ZKROUŠENÝ DUCH

Proč se Bůh díval tak příznivě na Jákoba, podvodníka? V Izajáši čteme: „Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdetaný poníženého ducha, abzch oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných. (Iz 57,15)

Tato pasáž popisuje muže, Jákoba, který je sklíčený, na útěku a Bůh jej oživuje, žehná mu, oslavuje ho. Izajáš pokračuje: „Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utišený a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem“. (Iz 66,2)

Víme, že lidem záleží na vnějším vzhledu, ale Bůh se vždy dívá do srdce. Můžeme vidět Jákobovu lakomství, chamtivost, manipulaci. Ale Bůh viděl za jeho lidství a viděl něco v jeho srdci – zkroušeného, zlomeného ducha. Bůh věděl, že něco v Jákobově srdci touží po změně.

To je přesně to, co Bůh hledá v nás. Hledá zlomené, kajícné srdce, na kterém by mohl pracovat. Nemůže udělat nic s člověkem typu Ezaua, který bere Boží věci za samozřejmost a pláče falešné slzy pokání. Ezau byl smyslný a měl tvrdé srdce. Byl jako mnoho dnešních křesťanů, pachtících se životem bez smyslu a toužících pouze po potěšení smyslů.

Jákob stěl Boží slovo. Jak to vím? Přemýšlej o tomto: Jákob musel slyšet svého otce, Izáka, opakovaně vyprávět o tom, jak Bůh uzavřel smlouvu s Jákobovým dědečkem, Abrahámem. Slyšel o tom, jak Izák ležel na oltáři, aby byl obětován, ale když Abraham vytáhl nůž, Bůh ho zastavil a ukázal mu beránka, který měl být obětován. Konečně, Jákob také slyšel o svatém semenu, které mělo vzejít z patriarchární linie.

Navíc k tomuto všemu, Jákobova matku mu pravděpodobně připomínala sen, která jí byl dán – že Jákob by měl být tím svatým semenem. Jákub musel být vzrušený při pomyšlení, že jednoho dne by měl být hlavou rodu nesoucího pochodeň rodokmenu, z kterého měl vzejít Mesiáš.