DŮSLEDKY ZANEDBÁVÁNÍ MODLITBY
Důsledky zanedbávání modlitby jsou hrozné, příšerné. „Jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li slavným spasením?“ (Židům 2:3). Jak může někdo z nás, kteří jsme v Kristu, očekávat, že se vyhne důsledkům nemodlení?
Vím, jaké to je mít hlavní přísun požehnání ve svém životě stále méně prozkoumaný. Vím, jaké to je mít studnu živé vody ucpanou u pramene a přísun všech požehnání ve svém životě vyschlý. Stalo se to, když jsem zanedbával modlitbu.
Tehdy se můj modlitební život sestával pouze z meditace a tichých chvilek. Neměl jsem žádnou touhu se modlit. Proč? Protože mne životní starosti oloupily o čas s Pánem.
Co se se mnou tedy v takových chvílích dělo? Ochota sloužit se změnila v sebelítost. Služba mi byla břemenem a nikoli požehnáním. A mou duši zaplavovalo jedno trápení za druhým.
Bojoval jsem s osamělostí, vyčerpaností, nevírou a trápil jsem se tím, že jsem v životě málo dokázal; dokonce jsem pomýšlel na odchod ze služby. A to bránilo Božímu požehnání. Mé vztahy se zhatily, ztratil jsem soudnost a dlouho nepřicházela žádná nová Kristova zjevení.
A přece jsem poznal, jakou slávu přináší návrat k modlitbě. Jakmile jsem se vrátil do své modlitební komůrky, opět začalo proudit požehnání. Měl jsem radost a pokoj, vztahy se uzdravily a Bůh přišel do mého života.
„(Uzijáš) se dotazoval Boha za dnů Zekarjáše … Ve dnech, kdy se dotazoval Hospodina, provázel ho Bůh zdarem“ (2. Letopisů 26:5). „(Král Ása) řekl … Dotazovali jsme se Hospodina … a on nám dopřál klid na všech stranách“ (14:7). „Celý Juda … že ho budou hledat s veškerým zanícením, aby se jim dal najít. A Hospodin jim dopřál klid na všech stranách“ (15:15).
Písmo objasňuje, že modlící se služebníci nacházejí požehnání a klid na všech stranách.
„Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil. Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán“ (Žalm 34:17-18).
Vím, jaké to je mít hlavní přísun požehnání ve svém životě stále méně prozkoumaný. Vím, jaké to je mít studnu živé vody ucpanou u pramene a přísun všech požehnání ve svém životě vyschlý. Stalo se to, když jsem zanedbával modlitbu.
Tehdy se můj modlitební život sestával pouze z meditace a tichých chvilek. Neměl jsem žádnou touhu se modlit. Proč? Protože mne životní starosti oloupily o čas s Pánem.
Co se se mnou tedy v takových chvílích dělo? Ochota sloužit se změnila v sebelítost. Služba mi byla břemenem a nikoli požehnáním. A mou duši zaplavovalo jedno trápení za druhým.
Bojoval jsem s osamělostí, vyčerpaností, nevírou a trápil jsem se tím, že jsem v životě málo dokázal; dokonce jsem pomýšlel na odchod ze služby. A to bránilo Božímu požehnání. Mé vztahy se zhatily, ztratil jsem soudnost a dlouho nepřicházela žádná nová Kristova zjevení.
A přece jsem poznal, jakou slávu přináší návrat k modlitbě. Jakmile jsem se vrátil do své modlitební komůrky, opět začalo proudit požehnání. Měl jsem radost a pokoj, vztahy se uzdravily a Bůh přišel do mého života.
„(Uzijáš) se dotazoval Boha za dnů Zekarjáše … Ve dnech, kdy se dotazoval Hospodina, provázel ho Bůh zdarem“ (2. Letopisů 26:5). „(Král Ása) řekl … Dotazovali jsme se Hospodina … a on nám dopřál klid na všech stranách“ (14:7). „Celý Juda … že ho budou hledat s veškerým zanícením, aby se jim dal najít. A Hospodin jim dopřál klid na všech stranách“ (15:15).
Písmo objasňuje, že modlící se služebníci nacházejí požehnání a klid na všech stranách.
„Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil. Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán“ (Žalm 34:17-18).