VÍTĚZ KAŽDÉ BITVY

Bůh slíbil, že vyjdeš z každé bitvy jako vítěz korunovaný jeho silou: „Pozvedni se, Hospodine, ve své síle! Budem zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle“ (Žalm 21:14).

Jak nás Hospodin chrání tímto požehnáním dobroty a láskyplné péče? Svatý Duch z nás vyhání veškerý strach – strach ze selhání, ze zavržení od Boha, ze ztráty přítomnosti Ducha Svatého – tím, že do nás dává svou radost. Jdeme kupředu s radostí, stejně jako David, protože nás Bůh ujišťuje, že zvítězíme.

A přece má málo křesťanů tuto radost a nadměrné potěšení. Velké množství lidí nikdy nepoznalo odpočinutí duše nebo pokoj přítomný v křesťanech. Kráčí kolem v nářcích, vidí sami sebe pod palcem Božího hněvu spíše než pod jeho ochrannými křídly. Vidí ho jako krutého dozorce, vždy připraveného šlehat je bičem přes záda. A tak žijí nešťastně, bez naděje, více mrtví než živí.

Ale v Božích očích není naším problémem hřích, je jím důvěra. Ježíš vyřešil náš problém s hříchem jednou provždy na Kalvárii. Nevykládá nám: „Teď jsi překročil čáru.“ Ne, nikdy! Jeho postoj k nám je zcela opačný. Jeho Duch se nám neustále nabízí a připomíná nám Otcovu láskyplnou péči i uprostřed našich selhání.

Když se zaměříme na náš hřích, ztrácíme ze zřetele to, co Bůh chce nejvíce: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Židům 11:6). Tento verš říká vše. Náš Bůh nás odměňuje a je natolik dychtivý nás zavlažit svou láskyplnou péčí, že nám žehná dříve, než je potřeba.

Toto je představa, že náš nebeský Otec po nás touží, abychom ho měli. On ví, kdy budeme litovat svých selhání a hříchů. Ví, kdy přichází naše pokání. Ale nemůže čekat do posledního možného dne. A tak se vkládá do věcí, řka: „Chci ujistit své dítě, že nebude souzeno, protože už jsem mu odpustil skrze očišťující krev svého Syna.“