UZDRAVUJÍCÍ SLOVO Z NEBE
Ježíše to táhlo k bezmocnému muži, který ležel u rybníka Bethesda. „A byl tam jeden člověk, který byl nemocen třicet osm let. Když ho Ježíš uviděl ležet a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: Chceš být uzdraven?“ (Jan 5:5-6). Ten nejmenovaný mrzák má mnoho podob a představuje zástupy bezmocných křesťanů, kteří pociťují beznaděj.
Bezmocnost může být tělesná, duchovní a duševní – nebo všechno dohromady. Duševně a duchovně na tom můžeš být tak jako ten muž ležící u rybníka. Jsi v situaci, která vypadá beznadějně, a nevidíš žádné východisko. Nikdo doopravdy nerozumí hloubce tvého utrpení, ani jeden přítel nemá čas, lásku ani energii, aby se dotkl tvé rány.
Dobře se podívej na toho bezmocného muže a přemýšlej o těch letech potíží a zraňování, která se na něj vršila od bezcitných a lhostejných lidí. Jak často musel zvednout seschlou ruku k těm spěchajícím, kteří se starali o uspokojení vlastních potřeb, a volat: „Pomozte mi někdo! Prosím! Sám to nezvládnu!“
Zástupy křesťanů jsou duchovně bezradní a bezmocní, protože je neustále přepadává zakořeněný hřích, s nímž musejí bojovat, a okrádá je o duchovní život a elán. Ti leží bezradně na lůžku deprese a zoufalství, stále doufají v zázrak, stále čekají na někoho, kdo dá věci do pohybu a způsobí, aby se něco stalo. Vlečou se od shromáždění ke shromáždění, na porady, semináře, čekají na jeden velký životměnící zázrak. Ale nic se nemění.
Věřím, že Boží obrovská láska se zjevuje jako odpověď na volání ze srdce – a věřím, že Ježíš přišel k tomu muži, aby odpověděl na bolestné volání z hlouby srdce k Otci. Bible hovoří často o takovém volání ze srdce. „V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu“ (Žalm 18:7). Na volání k Bohu ze srdce On vždycky odpoví milosrdným a uzdravujícím slovem z nebe!
Bezmocnost může být tělesná, duchovní a duševní – nebo všechno dohromady. Duševně a duchovně na tom můžeš být tak jako ten muž ležící u rybníka. Jsi v situaci, která vypadá beznadějně, a nevidíš žádné východisko. Nikdo doopravdy nerozumí hloubce tvého utrpení, ani jeden přítel nemá čas, lásku ani energii, aby se dotkl tvé rány.
Dobře se podívej na toho bezmocného muže a přemýšlej o těch letech potíží a zraňování, která se na něj vršila od bezcitných a lhostejných lidí. Jak často musel zvednout seschlou ruku k těm spěchajícím, kteří se starali o uspokojení vlastních potřeb, a volat: „Pomozte mi někdo! Prosím! Sám to nezvládnu!“
Zástupy křesťanů jsou duchovně bezradní a bezmocní, protože je neustále přepadává zakořeněný hřích, s nímž musejí bojovat, a okrádá je o duchovní život a elán. Ti leží bezradně na lůžku deprese a zoufalství, stále doufají v zázrak, stále čekají na někoho, kdo dá věci do pohybu a způsobí, aby se něco stalo. Vlečou se od shromáždění ke shromáždění, na porady, semináře, čekají na jeden velký životměnící zázrak. Ale nic se nemění.
Věřím, že Boží obrovská láska se zjevuje jako odpověď na volání ze srdce – a věřím, že Ježíš přišel k tomu muži, aby odpověděl na bolestné volání z hlouby srdce k Otci. Bible hovoří často o takovém volání ze srdce. „V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu“ (Žalm 18:7). Na volání k Bohu ze srdce On vždycky odpoví milosrdným a uzdravujícím slovem z nebe!