LEKCE NASLOUCHÁNÍ

Bůh musel udělit Elijášovi lekci naslouchání, a tak ho vzal na vrchol hory Horeb a dal mu názorné kázání.

„On mu řekl: Vystup na horu a postav se před Hospodina, neboť tudy projde Hospodin. Vtom se strhl mohutný a prudký vichr, který rval hory a tříštil skály před Hospodinem. V tom vichru ale nebyl Hospodin. Po vichru přišlo zemětřesení, ale ani v něm nebyl Hospodin. Po zemětřesení přišel oheň, ale ani v něm nebyl Hospodin. A po ohni – tichý, jemný hlas. Jakmile ho Eliáš uslyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Vtom k němu ten hlas promluvil: Co tu chceš, Eliáši?“ (1. Královská 19:11-13)

Když začal kvílet vichr, myslím, že si Elijáš pomyslel: „Je nejvyšší čas, Pane. Ihned odfoukni Jezábel z jejího trůnu – uvrhni ji a její hříšné přátele do větru. Odfoukni je všechny pryč!“ Ale Bůh nebyl v tom vichru!

Náhle přišlo velké zemětřesení a Elijáš řekl: „To by je mělo dobře vylekat! Bůh jim odplatí. Vytřese je z jejich bot! Pane, obhajuješ svého služebníka.“ Ale Bůh nebyl v tom zemětřesení!

Po zemětřesení – oheň! Nebesa hořela doběla rozžhavenými plameny! Eliáš volal: „Pane, oni nepřijali oheň, který padl na oltář – spal je! Spal ďábelského Ahaba! Usmaž Jezábel. Přiměj svůj oheň, aby pozřel ty bezbožné. Bože, vím, že jsi v tom ohni!“ Ale Bůh nebyl v tom ohni!

„A po ohni – tichý, jemný hlas.“ (verš 12)

Dokážeš si to představit? Prorok, který se nebojí ani hurikánu ani zemětřesení ani nebeského ohňostroje je vyděšený tichým jemným hlasem. „Jakmile ho Elijáš uslyšel, zahalil si tvář pláštěm“ (verš 13).

Elijáš si zakryl hlavu pláštěm! Proč? Nemluvil snad tento prorok s Bohem mnohokrát? Nebyl snad velkým mužem modlitby? Nepoužil si jej Bůh k mocným skutkům? Ano! Ale Elijáši byl neznámý ten tichý jemný hlas!

Když Elijáš konečně dovolil tomu hlasu promluvit – opuštěnému, tichému, daleko ode vší projevující se moci – dostal nejneobvyklejší příkaz za dobu celé své služby.

„Pokračuj dál k Damašské poušti. Až tam dojdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Sýrií, pomažeš Jehua za krále nad Izraelem a Elíšu pomažeš za proroka místo sebe…“ (viz 1. Královská 19: 15-16)

Kolik zaneprázdněných Božích dětí dodnes neslyšelo hlas, který k nim přicházel? Jsou zaměstnáni svědčením – činěním dobrého – modlitbami za duchovně se probouzející – postem – tak intenzivně – tak horlivě. A přece slyší všechno, jen ne Pánův hlas.