STVOŘ MI ČISTÉ SRDCE
Nebýt proroka jako byl Nátan – a jeho ostrých prorockých slov – možná by David skončil stejně jako Saul: duchovně mrtvý, bez vedení Ducha svatého, bez jakéhokoli osobního vztahu s Bohem.
Když David slyšel Nátanova láskyplná, ale přísná slova, vzpomněl si, jak jiný prorok varoval předchozího krále. David dobře věděl, jak prorok Samuel varoval krále Saula. A slyšel také o Saulově polovičaté odpovědi, když vyznal: „Zhřešil jsem.“ (Nevěřím, že to bylo volání Saulova srdce, jako tomu bylo u Davida: „Zhřešil jsem proti Hospodinu!“)
David na vlastní oči viděl ničivé změny, které se se Saulem staly. Kdysi zbožný, Duchem vedený král neustále odmítal slova, kterými ho Duch skrze svatého proroka káral. Brzy začal žít ve svévoli, hořkosti a vzdoru. Nakonec od něj Duch svatý odešel: „Protožes odmítl slovo Hospodina, on tě odmítl za krále“ (1. Samuelova 15, 23). „Hospodin... od Saula odstoupil“ (18, 12) a Saul se nakonec obrátil pro pomoc k věštkyni. Přiznává duchu proroka Samuela: „Bůh se ode mě odvrátil! Vůbec mi neodpověděl – ani skrze proroky, ani skrze sny. Proto jsem tě zavolal, abys mi poradil, co mám dělat“ (1. Samuelova 28, 15).
David si vzpomněl na šílenství, ohavnost a hrůzu, která obklopovala muže, jenž zavřel dveře před Božím slovem. A náhle pravda probodla i jeho vlastní srdce: „Bůh nikomu nestraní. Zhřešil jsem, stejně jako Saul. A teď má pro mě jiný prorok v jiné době slovo od Boha, tak jako měl Samuel pro Saula. Zhřešil jsem proti tobě, Hospodine! Neber mi svého svatého Ducha, jako jsi ho vzal Saulovi.“
David píše: „Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Proti tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích... Očisti mě... Stvoř mi čisté srdce...Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber“ (Žalm 51, 3-4, 7, 10-11).
Když David slyšel Nátanova láskyplná, ale přísná slova, vzpomněl si, jak jiný prorok varoval předchozího krále. David dobře věděl, jak prorok Samuel varoval krále Saula. A slyšel také o Saulově polovičaté odpovědi, když vyznal: „Zhřešil jsem.“ (Nevěřím, že to bylo volání Saulova srdce, jako tomu bylo u Davida: „Zhřešil jsem proti Hospodinu!“)
David na vlastní oči viděl ničivé změny, které se se Saulem staly. Kdysi zbožný, Duchem vedený král neustále odmítal slova, kterými ho Duch skrze svatého proroka káral. Brzy začal žít ve svévoli, hořkosti a vzdoru. Nakonec od něj Duch svatý odešel: „Protožes odmítl slovo Hospodina, on tě odmítl za krále“ (1. Samuelova 15, 23). „Hospodin... od Saula odstoupil“ (18, 12) a Saul se nakonec obrátil pro pomoc k věštkyni. Přiznává duchu proroka Samuela: „Bůh se ode mě odvrátil! Vůbec mi neodpověděl – ani skrze proroky, ani skrze sny. Proto jsem tě zavolal, abys mi poradil, co mám dělat“ (1. Samuelova 28, 15).
David si vzpomněl na šílenství, ohavnost a hrůzu, která obklopovala muže, jenž zavřel dveře před Božím slovem. A náhle pravda probodla i jeho vlastní srdce: „Bůh nikomu nestraní. Zhřešil jsem, stejně jako Saul. A teď má pro mě jiný prorok v jiné době slovo od Boha, tak jako měl Samuel pro Saula. Zhřešil jsem proti tobě, Hospodine! Neber mi svého svatého Ducha, jako jsi ho vzal Saulovi.“
David píše: „Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Proti tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích... Očisti mě... Stvoř mi čisté srdce...Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber“ (Žalm 51, 3-4, 7, 10-11).