SVATÉ ZOUFALSTVÍ by Carter Conlon
Ty i já žijeme v čase, které nazývám „hodina svatého zoufalství.“
Naše společnost degeneruje velmi rychle a strašlivé věci se dějí tak často, že se ke všemu tomu pomalu stáváme otupělými. Abnormální se stává normálním; zlo se stává dobrým. Pokud se rozhlédnete okolo, možná si říkáte: „Jak zapadám to tohoto časového okamžiku? Co může Bůh učinit skrze můj život? A pokud se k něčemu takovému rozhodne, proč je tomu tak, že mé modlitby, o kterých vím, že jsou v souladu s Jeho Slovem, nebyly dosud zodpovězeny?“
„Abychom si na tyto otázky dokázali odpovědět, pojďme se vrátit zpět do jiné hodiny zoufalství. V 1. Samuelově se mluví o časech, kdy nebyla známé žádná jasné předurčení nebo vize. Kněží, kteří měli představovat Boha, se namísto toho mnohokrát zpronevěřili (viz 1. Samuelova 2:22-24, 3:1). Boží charakter, záměr i myšlení – to vše bylo lidem skryto, a tak neznali odpovědi na otázky ve svých srdcích: „Co se to děje s naší společností? Kam se to ženeme?“
Tato situace se velmi podobá době, ve které žijeme právě teď, i když se nám možná zdá, že Boží přítomnost - Jeho moc a zaopatření, které jsme se poznali za celou tu historii, jsou najednou pryč. Zdá se, že Boží nepřátelé mají v této době navrch, diktují nám, kdy se smíme modlit, co můžeme nebo nemůžeme učit naše děti, co je dobré a co špatné. V důsledku toho se začíná v srdcích lidí probouzet hluboké volání.
I 107. žalm poukazuje na různá období svatého zoufalství napříč celou historií. Žalmista zde popisuje ty, kteří se toulali, hladověli, zemdlévali a byli drženi v zajetí. A právě v těchto opravdových chvílích zoufalství se lidé obracejí s pláčem k Bohu, tak jako to vidíme i dnes. I v naší generaci povstává nářek – možná tento pláč naše uši přirozenou cestou neslyší, ale Bůh ho slyší. Stejně tak jako když se obrátil na Mojžíše se slovy: „Slyšel jsem nářek svého lidu a proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil.“ (viz 2. Mojžíšova 3:7-8). Jinými slovy, slyšel jsem jejich beznadějné sténání. I dnes Pán slyší nářek těch, jejichž sny se rozpadly, pláč rodičů, jejichž děti zbloudili, těch, kteří si pokládají otázku: „Co se to s námi děje?“
„Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu a slyšel i jejich naříkání.“ (2. Mojžíšova 3:7).
__________Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.
Naše společnost degeneruje velmi rychle a strašlivé věci se dějí tak často, že se ke všemu tomu pomalu stáváme otupělými. Abnormální se stává normálním; zlo se stává dobrým. Pokud se rozhlédnete okolo, možná si říkáte: „Jak zapadám to tohoto časového okamžiku? Co může Bůh učinit skrze můj život? A pokud se k něčemu takovému rozhodne, proč je tomu tak, že mé modlitby, o kterých vím, že jsou v souladu s Jeho Slovem, nebyly dosud zodpovězeny?“
„Abychom si na tyto otázky dokázali odpovědět, pojďme se vrátit zpět do jiné hodiny zoufalství. V 1. Samuelově se mluví o časech, kdy nebyla známé žádná jasné předurčení nebo vize. Kněží, kteří měli představovat Boha, se namísto toho mnohokrát zpronevěřili (viz 1. Samuelova 2:22-24, 3:1). Boží charakter, záměr i myšlení – to vše bylo lidem skryto, a tak neznali odpovědi na otázky ve svých srdcích: „Co se to děje s naší společností? Kam se to ženeme?“
Tato situace se velmi podobá době, ve které žijeme právě teď, i když se nám možná zdá, že Boží přítomnost - Jeho moc a zaopatření, které jsme se poznali za celou tu historii, jsou najednou pryč. Zdá se, že Boží nepřátelé mají v této době navrch, diktují nám, kdy se smíme modlit, co můžeme nebo nemůžeme učit naše děti, co je dobré a co špatné. V důsledku toho se začíná v srdcích lidí probouzet hluboké volání.
I 107. žalm poukazuje na různá období svatého zoufalství napříč celou historií. Žalmista zde popisuje ty, kteří se toulali, hladověli, zemdlévali a byli drženi v zajetí. A právě v těchto opravdových chvílích zoufalství se lidé obracejí s pláčem k Bohu, tak jako to vidíme i dnes. I v naší generaci povstává nářek – možná tento pláč naše uši přirozenou cestou neslyší, ale Bůh ho slyší. Stejně tak jako když se obrátil na Mojžíše se slovy: „Slyšel jsem nářek svého lidu a proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil.“ (viz 2. Mojžíšova 3:7-8). Jinými slovy, slyšel jsem jejich beznadějné sténání. I dnes Pán slyší nářek těch, jejichž sny se rozpadly, pláč rodičů, jejichž děti zbloudili, těch, kteří si pokládají otázku: „Co se to s námi děje?“
„Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu a slyšel i jejich naříkání.“ (2. Mojžíšova 3:7).
__________Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.