho svatostí a majestátností.
Když Izraelští starší řekli: „Potřebujeme jemnější poselství, jinak zemřeme,“ tak říkali pravdu. Kdykoliv posloucháš kázání, které vede Duch svatý – když slyšíš Boží pomazané usvědčující slovo – jistotně zemřeš. To znamená, že zemřeš svým hříchům.
„Vždy jděte po cestě, kterou vám určil Hospodin, váš Bůh. Pak budete mít dlouhý a šťastný život v zemi, kterou se chystáte obsadit.“ (Deuteronomium 5:33).
Mojžíš v podstatě řekl: „Bůh se na vás nezlobí. O tom tento majestátní zážitek nebyl. Ne – on vás chce zmocnit svou děsivou bázní a strachem. Snaží se ve vás vybudovat mocnou zbraň, a dělá to proto, abyste mohli žít vítězně po všechny dny vašeho života.“
Ale následuje jedna z nejpodivnějších logik v celé Bibli. Tito vůdci řekli Mojžíšovi: „Dnešního dne jsme viděli, že Bůh může mluvit s člověkem a ten může zůstat naživu. Proč ale máme riskovat smrt? Vždyť nás ten ohromný oheň může pohltit! Budeme-li nadále muset poslouchat hlas Hospodina, našeho Boha, zemřeme. Kdy který smrtelník slyšel hlas živého Boha mluvícího z prostředku ohně a zůstal naživu?“ (Deuteronomium 5:24–26). Říkali Mojžíšovi: „Poznali jsme, že můžeme slyšet Boha, když promlouvá z ohně a přežít. Ale kdybychom měli dál poslouchat jeho přímý, ryzí, svatý hlas, zahubilo by nás to. Proč bychom měli zemřít? Ze všech lidí tady na zemi, jsme jediní, kdo slyšeli Boží hlas a přežili to.“
Pán nám pak naznačuje, co se ve skutečnosti děje: „Kéž by jen měli takové srdce, aby mne po všechny dny ctili a zachovávali všechna má přikázání, aby se jim i jejich dětem navěky vedlo dobře!“ (verš 29).
Prokazovali Bohu úctu svými rty – ale srdcem mu byli vzdáleni. Podle Izaiáše: „Tento lid se ke mně přibližuje ústy a ctí mne svými rty, srdcem jsou mi však vzdálení. Když mě uctívají, není to nic víc než naučené lidské příkazy.“ (Izaiáš 29:13).
Izraelci byli tak věrní svým malým zlatým zpodobeninám, že jim nic nemohlo zabránit v jejich modlářském uctívání. Nakonec ignorovali i akustický Boží hlas se vší jeho svatostí a majestátností.
Když Izraelští starší řekli: „Potřebujeme jemnější poselství, jinak zemřeme,“ tak říkali pravdu. Kdykoliv posloucháš kázání, které vede Duch svatý – když slyšíš Boží pomazané usvědčující slovo – jistotně zemřeš. To znamená, že zemřeš svým hříchům.